Humanizace nebo dehumanizace současného vzdělávání s využitím nástrojů AI - „chatboti“ a „humboti“

Embedded media: https://open.spotify.com/embed/episode/7enD6vsC1wTZr39sciXcCk?utm_source=generator

Úvod

V důsledku globální transformace společnosti čelí „moderní člověk“ na začátku třetího tisíciletí mnoha příležitostem, výzvám a ohrožením. Bezprecedentní vzestup zaznamenal technologický pokrok, a jak píše M. Krejčí (2019, s. 21), „přesouváme se od kultury, která techniku používá, ke kultuře, která se jí nechala pohltit, technika a média ovládají naše životy jako nikdy předtím, stále více pociťujeme informační lavinu“. Technologické vynálezy zásadně změnily způsob, jakým lidé vzájemně interagují. Jak píše T. Reddy (2017), internet umožnil komunikaci mezi lidmi prostřednictvím psaní (bez přímé, tzv. „face to face“ komunikace).

Postupně, jak uvádí P. Šantavy (2023, s. 31), „příchod Třetí průmyslové revoluce (známé také jako digitální), který nastal v polovině 20. století, znamenal také úsvit umělé inteligence a jejího systematického bádání“. V návaznosti také „chatboty“, jako konverzační technologie umělé inteligence, umožňující společnosti komunikovat se strojovými algoritmy namísto toho, aby komunikovali se skutečnými lidmi (Reddy, T., 2017).

V mnoha zemích se AI stala všudypřítomnou v každodenním životě – od osobních asistentů smartphonů po chatboty zákaznické podpory, od doporučení zábavy po předpovídání zločinu, od rozpoznávání obličeje po lékařské diagnózy (Fengchun, M. et al., 2021). Jak uvádí P. Šantavý (2023, s. 36), „moderní rozvoj systémů AI a dosah jejich použití v různých oblastech života přinesl velké množství otázek, které se dotýkají koexistence AI a člověka, resp. společnosti, jde tedy o otázky psychologické, sociologické a etické“.

Transformace školského systému a vzdělávací politiky

Škola je v posledních desetiletích terčem ostré kritiky, svým fungováním a edukačními cíli vzbuzuje zájem odborníků apelujících na její komplexní reformaci (Štech, S., 2016). V evropských dějinách neexistuje období, ve kterém by se nehovořilo o tom, že se školství musí celé změnit (Feřtek, T., 2015).

Podobu dnešní školy hluboce zasáhla společensko-historická determinace včetně ekonomických, sociálních či politických transformačních procesů společnosti. Jak uvádějí M. Beňo, Ľ. Šimčáková, J. Herich (2006, s. 35): „škola je ztělesněním zájmů společnosti, je zrcadlem společnosti“. Podobně uvádějí Š. Porubský, B. Kosová, K. Vančíková a S. Babiaková (2013, s. 12), že „instituce školy je nějakým způsobem závislá na okolí, zároveň také okolí utváří“. Podle R. Šípa (2020, s. 328) je „škola zejména politickou institucí, není a nikdy nebyla ideově neutrální, protože v tichosti reprodukuje současný stav společnosti“. Podobně píší také M. Beňo, Ľ. Šimčáková, J. Herich (2006), podle kterých historický vývoj školy poukazuje na její dynamizaci a přizpůsobení se mnohým pokrokům ve společnosti. Škola integruje změny ve společnosti a přetavuje je do svých cílů, obsahů vyučování, metod a prostředků, kvalifikace učitelů a do řízení celého školství a ztrácí získanou exkluzivitu – nadřazenost vůči rodině.

I přes dlouhodobé snahy o zkvalitnění vzdělávacího systému musí současná škola čelit mnoha výzvám, které determinují požadavky na cíle a obsah vzdělávání. Poslední fáze transformace školství, jak píší B. Kosová a Š. Porubský (2011), je otevřená do budoucnosti. Je stále otázkou, zda se podaří kvalitně implementovat skutečnou kurikulární reformu, a tak přirozeně stabilizovat systémové změny. Současná edukace podléhá zejména demokratizaci a individualitě. Podle S. Štecha (2016) snaha o změnu v principech školního vzdělávání ztroskotává na vágních představách odborníků, kteří nereflektují teoretické ani empirické důkazy pozitivního vlivu plánované reformy. Tyto změny by měly být silně argumentovány, vyžadují si kulturně citlivý přístup, aby nebyl ohrožen zdravý vývoj dětí v institucionálním vzdělávání.

V konečném důsledku, jak popisují U. Ordon, A. K. Gębora (2017), změny v moderní škole předpokládají odklon od starého vzdělávacího systému. Škola stojí před úkolem připravit mladého člověka na společenský, odborný a kulturní život jiným způsobem než tomu bylo v posledních desetiletích. Jak uvádějí P. Staněk, P. Ivanová (2017, s. 69): „základem vzdělávání by měla být schopnost učit se, celkové vzdělání má umožnit jedinci fungovat ve složité informační společnosti založené na robotických systémech, informačních technologiích a na systému založeném na logice všeobecně“.

Jak je zřejmé, podobně píše také S. Štech (2016), v každé nové generaci dochází k inovacím v obsahu a formách vzdělávání, škola není nepřítelem změn, i když se to tak ve společnosti nejednou jeví. R. Šíp dodává (2020, s. 440), že „krize instituce školy je výzva, abychom si se stoletým zpožděním konečně osvojili myšlení a jednání vhodné pro život v globalizovaném a univerzálním světě“.

Futurologie vzdělávání a další pedagogické prognózy vytvářejí koncepce „škol budoucnosti“, ve kterých předpokládáme změny ve způsobu a formách výuky, jako například týmová výuka více učitelů v jedné třídě, implementace nových didaktických technologií, domácí výuka (Průcha, J., 2017). Podle P. Staněka, P. Ivanové (2017) jsme svědky toho, že se vytrácí schopnost interaktivity, pozornosti, poznávání, hledání, zkoumání a funkce plasticity mozku. Ve školách se setkáváme s otázkami kyberzávislosti, která se projevuje v neustálé potřebě být přítomen na internetových a sociálních sítích, je doslova nemocí současné doby.

Umelá inteligence jako integrální součást transhumanismu ve vzdělávání

I když vzestup umělé inteligence zaznamenáváme zejména v posledních desetiletích, jak píší M. Gregor a M. Gregor (2014, s. 2), její počátky mapujeme již v 50. letech 20. století, kdy se uskutečnila první testování umělé inteligence. V uvedeném období bylo navrženo Turingovo kritérium: „podle kterého měl člověk komunikovat s počítačem, využívajícím umělou inteligenci, tak aby člověk nevěděl o tom, že komunikace probíhá s počítačem“. Zdokonalování umělé inteligence se v následujících letech soustředilo zejména na rozpoznávání řeči, textu, obrazu, hlasových zpráv a jiné. V současnosti je v popředí oblast počítačového učení a vývoj počítačových komunikačních programů, které jsou schopny učit se na základě probíhající komunikace.

