Kognitivní distorze patologických hráčů

Kognitivní distorze patologických hráčů

ÚVOD

Vycházeje z Eriksonovy kaskády vývojových potřeb člověka, kterými jsou: základní důvěra, autonomie, iniciativa, pilnost, identita ega, intimita, plodnost a integrita ega, lze uvést, že jejich nenaplnění vede k různým kognitivním distorzím, které jsou přetvářeny do oblasti hazardní hry deprimovaného a frustrovaného jedince. Adiktologicky rizikový vývoj osobnosti jedince tak může být klíčovým rizikovým faktorem, determinantem pro vznik a prohlubování hráčské patologie i následkem výskytu a variability kognitivních distorzí a jejich upevňování.

Prediktory problémů s hazardním hraním v dospělosti v souvislosti s výskytem kognitivních distorzí můžeme nalézt i v období raného dětství. Winnicott považoval za základní vývojovou potřebu „zdravou“ interakci s matkou. Na to později navázal Bowlby, který zdůrazňuje motivační potřebu přimknutí, tedy vytvoření hlubokého a trvalého pouta k matce. Použitelné je v tomto případě i schéma hierarchie potřeb podle Maslowa (fyziologické potřeby, potřeba bezpečí a jistoty, afiliační potřeba, potřeba úcty a sebeúcty, seberealizace). Další souvislost nacházíme i u potřeby naplnění existenciálních potřeb podle Frankla (tvorba, zážitky, postoje). Nenaplnění uvedených bazálních a sekundárních potřeb vede ke stagnaci až regresu osobnosti a k hráčské patologii. Snaha naplnit tyto rané bazální potřeby je transformována do nevědomé hráčské patologie v adolescenci a v dospělosti. Jeřábek (2008) rovněž poukázal již v minulosti, že u závislých jedinců je nutné uvažovat o primárně vývojové (traumatická anamnéza) a sekundární (následkem závislosti) deprivaci výše uvedených potřeb. Závislí jedinci tak trpí speciálně definovanou poruchou motivace (autonomizace inkongruentních a distorzních motivů).

1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA Z POHLEDU PSYCHOLOGICKO-PSYCHOANALYTICKÉ TEORIE PATOLOGICKÉHO HRÁČSTVÍ

Excesivní hazardní hráči ve většině případů stimulují své kognitivní reprezentace falešnou vírou, že dokážou hrací automat ovládat a přivodit si tak výhru. Konstruují různé strategie a vytvářejí iluzorní techniky, jak „vyhrát“ nad hracím automatem. Nakonec jim i uvěří a případné prohry popírají. Tento bludný kruh hazardního hraní se stává stereotypem v chování jedince.

Z pohledu problematiky patologického hráčství jako sociálně-patologického jevu je možné nahlížet v rámci „teorie odlišného kognitivního stylu“, kterou předložili Walters a White (1989). V rámci této teorie vytvořili model osmi primárních kognitivních charakteristik. Tyto charakteristiky byly přizpůsobeny recidivujícím delikventům, avšak je možné je připsat i osobnosti problémového hazardního hráče. Popsali je rovněž Fischer a Škoda (2009). Jsou to:

• tendence ospravedlňovat své nežádoucí chování prostřednictvím „racionalizace“ (nevědomý obranný mechanismus);
• chybějící obavy z následků plánovaného jednání, činu (odblokování obran v chování);
• pocit privilegovanosti, oprávněnosti k nedodržování „norem“ (společenských, rodinných);
• orientace na moc, rozdělení lidí na silné a slabé, pocit moci a možnosti ovládat druhé;
• sentimentalita, sklon k povrchním citovým vazbám, bez ochoty se čehokoli vzdát a nést zodpovědnost za své nežádoucí chování, sebeklam o správném jednání;
• nadhodnocený optimismus, extrémní forma sebedůvěry, přesvědčení o bezpodmínečné úspěšnosti při jakékoli aktivitě, neschopnost poučit se z reálně ohrožující situace;
• diskontinuita uvažování, neschopnost trvalého přesvědčení, snadná ovlivnitelnost vnějšími vlivy (například tlak sociální skupiny).

Souvislosti vzniku patologického hráčství nacházíme také při analýze problematiky tvorby raných maladaptivních schémat (EMS) v souvislosti s kognitivní složkou osobnosti, jakož i v rámci teorie vulnerability osobnosti. EMS se vytvářejí v dětství jako reakce na nenaplněné potřeby. Spuštění těchto nežádoucích schémat v dospělosti může vyvolat „úzkost“, která může být příčinou maladaptivního chování v podobě závislostního chování – hráčské patologie. Podle Kaplana a Sadocka (In Praško et al., 2007) je v obecném konceptu závislosti možné 31 % proměnných přiřadit ke genetickým faktorům, 25 % tvoří vliv rodiny a 44 % jsou faktory prostředí a jiné než faktory rodinné. (In Praško et al., 2007).

Zdroj: Praško et al., 2009, s. 69

Na téma raných maladaptivních schémat a teorii vulnerability navazuje také fenomén narcistické zranitelnosti (vulnerability). „O narcistické zranitelnosti se uvažuje, že vzniká při raných zážitcích bezmocnosti, ztráty nebo odmítání. Smutek spojený s těmito zkušenostmi je dětmi interpretován jako znak osobní újmy, poškození nebo slabosti, toho, že jsou neschopné nebo je nikdo nemá rád. Dokonce mohou tento smutek interpretovat somaticky jako něco, co je v těle fyzicky nesprávné, přičemž se vyvíjejí nevědomé fantazie tělesné újmy, poškození. Pokud děti zažívají tyto obtíže jako neměnné aspekty jejich identity od raného věku, fantazie selhání, prohry a újmy, poškození pocházející z těchto raných zážitků mohou přetrvávat, nebo se mohou snadno vyvolat v pozdějších obdobích života a mohou určovat afektivní reakci.“ (Busch, Rudden, Shapiro, 2006, s. 79). Poškození následkem nežádoucích raných zážitků (narcistická vulnerabilita) může být z našeho pohledu přeneseno do pozdějšího vývojového období jako rizikový faktor pro vznik a prohlubování hráčské patologie.

