_0.popup_800.jpg)

ÚVOD

Záznam o podávání léčiv v ošetřovatelském nebo rezidenčním domě je komunikačním nástrojem mezi lékaři, sestrami, lékárníky, dalšími zdravotníky a nemocnicemi ohledně léčiv obyvatele/pacienta. Slouží k řízení toho, jak a kdy mají být léky podávány, a jako záznam o jejich podání.

Zajištění toho, aby obyvatel v rezidenčním nebo ošetřovatelském domě dostal nejlepší terapii přesným a bezpečným způsobem, je složitý proces zahrnující mnoho zdravotníků, včetně lékařů, lékárníků a sester. Velmi důležitým úkolem tohoto procesu je komunikace předpisu, aby byl zajištěn bezpečný a přesný výdej a podání. Tato komunikace může být bezpečnější, pokud jsou části tohoto komunikačního procesu prováděny s lepším porozuměním různým zásadám bezpečnosti a s určitou standardizací těchto procesů, aby se minimalizovaly možnosti neúmyslných chyb v léčivech.

Na rozdíl od jednotlivého domova, kde si člověk podává vlastní léky, jsou léky v sociálních službách obvykle spravovány pracovníky, ačkoli klienti si zachovávají právo podávat si vlastní léky, pokud je to možné. Správa léků je složitý a mnohofaktorový proces a představuje podceňovaný a důležitý prvek péče o obyvatele. Je to intenzivní proces a bylo prokázáno, že zabírá až 40-50 % času zaměstnanců v zařízeních sociálních služeb (Alldred et al. 2009).

Záznam o podávání léčiv v rezidenčních a ošetřovatelských domech je bezpečným komunikačním nástrojem mezi lékaři, sestrami, lékárníky a dalšími zdravotníky a nemocnicemi ohledně léčiv obyvatele. Slouží k řízení toho, jak a kdy mají být léky podávány, a jako záznam o jejich podání kvalifikovanými sestrami/zaměstnanci.

Standardní zásady pro správu léčiv v ošetřovatelských a rezidenčních zařízeních jsou, že sociální služby by měly zajistit, aby všichni obyvatelé měli aktuální, přesný a spolehlivý záznam o všech vybraných, předepsaných, podaných a užívaných léčivech, aby podpořily bezpečné předepisování a podávání. Správné použití vhodně navrženého záznamu o podávání léčiv je požadavek.

Většina ošetřovatelských zařízení používá vlastní tištěné lékové záznamy dostupné od komerčních tiskařů, verze od společností poskytujících služby pro seniory nebo od agentur, jejichž záznamy lze tisknout přímo na místě, nebo od lékárníka.

Správa léků je jednou z nejdůležitějších funkcí pro zaměstnance v zařízeních sociálních služeb, tuto roli plní sestry/kvalifikovaní zaměstnanci. Obvykle jsou čtyři cykly podávání léčiv denně, které se ve většině případů shodují s časy jídel klienta (8:00, 12:00, 16:00 a 20:00). Obecně platí, že jeden zaměstnanec provede cyklus dodávání léků, který může trvat kdekoli mezi 30 minutami a dvěma hodinami v závislosti na počtu klientů a počtu podávaných léků v každém zařízení (Alldred et al. 2009). Dodávka léčiv v zařízeních sociální péče se za posledních 40 let stala složitější kvůli rostoucímu počtu léčiv a léčebných postupů dostupných k léčbě klientů s stále složitějšími stavy a komorbiditami. Léky jsou dodávány různými farmaceutickými společnostmi a mohou mít různé značky a balení, což zvyšuje složitost podávání léků. (Edwards 2015).

PROBLÉMY SE ZÁZNAVY O PODÁVÁNÍ LÉČIV V REZIDENČNÍCH NEBO OŠETŘOVATELSKÝCH DOMECH

Vlastní tištěné záznamy používané v ošetřovatelských a rezidenčních domech jsou obvykle vícestránkové brožury navržené tak, aby vydržely až šest měsíců. Zatímco pacienti, lékaři, sestry a lékárníci jsou obvykle ve stejné lokalitě v nemocnicích a mohou fyzicky používat stejný záznam, v ošetřovatelských a rezidenčních zařízeních to tak není. Jejich odlišné umístění vede k tomu, že veškerá dokumentace musí být kopírována a faxována nebo sdílena elektronicky mezi zařízením, lékaři a lékárníky. Formát brožury s více stranami používaný v péči o seniory komplikuje předávání komplexního záznamu o současných léčbách obyvatele.

