Úvod

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je neurovývojová porucha, která byla dlouho považována za čistě dětskou diagnózu. V posledních desetiletích se však odborná obec čím dál intenzivněji zabývá i jejím přetrváním do dospělosti, kde se projevy ADHD sice často mění, ale nezmizí. Dospělí jednotlivci s touto diagnózou mohou čelit chronickým problémům v pracovním, akademickém i osobním životě, přičemž mnoho z těchto obtíží zůstává nediagnostikováno nebo podceněno.

Současný výzkum naznačuje, že ADHD významně ovlivňuje subjektivní prožívání kvality života (quality of life) a osobní pohody (well-being). Problémy se soustředěním, impulzivitou, emoční dysregulací či potížemi s organizací mohou vést k frustraci, snížení sebedůvěry, narušeným vztahům nebo omezenému využití volného času. Tyto faktory společně mohou vytvářet bariéry k dosahování osobního štěstí a spokojenosti se životem.

Cílem této studie je kvantitativně prozkoumat, jak jednotlivé projevy ADHD ovlivňují kvalitu života dospělých osob v pěti klíčových oblastech: práce a vzdělání, volnočasové aktivity, vztah k sobě samému (sebeláska a sebedůvěra), partnerské a rodinné vztahy a sociální kontakty. Naším záměrem je přinést hlubší porozumění tomu, v jakých sférách života jsou dopady ADHD nejvýraznější, a tím přispět k lepšímu cílení podpůrných intervencí pro tuto skupinu lidí.

Teoretický rámec

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je neurovývojová porucha, která se tradičně spojuje zejména s dětstvím. Projevy ADHD však ve většině případů přetrvávají i do dospělosti, i když jejich forma a intenzita se s věkem mění. Zatímco u dětí dominuje neklid, impulzivita a poruchy soustředění zejména ve školním prostředí, u dospělých se symptomy často projevují jako chronická dezorganizace, zapomínání, vnitřní neklid, výkyvy nálad, potíže se seberegulací a podobně. Tyto projevy se mohou stát překážkou v běžném fungování a zároveň jsou pro mnoho dospělých dlouhodobě nepochopené nebo chybně diagnostikované.

Seberegulace patří mezi nejvíce postižení oblasti u dospělých s ADHD. Nedostatečná schopnost oddálit impulsy, plánovat, vytrvat v činnosti nebo regulovat emoční reakce se projevuje napříč každodenními situacemi. Narušení těchto funkcí ovlivňuje nejen individuální prožívání, ale i kvalitu sociálních a pracovních vztahů (Rosello et al., 2020).

Dospělost je obdobím, které přináší značné množství odpovědnosti – pracovní výkony, finanční zajištění, rodičovství, udržování partnerství a společenských vztahů. Jedinci s ADHD musí denně čelit stejným očekáváním jako ostatní, avšak jejich neurokognitivní nastavení jim v mnoha situacích komplikuje jejich naplnění. Pravidelné zpoždění, potíže se soustředěním, zapomínání termínů či emoční impulzivita mohou vytvářet opakované konflikty a selhání, která přímo ohrožují jejich vnitřní pohodu. Tento rozpor mezi společenským očekáváním „dospělého výkonu“ a vlastním prožíváním může vyústit v pocity frustrace, selhání a snížené sebeúcty, které negativně ovlivňují celkovou kvalitu života.

Světová zdravotnická organizace (WHO, 2012) definuje kvalitu života jako „individuální vnímání vlastní životní situace v kulturním a hodnotovém kontextu, v němž žijeme, a ve vztahu k vlastním cílům, očekáváním a standardům“. Jedná se o multidimenzionální koncept, který zahrnuje fyzické a psychické zdraví, mezilidské vztahy, vzdělání, zaměstnání, materiální zabezpečení, bezpečí, svobodu, rekreaci a společenské zapojení.

