Novozélandské sociální a zdravotní služby jsem měla možnost poznat během mého měsíčního pobytu v rámci programu Council of International Fellowship (CIF). Tento mezinárodní program umožňuje sociálním pracovníkům z téměř 30 zemí zapojených v programu seznámit se nejen s odbornými službami vybrané země, ale i její kulturou, tradicemi a každodenním životem.

Na počátku října 2010 nás přiletělo na Nový Zéland celkem 7 – sociálních pracovníků z České republiky, Estonska, Finska, Německa, Španělska, Švédska a Turecka. Všichni jsme dostali souhrnné informace o sociální politice, systému sociálních služeb i vzdělávání sociálních pracovníků. Dál už jsme měli domluvené schůzky s profesionály v zařízeních podle našeho zaměření. Vzhledem k tomu, že v ČR pracuji v Asociaci poskytovatelů hospicové paliativní péče, byla jsem moc ráda, že jsem měla možnost poznat týmy ve třech hospicích (lůžkových i domácích), oddělení sociální práce i onkologická oddělení v nemocnicích v Aucklandu a v New Plymouthu.

Pohled na svět a společnost původních maorských obyvatel
Nový Zéland rozkládající se na dvou ostrovech v Tichém oceánu obývá přes 120 různých etnických skupin. Téměř 4milionovou populaci tvoří hlavně Novozélanďané – Evropané a Maorové, dále lidé, kteří přišli z dalších tichomořských ostrovů (Tonga, Fidži…) a Asiaté.
Neuvěřitelně různorodá společnost je svým způsobem velmi mladá; do země obydlené Maory začali přicházet Evropané, hlavně z britských ostrovů a Irska, v 18. století a jejich příliv pokračuje až do současnosti. Zabydlování Evropanů s sebou neslo potlačování práv maorské populace, u níž v minulém století nebylo zřejmé, zda se jako národ zachová. Zhruba před dvaceti lety začal obrodný proces, během něhož se začali dostávat do popředí nejen problémy Maorů ohrožených sociálním vyloučením, ale i jejich hodnoty, principy soužití a komunikace.
Komplexnímu pohledu na společnost bychom se mohli od Maorů učit. Jejich shromaždiště zvané marae, kde řeší všechny důležité věci (a také vítají návštěvníky), je vždy velká dřevěná stavba, jejíž horní trám procházející nad celou hlavní místností symbolizuje páteř, z něj jdou trámy symbolizující žebra. Každá ze čtyř stěn budovy má svůj význam. Představují minulost a všechny předky do dávných pokolení, fyzickou, psychickou a duchovní úroveň života. Když vás do marae přijmou prostřednictvím krásného rituálu, přijímají vás vlastně do útrob svého těla, přijímají i vaše předky a vy můžete do této „své“ marae kdykoli přijít. Marae jsou plné nádherných dřevořezeb, které popisují události z dávné i blízké minulosti – Maorové neměli písemné záznamy, ale ústní a tyto obrazné, jejichž prostřednictvím si informace předávali.

Sociální práce v nemocnici a hospici
Aucklandská veřejná nemocnice má unikát – v rámci týmu sociálních pracovníků nemocnice zde pracuje tým maorských sociálních pracovníků zaměřených na práci s pacienty z maorských rodin. Sociální pracovník je hlavním komunikátorem s pacientem a jeho rodinou od přijetí do propuštění…, ale původní maorští obyvatelé mají zcela odlišné pojetí rodinných vztahů, intimity a důvěry od „evropských“ zvyků. Své zdravotní potíže neřeší mimo členy vlastní rodiny, a tak navázat fungující a jim vyhovující komunikaci lze jen akceptováním pravidel, která jsou součástí jejich kultury. V této oblasti udělala nejen sociální práce, ale celá novozélandská společnost v posledních letech velký krok kupředu. Začala přijímat maorské zvyky, oceňovat jejich hodnoty a začleňovat je do do té doby evropsky laděné společnosti. Je to pro nás, Evropany, kteří jsme tradičně vůči cizincům velmi ostražití, velká škola.
Hospicové služby jsou pro každého obyvatele Nového Zélandu zdarma. Je to vládní nařízení, ale vláda si nedělá příliš hlavu s jejich financováním, které leží na bedrech hospiců a společnosti, jež naštěstí tradičně hospice podporuje. Většina péče je poskytována v domácnostech pacientů, pečující člen rodiny dostává finanční podporu. Pečovatelské služby a rezidenční péče je také zdarma – ale jen do určité výše majetku nebo příjmu, který je ověřován. Služby jsou směřovány prioritně za klienty, např. hospic v centru Aucklandu má 13 lůžek a jeho mobilní tým pečuje o 260 pacientů v terénu.
Většina setkání ve vládních i nevládních organizacích začíná maorským rituálem, na jehož počátku nás zve maorská žena zpěvem na místo setkání. Může se jednat o zaprášený dvorek před vchodem na pracoviště nevládní organizace, dřevěnou maorskou stavbu marae nebo kancelář vládní instituce či nemocnice. Naše skupina sedmi sociálních pracovníků pomalu přichází a usazuje se naproti skupině pracovníků, kteří jsou „domácí“. Posloucháme uvítání v maorském jazyce. Jeden člen naší skupiny navazuje na uvítání, představuje nás, vyjadřuje díky za přijetí. Potom protější skupina zazpívá krásnou maorskou píseň, na níž navazujeme my maorskou písní, kterou jsme se předtím naučili. Všichni po jednom vstáváme a představujeme se. Na závěr naše skupina přichází k místním, podáváme si ruce a dotýkáme se čely a nosy. Přivítání končí a my můžeme začít spolupracovat.