Léky mohou být dodávány obyvatelům ošetřovatelských a rezidenčních zařízení v původních baleních vydaných lékárníkem a označených pokyny k podávání nebo dodávány v pomůckách pro podávání dávek. Tyto pomůcky mohou být baleny s jedním lékem na balení (jednotková dávka) nebo s několika léky, které mají být současně podány obyvateli (vícedávkové). Ačkoli se pomůcky pro podávání dávek staly běžnými v ošetřovatelských a rezidenčních zařízeních, ne všechny předepsané léky lze balit společně kvůli formulaci, stabilitě nebo regulačním omezením. To často vede k používání paralelních dodavatelských systémů původních balení a pomůcek pro podávání dávek.

Všechny jurisdikce vyžadujou, aby za léky podávané v ošetřovatelském a rezidenčním zařízení byla zodpovědná registrovaná nebo zapsaná sestra. V některých případech však mohou vyškolené zdravotní asistentky/úroveň NVQ 3 pomáhat obyvatelům s vlastním podáváním léčiv. Pokud jsou dodávány v původním balení, sestra, která lék podává, je povinna ověřit jej podle lékařského předpisu, vybrat správné množství a zaznamenat podání do záznamu MAR. Pokud je lék dodáván v pomůcce pro podávání dávek, zaměstnanec, který pomáhá obyvateli s vlastním podáváním nebo který podává obsah, musí podepsat provedení bez odpovědnosti za identifikaci každého léku. Lékové záznamy musí být schopny tyto rozdíly v balení a povinnosti dokumentace zohlednit.

Jakýkoli plánovaný lék předepsaný v lékovém záznamu v ošetřovatelském a rezidenčním zařízení vyžaduje samostatný předpis k usnadnění dodávky a, pokud je lék uveden v seznamu léčiv, k umožnění refundace lékárníkovi. Jsou spojena rizika s duplikací písemného lékového příkazu. Existují také další „administrativní" povinnosti a potenciální zpoždění léčby. Jakékoli zpoždění při napsání kompletního předpisu může vést k zpoždění dodávky nebo platby a pokud předpis nikdy nebude napsán, nebude provedena refundace nákladů.

Práva pacientů/obyvatelů

1. Právo na odpovídající lékařskou péči a humánní zacházení. Každá osoba má právo na zdravotní a lékařskou péči odpovídající jejímu zdravotnímu stavu, bez jakékoli diskriminace a v mezích zdrojů, pracovní síly a kompetencí dostupných pro zdravotní a lékařskou péči v příslušné době. Pacient má právo na odpovídající kvalitní zdravotní a lékařskou péči. V průběhu této péče je respektována jeho lidská důstojnost, přesvědčení, integrita, individuální potřeby a kultura. Pokud nelze nějaké osobě okamžitě poskytnout léčbu, která je lékařsky nezbytná, bude v závislosti na jejím zdravotním stavu buď nasměrována, aby čekala na péči, nebo odeslána nebo poslána na léčbu jinam, kde může být poskytnuta odpovídající péče. Pokud musí pacient čekat na péči, bude informován o důvodu zpoždění. Pacientům v nouzi bude poskytnuta okamžitá lékařská péče a léčba bez jakéhokoli zálohy, zástavy, zástavního práva nebo jakékoli formy platby předem za léčbu.

2. Právo na informovaný souhlas. Pacient má právo na jasnou, pravdivou a podstatnou explanaci, způsobem a jazykem pacientovi srozumitelným, všech navržených postupů, ať už diagnostických, preventivních, léčebných, rehabilitačních nebo terapeutických, přičemž osoba, která bude uvedený postup provádět, sdělí pacientovi své jméno a kvalifikaci, možnosti jakéhokoli rizika mortality nebo závažných nežádoucích účinků, problémů souvisejících s rekonvalescencí a pravděpodobnost úspěchu a přiměřená rizika.