Kvalitu života lze hodnotit různými přístupy a v odborné literatuře neexistuje jedna shodná definice. Obecně však lze říci, že odborníci na kvalitu života se dívají ze dvou úhlů: kvalita života jako hodnocení života jako celku a „engaged theories“, tj. kvalita života jako hodnocení jednotlivých domén (Teoli - Bhardwaj, 2023). OECD Better Life Index nabízí komplexní pohled na kvalitu života ve společenském kontextu: zdraví, vzdělání, práce, sociální vazby, materiální podmínky, životní prostředí, občanské služby a spravedlnost (OECD, 2025).

Subjektivní well-being (SWB), jak jej definoval Ed Diener, se zaměřuje na pozitivní emoce, nepřítomnost negativních pocitů a celkovou životní spokojenost. Psychologický well-being podle Carol Ryff se skládá ze šesti pilířů: sebaakceptace, kvalitní vztahy, autonomie, zvládání prostředí, smysl života a osobní růst. Model PERMA Martina Seligmana přidává dimenze pozitivních emocí, zapojení (engagement), vztahů, smyslu a dosahovaných úspěchů (Zhang et al., 2024).

Novější výzkumy potvrzují, že dospělí s ADHD čelí výraznému snížení kvality života i tehdy, když jsou diagnostikováni a léčeni. Studie vedená Adamis et al. (2024) ukázala, že nově diagnostikovaní dospělí dosahovali významně nižších skóre v oblastech fungování a kvality života (měřených pomocí WFIRS, GAF a AAQoL) ve srovnání s běžnou populací. Stejně tak přehledová studie Kosheleff et al. (2023) potvrzuje, že symptomy ADHD u dospělých mají negativní dopad na celkové životní fungování, přičemž tento vliv přetrvává i přes farmakologickou léčbu. Tato zjištění zdůrazňují, že samotné symptomy ADHD představují významnou zátěž přesahující rámec komorbidních poruch.

V této studii je kvalita života dospělých s ADHD zkoumána prostřednictvím standardizovaného diagnostického nástroje DIVA-5. Zkoumáme pět životních oblastí: práce a vzdělávání, volný čas a hobby, sebeláska a sebedůvěra, vztahy a rodina, sociální kontakty. Tyto dimenze odrážejí klíčové aspekty životní spokojenosti a zároveň propojují odborné koncepty kvality života s každodenní realitou lidí žijících s ADHD. Umožňují zkoumat nejen výkonové a behaviorální aspekty, ale i vnitřní svět člověka, jeho prožívání, sebehodnocení a mezilidské fungování.

Výzkumný rámec

Výzkum je kvantitativní povahy, konkrétně jde o neexperimentální deskriptivně-korelační design.

Výzkumný problém vychází ze zjištění, že dospělí jedinci s ADHD často čelí snížené kvalitě života. V odborné literatuře však stále chybí jednoznačný konsenzus o tom, které konkrétní oblasti života jsou nejvíce ovlivněny a zda existuje souvislost mezi intenzitou symptomů a rozsahem těchto narušení.

Cílem studie je prozkoumat, jak symptomy ADHD ovlivňují subjektivně vnímanou kvalitu života dospělých v různých oblastech každodenního fungování, a identifikovat ty domény života, které jsou nejčastěji a nejvýrazněji narušené.

Výzkumné otázky:

  1. Které oblasti života (práce a vzdělání, vztah a/nebo rodina, sociální kontakty, volný čas/hobby a sebedůvěra/sebaobraz) jsou nejčastěji narušené u dospělých s ADHD?
  2. Existuje vztah mezi počtem přítomných symptomů ADHD a počtem narušených oblastí života?
  3. Liší se míra narušení kvality života v závislosti na pohlaví nebo věku?
  4. Ve kterých oblastech narušení převažují ženy a ve kterých muži?

