Psychologie zdraví vznikla koncem 70. let 20. st. jako nová paradigma v pohledu na zdraví a nemoc v době, kdy navzdory rozšiřujícímu se spektru léčiv přibývalo nemocí (zejména tzv. civilizačních), na které samotná medicína nestačila. Ukázalo se, že i dosud uznávaný biomedicínský přístup, preferující výhradně biologické příčinné faktory vzniku nemoci, začal selhávat při hledání kauzálního činitele u nemocí, které nebyly způsobeny vnějšími činiteli ani dědičností (bližší Pelcák, 2005). To vše dalo vznik novému vědnímu oboru – psychologii zdraví, který se zabývá úlohou psychologických faktorů při udržování zdraví, prevencí nemocí, psychologií zvládání různých onemocnění, otázkami uzdravení a vyrovnávání se s chronickými nemocemi (např. Křivohlavý, 2001). Zaměřuje se jednak na faktory podporující zdravý (zdravý způsob života, psychohygiena, mechanismy zvládání zátěže a stresu – coping – efektivní a neefektivní strategie zvládání, moderátory stresu – sociální opora, smysl života, víra), osobnostní faktory zdraví a nemoci (osobnost typu A, salutogeneze, hardiness, duševní hygiena a životospráva, autoregulace, kvalita života (i její psychologické aspekty), životní spokojenost, ale i na rizikové faktory ohrožující zdraví (nezdravý životní styl, obezita, stres, závislosti – alkohol, drogy, kouření, rizikové sexuální chování) a psychikou člověka v nemoci (prožívání bolesti, psychoonkologie, psychoneuroimunologie (bližší např. Kondáš, 2002 a další).

Obecnější definice vymezují psychologii zdraví jako systematickou aplikaci psychologie do oblasti zdraví, nemoci a systému péče o zdraví, přičemž psychologie zdraví od počátku důsledně vychází z holistického přístupu, který v teorii i praxi respektuje bio-psycho-sociální model zdraví a nemoci, včetně koncepce multikauzální etiologie jednotlivých skupin nemocí (Pelcák, 2005). Někteří autoři ji považují za hraniční oblast především mezi psychologií a behaviorální medicínou (Beamová, 2001, tamtéž).

Kondáš (2002) zdůrazňuje preventivní aspekt – skutečnost, že se zrozením psychologie zdraví se prevence dostala na přední místo a s ní využívání nových poznatků ve prospěch upevňování zdraví a podněcování k přebírání odpovědnosti za zdravou životosprávu. Ne náhodou se psychologie zdraví vymezuje i jako disciplína, která se zabývá otázkami tělesné i duševní hygieny, zdraví a nemoci, přičemž předmětem jejího zkoumání jsou i zmíněné otázky prevence a podpory zdraví a odolnosti jedince. Sociálněpsychologické aspekty zdraví rozvíjí v rámci sociální psychologie zdraví Kebza (2001, 2005).

Z uvedeného je možné chápat předmět psychologie zdraví jako převážně „pozitivně orientovaný", což podněcuje úvahy o možnostech obsahových průniků s příbuzně zaměřenými psychologickými disciplínami. Máme tím na mysli především pozitivní psychologii, přičemž zmíněné otázky podpory zdraví, hardiness, prevence i mnohé další vytvářejí inspirativní prostor pro využití pozitivní psychologie v psychologii zdraví.

Vztah psychologie zdraví k dalším vědním oborům

Už z vymezení samotného předmětu lze usuzovat, že psychologie zdraví je úžeji propojena s dalšími vědními obory. Na ilustraci se nabízí schéma Pelcáka (2005), které konkretizuje, o které obory se může jednat především:

  • duševní hygiena ošetřovatelství, výchova ke zdraví, podpora zdraví medicína behaviorální medicína behaviorální zdraví epidemiologie fyziologie
  • sociální psychologie psychologie osobnosti vývojová psychologie preventivní psychologie, poradenství, psychoterapie filozofie sociologie kulturní antropologie, etologie člověka klinická psychologie lékařská psychologie

