Činnost a participace u lidí se zdravotním postižením z pohledu studentů pomáhajících profesí a běžné populace Vnímání zdravotního postižení a postoje k lidem se zdravotním postižením ovlivňují chování pracovníků pomáhajících profesí k člověku se zdravotním postižením. Jak poukazují Al-Abdulwahab a Al-Gain (2003), postoje odborníků k lidem se zdravotním postižením jsou utvářeny na základě kulturních hodnot, tradičního mínění, vzdělávacích podmínek, víry, věku, profesní zkušenosti a pohlaví. Postoje odborníků mohou ovlivnit sebepojetí lidí se zdravotním postižením. Je možné předpokládat, že obraz člověka se zdravotním postižením bude u odborníků, kteří přicházejí do kontaktu s lidmi se zdravotním postižením, podmíněn poznatky a větší zkušeností a jejich postoje budou odlišné od postojů a představ většinové společnosti. Avšak Roush (1986) uvádí, že odborníci ze zdravotnictví mají podobné postoje k lidem se zdravotním postižením jako většinová společnost. Tyto postoje jsou často negativní a představují bariéry plné realizace člověka se zdravotním postižením.

Při vytváření obrazu o lidech se zdravotním postižením se ve značné míře podílejí kulturní stereotypy, předsudky a mylná přesvědčení. Green a kol. (2005) poukazují na jejich negativní psychosociální důsledky v životě lidí s postižením a jejich rodin. Studie zabývající se kulturními stereotypy o lidech s postižením poukazují na generalizovaný stereotyp nezávislý na druhu zdravotního postižení (Szobiová, 2012). Pokud jde o modely postižení, ukazuje se silný vliv tradičního spojování problematiky člověka se zdravotním postižením s deficitem, poruchou, nemocí. Biomedicínský model hovoří o postižení ve smyslu patologie a normativně vymezuje postižení vzhledem k běžné zdravé populaci (Smart a Smart, 2012). Sociální model přistupuje k zdravotnímu postižení jako k produktu společnosti. Biopsychosociální model spojuje uvedené modely a zdůrazňuje integrativní vliv biologických, individuálních a sociálních determinant zdraví a funkční schopnosti člověka. Filosofii biopsychosociálního přístupu k zdravotnímu postižení reprezentuje v širším společenském měřítku Mezinárodní klasifikace funkční schopnosti, disability a zdraví (WHO, 2001). Bere v úvahu faktory prostředí a kontext, v němž jednotlivci žijí. Součástí hodnocení zdravotního stavu jednotlivce je také hodnocení aktivity – činnosti a funkční schopnosti – a participace, tedy zapojování se do životních situací, která reprezentuje společenský aspekt funkční schopnosti.

Cílem naší výzkumné studie bylo zjistit, jak je vnímána participace lidí se zdravotním postižením studenty oborů pomáhajících profesí ve srovnání s vnímáním lidí z běžné populace. Zaměřili jsme se také na faktory, které by mohly mít vztah k vnímání participace lidí se zdravotním postižením – na věk, na hodnocení vlastního zdraví a vlastní participace u studentů pomáhajících profesí a u respondentů z běžné populace.

Účastníci

Výzkumný soubor tvořilo 176 respondentů bez zdravotního postižení. První výzkumnou vzorek tvořilo 114 studentů pomáhajících profesí Pedagogické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě ve studijních programech speciální pedagogika (n=33), sociální práce (n=30) a učitelství psychologie (n=51). Věk studentů byl v rozmezí 18–41 let (AM = 22,3, SD = 4,74), z toho 110 studentek (96,5%) a 4 studenti (3,5%). Převládali studenti prezenčního studia (81,6%). Druhou výzkumnou vzorek tvořilo 62 dospělých respondentů z běžné populace ve věku 25–69 let (AM = 43,7, SD = 12,54), z toho 17 mužů (27,4%) a 45 žen (72,6%).