Služby pro děti, mládež, rodiny
Child, Youth and Family je organizace řízená novozélandským Ministerstvem sociálního rozvoje a má na starosti sociálně právní ochranu všech dětí a mládeže, péči o děti týrané, zneužívané, zanedbávané i ty, které páchají trestnou činnost. Základem všech týmů jsou vzdělaní a zkušení sociální pracovníci, kteří velmi úzce spolupracují s nevládními organizacemi zaměřenými na práci s rodinou a dětmi, s policií a soudy specializovanými na trestnou činnost dětí a mladistvých. Jejich spolupráci upravuje zákon z roku 1989. Ten přesně definuje, kdo se účastní tzv. Family Group Conference, na níž se řeší za účasti rodiny a všech spolupracujících institucí trestné činy v rodině. Výsledkem je nejen např. soudní jednání, ale automaticky vždy pomoc rodině k nápravě situace formou rodinné aj. terapie, kterou většinou poskytují spolupracující nevládní organizace.
Pracovníci sociálních a zdravotních služeb zachovávají politiku whanau ora, dalo by se říci zdravého komplexního přístupu respektujícího rodiny různého etnického původu. Rodina je pro Maory nejen whanau (tedy rodina, jak ji vnímáme my: rodiče, děti, prarodiče, tety, strýcové), ale také hapu (subkmen) a iwi (celý kmen obývající určité teritorium). Jedná se o stovky, někdy tisíce lidí, kteří k sobě mají velmi pevné vazby a povinnosti. I když už nebydlí ve svých vesnicích, ale přestěhovali se do městských aglomerací, stále se představují svým jménem a popisem místa, odkud rodina pochází. Při představování na úvod jakéhokoliv jednání Maorové (tangata whenua – lidé této země) říkají své jméno, jméno svého kmene, jména mnoha předků, pojmenovávají svou řeku a svou horu. Potom přesně vědí, koho mají před sebou a jak s ním jednat.
Pracovníci Child, Youth and Family jsou trénováni na tuto komunikaci se svými klienty, akceptují pevné rodinné vazby a snaží se rodinám pomáhat v tomto principu. Pokud hledají pro dítě náhradní rodinu, snaží se najít náhradního rodiče-příbuzného prioritně v širší rodině i celém kmeni – pokud by se dítě dostalo mimo svůj kmen, bylo by do konce života vykořeněno. Vedoucí týmu sociálních pracovníků CYF dokonce definoval dobrého sociálního pracovníka tak, že vždy najde náhradního rodiče v těchto kruzích – a pokud ne, nedělá svou práci dobře.
Zajímavou institucí je Strengthtening Families – tedy pomoc k posílení rodiny. Její pracovníci nabízejí rodinám s dětmi do 17 let naprosto dobrovolnou spolupráci a organizují setkání rodin a agentur, které jim pomáhají. Tato práce přináší několik efektů. Cíle, které si pro sebe definuje rodina, nikoli agentury, jsou reálné a lépe dosažitelné. Rodina si určí i ty, které chce na setkání pozvat (rodinné příslušníky, ale i třeba blízkou kamarádku). Organizovaná setkání také šetří peníze z dotací – jedním z důvodů vzniku této služby bylo zjištění, že rodiny často čerpají podobné služby od několika (nevládních) organizací, jejichž práce se tak jednak tříští a je méně efektivní, ale také je financována vlastně několikrát pro jednu rodinu, čímž se nemusí dostat finance na služby pro další.

Služby pro lidi ohrožené sociálním vyloučením
I na Novém Zélandu (tak jako ve Velké Británii, odkud velká část obyvatel pochází) byla založena velká řada „sociálních“ organizací církvemi a je jimi dlouhodobě podporována. Například v Aucklandu, který je počtem obyvatel srovnatelný s Prahou, vedení města neposkytuje žádné sociální služby. V roce 1920 tu anglikánská církev založila organizaci, která nyní poskytuje služby lidem bez domova, lidem v krizi, poradenství a advokátní služby v oblasti bydlení, denní centra, potravinovou banku atd. Naprostou většinu finančních prostředků pro chod této Auckland City Mission získává čtyřčlenný tým fundraiserů od firem, církví, nadací, jednotlivých dárců (velmi malou část přispívá i město).

Měsíční stáže na Novém Zélandu jsem se mohla účastnit i díky podpoře Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Myslím, že cestování a poznávání profesních kolegů v zahraničí je neuvěřitelným obohacením a načerpáním sil i entuziasmu do další práce. Obzvlášť pro nás, kteří jsme vyrostli v uzavřené společnosti, je novozélandský samozřejmý respekt ke kulturním a etnickým odlišnostem velmi potřebným „vitamínem“.

Text a foto: Mgr. Jarmila Neumannová
vnější vztahy
Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče
tel.: 731 625 951
propagace@asociacehospicu.cz
http://www.asociacehospicu.cz


_______________________________________

Odborný časopis Sociální služby - únor 2011
Obal a obsah čísla ZDE (PDF, 899KB)

Více informací lze získat na webových stránkách http://www.socialnisluzby.eu a http://www.apsscr.cz.

Objednávky pro členské organizace APSS ČR vyřizuje přímo vydavatel nebo redakce na adrese: Kotnovská 137, 390 05 Tábor, Česká republika, tel./fax: +420 381 213 332, mobil + 420 606 751 156 nebo +420 606 832 551, e-mail: redakce@apsscr.cz.