PSYCHOLOGIE ZDRAVÍ

Navzdory téměř vyčerpávajícímu schématu vztahů psychologie zdraví k příbuzným disciplínám, v uvedeném přehledu nenacházíme pozitivní psychologii jako studium podmínek a procesů, které přispívají k rozvoji nebo optimálnímu fungování člověka, skupin a institucí. Pravděpodobně proto, že jde o novou disciplínu, která se však navzdory tomu v systému psychologických věd prosazuje velmi slibně a asertivně. Protože s intencí propojit psychologii zdraví s pozitivní psychologií jsme se zatím v odborné literatuře nesetkali, pokusíme se (i přes přiblížení historického kontextu vzniku pozitivní psychologie a jejího současného směřování) poukázat na možné styčné plochy těchto dvou vědních disciplín, resp. načrtnout místo pozitivní psychologie v psychologii zdraví.

Pozitivní psychologie

Vznik pozitivní psychologie souvisel především se skutečností, že v psychologii se dlouhodobě a s výraznou převahou věnovala pozornost negativním jevům souvisejícím s psychickým životem člověka. Zároveň se ukázalo, že psychologické teorie jsou silné při predikci selhání, naučené bezmocnosti, zoufalství apod., ale jsou impotentní, když mají vysvětlit štěstí, lásku, soucit, vytrvalost, tvořivost a další kvality, které dodávají lidskému životu hodnotu (Gilhamová a Seligman podle Mareše, 2002). Pozornost psychologů se tak postupně začala přesouvat od patogenetického pohledu (negativní paradigma) k pozitivním kvalitám, a zejména k vnitřním psychickým zdrojům jedince vzdorovat rizikům a nebezpečím (salutogenetický pohled). To koncem minulého století vyústilo do sformování vědeckého přístupu nazvaného pozitivní psychologie – anebo také psychologie lidských silných stránek (psychology of human strengths), která se zaměřuje jak na studium pozitivních emocí (sebedůvěra, naděje, radost) a studium pozitivních vlastností (altruismus, nezdolnost, moudrost, pokora…), tak i na lidské schopnosti (nadání, inteligence apod.). Na obecnější rovině se pozitivní psychologie deklaruje jako věda o pozitivních individuálních rysech, pozitivních životních zážitcích a zkušenostech a pozitivně fungujících společenstvích a institucích, která na rozdíl od tradičního patologizujícího přístupu k člověku (zvláště klinické psychologie) hledá pomocí rigorózního empirického výzkumu způsoby, jak umožnit lidem prožít šťastnější a smysluplnější život (Mareš, 2002, Seligman, 2002a, 2002b).

Pozitivní psychologie se tedy orientuje na pozitivní stránky a aspekty fungování člověka při zdůraznění, že vedle negativních psychologických (psychopatologických) jevů, jako jsou úzkost, strach, bolest, deprese apod., existují i pozitivní, salutogenetické a provitální činitelé, kteří jsou naopak zdraví podporující, udržující a posilující. Kromě již výše uvedených jde o charakteristiky, jako je například optimizmus, naděje, víra, vděčnost, odvaha, radost apod., které fungují jako „nárazníky" proti pocitům neštěstí a duševním poruchám a mohou být klíčem k vytváření psychické odolnosti. Seligman (2002b) hovoří o budování nejlepších kvalit života, přičemž tzv. dobrý život, úspěch a nejhlubší emoční spokojenost podle něj nespočívá v maximalizaci pozitivních emocí, ale v každodenním využívání a úspěšném uplatnění našich charakteristických silných stránek, z nichž plynou pozitivní zážitky a pozitivní emoce, které zároveň fungují jako rychlé „rozpouštěče" negativních emocí. Tuto rovinu pozitivního subjektivního prožívání s přesahem do úrovne celkového zdraví člověka a s důrazem na úlohu silných stránek jedince v rozvíjení a podpoře zdraví považujeme za základní průnikový rámec pozitivní psychologie a psychologie zdraví.

Seligman předpokládá, že v tomto století se pozitivní psychologii podaří odhalit, pochopit a podpořit ty činitele, kteří lidem a celé společnosti umožní vzkvétat a prosperovat. Podle jeho názoru na to bude stačit pouze přesměrování (refocusing) vědecké energie. Věří, že tak, jak se za polstoletí podařilo vybudovat vědu o psychických nemocech s taxonomií a spolehlivými mírami tak neurčitých konceptů, jako je schizofrenie, deprese nebo hněv (včetně poznání jejich příčin), ve stejných laboratořích se dvěma generacím vědců podaří pochopit, změřit a určit takové činitele a charakteristiky, které dělají lidský život hodný žití.

