Myšlenky Konstantina Filozofa - sv. Cyrila. Inspirace pro edukační sociální práci

The Ideas of Constantine the Philosopher - St. Cyril. Inspiration for Educational social Work. Úvod Inspirací k úvaze o přesahování myšlenek Konstantina - sv. Cyrila a jejich vlivu na náš autorský koncept Edukační sociální práce je pro nás historická básnická skladba PROGLAS. Toto dílo je vzácným duchovním a kulturním dědictvím, které slovenskému národu darovali bratři věrozvěsti Konstantin - sv. Cyril a sv. Metoděj, a to z toho důvodu, že: „písmo se stává nezaměnitelným prostředkem duchovního růstu jednotlivce i celého společenství. Neboť, jak říká Konstantin - sv. Cyril: Žádná duše bez písmen vědomí nemá o tom Božím zákoně, zákoně knižním, či zákoně duchovním, zákoně, skrze nějž se Boží ráj zjevuje." (Cyril Vasiľ, In: Proglas – Konštantín Filozof, sv.Cyril, 2013, s.10, s.12.) Se vší skromností se pokusíme o naznačení významu některých myšlenek Konstantina Filozofa - sv. Cyrila pro náš autorský koncept edukační sociální práce. 1 Edukační sociální práce „Když svatý Cyril (Konstantin Filozof) a Metoděj přinášeli na Velkou Moravu staroslověnské písmo a darovali našim předkům překlad Starého i Nového zákona, věděli, jaký poklad nám darují. My jsme dnes zavalováni tisíci knih, z nichž mnohé jsou bezcenné, bez oživující myšlenky, nebo nabízejí jen stébla a bledé stopy moudrosti. Před staletími si lidé ctili jednu knihu nad všechny poklady světa. Nazvali ji Knihou – Biblí. V ní nacházeli zhuštěnou moudrost života. Ctili si knihu silnou a jiskřící hloubkou myšlenek, jedinečnou v celé světové literatuře, která formovala život národů a jejich kulturu." (Ján Chryzostom kardinál Korec.) Koncept Edukační sociální práce jsme vymezili a uveřejnili ve dvou autorských monografiích: Preventívna sociálna práca – Edukačná paradigma v sociálnej práci (2013) a Edukačná sociálna práca (2014) a též ve více vědeckých studiích. Edukační sociální práce je koncept a praktická činnost zaměřená na sociální změnu v životě dospělých osob prostřednictvím navození jejich psychické změny. Prostřednictvím sociální edukace a edukačního sociálního poradenství jsou sociální klienti vedeni k rozvoji vlastního psychického potenciálu. S cílem, aby se stávali duchovně, psychicky a sociálně vyspělými lidskými bytostmi. V básnickém díle Proglas je prezentována nadčasová filozofie člověka podle Konstantina Filozofa. Jeho tvořivý odkaz je aktuální dodnes a může být „kompasem" i při vymezení vyššího poslání teorie a praxe sociální práce. V současné životní realitě je potřeba vést dospělé lidi k zodpovědnosti za vlastní život. Obrazně řečeno, lidi je třeba naučit, jak „chléb vypěstovat, ne jen ho konzumovat." Edukační sociální práce se utváří jako nový druh sociální práce. Jejím úkolem je motivovat a prostřednictvím edukace (výchovy a vzdělávání) podpořit dospělé lidi - sociální klienty - ke změně jejich chování a jednání v případě sociálně zátěžové situace a sociálních problémů. Pozitivní změna v hodnocení sociální situace a rozhodnutí jednat jinak ovlivňuje i konstruktivní způsob řešení sociálního problému. Klienti mají osobní zodpovědnost za to, zda se stanou duchovně, psychicky a sociálně vyspělou osobností. Lidi je třeba motivovat k aktivitě a podpořit změnu jejich nefunkčního způsobu chování a jednání v rodinném, pracovním, občanském životě. „V Proglasu je shrnuta Konstantinova filozofie člověka. V tomto pohledu člověk chápe Slovo a z něho jako inteligentní bytost žije, živí si jím duši, posiluje si tímto Slovem srdce a uznává Boha za základ a zřídlo světa i svého života. Člověk si musí osvojit znalost písmen, aby se přes knižní kulturu pozdvihl k Zákonu Božímu – k životu ducha….Je přímo potřebné dnes zdůraznit, že vynalezení staroslověnského písma nebylo jen všeobecným kulturním činem. Byl to čin duchovní a vysloveně křesťanský. Do staroslověnštiny bylo přeloženo v první řadě Sv. písmo a bohoslužebné knihy. …A jen v souvislosti s vírou vzniklo i první literárně-umělecké dílo, překrásná báseň Proglas. Nová abeceda měla stát v první řadě ve službách víry a křesťanského života." (Ján Chryzostom kardinál Korec.) 