Crohnova choroba – od příčin k léčbě a možnostem prevence

Crohnova choroba (CD) představuje chronické, idiopatické zánětlivé onemocnění trávicího traktu, které spolu s ulcerózní kolitidou (UC) patří do skupiny idiopatických zánětlivých onemocnění střev (IBD – Inflammatory Bowel Disease). Jde o progresivní nemoc s recidivujícím průběhem, která vede k poškození střevní stěny, vzniku komplikací a výraznému snížení kvality života pacientů. Přestože probíhá intenzivní výzkum, etiologie onemocnění zůstává komplexní a jen částečně objasněná (Rogler et al., 2021).

V posledních desetiletích je patrný výrazný globální nárůst výskytu CD, a to nejen v oblastech se zvýšenou prevalencí v západní Evropě a Severní Americe, ale i v zemích střední a východní Evropy, Asie, Latinské Ameriky a Africe (Ng et al., 2017). Tento trend naznačuje, že na etiopatogenezi onemocnění se podílí nejen genetické faktory, ale také environmentální a behaviorální determinanty spojené se západním životním stylem – urbanizací, změnou stravovacích návyků, sníženou expozicí mikroorganismům a změnami střevního mikrobiomu (Kaplan, Windsor, 2021).

Podle dostupných údajů se prevalence CD v Evropě pohybuje mezi 100–300 případy na 100 000 obyvatel, přičemž ve Skandinávii (Švédsko, Norsko) dosahuje i 350 případů na 100 000 obyvatel (Péntek et al., 2017). V Severní Americe je hlášeno podobné rozpětí, zatímco v zemích Asie a Latinské Ameriky se zaznamenává dynamický nárůst incidence, často více než o 5 % ročně (Ng et al., 2017). Na Slovensku podle údajů Národního centra zdravotnických informací (NCZI, 2022) počet pacientů s CD vzrostl přibližně z 1 500 v roce 2000 na více než 3 800 v roce 2020, což představuje prevalenci 105–120 případů/100 000 obyvatel.

CD je nejčastěji diagnostikována ve věku 15–35 let, přičemž druhý menší vrchol výskytu se objevuje ve vyšším věku (Lakatos et al., 2023). Onemocnění postihuje obě pohlaví, tedy muže i ženy, přičemž mírná převaha u žen je zaznamenána u poměru 1,2 : 1 (Péntek et al., 2017).

Vzhledem k chronickému průběhu, vysoké prevalenci, riziku komplikací a ekonomické náročnosti léčby představuje CD významný problém veřejného zdraví. Její management vyžaduje multidisciplinární přístup, který zahrnuje spolupráci gastroenterologů, chirurgů, imunologů, dietologů a psychologů (Turner et al., 2021).

Cílem této práce je analyzovat dostupné poznatky o CD z pohledu etiopatogeneze, klinického průběhu, diagnostických a terapeutických možností se zaměřením na epidemiologické trendy ve světě a na Slovensku. Zároveň se práce pokouší o syntézu údajů z několika odborných zdrojů, která umožní metaanalytické srovnání výskytu onemocnění v různých regionech.

Epidemiologie, výskyt, prevalence a incidence Crohnovy choroby

CD patří mezi chronická neinfekční zánětlivá onemocnění s rostoucím výskytem především v zemích se středním a vysokým příjmem. V současnosti je považována za rostoucí problém veřejného zdraví vzhledem k progresivnímu charakteru choroby a vysoké finanční náročnosti léčby (Lakatos et al., 2023).

Globální trendy

V posledních desetiletích dochází k pozoruhodnému nárůstu globálního výskytu CD, přičemž rozdíly v tempu růstu jsou patrné zejména mezi jednotlivými regiony. Podle systematické přehledové studie Ng et al. (2017) se incidence CD v 21. století v Evropě pohybuje v rozmezí 5 až 15 nových případů ročně na 100 000 obyvatel, přičemž nejvyšší hodnoty jsou hlášeny ve Skandinávii, konkrétně ve Švédsku (14,6/100 000) a v Norsku (13,5/100 000) (Péntek et al., 2017). V Severní Americe dosahuje incidence až 23,8/100 000 osob ročně, což představuje jednu z nejvyšších hodnot na světě (Kaplan, Windsor, 2021).

Ve vyspělých zemích se prevalence IBD, a tedy i podíl CD, odhaduje na 300–380 případů na 100 000 obyvatel. V některých zemích (např. Kanada, Dánsko) se prevalence blíží nebo přesahuje hranici 1 % populace (Kaplan, Windsor, 2021). Jak popisují Ng et al. (2017), nejvyšší hlášená prevalence CD v rámci Evropy je v Německu (322/100 000) a nejvyšší prevalence UC je v Norsku (505/100 000).

V rozvojových zemích a zemích s rychlou industrializací je možné sledovat rychlejší tempo růstu tohoto onemocnění. Ng et al. (2017) uvádějí, že v Brazílii vzrostla incidence CD v období let 1988–2012 ročně o 11,1 % a na Taiwanu v letech 1998–2008 přibližně o 4 % ročně. Tyto trendy podporuje i systematické zkoumání, které potvrzuje, že od roku 1990 klesající nebo stabilní incidence v USA a Evropě kontrastuje s prudkým nárůstem v Latinské Americe, Asii a Africe (např. Brazílie: nárůst o 11,1 %, Taiwan: nárůst o 4,0 %).

Studie populace v Norsku provedená v období 2010–2017 poukazuje na jednu z nejvyšších incidencí IBD na světě. Incidence CD se v tomto období pohybovala mezi 14,1–16,0/100 000 osob ročně a prevalence CD v roce 2017 byla odhadována na 0,27 % (0,27 % pro CD; 0,50 % pro UC). Více studií naznačuje, že v západních regionech dochází k přechodu do fáze, kterou autoři označují jako „compounding prevalence“, tj. incidence onemocnění začíná stagnovat nebo klesat, ale počet lidí s touto diagnózou nadále roste (což je důsledek nízké úmrtnosti a chronické povahy choroby) (Kaplan, Windsor, 2021; Sands et al., 2024).

Mezinárodní analýza projektu GIVES-21 odhaduje, že ve Švédsku dosahuje prevalence IBD přibližně 1 % populace, což znamená, že onemocněním trpí každý stý obyvatel. Tyto údaje zapadají do širších epidemiologických trendů, které popisuje Caron et al. (2014) ve své přehledové práci „Epidemiology of Inflammatory Bowel Disease across the Ages“. Podle ní se incidence CD v Evropě v posledních desetiletích pohybuje v širokém rozpětí napříč zeměmi, stejně jako její prevalence, která výrazně kolísá mezi regiony. Dostupná epidemiologická data zároveň poukazují na výrazné geografické rozdíly ve výskytu onemocnění, přičemž nejvyšší incidence CD se vyskytuje v Severní Americe, Kanadě a škandinávských zemích, zatímco nižší hodnoty jsou typické zejména pro řadu asijských zemí a některé oblasti Evropy (Hracs et al., 2025). Obrázek 1 znázorňuje incidenci CD v různých zemích a regionech světa. Zobrazené údaje ukazují výrazné geografické rozdíly, přičemž nejvyšší incidence se vyskytuje v Severní Americe, Kanadě a škandinávských zemích. Nižší hodnoty jsou typické pro země Asie a pro některé části Evropy.

