O humanitárním dobrovolnictví s přidanou hodnotou v postkonfliktních zemích
Humanitární dobrovolnictví: zasahovat tam, kde to přírodní katastrofa nebo společenský konflikt vyžaduje
Slovenská humanitární a rozvojová organizace ADRA Slovensko slaví letos pětadvacet let své existence. Dlouhodobě se věnuje budování smysluplného dobrovolnictví doma, ale připravuje a vysílá také globální dobrovolníky a dobrovolnice do tzv. rozvojových zemí. Od roku 2017 je zapojena do evropského projektu „Humanitarian volunteering management – HVM“, tedy managementu humanitárních dobrovolníků a dobrovolnic. Hlavní donátor projektu, Evropská komise, svým sloganem: „We care. We act.“, vyjadřuje jeho cíl dostatečně jasně – je třeba zasahovat tam, kde si přírodní katastrofa nebo společenský konflikt intervenci vyžadují.
O tom, jak celý proces přípravy, managementu a udržitelnosti humanitárního dobrovolnictví, ale také samotný výběr mladých lidí na takovou misi probíhá (a v čem je tento projekt jedinečný oproti jiným organizacím), se dozvíte z rozhovoru s Danielem Kabem – ředitelem organizace ADRA Slovensko.
Jaká humanitární krize se nyní momentálně nejvíce dotýká nás jako obyvatelů Slovenska?Slovensku je geograficky, kulturně i lidsky nyní stále nejbližší krize na Ukrajině, kde jsme se také jako ADRA angažovali v rámci humanitární pomoci, rozvojové spolupráce ve formě budování kapacit občanské společnosti i vysílání dobrovolníků. Bohužel je tato téma a situace tamní stále méně pokrývána médii, a tím pádem se zdá, že i veřejnost se o ni méně zajímá.
A co další humanitární krize mimo Evropu?Především nepřímo ovlivnil naši zemi konflikt v Sýrii, který trvá už osm let, a s ním související tzv. uprchlická krize – ať už šlo o zneužití této tématiky k politickým cílům v parlamentních a prezidentských volbách, nebo o přeorientování oficiálního systému slovenské humanitární pomoci (včetně zdrojů ze státního rozpočtu) do regionu Blízkého východu a podobně. Ve srovnání se Sýrií však neobrovská humanitární krize v bojovém chaosu zmítaném Jemenu nedostává tolik pozornosti – ani v médiích, ani v politických jednáních.
Ještě zmíním Filipíny, protože jsme si dne 8. listopadu připomněli pět let od příchodu supertajfunu Haiyan. Ten zničením měst, infrastruktury a obydlí desetitisíců lidí následně způsobil vážnou humanitární krizi. I já osobně jsem byla na Filipínách dva měsíce jako dobrovolnice. ADRA vytvořila veřejnou sbírku na pomoc při obnově země, do které se lidé na Slovensku aktivně zapojili. Věnovali jsme se vzdělávání rybářů i prevenci před opakovanými katastrofami.
Proč jste se pustili do projektu HVM a co vlastně obsahuje?ADRA se dlouhodobě věnuje rozvojovému dobrovolnictví v zemích Globálního jihu i dobrovolnictví na Slovensku. Bylo tedy logické, že když nás lídr projektu (francouzská organizace ADICE) oslovil ke spolupráci v oblasti managementu humanitárního dobrovolnictví, viděli jsme v tom smysl a pustili se do přípravy. Naše organizace má vybudovanou strategii pro vysílání dobrovolníků; mapujeme potřeby lokálních partnerů a požadavky na dobrovolníka; předem skládáme popis „práce“ s požadovanými vlastnostmi kandidátů na pozici; rozumně vytváříme obsah dobrovolnické činnosti; věnujeme pozornost náboru a osobnostním pohovorům, stejně jako orientaci v organizaci a komplexnímu několikátýdennímu předodjezdovému školení po přijetí. Vše jsme sdíleli a zlepšovali (osobně i formou online mentoringu) v rámci projektu HVM s našimi partnery. Zvláštní pozornost jsme věnovali oblasti bezpečnosti, protože lidé vysílaní námi míří právě do rozvojových nebo humanitárními krizemi sužovaných zemí.