Hypotézy:

  • H1: Projevy ADHD nejčastěji narušují kvalitu života v oblasti práce a vzdělání.
  • H2: Existuje pozitivní korelace mezi počtem symptomů ADHD a počtem narušených oblastí kvality života.
  • H3: Ženy s ADHD deklarují vyšší počet narušených oblastí kvality života než muži.
  • H4: Věk respondentů ovlivňuje rozsah dopadů ADHD na kvalitu života.

Výzkumu se zúčastnilo 83 dospělých osob s diagnostikovanou poruchou ADHD. Podmínkou zařazení byla dospělost (věk nad 18 let) a oficiální diagnóza ADHD stanovená psychiatrem nebo klinickým psychologem. Všichni respondenti patřili ke kombinovanému podtypu ADHD, tedy vykazovali symptomy v oblastech nepozornosti i hyperaktivity/impulzivity.

Pro sběr dat byl použit standardizovaný nástroj DIVA-5 (Diagnostický interview ADHD u dospělých, verze 5) od autorů Kooij, Francken a Bron (2019). Výzkumný dotazník se skládal ze dvou částí: Hodnocení symptomů ADHD v dospělosti (v souladu s DSM-5) a sekce zkoumající přítomnost narušení pěti životních oblastí: práce a vzdělání, vztah a/nebo rodina, sociální kontakty, volný čas/hobby a sebedůvěra/sebaobraz. V rámci výzkumu byly použity dvě jazykové verze dotazníku: slovenská verze pro respondenty plynně hovořící slovensky a anglická verze pro ty, kteří slovensky neovládají, ale plynule hovoří anglicky. Obě jazykové mutace byly oficiálně přeloženy a schváleny autory nástroje DIVA-5 a jsou dostupné jako platné verze přímo na oficiální webové stránce DIVA Foundation.

Data byla zpracována pomocí kvantitativních statistických metod v programu SAS® Studio. V rámci analýzy byly použity popisné statistiky k získání přehledu o základních charakteristikách údajů, jako jsou frekvence, průměry a procenta. K ověření závislostí mezi kategoriemi proměnných byly použity následující ověřené statistické metody: analýza rozptylu ANOVA a Tukeyho porovnání pro H1, Pearsonova korelace a Cohenova interpretace při H2, chi-kvadrát test, Fisherův exaktní test a Cramerův V pro H3 a chi-kvadrát test, Cramerův V koeficient a test kontingence pro H4.

Výsledky

Výzkumu se zúčastnilo celkem 83 respondentů, z toho 25 mužů a 58 žen. Z hlediska věkové struktury bylo ve věku 18–30 let 43 respondentů (15 mužů a 28 žen), věk 31–45 let připadal 33 respondentům (9 mužů a 24 žen), ve věkové kategorii 45–64 let se nacházely 3 respondentky. V seniorském věku (65+) bylo 4 respondentů (1 muž a 3 ženy).

Tabulka 1 Počet respondentů (Zdroj: Vlastní zpracování)

Z hlediska počtu narušení sledovaných životních oblastí (práce a vzdělání, vztah a/nebo rodina, sociální kontakty, volný čas/hobby a sebedůvěra/sebaobraz) bylo důsledkem projevů ADHD rozložení následující: narušení ve 5 životních oblastech bylo potvrzeno u 23 respondentů (8 mužů, 15 žen), 4 narušené životní oblasti deklarovalo 25 respondentů (6 mužů, 19 žen), narušení 3 oblastí se týkalo 19 respondentů (6 mužů, 13 žen) a 2 oblasti narušení života byly potvrzeny u 16 respondentů (5 mužů a 11 žen). Narušení pouze jedné z sledovaných životních oblastí nebylo přítomné u žádného respondenta, neboť by takový výsledek nesplňoval diagnostická kritéria nástroje DIVA-5, který jsme použili, a tím by respondent nesplňoval podmínku potvrzení diagnózy tímto nástrojem.