V rámci klasifikace předmětu pozitivní psychologie její zakladatelé stanovili na základě výzkumů silných stránek osobnosti člověka v nejrůznějších kulturách existenci 6 základních tzv. ctností, které zahrnují základní pozitivní vlastnosti (silné stránky) člověka, které podporují téměř všechna náboženská a filozofická směry, a dohromady vytvářejí pojem tzv. dobrého charakteru. Podle Selingmana (2002b) jsou jimi moudrost a poznání, odvaha, humanita, spravedlnost, ukázněnost a transcendence. Pro účely klasifikace a měření se může každá základní ctnost dále členit na konkrétní silné stránky, například moudrost na lásku k učení, zvědavost, úsudek, originalitu, sociální inteligenci apod., čímž se jejich počet několikanásobně rozšiřuje (podrobněji viz např. Kordačová, 2007, 2009b, Mareš, 2008). Silné stránky jsou tedy pozitivními zvláštnostmi osobnosti člověka, které jsou jeho trvalejšími charakteristikami (jsou to dispozice až individuální rysy osobnosti, jako například inteligence, optimizmus, vnímaná osobní zdatnost apod.).

Silné stránky osobnosti – výzva pro psychologii zdraví?

Zkoumání silných (kladných) stránek a ctností člověka patří od vzniku pozitivní psychologie ke klíčovým oblastem jejího zájmu. Zároveň jsou inspirací pro průniky pozitivní psychologie a psychologie zdraví. Tuto domněnku lze podpořit argumenty především hlavních představitelů pozitivní psychologie Seligmana, Petersona, Fredericksonové a dalších, ale i výzkumy některých našich domácích autorů. Např. Seligman (2002b) upozornil na stoupající výskyt depresí ve všech vyspělých zemích. Uvádí, že její výskyt je 10krát rozšířenější než byl v roce 1960 a deprese se začíná v mnohem mladším věku (průměrný věk první epizody deprese byl v roce 1960 29,5 roku, v současnosti je to 14,5 r.). Paradoxně je tomu tak i přesto, že každý objektivní ukazatel tělesné a duševní pohody stoupá (například kupní síla, úroveň vzdělání, výživa), avšak všechny ukazovatele subjektivní pohody klesají. Vysvětluje to nadměrným spoléháním lidí na zkratky ke štěstí (TV, drogy, sex bez lásky, konzum čokolády apod.). Dále se ukazuje, že depresím podléhají až 8krát častěji pesimisté než optimisté, přičemž pesimisté mají horší výsledky ve škole, v práci, ve sportu, než jim to dovoluje jejich nadání. Jejich tělesné zdraví je horší a žijí kratší dobu a mají také méně harmonické mezinárodní vztahy. Zajímavým je také zjištění, že ve volbách do prezidentského úřadu je porážejí jejich optimističtější soupeři.

Skutečnost, že optimismus jako silná stránka osobnosti podporuje zdraví, se potvrdilo i na naší domácí výzkumné půdě, kdy se ukázalo, že optimisté prožívají méně příznaků nemoci, mívají vyšší sebedůvěru i self-efficacy (bližší Kondáš, 2002). Odolnost vůči depresi zvyšuje i naděje jako další ze silných stránek, přičemž už jen dobrá nálada podporuje velkorysost, tolerantnost, konstruktivnost, nedefenzivnost a tvořivost (Seligman, 2002b).

Co se týče například výzkumů štěstí (happiness), ukázalo se, že šťastní lidé mají zdravější návyky, nižší krevní tlak a výkonnější imunitní systém a o polovinu menší pravděpodobnost, že umřou nebo že se stanou invalidy, přičemž zároveň bývají moudřejší v reálném rozhodování (mají jiné strategie). Pozitivní emoce celkově předpovídají zdraví a dlouhověkost, a chrání i před ničivými účinky stárnutí. Pozitivní emoce však mají podle Frederiksonové (2000) mnohem hlubší smysl než jen vyvolat příjemné pocity – rozšiřují naše trvalé intelektuální, tělesné a sociální zdroje a vytvářejí rezervy, z nichž můžeme čerpat, když se objeví nějaké ohrožení.