(Zdroj: Vlastní zpracování podle Lirhus et al., 2021; Lördal et al., 2020; Burisch et al., 2013)

Epidemiologie Crohnovy choroby na Slovensku

Na Slovensku v současnosti neexistuje jednotný národní registr IBD, a proto jsou epidemiologická data odvozena z dílčích analýz, nemocničních dat a zpráv NCZI. Tato data ukazují, že na území Slovenské republiky lze pozorovat postupný nárůst výskytu této choroby.

Podle údajů Národního centra zdravotnických informací se počet pacientů s CD v období 2000–2020 více než zdvojnásobil, a to z přibližně 1 500 na více než 3 800 evidovaných případů. To představuje prevalenci 105–120 případů na 100 000 obyvatel a roční incidenci 8–12/100 000, což je srovnatelné se zeměmi střední Evropy (Lakatos et al., 2023).

Nejčastěji se toto onemocnění diagnostikuje ve věku 15–35 let. Pozorována je mírná převaha u žen ve srovnání s muži (pomer 1,2:1) a rostoucí výskyt u dětí a adolescentů (Péntek et al., 2017; Lakatos et al., 2023).

Regionální rozdíly na Slovensku

Regionální data jsou pro Slovenskou republiku omezené, ale dostupné dílčí studie naznačují rozdíly v incidenci a prevalenci podle jednotlivých regionů. V historické studii (do roku 1994) byla incidence CD v bývalém Československu odhadnuta na 6,75/100 000 obyvatel, bez významných rozdílů mezi regiony, avšak s mírnými odchylkami mezi okresy (Príkazská et al., 1996).

V pediatrické populaci (0–18 let) na Slovensku byla v letech 2001–2003 zjištěna incidence 1,79–2,28/100 000 obyvatel a prevalence 13,55/100 000 obyvatel, přičemž nejvyšší prevalence byla zaznamenána v Bratislavském kraji (Čierna et al., 2009).

Chirurgická data z roku 2015 uvádějí, že na 19 slovenských pracovištích bylo provedeno 464 operací u pacientů s IBD, z toho 252 břišních operací a 140 operací rekta u pacientů s CD. Nejvíce operací bylo realizováno v Košicích (n=43), Bratislavě (n=25) a Martině (n=20) (Hlavatý, 2016). Podle novějších mediálních odhadů (SITA, 2025) se počet pacientů s IBD na Slovensku pohybuje už okolo 28 000 osob, přičemž se předpokládá, že část pacientů zůstává nediagnostikována (SITA, 2025). Starší zprávy TASR uváděly přibližně 4 500 pacientů s CD a každoroční nárůst o ~400 nových případů (SME, 2008).

Časové trendy a projekce

Vzhledem k chronickému charakteru onemocnění a nízké mortalitě se prevalence CD nadále zvyšuje. Pacienti s nemocí žijí dlouhodobě, často několik desetiletí, přičemž neustále přibývají nově diagnostikované případy. Modelové predikce naznačují, že ve vyspělých zemích může prevalence CD překročit hranici 1 % populace již během následující dekády (Kaplan, Windsor, 2021).

Na Slovensku je zřetelný trend postupného růstu, který se přibližuje průměru západní Evropy. Nárůst výskytu v dětské populaci a zvyšující se počet chirurgických výkonů svědčí o tom, že CD se stává významným a trvale rostoucím problémem veřejného zdraví (Lakatos et al., 2023).

Etiologie a patofyziologie Crohnovy choroby

CD je multifaktoriální onemocnění, jehož etiologie je podmíněna komplexní interakcí genetických predispozic, poruch imunoregulace, změn střevního mikrobiomu a působení environmentálních faktorů. Přes pokrok v molekulové biologii a imunologii zůstává přesný mechanismus vzniku tohoto onemocnění ne zcela objasněn, ale jsou známy různé klíčové faktory, které přispívají k jeho rozvoji (Torres et al., 2017; Neurath, 2019).

Genetické faktory hrají zásadní roli při určování náchylnosti jedince k vzniku CD. Příbuzní prvního stupně pacientů mají až desetkrát vyšší riziko onemocnění než běžná populace. Dřívější genetické výzkumy odhalily více než 230 lokusů asociovaných s idiopatickými zánětlivými onemocněními střev, přičemž několik z nich je společných pro CD i UC (Jostins et al., 2012; Liu et al., 2023). Nejdůležitější mutace souvisejí s genem NOD2/CARD15, který kóduje intracelulární receptor rozpoznávající bakteriální peptidoglykan. Poruchy tohoto genu vedou k defektní aktivaci imunitního systému a k nedostatečné eliminaci bakterií ze střevního prostředí, což má za následek přetrvávající zánětlivou odpověď. Mutace v genech ATG16L1 a IRGM, které regulují autofagii, ovlivňují schopnost buněk odstraňovat intracelulární patogeny. Geny IL23R a TNFSF15 modifikují diferenciaci T-lymfocytů a aktivaci zánětlivé odpovědi (Jostins et al., 2012; Liu et al., 2023). Tyto zjištění potvrzují, že genetická náchylnost k CD je výsledkem kombinovaného působení více genů, z nichž každý přispívá malou, ale významnou měrou k celkovému riziku rozvoje tohoto onemocnění.

Z pohledu imunologických mechanismů je CD charakterizována přetrvávající aktivací vrozené i adaptivní imunitní odpovědi. Dominantní roli hrají T-lymfocyty podtypu Th1 a Th17, které produkují prozánětlivé cytokiny včetně faktoru nádorové nekrózy alfa (TNF-α) a interleukinů IL-1β, IL-6, IL-12 a IL-23. Tyto mediátory podporují aktivaci makrofágů, dendritických buněk a neutrofilů, což vede k prodlužování zánětlivého procesu a poškození střevní sliznice (Neurath, 2019). Dochází k zvýšené exprese adhezních molekul (např. ICAM-1, MAdCAM-1) a chemokinů (např. CXCL8, CCL20), které zprostředkovávají migraci imunitních buněk do stěny střeva. Výsledkem je transmurální zánět s granulomatózní reakcí a poruchou regenerace epitelu. Tento patologický mechanismus vysvětluje segmentální charakter postižení střeva typický pro CD.

Střevní mikrobiom je dalším klíčovým faktorem etiopatogeneze. U pacientů s CD se popisuje snížení diverzity střevní mikroflóry, redukce prospěšných bakterií (zejména Faecalibacterium prausnitzii) a zvýšené zastoupení adherentně invazivních kmenů Escherichia coli (Ni et al., 2017). Dysbióza vede k narušení homeostázy střevní bariéry, poruše metabolismu mastných kyselin s krátkým řetězcem a oslabení protizánětlivých mechanismů. Tento stav způsobuje zvýšenou permeabilitu epitelu, což umožňuje průnik bakteriálních produktů do submukózy a následnou aktivaci imunitního systému. Výzkum mikrobiomu tak otevírá nové možnosti terapeutického zásahu, jako jsou probiotika, prebiotika nebo fekální mikrobiální transplantace, které by mohly v budoucnu doplňovat konvenční biologickou léčbu (D’Amico et al., 2022).