Graf 1 Rozložení respondentů podle počtu narušených oblastí (Zdroj: Vlastní zpracování)

Bylo prokázáno, že mezi nejčastěji narušenou oblastí z hlediska frekvence se setřídila mezi respondenty klesající oblast volný čas a hobby, na druhém místě se narušení života nejčastěji objevovalo v oblasti sebelásky a sebeobrazu, na třetí příčce se shodně umístily oblasti práce a vzdělání a vztah a rodina a poslední zastoupení z hlediska frekvence připadalo oblasti sociálních kontaktů.

Graf 2 Frekvence narušení životních oblastí (Zdroj: Vlastní zpracování)

H1 se nepotvrdila. Rozdíly mezi narušením jednotlivých oblastí se neprokázaly, tedy žádná z oblastí neměla výrazné postavení vůči jiným z hlediska frekvence narušení. Výsledek analýzy rozptylu ANOVA (F = 1,71091; p = 0,146635) neprokázal statistickou významnost při srovnání se standardní hladinou významnosti (α = 0,05). Významné rozdíly se neprokázaly ani při porovnání narušení jednotlivých životních oblastí navzájem pomocí Tukeyho porovnání.

Mezi počtem symptomů ADHD a počtem narušených oblastí se potvrdila pozitivní korelace (r = 0,20166; p = 0,0675), a tedy H2 je potvrzena. Z hlediska Cohenovy interpretace se však jedná pouze o malou korelaci v rozmezí 0,1–0,3, což poukazuje na velmi slabou významnost těchto výsledků. Podle těchto výsledků tedy můžeme tvrdit, že počet projevů ADHD narušuje kvalitu života lidí s touto diagnózou, neboť se potvrdila korelace – čím více příznaků, tím více narušených životních oblastí. Úměra však nebyla výrazná, proto by bylo vhodné korelaci ověřit z hlediska intenzity (ne početnosti) těchto projevů ve vztahu k počtu narušených životních oblastí: práce a vzdělání, vztah a/nebo rodina, sociální kontakty, volný čas/hobby a sebedůvěra/sebaobraz.

Graf 3 Korelace mezi počtem příznaků a počtem narušených oblastí (Zdroj: Vlastní zpracování)

Při komparaci počtu narušených oblastí mezi muži a ženami se také nepotvrdil statisticky významný rozdíl a H3 se zamítá. Výsledky chí-kvadrát testu ukázaly, že rozdíly mezi pohlavími nejsou statisticky významné (χ² = 0,7113; df = 3; p = 0,8705). Fisherův exaktní test tento závěr potvrdil (p = 0,8592). Hodnota Cramerova V = 0,093 rovněž poukazuje na velmi slabou asociaci mezi pohlavím a počtem narušených oblastí kvality života.

Graf 4 Distribuce narušených oblastí podle pohlaví (Zdroj: Vlastní zpracování)

Největší část respondentů tvořila skupina 18–30 let, která uvedla narušení ve všech oblastech života (celkem až 160 výskytů z celkových 304). Nejčastěji deklarovaly problémy ve volném čase a hobby (35 výskytů) a v oblasti práce a vzdělání (33 výskytů). Poměrně často se však objevovaly narušení i v dalších 3 oblastech, konkrétně 32 výskytů v oblasti vztah a/nebo rodina, 31 výskytů pro sebelásku/sebaobraz a 28 výskytů narušení v oblasti sociálních kontaktů. Druhou nejpočetnější skupinou byli respondenti ve věku 31–45 let (122 výskytů). I zde se jako problematické ukázaly shodně oblasti volného času (29 výskytů), sebelásky/sebaobrazu a práce a vzdělání (24 výskytů). Na posledních dvou příčkách respondenti uváděli narušení v oblasti vztahu a/nebo rodiny (21 výskytů) a sociálních kontaktů (19 výskytů). Respondenti ve věku 46–64 let uvedli 10 výskytů narušení v oblastech života, přičemž u této skupiny dominovalo narušení v oblasti vztahu a/nebo rodiny (3 výskyty) a naopak nejméně časté narušení se prokázalo pro oblast sociálních kontaktů (1 výskyt). Skupina 65+ měla také nízký výskyt narušených oblastí (12 výskytů), přičemž nejčastěji uváděla problémy v sociálních kontaktech a ve vztazích/rodině (4 výskyty). Níže rozpracováváme přehledná grafická zobrazení těchto údajů.