Informovaný souhlas bude získán od dotčeného pacienta, pokud je plnoletý a duševně způsobilý. V případě, že pacient není schopen dát souhlas a je vyžadován souhlas třetí osoby, mohou dát souhlas následující osoby v uvedeném pořadí přednosti: i. manžel/ka; ii. syn nebo dcera plnoletého věku; iii. kterýkoli z rodičů; iv. bratr nebo sestra plnoletého věku, nebo v. opatrovník

Pokud je pacient nezletilý, souhlas bude získán od jeho rodičů nebo zákonného opatrovníka. Pokud příbuzní, rodiče nebo zákonní opatrovníci odmítnou dát souhlas k lékařskému nebo chirurgickému zákroku nezbytnému k záchraně živodu nebo končetiny nezletilého nebo pacienta, který není schopen dát souhlas, mohou soudy na návrh lékaře nebo jakékoli osoby mající zájem na blahu pacienta ve zjednodušeném řízení vydat příkaz udělující souhlas.

3. Právo na soukromí a důvěrnost. Soukromí pacientů musí být zajištěno ve všech fázích jeho léčby. Pacient má právo být chráněn před neoprávněným veřejným vystavením, s výjimkou následujících případů: a) pokud je jeho duševní nebo fyzický stav předmětem sporu a příslušný soud může podle svého uvážení nařídit, aby se podrobil fyzické nebo duševní prohlídce lékařem; b) pokud to vyžaduje veřejné zdraví a bezpečnost; a c) pokud se pacient tohoto práva písemně vzdá.

Pacient má právo požadovat, aby veškeré informace, komunikace a záznamy týkající se jeho péče byly považovány za důvěrné. Žádný poskytovatel zdravotní péče nebo praktik zapojený do léčby pacienta a všichni, kdo mají oprávněný přístup ke záznamům pacienta, nejsou oprávněni sdělovat jakékoli informace třetí straně, která nemá zájem na péči a blahu pacienta, bez jeho souhlasu, s výjimkou: a) pokud takové sdělení prospěje veřejnému zdraví a bezpečnosti; b) pokud je to v zájmu spravedlnosti a na příkaz příslušného soudu; a c) pokud se pacient písemně vzdá důvěrné povahy takových informací; d) pokud je to potřebné pro pokračující léčbu nebo rozvoj lékařské vědy za předpokladu deidentifikace pacienta a sdílené lékařské důvěrnosti pro ty, kdo mají přístup k informacím.

Informování manžela/ky nebo rodiny prvního stupně o zdravotním stavu pacienta může být povoleno; Za předpokladu, že plnoletý pacient má právo si zvolit, koho informovat. V případě, že pacient není plnoletý nebo je duševně nesvéprávný, budou takové informace sděleny rodičům, zákonnému opatrovníkovi nebo jeho nejbližšímu příbuznému.

4. Právo na informace. V průběhu léčby a hospitalizace má pacient nebo jeho/zákonný zástupce právo být informován o výsledcích hodnocení povahy a rozsahu jeho/její nemoci, jakýchkoli dalších dodatečných nebo zamýšlených léčebných postupů nebo chirurgických zákroků, včetně jakýchkoli dalších léků, které mají být podány, a jejich generických ekvivalentů, včetně možných komplikací a dalších příslušných faktů, statistik nebo studií, týkajících se jeho/její nemoci, jakékoli změny v plánu péče před provedením změny, účasti osoby na plánu péče a nezbytých změn před jejich provedením, rozsahu, ve kterém lze očekávat platbu od Philhealth nebo jakéhokoli plátce a jakýchkoli poplatků, za které může být pacient odpovědný, zdravotních oborů praktiků, kteří budou péči poskytovat, a frekvence služeb, které se navrhují poskytnout.

Pacient nebo jeho/zákonný zástupce má právo prohlédnout si a obdržet podrobný účet za nemocniční a lékařské služby poskytnuté v zařízení nebo jeho/jejím lékařem a dalšími poskytovateli zdravotní péče, bez ohledu na způsob a zdroj platby. Má nárok na důkladné vysvětlení takového účtu.