Kromě genetických a imunologických faktorů mají nezanedbatelný vliv i environmentální determinanty. CD se častěji vyskytuje v urbanizovaných oblastech u osob s vyšším socioekonomickým statusem a v populacích vystavených rychlému procesu urbanizace. Mezi nejvýznamnější rizikové faktory patří kouření, které zvyšuje riziko onemocnění a urychluje jeho progresi, a také častější recidivy a následnou potřebu chirurgické intervence. Naopak u pacientů s UC má kouření paradoxně ochranný efekt. K rizikovým faktorům patří i dlouhodobé užívání antibiotik v dětství, které narušuje vývoj fyziologického mikrobiomu, a dieta s vysokým obsahem nasycených tuků, živočišných bílkovin a rafinovaných cukrů, která přispívá k prozánětlivé střevní aktivaci (Ng et al., 2017; Kaplan & Windsor, 2021). Hygienická hypotéza předpokládá, že nižší expozice mikroorganismům v raném věku vede k nedostatečnému rozvoji imunologické tolerance, což zvyšuje riziko autoimunitních a zánětlivých onemocnění. Svou roli mohou hrát i psychologické faktory, zejména stres, který moduluje neuroimunitní procesy a přispívá k relapsům choroby (Turner et al., 2021).

Patofyziologicky je CD charakterizována segmentálním, transmurálním zánětem, který postihuje celou tloušťku střevní stěny a projevuje se střídáním zanícených a zdravých úseků střeva, tzv. skip lesions. Histologickým znakem onemocnění je přítomnost nekróz a epiteloidních granulomů v submukóze a seróze. Dlouhodobý zánět vede k postupné fibróze tkáně, vzniku striktur, píštělí a abscesů. Chronická zánětlivá aktivita zvyšuje i riziko maligní transformace, zejména adenokarcinomu tenkého a tlustého střeva (Torres et al., 2017).

Pokrok v poznání molekulových a imunologických mechanismů vedl k identifikaci několika biomarkerů a terapeutických cílů. V současnosti se zkoumají genetické a mikrobiální podpisy, které umožňují individualizovat přístup k léčbě. Cílem moderního výzkumu je vytvořit stratifikované terapeutické algoritmy umožňující včasnou diagnostiku a personalizovanou léčbu podle imunogenetického profilu pacienta (D’Amico et al., 2022; Liu et al., 2023).

Klinický obraz a komplikace Crohnovy choroby

Klinický obraz CD je značně variabilní a závisí na lokalizaci, rozsahu zánětu a jeho aktivitě. Onemocnění může postihnout jakoukoli část trávicího traktu, nejčastěji však terminální ileum a začátek tlustého střeva. Nejčastějšími klinickými projevy jsou chronická průjmovitost, bolesti břicha, úbytek hmotnosti, únava a celkový pocit slabosti. Vzhledem k hlubokému (transmurálnímu) charakteru zánětu často dochází ke vzniku komplikací, jako jsou střevní striktury, abscesy, píštěle nebo perianální léze, přičemž extraintestinální postižení kůže, očí, kloubů či jater není také výjimečné (Pruthi et al., 2024).

Průběh onemocnění je obvykle recidivující, s obdobími relapsu a remise. Průjmy bývají často bezkrevné, často doprovázené tenesmami a bolestmi lokalizovanými v pravém dolním kvadrantu břicha. U některých pacientů se objevuje nauzea, zvracení, nechutenství a malabsorpce, což vede k hypoproteinémii, deficitům vitaminů a minerálů (zejména vitaminu B12, kyseliny listové, železa a zinku). Ve 20–40 % případů se onemocnění projevuje perianálními lézemi, jako jsou fisury, abscesy nebo píštěle (Torres et al., 2017).

Klinický průběh choroby lze podle behaviorálních forem rozdělit na zánětlivý, strikturující a penetrující typ. Zánětlivá forma dominuje v počátečních stadiích a projevuje se difúzním zánětem střevní sliznice bez strukturálních komplikací. Strikturující forma je charakterizována progresivní fibrózou a zúžením lumenu střeva, což vede k subileózním stavům a chronické obstrukci. Penetrující typ je spojen s tvorbou píštělí a abscesů, které mohou komunikovat s jinými orgány, močovým měchýřem, vagínou nebo kůží v perianální oblasti (Satsangi et al., 2006; Torres et al., 2017).

Komplikace CD se dělí na střevní a extraintestinální. Mezi střevní komplikace patří striktury, píštěle, perforace, abscesy, krvácení a maligní transformace. Přibližně 50 % pacientů vyžaduje chirurgickou intervenci během prvních deseti let od stanovení diagnózy a u více než 30 % dochází k recidivě onemocnění i po resekci postiženého úseku (Lakatos et al., 2023). Nejčastějším důvodem chirurgického zákroku je fibrotická striktura, ileocekální obstrukce nebo abscesová komplikace. Chirurgická léčba sice přináší symptomatickou úlevu, ale není kurativní a relaps onemocnění v místě anastomózy se vyskytuje přibližně u 70 % pacientů do 10 let (Rieder et al., 2022).

Kromě střevních komplikací se u 25–40 % pacientů rozvíjejí i extraintestinální manifestace, které mohou předcházet samotné střevní symptomatologii nebo se objevit během jejího průběhu. Nejčastější jsou muskuloskeletální projevy, jako periferní artritida a axiální spondyloartritida, které mohou být asociovány s aktivitou střevního zánětu. Mezi kožní manifestace patří erythema nodosum a pyoderma gangrenosum, přičemž jejich výskyt koreluje se závažností onemocnění (Greuter, Vavricka, 2019). Oční komplikace, jako episkleritida a uveitida, se vyskytují přibližně u 5–10 % pacientů a často souvisejí s exacerbací střevních projevů. Hepatobiliární projevy zahrnují steatózu jater, cholelitiázu a primární sklerotizující cholangitidu, která se častěji vyskytuje při kombinaci CD s UC (Torres et al., 2017). Méně časté jsou tromboembolické příhody, anémie chronických onemocnění, osteoporóza a nutriční deficity, které přispívají k vyšší morbiditě pacientů.

Klinický průběh CD je mimořádně individuální a prognóza závisí na včasné diagnóze, odpovědi na léčbu a přítomnosti komplikací. Chronický zánět postupně vede ke strukturálním změnám střevní stěny a nevratnému poškození trávicího traktu. Včasná intervence a monitorování aktivity onemocnění pomocí biomarkerů, endoskopie nebo zobrazovacích metod je proto nezbytné pro minimalizaci komplikací a zlepšení kvality života pacientů (Rieder et al., 2022; Lakatos et al., 2023).

Diagnostika Crohnovy choroby

Diagnostika CD představuje komplexní proces, který vyžaduje kombinaci klinických, laboratorních, endoskopických, histologických a zobrazovacích vyšetření. Cílem diagnostického postupu je potvrdit přítomnost chronického zánětu, určit rozsah a lokalizaci postižení, vyloučit jiné příčiny a stanovit aktivitu onemocnění. Vzhledem k heterogenitě klinického obrazu neexistuje jediný specifický test, který by diagnózu spolehlivě potvrdil. Diagnóza je stanovena na základě komplexního klinického hodnocení (Gomollón et al., 2017; Torres et al., 2017).