K dalším snahám o brzké prosazení umělé inteligence patřily, jak píší J. Grudin a R. Jacques (2019), např. Eliza (r. 1966) nebo Parry (1972), které napodobovaly lidské bytosti a konverzovaly prostřednictvím dálnopisu a klávesnice. Přetrvávající zájem o konverzační software se odráží v tvorbě softwarů (tzv. „chatbotů“) simulujících přirozený lidský rozhovor, jako např. Alice (1995), Jabberwacky (r. 1997), Cleverbot (r. 2008), Xiaoice (r. 2014), Hugging Face (2016) a jiné.

Současné systémy umělé inteligence lze členit na základě jejich schopnosti řešit určité úkoly inteligentním způsobem. Jsou to úzce specializované umělé inteligence (tzv. „narrow AI“), které jsou optimalizovány na zvládnutí konkrétního úkolu v jedné oblasti, přičemž v jiných selhávají. Komplexní je všeobecná umělá intelligence (tzv. „general AI“), která dokáže zvládnout jakýkoli intelektuální úkol, jejím cílem je být na úrovni člověka. Aktuálně používané systémy umělé inteligence spadají do kategorie specializovaných systémů AI, přičemž snaha o úplný rozvoj všeobecné umělé inteligence je zatím předpovědí do budoucna (Šantavý, P., 2023).

Na jedné straně můžeme hovořit o výhodách, které umělá inteligence s sebou nesporně přináší do různých sfér každodenního života. Systémy AI mohou být cennými pomocníky při rozšiřování a přehodnocování myšlenek a nápadů, jde o rozsáhlou základnu informací, která nabízí sumarizace za krátký časový úsek (Haase, J., Hanel, P., 2023).

Rozsáhlé využití systémů AI zaznamenáváme také v prostředí školských zařízení, avšak záznamy o příznivých efektech jejich používání nacházíme zejména v zahraničních periodikách. Podle průzkumu, který uskutečnila arabská Education Authority, více než 50 % učitelů uvedlo, že během vzdělávání používá nástroje a aplikace založené na umělé inteligenci. Podle zjištění uvedené studie, v blízké budoucnosti budou tradiční modely vzdělávání doplněny roboty a komponenty AI, které se přizpůsobí individuálním potřebám žáků. Taktéž stále větší procento studentů a učitelů bude využívat přizpůsobitelné roboty a bude využívat výhod nabízejících systémy AI (Al-Turki, S., 2019).

Může jít o výhody na straně pedagogických zaměstnanců, podle N. Al-Johani (2020), učitelé mohou snížit časovou náročnost byrokratické práce a jednodušeji vykonávat rutinní povinnosti včetně administrativní práce, koordinace dokumentů, analýzy trendů ve školním vzdělávání a odpovědí na různé otázky a zadání. Podle jejich zjištění vyučující věnují 31 % svého času plánování vyučovacích hodin, hodnocení testů a administrativním povinnostem. S využitím AI mohou učitelé trávit více času se žáky a snížit tak pracovní zatížení spojené s manuálními povinnostmi, jako je administrativa, bodování testů či hodnocení úkolů. Jak píše J. Bailey (2023), ačkoli umělá inteligence může urychlit tvorbu učebních plánů, rychlost by neměla ohrozit kvalitu.

Prospěšnost systémů AI zaznamenáváme také v rámci vzájemné komunikace mezi učiteli a žáky, podle zjištění D. Leslie et al. (2021), ji mohou zajišťovat „chatboti“ s cílem zjednodušit komunikaci a zajistit volný přístup 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Zároveň, podle Z. Raykova et al. (2021), programy založené na umělé inteligenci mohou být zdrojem zpětné vazby pro žáka i učitele. Systémy AI se úspěšně osvědčily v online vzdělávání, protože dokáží monitorovat výkon studenta a okamžitě upozornit učitele na existující problémy s výkonem. Takové systémy AI vytvářejí podmínky pro efektivní zlepšování vzdělávacího procesu včasným zaváděním relevantních změn.

Výhodou je také personalizované učení AI, které může pomoci žákovi učit se vlastním tempem a v kontextu jeho individuálních potřeb. Umělá inteligence může také pomoci zlepšit zapojení a angažovanost studentů ve výuce poskytováním interaktivních a poutavých vzdělávacích zkušeností. Umělá inteligence dokáže analyzovat velké množství dat a poskytnout přehled o výkonu studentů, což umožňuje učitelům lépe porozumět svým studentům a přizpůsobit jim výuku (Harry, A., 2023).

Na druhé straně, postupný technologický vývoj ukazuje, že prvotní zaměření AI se razantně změnilo. Většina robotů již není konverzační, ale jde o automatické systémy, které prohledávají internet a sledují záznamy přístupné na platformách sociálních médií. Rozmach sociálních médií vedl k rozšíření „sociálních botů“, jako např. „Twitterbot“, který může získat přístup k velkému publiku „sledováním“ lidí a zároveň se vydávat za lidskou osobu, „tweetuje“, přeposílá a odpovídá na jednoduché zprávy (Grudin, J., Jacques, R., 2019).

Další nevýhodou umělé inteligence je právě skutečnost, jak píše P. Šantavý (2023), že její systém něco vykonává, ale jak a proč tak činí, není jasné. Jde o tzv. „černou skříňku“, která produkuje výsledky, ale absentují řešení. Zároveň, podle Y. Zhou, B. He a L. Sun (2024), spolu s vývojem rozsáhlých jazykových modelů je stále náročnější rozpoznat, zda je dokument vytvořen pomocí AI, protože mezi případy nesprávného používání patří šíření zavádějících informací, ochrana duševního vlastnictví a prevence akademického plagiátorství. Podle aktuální studie si naprogramované detektory textu navzdory slibnému výkonu na neviditelných testovacích datech nemusí poradit s nepřátelskými taktikami, jako je i parafrázování.

Zatímco hlavní obavy se mohou týkat toho, že umělá inteligence překoná lidskou činnost, bezprostřednější obavy se týkají sociálních a etických důsledků umělé inteligence – jako je zneužití osobních údajů a možnost, že umělá inteligence může existující nerovnosti skutečně zhoršit, ne snížit (Fengchun, M. et al., 2021). Problémem se jeví také předpojatost algoritmů umělé inteligence, protože systémy AI odvozují své znalosti z dat, na kterých jsou vycvičeny, například pokud tato data obsahují předsudky, systém AI je může upevňovat a posilovat (data o výsledcích žáků zaujatá vůči určité etnické, genderové nebo sociálně-ekonomické skupině, AI může diskriminovat žáky z této demografické skupiny). Do popředí přicházejí také etické otázky, jde o obavy o ochranu soukromí, protože nástroje generativní umělé inteligence by mohly vést k ukládání a analýze rozhovorů a osobních informací. Rovněž otázky rovnosti, nakolik ne všichni žáci mají stejný přístup k počítačovým zařízením a internetu (Bailey, J., 2023).