V souvislosti se vznikem hráčské patologie je možné uvažovat také o vlivu nevědomých obranných mechanismů, kdy je tento typ nežádoucího chování formou úniku od problémových situací. Čili čím více se problémy prohlubují, tím více je hazardní hraní udržováno a stupňováno. Vliv mají pravděpodobně také prožité trauma, případně existence posttraumatického stresu. Hlavní funkcí obrany je podle Ehlerse (in Kaščáková, 2007, s. 80) „chránit vědomí před ohrožujícími, konfliktními, vnitřními podrážděními (pudy, přáními, emocemi), jakož i před vnějšími přetěžujícími podrážděními (traumaty)“.

V souvislosti s psychologicko-psychoanalytickou teorií a problematikou kognitivních distorzí je nutné zmínit také psychiatrickou komorbiditu patologického hráčství. Jedinci s různými psychologickými poruchami mají větší predispozici k problémovému („Problem Gambling“) až patologickému („Pathological Gambling“) hraní hazardních her. Jde například o různé diagnózy jako například klinická deprese, antisociální porucha osobnosti, různé typy fobií, jakož i výskyt alkoholismu v historii jedince. (Cunningham-Williams et al. in George, Murali, 2005; De Castella et al., 2011). Podle Hroncové a kol. (2006, s. 136) „patologické hráčství patří k závažným poruchám osobnosti“. Autoři vycházeli z faktu, že patologičtí hráči se léčí na psychiatrickém oddělení nemocnic a zůstávají závislými celý život. Tuto poruchu lze uzdravit, ale ne úplně vyléčit.

2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA Z POHLEDU KOGNITIVNĚ-SUBJEKTIVISTICKÉ TEORIE PATOLOGICKÉHO HRÁČSTVÍ

V rámci kognitivně-subjektivistické teorie patologického hráčství považujeme za nutné přiblížit také kognitivně-behaviorální teorii ve všeobecnosti s aplikací do předmětné problematiky. Kognitivně-behaviorální teorie poskytují podle Matouška et al. (2013) konceptualizaci fenoménů lidského chování. Využívají poznatky z behaviorální a kognitivní teorie. Z pohledu behaviorálních teorií je možné předpokládat význam procesu socializace a fenoménu učení se v něm. Předpokládá se, že osobnost patologického hráče je v interakci s určitým sociálním prostředím (rodinný systém), které ho formuje a v němž si vytváří určité vzorce chování a fungování v širším sociálním prostředí. Všechny naše schopnosti a způsoby chování jsou naučené, avšak mohou být ovlivněny různými druhy podmiňování (klasické, operantní a observační). Techniky těchto typů podmiňování jsou využívány ke korekci a modifikaci nejen chování, ale také různých intrapsychických a interpsychických problémů. Kognitivní teorie předkládají hypotézu, že na vnitřní podněty reagují jedinci určitým chováním, které vychází spíše z jejich přesvědčení o realitě, než ze situace samotné. Reakce patologického hráče mohou být na základě této teorie ovlivňovány vytvořenými kognitivními mapami, jakož i kognitivními distorzemi, přičemž mohou obsahovat prvky iracionality. Prostřednictvím kognitivních map je reprezentována realita a následně plánované chování jedince.

V kognitivně-subjektivistické teorii považujeme za přínosné uvést asociace kognitivních distorzí. Problematice kognitivních distorzí se věnoval Šerý (2001). Jde například o „zlepšení obratnosti v hraní hazardních her“, které bývá doprovázeno zvýšenou sebedůvěrou. Výsledkem je zvýšené množství utracených finančních prostředků na hazardní hru. Průvodním jevem je také subjektivní přesvědčení o tom, že hráč objevil efektivní způsob, jak vyhrát co největší obnos peněz za kratší čas. Další kognitivní distorzí patologického hráče je „talizmanická, rituální a kognitivní pověrčivost“. Většina hazardních hráčů věří, že určitý předmět (prsten), respektive rituál (konkrétní místo v herně) jim přináší štěstí ve hře. Při kognitivní pověrčivosti je možné zmínit například situaci, kdy hazardní hráč věří, že určitý psychický stav, rozpoložení mu přinese štěstí ve hře. Hráčská aktivita je spojena také s procesem racionalizace (sklonu k vysvětlování opakovaných proher). Hazardní hráč je mnohokrát přesvědčen o tom, že pokud v danou chvíli prohrává vyšší obnos peněz, je to předzvěstí vysoké výhry. Rovněž si může myslet, že nemůže jen prohrávat a že logicky je náhodnost sérií proher vystřídána sérií výher. Šerý (2001) dále ve svém článku zmiňuje také „antropomorfismus“ ve formě připisování lidských vlastností hracím automatům.

Kognitivní procesy jsou rozhodujícím článkem, který zprostředkovává emoční, fyziologické a behaviorální reakce jedince na podněty z okolního prostředí. „Jedinec nereaguje primárně na podněty z okolí, ale na mentální reprezentace těchto podnětů.“ (Meichenbaum in Praško et al., 2009, s. 59). Kognitivní teorie předpokládají, že osobnost je souborem kognitivních struktur (schémat), na základě kterých jedinec myslí, cítí a jedná. Patří sem například „teorie personálních konstruktů“ (Kelly); „teorie sociálního učení“ (Bandura); „teorie naučené bezmocnosti“ (Seligman) a „teorie dysfunkčních kognitivních schémat“. (In Praško et al., 2009).