Prvním krokem je podrobná anamnéza zaměřená na trvání symptomů, charakter stolice, výskyt bolestí břicha, hubnutí, rodinnou anamnézu a mimointestinální projevy. Fyzikální vyšetření bývá často nespecifické, ale může odhalit citlivost v pravém dolním kvadrantu břicha, palpovatelnou rezistenci nebo perianální léze. Laboratorní testy se využívají k posouzení zánětlivé aktivity, nutričního stavu a komplikací.

Nejčastější laboratorní markery zahrnují:

• C-reaktivní protein (CRP) – koreluje se zánětlivou aktivitou a odpovědí na terapii,
• fekální kalprotektin (FC) – marker střevního zánětu s vysokou senzitivitou (až 80–90 %) a specificitou pro IBD, využitelný i při monitorování remise (Mosli et al., 2015),
• sérový albumin a hemoglobin – hodnocení nutričního stavu a anémie,
• vitamin B12, železo, kyselina listová – sledování malabsorpčních komplikací,
• sérologické markery (ASCA, pANCA) – pomocné ukazatele při diferenciální diagnostice mezi CD a UC (Clough et al., 2024).

Základní metodou diagnostiky CD je endoskopie s histologickým odběrem. Kolonoskopie umožňuje přímou vizualizaci slizničních změn a odběr biopsií z postižených i nepostižených oblastí. Typickými endoskopickými nálezy jsou segmentální záněty, aftózní ulcerace, hluboké lineární vředy, ztluštění sliznice, stenózy a tzv. „dlažební vzhled“ střeva. Histologické vyšetření potvrzuje diagnózu přítomností transmurálního zánětu, granulomů z epiteloidních buněk a fibrotických změn (Hong, Baek, 2024).

V případě postižení tenkého střeva, které není přístupné klasické kolonoskopii, se využívá enteroklýza, kapslová endoskopie nebo magnetická rezonance (MRI) enterografie. MRI enterografie poskytuje detailní zobrazení střevní stěny, slizničních ulcerací, abscesů a píštělí bez expozice ionizujícímu záření, a proto je preferovanou metodou zejména u mladších pacientů (Kumar et al., 2024). V klinické praxi se také uplatňuje počítačová tomografie (CT) enterografie, která umožňuje zobrazení extraintestinálních komplikací, i když je méně vhodná pro opakovaná vyšetření kvůli radiační zátěži.

Významnou roli má intestinální ultrazvuk (IUS), který představuje neinvazivní, dostupnou a opakovatelnou metodu vhodnou k hodnocení tloušťky střevní stěny, vaskularizace a přítomnosti abscesů či píštělí (Maconi et al., 2018). Tato metoda je v posledních letech stále častěji používána v monitorování aktivity onemocnění a při rozhodování o změně léčby, zejména u dětských a mladých pacientů.

Pro posouzení aktivity CD se v klinické praxi využívají standardizované skórovací systémy, mezi které patří:

• Crohn’s Disease Activity Index (CDAI) – nejpoužívanější nástroj kombinující klinické, laboratorní a subjektivní ukazatele;
• Harvey-Bradshaw index (HBI) – zjednodušená verze CDAI, vhodná pro rutinní klinické sledování;
• Simple Endoscopic Score for Crohn’s Disease (SES-CD) – endoskopické hodnocení závažnosti slizničních změn;
• Magnetic Resonance Index of Activity (MaRIA) – zobrazovací skóre pro MRI hodnocení aktivity zánětu (Kumar et al., 2024).

Diferenciální diagnóza CD zahrnuje odlišení od jiných zánětlivých onemocnění střev, infekčních enterokolitid (např. Yersinia enterocolitica, Campylobacter jejuni, Mycobacterium tuberculosis), ischemických a postradiačních kolitid, stejně jako od celiakie nebo malignit. Správná interpretace endoskopických, histologických a laboratorních nálezů je klíčová pro stanovení správné diagnózy.

V posledním desetiletí se diagnostický přístup posunul směrem k tzv. paradigmatu „treat-to-target“, které zdůrazňuje význam včasné a přesné diagnostiky umožňující časnou intervenci a prevenci nevratného poškození střeva (Turner et al., 2021). V rámci této strategie se doporučuje kombinace neinvazivních biomarkerů, zobrazovacích metod a endoskopie s cílem dosáhnout nejen klinické, ale i slizniční remise.

Terapie Crohnovy choroby

Léčba CD je zaměřena na indukci a udržení klinické a slizniční remise, prevenci komplikací a zlepšení kvality života pacientů. Protože jde o chronické a recidivující onemocnění bez kurativní farmakoterapie, cílem současných léčebných strategií je dosáhnout kontroly zánětu, zabránit nevratnému poškození střevní stěny a oddálit potřebu chirurgické intervence. Moderní koncept léčby vychází z principu „treat-to-target“, který zdůrazňuje individualizovaný přístup založený na včasné diagnostice, pravidelném monitorování aktivity onemocnění a včasné eskalaci terapie podle objektivních parametrů (Turner et al., 2021).

Farmakoterapie CD zahrnuje několik hlavních skupin léků, které se volí podle závažnosti onemocnění, lokalizace postižení, doprovodných komplikací a předchozí odpovědi na léčbu (Gomollón et al., 2017; Torres et al., 2017).