Umělá inteligence však vstoupila také do světa vzdělávání, jak píše M. Fengchun et al. (2021), soukromý sektor stále více vyvíjí „inteligentní“, „adaptivní“ a „personalizované“ vzdělávací systémy. Umělá inteligence má potenciál řešit některé z největších výzev současného vzdělávání, inovovat vyučovací a vzdělávací postupy, avšak tento rychlý technologický pokrok nevyhnutelně přináší několik rizik a výzev, které daleko předběhly politické diskuse a regulační rámce.

V současnosti se nové technologie umělé inteligence zmiňují ve školách zejména v negativních konotacích. Náklady systému AI mohou být vysoké a komplikované na implementaci a údržbu, což může být výzvou (nejen) pro vzdělávací instituce, které již čelí rozpočtovým omezením. Instituce musí pečlivě zvážit náklady a přínosy implementace systémů AI (Harry, A., 2023).

Ohrožení v souvislosti s AI v prostředí školních institucí se přímo dotýkají také samotné učitelské profese. Na jedné straně se sice AI zaměřuje na pomoc učitelům (v kontextu snížení pracovního vytížení, poskytují personalizované vzdělávací aktivity, administrují docházku, poskytují nepřetržitou pomoc pro studenty), některé školy v odlehlých venkovských oblastech Číny již používají tzv. „Model dvojitého učitele“, v rámci kterého bylo navrženo nahrazení některých úkolů učitele systémem umělé inteligence. Na druhé straně implementace AI do vzdělávání odhaluje zásadní nepochopení základní sociální role učitele v procesu učení. Zároveň systémy AI zasahují do vztahu učitel – žák, oslabují vzájemná propojení. Automatické hodnocení žáků (tzv. „Automated Writing Evaluation – AWE“) odbřemeni učitele od známkování, ale často jde o klíčovou příležitost pro učitele dozvědět se o strategiích a schopnostech svých studentů (Fengchun, M. et al., 2021). Jak jsme již naznačili, určitým způsobem můžeme hovořit také o snížení sociálního propojení mezi učiteli a žáky, jakož i žáky navzájem. Jak píše S. Al-Mashaqba (2020), AI pomáhá žákům při učení v domácím prostředí, což zároveň může vést k nedostatečné komunikaci se spolužáky z kolektivu třídy. To může mít za následek sociální izolaci a nedostatek interakce mezi vrstevníky navzájem, a tak časem můžeme hovořit o nižší soudržnosti i ve společenském pojetí.

K hlavním nevýhodám používání AI patří zneužívání systémů na „školní podvody“. Jak píše J. Bailey (2023), „podvádění“ ze strany žáků prostřednictvím umělé inteligence patří k současně největším hrozbám společnosti. Nesprávné využívání AI (tvorba domácích úkolů, vyplňování testů a jiné) může ohrozit přirozený proces učení se žáků, samotnou integritu škol. Přílišné spoléhání se na technologie a „nadměrná závislost“ by mohly bránit skutečnému učení, zejména rozvoji kritického myšlení.

V současnosti přicházejí do popředí mnohé systémy AI, které se věnují tvorbě textu, slibují získání odpovědí, nalezení inspirace a vyšší produktivitu, jako např. Gemini, ChatGPT, ScioBot, DeepAI, Deeply AI, Editee a jiné.

K jedním z nejznámějších v povědomí společnosti patří Chatbot Generative Pre-trained Transformer (ChatGPT), druh softwaru umělé inteligence, který simuluje konverzaci s uživateli. Algoritmy používané tímto chatbotem jsou navrženy tak, aby porozuměly přirozenému jazyku a poskytovaly relevantní odpovědi, buď předem napsané nebo vytvořené umělou inteligencí. S cílem lépe porozumět potřebám uživatelů a plně je uspokojit se ChatGPT neustále zdokonaluje pomocí strojového učení, zpracování přirozeného jazyka a různých přístupů. Konkrétně dokáže napsat krátký text na dané téma; získat informace o tématu, které ho zajímá; sestavit e-mail nebo zprávu s konkrétním obsahem a určenou pro konkrétní osobu; opravit tvar textu nebo změnit jeho znění či řešit problémy. Jinými slovy, v konverzaci se můžete zeptat na cokoli a na své otázky nebo požadavky dostanete rychlou a dostatečnou písemnou odpověď od člověka (King, M. R., 2022).

Diskuse o možném nahrazení textů generovaných člověkem texty generovanými umělou inteligencí se v médiích a odborných kruzích rozproudily po zavedení chatbotů s generativní umělou inteligencí, jako je Chat-GPT. Základem této myšlenky jsou příklady botů s umělou inteligencí, které sestavují konkrétní texty v určitém jazyce a klamou lidi, aby si mysleli, že jde o obsah vytvořený člověkem. V důsledku těchto případů se proti chatbotům zvedla vlna odporu, přičemž někteří dokonce požadují přijetí právních předpisů, které by jejich používání zakázaly (CNBC, 2023).

Protože chatboty využívají sofistikované metody, jako je zpracování přirozeného jazyka a strojové učení, k vytváření obsahu, který se podobá lidskému psaní, může být náročné určit, zda příspěvek vytvořil chatbot nebo člověk. Zjistit proto autora je náročnější a vyžaduje si kritické posouzení (Else, H., 2023). Několik znaků, jako například nedostatek jemnosti, stylu nebo originality, by však mohlo naznačovat, že práci vytvořil chatbot, a mohli by je rozpoznat skeptičtí recenzenti či další aplikace ověřující výstupy umělé inteligence. Kromě toho může být nepřesný a obsahovat chyby, které by se v dokumentu napsaném člověkem nenašly. Vyšší počet gramatických a strukturálních chyb může spíše naznačovat, že dokument vytvořil člověk, ale nemělo by to být naopak. A konečně, je nepravděpodobné, že by chatbot mohl vytvořit dokument na vysoce odborné a specializované téma, protože by musel důkladně rozumět danému tématu a musel by být schopen vypracovat vědecké analýzy a závěry (Gao, C. A. et al., 2023).

ChatGPT je „trénován“ na velkém množství textových dat získaných z internetu, což mu umožňuje strojově se naučit komplexní jazykový model, jednotlivé fráze a vztahy mezi nimi. Produkovaný text je nespolehlivý, pokud jde o fakta, ale cennější, když se vyžaduje fikce a náhodné kombinace (při poezii, tvorbě dialogických textů a podobně). Současná pokročilá verze GPT-4 prezentuje komplexnější výsledky než předchozí verze (OpenAI, 2023).