Častým příznakem kognitivní distorze hazardních hráčů je „selektivní paměť na výhry“. Spočívá v zapamatovávání si výher (především vysokých) a problémovém rozpomínání se na prohry. Průvodním jevem je také „iluze kontroly nad „štěstím“ ve hře“, která je charakterizována jako víra hazardního hráče, že štěstí osciluje mezi periodou dobrého a špatného období. Rovněž si mnohokrát myslí, že v snaze vyhrát (mít štěstí ve hře) mu napomáhá intuice (možnost vyhrát v určitých typech her). Při pamatování si vysoké výhry spojené s vnějšími jevy v daném období si hazardní hráč může vytvářet rovněž takzvané „iluzorní korelace“, na základě kterých předpokládá výhru i v dalším období. (Toneatto, 1999). Kognitivními distorzemi u patologických hráčů se zabýval také Clark (2010) a Clark et al. (2013).

Teorie hráčského chování, které se vážou na kognitivní aspekty, hledají původ patologického hráčství v existenci takzvaných „myšlenkových chyb“ (kognitivních zkreslení). Nesprávné myšlenkové zpracování pak dávají do přímých souvislostí s hráčským chováním. (Rogers; Roneatto in Prunner, Hroncová, 2009). Snaha identifikovat specifické chyby v myšlení, které mají zhoršovat (respektive přímo způsobovat) problémové hazardní hraní, vedla k jejich kategorizaci:

• „Pověry“ – hráči vycházejí z přesvědčení a věří, že existují předměty („fetiše“) přinášející štěstí. Rovněž tak inklinují ke specifickým a striktně dodržovaným rituálům, které mají zvýšit pravděpodobnost výhry.
• „Interpretační předpojatost“ – hráči přisuzují výhru schopnostem a zkušenostem hrajícího jedince. Prohry jsou pak důsledkem neštěstí.
• „Dočasný teleskoping“ – při očekávání výhry hráči pevně věří, že přirozeně přicházející výhry jsou statisticky rovnoměrně rozloženy a oni jsou ti, kteří budou na základě pravděpodobnosti obdařeni výhrou dříve. Věří, že v jejich případě přijde výhra dříve, než ve srovnání s tím, jak se obvykle dostavuje v jiných případech. Jsou přesvědčeni, že výhra připadne přednostně jim, než ostatním hrajícím osobám.
• „Selektivní paměť“ – u patologického hazardního hráče velmi často působí selektivnost kognitivních procesů způsobujících zapamatování si výher při současném zapomínání proher. Rovněž tak se u hráče uplatňuje sčítání výher a zapomíná evidovat i množství prohraných peněz.
• „Subjektivně produkované klamné korelace“ – hráči přisuzují kauzální souvislosti „kontextovému stimulu“, který má jen náhodný vztah k výhře či prohře. Náhodně se vyskytující souvislosti povyšují nad zákonité vzájemné příčinné vazby. (Prunner, Hroncová, 2009).

3 METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA

Z pohledu metodologických souvislostí můžeme uvést, že fenoménem kognitivních distorzí se v našich podmínkách nezabýval ještě žádný odborník v rámci praxe. Teoretické náčrty jsme našli rovněž jen minimálně, které však můžeme považovat vzhledem k roku vydání již za zastaralé, což nereflektuje současný stav patologického hráčství v našich podmínkách, a to hlavně z pohledu hraní virtuálních hazardních her.

V zahraničí se problematikou kognitivních distorzí patologických hráčů zabývali mnozí autoři jako například Goodie a Fortune (2013); Fortune a Goodie (2012); Subramaniam et al. (2017); Barrault a Varescon (2013); Ciccarelli et al. (2017); Michalczuk et al. (2011); Myrseth, Brunborg, Eidem (2010); Romo et al. (2016); Kai-Ching Yu a Fu (2013); Mathieu et al. (2017) a Xian et al. (2008).

Goodie a Fortune (2013) realizovali meta-analýzu studií kognitivních distorzí patologických hráčů. Výsledky analýz prokázaly, že kognitivní distorze se u patologických hráčů vyskytují častěji v porovnání s jinými poruchami. Variabilita kognitivních distorzí je také o něco vyšší. V další studii autorů (Fortune, Goodie, 2012) byly kognitivní distorze analyzovány z pohledu fokusové léčby v kontextu kognitivní restrukturalizace v rámci kognitivně-behaviorální terapie.

Kognitivní distorze patologických hráčů zkoumali také autoři studie Subramaniam et al. (2017) u dospělých asijských patologických hráčů, a to konkrétně patologických hráčů žijících v Singapuru. Cílem studie těchto autorů bylo popsat konstrukci kognitivních distorzí patologických hráčů na základě narativní kvalitativní analýzy jejich příběhů. Stejně jako v našem případě, tak i v případě této kvalitativní výzkumné studie byl zaznamenán výskyt kognitivních distorzí u všech patologických hráčů. Tím se podařilo potvrdit i předpoklad ověřený ve studii Goodie a Fortune (2013), jakož i ve studii Michalczuk et al. (2011) a ve studii Myrseth, Brunborg, Eidem (2010), že výskyt těchto fenoménů je u patologických hráčů velmi častý. Je tomu tak bez ohledu na socio-kulturní specifika.

