Vývoj prevalence rizikového chování dětí a mládeže v České republice

máj 22 2017

Development of prevalence of risk behavior among children and youth in the Czech Republic

Abstrakt: Rizikové chování dětí a mládeže se v současné době stává ústředním tématem mnoha výzkumů napříč vědními obory. Nejen v České republice jsou realizovány rozsáhlé výzkumy na zjištění prevalence rizikového chování, které zkoumají toto chování v souvislosti s dalšími psychickými či sociálními faktory. Mezi tyto výzkumy patří např. Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách, studie Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, mezinárodní studie o delikvenci mládeže, výzkumy Centra prevence rizikové virtuální komunikace nebo výzkumy probíhající na univerzitách (např. na Univerzitě Palackého v Olomouci nebo Univerzitě Hradec Králové). Výsledky těchto studií shodně poukazují na pokles výskytu rizikového chování u české mládeže – zejména u pravidelné konzumace návykových látek, ale také u dalších forem rizikového chování včetně kriminality a delikvence. Znepokojujícím faktem může být vyrovnávání zkušeností mezi pohlavími. Důvody těchto změn jsou multifaktorové, je proto potřeba jim věnovat zvýšenou pozornost a nadále posilovat protektivní faktory životního stylu dětí a mládeže.
Klíčová slova: Česká republika, dítě, mládež, rizikové chování, výzkumy

Abstract: The risky behavior among children and youth is now the central issue of many research across disciplines. Not only in the Czech Republic, extensive research is being carried out to determine the prevalence of risky behaviors that examine this behavior in relation to other psychological or social factors. These include, for example, the European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs, the Institute for Criminology and Social Prevention studies, International Self-Report Deliquency Study, research conducted by the Centre for Prevention of Risky Virtual Communication, or universities research (eg Palacký University Olomouc or University of Hradec Králové). The results of these studies consistently point to a decrease in the prevalence of risky behavior among Czech children and youth - especially in regular consumption of addictive substances, but also in other forms of risky behavior, including criminality and delinquency. An aggravating fact can be the balance of experience between the sexes. The reasons for these changes are multifactorial, so there is need to pay increased attention and continue to strengthen the protective factors of the lifestyle of children and youth.
Key words: Czech Republic, child, youth, risky behavior, research

Definice a charakteristika rizikového chování

Rizikové chování mládeže lze považovat za interdisciplinární problém, který je předmětem zkoumání více vědních disciplín – pedagogiky (především speciálně pedagogické disciplíny etopedie, která se zabývá edukací a reedukací jedinců s poruchami chování, dále sociální pedagogiky), sociologie (sociální patologie), psychologie (např. v rámci syndromu rizikového chování v dospívání), kriminologie či adiktologie. Označení rizikové jevy, rizikové projevy chování či rizikové chování v současné době v tuzemském prostředí dominují, avšak jak upozorňuje Širůčková (2015), definice rizikového chování se liší a odrážejí předmět zájmu daného vědního oboru.

Jako jistý předstupeň závažnějších forem chování vymezují rizikové chování např. autoři Moravcová a kol. (2015, s. 46): „nekonformní jednání, které se vyznačuje negativním vybočováním z norem a porušováním zavedených společenských, školních a jiných pravidel. Určitá míra výskytu takového jednání v průběhu dospívání je však zároveň považována za svým způsobem normální a poukazuje spíše na složitost tohoto období pro každého jedince v rámci jeho vývoje.“ Pod rizikové aktivity pak autoři zahrnují užívání návykových látek, zejména alkoholu, tabáku a marihuany, a záškoláctví. Také autorský kolektiv Miovského (2015) chápe rizikové chování jako takové, kdy ještě nedochází k naplnění známek patologie.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy používá ve svých aktuálních dokumentech výlučně označení rizikové jevy a vymezuje je jako „rozmanité formy chování, které mají negativní dopady na zdraví, sociální nebo psychologické fungování jedince a/nebo ohrožují jeho sociální okolí. Rizikové chování představuje různé typy chování, které se pohybují na škále od extrémních projevů chování „běžného“ (např. provozování adrenalinových sportů) až po projevy chování na hranici patologie (např. nadměrné užívání alkoholu, cigaret, kofeinu či nelegálních drog, násilí).“ (MŠMT, 2013, s. 9). Jaké formy chování patří do skupiny „rizikového chování“ řeší na úrovni resortu školství několik různě závazných dokumentů. Mezi hlavní z nich patří: Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže a Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013-2018. Mezi rizikové jevy zahrnuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy následující (MŠMT, 2013, s. 9; podobně Sobotková a kol., 2014, s. 40-41):

