Pathological gambling classification from the genesis point of view to up to the present

ÚVOD

Patologické hráčství („Pathological, Excessive, Addictive, Compulsive Gambling“; „Pathologisches Glücksspielsucht, Spielsucht“) je z pohledu sociální práce zahrnuto do oblasti sociální patologie. Podle modelu závislosti na psychoaktivních látkách se vnímání patologického hráčství posouvá a je řazeno mezi takzvané návykové chování („Addictive Behaviours“) jako forma novodobé nelátkové závislosti – závislosti na procesech, i přesto, že podle diagnostických kritérií jde o „návykovou a impulzivní poruchu“ (poruchu kontroly impulzů). Jde o chronickou progresivní neschopnost čelit impulzům k hazardnímu hraní, jejímž důsledkem je narušení bio-psycho-sociálně-spirituální dimenze osobnosti i sociálního prostředí. Patologické hráčství je v zahraničí definováno také jako takzvaná „porucha patologického hraní“ (PGD – „Pathological Gambling Disorder“). V případě závislosti na hraní hazardních her se v zahraniční odborné literatuře uvádějí různé typy hráčského chování („Types of Gambling Behaviours“). Jde o hazardní hraní („Gambling“), problémové hazardní hraní („Problem Gambling“), problémové internetové hazardní hraní („Problem Online Gambling“), kompulzivní hazardní hraní („Compulsive Gambling“) a patologické hráčství a online patologické hráčství („Pathological Gambling“; Online Gambling Disorder). Diagnostika, klasifikace, ani etiopatogeneze patologického hráčství je stále otevřená a množství souvislostí není dostatečně metodologicky ověřeno. V této souvislosti je nutné upozornit na nedostatek rozpracovaných konceptů patologického hráčství v našich podmínkách, a to hlavně v humanitních a behaviorálních vědách. Většina konceptů je zpracována v rámci medicíny – oboru psychiatrie u nás a v rámci oboru adiktologie v České republice.

Provozovatelé hazardních her mohou mít vzhledem k novému trendu online sázení a hraní hazardních her zisk z hraní hazardních her i bez nutnosti provozních nákladů na budovy i zaměstnance, které slouží jako herny či kasina. Tento stoupající trend, který kráčí s dobou, je velkou hrozbou pro budoucí generace. Problémem v případě hraní hazardních her virtuálně z pohledu věku se jeví být dostupnost virtuálních hráčských portálů bez ověřování skutečného věku. Věk tak není při „online“ hazardních hrách důležitý, i když doména „online heren“ upozorňuje, že účast na hazardní hře je možná od 18 let. Některé virtuální hráčské portály však přistoupily k ověřování totožnosti hráče, což se zdá být v tomto případě prevencí časných hráčských epizod již v mladém věku. V současnosti lze upozornit na fakt, že tolerance společnosti v souvislosti s hazardním hraním rapidně stoupá a tento trend bude pravděpodobně pokračovat vzhledem k již zmiňovaným možnostem a variabilitě dostupných hráčských aktivit. Na důležitost prevence patologického hráčství upozorňují mnozí, především zahraniční autoři z pohledu výzkumných východisek, a to Tolchard, Thomas a Battersby (2007); Dickson-Gillespie et al., (2008); Abbott et al. (2016); Todirita, Lupu (2013); Hing et al. (2014, 2014a) a Westphal, (2007).

PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ JAKO PORUCHA KONTROLY IMPULZŮ NEBO BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOST?

V diagnostickém manuálu Americké psychiatrické asociace (APA – DSM-III) se patologické hráčství (PH) jako diagnostická kategorie vyskytuje již od roku 1980.

V mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10) je od ledna 1994. V MKN-10 je PH jako diagnóza F 63.0 a patří do skupiny „návykových a impulzivních poruch“. (Benkovič, Martinove, 2011). „Ačkoli oba hlavní diagnostické psychiatrické klasifikační systémy (MKN-10, DSM-IV) definují patologické hráčství jako poruchu kontroly impulzů, diagnostická kritéria a průběhové charakteristiky jsou spíše podobné závislostem na psychoaktivních látkách.“ (Nábělek, Vongrej, 2010, s. 2). Autoři dále prezentují patologické hráčství jako „poruchu závislosti – bez interferujících proměnných přítomných v klinickém obraze závislosti na psychoaktivních látkách“. Oba diagnostické systémy podle Náběleka, Vongreje a Gromové (2004) řadí patologické hráčství mezi „poruchy kontroly impulzů“, avšak i podle těchto autorů, mnohé znaky této psychické poruchy vykazují pozoruhodnou podobnost s dalšími dvěma kategoriemi psychických onemocnění. Na jedné straně s obsesivně-kompulzivní poruchou ve spektru psychických poruch a na straně druhé se závislostmi na alkoholu a jiných psychoaktivních látkách. Autoři také uvádějí hypotézu, že v případě patologického hráčství jde o „nelátkovou závislost“. Tuto teorii řadí autoři mezi verifikované vzhledem k tomu, že patologické hráčství má nepochybně své analogické kriterium mezi diagnostickými kritérii pro „látkovou závislost“. Dokazují to také výzkumy prokazující neurobiologickou příbuznost patologického hráčství a látkových závislostí, kde je v obou případech přítomnost poruchy serotoninergní, dopaminergní a noradrenergní neurotransmise. Na souvislost patologického hráčství s impulzivitou poukazuje také Patarák (2013, s. 9), který uvádí, že „již klasicky se serotoninergní dysregulace spojuje se zvýšenou impulzivitou a agresivitou“.

Ze základních diagnostických kritérií byla vytvořena předdefinice, která je používána dodnes. V některých případech je zčásti modifikována. Podle diagnostických psychiatrických klasifikačních systémů jde o chronickou a progresivní neschopnost čelit impulzům k hazardnímu hraní a narušení v oblasti fungování osobního, rodinného a pracovního života. Již v této definici je vidět jasnou propojenost psychologické dimenze lidského života se sociální dimenzí. Definice dále spojují tyto „nekontrolované“ impulzy s pocity štěstí, nadšení až euforie, které provázejí aktivní účast na hazardní hře. Tyto pocity je možné spojovat i s pocity emočního uvolnění (ventilování až katarze) a následnými pocity viny, neschopnosti a beznaděje. Nábělek a Vongrej (2010) dále uvádějí, že „patologické hráčství“ je v DSM-III přiřazeno k „poruchám kontroly impulzů“, kde jsou řazeny také pyromanie, kleptomanie a trichotillománie. V předchozí verzi byla kritéria patologického hráčství víceméně popisná, respektive behaviorální. V revidované modifikované verzi tohoto manuálu je zahrnuto i subjektivní prožívání patologického hráče a prožitková stránka této poruchy. Diagnostická kritéria se oproti minulosti více posunula k modelu závislosti na psychoaktivních látkách, čímž se vnímání patologického hráčství posouvá mezi „návykové (náruživé, závislostní) chování“ („Addictive Behaviours“). V současnosti je však popisován také pojem „behaviorální závislosti“ („Behavioural Addiction“) podle DSM-5, respektive také podle připravované MKN-11.

Griffiths (1996) uvedl 5 projevů behaviorálních závislostí, jejichž přítomnost v klinickém obraze je v případě stanovení diagnózy nutná. Sussman, S. a Sussman, A. N. (2011) uvedli 6 komponentů behaviorálních závislostí, v MKN-10 jsou uvedeny tři a více projevů a v DSM-5 se závislostní chování stupňuje podle počtu projevů, a to tak, že dva až tři projevy jsou příznačné pro mírnou závislost; čtyři až pět projevů je příznačných pro střední závislost a šest a více projevů je znakem silné závislosti. Mezi základní příznaky podle Griffithse patří: významnost (aktivita je označována za nejdůležitější v životě jedince a dominuje v pocitech, chování i myšlení), změna nálady následkem zahájení určité aktivity, která má především charakter zvládací strategie, tolerance, abstinenční příznaky, interpersonální nebo intrapersonální konflikt a relaps. V DSM-5 jsou v nové kategorii „užívání drog a závislostní chování“ sloučeny látkové závislosti a patologické hráčství, avšak další úvahy směřují k modifikaci ve smyslu přiřazení i jiných behaviorálních závislostí, jako jsou internetová závislost, závislost na sexu, závislost na cvičení, závislost na nakupování a podobně, avšak modifikace je ještě ve stadiu rozpracování vzhledem k tomu, že příbuznost ještě nebyla jednoznačně exaktně prokázána. (APA, 2013; Vacek, Vondráčková 2015).