Výzkumné metody

K hodnocení participace jsme zvolili Škálu participace (Participation Scale, van Brakel a kol., 2006), která představuje 18-položkový nástroj zaměřený na subjektivní vnímání problémů respondenta v různých oblastech života. Zahrnuje 8 ze 9 oblastí participace vymezených podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, postižení a zdraví (WHO, 2001): učení se a aplikace poznatků, komunikace, pohyblivost, péče o sebe, život v domácnosti, mezilidské vztahy, hlavní oblasti života, společenský a občanský život (van Brakel a kol., 2006; Schultz, 2008). Škála participace umožňuje kvantifikovat omezení v participaci. Každá položka obsahuje dvě otázky. První se vztahuje na participaci respondenta v různých oblastech života, druhá vyjadřuje míru, v jaké je pro respondenta problém se účastnit příslušné oblasti života. Jako příklad lze uvést položku č. 1: Máte stejné příležitosti najít si práci jako ostatní lidé? (s odpověďmi: ano, někdy, ne, nevztahuje se na mě). Druhá část se týká míry problému (bez problému, malý problém, střední problém, velký problém). Na základě výsledného skóre je možné zařadit respondenta do jedné ze šesti kategorií: bez omezení, mírná omezení, střední omezení, výrazná omezení, závažná omezení, extrémní omezení. Škála participace je určena především pro lidi se zdravotním postižením a chronicky nemocné.

V našem výzkumu jsme použili Škálu participace k hodnocení vlastní participace respondentů a současně jsme je vyzvali, aby se pokusili vyhodnotit ve Škále participace i účasť a míru problémů s účastí v různých oblastech života u lidí se zdravotním postižením. Pro účely hodnocení účasti jiných lidí jsme upravili položky škály tak, aby respondent místo sebeposouzení vyjádřil vlastní vnímání participace lidí se zdravotním postižením. Např. položka č. 1: Mají stejné příležitosti najít si práci jako ostatní lidé? Jak velký je to pro ně problém?

K posouzení vlastního zdraví respondentů jsme použili jednoduchou škálu v rozmezí 0–10, kde vyjádřili sebeposouzení svého zdraví v období posledního roku. Hodnota 0 představovala velmi špatné zdraví a 10 velmi dobré zdraví.

Výsledky

Při posuzování vlastního zdraví na škále Moje zdraví (0–10) studenti přisuzovali v průměru hodnotu 7,67 (SD = 1,90) a lidé z běžné populace průměrnou hodnotu 7,81 (SD = 1,47). Rozdíl není statisticky významný. Poukazuje to na podobné hodnocení vlastního zdraví studenty i lidmi z běžné populace i přes statisticky vysoko významný rozdíl ve věku skupin (t = 16,03; p < 0,001).

V Škále participace dosahovalo hodnocení míry omezení participace ve výzkumném souboru studentů pomáhajících profesí hodnoty 14,54 (SD = 10,44), což představuje kategorii mírných omezení v participaci. Položková analýza ukázala, že větší omezení uvádějí studenti v oblastech: najít si práci, pracovat jako ostatní lidé, navázat dlouhodobé vztahy, přispívat finančně na domácnost, navštěvovat místa mimo bydliště. Naopak nejnižší hodnoty omezení v participaci uváděli v oblastech: učit se nové věci, seznamovat se s novými lidmi, respektování vlastních názorů v rodinném kruhu. Podobně ve skupině dospělých z běžné populace byla průměrná hodnota v omezení participace 15,32 (SD = 10,97), odpovídající kategorii mírných omezení. Nejvyšší omezení uváděli respondenti z běžné populace také v položkách vztahujících se k oblasti práce, navštěvování míst mimo bydliště, finančního přispívání do domácnosti a konečně účasti na volnočasových aktivitách. Položky s nejnižší mírou omezení představovaly oblasti jako např. respektování vlastních názorů v rodinném kruhu, učení se novým věcem, seznamování se s novými lidmi. Statisticky významné rozdíly mezi studenty a respondenty z běžné populace v hodnocení vlastní participace jsme zjistili v položkách: finanční přispívání do domácnosti (větší omezení přisuzují studenti: t = 4,72; p < 0,01), respektování vlastních názorů v rodinném kruhu (větší omezení uvádějí studenti: t = 2,51; p < 0,05), dále účast na společenských akcích (větší omezení uvádějí účastníci z běžné populace: t = 2,89; p < 0,05) a v položce účast na rekreačních a volnočasových aktivitách (větší omezení uvádějí účastníci z běžné populace: t = 3,85; p < 0,01).