  • interpersonální agresivní chování - agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové formy komunikace prostřednictvím multimedií, násilí, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie,
  • delikventní chování ve vztahu k hmotným statkům – vandalismus, krádeže, sprejerství a další trestné činy a přečiny,
  • záškoláctví a neplnění školních povinností,
  • závislostní chování - užívání všech návykových látek, netolismus, gambling,
  • rizikové sportovní aktivity a rizikové chování v dopravě, prevence úrazů,
  • spektrum poruch příjmu potravy,
  • negativní působení sekt a
  • sexuální rizikové chování.

Z výčtu je zřejmé, že rizikové chování zahrnuje jak jednání ohrožující zdraví samotného jedince (záškoláctví, poruchy příjmu potravy, závislostní chování, rizikové sporty), tak jednání ohrožující jeho okolí (delikventní chování). Obsahuje také „rizika“ v sociálním okolí jedince, např. domácí násilí nebo týrání, zneužívání a zanedbávání jedince. Sobotková a kol. (2014, s. 40-41) ještě přidává lhaní a užívání anabolik a steroidů.

Již v 80. letech 20. století formuloval Jessor tzv. syndrom problémového chování, a vymezoval ho jako takové chování, které je (společností, skupinou) vnímáno jako problém, jako zdroj obav nebo jako nepřijatelné vzhledem k obecně závazným normám společnosti. Označení „syndrom“ znamená, že adolescent, který se chová rizikově v jedné oblasti, se bude rizikově chovat také v dalších oblastech. Do syndromu problémového chování zařazoval Jessor (1977) např. negativní postoj ke vzdělávání, záškoláctví, užívání návykových látek, agresivitu a delikvenci, vyhýbavé chování ve vztahu k rodičům nebo rizikové sexuální chování (zejm. předčasný sexuální styk).

V novějších (zejména psychologických a adiktologických) odborných pracích je užíváno označení syndrom rizikového chování v dospívání (SRCH-D). Experimentování s riziky je v období dospívání typické, většinou přechodné, avšak nelze opomenout možná zdravotní rizika a důsledky, které mohou přetrvávat nebo se objevit v dospělosti. Hovoří se o tzv. nové morbiditě mládeže, která je aktuálně hlavní příčinou mortality v tomto vývojovém období. V této souvislosti Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila adolescenty jako samostatnou rizikovou populační skupinu a zdraví dorostu je definováno kromě jiného také nepřítomností rizikového – problémového chování. SRCH-D obsahuje tři hlavní oblasti rizikového chování (např. Hamanová, Kabíček, 2001):

  1. abúzus návykových látek – v našich podmínkách představuje závažný problém zejména užívání legálních návykových látek a marihuany, vzrůstají nelátkové závislosti spojené s informačními technologiemi; klesá věk uživatelů a narůstá počet dívek;
  2. negativní jevy v oblasti psychosociálního vývoje – poruchy chování a projevy sociální maladaptace (krutost ke slabším, ničení majetku, krádeže, lhaní, školní selhávání, záškoláctví, útěky, agrese, autoagrese a suicidální chování, delikvence a kriminalita), charakteristická je častá psychiatrická komorbidita;
  3. rizikové chování v oblasti reprodukčního zdraví – předčasný pohlavní život, střídání partnerů, časná a nechtěná těhotenství, pohlavní nemoci.

Projevy uvedených oblastí se nevyskytují izolovaně, mají do značné míry společné rizikové i ochranné faktory. Právě označení syndrom rizikového chování v dospívání akcentuje současný výskyt a charakteristické seskupení několika příznaků v kontextu specifického vývojového období.

Vývoj rizikového chování dětí a mládeže v tuzemských výzkumech

V České republice i v dalších evropských zemích probíhají četné výzkumy na zjištění prevalence rizikového chování, v souvislosti se vztahy mezi vybranými osobnostními rysy, sociálními aspekty (např. strukturou rodiny) či jinými druhy chování (např. trávením volného času). V následující části poukážeme na vybrané výsledky týkající se vývoje prevalence rizikového chování ve vybraných reprezentativních výzkumech či v mezinárodních studiích.

Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) představuje největší celoevropskou studii zaměřenou na zjištění rozsahu užívání návykových látek u 16tiletých studentů. Projekt je realizován každé 4 roky od roku 1995 a sleduje např. měsíční a celoživotní prevalenci kouření, konzumaci alkoholu a nelegálních drog, trendy návykového chování. V roce 2015 se studie nově rozšířila také o hraní počítačových her, hazardních her a další internetové aktivity. V evropském kontextu jsou zkušenosti českých 16letých studentů nadprůměrné, zejména se to týká celoživotních zkušeností s užitím legálních a nelegálních drog. Hlavní trendy v užívání návykových látek mezi 16letými v letech 1995–2015 (Csémy, Chomynová, Mravčík, 2016, s. 2) poukázaly na:

  • výrazný pokles prevalence kouření cigaret, pokles prevalence denního kuřáctví i silného kouření (tj. kouření 11 a více cigaret denně),
  • výrazný pokles konzumace alkoholu včetně rizikové konzumace (např. užívání nadměrných dávek alkoholu),
  • v roce 2015 pokračoval pokles zkušeností mládeže s nelegálními drogami,
  • významný pokles zkušeností s užitím konopných látek u chlapců; u dívek se situace v posledních letech nezměnila a rozdíly mezi chlapci a dívkami se vyrovnávají,
  • nárůst průměrného věku první zkušenosti s cigaretou a alkoholem; konzumace návykových látek se tak posouvá do vyššího věku, a to i u konopných drog

Podobné výsledky naznačuje i Mezinárodní výzkumná studie o zdraví a životním stylu dětí a školáků (HBSC), studie Světové zdravotnické organizace. Studie sleduje ve čtyřletých intervalech specifické oblasti, které mají významný vztah k tělesnému a duševnímu zdraví dětí a mládeže, např. kouření a užívání alkoholu, zdravotní a psychosomatické obtíže, stravovací návyky, pohybovou aktivitu, volnočasové aktivity apod. Poslední sběr dat se uskutečnil ve školním roce 2013/2014 (Rozsáhlá výzkumná studie o životním stylu mladé generace v Evropě, 2016; Growing up unequal: gender and socioeconomic differences in young people's health and well-being, 2016).

Každoroční analytický přehled vývoje registrované kriminality v České republice z více resortních i mimoresortních statistik podává Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) pod názvem Analýza trendů kriminality (Diblíková a kol., 2016). Dalším dokumentem, který shrnuje poznatky zejména Ministerstva vnitra a Policie ČR, je Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky (Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2015, 2016).

Tab. 1: Vývoj počtu stíhaných a vyšetřovaných osob v ČR se zaměřením na počty a podíl pachatelů – dětí a mladistvých

Zpracováno z: Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2015, 2016, přílohová část

Jak ukazuje tab. č. 1, z dlouhodobého hlediska počet pachatelů trestné činnosti stagnuje, stejně tak kriminalita mládeže má stále klesající úroveň (z trestně právního hlediska je za mládež považován jedinec od narození po dovršení zletilosti, tedy do 18 roku věku). Nejčastějším druhem páchané kriminality je majetková kriminalita, především krádeže vloupáním do ostatních objektů, krádeže prosté v bytech, domech, obchodech a jiných objektech (Diblíková a kol., 2015).

Na delikvenci se zaměřuje také mezinárodní výzkumný projekt Mezinárodní self-reportová studie delikvence (ISRD). První vlna byla realizovaná v roce 1992, poslední v roce 2013 a účastnilo se jí více než 30 převážně evropských zemí, včetně České republiky. Studie se zaměřuje na žáky ve věku přibližně 12–16 let. Výhodou této studie je nejen možnost srovnání prevalence delikvence a rizikového chování v čase, ale zejména pak to, že postihuje latentní kriminalitu, která není zachycena v registrované kriminalitě. Z výsledků studie ve srovnání s předchozí studií z roku 2007 vyplynulo, že prevalence delikvence dětí a mládeže má klesající charakter, nejvíce v oblasti majetkové kriminality (a to i v přepočtu na indexy udávající podíl osob dané věkové kategorie). Na druhou stranu dochází k významnému zvýšení podílu delikventních dívek – data ukazují postupné snižování rozdílů v delikvenci chlapců a dívek v čase. (Moravcová a kol., 2015, s. 26-45)

Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se orientuje na oblast rizikových komunikačních jevů spojených s využíváním informačních a komunikačních technologií. Autorský kolektiv Kopeckého (Kopecký a kol., 2015) upozorňuje na to, že množství uživatelů internetu se bude stále zvyšovat, stejně tak budou vstupovat do virtuálního světa stále mladší a mladší věkové kategorie. Proto můžeme očekávat přibývající množství kybernetických útoků. To mj. potvrzuje tab. č. 2, která prezentuje vývoj kyberšikany v populaci českých dětí za roky 2011 až 2013:

Tab. 2: Vývoj kyberšikany v populaci českých dětí (2011–2013) – oběti

Mezi další významné výzkumné projekty, které přináší informace o prevalenci, ale také vývoji a trendech v oblasti rizikového chování, je např. projekt Rizikové faktory školního, sociálního a zdravotního vývoje školní mládeže (SAHA), který mapuje rizikové a protektivní faktory životního stylu školní mládeže. Shodně s autory (Sobotková a kol., 2014; Blatný et. al, 2004) můžeme konstatovat, že výsledky národní části studie jsou kongruentní s výsledky jiných studií, např. ESPAD a HBSC. Na Univerzitě Palackého v Olomouci probíhají četné výzkumy zabývající se problematikou rizikového chování adolescentů (např. šikany, delikvence nebo užívání návykových látek), zejména ve vztahu k vybraným osobnostním charakteristikám (např. Dolejš, Skopal, Suchá, 2014). Od roku 2015 probíhá na Univerzitě Hradec Králové výzkum chování ovlivňujícího zdraví v dospívání, v souvislosti s vybranými osobnostními a sociálními charakteristikami respondenta (např. depresivity, psychické odolnosti, sociální opory či pohybových aktivit; např. Hoferková, Pelcák, 2014).

Závěrem

Je pochopitelné, že chování dětí a mládeže, které porušuje platné společenské či skupinové normy nebo představuje riziko poškození zdraví, stojí v centru zájmu odborné i laické veřejnosti. V současné době se výzkumné aktivity soustředí právě na problematiku rizikového chování, v jeho psychosociálních souvislostech. V posledních letech lze spatřovat snahu o multidisciplinární pohled na problematiku rizikového chování dětí a mládeže, což se odráží také v podobě a zaměření jednotlivých výzkumů. Cenné informace proto přináší nejen velké, reprezentativní a longitudinální výzkumy, ale také šetření menšího rozsahu, které akcentují specifické souvislosti tohoto fenoménu, zaměřují se na vybranou část populace nebo využívají netradiční metody zkoumání.

Výsledky výzkumů naznačují zřetelný pokles výskytu rizikového chování u české mládeže – zejména u pravidelné konzumace návykových látek, ale také u dalších forem rizikového chování mládeže včetně kriminality a delikvence. Navíc se jedná o obecný trend, který není specifický jen pro mládež v České republice, ale podobné změny jsou zaznamenávány i v řadě evropských zemí. V případě poklesu registrované kriminality se odborníci domnívají, že důvodem může být nejen demografická situace, ale také poměrně vysoká latence zejména drobné majetkové kriminality mládeže (může být dáno např. nižší ochotou jedinců hlásit drobné přestupky majetkové povahy). Znepokojujícím faktem může být vyrovnávání zkušeností mezi pohlavími. Kolektiv autorů Csémy, Chomynová, Mravčík (2016) upozornili, že zatímco v 90. letech 20. století byl výskyt rizikového chování, včetně užívání návykových látek, vyšší u chlapců, postupně dochází k vyrovnávání rozdílů mezi pohlavími.

Nad důvody výše popsaných změn diskutují odborníci i pracovníci z praxe. Pravděpodobně se projevují pozitivní dopady realizace preventivních programů a dalších opatření různých politik (kriminální politiky, protidrogové apod.). Do popředí se dostává zdravý životní styl (zdravé a bio potraviny, sportovní aktivity apod.). Zřetelný posun nastal v charakteru trávení volného času dětí a mládeže, který se jistě promítá do podoby rizikového chování. Ukazuje se, že masivní užívání informačních a komunikačních technologií má zásadní vliv na životní styl dětí a mládeže také v oblasti rizikového chování. Redukcí času stráveného s vrstevníky „venku“ dochází k poklesu některých forem rizikového chování (na tento trend upozornila např. Marešová, 2014, která ve shodě s kriminology konstatuje, že kriminalita dětí a mladistvých se přesouvá „z ulice na sociální sítě“). Rizikový již není reálný „svět venku“, ale virtuální, do kterého vstupujeme doma, ve škole či ve veřejném prostoru přes počítač nebo mobilní telefon. Je tedy žádoucí, aby výzkumné i preventivní aktivity byly směřovány zejména tímto směrem.