Ve školním prostředí je často zmiňovaným právě ScioBot (https://sciobot.cz/), který slibuje kompletní vypracování přípravy na vyučovací jednotku za „3 minuty“ (jasně definované cíle, aktivity pro žáky, pracovní listy, rady na inspirativní zdroje, kvízové a testové úkoly pro žáky a podobně). V základní verzi je zdarma, potřebná je jen registrace. Jak však píše R. Čapek (2024), navzdory některým výhodám (několik nápadů na výuku a aktivity), které uvedený systém AI nabízí, jde spíše o „pomocníka – popletu“, který výukové metody nenaučí a obsahuje mnoho nedostatků, jako např. nedostatečný a omezený repertoár metod, nekategorizuje způsoby hodnocení, staví učitele do hlavního centra dění (výklad, diskuse), nediferencuje obtížnost, nezařazuje do výuky vzájemné učení žáků, používá příliš odbornou terminologii.

Na Slovensku a v Česku je propagována Editee/Deeply AI (https://editee.com/blog/update-je-live-aktualizovali-jsme-deeply-ai-prvni-umelou-inteligenci-v-cesku-a-na-slovensku), která na svých platformách uvádí, že je „první umělá inteligence v Česku a na Slovensku“, přičemž její aktualizovaná verze nabízí nové textové AI šablony (zjednodušení vět, podněty pro marketing a reklamu), aktualizaci jazykového i obrázkového modelu) a jiné.

Editee, dříve známá jako Deeply, má na českém a slovenském trhu ambiciózní plány. Jejím cílem je spolu s tvorbou textu a obrázků brzy zahrnout také tvorbu zvuku z textu nebo filmů s avatary, taktéž nabídnout i rozhraní pro úpravu vygenerovaných fotografií. Mimo jiné, cílem je mít vše potřebné pro tvorbu marketingového balíčku (psané texty, fotografie, videa, příspěvky na sociálních sítích atd.) pomocí jedné aplikace (Marková, J., 2024).

Systémy AI vstupují také do kreativního světa, nejen prostřednictvím tvorby textu, ale také prostřednictvím vytváření obrázků, hudby, videí či animací. Alarmující situaci představuje systém AI, jak píše L. Payne (2024), který slouží k tvorbě mediálního obsahu, konkrétně jde o různé obrázky, videa, zvukové nahrávky (např. k hlavním funkcím patří vložení obličeje do existujícího videa a jiné). „Deepfake“ je nejnovějším důkazem, že vytvořený obsah nemusí být pravdivý, a tak mu nelze slepě důvěřovat. Označení vzniklo spojením angl. pojmů „deep learning“ – strojové učení AI a „fake“ – obsah není skutečný. Jak upozorňuje S. Vinc (2024), uvedené systémy AI jsou snadno zneužitelné. Pokračováním „Deepfake“ je rychlejší verze tzv. „Reface“, známá také jako „Doublicat“, přičemž jde o mobilní aplikaci, která umožňuje vložit obličej do animací či videí během pár sekund. Uživatel uvedené aplikace riskuje zneužití fotografií z důvodu jejich odesílání na cizí servery. Nemusíme připomínat, že obličej slouží také jako biometrický údaj, a uživatel nemá jistotu, že ho někdo nezneužije.

Text produkovaný umělou inteligencí je možné detekovat prostřednictvím různých softwarů umělé inteligence, které určí v procentuálním rozpětí, zda byl text napsán člověkem nebo systémem AI. Jde například o Turnitin, GPTZero, ZeroGPT, OpenAI, Copyleaks, Scribbr, Originality.ai, Content at Scale, Sapling, Winston AI a jiné. Využívaným je GTPZero (https://www.zerogpt.com/), jehož hlavní výhody jsou: každá věta napsaná AI je zvýrazněna, je možné nahrát několik souborů v rámci vzájemné kontroly, je vycvičen ve všech jazycích, automaticky generuje zprávy ve formátu .pdf pro každou detekci. Nabízí také několik funkcí jako parafrázovač, sumarizátor, gramatická kontrola, překlad či asistent psaní.

V důsledku prudkého rozvoje umělé inteligence vzniklo velké množství textů, které tyto systémy produkují. Těmto strojově generovaným textům chybí „lidskost“ potřebná při tvorbě jakéhokoli textu. Snaha text „humanizovat“ podnítila vznik mnoha aplikací či programů, které vygenerovaný text prostřednictvím AI „polidšťují“, jako např. WriteHuman, StealthWriter, Humanize AI, AISEO, AIHumanize, Humbot, Chatbot, RewriterPro, Undetectable AI, Bypass GPT, HIX Bypass a jiné.

Programy jsou vytvořeny na konverzi informací generovaných umělou inteligencí do podoby přirozeně podobné lidské. Mimo jiné programy původní text nejprve analyzují a následně přeformulují, přičemž zachovávají jeho původní obsah, a to s využíváním sofistikovaných algoritmů zpracování přirozeného jazyka, čímž vytvářejí nový obsah, který recipienti mohou považovat za přesvědčivější. V kontextu s uvedeným píše W. Ali (2024), že humanizace textu, tedy přepracování obsahu textu prostřednictvím umělé inteligence na lidský, je neocenitelným nástrojem pro marketingové, akademické, technické účely. Zároveň značnou výhodou je, že poskytuje výsledky v reálném čase, jakož i gramatickou analýzu a zachování emocionálního kontextu. Široká jazyková podpora a funkce ochrany osobních údajů navíc usnadňují používání nástroje v mezinárodním prostředí.

Text, který byl ve vzdělávacím kontextu polidštěn, může být zneužit k neetickým účelům, zejména pokud se využívá k zakrývání skutečnosti, že byl text generován AI. Žáci a studenti mohou texty a odborné články přepisovat pomocí „humbotů“, a tak předstírat originalitu textu. Jde například o tvorbu textového obsahu pomocí umělé inteligence, díky čemuž se mohou vyhnout kontrole plagiátorství a detekci obsahu AI (např. GPTZero), avšak tímto jednáním se porušuje akademická integrita. Jeden text může být využit pro několik žáků, a tak vzniká násobné sdílení stejné práce jednoho tvůrce. S tím může souviset také formulování stejných chybných tvrzení nebo odpovědí ve třídě spolu se zkreslením informací v původních textech, které mohly mít informační charakter.