Pacient nebo jeho/zákonný zástupce má právo být informován lékařem nebo jeho/jejím zmocněncem o jeho/jejích pokračujících potřebách zdravotní péče po propuštění, včetně pokynů k domácím lékům, stravě, fyzické aktivitě a všech dalších příslušných informací k podpoře zdraví a pohody.

Na konci hospitalizace má pacient nárok na stručný písemný soupis průběhu jeho/její nemoci, který bude zahrnovat alespoň anamnézu, fyzikální vyšetření, diagnózu, léky, chirurgický zákrok, pomocné a laboratorní výkony a plán další léčby, který bude poskytujícím lékařem. Má rovněž nárok na vysvětlení a prohlídku obsahu zdravotní dokumentace jeho/její hospitalizace, ale za přítomnosti jeho/jejího ošetřujícího lékaře nebo v nepřítomnosti ošetřujícího lékaře, zástupce nemocnice. Nehledě na to, že nemůže vyrovnat své účty z důvodu finanční neschopnosti, má nárok na reprodukci příslušné části nebo částí zdravotní dokumentace, jejíž účel nebo účely uvede ve své písemné žádosti o reprodukci. Pacient má rovněž nárok na bezplatný lékařský osvědčení týkající se jeho/její předchozí hospitalizace.

5. Právo na výběr poskytovatele zdravotní péče a zařízení. Pacient je volný ve výběru poskytovatele zdravotní péče i zařízení, s výjimkou případů, kdy je v péči zařízení poskytujícího služby, nebo pokud to vyžaduje veřejné zdraví a bezpečnost, nebo pokud se pacient výslovně tohoto práva písemně vzdá. Pacient má právo prodiskutovat svůj stav s konzultačním specialistou, na žádost a náklady pacienta. Má také právo vyhledat druhý názor a případně další názory od jiného poskytovatele zdravotní péče/praktika.

6. Právo na sebeurčení. Pacient má právo využít jakékoli doporučené diagnostické a léčebné postupy. Jakákoli plnoletá a duševně způsobilá osoba může vyhotovit předběžný písemný pokyn lékařům, aby podali paliativní péči, pokud trpí terminálním stadiem terminálního onemocnění: Za předpokladu, že a) je informován o lékařských důsledcích své volby; b) ty, kdo se podílejí na jeho péči, zbaví jakékoli odpovědnosti související s důsledky jeho rozhodnutí; c) jeho rozhodnutí nebude na úkor veřejného zdraví a bezpečnosti.

7. Právo na náboženské přesvědčení. Pacient má právo odmítnout léčbu nebo zákroky, které mohou být v rozporu s jeho náboženským přesvědčením, s ohledem na omezení popsaná v předchozím pododdílu: Za předpokladu, že takové právo nebude rodiči vnuceno svým dětem, které nedosáhly zákonného věku, v ohrožení života, jak určil ošetřující lékař nebo lékařský ředitel zařízení.

8. Právo na zdravotní dokumentaci. Pacient má nárok na přehled své zdravotní anamnézy a stavu. Má právo prohlédnout si obsah své zdravotní dokumentace, s výjimkou psychiatrických poznámek a dalších inkriminujících informací získaných o třetích stranách, za vysvětlení obsahu ošetřujícím lékařem. Na své náklady a po propuštění pacienta může od zdravotní instituce získat reprodukci stejné dokumentace, ať už plně vyrovnal své finanční závazky vůči lékaři nebo příslušné instituci, nebo ne.

Zdravotní instituce bude chránit důvěrnost zdrotní dokumentace a rovněž zajistí integritu a pravost zdravotní dokumentace a bude ji uchovávat po přiměřenou dobu, jak může určit Ministerstvo zdravotnictví.

Zdravotní instituce vydá na žádost pacientovi lékařské osvědčení. Jakýkoli další dokument, který pacient může potřebovat pro pojistné nároky, mu bude rovněž zpřístupněn do pětačtyřiceti (45) dnů od žádosti.