1. Aminosalicyláty(5-ASA) Léky ze skupiny aminosalicylátů, jako je mesalazin nebo sulfasalazin, mají protizánětlivý účinek prostřednictvím inhibice cyklooxygenázových drah a snížení produkce prostaglandinů. Jejich účinnost u CD je však omezená a používají se převážně u mírných forem s postižením tlustého střeva. Studie prokázaly jen minimální efekt na indukci remise a nepotvrdily přínos při udržovací léčbě (Veloso et al., 2021). V současných doporučeních se proto 5-ASA považují za doplňkovou terapii a jejich použití je omezeno na pacienty s velmi mírným průběhem.
2. Kortikosteroidy Systémové kortikosteroidy (prednizon, methylprednizon) představují základ indukční léčby středně těžkých a těžkých forem CD. Působí rychle, tlumí zánět prostřednictvím inhibice produkce prozánětlivých cytokinů a snížení migrace imunitních buněk. Využívají se zejména při akutních relapsů, avšak nejsou vhodné pro dlouhodobé podávání kvůli riziku závažných nežádoucích účinků, jako osteoporóza, diabetes mellitus, hypertenze či psychické poruchy (Torres et al., 2017). Alternativou se sníženou systémovou expozicí je budezonid, který je vhodný zejména pro pacienty s ileocekální lokalizací onemocnění.
3. Imunomodulační léčba Imunomodulátory, jako azathioprin, 6-merkaptopurin a methotrexát, jsou určeny k udržení remise a redukci kortikosteroidů. Jejich účinek nastupuje po několika týdnech až měsících a spočívá v potlačení proliferace T-lymfocytů a modulaci imunitní odpovědi. Dlouhodobé podávání je spojeno s rizikem hepatotoxicity, myelosuprese a infekcí, proto vyžaduje pravidelné monitorování hematologických a biochemických parametrů (Gomollón et al., 2017). Imunomodulátory se často kombinují s biologickou léčbou ke snížení imunogenity a zlepšení účinnosti (Velikova et al., 2024).
4. Biologická léčba Biologická léčiva představují nejvýznamnější pokrok v terapii CD. Jedná se o monoklonální protilátky specificky inhibující klíčové cytokiny nebo adhezní molekuly, které se podílejí na zánětlivé kaskádě. Mezi nejčastěji užívaná biologika patří: - Anti-TNF-α protilátky – infliximab, adalimumab, certolizumab pegol: účinně indukují a udržují remisi, podporují hojení sliznice a snižují potřebu chirurgických zákroků (Telli, Törűner, 2024). - Anti-integríny – vedolizumab, který blokuje α4β7 integrin, selektivně inhibuje migraci T-buněk do střevní sliznice, čímž minimalizuje systémové imunosupresivní účinky (Feagan et al., 2016). - Anti-IL-12/23 léky – ustekinumab, který inhibuje podjednotku p40 interleukinů IL-12 a IL-23, vykazuje vysokou účinnost u pacientů, kteří neodpovídají na anti-TNF terapii (Feagan et al., 2016). Za efektivní biologickou léčbu se považuje taková, která vede nejen k ústupu symptomů, ale i k prokazatelnému endoskopickému zhojení sliznice. Terapie vyžaduje dlouhodobé podávání a pravidelné hodnocení účinnosti a bezpečnosti. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří infekce, reaktivace latentní tuberkulózy, tvorba protilátek proti léku a reakce po infuzi. V posledních letech se rozšiřuje také dostupnost biosimilárních preparátů, které snižují náklady na terapii při zachování ekvivalentní účinnosti.
5. Nové léčebné modality V klinické praxi se začínají uplatňovat nové cílené molekuly, jako jsou inhibitory Janusových kináz (JAK) a modulátory sfingozin-1-fosfátového receptoru (S1P). Tofacitinib, filgotinib a ozanimod představují slibné terapeutické alternativy pro pacienty, kteří nereagují na konvenční nebo biologickou léčbu. Výhodou těchto léků je perorální podání a rychlý nástup účinku, avšak jejich dlouhodobá bezpečnost je předmětem dalších studií (Sandborn et al., 2020).
6. Chirurgická léčba Chirurgická intervence je indikována u pacientů se závažnými komplikacemi, jako jsou striktury, píštěle, abscesy, perforace nebo selhání konzervativní terapie. Nejběžnějším výkonem je ileocekální resekce nebo strikturoplastika. Navzdory technickému pokroku chirurgická léčba není kurativní, protože relaps onemocnění po resekci se vyskytuje u 50–70 % pacientů do 10 let (Rieder et al., 2022). Z tohoto důvodu je nezbytná kombinace chirurgického a farmakologického managementu a důkladné pooperační sledování.
7. Nutriční a podpůrná terapie Nutriční management tvoří integrální součást léčby CD. U dětí může být čistá enterální výživa použita jako primární indukční léčba s porovnávací účinností jako kortikosteroidy, ale bez jejich nežádoucích účinků (Ruemmele et al., 2014). U dospělých se enterální nebo parenterální výživa využívá zejména jako doplňková podpora při malnutrici, před chirurgickým výkonem nebo během relapsu. Důležitou součástí péče je suplementace vitaminů (B12, D3, kyseliny listové) a minerálů (železo, vápník, zinek), stejně jako psychologická a edukační podpora pacientů.

Léčba CD se dnes řídí individualizovaným přístupem, který zohledňuje fenotyp onemocnění, genetické a mikrobiální faktory, komorbidity a preference pacienta. Trendem posledního desetiletí je posun od reaktivní k proaktivní terapii s důrazem na včasnou eskalaci léčby a využití biomarkerů při rozhodování o změně terapeutické strategie (Turner et al., 2021; Rieder et al., 2022).

Prevence Crohnovy choroby

Prevence CD je vzhledem k jejímu multifaktoriálnímu etiopatogenetickému původu složitá a v současnosti neexistuje metoda, která by s jistotou zabránila vzniku onemocnění. Jelikož jde o chronické, geneticky podmíněné a environmentálně ovlivněné zánětlivé onemocnění, preventivní strategie se zaměřují hlavně na modifikovatelné rizikové faktory a včasnou identifikaci rizikových jedinců (Torres et al., 2017; Kaplan & Windsor, 2021). Z pohledu veřejného zdraví lze prevenci CD rozdělit do tří úrovní – primární, sekundární a terciární prevence, přičemž každá má odlišné cíle a intervence.

Primární prevence Primární prevence je zaměřena na předcházení vzniku onemocnění u zdravých osob, zejména prostřednictvím ovlivnění životního stylu, stravovacích návyků a expozice rizikovým faktorům. Ačkoli není možné zcela zabránit rozvoji CD, existují faktory, které významně modifikují riziko:

• Kouření – je nejvýznamnějším environmentálním rizikovým faktorem pro CD. Aktivní kuřáci mají dvojnásobně vyšší riziko vzniku onemocnění, těžší průběh, vyšší frekvenci relapsů a častější potřebu chirurgické intervence ve srovnání s nekuřáky (Mahid et al., 2006). Ukončení kouření má prokazatelně pozitivní vliv na snížení aktivity onemocnění a rizika recidivy (Ng et al., 2017).
• Stravování – dieta bohatá na vlákninu, ovoce, zeleninu a omega-3 mastné kyseliny snižuje riziko IBD, zatímco vysoký příjem nasycených tuků, červeného masa, emulgátorů a rafinovaných cukrů riziko zvyšuje (Ananthakrishnan, 2015). Konzumace fermentovaných potravin a probiotik má příznivý vliv na střevní mikrobiotu a může přispět k prevenci dysbiózy.
• Používání antibiotik v dětství – opakovaná nebo dlouhodobá antibiotická léčba během raného dětství je spojena s vyšším rizikem vzniku CD, zejména u geneticky predisponovaných jedinců (Hviid et al., 2011). Racionální užívání antibiotik a podpora přirozené mikrobiální expozice mohou riziko snížit.
• Kojení – má protektivní účinek prostřednictvím podpory vývoje střevního mikrobiomu a imunitní tolerance. Metaanalýzy potvrzují, že kojení snižuje riziko vzniku CD o přibližně 30–40 % (Xu et al., 2017).
• Výživa v raném dětství a hygienická hypotéza – děti vyrůstající ve venkovském prostředí nebo v kontaktu s mikroorganismy mají nižší riziko IBD, což podporuje hypotézu, že nadměrná hygiena a sterilní prostředí mohou zvyšovat riziko onemocnění (Ng et al., 2017).

Z těchto poznatků vyplývá, že preventivní opatření zaměřená na podporu zdravé výživy, nekuřáctví, omezení nadměrného užívání antibiotik a podporu přirozené imunitní stimulace v raném dětství mohou přispět ke snížení incidence CD v populaci.