Snaha odborníků byla zaměřena na přesnější konceptualizaci a definici pojmu „behaviorální závislost“. Zpočátku byly v MKN-10 a v DSM-IV závislosti spojeny jen s poruchami, které jsou vyvolány užíváním nějaké psychoaktivní látky. V současnosti nejnovější revize diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace (DSM-5) zde řadí všechny typy závislostí (užívání drog i behaviorální závislostní chování). Jsou řazeny do kategorie R37, kam patří také patologické hráčství („Gambling Disorder“; „Internet Gambling Disorder“). Revize mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) – pracovní verze, řadí do skupiny psychických a behaviorálních poruch samostatnou kategorii behaviorálních závislostí, která obsahuje také poruchu „patologické hráčství“ a doposud neupřesněné určité specifikované behaviorální závislosti („Certain Specified Behavioral Addictions“). (Vacek, Vondráčková, 2014). Změny v pojetí patologického hráčství v rámci DSM-5 (2013) přispěly k významným změnám. Pojem „patologické hráčství“ bylo nahrazeno pojmem „hráčská porucha“ („Gambling Disorder“). Hráčská porucha byla také vyřazena ze skupiny „poruch kontroly impulzů“ a byla přiřazena do společné kategorie s látkovými závislostmi, tak jak jsme již naznačili výše v textu. Další změnou je snížení počtu diagnostických kritérií. (DSM-5, 2013).

Petry (2010), stejně jako George, Ijeoma a Bowden-Jones (2013) také zdůrazňují, že konceptuální a nozologická nejednoznačnost v diagnostických kritériích patologického hráčství byla součástí všech dosavadních diagnostických systémů. V současnosti je však podle autorů správně a jednoznačně v rámci diagnostických kritérií definováno v sekci návykových poruch v DSM-5. Současné klasifikační systémy a definice „patologické (chorobné) hazardní hraní“ pokládají za „egosyntonní aktivitu“, což jej odlišuje od obsedantně-kompulzivní poruchy. V souvislosti s touto poruchou jsou egodystonní aktivity spojovány s prožíváním výrazné nepohody. Patologické hráčství a jeho definice se tak znovu začínají přibližovat původním klasifikacím a definicím, které jej přiřazovaly spíše k závislostem na psychoaktivních látkách. Na to navazuje i zdůrazňování průvodních jevů závislosti na hazardních hrách, jako jsou například ztráta kontroly při rozvoji závislosti, abstinenční příznaky v podobě zvýšené nervozity, tachykardie, neklid, hyperhidróza, anxieta, stejně jako „hraní v myšlenkách a představách“. (Nábělek, Vongrej, 2010).

ZÁVĚR

Tak, jak jsme výše v textu uvedli, patologické hráčství je v mezinárodní klasifikaci nemocí řazeno mezi takzvané „návykové a impulzivní poruchy“ spolu s kleptománií, pyrománií a trichotillománií (TTM). Mezi tyto návykové a impulzivní poruchy („Impulse Control Disorders – ICD“) by bylo možné přiřadit i jiné poruchy jako například oniománie, dromománie a shopoholismus. V americké klasifikaci jsou tyto poruchy přiřazeny k „poruchám kontroly impulzů – neklasifikované jinde“, přičemž jejich součástí je také „intermitentní explozivní porucha“.

Navzdory aktuálně platnému klasifikačnímu zařazení vykazuje patologické hráčství nepochybně přítomnost podstatně komplexnější psychopatologické symptomatologie v porovnání s „jinými“ poruchami kontroly impulzů. Vedle fenomenologické analýzy poukazují na nespornou příbuznost patologického hráčství a závislostí na psychoaktivních látkách i další faktory (rozšíření, průběh, komorbidita, neurobiologické a genetické souvislosti, suicidalita, kriminální delikty).

Konstatování, že patologické hráčství představuje psychickou poruchu srovnatelnou s alkoholismem a jinými závislostmi (Nábělek, 2013; Frouzová, 2008), přináší významné teoretické i praktické implikace.