9. Právo na odchod. Pacient má právo opustit nemocnici nebo jakékoli jiné zdravotnické zařízení bez ohledu na svůj fyzický stav: Za předpokladu, že a) je informován o lékařských důsledcích svého rozhodnutí; b) ty, kdo se podílejí na jeho péči, zbaví jakékoli odpovědnosti související s důsledky jeho rozhodnutí; c) jeho rozhodnutí nebude na úkor veřejného zdraví a bezpečnosti.

Žádný pacient nebude zadržován proti své vůli v žádném zdravotnickém zařízení pouze na základě toho, že plně nevyrovnal své finanční závazky. Nicméně bude mu umožněno odejít z nemocnice pouze za předpokladu, že byly učiněny příslušné dohody k vyrovnání nezaplacených účtů: Za dalšího předpokladu, že nezaplacené účty pacientů budou považovány za ztracený příjem nemocnice a poskytovatele zdravotní péče/praktika a budou odečteny z hrubého příjmu jako ztráta příjmu pouze v tom konkrétním roce.

10. Právo odmítnout účast na lékařském výzkumu. Pacient má právo být informován, pokud poskytovatel zdravotní péče plánuje ho zapojit do lékařského výzkumu, včetně, ale ne omezeného na, experimenty na lidech, které mohou být prováděny pouze s písemným informovaným souhlasem pacienta: Za předpokladu, že pro výzkum zahrnující experimenty na lidech bude zřízen institucionální etická rada nebo etická revizní rada v souladu s pokyny stanovenými v Helsinské deklaraci: Za dalšího předpokladu, že Ministerstvo zdravotnictví bude zajišťovat pokračující školení a vzdělávání budoucích poskytovatelů zdravotní péče/praktiků k zajištění rozvoje poskytování zdravotní péče v zemi: Za dalšího předpokladu, že pacient zapojený do experimentů na lidech bude obeznámen s ustanoveními Helsinské deklarace a jejími příslušnými pokyny.

11. Právo na korespondenci a přijímání návštěv. Pacient má právo komunikovat s příbuznými a dalšími osobami a přijímat návštěvy s ohledem na přiměřená omezení stanovená pravidly a předpisy zdravotní instituce.

12. Právo vyjadřovat námitky. Pacient má právo vyjadřovat stížnosti a námitky o přijaté péči a službách bez obav z diskriminace nebo odvety a být informován o vyřízení takových stížností. Takový systém poskytne všem dotčeným stranám příležitost přátelsky vyřešit všechny námitky.

13. Právo na informace o svých právech a povinnostech jako pacient. Každá osoba má právo být informována o svých právech a povinnostech jako pacient. Ministerstvo zdravotnictví, ve spolupráci s poskytovateli zdravotní péče, profesními a občanskými skupinami, médii, zdravotními pojišťovnami, lidovými organizacemi, místními vládními organizacemi, zahájí a bude udržovat celostátní informační a vzdělávací kampaň, aby lidem sdělila jejich práva jako pacientů, jak jsou vyhlášena v tomto zákoně. Taková práva a povinnosti pacientů budou vyvěšena na nástěnce viditelně umístěné ve zdravotní instituci.

Je povinností zdravotních institucí informovat o svých právech i o pravidlech a předpisech instituce, které se vztahují na chování pacienta v péči takové instituce.

NÁRODNÍ REZIDENČNÍ LÉKOVÝ ZÁZNAM

Tato iniciativa byla zaměřena na snížení administrativní zátěže pro předepisující, lékárníky a sestry zlepšením včasnosti předepisování a výdeje a minimalizací duplikace práce pro obyvatele. Koncept by měl zlepšit bezpečnost léčiv snížením rizika chob přepisu, které vyplývají z potřeby napsat lékový příkaz dvakrát – jednou na záznam a podruhé na předpis.

Vývoj Záznamu o podávání léčiv (záznam MAR) řešil oddíly, rozložení, funkčnost a dobu platnosti záznamu. Vyhodnocení v ošetřovatelských a rezidenčních domech prokázalo významné snížení chyb při podávání léčiv a méně nesprávného balení léků obyvatel.