Souvislosti mezi kognitivními distorzemi a psychologickým distressem (úzkost a deprese) patologických hráčů ověřovali Barrault a Varescon (2013). Cílovou skupinu tvořili hazardní hráči (N=146), problémoví hazardní hráči (N=55) a patologičtí hráči (N=45), kteří hrají především poker o peníze. Výzkumná studie měla kvantitativní charakter a zúčastnilo se jí 245 online pokerových hráčů, kterým bylo prostřednictvím online fóra distribuováno několik dotazníků, a to dotazník SOGS („South Oaks Gambling Screen“), dotazník HADS („Hospital Anxiety and Depression Scale“) a GRCS (Gambling-Related Cognition Scale). Výsledky studie prokázaly, že všichni hazardní hráči pokeru bez ohledu na míru výskytu hráčské patologie vykazovali vyšší úzkostnost než depresivitu. Výrazné rozdíly byly zaznamenány při výskytu kognitivních distorzí ve vztahu k výskytu hráčské patologie. Jako hlavní prediktory k patologickému hráčství u hráčů pokeru byly označeny neschopnost přestat hrát poker, iluze kontroly nad hazardním hraním, deprese a úzkost. I v tomto případě bylo potvrzeno, že kognitivní distorze hrají významnou roli ve vývoji a prohlubování hráčské patologie.

Další významnou studií je studie Ciccarelli et al. (2017), v rámci které byly ověřovány souvislosti mezi výskytem kognitivních distorzí, emocionálním distressem a schopností rozhodování. Výzkumný vzorek tvořili patologičtí hráči, přičemž byli porovnáváni s kontrolní skupinou bez hráčské patologie. Z pohledu kognitivních distorzí (iracionálních přesvědčení o hazardním hraní) je možné také uvést, že významnými rizikovými faktory jsou rovněž nízká schopnost rozhodování a emocionální faktory, a to například negativní emoční ladění. Ve studii byla využita kvantitativní metodologická strategie, v rámci které byly využity čtyři výzkumné metody, a to dotazník SOGS („South Oaks Gambling Screen“); IGT („Iowa Gambling Task“); GRCS („the Gambling Related Cognitions Scale“) a DASS-21 („Depression Anxiety Stress Scale“). Tak jak bylo možné předpokládat, výsledky studie prokázaly signifikantní rozdíly v míře prožívaného emocionálního distressu, mírou schopnosti rozhodovat se a mírou výskytu kognitivních distorzí patologických hráčů a zdravé populace, přičemž vysoké skóre v rámci všech proměnných vykazovali patologičtí hráči. Kognitivní distorze patologických hráčů korelovaly s nízkou mírou schopnosti rozhodování. Souvislosti nebyly nalezeny v rámci proměnných emocionální distress a míra schopnosti rozhodování. Stejně jako tomu bylo v případě studie Barrault a Varescon (2013), tak i v tomto případě bylo prokázáno, že emocionální distress je významným prediktorem vzniku a prohlubování hráčské patologie. Nízká schopnost rozhodování je také predispoziční pro vznik patologických hráčských poruch.

Zajímavým zjištěním v kontextu výskytu kognitivních distorzí patologických hráčů je, že ve studii Roma et al. (2016) byla prokázána souvislost mezi výskytem a variabilitou kognitivních distorzí patologických hráčů a poruchou pozornosti a aktivity, které způsobují hyperaktivitu – ADHD („Attention deficit hyperactivity disorder“). Ve studiích Mathieu et al. (2017) a Xian et al. (2008) bylo prokázáno, že dispozice kognitivních distorzí není jen průvodním jevem patologického hazardního hraní, ale je také jeho prediktorem, respektive rizikovým faktorem k jeho vzniku.

Cílem našeho výzkumu bylo zjistit výskyt a variabilitu kognitivních distorzí problémových hazardních hráčů, kteří splňují diagnostická kritéria patologického hráčství.

3.1 METODY A VÝZKUMNÝ VZOREK

Kognitivní distorze problémových hazardních hráčů jsme ověřovali prostřednictvím kvalitativní analýzy, metodou interview vlastní konstrukce. Interview obsahovalo otázky směřující k výskytu a variabilitě kognitivních distorzí problémových hazardních hráčů. Kognitivní distorze byly rozděleny do jednotlivých kategorií, ke kterým příslušela také sada otázek interview. Kategorie typů kognitivních distorzí problémových hazardních hráčů a příklady otázek byly následující:

1. interpretační předpojatost / sebedůvěra a upevňování hráčských dovedností (Pociťujete čím dál tím více, že jste v hazardní hře obratnější?; Cítíte se sebevědomě, když hrajete?)
2. efektivní způsob na „výhru“ (Myslíte si, že jste objevili nějaký způsob k tomu, jak vyhrát co nejvíce peněz?)
3. talizmanická rituální pověrčivost / pověry (Máte nějaký talizman, který Vám podle Vás přináší štěstí ve hře?; Máte nějaké rituály před zahájením hraní?)
4. subjektivně produkované klamné korelace / psychický stav při hře (Myslíte si, že když máte dobrou náladu z nějakého důvodu, máte více štěstí ve hře a vyhráváte častěji?; Myslíte si, že když máte z nějakého důvodu špatnou náladu, máte méně štěstí ve hře a vyhráváte méně často?)
5. racionalizace – sklony k vysvětlování proher (Myslíte si, že pokud delší dobu prohráváte, čeká Vás velká výhra a je nutné na ni počkat a hrát dále?)
6. antropomorfismus (Mluvil jste někdy s hracím automatem i tehdy, když jste hrál sám?; Myslel jste si někdy, že hrací automat má nějakou lidskou vlastnost v porovnání s jinými automaty okolo něho?)
7. selektivní paměť na výhry (Co si častěji pamatujete, výhry nebo prohry?; Kolik významných proher si pamatujete?; Kolik významných výher si pamatujete?)
8. Dočasný teleskoping / iluzorní korelace, iluze kontroly nad štěstím (Měl jste někdy předtuchu, že přichází období velkých a častých výher?; Myslel jste si někdy, že pokud budete hrát určitý typ hry, určitě vyhrajete?).