Kolik jste za posledních pět let vyslali dobrovolníky, dobrovolnice a experty do rozvojových zemí v rámci oficiální rozvojové pomoci SR?Díky dobrovolnickému programu SlovakAid z dílny MZVaEZ SR jsme dosud vyslali dvacet čtyři rozvojové dobrovolníky a dobrovolnice. Někteří směřovali do komunit vnitřně vysídlených osob v Gruzii, členů romské komunity v Albánii, obětí tajfunu na Filipínách, sociálně vyloučených rodin v Keni, začínajících aktivistů na Ukrajině, migrujících lidí v Libanonu, traumatizovaných lidí po válce v Bosně a Hercegovině apod. Letos budeme s podporou SlovakAid opět mít v terénu čtyři lidi jako rozvojové dobrovolníky. Budoucí rok – již s podporou iniciativy „EU Aid volunteers“ – přidá dalších čtyři dobrovolníky.
V čem je evropský program „EU Aid volunteers“ jiný než zmíněný program MZVaEZ, administrovaný SlovakAid?Rozdílů je několik – v tematickém zaměření programů, přípravě dobrovolníků a například také v cílech obou programů. Program „EU Aid volunteers“ klade stejnou důležitost na budování kapacit přijímajících i vysílajících organizací jako na samotné vyslání dobrovolníka. V praxi to pro nás znamená mnoho hodin, které trávíme školením, mentorováním partnerských přijímajících organizací, vzájemnou komunikací, výměnou zkušeností, přípravou potřebné dokumentace, ale i návštěvami partnerů v terénu. Důraz se také klade na expertízu, resp. přidanou hodnotu vyslaného dobrovolníka. Program „EU Aid volunteers“ také obsahuje povinnou certifikaci, bez které není možné dobrovolníka vyslat ani přijmout. Celkově je evropský program „EU Aid volunteers“ robustnější, pokud jde o délku trvání dílčích projektů, síťování, financování, monitoring apod. Zároveň však oba programy ponechávají vysílajícím organizacím určitou míru svobody. Můžeme si přizpůsobit dobrovolnické projekty podle cílů, které sledujeme (například zvyšování zaměstnatelnosti, mobility mládeže, budování kapacit neziskových organizací, podpora vlastních projektů a podobně).
Jak se vám pracuje v konzorciu deseti partnerských neziskovek v rámci projektu HVM?Každé konzorcium partnerů má svou vlastní dynamiku, v drtivé většině případů máme však jen pozitivní zkušenosti. Samozřejmě se nám v minulosti také stalo, že jsme museli s partnerskou organizací spolupráci přerušit. Všechny zúčastněné organizace v našem projektu HVM však aktivně komunikují a v létě jsme získali certifikát od Evropské komise jako bezpečné a kvalitní neziskovky – ať již vysílající (jako estonská MONDO, francouzská ADICE a slovenská ADRA) nebo přijímající (zbytek konzorcia).
Jaké máte interně nastavené kritéria výběru dobrovolníků a dobrovolnic?Při výběrovém procesu aplikujeme soubor kritérií. Zohledňujeme potřeby přijímající organizace, komunity a projektu. Dobrovolník by měl být přidanou hodnotou, nejde do terénu přece na výlet. Věková hranice je proto nastavena nad pětadvacet let, abychom zajistili určitou vyzrálost dobrovolníka. Kritéria jsou také: schopnost pracovat v týmu, být odloučený od blízkých a rodiny na několik měsíců, schopnost řešit konfliktní situace. Významnou roli také hraje motivace dobrovolníka. Důležité slovo při výběru dobrovolníka má také přijímající organizace.