Kromě toho Rada pro sestry a porodní asistentky ve Spojeném království vyvinula sadu pokynů nazvanou „Standardy pro správu léčivých přípravků", které nastiňují zásady pro bezpečnou a účinnou správu a podávání léčiv. Pokyn poskytuje 26 standardů, aby bylo zajištěno, že všechny činnosti související s léčivy budou sledovat nejlepší postupy pro bezpečné a účinné dodávání léčiv (NMC).

FORMÁT

Národní rezidenční lékový záznam by mohl být 52stránkovým formátem na šířku, který zahrnuje oddíly pro identifikaci pacienta, hodnocení obyvatele, alergii a dokumentaci hmotnosti a hladiny krevního cukru. Je určen k tomu, aby vydržel čtyři měsíce. Je prostor pro objednávání a zaznamenávání podání pravidelných léků, osmi krátkodobých léků, šesti léků podle potřeby (PRN) a tří léků zahájených sestrou. Může být tří předpisů na warfarin (nebo jiné léky s proměnlivou dávkou) s příslušnými patologickými pokyny a výsledky, tří pravidelných předpisů na inzulín a čtyř „podle potřeby" předpisů na inzulín (PRN). Záznam rovněž zahrnuje prostor pro zaznamenávání nutričního doplňování a dodávky obyvatelům z pomůcek pro podávání dávek.

Pokud jsou léky podávány v ošetřovatelském domě, jejich dodávka musí být zdokumentována v tabulkách záznamu o lécích (MAR). Grafy MAR představují hlavní dokumentační záznam o podávání léčiv klientům. Každý klient by měl mít samostatný MAR, který poskytuje podrobnosti o obyvateli, včetně jeho jména, data narození a alergického stavu, seznam všech léků, které mají být klientovi podány, s přiloženými pokyny k dávkování, případnými zvláštními pokyny nebo opatřeními spojenými s lékem, a poskytuje mřížku, do které se zaznamenávají zprávy; pokud zpráva není podána, musí být uveden důvod vynechání pomocí definovaných kódů (NMC 2008).

Neexistuje jednotný definovaný formát pro záznam MAR, ale obsah bude přibližně stejný, což umožňuje efektivní správu klientů a následné zaznamenávání takových zpráv. Většina zařízení by měla spouštět 28denní léčebný cyklus, takže záznamy MAR obvykle mají 28denní období. Záznamy MAR mohou být generovány lékárnou, která dodává léky do zařízení sociálních služeb. Záznamy MAR lze vytisknout nebo se léky mohou během měsíčního cyklu někdy změnit, buď přidáním „dočasných" léků, jako v akutních stavech, nebo se mohou změnit stávající léky klienta, například kvůli změně dávky. Pro dočasné léky je k dispozici samostatný MAR. Pokud jde o změny stávajících léčivých přípravků, odpovědný zaměstnanec/kvalifikovaný zaměstnanec předloží doplňky do stávající tabulky (tabulek) MAR, aby změny jasně a čitelně zobrazil; lékař předepisující tyto změny by měl být zdokumentován a všechny změny a doplňky by měly být podepsány a ověřeny.

Zákon o registraci léčivých přípravků je důležitým regulačním požadavkem. Například podle Nařízení o klasifikaci dětí z roku 2002 musí mít každé zařízení „registrovanou osobu", která nese celkovou odpovědnost za zajištění efektivního záznamu, zpracování, bezpečného skladování, bezpečného podávání a likvidace léčiv. V Anglii vydala Komise pro kvalitu péče pokyny ke kvalitě a bezpečnosti, které zdůrazňují odpovědnost poskytovatele za dodržování ustanovení Zákona o zdravotní a sociální péči z roku 2008. Pokyny zdůrazňují důležitost zavedení efektivních postupů pro správu léčiv a dokumentaci léčiv.