Z vlastností osobnosti se s životní spokojeností nejčastěji spojuje extraverze (přináší pozitivní emoce) a neuroticismus (negativní), což se potvrdilo i v našem výzkumu silných stránek osobnosti v kontextu životní pohody a štěstí, kde se ukázalo, že silné stránky se nejtěsněji spojovaly s extroverzí a nejméně s neuroticismem (Kordačová, 2007). Nejvýznamnější vliv na snižování negativních emocí hrála moudrost, odvaha, humanita, spravedlnost a transcendence, a nejsilnější bariérou projevu silných stránek byla negativní očekávání a iracionální bezmocnost (Kordačová, 2008, 2009a, b). Z výzkumů Dienera vyplynulo, že extroverti jsou šťastnější než introverti, mají vyšší míru pozitivních emocí a cítí se komfortněji v sociálních situacích. Blatný a Osecká (1998) zjistili, že extroverti a stabilní osoby jsou spokojenější a mají také vyšší sebehodnocení.

Sebeúcta jako silná stránka osobnosti se ve výzkumu Harterové (1999) ukázala základním indikátorem subjektivní spokojenosti jedince, přičemž se používá jako index mentálního zdraví, emočního přizpůsobení a obecné schopnosti vyrovnat se se životem.

Existují i některé domácí výzkumy z oblasti psychologie zdraví s přímým přesahem do pozitivní psychologie, které přinesly několik zajímavých výsledků. Výběrově například Šolcová s Kebzou (2007) v rámci výzkumu prediktorů hardiness zjistili, že s výjimkou pohlaví se jako pozitivní prediktor hardiness uplatnil jak věk a vzdělání, tak i sociální zdroje osoby, její pohybová aktivita a subjektivní zdraví.

V Selkově výzkumu (2007) rozdílů v psychické odolnosti mezi zdravými a pacienty s diagnózou ICHS v produktivním věku se ukázalo, že snížená psychická odolnost se jeví jako jeden z nejrizikovějších spolufaktorů vzniku onemocnění s ICHS, přičemž významnou negativní úlohu zejména u žen sehrával i velmi negativně prožívaný existenční stres, což má vážný důsledek v snižování biologické ochrany ženy. Toto se negativně projevuje nejen v zhoršujícím se kardiovaskulárním, ale i onkologickém a celkovém zdraví naší populace, kde ženy tvoří 52 %. Je tedy zřejmé, že více silných stránek patří k významným salutoprotektivním činitelům zdraví a jejich širší zakomponování do výzkumů psychologie zdraví by mohlo v značné míře obohatit spektrum dosavadních poznatků v této oblasti bádání.

Pozitivní psychologie a psychologie zdraví – další možnosti společných průniků

I některé další vymezení psychologie zdraví podporují možné tematické propojení pozitivní psychologie a psychologie zdraví. Například Pelcák (2009) konstatuje, že psychologie zdraví preferuje pozitivní pól kontinua „zdraví – nemoc", a podle Taylorové (1995) je zároveň tou oblastí psychologie, která se věnuje porozumění psychickým činitelům, kteří ovlivňují to, zda člověk zůstane zdravý, proč neonemocní a jak reaguje na to, když je nemocný. Kondáš (2002) ve své stati o psychologii zdraví přímo rozebírá některé specifické okruhy, které se podle našeho názoru dají považovat za styčné plochy psychologie zdraví a pozitivní psychologie. Jde zejména o následující problematické okruhy:

  • stres a jeho zvládání – copingové styly a strategie
  • psychologické činitelé kardiovaskulárních nemocí
  • psychoneuroimunologie a psychoonkologie
  • kognitivně-emocionální patogenní a zejména salutoprotektivní činitelé. Navzdory tematické samostatnosti uvedených okruhů je nepovažujeme za izolované (právě naopak), přičemž k pozitivní psychologii mají zřejmě nejblíže salutoprotektivní faktory a copingové styly, které nepřímo zasahují i do dalších dvou zmíněných oblastí. V první oblasti – stresu a jeho zvládání by se tedy pozitivní psychologie mohla uplatnit (při soustředění se na copingové styly a strategie) v orientaci na ty činitele a silné stránky, které podporují efektivní zvládání stresu a tím zamezují propuknutí tzv. civilizačních onemocnění. Je známo, že odolnost vůči stresu závisí na emoční stabilitě, nízké úrovni anxiozity, schopnosti ovládat emoce, uchovat si chladný úsudek i v exponované situaci apod.