Jaká motivace u dobrovolníků je správná a co vás přesvědčit nedokáže při výběru? Každý má obvykle několik vrstev motivací a ty se snažíme v komunikaci s uchazečem identifikovat a porozumět jim. Stále máme uchazeče, kteří se snaží zachránit celý svět. Mají zkreslenou, samaritánskou, příliš růžovou představu o realitě „mise“ – často jde o tzv. spasitelek syndrom. U jiných zjišťujeme, že chtějí více cestovat a touží po dobrodružství. Další se snaží dvanáctiměsíčním dobrovolnickým pobytem řešit svůj nefungující vztah s partnerem či partnerkou, resp. pro některé je pobyt únikem před řešením vlastních problémů. Takové motivy je třeba včas vyčíst už během pohovorů a rozhovorů... Je správné, když je dobrovolník zdravě sebejistý a chce nejen pomoci, ale sám získat něco pozitivního do svého portfolia (nové dovednosti, znalosti, zkušenosti, kontakty). Jednou z dobrých vlastností je právě vyváženost různých druhů motivace u dobrovolníka.
Z čeho se skládá předodjezdová příprava?Dobrovolník musí povinně absolvovat dvouměsíční stáž u nás v kanceláři, aby se nejen seznámil s prací pro rozvojovou a humanitární organizaci, ale také více se seznámil s týmem a vytvořil si nové vazby, vztahy. Část přípravy by se dala nazvat „learning by doing“. Během tohoto období si dobrovolník vyzkouší různé typy úkolů, jako například průzkum potřeb, psaní reportů či návrhů projektů, tvorba článků, komunikace o citlivých tématech, fundraising a podobně. Další část tvoří předodjezdové moduly školení v těchto oblastech: bezpečnost v terénu, interkulturní citlivost a kulturní rozdíly, prezentace humanitární pomoci a rozvojové spolupráce v médiích, zejména na sociálních sítích, komunikace a etický kodex, projektový management.
Lidé se bojí o bezpečnost svých synů a dcer, kteří jsou vysíláni do terénu. Jak přesně vypadá bezpečnostní příprava před odjezdem?Začíná to už tím, jak je náš program nastaven. Zdůrazňujeme, že program není vhodný pro toho, kdo chce jen cestovat a rád riskuje, má zálibu v extrémních sportech a podobně. Při výběrovém procesu se tyto rizikové faktory snažíme odhalit. Dobrovolník před odjezdem musí projít několika školeními, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Také absolvuje pohovor s přijímající organizací o možných bezpečnostních rizicích. Následně po příjezdu absolvuje v přijímající organizaci tzv. „orientation meeting“, jehož součástí je i bezpečnost a seznámení se se bezpečnostním manuálem, evakuačním plánem a podobně. Kromě toho musí mít dobrovolník cestovní a zdravotní pojištění do zahraničí a být registrovaný na našem zastupitelském úřadě v dané zemi.
Museli jste v minulosti řešit nějakou takovou krizovou situaci u vyslané osoby týkající se jeho/její bezpečnosti?Evakuaci ani situaci, která by bezprostředně ohrožovala bezpečnost rozvojového dobrovolníka, jsme bohužel řešit nemuseli. Ale museli jsme řešit méně vážné věci, jako krádež, mediaci konfliktu mezi dobrovolníkem a zaměstnancem v přijímající organizaci. U humanitárních dobrovolníků může být (vzhledem k probíhající krizi a terénu) riziko vyšší, a v předodjezdové přípravě se proto bezpečnosti věnujeme velmi důkladně.
Jak řešíte prevenci vyhoření u vašich dobrovolníků a dobrovolnic?Snažíme se tomu předcházet, tedy dbáme na prevenci. Nejen během pobytu dobrovolník aktivně komunikuje se svým mentorem, ale ještě před odjezdem o tomto fenoménu s dobrovolníky velmi otevřeně mluvíme. Ptáme se jich na způsob trávení volného času, řešení případných stresových situací, nacvičujeme vyhrocené situace v simulacích během školení, vysvětlujeme jim kulturní rozdíly. Během pobytu absolvujeme pravidelné rozhovory přes internet, které nás mohou upozornit na první náznaky, že něco není v pořádku. Dobrovolníkům nabízíme i supervizi, resp. konzultaci s naší kolegyní – psycholožkou. Především u aktivit v pomáhajících profesích jde o velmi důležitý aspekt.