V závěru příspěvku pokládáme za důležité opětovně poukázat na neustále se zvyšující prevalenci patologického hráčství v celkové populaci. Prevalence, respektive přesné „procento“ výskytu tohoto fenoménu v populaci v Evropě i ve světě není zcela jednoznačné, avšak je zjevné, že se kvůli dostupnosti a oblíbenosti různých hráčských aktivit neustále zvyšuje, což se stává problémem současné doby.

Autor: PhDr. Michaela Dávidová, PhD.

SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK

APA – („American Psychiatric Association“); Americká psychiatrická asociace; DSM-III-R – („Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders III Revided“); Třetí revidované vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch; DSM-IV-MR – („Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders IV Multiple Response“); Desetipoložkový dotazník určený k měření diagnostických kritérií dospělých patologických hráčů; DSM-5 – („Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders 5“); Páté vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch; MKN-10 – Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize; MKN-11 – Mezinárodní klasifikace nemocí – připravovaná 11. revize.

SLOVNÍK TERMÍNŮ

Adiktologie – interdisciplinární obor zaměřující se na prevenci, léčbu, respektive minimalizaci poruch a onemocnění souvisejících s užíváním návykových látek a poruch vznikajících v souvislosti s různými formami závislostního chování. Je to obor integrující více vědních disciplín, který je zastřešován odborníky z více oblastí (lékaři a „nelékaři“ – adiktologové, zdravotní sestry, kliničtí psychologové, sociální pracovníci, speciální pedagogové). (Sklenář, 2013). Analogický – podobný; průvodní. Anxieta – úzkost; Anxiozní – úzkostlivý. Dopaminergní neurotransmise – Neurotransmiterem tohoto systému je dopamin a jeho přenos. Dopaminergní – dopaminové systémy a jejich struktury. Dysregulace – porucha regulace; porucha v řízení systému organismu. Egodystonní (Ego-dystonní) – myšlenky, pocity, impulzy a přání, které jsou nepřijatelné nebo protichůdné vlastnímu „Já“ („Self“). Projevují se jako osobnostní odlišnost, která je problematická pro nositele i okolí. Důsledkem této odlišnosti je nesoulad mezi vlastním „Já“ („Self“) jedince a jeho rolí, kterou zastává. Příkladem jsou obsedantní myšlenky a kompulzivní chování. (Hartl, Hartlová, 2010). Egosyntonní (Ego-syntonní) – myšlenky, pocity, impulzy a přání, které jsou v souladu s vlastním „Já“ („Self“). Egosyntonnost se projevuje jako neoddělitelná zvláštnost osobnosti, s níž je jedinec sžitý a nezpůsobuje mu problémy, přičemž nemá nutkání se této zvláštnosti zbavit. Příkladem mohou být klamy a bludy. (Hartl, Hartlová, 2010). Etiopatogeneze – popisuje vznik choroby včetně jejích příčin (tedy etiologii), jakož i další procesy, které vznik a rozvoj daného onemocnění provázejí (příznaky; symptomy). (Orel a kol., 2012). Fenomenologie (fenomenologická analýza) – postup, v němž jsou přijímány experimentální údaje, které nejsou dále analyzovány. Jde také o prvotní shromáždění dat. Je to také věda o podstatách, která vychází ze zkušeností a prožitků. Podle fenomenologie psychické fenomény, jevy nejsou vědomě tvořeny, respektive bezprostředně dány. Fenomenologie je také medicínský obor zabývající se příčinami vzniku a zákonitostmi šíření chorob hromadného výskytu. (Hartl, Hartlová, 2010). Hyperhidróza – hyperhydratace; přílišný přísun tekutin do těla; nadměrný