Tabulka 2 Početnost narušení životních oblastí podle věku (Zdroj: Vlastní zpracování)

Graf 5 Narušení životních oblastí podle věku (Zdroj: Vlastní zpracování)

Hypotéza H4, že věk respondentů ovlivňuje rozsah dopadů ADHD na kvalitu života, se nepotvrdila. Chi-kvadrát test ukázal, že rozdíly mezi věkovými kategoriemi nejsou statisticky významné (χ² = 7,22; df = 12; p = 0,614). Hodnota Cramerova V = 0,089 i koeficient kontingence (0,15) poukazují na velmi slabou asociaci mezi věkem a počtem narušených oblastí kvality života. Věk respondentů tedy nemá statisticky významný vliv na počet narušených oblastí kvality života.

Diskuse

Hypotéza č. 1, která předpokládala výraznější zastoupení narušení života jedince s ADHD v práci a v edukaci, se nepotvrdila. Přibližně rovnoměrné narušení bylo přítomné napříč všemi respondenty pro všechny sledované oblasti kvality života podle DIVA-5. ADHD v dospělosti má velmi komplexní charakter a nelze tvrdit, že projevy ADHD zasahují pouze parciálně do jedné části života člověka. Výsledky naznačují, že symptomy ADHD zejména v dospělosti mají velmi komplexní charakter a holistický přesah do celého života člověka. Toto zjištění pozitivně potvrzuje fakt, že dospělý člověk v životě zastává mnoho sociálních rolí, kterým náleží velká míra odpovědnosti. Jeden příznak proto nemusí dominantně narušovat pouze jednu část života (tak jak bývá tomu u dětí). U dětí a mládeže se největší důraz na odpovědnost a bezchybnost klade právě ve školním prostředí, kde projevy nepozornosti a hyperaktivity/impulzivity nejčastěji narušují tuto doménu života (Kumar et al., 2020). Rozdíl mezi předpokladem v hypotéze č. 1 a výsledky našeho bádání může být také způsoben rozdílem mezi subjektivním hodnocením respondentů a objektivním dopadem projevů ADHD na život člověka. Joseph et al. (2018) zkoumali objektivní dopady projevů ADHD u dospělých na výkonnost v práci. Zjistilo se, že dospělí s ADHD mají o 46 % sníženou pracovní výkonnost. Při srovnání těchto závěrů s výsledky naší studie lze tvrdit, že subjektivní pohoda člověka se nemusí rovnat externím očekáváním kladeným na dospělého s ADHD. Jedinec může výrazně přikládat větší důležitost jiné sféře života než pracovní (např. může za nejdůležitější pokládat oblast rodiny), a tak je zřejmé, že snížený pracovní výkon by měl menší důsledky na jeho osobní pohodu než narušení kvality života v oblasti vztahu a rodiny. Jelikož naším cílem bylo zkoumat subjektivní hodnocení kvality života respondentů, považujeme naše výsledky za důležité zejména pro oblast pomáhajících profesí. Poznatky by mohly pozitivně ovlivnit to, jak pracovat s dospělými s ADHD, tj. řešit problematiku komplexně (zapojením více odborníků a specialistů pro různé oblasti života narušené projevy ADHD), nikoli parciálně.