Klíčové funkce konvertoru AI na lidský text konkretizuje W. Ali (2024), pro přehlednost zjištění jsme vytvořili Tabulku 1, přičemž jde například o zachování emocionálního kontextu – jednou z jedinečných vlastností programu AI na lidský text je schopnost zachovat afektivní kontext původního textu. Přizpůsobí se tak, aby zachoval zamýšlenou zprávu bez ohledu na to, zda je obsah formální, neformální nebo sentimentální. Výhodou je i gramatická analýza a přeformulování textu – nástroj přeformuluje věty při zachování jejich původního kontextu a významu, aby se ujistil, že obsah neobsahuje chyby, provádí také komplexní kontrolu gramatiky, jakož i rozšířená jazyková podpora – systém může být používán v celosvětovém měřítku, protože podporuje množství jazyků. Podstatná je také bezpečnost a ochrana osobních údajů, konvertor textu z umělé inteligence na lidský text využívá nejmodernější techniky šifrování na ochranu dat během konverze, přičemž klade velký důraz na soukromí uživatele. Uživatelé se při konverzi obsahu nemusí obávat narušení ochrany dat nebo nezákonného přístupu. A konečně, výsledky v reálném čase, tedy uživatelé získávají okamžitou zpětnou vazbu od systému umělé inteligence.

Tabulka 1 Klíčové funkce konvertoru AI na lidský text

(Vlastní zpracování)

Vysokou uživatelskou základnu má humanizér WriteHuman (https://writehuman.ai/), který na svých platformách píše „povyšte AI na lidskou dokonalost, chraňte své soukromí online a zachovávejte anonymitu, WriteHuman je skutečně nejvýkonnější nástroj na odstraňování detekce AI a humanizátor AI, který vám pomůže učinit váš text nezjistitelným pomocí detektorů obsahu AI“. Uvedený software je zpoplatněn, ale jen minimálními částkami, což je nesporně „lákadlem“ uvedeného systému, t. j. 9 dolarů měsíčně v základní verzi a 36 dolarů měsíčně v úplné verzi s neomezenými žádostmi o humanizování textu. V návaznosti AI Humanizer.ai (https://aihumanizer.ai/), který na svých platformách uvádí, že „okamžitě humanizuje text na přirozený a lidský, je trénován na milionech souborů dat obsahu psaného lidmi, využívá sofistikovanou algoritmickou technologii, která analyzuje a replikuje známé vzorce lidského psaní, aby dokonale převedl text AI na lidský“. Humanizujte text umělé inteligence ve více než 50+ původních jazycích, mezi nimi se nachází také slovenský jazyk. Zároveň je alarmující, že nabízí bezplatnou verzi na jeden měsíc a následně jen 9,99 dolarů měsíčně v základní verzi.

K využívaným humanizérům patří také Humbot (https://humbot.ai/) slibující 100 % úspěšnost, konkrétně „že je výkonný humanizér AI, který dokáže převést AI na lidský text, který je 100 % nezjistitelný a bez plagiátorství“. Porovnává humanizaci textu s texty, které jsou produkovány již výše zmíněnými ChatGPT a novější verzí GPT4. Stejně jako předchozí humanizéry pomáhá odstranit detekci AI ve více než 50 jazycích. Zároveň apeluje na gramatickou nebo pravopisnou rovinu textu, kterou produkuje bez chyb a limitů. Měsíční využívání je v základním balíčku v neplacené verzi, což rozhodně motivuje několik uživatelů k výběru uvedeného systému AI.

Stejně tak Semihuman (https://www.semihuman.ai/), který na svých platformách píše o úplné svobodě při tvorbě obsahu. Jak uvádějí na svých stránkách, uživatelé mohou zcela obejít detektory AI, zároveň mohou zvýšit kvalitu tvorby vlastního obsahu, dopřejí svým textům „lidský dotek“. V akademické sféře slibuje obsah podobný „lidskému“, bohatý na klíčová slova, který se ve vyhledávačích umísťuje na předních místech, relevantní akademické výstupy a minimalizuje rizika plagiátorství. Uvedený systém AI je v základním balíčku zdarma na jeden měsíc a poté měsíčně v pro-verzi jen za 6,75 eur, což je rozhodně negativní zjištění. Zároveň obavy vyvolává také vývoj uvedeného systému, který zajišťuje tým výzkumných a marketingových expertů, kteří pracují se zdroji vlastního jazykového modelu. Tento model prochází školením, kde experti důkladně analyzují celou řadu obsahu včetně materiálů generovaných lidmi a AI. Jak uvádějí na svých platformách, jejich obsah textu je „kvalitní, konzistentní a autentický, dokonce dokáže oklamat i ty nejpokročilejší detektory AI“.

Populární je také Bypass AI Detection (https://bypassai.ai/), který podporuje o něco méně jazyků (30 +) než předchozí systémy. Stejně slibuje spolehlivou volbu při obejití detekce AI textu, ale mimo jiné uvádějí na svých stránkách, že je širokospektrálně využitelný pro samotné studenty, doslova píší „dosáhněte akademického úspěchu bez stresu“. Téměř stejně jako u předchozích humanizérů, ve vylepšené verzi je ho možné používat jen za 9,99 dolarů měsíčně.

„Humanizace“ textu v institucionálním prostředí

Tvorbu textu, aktivit, shrnutí, obrázků či videí prostřednictvím systémů umělé inteligence můžeme využít prakticky v každém vyučovacím předmětu, ať už ze strany učitele nebo žáka. Pokud však chceme hovořit o humanizaci textu, který je generován AI, pak se ohrožení týkají zejména humanitních předmětů, jejichž základem je samotný text a práce s ním.

Jde například o jazykové předměty, konkrétně tvůrčí psaní, kde žáci vytvářejí texty, které napodobují reálné dialogy či příběhy. Při překladech literárních děl a článků nebo při přípravě různých esejí, dopisů, motivačních textů, příběhů či zpráv. V dějepisu si mohou vytvářet příběhy nebo deníky z pohledu historických postav a analyzovat historické prameny. Pomocí humanizace mohou studenti zpřístupnit složité historické dokumenty pro spolužáky. Ve vědních a přírodovědných předmětech mohou přímo experimentovat s nástroji AI a podílet se na tvorbě chatbotů. Kromě zmíněných si mohou odborné a vědecké texty přepracovat do přístupnějších forem spolu s tvorbou projektů, prezentací a konkrétních textů.

Na nižším středním vzdělávání mohou podle Inovovaného Státního vzdělávacího programu v oblasti jazyk a komunikace žáci využít nástroje AI při vnější a vnitřní charakteristice osoby; při objednávce, pozvánce, plakátu a reklamě; při strukturovaném životopise; napsání oznámení a zprávy či osnovy přečteného úryvku (Státní pedagogický ústav, 2014a). Z oblasti jazyk a komunikace, slovenský jazyk a literatura, pro gymnázia a SOŠ a pro 5. – 8. ročník gymnázií s osmiletým studiem, může žák využít nástroje AI při interpretaci literárního díla; vytvoření požadovaného textu různých slohových útvarů; umí si vytvořit texty různých žánrů a konečně si umí vytvořit básnický text, povídku, scénář či jiný kratší umělecký text (Státní pedagogický ústav, 2014b).