obsah tekutin v organismu. Hypotéza – teorie; předpoklad; tvrzení. Intermitentní explozivní porucha – přerušovaná, občasná, vracející se emočně nestabilní porucha. Katarze – emoční uvolnění napětí, úzkosti, pocitů viny a výčitek svědomí zveřejněním, respektive také znovuprožitím nepříjemných až traumatizujících minulých zážitků. V psychoanalytické teorii je katarze pojímána jako osvobození se od vnitřních konfliktů, vnitřního napětí, stresových stavů spolu s nahromaděnou agresí. (Hartl, Hartlová, 2010). Klasifikace – třídění; zařazení do skupin podle daných hledisek; z pohledu psychopatologie je důležitá klasifikace psychických chorob a poruch. (Hartl, Hartlová, 2010). Kleptománie – chorobné nutkavé kradení předmětů, které jsou pro kleptomana/kleptomanku bezvýznamné. (Hartl, Hartlová, 2010). Komorbidita – současný výskyt dvou nebo více poruch u téhož jedince, přičemž každá může vyžadovat jinou léčbu. Například disociální porucha osobnosti a závislost na alkoholu. (Hartl, Hartlová, 2010). Metodologie – nauka o metodách vědeckého bádání. Jde o „systém názorů o principech, způsobech, metodách a možnostech poznávání předmětu vybraného vědního oboru a způsobech výzkumu (sociologického, psychologického, medicínského). Metodologie v humanitních oborech je v současnosti zaměřena na dva přístupy, a to kvalitativní a kvantitativní metodologický přístup. (Křivohlavý, 2006). Multidisciplinární přístup – vycházející z více vědních disciplín, respektive prolínající poznatky z více vědních oborů. Návykové chování – synonymickým pojmem je závislostní chování, čili chování vedoucí k určitému typu závislosti. Neurotransmise – přenos vzruchu z nervu na sval. (Hartl, Hartlová, 2010). Obsedantně-kompulzivní porucha – nutkavá potřeba zabývat se opakovaně libovolnými, většinou odpudivými, nepříjemnými myšlenkami, nápady, představami, impulzy, často násilného, obscénního či nesmyslného rázu, nebo činnostmi spojenými s nepříjemnými pocity a z nich vyplývající úzkosti. Úzkost vymizí až po vykonání opakovaného rituálu nebo úkonu. (Hartl, Hartlová, 2010). Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD - spektrum psychických poruch) – základní charakteristikou je neschopnost zabránit nebo odložit realizaci nevhodného, respektive až nevýhodného konání, jehož důsledkem je opakování nežádoucích vzorců chování. Nežádoucí konání může přitom směřovat buď k pocitu nepohody a úzkosti, nebo naopak k dosažení pocitu uspokojení. (Nábělek, Vongrej, Gromová, 2004). Progresivní – postupující; šířící se; pokročilý. Psychopatologie – obor, který se zabývá chorobnými psychickými jevy, příznaky psychických poruch a klasifikací těchto poruch a hraničních stavů. (Hartl, Hartlová, 2010). Pyrománie – patologické zakládání požárů. Relaps – návrat symptomatologie po dosažení remise, avšak před dosažením uzdravení. Jde o opětovné vzplanutí dříve potlačené choroby nebo chování jako porušení abstinence při léčbě závislosti. (Hartl, Hartlová, 2010). Jde o komplikaci léčby závislosti. (Kalina et al., 2008). Serotoninergní – serotoninové systémy a jejich struktury. Suicidalita – sebevražednost. Symptomatologie (symptomatika) – věda o jednotlivých symptomech, příznacích chorob a jejich klasifikaci. (Hartl, Hartlová, 2010). Tachykardie – zrychlená činnost srdce. Trichotillománie (trichokryptománie, trichoklazie, trichománie) – nutkavé vytrhávání vlastních vlasů. (Hartl, Hartlová, 2010). Verifikovaný – potvrzený; platný.