Hypotéza č. 2, která předpokládala pozitivní korelaci mezi počtem symptomů ADHD a počtem narušených oblastí, se potvrdila. Korelace sice byla slabá, ale konzistentní. Tento výsledek je v souladu s dosud známou odbornou literaturou. Studie autorů López-Villalobos et al. (2019) také potvrzuje mírně až středně silnou korelaci mezi symptomy ADHD a všemi sledovanými dimenzemi života. Vzhledem však k ne příliš silné korelaci považujeme za důležité upřímně poukázat na intenzitu projevů ADHD. Symptom s vysokou intenzitou by mohl kvalitu života narušovat ve větší míře než více symptomů s lehkou intenzitou. Vztah mezi intenzitou a početností narušených oblastí nemusí být lineární a výsledky pro hypotézu č. 2 tedy přinášejí nové pole bádání pro výzkumníky zabývající se touto problematikou. Stav kvality života dospělých je však multifaktoriální, a proto, stejně jako v předchozí hypotéze, doporučujeme u osobní pohody směřovat intervenci a pomoc komplexně.

Předpoklad hypotézy č. 3, že ženy deklarují vyšší počet narušených oblastí života než muži, se také nepotvrdil. Muži i ženy deklarovali srovnatelné počty narušení v pěti sledovaných oblastech života. Z hlediska diagnostiky je známé poddiagnostikování žen, případně pozdější diagnostikování ADHD ve srovnání s muži (Brooten-Brooks, 2024). Tento rozdíl může být způsoben tím, že ženy mohou projevy ADHD dlouhodobě maskovat, případně si vytvářet funkční mechanismy zvládání či kompenzační strategie. Právě vytváření vlastních funkčních nástrojů pro zvládání nepozornosti či hyperaktivity/impulzivity může vést k lepší adaptaci i přes chybějící diagnózu. S ohledem na stav diagnostiky u mužů a žen se univerzální vztah mezi pohlavím člověka s ADHD a dopady na osobní pohodu nepotvrdil v našich výsledcích, ani ve výsledcích zahraničních studií. Souhrn pěti klinických studií na dětské a adolescentní populaci od Wehmeier et al. (2012) rovněž potvrdil zhoršené skóre kvality života u zkoumaných osob, ale i v tomto případě se neprokázal významný rozdíl mezi pohlavími. Ukazuje se, že nepozornost, hyperaktivita ani impulzivita nemají rozdílný vliv na kvalitu života v závislosti na pohlaví. ADHD přináší s sebou různé překážky a problémy, tyto obtíže ovlivňují muže i ženy stejně, bez výrazných rozdílů na základě pohlaví.

Hypotéza č. 4 předpokládala souvislost mezi věkem a rozsahem dopadu na kvalitu života dospělého člověka s ADHD. Na základě výsledků ani tuto hypotézu nepřijímáme. Zjištění naznačují, že projevy nepozornosti, hyperaktivity či impulzivity zřetelně narušují subjektivně vnímanou pohodu dospělého člověka nezávisle na věku. Adamis et al. (2024) rovněž potvrzují celoživotní funkční omezení vlivem symptomů ADHD. Podle autorů se rovněž neprokázal vztah mezi věkem a trvalými funkčními omezeními způsobenými nepozorností, hyperaktivitou a/nebo impulzivitou. Narušení kvality života bylo konzistentní ve všech věkových kategoriích sledovaných dospělých osob (rozdílovým faktorem byla včasná diagnóza, nikoli věk). Tento závěr potvrzuje kategorizaci ADHD jako celoživotní neurovývojové poruchy (podle DSM-5), která v případě přetrvávání do dospělosti nemění početnost či závažnost svých symptomů, ale mění se jejich forma. To znamená, že zatímco u dítěte se nepozornost projevuje zapomínáním domácích úkolů, u dospělého se může projevit například tím, že si do práce zapomene důležité dokumenty. Z tohoto důvodu je nezbytné podporovat léčbu a mechanismy zvládání, aby se co nejvíce snížil vliv nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity na osobní pohodu, štěstí, pocit naplnění a celkovou kvalitu života.