Pro průzkum jsme si vybrali témata maturitních slohových zkoušek ze slovenského jazyka ke školnímu roku 2022/2023, a to V zimě na venkově (Umělecký popis) a ze školního roku 2021/2022 na téma Kde je vlastně náš domov? (Úvaha). Při tvorbě a sumarizaci textu jsme pracovali v parciálních částech průzkumu, první část – generování textu, druhá část – detekce textu, třetí část – humanizace textu. Využili jsme následující systémy AI: ChatGPT (tvorba textu) a ZeroGTP (detekce AI). Na humanizaci textu jsme využili dva systémy AI, konkrétně Humbot a Bypass AI Detection. Uvedené programy jsme zvolili na základě jejich přístupnosti (většinou jsou zdarma v základní verzi).

V prvním kroku jsme pomocí umělé inteligence vygenerovali text na téma V zimě na venkově (Umělecký popis), přičemž výsledek je znázorněn na Obrázku 1. Tématem V zimě na venkově je idylický popis zimy vesnického prostředí, přičemž se AI snaží zachytit krásu a klidnou atmosféru zimní přírody. Text je lyrický a snaží se evokovat pocit ticha, harmonie a majestátnosti přírody. Jde o umělecky laděný, popisný a poetický styl s využitím různých jazykových prostředků. Použity jsou bohaté metafory, personifikace, vizualizace, barevné kontrasty a smyslové popisy. Text je členěn na tematicky samostatné části jako úvod, jádro a závěr. Atmosféru vystihla AI klidně, jemně melancholicky, taktéž zachycuje nejen fyzickou krásu zimy, ale také její symbolický význam — čas klidu a uznání krásy přírody.

Obrázek 1 ChatGTP a umělecký popis na téma V zimě na venkově

(Vlastní zpracování)

Následně jsme text vložili do systému GTPZero, který generuje procentuální shodu textu vytvořeného „uměle“ na základě využití systémů AI. Z našich zjištění vyplývá, v kontextu údajů z Obrázku 2, že námi zkoumaný text byl vyhodnocen následovně: 18 % napsal člověk (Human), 1 % je spojení člověka a umělé inteligence (Mixed) a 81 % vytvořila umělá inteligence.

Obrázek 2 Program GTPZero vyhodnocení uměleckého popisu

(Vlastní zpracování)

Nástroj GPTZero označil text jako 81 % vytvořený pomocí AI, text je tedy vyhodnocen jako generovaný nebo upravený umělou inteligencí. Má určité stylistické prvky, které jsou dnes velmi běžné v generovaných textech, jako je opakující se obrazné vyjádření „Sníh, jako bílý koberec“ či „stromy, holé a zdánlivě mrtvé“. Umělá inteligence může být velmi dobrá v tvorbě textů, které jsou bohaté na obrazy, ale často se zdají být méně konkrétní a více abstraktní. Příliš uniformní tón textu je konzistentní a nepřekračuje určitý rámec originality. Zaměřuje se na pocity a obrazy bez náznaku zvláštního, jedinečného pohledu nebo originální reflexe, která by byla typická pro člověka. Objevují se také formulace nebo obrazy opakující se a jsou populární v datové databázi, například „Sníh jako bílý koberec“ můžeme považovat za klišé. Analýza pomocí nástroje GPTZero může mít své limity, interpretace výsledků může záviset od použitého algoritmu a jeho schopnosti identifikovat vzory v textu.

V návaznosti jsme generovaný text prostřednictvím AI vložili do programu „Humbot“, který text „polidšťuje, humanizuje“. Výsledky na Obrázku 3 ukazují, že jazyk v preparafrázovaném textu humanizérem je stále poetický, ale méně „vytříbený“ než v originálním textu. Používá méně přirozená slovní spojení např. „stíny s prodloužením“. Tento text působí poněkud nejednoznačně a místy je gramaticky méně správný „skopy“ místo stébla. Některé obrazy jsou měněny nebo popsány méně detailně, což může snížit emocionální sílu textu. Místo plynulého vyprávění jsou zde několik fragmentů, které působí nedostatečně uceleně. Tématu zůstává věrný, ale popisy jsou méně precizní. Místo jemného vyjádření kontrastů mezi přírodou a lidským světem se v textu objevují jen fragmentární obrazy bez hlubšího emocionálního dopadu. Obrazy a metafory „Sníh s bílým kobercem pokrývá“ – podobný obraz, ale s nepřesností ve formulaci včetně gramatické chyby. Výrok „Přitulujíce se k něžným obrysům“ je méně jasný a poutavý než „vytvářejíc něžné obrysy“.

Preparafrázovaný text je méně plynulý, místy stylisticky a gramaticky nepřesný, obsahuje méně silné obrazy. Je to spíše doslovnější a méně dynamická verze prvního textu, která ztrácí některé z jemných detailů a uměleckého dojmu, taktéž je méně stylisticky precizní, což může být důsledkem zjednodušení nebo přímého přeformulování.

Obrázek 3 Program Humbot humanizuje text

(Vlastní zpracování)

Přeformulovaný text jsme v poslední části opětovně vložili do programu GTPZero, výsledky na Obrázku 4 popisují rozdíl, text byl konstruován člověkem na 37 %, opět 1 % je spojení člověka a umělé inteligence a 62 % vytvořila umělá inteligence. Ve zkoumaném příkladu textu na téma V zimě na venkově se humanizace projevila k lepšímu o 19 %.

Obrázek 4 Program GTPZero vyhodnocuje humanizovaný text uměleckého popisu

(Vlastní zpracování)

Po humanizování textu na téma V zimě na venkově systém GPTZero vyhodnotil, že pravděpodobnost, že tento text byl napsán člověkem, je jen 37 %. Tento výsledek naznačuje, že text vykazuje jen některé charakteristiky, které jsou více typické pro generovaný obsah. Konkrétně jde o opakující se fráze a občasnou nepřesnost v plynulosti a propojení myšlenek. Ačkoli text stále vykazuje určité umělecké a popisné prvky, které by mohly naznačovat „lidskost“, může nás také informovat o jeho nedostatcích.

Reprezentovaný druhý příklad má stejnou posloupnost kroků, avšak využili jsme úvahu na téma Kde je vlastně náš domov?. Z Obrázku 5 je zřejmé, že text je psán velmi univerzálním způsobem, s častými opakováními a bez konkrétních osobních zkušeností nebo silných emocionálních prvků, které by reálněji zachytily hlubší smysl tématu domova. Ačkoli AI je schopna vytvářet texty kultivované či logické, stále má tendenci vyhýbat se subjektivní hloubce, kterou by člověk mohl do textu vložit. Taktéž technická chyba v textu může naznačovat smíšený obsah.

Obrázek 5 ChatGTP úvaha na téma Kde je vlastně náš domov?