Vnímání participace lidí s postižením studenty pomáhajících profesí a běžnou populací

Studenti pomáhajících profesí i respondenti z běžné populace hodnotili participaci lidí se zdravotním postižením podobně. Míra vyjádřeného omezení participace odpovídala kategorii závažná omezení, přičemž se téměř dotýkala kategorie extrémní omezení v participaci (Tab. 1). Rozdíl v hodnocení participace lidí se zdravotním postižením studenty a lidmi z běžné populace nebyl statisticky významný.

Porovnání hodnocení participace ukázalo, že studenti i respondenti z běžné populace rozdílně vnímají vlastní participaci a participaci lidí se zdravotním postižením. Rozdíly jsou statisticky vysoko významné ve skupině studentů (p < 0,001) i ve skupině lidí z běžné populace (p < 0,001) (Tab. 1). Tab 1. Rozdíly ve vnímání participace

Při analýze jednotlivých položek Škály participace z pohledu studentů pomáhajících profesí a lidí z běžné populace jsme mezi těmito soubory zjistili statisticky významný rozdíl pouze v položce vztahující se na ochotu učit se novým věcem. Běžná populace přisuzuje lidem se zdravotním postižením vyšší míru omezení než studenti pomáhajících profesí (t = 2,02; p < 0,05).

Vzájemné vztahy mezi zkoumanými proměnnými Tab. 2 Korelace mezi zkoumanými proměnnými u studentů pomáhajících profesí

Tab. 3 Korelace mezi zkoumanými proměnnými u lidí běžné populace

Vztah mezi mírou omezení v participaci a hodnocením vlastního zdraví byl statisticky významný ve skupině studentů pomáhajících profesí (p < 0,01; Tab. 2) i ve skupině respondentů z běžné populace (p < 0,01) (Tab. 3). Se zápornějším hodnocením vlastního zdraví rostlo omezení v participaci. Statisticky významný vztah jsme zjistili také mezi věkem a hodnocením vlastního zdraví, avšak pouze u vzorku lidí z běžné populace (p < 0,05). Ukázalo se, že věk respondentů, hodnocení vlastního zdraví a hodnocení vlastní participace nekorelovaly významně s hodnocením omezení participace lidí se zdravotním postižením.

Diskuze a závěr

Posouzení vlastní participace studenty ani respondenty z běžné populace neodpovídalo kategorii „bez omezení“. V průměru spadalo hodnocení v obou skupinách do kategorie mírného omezení participace. Lze předpokládat, že vyjádřenou míru omezení participace determinují aktuální životní úkoly a ne vždy dostatečně saturované potřeby, zejména mladých lidí (vztahy a pod.), avšak odráží i vnější, společenské faktory, které determinují možnosti participace (např. v oblasti práce). Současně se ukázal vztah mezi hodnocením vlastního zdraví a mírou omezení vlastní participace.

Míra omezení participace u studentů pomáhajících profesí i u respondentů z běžné populace odpovídá kategorii mírných omezení, zatímco participaci lidí se zdravotním postižením vnímají jako významně limitovanou, odpovídající kategorii závažných omezení až na hranici kategorie extrémních omezení v participaci.

Statisticky významný rozdíl v hodnocení participace lidí se zdravotním postižením z pohledu studentů pomáhajících profesí a lidí z běžné populace jsme zjistili pouze v položce reprezentující učení se novým věcem. Běžná populace přisuzuje lidem se zdravotním postižením větší omezení než studenti pomáhajících profesí.

Nepodařilo se prokázat, že by vnímání vlastní participace či věk respondentů ovlivňovaly hodnocení participace lidí se zdravotním postižením.

Významný vztah mezi hodnocením vlastní participace a hodnocením vlastního zdraví byl zjištěn u studentů pomáhajících profesí a také u lidí z běžné populace. S negativnějším hodnocením zdraví se zvyšuje i míra omezení v participaci. Zdá se, že zdraví může být významným determinantem participace.