Etika a limity výzkumu

Tento výzkum byl realizován v souladu s etickými principy výzkumné práce. Byla zajištěna absolutní anonymita účastníků, přičemž žádné osobně identifikovatelné údaje nebyly sbírány, uchovávány ani vyhodnocovány. Všichni respondenti poskytli informovaný souhlas na základě transparentní komunikace cílů, záměru a využití výzkumu. Účastníci měli možnost kdykoli výzkum opustit bez následků. Důraz byl kladen na respektování důstojnosti, autonomie a dobrovolnosti každého účastníka.

Výzkum má několik omezení, která je nutné zohlednit při interpretaci výsledků. Prvním zásadním limitem je relativně malý výzkumný vzorek, což je důsledek náročnosti oslovení specifické populace dospělých s diagnostikovanou ADHD. Přestože byla snaha o diverzitu účastníků, nelze hovořit o reprezentativnosti vzorku pro celou populaci dospělých s touto diagnózou. Dalším omezením je absence kvalitativních metod, které by umožnily hlubší porozumění subjektivnímu prožívání dopadů ADHD.

Nástroj použitý ve výzkumu (DIVA-5) sice poskytuje přehled o narušení funkčnosti v hlavních doménách života, ale neposkytuje úplný obraz o subjektivní spokojenosti, smysluplnosti života či emočním prožívání jednotlivce. Chybí také pohled na intenzitu narušení jednotlivých oblastí života. Navíc byl samotný výzkum realizován v specifickém kulturně-společenském prostředí, což přirozeně omezuje jeho generalizovatelnost na jiné země nebo kulturní kontexty. Tyto limity představují výzvy pro budoucí výzkum a zároveň poukazují na potřebu dalších studií, které by kombinovaly kvantitativní a kvalitativní přístupy a pracovaly s větším a pestřejším vzorkem.

Závěr

Cíl práce se nám podařilo naplnit – prozkoumali jsme, jak symptomy ADHD ovlivňují kvalitu života dospělého člověka s touto diagnózou z jeho vlastního subjektivního pohledu. Výzkum potvrdil narušení osobní pohody, avšak nezávisle na věku či pohlaví, což naznačuje, že dopady ADHD jsou univerzální. Projevy ADHD mají komplexní charakter a zasahují do více oblastí života, proto je nezbytné s nimi aktivně pracovat. Výsledky této studie mohou být přínosné pro odborné pracovníky, kteří se věnují lidem s ADHD – poskytují podklad pro vytváření intervencí zaměřených na zmírňování negativních důsledků prostřednictvím sociální podpory, psychoterapie, zvyšování informovanosti, rozvoje kompenzačních strategií či vytváření bezpečného a přijímajícího prostředí. Zároveň poukazují na potřebu dostupného poradenství a apelují na podporu adaptace jednotlivců, aby i přes svou diagnózu mohli vést plnohodnotný a spokojený život.

Autorka: Mgr. Angelika Kreháková Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre,

Mgr. Angelika Kreháková je absolventkou pětiletého vysokého školského studia v oboru andragogika se zaměřením na sociální andragogiku. Profesně se věnuje výzkumné a publikační činnosti v oblasti vzdělávání dospělých a podpory dospělých osob, které jsou klienty pomáhajících profesí. V současnosti studuje jednofakultní psychologii na Univerzitě Cyrila a Metoda v Trnavě a je účastnicí specializační rigorózní procedury se zaměřením na problematiku ADHD v dospělosti na Pedagogické fakultě Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre. V rámci doplňkového vzdělávání je absolventkou akreditovaného inovačního vzdělávání zaměřeného na techniky arteterapie a muzikoterapie v praxi pedagogických i nepedagogických zaměstnanců a dalších pomáhajících profesí v instituci CHAT – Centrum pro kreativní léčbu arteterapií se sídlem v Košiciach.