Jaké dovednosti si budují vyslaní lidé během „mise“? Kolik z nich zůstává v rozvojovém oboru i po návratu?Mnozí z nich v terénu více poznají sami sebe, zjistí o sobě nové věci. Otevře jim to také nové možnosti zaměstnat se, inspiruje je to k změně zaměstnání nebo dokonce sektoru působení. Dnes k tzv. „soft skills“ patří i interkulturní dovednosti, které praktický dobrovolnický pobyt významně pomáhá posílit. Mnoho našich dosavadních dobrovolníků se po návratu snažilo najít uplatnění v humanitární a rozvojové oblasti, i když na Slovensku je počet pracovních míst v této oblasti velmi malý. Pokud se jim to nepodaří, zkoušejí přejít v korporacích například na oddělení CSR – Společensky odpovědného podnikání. U jiných absolvovaný pobyt pomůže postavit se více na vlastní nohy a začít podnikat.
Jak bránit fenoménu „voluntourismu“ a neefektivnímu dobrovolnictví mimo EU?Každému uchazeči se snažíme hned při první příležitosti vysvětlit, že dobrovolnický pobyt v žádném případě není o nákladném cestování, turistice v exotice a neřízené zábavě na státní peníze. Náš program je postaven tak, aby dobrovolník neměl dělat práci, kterou může bez problémů dělat místní člověk. Může si, samozřejmě, vyzkoušet, co taková lokální pomoc obnáší, ale důraz klademe na jeho přínos konkrétního „know-how“, expertízy, přidané hodnoty v oblasti IT, marketingu, vzdělávání apod. Nejedná se o nadřazenost, ale o princip nebrat práci místním lidem, resp. neoslabovat jejich kapacity.
Jak vypadají návratové aktivity v rámci globálního vzdělávání?Nejčastěji organizujeme „ADRA večer“, což je formát besedy s dobrovolníkem o jeho práci v konkrétní komunitě, ale také o životě v zemi, kde působil. Mezi další aktivity patří tvorba mediálních i vzdělávacích výstupů na různá témata spojená s dobrovolnickým pobytem.
Co bude následovat po skončení projektu HVM, tedy po vybudování interních kapacit vysílajících a zejména přijímajících neziskovek?Do poskytování efektivní humanitární pomoci v terénu se brzy zapojí i lidé ze Slovenska. ADRA Slovensko totiž v rámci pokračování projektu (tentokrát pod názvem „Humanitarian Volunteers in Action“ – HVA) vyšle v průběhu několika měsíců do postkonfliktních zemí první humanitární dobrovolníky a dobrovolnice pod značkou „EU Aid volunteers“. Mezi humanitárními organizacemi na Slovensku tak ADRA SR udělá jako první.
Jak reagujete na otázku: „Proč raději nedobrovolnit a nepomáhat doma, než v zahraničí“?Snažíme se k tomu přistupovat konstruktivně a racionálně. Dotyčné osobě, která zpochybňuje naše poslání v zahraničí, se snažíme vysvětlit, že jí nic nebrání v dobrovolničení doma na Slovensku – začít přece je třeba od sebe. Je to potřebné a důležité. Ale také vysvětlujeme a ukazujeme fakta, statistiky a ukazatele, které řadí Slovensko mezi čtyřicet nejrozvinutějších zemí světa. Kritérii pro toto hodnocení jsou zejména: délka života, zdravotní péče, demokracie a lidská práva, přístup ke vzdělání, průměrný příjem domácnosti atd. Vysíláme tedy experty a dobrovolníky tam, kde jsou viditelně hůře. Realizujeme však také projekty pomoci na Slovensku, ať už jde o bezplatnou právní pomoc, krizovou intervenci a komplexní pomoc obětem násilí, sbírku potravin potřebným atd.
Text: Boba Markovič Baluchová Foto: ADRA Slovenskowww.adra.sk
Poznámka: Projekt HVM (Humanitarian Volunteering Management) se realizuje díky finanční podpoře Evropské unie v rámci „EU Aid Voluneers“ dobrovolnické iniciativy.