Analogicky v oblasti psychologických činitelů kardiovaskulárních nemocí by mohlo jít o zaměření na specifické silné stránky osobnosti, které zamezují rozvoji negativního, menovitě extrémního emočního prožívání a jeho nepříznivému dopadu na srdečněcévní systém člověka.

V oblasti psychoneuroimunologie a psychoonkologie se ukazuje, že psychologické činitelé jsou významným faktorem oslabování/posilňování imunitního systému člověka, jako i vulnerability k onkologickým onemocněním. Přes CNS spolu s biologickými a sociálními faktory ovlivňují imunologické funkce, které chrání organismus. Psychologický stres, úzkost, naučená bezmocnost, deprese apod. např. působí jako imunosupresor, přičemž pozitivní emoce naopak podporují psychoimunologické reakce. Ukázalo se např., že nádory jsou dvojnásobně častější u depresivních lidí. Negativně působí i zklamání, iracionální přesvědčení, sociální dezirabilita, ztráta smyslu života a upřednostňování potřeb druhých (bližší Kondáš, 2002). Uvedené je tak přímou výzvou pro výzkum v této oblasti s uplatněním poznatků pozitivní psychologie.

Co se týče kognitivně-emocionálních patogenních a salutoprotektivních činitelů, zdá se, že tyto jsou psychologicky nejpropracovanější, přičemž s jejich zkoumáním se začalo ještě před oficiálním etablováním pozitivní psychologie. Jde např. o známou osobnostní charakteristiku lidí, kteří jsou schopni prožít i v extrémních podmínkách stresu známou jako sense of coherence (Antonovský), která hovoří o tom, že vnější stimuly dávají kognitivní smysl – nejsou tedy chaotické nebo náhodné, ale jsou konzistentní a strukturované. Někteří autoři nazývají tuto vlastnost nezdolností, příp. nezlomností a houževnatostí (resiliency). Kondáš je však pokládá za nadřazený pojem hardiness – duševní otužilost, kdy se na stres reaguje jako na výzvu k osobnostnímu růstu a nikoli jako na hrozbu. Odolní lidé mají také pozitivní sebeobraz, pozitivní sociální vztahy, bývají kooperativní, nezávislí a mají minimum iracionálních přesvědčení.

Dalším významným salutoprotektivním činitelem jsou již zmíněné pozitivní emoce, které jsou zároveň i jedním z nejfrekventovanějších pojmů současné pozitivní psychologie. Z aspektu psychologie zdraví je zajímavý především zmíněný optimismus jako silná stránka osobnosti, která podporuje zdraví (optimisté, jak jsme již zmínili, prožívají méně příznaků nemoci, mívají vyšší sebedůvěru i vnímanou osobní zdatnost).

Psychologie zdraví, pozitivní psychologie a prevence

Jednou z významných styčných ploch pozitivní psychologie a psychologie zdraví je oblast prevence. K tématu poskytl cenné podněty bez vědomého záměru vstupovat do kontextu pozitivní psychologie ještě prof. Kondáš, který zemřel krátce po jejím nástupu, a který otázkám prevence věnoval nemálo své odborné pozornosti. Zmínil zejména tři oblasti specifických cílů psychologie zdraví, které úzce souvisí s prevencí, a podle našeho názoru i s pozitivní psychologií. Jsou jimi ochrana zdraví (health protection) – k níž patří např. přebírání odpovědnosti za vlastní zdraví a udržování zdraví prospěšných návyků, redukce zdraví škodlivých návyků apod., posilňování zdraví (health promotion) – zvládání stresů, trénink sociálních dovedností, redukce sociálního strachu oproti kooperativnosti a nezávislosti, které zvyšují odolnost apod., a zvyšování zdraví (health enhancing) – k nimž patří nejen motivace zdraví prospěšného životního stylu a jeho přetrvávání, ale i mít zdraví za jednu z předních hodnot a prožívat radost, životní pohodu a štěstí. Konstatuje, že dosavadní teorie prevence se opírala hlavně o patogenetické činitele vzniku a šíření poruch a že mnohem více pozornosti by se mělo věnovat včasné detekci prekurzorů a perzistenčních činitelů, odpovědných za přetrvávání a relapsy poruch.