Autor: Mgr. et Mgr. Stanislava Hoferková, Ph.D.
Autorka pracuje jako odborný asistent na Katedře sociální patologie a sociologie, PdF UHK. Věnuje se problematice rizikového chování v kontextu sociální patologie, etopedie a penologie.

Seznam bibliografických odkazů

BLATNÝ, Marek et al. Výsledky české části mezinárodního projektu SAHA I.: deskriptivní analýza rizikového chování a rizikových a protektivních faktorů vývoje mladistvých z městských oblastí. Brno : Akademie věd České republiky, Psychologický ústav, 2004. 35 listů. Zprávy - Psychologický ústav AV ČR, roč. 10/2004, č. 1. ISBN 80-239-5002-9.

CSÉMY, Ladislav – CHOMYNOVÁ, Pavla – MRAVČÍK, Viktor. Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) 2015. Zaostřeno. Praha: Úřad vlády České republiky. ISSN 2336-8241, 2016, 5, 1–16.

DIBLÍKOVÁ, Simona a kol. 2016. Analýza trendů kriminality v České republice v roce 2015. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2016. 131 s. ISBN 978-80-7338-162-2.

DOLEJŠ, Martin – SKOPAL, Ondřej – SUCHÁ, Jaroslava a kol. 2014. Protektivní a rizikové osobnostní rysy u adolescentů. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. 153 s. ISBN 978-80-244-4181-8.

HAMANOVÁ, Jana – KABÍČEK, Pavel. 2001. Syndrom rizikového chování v dospívání. Zdravotnické noviny. Lékařské listy. ISSN 1214-7664, 2001, L, 4, 38–40.

HOFERKOVÁ, Stanislava – PELCÁK, Stanislav. 2015. Budoucí časová perspektiva pubescenta. Vydání první. Hradec Králové : Gaudeamus, 2015. 153 s. ISBN 978-80-7435-630-8.

JESSOR, Richard. 1977. Problem behavior and psychosocial development: A longitudinal study of youth. New York : Academic Press, 1977. 281 s. ISBN 9780123847508.

KOPECKÝ, Kamil a kol. 2015. Rizikové formy chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. 169 stran. ISBN 978-80-244-4861-9.

MAREŠOVÁ, Alena a kol. 2014. Analýza trendů kriminality v roce 2013. Praha : IKSP, 2014. 121 s. ISBN 978-80-7338-142-4.

MIOVSKÝ, Michal a kol. 2015. Prevence rizikového chování ve školství. Druhé, přepracované a doplněné vydání. Praha : Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, 2015. 328 stran. ISBN 978-80-7422-391-4.

MORAVCOVÁ, Eva a kol. 2015. Delikvence mládeže: trendy a souvislosti. Vyd. 1. Praha: Triton, 2015. 231 s. ISBN 978-80-7387-860-3.

Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013-2018 [online]. MŠMT, © 2013 [cit. 2017-01-17]. Dostupné na internetu: http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/strategie-a-koncepce-ap-...

Rozsáhlá výzkumná studie o životním stylu mladé generace v Evropě: Tisková zpráva. [online]. HBSC, 2016 [cit. 2016-09-09]. Dostupné na internetu: http://www.hbsc.upol.cz/download/tz_hbsc_olomouc_2016.pdf

SOBOTKOVÁ, Veronika a kol. 2014. Rizikové a antisociální chování v adolescenci. Vyd. 1. Praha : Grada, 2014. 147 s. ISBN 978-80-247-4042-3.

ŠIRŮČKOVÁ, Michaela. 2015. Rizikové chování. In: MIOVSKÝ, Michal a kol. Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování. Druhé, přepracované a doplněné vydání. Praha : Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, 2015, 161– 166 s. ISBN 978-80-7422-391-4.

Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2015 (ve srovnání s rokem 2014). [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2016, 86 s. [cit. 2017-01-08]. Dostupné na internetu: http://www.mvcr.cz/clanek/zprava-o-situaci-v-oblasti-vnitrni-bezpecnosti...