Seznam bibliografických odkazů

ADAMIS, D. – WEST, S. – SINGH, J. – HANLEY, L. et al. 2024. Functional impairment and quality of life in newly diagnosed adults attending a tertiary ADHD clinic in Ireland. In Irish Journal of Medical Science, 2024, 193(5), s. 2433–2441 [online]. [cit. 2025-06-22]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38755511/.

AMERICAN PSYCHIATRIC ASSOCIATION. 2013. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (5th ed.) – DSM-5. [online]. [cit. 2025-08-21]. Dostupné z: https://archive.org/details/APA-DSM-5.

BROOTEN-BROOKS, M. C. 2024. Untreated ADHD in Adults. Verywell Health, updated 12 July 2024 [online]. [cit. 2025-08-21]. Dostupné z: https://www.verywellhealth.com/untreated-adhd-in-adults-5213475.

JOSEPH, A. – KOSMAS, E. CH. – PATEL, CH. – DOLL, H. – ASHERSON, P. 2018. Health-Related Quality of Life and Work Productivity of Adults With ADHD: A U.K. Web-Based Cross-Sectional Survey. In Journal of Attention Disorders, 2018, 23(13), s. 1610–1623 [online]. [cit. 2025-08-19]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6732822/.

KOOIJ, J.J.S. – FRANCKEN, M.H. – BRON, I. T. 2019. Diva-5.0 – Diagnostic Interview for ADHD in adults. Netherlands: Diva Founfation. 2019. 20 s.

KOSHELEFF, A. R. – MASON, O. – JAIN, R. – KOCH, J. – RUBIN, J. 2023. Functional Impairments Associated With ADHD in Adulthood and the Impact of Pharmacological Treatment. In Journal of Attention Disorders, 2023, 27(7), s. 669–697 [online]. [cit. 2025-06-14]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/36876491/.

KUMAR, K. - SHARMA, R. - MEHRA, A. - SAINI, L. - SHAH, R. 2020. Quality of life, adjustment, and associative comorbid conditions in children diagnosed with attention deficit hyperactivity disorder: A comparative study [online]. In Psychiatry Journal, 2020, 29(1): 123–129 [cit. 2025-08-14]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7989465/.

ORGANISATION FOR ECONOMIC CO-OPERATION AND DEVELOPMENT (OECD). 2025. OECD Better Life Index [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné z: https://www.oecd.org/en/data/tools/oecd-better-life-index.html.

ROSELLO, B. – BERENGUER, C. – RAGA, M. J. – BAIXAULI, I. – MIRANDA, A. 2020. Executive functions, effortful control, and emotional lability in adults with ADHD [online]. In Journal of Affective Disorders, ISSN 0165-1781, 2020, v. 293. ISSN 0165-1781 [cit. 2025-06-03]. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0165178119324345.

TEOLI, D. - BHARDWAJ, A. 2023. Quality of Life. In StatPearls [online]. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing, [cit. 2025-07-02]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK536962.

WEHMEIER, P. M. - SCHACHT, A. - ESCOBAR, R. - HERVÁS, A. - DICKSON, R. 2012. Health-related quality of life in ADHD: a pooled analysis of gender differences in five atomoxetine trials. In Attention Deficit and Hyperactivity Disorders, 2012, roč. 4, č. 1, s. 25–35 [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/22271466/.

WORLD HEALTH ORGANIZATION. 2012. WHOQOL – Measuring Quality of Life [online]. [cit. 2025-08-01]. Dostupné z: https://www.who.int/tools/whoqol.

ZHANG, W. - BALLOO, K. - HOSEIN, A. - MEDLAND, E. et al. 2024. A scoping review of well-being measures: conceptualisation and scales for overall well-being. In BMC Psychology, 2024, vol. 12, Article 585 [online]. [cit. 2025-07-11]. Dostupné z: https://bmcpsychology.biomedcentral.com/articles/10.1186/s40359-024-02074-0.