V navazujícím chápání Seligmana (2002a) by bylo možné označit pozitivní psychologii přímo za preventivní vědu, kdy za největší úlohu prevence v novém tisíciletí pokládá vytvoření vědy o lidských silných stránkách (a science of human strength) a pochopit a zjistit, jak je podporovat a rozvíjet především u mladých lidí. Podle tohoto autora úlohou pozitivní psychologie není pouze konstatovat, že člověk má být optimistický, spirituální nebo láskyplný, ale spíše popsat důsledky těchto vlastností a rysů (např. že optimistické myšlení snižuje výskyt depresí, zlepšuje tělesné zdraví a zvyšuje výkonnost). Jeho predikce o vědě a praxi psychologie 21. století spočívá v osobním přesvědčení, že vznikne psychologie pozitivního lidského fungování, která odhalí efektivní intervence na to, aby bylo možné sformovat prosperující jednotlivce, rodiny i společnost.

Jsme toho názoru, že rozvoj a podpora silných stránek člověka každého věku je jednou z nejsilnějších zbraní pozitivní psychologie na cestě za lepším zdravím člověka i celého lidstva. Bylo by jistě potěšující, kdyby pozitivní psychologie přispěla k tomuto cíli i ve spolupráci s psychologií zdraví, která na to poskytuje všechny potřebné podmínky a předpoklady.

Závěr

Cílem našeho příspěvku bylo načrtnout některé styčné plochy dvou relativně nových psychologických disciplín – pozitivní psychologie a psychologie zdraví a možností jejich teoretických, výzkumných a aplikačních průniků při využití poznatků obou disciplín pro podporu a upevnění zdraví člověka.

Ačkoli obě psychologie vznikly nezávisle na sobě a s jistým časovým odstupem, z jejich náplně a zaměření vyplynuly některé podnětné podněty pro vzájemnou spolupráci, a to i v širším interdisciplinárním chápání. Z konceptu pozitivní psychologie jsme se soustředili především na činitele, kteří mají bezpochyby kladný vztah nejen k psychickému zdraví a životní spokojenosti člověka, ale kteří celkově pozitivně ovlivňují jeho zdraví – tzv. silné stránky osobnosti a charakteru. Spolu s pozitivními emocemi jsou těmi oblastmi pozitivní psychologie, které se v rámci jejího současného směřování rozvíjejí nejprogresivněji.

Jinou perspektivní oblastí možné spolupráce psychologie zdraví a pozitivní psychologie je oblast prevence, kde využití silných stránek může sehrát jednu z klíčových úloh, a to zejména při celkovém snižování výskytu civilizačních nemocí a jejich negativního dopadu, jakož i při upevňování zdraví a životní spokojenosti lidí všech věkových kategorií. Pozitivní psychologie a psychologie zdraví se tak jeví nadějnými disciplínami, disponujícími dostupnými psychologickými prostředky využitelnými ve prospěch celkového ozdravení lidstva a zvýšení kvality jeho života.

Autor: Jana Kordačová, Ústav experimentální psychologie SAV, Bratislava

Příspěvek byl publikován ve sborníku z konference ,,Psychologie zdraví - Zdraví a moudrost. Psychologie zdraví a syndrom vyhoření. Rodové rozdíly v zdraví". Konference se konala v roce 2009. Zpracovatel: PhDr. Dušan Selko, CSc., MPH, Mgr. Róbert Ďurka, PhD. Sborník vydán s finančním příspěvkem Národního ústavu srdečních a cévních chorob, a. s., Bratislava Vydavatel: Národní ústav srdečních a cévních chorob, a. s., Bratislava ve Vydavatelství MAURO Slovakia s.r.o., Bratislava 2010, ISBN 978-80-968092-6-4

Celý sborník v PDF je tu: http://www.prohuman.sk/psychologia/psychologia-zdravia-2009