Diagnostika patologického hráčství u vybraných participantů byla realizována za pomoci dvou diagnostických metod, a to prostřednictvím metody LBQ („The Lie/Bet Questionnaire“) a metody GA-20 („The Gamblers Anonymous 20 Questions“). Participant byl vyzván, aby se sám bez označení odpovědí ohodnotil, zda splňuje kritéria našeho výběru či nikoli. Pokud neodpověděl podle subjektivního hodnocení kladně na dvě otázky LBQ a alespoň na sedm otázek GA-20, nebyl vhodný participant a ve spolupráci s námi dále nepokračoval.

Dotazník LBQ je dvoupoložkový diagnostický nástroj určený pro testování „patologického“ hraní. Autory jsou Johnson et al. (1997, 1998). Johnson dále uvádí, že tento dotazník prokázal citlivost na úrovni 0,99; přesnost 0,91; pozitivní predikční schopnost 0,92 a negativní predikční schopnost 0,99, konkrétně v rámci výzkumného souboru respondentů, kteří byli členy svépomocné skupiny „Gamblers Anonymous“. V případě zjišťování těchto souvislostí byly výsledky porovnány s kontrolní skupinou, ve které nebyli problémoví hazardní hráči. Ve druhé studii Johnsona et al. (1998) dotazník prokázal citlivost 1,00, přesnost 0,85, pozitivní předpovědní schopnost 0,78 a negativní předpovědní schopnost 1,00. LBQ ve svých pracích zmiňují také Prunner (2013) a Benkovič, Martinove (2011).

Výzkumná metoda GA-20 byla zhotovena organizací „Gamblers Anonymous“ (1984), která ho většinou využívá spíše k posílení motivace k abstinenci, než k diagnostice, avšak využitelná je i v rámci diagnostiky problémového hazardního hraní ve všeobecnosti. Výzkumnou metodu publikovalo více autorů, jako například Nešpor et al. (2011) a Prunner (2013) v českém jazyce; Benkovič a Martinove (2011) ve slovenském jazyce. Nešpor et al. (2011) uvádějí, že dotazník nebyl validován ani pro americkou, ani pro naši populaci, avšak většina výzkumníků považuje tento diagnostický nástroj za dostatečně validní. V případě tohoto dotazníku je za problémového hazardního hráče označen ten, který kladně odpoví na sedm z dvaceti předložených otázek. Otázky se týkají hraní hazardních her a je možné odpovědět buď „ano“, nebo „ne“. Zajímavostí je, že organizace „Gamblers Anonymous“ vytvořila podobný dotazníkový nástroj i pro manželky patologických hráčů. (Nešpor et al., 2011).

Výzkumu se zúčastnilo 32 participantů, z nichž bylo 29 mužů a 3 ženy. I v případě zvoleného výzkumného vzorku, respektive dostupnosti participantů je možné potvrdit, že hazardní hře se věnuje převážně mužská populace, která je v tomto případě výrazně dominantní ve všech kategoriích hazardních her. Vychází to z předpokladu genetických predispozic, které zvyšují pravděpodobnost vzniku patologického hráčství více u mužské populace v porovnání s populací ženskou. Participanti byli aktivní návštěvníci běžně dostupných i virtuálních heren a kasin. Výzkumný vzorek splňoval diagnostická kritéria pro patologické hráčství, avšak vzhledem k tomu, že označení „patologický hráč“ si vyžaduje také medicínskou diagnostiku a posouzení, rozhodli jsme se v rámci pojmologie participanty označovat ve smyslu „problémový hazardní hráč“. Kritéria výběru byla následující:

• participant byl aktivní hráč (hrál alespoň třikrát do měsíce minimálně za poslední rok);
• participant se zúčastnil hazardní hry alespoň jedenkrát za poslední dva týdny;
• participant v rámci diagnostiky odpověděl na 2 otázky dotazníku LBQ kladně;
• participant v rámci diagnostiky odpověděl kladně minimálně na 7 otázek z 20 (GA-20).

3.2 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

Kvalitativní analýza získaných dat prokázala následující skutečnosti vzhledem k výskytu/četnosti a variabilitě kognitivních distorzí, které prezentujeme v následující tabulce 1. Průměrnou četnost výskytu jednotlivých kategorií kognitivních distorzí jsme na základě odpovědí na otázky interview kódovali na úrovni od 1 do 5, přičemž „1“ znamenalo nikdy a „5“ velmi často.

Tabulka 1 Výskyt a průměrná četnost kognitivních distorzí problémových hazardních hráčů

Z výsledků kvalitativní analýzy kognitivních distorzí problémových hazardních hráčů z pohledu jejich kategorizace, výskytu, variability a četnosti je zřejmé, že nejčastěji se u této cílové skupiny vyskytují kognitivní distorze v podobě interpretační předpojatosti / sebedůvěry a upevňování hráčských dovedností, jakož i v podobě selektivní paměti na výhry. Naproti tomu nejméně časté z hlediska výskytu kognitivních distorzí problémových hazardních hráčů jsou antropomorfismus a subjektivně produkované klamné korelace / psychický stav při hře. Často se vyskytující kognitivní distorze problémových hazardních hráčů jsou efektivní způsob na „výhru“ a dočasný teleskoping / iluzorní korelace, iluze kontroly nad štěstím.

Výpovědi participantů dále prokázaly, že problémoví hazardní hráči ve smyslu kognitivních narušení mají slabou koncentraci, zpomalené myšlení a narušené rozhodování. Dále jsme zjistili, že ve smyslu emocionálního přetížení problémových hazardních hráčů převládá dysforie a úzkost spojená až s pocity ochromení, a to hlavně ve fázi, kdy hráč aktivně hraje a prohrává delší období. Zjištěna byla také různá kognitivní zkreslení jako vztahovačnost, uplatňování neefektivních copingových strategií při řešení problémů s hazardním hraním, pociťování viny za vzniklé problémové situace a podsouvání globálního významu problému.