(Vlastní zpracování)

Program GTPZero vyhodnotil následující (Obrázek 6), a to 16 % napsal člověk (Human), 1 % je spojení člověka a umělé inteligence (Mixed) a 83 % vytvořila umělá inteligence. Při analýze tohoto textu s důrazem na to, že ho napsala AI, můžeme poukázat na několik kritických bodů, které by mohly být charakteristické pro generovaný obsah. Jde o absenci hlubší osobní reflexe. Ačkoli se text dotýká silných a univerzálních témat jako bezpečí, láska a místo, ve kterém se cítíme doma, chybí v něm jedinečný pohled. „Domov je více než čtyři stěny“ je věta objevující se v různých formách v mnoha textech o domově. Nepřináší nový pohled, ale spíše shrnutí, které by mohlo pocházet z databáze existujících textů. Tyto obvyklé fráze a generalizovaná tvrzení mohou působit jako výstupy, které AI generuje na základě analýzy množství dostupných dat, ale nedávají prostor pro skutečně originální uvažování, které by člověk mohl nabídnout.

Problémem může být také opakování myšlenek: „Je to prostor, kde se cítíme bezpečně, kde můžeme být sami sebou“ versus „Jsou to vzpomínky, které se váží k místu, ale také pocit jistoty a lásky“. – v obou případech jde o vyjádření téže myšlenky: domov je místo bezpečí a lásky. Text tedy může působit jako souhrn běžných myšlenek, které by člověk pravděpodobně vyjádřil v jiných, originálnějších formách. AI sice nabízí správné a šablonovité odpovědi na téma domova, ale chybí mu lidská hloubka, citlivost a schopnost vyjádřit osobní pohled na toto téma.

Obrázek 6 Program GTPZero vyhodnocení úvahy

(Vlastní zpracování)

Vytvořený text jsme opět podrobili „humanizaci“ textu s využitím Bypass AI Detection, bližší výsledky jsou zobrazeny na Obrázku 7. Texty AI (původně generovaný, stejně jako humanizovaný text) se věnují stejnému konceptu domova, avšak jejich jazyk, struktura a některé detaily se liší. Humanizovaný text používá méně poetických obrazů a je poněkud konkrétnější. Používá formulace jako „čtyřstěnný bariérový kus“ a „terén, který dovolil dělat chyby“, které jsou vizuálně a emocionálně silnější, ale více pragmatické a méně poetické. Výraz „Domov není víra“ je také neobvyklý a působí nejednoznačně. Navzdory tomu, že myšlenky jsou podobné jako v prvním textu, jsou vyjádřeny jiným způsobem, používá více přímých a konkrétních vyjádření. První text se zaměřuje na krásu, obraznost a emocionální vztahy, zatímco humanizovaný je více analytický, zaměřuje se na koncepty a filozofické otázky.

Obrázek 7 Program Bypass AI Detection humanizuje text

(Vlastní zpracování)

Opět jsme přeformulovaný obsah v poslední části opětovně vložili do programu GTPZero, výsledky popisují však větší rozdíl, text byl napsán člověkem na 99 %, 0 % je spojení člověka a umělé inteligence a 1 % vytvořila umělá inteligence.

Ve zkoumaném příkladu textu na téma Kde je vlastně náš domov? se humanizace projevila k lepšímu o 83 %. Po humanizování a detailním zhodnocení textu systém GPTZero vyhodnotil, že daný text má 99 % pravděpodobnost, že byl napsán člověkem. Výsledek by měl naznačovat, že text vykazuje velmi vysoký stupeň přirozenosti a emocionální hloubky, které jsou charakteristické pro lidské psaní. Využívání obraznosti, citlivých myšlenek a osobního přístupu může přispět k autentickému a originálnímu charakteru, tyto prvky také mohou snižovat pravděpodobnost, že by text mohl být generován umělou inteligencí, která ještě nedosahuje této úrovně emocionální a stylistické sofistikovanosti.

Humanizér v obou případech vykazoval vyšší počet slov než měl původní text s případnými překlepy, gramatickými chybami a nesprávným slovosledem. Nedokonalost byla ovlivněna použitím slovenského jazyka, který není ještě dostatečně propracován.

Obrázek 8 Program GTPZero vyhodnocuje humanizovaný text úvahy

Závěr

Umělá inteligence a její vývoj přináší do našeho života mnoho výzev, příležitostí i ohrožení. V rámci vzdělávání má sice potenciál „zlepšovat“ či „inovovat“, na druhé straně však může alarmujícím způsobem ovlivňovat rozvoj kritického myšlení žáků, jejich studijní činnosti a v konečném důsledku také roli učitele či samotnou integritu institucionálního prostředí. Přijatelnou cestou se stává osvěta, prevence a vzdělávání nejen se zaměřením na žáky, pedagogy, ale také kontinuálně v kontextu společenského povědomí.

K osvětě a preventivním modulům může přispívat vzájemná spolupráce, jak píší D. O. Negoiță a M. M. A. Popescu (2023), v současnosti je potřebné uskutečňovat spolupráci mezi pedagogy a vývojáři AI, přičemž účinná integrace AI do vzdělávacích postupů zůstává společnou výzvou a příležitostí.

Je potřebné rozvíjet digitální gramotnost také mezi studenty a pedagogy. Klíčové je pochopení, jak efektivně a bezpečně používat nástroje umělé inteligence. Učitelé musí být vybaveni nejnovějšími a aktualizovanými dovednostmi a zdroji, aby mohli zodpovědně vést studenty při práci v digitálním prostředí a vytvářet prostředí, ve kterém technologie zlepšují učení, aniž by zastínily lidské prvky vzdělávání. Běžným způsobem zneužívání umělé inteligence ve třídách je používání umělé inteligence na psaní esejí a domácích úkolů, proto je důležité, aby byli učitelé vybaveni nástroji a způsoby, jak se vypořádat s plagiátorstvím a falšováním umělé inteligence ve třídě, přičemž se zachová akademická integrita. A také, přijetí umělé inteligence do vyučování vyžaduje závazek celoživotního vzdělávání. Učitelé musí neustále aktualizovat své dovednosti, aby udrželi krok s technologickým pokrokem. To zahrnuje nejen technickou odbornou přípravu, ale také rozvíjení pochopení etických a pedagogických faktorů používání AI ve třídě. Vytváření komunity pedagogů, kteří se dělí o své postřehy, výzvy a úspěchy, může poskytnout neocenitelnou podporu. Platformy spolupráce, profesionální sítě a diskusní fóra v oblasti vzdělávání nabízejí učitelům prostor pro výměnu nápadů a strategií pro efektivní využívání umělé inteligence ve vyučování (Deshpande, A. S. et al., 2024).

