Když se řekne Afghánistán a zemědělství, většina lidí si představí porosty máku, základ heroinu pašovaného do bohaté Evropy či Ameriky. Pěstování máku je to však téměř to samé jako představa, že všechny afghánské ženy musejí chodit zahalené v burkách.

„Mnoho lidí si myslí, že v Afghánistánu jsou jen ženy v burkách. A přitom i tam jsou různé typy žen. Vzdělané i ty, kterým se vzdělání nedostalo, matky více dětí na venkově i také velmi orientované ženy ve městech,“ zdůrazňuje Marcela Ondeková z občanského sdružení Človek v ohrození, které v Afghánistánu působí od roku 2004. Na tamních projektech zaměřených hlavně na podporu žen spolupracuje s místní organizací Afghan Women Resource Centre.

Jejich nový projekt s finanční podporou SlovakAid se zaměří na přibližně 400 žen na afghánském venkově. Ženám ve vesnici Hizatkhail v provincii Parwan chtějí pomoci zlepšit výnosnost jejich domácích políček nebo pomoci rozběhnout malý business se zemědělskými produkty.

Nápad zaměřit se na zemědělství v propojení s podporou žen přišel od místních partnerů. I Afghánistán postihla v roce 2008 potravinová krize – sucho, nedostatek obilí a vysoké ceny paliv dramaticky zvýšily cenu obilí a základních potravin. Ačkoli ceny od té doby mírně klesly, Afghánci stále platí za základní potraviny více než lidé v Evropě.

„Vycházíme z potřeb místních lidí. Nejdeme nikam jako vševědci, kteří jdou učit ostatní. Tentokrát jsme se navíc opřeli o plánování našich partnerů, chceme investovat do žen a zároveň zlepšit zemědělskou produkci, což pomůže řešit problém podvýživy,“ vysvětluje Marcela.

Podle údajů OSN přibližně polovina afghánských dětí mladších pěti let trpí podvýživou, v období potravinové krize akutním nedostatkem jídla trpěla téměř třetina lidí. I bez potravinové krize téměř půl milionu Afghánců každoročně trápí následky přírodních pohrom, jako jsou záplavy, sucha nebo zemětřesení.

Afghánistán má jednu z nejvyšších porodností na světě a zároveň vysokou úmrtnost matek při porodu. Mnohé děti se nedožijí pátého roku života – jejich oslabený organismus nedokáže vzdorovat běžným nemocem a průjmům, které souvisí s nedostatečnou hygienou. Tento problém by se do velké míry mohla vyřešit lepší výživa, vzdělání a hygiena.

Provincia Parwan v sousedství hlavního města Kábulu, v níž se projekt realizuje, má na rozdíl od horských a polopouštných částí země vhodné podmínky pro rozvoj zemědělství. Navíc velká část provincie je odminovaná – alespoň okolí obydlí a silnic. Mák se tam nepěstuje.

„Lidé tam pěstují například kukuřici, ovoce, luštěniny. Většinou ale jen na domácí spotřebu. Neprosinovanou půdu si velmi cení. I slovenští vojáci ze základny v Bagramu říkali, že hned jak odminovali kus země za letištěm, už druhý den tam lidé něčeho zasadili,“ popisuje Marcela.

„Rozvoj zemědělství a potravinové soběstačnosti brzdí nejen miny, ale obecně chybějící infrastruktura – cesty a zaostávající technologie,“ dodává Marcela. „Nevidět lidi oraťi zapřažené do pluhu také není nic výjimečného. Po třiceti letech konfliktů v Afghánistánu chybí i hospodářská zvířata.“

Projekt zaměřený na rozvoj zemědělství a podporu místních žen má těm šikovnějším dát šanci rozjet vlastní podnik s zemědělskými produkty. Ženám, které nemají dostatečné vzdělání, chtějí poskytnout vzdělání a osvětu, aby jim pomohly zlepšit výživu dětí a také hygienu.

V rámci projektu se také uzavírají předběžné dohody s obchody, kde by ženy mohly prodávat své produkty. Připravuje se také dílna na zpracování některých plodin. „Aby například džem vydržel déle než pár dní,“ vysvětluje Marcela. Materiální pomoc půjde i na vytvoření lepších skladovacích prostor.

V projektu neobíjejí ani muže. „Vždycky se snažíme jim vysvětlit, že vzdělání žen je důležité a v konečném důsledku je pro ně výhodné. Vždyť především je pro ně dobré, když jejich ženy neumírají při porodu a jejich děti dostanou lepší výživu a hygienu, takže neumírají v raném věku,“ vysvětluje Marcela.

Jak dodává, je to dlouhý proces, ale tvrdit o Afgháncích, že jsou jednoznačně proti větší samostatnosti svých žen, je také spíše další předsudek. „Místní chlapi se potřebují setkat, věci si prodiskutovat nebo vykřiknout. Argumenty však berou,“ uzavírá Marcela.

Nevládní organizace v Afghánistánu:

o. z. Človek v ohrození

  • rekonstrukce základní školy v provincii Kapisa a školení učitelek i vzdělávání dívek
  • projekt na posílení postavení žen na venkově prostřednictvím vzdělávání
  • vzdělávací projekt a založení 2 technických institutů pro ženy – v Kábulu a Charikare

ADRA

– stavba 178 domů pro navrátilce v Qara-baghu jižně od Kábulu

SlovakAid v Afghánistánu

V roce 2009 dostaly podporu od SlovakAid 4 projekty v hodnotě přes 570 tisíc €:

  • o. z. Človek v ohrození – rozvoj venkova a podpora nových podnikatelských aktivit
  • Slovenská technická univerzita, Bratislava – vzdělávání, Kábulská polytechnická univerzita
  • a.s. Ales – vzdělávání matek v péči o dítě
  • Slovensko-afghánská obchodní komora – rozšíření nemocnice v provincii Logar

Celkově v letech 2004–2009 Slovensko financovalo v Afghánistánu 14 projektů:

  • v rámci svěřeneckého fondu UNDP dostalo podporu osm projektů v celkové výši 1 102 615 USD
  • přes agenturu SAMRS získalo podporu šest projektů v celkové výši 980 676 €
  • od roku 2009 je Afghánistán jednou z programových zemí slovenské rozvojové pomoci

Zdroj: MZV SR

___________

Článek vyšel v bulletinu Rozvojová pomoc - Jar 2010. Vydává ho Platforma mimovládních rozvojových organizací (MVRO), která je sdružením právnických osob – střešní organizací 31 (23 řádných členů a 8 pozorovatelů) slovenských mimovládních organizací, které se zabývají zejména zahraniční rozvojovou a humanitární pomocí.http://www.mvro.sk