ZÁVĚR

Je zřejmé, že problémoví hazardní hráči pociťují příznaky nadlimitního emocionálního přetížení, což souvisí s kognitivními distorzemi, jejich výskytem a variabilitou, a to nejen v rámci aktivního a dlouhodobého hraní hazardních her, ale také v rámci běžných intrapsychických procesů. Odráží se to nejen na jejich psychickém prožívání a emocionálním ladění, ale také v interakci s primárním a sekundárním sociálním prostředím.

Jako efektivní metoda na řešení kognitivních distorzí a nadměrného emocionálního přetížení patologických hráčů se jeví metoda takzvané „kognitivní restrukturalizace“ v kontextu kognitivně-behaviorální terapie. V tomto případě by mohly být řešeny také negativní automatické myšlenky a kognitivní omyly patologických hráčů, jako jsou například katastrofizace, černobílé myšlení, zveličování, beznaděj a nadměrná sebekritika. Metoda „kognitivní restrukturalizace“ patří podle Wrighta, Basca a Thaseho (2008) mezi primární techniky řešení problémů, které jsou používány na redukci rozptylujících nebo bolestivých emocí. Cílem této metody je zredukovat tenzi – ne povzbudit k vyhýbání se plnění úkolu.

Informace získané z množství odborných studií nasvědčují tomu, že problémoví hazardní hráči nepředstavují homogenní skupinu a není možné je rozdělit na různě stabilně dané subtypy v souvislosti s osobnostní strukturou a komorbidní psychopatologií. Dělení mohou být zacllena také na intenzitu a délku hraní hazardních her. Avšak v případě kognitivních distorzí je možné na základě obsahové analýzy několika výzkumných studií předpokládat, že se vyskytují u všech jedinců s hráčskou patologií bez ohledu na její míru.

Autor: PhDr. Michaela Dávidová, PhD. Slovník zkratek

ADHD – („Attention deficit hyperactivity disorder“); Porucha pozornosti a aktivity vedoucí k hyperaktivitě; DASS-21 – („Depression Anxiety Stress Scale“); HADS – („Hospital Anxiety and Depression Scale“); Dotazník klinické úzkosti a deprese; EMS – („Early Maladaptive Schemas“); Raná maladaptivní schémata; GA-20 – („The Gamblers Anonymous 20 Questions“); Dotazník 20 otázek Organizace anonymních patologických hráčů, na základě kterých je možné identifikovat problémové hazardní hraní; GRCS – („Gambling-Related Cognition Scale“); Kognitivní škála hráčského chování; IGT – („Iowa Gambling Task“); Iowský dotazník hazardního hraní; LBQ – („The Lie/Bet Questionnaire“); Dotazník sázení.

Adiktologický – spojený se závislostním chováním. Asociace – spojení, souvislost. Vztah mezi duševními obsahy, jako jsou představy, pojmy, pocity. Tyto obsahy se spojují podle asociačních zákonitostí. (Hartl, Hartlová, 2010). Behaviorální terapie – forma psychoterapie uplatňující zásady učení, operantního podmiňování a pavlovovského podmiňování k odstranění příznaků, k získání žádoucích reakcí a vzorců chování výměnou za nežádoucí. (Hartl, Hartlová, 2010). Copingové strategie – strategie zvládání zátěže. Deprese – psychický stav označovaný jako „chorobný smutek“. Pro tento stav jsou příznačné převládající pocity smutku, skleslosti, nerozhodnosti a pociťování stupňujícího se tlaku. Průvodními jevy jsou také útlum a zpomalení psychických i fyziologických procesů, ztráta sebevědomí, pociťování úzkosti a apatie, jakož i sebeobviňování. Jde o chorobný stav. (Hartl, Hartlová, 2010). Deprese je také pojímána jako „skleslost“ ve všeobecnosti. Jde o psychickou poruchu – poruchu nálady. (Tisovičová, 2007). Deprivace (deprivační) – stav závažného dlouhodobého neuspokojování životně důležitých psychických a sociálních potřeb (podnětů, bezpečí, vztahů, uznání); chronické neuspokojování potřeb; nedostatek v psychické rovině. Diskontinuita – nesouvislost; nespojitost; přerušení. Distorze – je označována jako „zkreslení“. Hypotéza – teorie, tvrzení, předpoklad. Inkongruentní – není v souladu s vnitřním přesvědčením. Klasické podmiňování (behaviorální teorie) – postupné zakorvěňování určité reakce na určitý podnět vyvolané opakováním určité situace. (Matoušek et al., 2013). Kognitivní distorze – zkreslení vnímání, hodnocení a poznávacích procesů. Kognitivní mapa – vnitřní mentální obraz okolního světa (reality); zahrnuje podstatné znaky a souvislosti týkající se předchozích zkušeností; ovlivňuje rozhodování, chování, soustavu poznatků a schopností. Kognitivní restrukturalizace (terapeutická metoda) – metoda, která napomáhá rozpoznávat negativní automatické myšlenky a napravit kognitivní zkreslení. Pro tuto metodu je příznačná práce s automatickými myšlenkami prostřednictvím technik, které zachycují a upravují kognitivní omyly. (Wright, Basco, Thase, 2008). Kognitivně-behaviorální teorie (terapie) – typ psychoterapie, která zdůrazňuje roli myšlení a postojů v pocitech a v chování klienta. Je založena na učení a skládá se z postupných kroků určených k odstranění příznaků. Nejčastěji využívající intervenční techniky jsou nácvik asertivního chování, nácvik zpracování ohrožujících situací, nácvik předcházení kognitivním zkreslením a chybným kognitivním přesvědčením ve smyslu tvorby ukvapených závěrů a sebelítosti, nácvik žádoucího chování a jiné. (Hartl, Hartlová, 2010). Kognitivní – poznávací; vnímající; hodnotící; vztahující se k poznávacím procesům. (Hartl, Hartlová, 2010). Komorbidita – současný výskyt dvou nebo více poruch u téhož jedince, přičemž každá může vyžadovat jinou léčbu. Například disociální porucha osobnosti a závislost na alkoholu. (Hartl, Hartlová, 2010). Metodologie – nauka o metodách vědeckého bádání. Jde o „systém názorů o principech, způsobech, metodách a možnostech poznávání předmětu vybraného vědního oboru a způsobech výzkumu (sociologického, psychologického, medicínského). Metodologie v humanitních oborech je v současnosti zaměřena na dva přístupy, a to kvalitativní a kvantitativní metodologický přístup. (Křivohlavý, 2006). Narcistická vulnerabilita (zranitelnost) – snížená odolnost vůči zátěžovým situacím, respektive celková zranitelnost osobnosti, která je následkem poškození v raném věku v souvislosti s rodičovským chováním a rodinným prostředím. Je také definována jako sklon reagovat na znevažování a zklamání výraznou ztrátou sebeúcty. (Kohut; Rothstein; Spezzano in Busch, Rudden, Shapiro, 2006). Nevědomý obranný mechanismus – je označován v zahraniční literatuře jako takzvaný „Ego-Defensive Mechanism“. V psychoanalytické teorii jde o mechanismus, kterým jedinec brání své „já“ („Self“) před zraněním. Tento mechanismus pracuje nevědomě s cílem zachovat celistvost a neporušenost Ega před destruktivními účinky pudových a citových pohnutek, v konfliktních situacích, při výčitkách svědomí, při pociťování strachu nebo viny a odporu. Nevědomé obranné mechanismy mohou být různé, a to reaktivní formace, introjekce, izolace, obracení proti sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, sublimace a vytěsnění. (Hartl, Hartlová, 2010). Observační podmiňování (behaviorální teorie) – učení se napodobováním. (Matoušek et al., 2013). Operantní podmiňování (behaviorální teorie) – posilování určitého druhu chování prostřednictvím pozitivních a negativních důsledků, obvykle v podobě odměn a trestů. (Matoušek et al., 2013). Psychopatologie – obor, který se zabývá chorobnými psychickými jevy, příznaky psychických poruch a klasifikací těchto poruch a hraničních stavů. (Hartl, Hartlová, 2010). Predikovat (prediktor) – přisuzovat nějakou vlastnost nebo vztah. (Tisovičová, 2007). Primární prostředí – rodinné prostředí. Racionalizace – typ obranného mechanismu, který spočívá v běžném způsobu vysvětlování určitého chování či události. (Levenson et al., 2005; Kaščáková, 2007). Raná maladaptivní schémata – schémata vytvářená v dětství následkem negativních a traumatických zážitků a narušených vztahů. (Praško et al., 2009). Recidiva – znamená opětovné stanovení diagnózy syndromu závislosti. Sekundární prostředí – prostředí širších sociálních vztahů na úrovni školy, práce a společnosti. Tenze – napětí, psychický tlak, vnitřní neklid. Vulnerabilita – zranitelnost nebo zvýšená citlivost, které jsou předpokladem pro vznik onemocnění. (Hartl, Hartlová, 2010).