Koncepce vzdělávání v rámci AI nabízí inovativní přístup k řešení speciálních potřeb studentů prostřednictvím umělé inteligence a zlepšuje chápání toho, jak může umělá inteligence identifikovat a podporovat studenty (Yang, S. J. H., 2021). Využití AI, inteligentních senzorů a zařízení pro seberegulaci učení zdůrazňuje potenciál pro zlepšení komunikace mezi studenty a učiteli (Zawacki-Richter, O. et al., 2019), hlubší integrace moderních technologií s teoriemi vzdělávání, prioritou zůstává překlenutí propasti mezi schopnostmi umělé inteligence s cíli moderního vzdělávání (Chiu, T. K. F. et al., 2022).

V souvislosti se vzděláváním jsme si náhodně vybrali základní školu v okrese Žilina (https://zskamennaporuba.edupage.org/a/podpora-pedagogom), která na svých sociálních platformách uvádí v části „podpora pedagogům“ – možnosti vzdělávání učitelů v oblasti informačně-komunikačních technologií. Zaměstnanci základní školy, stejně jako odborná veřejnost, si mohou přečíst informace o umělé inteligenci ve vzdělávání a jejích systémech, digitálních technologiích ve výuce či kyberšikaně. Uvedené systémy a aplikace AI jsou prezentovány se stručným vysvětlením, které doplňují hypertextové odkazy na konkrétní webové lokality. Každá část je doplněna o „otázky k zamyšlení“, jako např. „Jak správně nastavit management času pedagogického zaměstnance“, „Jak má škola připravit děti na nový fenomén doby? Jaký vliv bude mít AI na psychiku dítěte?“ a jiné.

Je však více než jisté, že role učitele a systém vzdělávání se vlivem rozvoje AI změní. Novodobý učitel bude muset reflektovat technologický pokrok ve společnosti, bude potřebné budovat nové kompetence v souvislosti s efektivním ovládáním AI a jejich implementace do vzdělávacího systému (Fengchun, M. et al., 2021). Shodujeme se s myšlenkami J. Haase a P. Hanel (2023), že čím více se náš život stává automatizovaným, tím důležitější se stává lidská role a tvůrčí schopnosti.

Autorky: PaedDr. Beáta, Pošteková, PhD. Katedra pedagogických štúdií, Fakulta humanitných vied, Žilinská univerzita v Žiline PaedDr. Libuša, Gužíková, PhD. Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta, Univerzita Konštantína Filozofa

Seznam bibliografických odkazů

AI Humanizer.ai. 2024. Dostupné na: https://aihumanizer.ai/ [cit. 2024-10-21].

AL-JOHANI, Nourah. 2020. The impact of artificial intelligence on education in the Arab world. In The International Journal of Modern Techniques in Education. Vol. 15, 2020, no. 5.

AL-MASHAQBA, Samer. 2020. The impact of artificial intelligence on the outcomes of students' learning in the Jordanian Universities. In The Journal of Education and Practice. Vol. 11, 2020, no. 1.

AL-TURKI, Sami. 2019. The impact of artificial intelligence on education in the Kingdom of Saudi Arabia. In The International Journal of Modern Technologies in Learning. Vol. 14, 2019, no. 13.

ALI, Waseem. 2024. AI to Human Text [online]. Scotland : University of the West of Scotland, 2024. Dostupné na: https://www.researchgate.net/publication/383022660_AI_to_Human_Text [cit. 2024-11-19].

BAILEY, Jessica. 2023. AI in Education [online]. Dostupné na: https://www.aei.org/articles/ai-in-education/ [cit. 2024-11-22].

BEŇO, Miloš – ŠIMČÁKOVÁ, Ľubica – HERICH, Ján. 2006. Rodičia o súčasnej škole. Bratislava : Ústav informácií a prognóz školstva, 2006. 314 s. ISBN 80-7098-441-4.

Bypass AI Detection. 2024. Dostupné na: https://bypassai.ai/ [cit. 2024-11-19].

CNBC. 2023. Italy Became the First Western Country to Ban ChatGPT. Here's What Other Countries are Doing [online]. Dostupné na: https://www.cnbc.com/2023/04/04/italy-has-banned-chatgpt-heres-what-other-countries-are-doing.html [cit. 2024-11-26].

FEŘTEK, Tomáš. 2015. Co je nového vo vzdělávání. Praha : Nová Beseda, 2015. 100 s. ISBN 978-80-906089-2-4.

KREJČÍ, Martin. 2019. DigiDetox: Ako dosiahnuť digitálny minimalizmus. Bratislava : IKAR, 2019. 217 s. ISBN 978-80-551-7685-7.

NEGOIȚĂ, Ovidiu Daniel – POPESCU, Andreea Maria Mihaela. 2023. THE USE OF ARTIFICIAL INTELLIGENCE IN EDUCATION. In International Conference of Management and Industrial Engineering [online]. Vol. 11, 2023. ISSN 2344-0937. Dostupné na: https://doi.org/10.56177/11icmie2023.43 [cit. 2024-12-12].

PORUBSKÝ, Štefan – KOSOVÁ, Beáta – VANČÍKOVÁ, Katarína – BABIAKOVÁ, Silvia. 2013. Premeny spoločnosti a perspektívy školy. Banská Bystrica : Belianum, 2013. 124 s. ISBN 978-80-557-0590-3.

PRŮCHA, Jan. 2017. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 2017. 488 s. ISBN 978-80-262-12287.

STANĚK, Peter – IVANOVÁ, Petra. 2017. Spoločnosť 5.0 – ekonomika budúcnosti. Bratislava : Wolters Kluwer, 2017. 176 s. ISBN 978-80-8168-978-8.

ŠANTAVÝ, Petr. 2023. Umelá inteligencia – dobrý sluha a zlý pán? Ľudia, stroje, spoločnosť... Etika, hodnoty, budúcnosť... Bratislava : Univerzita Komenského, 2023. 319 s. ISBN 978-80-88696-91-9.

ŠÍP, Radim. 2020. Proč školství a jeho aktéři selhávají: Kognitivní krajiny a nacionalismus. Brno : Masarykova univerzita, 2020. 471 s. ISBN 978-80-210-9377-5.

ŠTECH, Stanislav. 2016. Velká regrese: Proměny vzdělávání mezi hlasy politiků, expertů a rodičů. In STROUHAL, Milan – ŠTECH, Stanislav. Vzdělání a dnešek: Pedagogické, filosofické, historické a sociální perspektivy. Praha : Univerzita Karlova, 2016, s. 179–201. ISBN 978-80-246-3558-3.

YANG, Stephen J. H. 2021. Precision Education – A New Challenge for AI in Education. In Journal of Educational Technology & Society. Vol. 24, 2021, no. 1.

ZAWACKI-RICHTER, Olaf et al. 2019. Systematic review of research on artificial intelligence applications in higher education – where are the educators?. In International Journal of Educational Technology in Higher Education. Vol. 16, 2019, no. 1.