ABBOTT, M. et al. 2016. Gambling and problem gambling in Victoria, Australia: Changes over 5 years. In Journal of Gambling Studies, 2015. ISSN 1573-3602. Roč. XXXII. č. 1. s. 47-78.

APA 2013. Diagnostic and statistical manual of mental disorders: DSM-5. 5th edition. Washington D. C.: American Psychiatric Association, 2013.

BENKOVIČ, J. – MARTINOVE, M. 2011. Patologické hráčstvo, odporúčané postupy. In Psychiatrie pro praxi, 2011. ISSN 1803-5272. Roč. XII. č. 4. s. 149-153.

DICKSON-GILLESPIE, L. et al. 2008. Preventing the incidence and harm of gambling problems. In The Journal of Primary Prevention, 2008. ISSN 1573-6547. Roč. XXIX. č. 1. s. 37-55.

DSM-5. 2013. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders: DSM-5. Washington : American Psychiatric Association, 2013. 991 s. ISBN 978-0-89042-554-1.

GEORGE, S. – IJEOMA, O. – BOWDEN-JONES, H. 2013. Gamblers Anonymous: overlooked and underused? In Advances in psychiatric treatment, 2013. ISSN 2056-4686. Roč. IXX. č. 1. s. 23-29.

GRIFFITHS, M. 1996. Behavioural addiction: an issue for everybody? In Employee Counselling Today, 1996. ISSN 0955-8217. Roč. VIII., č. 3. s. 19-25.

HARTL, P. – HARTLOVÁ, H. 2010. Veľký psychologický slovník. Praha : Portál, 2010. 800 s. ISBN 978-80-7367-686-5.

HING, N. et al. 2014. A comparative study of men and women gamblers in Victoria. [online]. Victoria, Australia: Victorian Responsible Gambling Foundation, 2014. [cit. 2017-06-18]. Dostupné na internete: https://www.responsiblegambling.vic.gov.au/__data/assets/pdf_file/0006/14289/A-comparative-study-of-men-and-women-gamblers.pdf.

HING, N. et al. 2014a. Stigma and problem gambling: Current knowledge and future research directions. In International Gambling Studies, 2014. ISSN 1479-4276. Roč. XIV. č. 1. s. 64-81.

KALINA, K. et al. 2008. Základy klinické adiktologie. Praha : Grada publishing, 2008. 392 s. ISBN 978-80-247-1411-0.

KŘIVOHLAVÝ, J. 2006. Psychologie smysluplnosti existence. Praha : Grada Publishing, 2006. 204 s. ISBN 978-80-247-6659-1.

NÁBĚLEK, L. 2013. Patologické hráčstvo v kontexte vývojových tendencií psychiatrických klasifikačných systémov. In The Skeptik. [online]. 2013, roč. II., č. 1. [citované 2017-07-22]. s. 46-52.. Dostupné na internete: http://www.spolocnostskeptikov.sk/sites/default/files/e8487879cd195d37214608925a7a862d ISSN 1339-3545.

NÁBĚLEK, L., VONGREJ, J. 2010. Patologické hráčstvo ako nelátková závislosť. In Časopis Lekársky obzor, 2010. ISSN 0457-4214. Roč. 6. č. 3. s. 1-9.

NÁBĚLEK, L. – VONGREJ. J. – GROMOVÁ, S. 2004. Patologické hráčstvo a OCD – spektrum duševných porúch. In Česká a slovenská psychiatria, 2004. ISSN 1212-0383. Roč. C. č. 3. s. 118-124.

OREL, M. et al. 2012. Psychopatologie. Praha : Grada publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-3737-9.

PATARÁK, M. 2013. Smerom k jasnejšej neurobiológii patologického hráčstva. In Psychiatrie pro praxi, 2013. ISSN 1213-0508. roč. XIV. č. 1. s. 8-11.

PETRY, N. M. 2010. Pathological gambling and the DSM-V. In International Gambling Studies, 2010. ISSN 1445-9795. roč. X. č. 1. p. 113-115.

SKLENÁŘ, O. 2013. Zdravotní výkony adiktologa. In Adiktologie, 2013. ISSN 1213-3841. Roč. XII. č. 1. s. 4-5.

SUSSMAN, S. – SUSSMAN, A. N. 2011. Considering the Definition of Addiction. In Internationl Journal of Environmental Research and Public Health, 2011. ISSN 2008-2304. Roč. VIII. č. 10. s. 4025-4038

TODIRITA, I. R. – LUPU. V. 2013.Gambling prevention program among children. In Journal of Gambling Studies, 2013. ISSN 1573-3602. Roč. XXIX. č. 1. s. 161-169.

TOLCHARD, B. – THOMAS, L. BATTERSBY, M. 2007. GPs and problem gambling: Can they help with identification and early intervention? In Journal of Gambling Studies, 2007. ISSN 1573-3602. Roč. XXIII. č. 4. s. 499-506.

VACEK, J. – VONDRÁČKOVÁ, P. 2015. Závislosti na procesech. In KALINA, K. et al. 2015. Klinická adiktologie. Praha : Grada Publishing, 2015. 696 s. ISBN 978-80-247-4331-8. s. 513-527.

WESTPHAL, J. R. 2007. Are the effects of gambling treatment overestimated? In International Journal of Mental Health and Addiction, 2007. ISSN 1557-1882. Roč. V. č. 1. s. 65-79.