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BARRAULT, S. – VARESCON, I. 2013. Cognitive distortions, anxiety, and depression among regular and pathological gambling online poker players. In Cyberpsychology, Behavior, and Social Networking, 2013. ISSN 2152-2723. Roč. XVI. č. 3. s. 183-188.

BENKOVIČ, J. – MARTINOVE, M. 2011. Patologické hráčstvo, odporúčané postupy. In Psychiatrie pro praxi, 2011. ISSN 1803-5272. Roč. XII. č. 4. s. 149-153.

BUSCH, N. F. – RUDDEN, M. – SHAPIRO, T. 2006. Psychodynamická terapia depresií. Trenčín : Vydavateľstvo F, 2006. 203 s. ISBN 80-88952-32-8.

CICARELLI, M. et al. 2017. Decision making, cognitive distortions and emotional distress: A comparison between pathological gamblers and healthy controls. In Journal of Behavior Therapy and Experimental Psychiatry, 2017. ISSN 0005-7916. Roč. LIV, č. 1. s. 204-210.

CLARK, L. 2010. Decision-making during gambling: an integration of cognitive and psychobiological approaches. In Philosophical transactions of the Royal Society of London. Series B, Biological sciences, 2010. ISSN 0962-8436. Roč. CCCLXV. č. 1538. s. 319-330.

CLARK, L. et al. 2013. Pathological Choice: The Neuroscience of Gambling and Gambling Addiction. In The Journal of Neuroscience, 2013. ISSN 1529-2401. Roč. XXXIII. č. 45. s. 17617-17623.

DE CASTELLA, A. et al. 2011. Problem gambling in People presenting to a public mental health service: Final report. [online]. Melbourne: Department of Justice, 2011. [cit. 2017-05-11]. Dostupné na internetu: .

FISCHER, S. – ŠKODA, J. 2009. Sociální patologie. Analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. České Budějovice : Grada Publishing, 2009. 218 s. ISBN 978-80-247-2781-3.

FORTUNE, E. E. – GOODIE, A. S. 2012. Cognitive distortions as a component and treatment focus of pathological gambling: a review. In Psychology of Addictive Behaviors, 2012. ISSN 1939-1501. Roč. XXVI, č. 2. s. 298-310.

GEORGE, S. – MURALI, V. 2005. Pathological gambling: an overview of assessment and treatment. In Advances in Psychiatric Treatment. [online]. 2005, roč. XI. č. 1 [cited 2016-04-11]. p. 450-456. Dostupné na internetu: . ISSN 2056-4686.

GOODIE, A. S. – FORTUNE, E. E. 2013. Measuring cognitive distortions in pathological gambling: review and meta-analyses. In Psychology of Addictive Behaviors, 2013. ISSN 1939-1501. Roč. XXVII, č. 3. s. 730-743.