Sekundární prevence Sekundární prevence se zaměřuje na včasnou diagnostiku a intervenci u jedinců, u nichž se nemoc už začíná rozvíjet, ale ještě nevytvořila nevratné poškození střeva. V praxi to znamená aktivní vyhledávání rizikových pacientů, například příbuzných pacientů s IBD nebo osob s přetrvávajícími gastrointestinálními obtížemi.

Mezi doporučené postupy patří:

• využití neinvazivních biomarkerů (např. fekální kalprotektin, CRP),
• endoskopické vyšetření při podezřelých klinických příznacích,
• zobrazovací metody (MRI enterografie, intestinální ultrazvuk) pro odhalení časných zánětlivých změn.
• Včasné nasazení léčby, zejména biologické nebo imunomodulační, může zabránit progresi onemocnění, snížit riziko komplikací a potřebu chirurgických zákroků (Turner et al., 2021).
• Význam sekundární prevence spočívá i v edukaci praktických lékařů a gastroenterologů, aby dokázali identifikovat časné symptomy (např. chronická průjmovitost, anémie, nevysvětlitelná ztráta hmotnosti) a indikovali adekvátní vyšetření.

Terciární prevence Terciární prevence se týká pacientů s diagnostikovanou CD a jejím cílem je zabránit relapsům, komplikacím a progresi onemocnění. Zaměřuje se na dlouhodobý management, adherenci k léčbě a úpravu životního stylu. Klíčové prvky terciární prevence zahrnují:

• dodržování farmakoterapie – pravidelná biologická nebo imunomodulační léčba pod dohledem gastroenterologa,
• nekuřáctví a zdravý životní styl,
• nutriční podpora a suplementace vitaminů a minerálů,
• pravidelné kontroly aktivity onemocnění (klinické, laboratorní, endoskopické),
• prevence infekcí a vakcinace (např. hepatitida B, HPV, pneumokokové vakcíny) před nasazením imunosupresivní léčby (Gomollón et al., 2017),
• psychologická a sociální podpora pacientů, která prokazatelně zlepšuje adherenci a kvalitu života (Mikocka-Walus et al., 2016).
• Úspěšná terciární prevence vyžaduje multidisciplinární přístup, který zahrnuje úzkou spolupráci gastroenterologa, nutričního specialisty, psychologa a praktického lékaře. Moderní strategie se zaměřují na personalizovaný management s důrazem na dlouhodobé udržení remise a minimalizaci vedlejších účinků terapie.

Materiál a metody

Tato práce je systematická literární rešerše se zaměřením na metaanalytickou syntézu publikovaných odhadů incidence a prevalence CD v zemích střední Evropy a srovnatelných evropských regionech. Cílem bylo sestavit aktuální komparativní přehled pro: Slovensko, Česko, Maďarsko, Polsko, Ukrajinu a referenčně Německo/Velkou Británii (UK).

Zdrojové databáze a období vyhledávání. Vyhledávání proběhlo v PubMed/Medline, Embase a Web of Science s datovým rozsahem 01/2019–10/2025; byly zahrnuty zprávy národních a vědeckých odborných databází (např. Crohn’s & Colitis UK/IBD Registry) a regionální epidemiologické časopisy. Klíčová slova kombinovala „Crohn’s disease“/„IBD“ s „incidence“, „prevalence“, „population-based“, názvy zemí a termíny „registry“, „claims“, „national report.“

Kritéria zaradenia. Zaradené byly práce a zprávy poskytující kvantitativní, populační odhady (na 100 000 obyv./rok pro incidenci, na 100 000 obyv. nebo % populace pro prevalenci) publikované v roce 2019. Preferovány byly národní/regionální populační registry nebo reprezentativní administrativní data; pokud nebyl k dispozici národní odhad, byly přijímány populačně ukotvené kohorty (např. Veszprém, Maďarsko) s jasně definovaným zázemním územím. Odborné přehledy a globální analýzy byly použity pouze doplňkově (pro kontext a porovnání trendů).

Extrakcia údajov. Dva hodnotitelé nezávisle extrahovali: zemi/oblast, rok odhadu, definici ukazovatele, velikost populace a samotný odhad (s 95% CI, pokud byl uveden). Při více odhadech za stejné období byl preferován nejreprezentativnější a nejnovější zdroj. Nesoulad byl řešen konsenzem. Heterogenita metodik (administrativní data vs. registry vs. kohorty) byla kvalitativně vyhodnocena; vzhledem k rozdílné povaze zdrojů se nepočítal jednotný pooled efekt, ale byl připraven komparativní panel podle zemí.

Primárne výstupy. (i) prevalence CD na 100 000 obyv. resp. v % populace; (ii) incidence CD na 100 000 osob/rok; (iii) krátká kvalitativní charakteristika zdroje (národní zpráva vs. registrační kohorta) a omezení. Tam, kde nebylo možné získat odhad CD samotného, je uvedeno IBD s explicitní poznámkou.

Výsledky

Dostupnosť a typ zdrojov. Pro sledované země se podařilo získat aktuální (≤5 let) populační odhady pro Polsko a Spojené království (UK/Anglie); Česko má v posledních letech kvalitní pediatrická populační data a několik kohortových výstupů; Maďarsko má dlouhodobou populační kohortu (Veszprém) s nedávnými výstupy; pro Slovensko a Ukrajinu chybí v posledních 5 letech národní, recenzovaný odhad CD – zde doporučujeme doplnit administrativní data (NCZI/MZ SR; zdravotní pojišťovny) a národní registry, pokud budou dostupné.

Přehled klíčových čísel (posledních 5 let)

• Polsko (národní administrativní data, 2020). Prevalence CD: 60,3/100 000, UC: 187,8/100 000; spolu IBD ≈ 0,25 % populace k roku 2020. Zdroj uvádí 96 809 IBD pacientů (administrativně identifikovaných).
• Spojené království/Anglie (Národní zpráva Crohn’s & Colitis UK + University of Nottingham, 2020). Prevalence CD v UK: 0,31 % (≈ 310/100 000); v podskupině s hospitalizačními záznamy pro Anglii 0,35 % (≈ 350/100 000). (Zpráva sumarizuje incidenci za roky 2000–2020 a prevalenci za rok 2020).
• Česká republika (pediatrická populace, celostátní/více-regionální síť, 2020). Incidence pediatrického IBD v roce 2020 patří mezi globálně nejvyšší; dlouhodobá data ukazují vzestup s projekcí až k ~19/100 000/rok pro pediatrické IBD do roku 2022; podíl CD ~5,2/100 000/rok v detailu starší série (konzistentně rostoucí trend). (Pozn.: pediatrická data – porovnatelnost s dospělými je omezená).
• Maďarsko (provincie Veszprém, populačně definovaná skupina pacientů zahrnutých do studie na začátku onemocnění nebo léčby, aktuální výstupy za roky 2023–2025). Kohorta poskytuje populačně ukotvené, dlouhodobé údaje o IBD včetně CD; nejnovější publikace se soustředí na trendy reoperací/behavioru choroby, nikoli na nový národní odhad incidence/prevalence; stále však jde o reprezentativní regionální model pro Maďarsko s dlouhým časovým intervalem (2007–2018). Nejnovější analýzy maďarské kohorty z provincie Veszprém uvádějí, že incidence CD v sledovaném období 2007–2018 dosahovala přibližně 9,9 případů na 100 000 obyvatel ročně. Prevalence onemocnění byla v roce 2015 odhadnuta na 236,8 případů na 100 000 obyvatel, což odráží výrazné zatížení populace tímto onemocněním a potvrzuje dlouhodobý rostoucí trend jeho výskytu v regionu.
• Německo/západní Evropa (kontextové zdroje 2023–2024). Aktuální přehledy potvrzují, že západní Evropa má jedny z nejvyšších prevalencí CD, s hodnotami často >0,3 % populace v některých zemích (např. Norsko ~331/100 000; Skotsko ~432/100 000 v rámci Spojeného království). (Pozn.: přímý, čerstvý národní údaj pro Německo v open-access podobě za CD v ≤5 letech je obtížně dohledatelný; přehledy však řadí Německo mezi země s vysokou zátěží).
• Slovensko/Ukrajina. Za posledních 5 let chybí recenzovaný národní odhad CD s přesným číslem; dostupné jsou starší slovenské práce a zveřejněné odhady IBD (nikoli striktně CD). Pro analytické porovnání by bylo třeba doplnit NCZI administrativní počty a/nebo data zdravotních pojišťoven a explicitně oddělit CD od UC.