REALIZACE

Záznam o podávání léčiv zahrnuje některé zásady bezpečnosti léčiv ze Záznamu o lécích pro hospitalizované pacienty. Požadované výsledky bezpečnosti a efektivity však budou dosaženy pouze pokud ošetřovatelská a rezidenční zařízení a zdravotní profesionálové shledají Záznam snadno použitelným. Praktičtí lékaři a společnosti tisknoucí lékové záznamy uvádějí, že implementace Lékového záznamu byla omezená. To může být způsobeno faktory identifikovanými ošetřovatelským a rezidenčním personálem, včetně:

  • zvýšené doby kola podávání léčiv v důsledku potřeby přecházet tam a zpět mezi mnoha stranami a různými oddíly záznamu
  • zvýšené možnosti vynechat léky nebo změnu dávky, pokud jsou zapsány v různých oddílech
  • nákladů na tisk záznamu zahrnujícího mnoho barev
  • času na komunikaci změn do lékárny v důsledku potřeby kopírovat a faxovat minimálně 12 stran
  • potřeby, aby lékaři ručně psali všechny záznamy, včetně oddílů, které by byly jinak generovány automaticky v jejich předepisovacím softwaru E-Health
  • potřeby, aby lékaři přepsali celý záznam každé čtyři měsíce
  • potřeby, aby lékárníci uchovali kopii alespoň 22 stran záznamu, přistupovali ke správné stránce, aby zaznamenávali pokračující výdej položky, anotovali kopii podrobnostmi o každé vydané položce, přestali vydávat, když je záznam čtyři měsíce starý, a pokračovali v přístupu k tištěným předpisům pro konkrétní léky.

Některé z identifikovaných faktorů nejsou specifické pro Lékový záznam a souvisejí se změnami v praxi spojenými s novým formátem a procesy. Vzhledem k rozsahu zdravotních profesionálů a významným změnám, implementace Lékového záznamu vyžaduje podrobný proces řízení změn.

ZÁVĚR

Některé neefektivity a rizika spojená s objednáváním a dodávkou léků v ošetřovatelských a rezidenčních zařízeních, vyplývající z vnějšího umístění lékařů a lékárníků, jsou vyřešeny schopností pracovat z jednoho zdroje dat ve formě Lékového záznamu. Problémy spojené s implementací záznamu mohou být způsobeny jak formátem záznamu, tak změnami v praxi spojenými s jeho použitím. Elektronická verze Lékového záznamu může řešit provozní problémy, které byly zaznamenány při zavádění papírové verze. Obyvatel pečovatelského domu by měl být vnímán jako střed procesu podávání léčiv, možná jako zákazník, kterému je poskytována služba, ale určitě jako lidská bytost, jejíž důstojnost, práva a preference jsou prvořadého významu. Stejně jako u mnoha dalších aspektů péče v pečovatelském domě, podávání léčiv by mělo přijmout přístup zaměřený na obyvatele.

Je odpovědností pečovatelského domu zajistit, aby byly zavedeny adekvátní systémy pro správu, podávání a monitorování léčiv, a přezkum systémů léčiv vnějším profesionálem, například lékárníkem, může pomoci identifikovat případné nedostatky.

Problematika zvednutá v této zprávě pomáhá zvýraznit způsoby, jakými lze systémy posílit, aby personálu pomohly vyhnout se chybám při podávání léčiv. Některé nápady, jako je ujistit se, že všichni obyvatelé mají vodu před kolem podávání léčiv, vyhýbat se přerušení a žádat kopie původních informačních příbalových letáků k lékům, jsou relativně snadno realizovatelné. Jiné, jako zajistit, aby záznamy MAR byly vytištěny a obsahovaly fotografie obyvatele, nebo požadovat, aby léky, které nemusí být užívány ráno, byly předepsány na pozdější dobu dne, mohou vyžadovat trochu více úsilí k zavedení.

Vzhledem k výše uvedenému vyplývá, že v každém domově pečovatele je potřeba daný záznam o lécích. V zahraničí se často hovoří o správě léků a musí se uplatňovat i u nás. Léky a cesta podání musí být zaznamenány, aby se určilo, zda došlo k předávkování, nedávkování pacienta, nebo pouze k chybě při podávání. Tím se také ušetří peníze, které se vynakládají na léky pro starší osoby. Záznamy o lécích by měly být hlavním a důležitým standardem pro všechny ošetřovatelské domy na Slovensku.