HARTL, P. – HARTLOVÁ, H. 2010. Velký psychologický slovník. Praha : Portál, 2010. 800 s. ISBN 978-80-7367-686-5.

HRONCOVÁ, J. a kol. 2006. Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica : Pedagogická fakulta UMB, 2006. 252 s. ISBN 80-8083-223-4.

JEŘÁBEK, P. 2008. Psychopatologie závislosti. In KALINA, K. a kol. 2008. Základy klinické adiktologie. Praha : Grada publishing, 2008. 392 s. ISBN 978-80-247-1411-0. s. 53-74.

JOHNSON, E. E. et al. 1998. The Lie/Bet Questionnaire for Screening Pathological Gamblers: a Follow-up Study. In Psychological Reports, 1998. ISSN 1558-691X. Roč. XVIIC. č. 3. s. 1219-1224.

JOHNSON, E. E. et al. 1997. The Lie/Bet Questionnaire for Screening Pathological Gamblers. In Psychological Reports, 1997. ISSN 0033-2941. Roč. LXXX. č. 2. p. 83-88.

KAI-CHING YU, C. – FU, W. 2013. Cognitive distortions and pathological gambling among Chinese youth. In Asia Pacific Journal of Counselling and Psychotherapy, 2014. ISSN 2150-7686. Roč. V. č. 1. s. 62-70.

KAŠČÁKOVÁ, N. 2007. Obranné mechanizmy z psychoanalytického, etologického a evolučno-biologického aspektu. Trenčín : Vydavateľstvo F, 2007. 137 s. ISBN 80-88952-41-7.

KŘIVOHLAVÝ, J. 2006. Psychologie smysluplnosti existence. Praha : Grada Publishing, 2006. 204 s. ISBN 978-80-247-6659-1.

LEVENSON, H. et al. 2005. Krátka dynamická a interpersonálna psychoterapia. Stručný sprievodca. Trenčín : Vydavateľstvo F, 2005. s. 174. ISBN 80-88952-22-0.

MATOUŠEK, O. et al. 2013. Encyklopedie sociální práce. Praha : Portál, 2013. 570 s. ISBN 978-80-262-0366-7.

MATHIEU, S. et al. 2017. Gambling Motives: Do They Explain Cognitive Distortions in Male Poker Gamblers? In Journal of Gambling Studies, 2017. ISSN 1573-3602. Roč. XVIIL. č. 1. s. 1-13.

MICHALCZUK, R. et al. 2011. Impulsivity and cognitive distortions in pathological gamblers attending the UK National Problem Gambling Clinic: a preliminary report. In Psychological Medicine, 2011. ISSN 1469-8978. Roč. IXL. č. 12. s. 2625-2635.

MYRSETH, H. – BRUNBORG, G. S. – EIDEM, M. 2010. Differences in cognitive distortions between pathological and non-pathological gamblers with preferences for chance or skill games. In Journal of Gambling Studies, 2010. ISSN 1573-3602. Roč. XXVI. č. 4. s. 561-569.

NEŠPOR, K. et al. 2011. Jak překonat hazard. Prevence, krátká intervence a léčba. Praha : Portál, 2011. 160 s. ISBN 978-80-262-0009-3.

PRAŠKO, J. et al. 2009. Poruchy osobnosti. Praha : Portál, 2009. 359 s. ISBN 978-80-7367-558-5.

PRAŠKO, J. et al. 2007. Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch. Praha : Triton, 2007. 1064 s. ISBN 978-80-7254-865-1.

PRUNNER, P. 2013. Gamblerství aneb ztráta svobody. Plzeň : Aleš Čeněk, 2013. 360 s. ISBN 978-80-7380-452-7.

PRUNNER, P. – HRONCOVÁ, J. 2009. Pedagogické a psychologické aspekty patologického hráčstva. 1. Vyd. Banská Bystrica : Univerzita Mateja Bela, Pedagogická fakulta, Občianske zdrušenie pedagóg, 2009. 239 s. ISBN 978-80-8083-769-3.

ROMO, L. et al. 2016. Cognitive distortions and ADHD in pathological gambling: A national longitudinal case-control cohort study. In Journal of Behavioral Addictions, 2016. ISSN 2063-5303. Roč. V. č. 4. s. 649-657.

SUBRAMANIAM, M. 2017. Cognitive distortions among older adult gamblers in an Asian context. In PloS One, 2017. ISSN 1932-6203. Roč. XII. č. 5. s. 1-15.

ŠERÝ, O. 2001. Patologické hráčství. In Psychiatrie pro praxi, 2001. ISSN 1213-0508. Roč. II. č. 4. s. 161-164.

TISOVIČOVÁ, A. 2007. Poruchy správania a ich klasifikácie. Ružomberok : Katolícka univerzita – pedagogická fakulta, 2007. 114 s. ISBN 978-80-8084-161-4.

TONEATTO, T. 1999. Cognitive psychopathology of problem gambling. In Substance Use and Misuse, 1999. ISSN 1532-2491. Roč. XXXIV. č. 11. s. 1593-1604.

WALTERS, G. D. – WHITE, T. W. 1989. Thinking Criminal: A Cognitive Model of Lifestyle Criminality. In Criminal Justice Research Bulletin, 1989. ISSN 1030-1046. Roč. IV. č. 4. s. 1-10.

WRIGHT, J. H. – BASCO, M. R. – THASE, M. E. 2008. Učenie sa kognitívno-behaviorálnej terapii. Ilustrovaný sprievodca. Trenčín : Vydavateľstvo F, 2008. s. 319. ISBN 978-80-88952-53-4.

XIAN, H. et al. 2008. Association of cognitive distortions with problem and pathological gambling in adult male twins. In Psychiatry Research, 2008. ISSN 0165-1781. Roč. CLX. č. 3. s. 300-307.