Poznámky k porovnatelnosti Spojené království a Polsko vycházejí z národních dat (2020) → vysoká relevatnost a porovnatelnost. Česká republika (pediatrie) a Maďarsko (regionální inception kohorta) poskytují silné, ale ne striktně národní odhady (nutná opatrnost při porovnávání s dospělými/národními daty). Německo: vysoké zatížení je konzistentně potvrzeno přehledy.

Diskuse

Konzistence trendů. Porovnání za posledních 5 let potvrzuje, že střední a západní Evropa patří mezi regiony s nejvyšší prevalencí CD. Spojené království (2020) hlásí prevalenci CD přibližně 0,31–0,35 %, což je v souladu s pozorováním, že v zemích západní Evropy může celková prevalence IBD přesahovat 0,5 % populace. V Polsku (2020) národní zpráva potvrzuje 0,25 % populace s IBD a CD ~60/100 000, přičemž UC je častější (≈188/100 000). To naznačuje, že střední Evropa má sice nižší prevalenci CD než UK/Skandinávie, ale zátěž je klinicky významná a rostoucí.

Věkové a pediatrické aspekty. Česká síť pediatrů naznačuje, že incidence IBD v pediatrické populaci patří globálně mezi nejvyšší, s růstovým trendem do roku 2020–2022; to je konzistentní s posunem do mladších věkových kategorií, který popisují evropské přehledy. Při mezinárodních porovnáních je však třeba rozlišovat pediatrické vs. ukazatele dospělých.

Heterogenita a metodické limity. Porovnatelnost mezi zeměmi limituje: (i) odlišný zdroj dat (národní registr vs. administrativní pojistná data vs. regionální kohorta), (ii) různé definice případů a doby pozorování, (iii) neúplné zachycení ambulantních případů. To je důvodem, proč jsme se záměrně vyhnuli společnému odhadu a ponechali komparativní panel podle zemí. Kontextové přehledy z let 2023–2024 jednotně potvrzují, že západní Evropa má jednu z nejvyšších zátěží, avšak střední Evropa (Polsko, Česko, Maďarsko, Slovensko) konverguje směrem nahoru, zejména u mladších a pediatrických populací.

Specifikum Slovenska/Maďarska/Ukrajiny. Pro Slovensko a Ukrajinu je hlavním limitem absence národního, recenzovaného odhadu CD; pro Slovenskou republiku jsou dostupné administrativní zdroje (NCZI), které ale ne vždy rozlišují CD/UC publikovatelným způsobem. Pro Maďarsko poskytuje Veszprémská inception kohorta jedinečné dlouhodobé okno do přirozeného průběhu IBD, ale jde o regionální (byť kvalitní) odraz.

Závěr

CD zůstává i přes výrazný pokrok v medicíně komplexním onemocněním, které dokáže významně ovlivnit kvalitu života pacientů v každém věku. Jejův výskyt v posledních letech nadále roste a zasahuje i regiony, kde byla dříve vzácná, což poukazuje na širší dopad moderního životního stylu a měnícího se prostředí. Choroba se vyznačuje pestrým klinickým obrazem a variabilním průběhem, což klade vysoké nároky na přesnou diagnostiku a pravidelné sledování. Včasné rozpoznání aktivity zánětu a jeho potenciálních komplikací je klíčové pro úspěšný management.

Současné terapeutické možnosti umožňují cíleně zasáhnout do zánětlivých mechanismů onemocnění a výrazně zlepšit prognózu mnoha pacientů. Moderní léčebné postupy směřují k individualizaci terapie a důrazu na dosažení hlubší, nikoli jen symptomatické kontroly onemocnění. Přesto zůstává důležitou součástí péče také edukace pacienta, jeho spolupráce a kvalitní interdisciplinární spolupráce s odborníky.

V budoucnosti se předpokládá rozvoj personalizovaných strategií, které dokáží lépe zohlednit genetické predispozice, charakter zánětlivé odpovědi a změny střevního mikrobiomu. Takový přístup otevírá prostor pro přesnější cílení léčby, snižování rizika komplikací a dlouhodobé udržení stability onemocnění. Přestože CD zůstává celoživotním onemocněním, kombinace moderních diagnostických metod, pokročilých terapeutických možností a komplexní péče umožňuje pacientům vést plnohodnotnější život a lépe zvládat její výzvy.

Autoři: Mgr. Ján Roman Ústav verejného zdravotníctva a hygieny, UPJŠ LF v Košiciach prof. Mgr. MUDr. Erik Dorko, PhD., MPH, MBA Ústav verejného zdravotníctva a hygieny, UPJŠ LF v Košiciach Mgr. Anastasiia Ostafiichuk Ústav verejného zdravotníctva a hygieny, UPJŠ LF v Košiciach prof. MUDr. Kvetoslava Rimárová, CSc. Ústav verejného zdravotníctva a hygieny, UPJŠ LF v Košiciach doc. MUDr. Laura Gombošová, PhD. II. interná klinika UPJŠ LF a UNLP

Práca podporovaná grantovými projektami KEGA Ministerstva školství, výzkumu, vývoje a mládeže Slovenskej republiky č. 001UPJŠ-4/2024 a č. 003UPJŠ-4/2024.

Zoznam použitých zdrojov

BURISCH, J. et al. 2013. The burden of inflammatory bowel disease in Europe. [online]. [cit. 2025-10-09]. DOI: https://doi.org/10.1016/j.crohns.2013.01.010

CARON, B. et al. 2024. Epidemiology of Inflammatory Bowel Disease across the Ages in the Era of Advanced Therapies. [online]. [cit. 2025-10-09]. Available from: 10.1093/ecco-jcc/jjae082

CLOUGH, J. et al. 2024. Biomarkers in inflammatory bowel disease: a practical guide. [online]. [cit. 2025-11-15]. Available from: 10.1177/17562848241251600

CROHN’S & COLITIS UK. 2021. The burden of inflammatory bowel disease in the UK: 2020 report. London: UK, 2021. 42 s. ISBN 978-1-9161615-4-8.