Autor: PhDr. Bc. Marcel Tóth doc. PhDr. Andrea Gállová, PhD. PhDr. Libuša Repiská, PhD. MPH Obor sociální práce, Univerzita svaté Alžběty zdravotních a sociálních věd, Univerzita Bratislava, Slovenská republika

REFERENCE

Alldred D P a kol. (2009). Medication errors in nursing & residential care homes ‐ prevalence, consequences, causes and solutions. Care home use of medicines study (CHUMS):, London: Report to the Patient Safety Research Portfolio, Department of Health. Alldred D P a kol. (2011). The influence of formulation and medicine delivery system on medication administration errors in care homes for older people, BMJ Quality and Safety 20 (5) : 397‐401. Alldred D P akol. (2010) The recording of drug sensitivities for older people living in care homes, British Journal of Clinical Pharmacology 69 (5) : 553‐557. Australian Government Department of Health. Guiding principles for medication management in residential aged care facilities \u2013 2012. [cited 2017 Jan 9] http://www.health.gov.au/internet/main/publishing.nsf/content/nmp-pdf-re.

Burns P a kol. (2007). The introduction of electronic medication charts and prescribing in aged care facilities: an evaluation. Australas J Ageing 2007;26.

Bollen C, Warren J, Whenan G. (2005). Introduction of electronic prescribing in an aged care facility. Aust Fam Physician 2005;34:283-7. Coombes ID, Reid C, McDougall D, Stowasser D, Duiguid M, Mitchell C. Pilot (2011). National Inpatient Medication Chart in Australia: improving prescribing safety and enabling prescribing training. Br J Clin Pharmacol 2011;72:338-49. Edwards, P.J., Roberts, I., Clarke, M.J., DiGuiseppi, C., Wentz, R., Kwan, I., Cooper, R., Felix, L.M. & Pratap, S. (2009) Methods to increase response to postal and electronic questionnaires (Review). Cochrane Database of Systematic Reviews. Flynn, E.A., Barker, K.N., Pepper, G.A., Bates, D.W. & Mikeal, R.L. (2002) Comparison of methods for detecting medication errors in 36 hospitals and skilled-nursing facilities. Lewis, P.J., Dornan, T., Taylor, D., Tully, M.P., Wass, V. & Ashcroft, D. (2009). Prevalence , incidence and nature of prescribing errors in hospital inpatients: a systematic review. Drug Safety, 32 (5), pp.379–89. Lilford, R. (2009) Evaluating complex (patient safety) interventions. In: King’s Patient Safety mand Service Quality Research Centre seminar. London. Lofland, J. & Lofland, L.H. (1995) Analyzing social settings: a guide to qualitative observation and analysis. 3rd ed. London, Wadsworth. Lummis, H., Sketris, I. & Veldhuyzen van Zanten, S. (2006). Systematic review of the use of patients’ own medications in acute care institutions. J Clin Pharm Ther, 31, pp.541–63. Norman, D.A. (1981) Categorization of action slips. Psychological Review, 88 (1), pp.1–15. NPSA (2010a) Rapid Response Report NPSA/2010/RRR009 : Reducing harm from omitted and mdelayed medicines in hospital. Supporting information. London, National Patient Safety Agency. NPSA (2010b) Rapid Response Report. Reducing harm from omitted and delayed medicines in hospital. NPSA/2010/RRR009. London, National Patient Safety Agency. Nursing & Midwifery Council (2008) Standards for medicines management, London: NMC Poon, E.G., Keohane, C.A., Yoon, C.S., Ditmore, M., Bane, A., Levtzion-Korach, O., Moniz, T.,Rothschild, J.M., Kachalia, A.B., Hayes, J., Churchill, W.W., Lipsitz, S., Whittemore, A.D.,Bates, D.W. & Gandhi, T.K. (2010). Effect of bar-code technology on the safety of medication administration. N Engl J Med, 362 (18), pp.1698–707. Savage, J. (2000). Ethnography and health care. BMJ (Clinical research ed.), 321 (7273), Somers M, Rose E, Simmonds D, Whitelaw C, Calver J, Beer C. (2010). Quality use of medicines in residential aged care. Aust Fam Physician 2010;39:413-6.