Představy studentů pomáhajících profesí a lidí z běžné populace o participaci lidí se zdravotním postižením korespondují s typovým, deficitním obrazem člověka se zdravotním postižením.

Lze konstatovat, že vnímání participace lidí se zdravotním postižením z pohledu studentů pomáhajících profesí se celkově neliší od pohledu běžné populace. To naznačuje, že poznatky a vědomosti získávané v průběhu studia oborů pomáhajících profesí, které ještě nejsou doplněny a podpořeny dostatečnou zkušeností s prací s lidmi se zdravotním postižením, se nepromítají bezprostředně a okamžitě do utváření obrazu o člověku se zdravotním postižením.

Autoři: doc. PhDr. Marian Groma, PhD. Univerzita Komenského v Bratislave, Pedagogická fakulta, Katedra psychológie a patopsychológie PhDr. Katarína Jariabková, PhD. Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV Mgr. Zuzana Brunclíková, PhD. Univerzita Komenského v Bratislave, Pedagogická fakulta, Katedra psychológie a patopsychológie Mgr. Lucia Felcanová, PhD. Univerzita Komenského v Bratislave, Pedagogická fakulta, Katedra psychológie a patopsychológie Seznam bibliografických odkazů

AL-ABDULWAHAB , S. S. – AL-GAIN, S. I. 2003. Attitudes of Saudi Arabian health care professionals towards people with physical disabilities. In Asia Pacific Disability Rehabilitation Journal. 2003, vol. 14, no. 1, p. 63-70. GREEN, S. – DAVIS, CH. – KARSHMER, E. – MARSH, P. – STRAIGHT, B. 2005. Living stigma: The impact of labeling, stereotyping, separation, status loss, and discrimination in the lives of Individuals with disabilities and their families. In Sociological Inquiry. 2005, vol. 75, no. 2, p. 197–215. ROUSH, S. E. 1986. Health professionals as contributors to attitudes toward persons with disabilities. In Physical Therapy. 1986, vol. 66, p. 1551-1554. SCHULZ, S. 2008. Application and use of the International Classification of Functioning, Disability and Health (ICF) in rehabilitation practice and research: an updated literature review. [cit. 2015-05-11]. Dostupné na: http://www.marselisborgcentret.dk/fileadmin/filer/Publikationer/PDF_er/Leonardo_internship_report.pdf SMART, J. F. – SMART, D. W. (2012). Models of disability: Implications for the counseling profession. In MARINI, I. – STEBNICKI, M. (Eds.), The Psychological and Social Impact of Illness and Disability. New York : Springer Publishing Company. 2012, s. 61-78. ISBN 978-0-8261-0655-1. SZOBIOVÁ, E. 2012. Nadanie a tvorivosť jednotlivcov s postihnutím. In CABANOVÁ, K. – SOKOLOVÁ, L. – KARAFFOVÁ, E. (eds.). Patopsychológia – vznik, vývin a… Bratislava : Univerzita Komenského, 2012, ISBN 978-80-223-3325-2, s. 18-23. VAN BRAKEL, W. H. – ANDERSON, A. M. – MUTATKAR, R. K. – BAKIRTZIEF, Z. – NICHOLLS, P. G. – RAJU, M. S. – DAS-PATTANAYAK, R. K. 2006. The Participation Scale: Measuring a key concept in public health. In Disability & Rehabilitation. 2006, vol. 28, no. 4, p. 193-203. WHO (2001). WHO. International Classification of Functioning, Disability and Health. Geneva : WHO. 2001 WHO (2003). Medzinárodná klasifikácia funkčnej schopnosti, dizability a zdravia. Ženeva : Svetová zdravotnícka organizácia, slovenský preklad EKOVYS, Asociácia organizácii zdravotne postihnutých občanov SR, 2003. ISBN 80-968689-1-8.

Výzkum byl podporen rovaným grantem VEGA 1/0829/13. Příspěvek byl prezentován na konferenci 10. celostátní konference se mezinárodní účastí Psychologie zdravia 2015, která se konala 3. června 2015 v Bratislavě.