CROHN’S & COLITIS UK. 2024. Facts and Figures. [online]. London: CCUK, 2024. [cit. 2025-10-09]. Dostupné na internete: https://crohnsandcolitis.org.uk

ČIERNA, I. et al. 2009. Špecifiká ulceróznej kolitídy a Crohnovej choroby v detskom veku. In Slovenská chirurgia. Bratislava: Solen, 2009. Vol. 6, No. 5–6, s. 12–16. [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné na internete: https://www.solen.sk/storage/file/article/SCH-5-6-2009.pdf

FEAGAN, B. G. et al. 2016. Anti-TNF therapy in Crohn’s disease: clinical efficacy and safety. In Gastroenterology. Philadelphia: Elsevier, 2016. Vol. 150, p. 37–51. ISSN 0016-5085.

GOMOLLÓN, F. et al. 2017. ECCO Guidelines on Crohn’s Disease: Current management. In Journal of Crohn’s and Colitis. Oxford: Oxford University Press, 2017. Vol. 11, p. 3–25. ISSN 1873-9946.

HLAVATÝ, T. 2016. Prieskum ukázal, ktoré slovenské pracoviská operujú najviac pacientov s IBD. [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné na internete: https://crohnika.sk/prieskum-ukazal-ktore-slovenske-pracoviska-operuju-najviac-pacientov-s-ibd

HONG, S. M., BAEK, D. H. 2024. Diagnostic Procedures for Inflammatory Bowel Disease: Laboratory, Endoscopy, Pathology, Imaging, and Beyond. [online]. [cit. 2025-11-15]. Available from: https://www.mdpi.com/2075-4418/14/13/1384

HRACS, L. et al. 2025. Global evolution of inflammatory bowel disease across epidemiologic stages. [online]. [cit. 2025-10-09]. Available from: https://doi.org/10.1038/s41586-025-08940-0

KAPLAN, G. G., WINDSOR, J. W. 2021. The global burden of inflammatory bowel disease. In Nature Reviews Gastroenterology & Hepatology. London: Springer Nature, 2021. Vol. 18, No. 10, p. 696–709. ISSN 1759-5045.

KUMAR, S. et al. 2024. Magnetic Resonance Enterography and Intestinal Ultrasound for the Assessment and Monitoring of Crohn’s Disease. [online]. [cit. 2025-11-15]. Available from: https://academic.oup.com/ecco-jcc/article/18/9/1450/7637888

LAKATOS, P. L. et al. 2023. Long-term trends and management outcomes in the Veszprém IBD cohort. In Journal of Crohn’s and Colitis. Oxford: Oxford University Press, 2023. Vol. 17, p. 102–118. ISSN 1873-9946.

LIRHUS, S. S. et al. 2021. Incidence and Prevalence of Inflammatory Bowel Disease in Norway and the Impact of Different Case Definitions: A Nationwide Registry Study. [online]. [cit. 2025-10-09]. DOI: 10.2147/CLEP.S303797

LŐRDAL, M. et al. 2020. Annual incidence and prevalence of ulcerative colitis and Crohn’s disease from 2010 to 2017 in four Nordic countries: Results from the TRINordic study. [online]. [cit. 2025-10-09]. DOI: https://doi.org/10.1093/ecco-jcc/jjz203.366

MACONI, G. et al. 2018. Ultrasonography of Crohn’s disease. In Digestive and Liver Disease. Amsterdam: Elsevier, 2018. Vol. 50, p. 858–864. ISSN 1590-8658.

MAHID, S. S. et al. 2006. Smoking and inflammatory bowel disease: a meta-analysis. In Mayo Clinic Proceedings. Rochester: Elsevier, 2006. Vol. 81, p. 1462–1471. ISSN 0025-6196.

NÁRODNÉ CENTRUM ZDRAVOTNÍCKÝCH INFORMÁCIÍ (NCZI). 2024. Prevalencia a incidencia idiopatických zápalových onemocnění čriev na Slovensku. Bratislava: NCZI, 2024. [cit. 2025-10-09]. Dostupné na internete: https://www.nczisk.sk

NARODOWY FUNDUSZ ZDROWIA (NFZ). 2020. Raport NFZ: Choroby zapalne jelit w Polsce w latach 2009–2020. Warszawa: NFZ, 2020. [cit. 2025-10-09]. Dostupné na internete: https://www.nfz.gov.pl

NG, S. C. et al. 2017. Worldwide incidence and prevalence of inflammatory bowel disease in the 21st century: a systematic review of population-based studies. In The Lancet. London: Elsevier, 2017. Vol. 390, No. 10114, p. 2769–2778. ISSN 0140-6736.

PRÍKAZSKÁ, M. et al. 1996. Crohn's disease in the adult population in Slovakia. In Česká a Slovenská Gastroenterologie a Hepatologie. Praha: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, 1996. Vol. 50, No. 3, p. 121–125. [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8689331

PRUTHI, S. et al. 2024. What is Crohn's disease? [online]. [cit. 2025-11-15]. Available from: https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/crohns-disease/symptoms-causes/syc-20353304

RIEDER, F. et al. 2022. Crohn’s disease: pathogenesis, complications and management. In The Lancet Gastroenterology & Hepatology. London: Elsevier, 2022. Vol. 7, p. 908–919. ISSN 2468-1253.

SATSANGI, J. et al. 2006. The Montreal classification of inflammatory bowel disease: controversies, consensus, and implications. [online]. [cit. 2025-10-09]. Available from: https://gut.bmj.com/content/55/6/749.1

SME. 2008. Crohnova choroba trápi čoraz viac Slovákov. [online]. Bratislava: Petit Press, 2008. [cit. 2025-10-20]. Dostupné na internete: https://domov.sme.sk/c/3828646/crohnova-choroba-trapi-coraz-viac-slovakov.html

TELLI, P., TŐRŰNER, M. 2024. Treatment of Crohn’s Disease: Induction of Remission, Maintenance, and Management of Remission Period: A Comprehensive Review. [online]. [cit. 2025-11-15]. Available from: 10.14744/Jenterocolitis.2025.45294

TORRES, J. et al. 2017. Crohn’s disease. In The Lancet. London: Elsevier, 2017. Vol. 389, p. 1741–1755. ISSN 0140-6736.

VELIKOVA, T. et al. 2024. Immunogenicity and Loss of Effectiveness of Biologic Therapy for Inflammatory Bowel Disease Patients Due to Anti-Drug Antibody Development. [online]. [cit. 2025-11-15]. Available from: 10.3390/antib13010016

VELOSO, P. M. et al. 2021. Mesalazine and inflammatory bowel disease – From well-established therapies to progress beyond the state of the art. [online]. [cit. 2025-11-15]. Available from: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0939641121002010

WORLD HEALTH ORGANIZATION. 2022. Global Health Estimates – Inflammatory Bowel Disease. [online]. Geneva : WHO, 2022. [cit. 2025-11-09]. Dostupné na internete: https://www.who.int

WORLD HEALTH ORGANIZATION. 2023. Global Health Estimates – Inflammatory Bowel Disease. [online]. Geneva : WHO, 2023. [cit. 2025-10-09]. Dostupné na internete: https://www.who.int