2 Stávání se psychicky, duchovně a sociálně vyspělým člověkem „Všichni, kdo chcete své duše krásnými spatřit, a všichni po radosti toužící, toužící tmu, tmu hříšnou, navždy zahnat i tohoto světa hniloby se zbavit, i rajský život pro sebe zas objevit, i hořícímu ohni navždy uniknout, slyšte už, co sám váš um vám praví, slyšte všichni, celý národ slověnský, slyšte Slovo, od Boha vám seslané, Slovo, jež hladové lidské duše nasytí, Slovo, jež um i srdce vaše posílí, Slovo, jež Boha poznávat vás připraví." (Konštantín Filozof, Proglas, 2013, s. 23 - 25.) Každý věk má své poslání a úkol, což respektovali již Číňané v dávných dobách, když rozdělili život člověka na období mládí (do 20 let), na období zakládání rodiny (od 20 do 30 let), období poznávání vlastních omylů (od 30 do 50 let), poslední období tvořivého života (od 50 do 60 let) a od 60 do 70 let byl pro ně věk, kterého se chtěli dožít. „Lidská individualita je nejen jedinečná a neopakovatelná, ale i její vývoj postupuje v jedinečné křivce...vyvíjí se bytost, která je stále táž, ale přitom neustále jiná, v níž strukturní funkce dneška obsahuje nejen minulé navrstvení, ale i protikladné složky činnostních tvarů zítřka. Vývoj zde chápeme jako neustálé vyrovnávání protikladných tendencí, jako složitý boj pohybu a klidu, vnitřního růstu a vnějšího působení, rozmachu a rozpadu, jedinečného utváření a všeobecného postupu, nutností a náhod, příčin a účelu, zvětšování a kvalitativních změn." (V. Příhoda, 1967, s. 42-43.) V periodizaci života člověka se jako třídicí znak nejčastěji používá chronologický věk, v kombinaci s více či méně konkrétním vymezením životních vývojových úkolů. 3. Životní stádia a úkoly dospělých (podle některých významných představitelů celoživotní vývojové psychologie) Přehled sestavili: T. Pardel a A. Hrabovská (In: J. Koščo a kol., 1987, s. 58 - 59.) CH. Bühlerová: Období - (25 - 45 let) / Vývojové úkoly - Zralost, životní úkoly. Období - (45 - 65 let) / Vývojové úkoly - Psychický a sociální rozvoj, úspěch. Období - (65 let + ) / Vývojové úkoly - Duchovní poměr k životu. D. E. Super: Období - (25 - 45 let) / Budování rodiny a kariéry v soukromé a profesní oblasti. Období - (45 - 65 let) / Udržování postavení a stabilizace v životě. Období - (65 - 70 let) / Zpomalování pracovních, rodinných, zájmových aktivit. Období - (70 let + ) / Pokles životních aktivit, důchodový věk. D. B. Bromley: Období - (20 - 25 let) / Raná dospělost. Období - (25 - 40 let) / Střední dospělost. Období - (40 - 55 let) / Pozdní dospělost. Období - (55 - 65 let) / Před důchodem. Období - (65 - 70 let) / Důchod. Období - (75 let + ) / Stáří. V. Příhoda Období - (30 - 40 let) / Stabilizace. Období - (45 - 60 let) / Involuce. Období - (60 - 75 let) / Senium. Období - (75 let + ) / Kmetství. D. J. Levinson - Období - (22 - 40 let) / Raná dospělost. Období - (22 - 28 let) / Vstup do světa dospělých. Období - (28 - 33 let) / Přechod přes třicítku. Období - (33 - 40 let) / Usazení se. Období - (40 - 45 let) / Přechodná fáze, tranzit do středního věku. - Období - (45 - 65 let) / Střední dospělost. Období - (45 - 50 let) / Vstup do střední dospělosti. Období - (55 - 60 let) / Kulminace středního věku. Období - (60 - 65 let) / Přechodná fáze, tranzit do pozdní dospělosti. - Období - (65 let + ) / Pozdní dospělost. Přechodné fáze, pojmenované jako tranzity životní cesty, jsou senzitivními životními obdobími, kdy dochází k důležitým vývojovým změnám u jednotlivých osob. 4. Úkoly rozvoje člověka v dospělém věku Syntézu biologického, psychologického a sociálního hlediska periodizace, čili dělení života člověka na odlišná období, představuje přístup R. J. Havighursta. Jeho vymezení životních období (In: J. Koščo 1987, s. 62) prezentujeme proto, protože konkrétně popisuje životní vývojové úkoly v dospělosti, které jsou v centru našeho zájmu. Dospělost dělí na tři období, pro která jsou charakteristické určité vývojové úkoly (my jsme je nazvali rozvojové úkoly): Vývojové (rozvojové) úkoly rané dospělosti (18 - 30 let): vybrat si partnera; naučit se soužití s partnerem; založit si rodinu; vychovávat děti; vést domácnost; vstoupit do zaměstnání; převzít občanskou zodpovědnost; hledat příbuznou sociální skupinu. Vývojové (rozvojové) úkoly středního věku (30 - 60 let): poskytnout modely hodnotové orientace pro své děti; převzít společenskou zodpovědnost a angažovat se; dosahovat výsledků v profesní oblasti; akceptovat vlastní tělesné změny a adaptovat se na proces stárnutí; převzít zodpovědnost za stárnoucí rodiče. Vývojové úkoly pozdní dospělosti (bez určení věku): adaptovat se na ubývání energie a tělesné síly; adaptovat se na důchodový věk a snížení finančních příjmů; vyrovnat se s úmrtím partnera; vytvářet vztahy věkové příbuznosti, se skupinou vrstevníků; přebírat flexibilně nové sociální role; zajistit si přiměřené a uspokojivé bydlení. Ve vymezení vývojových úkolů jednotlivce zmíníme psychosociální teorii vývoje E. H. Eriksona (1959): „V rámci různých krizí se ukazuje, že každá kvalita Ega (Já) se objeví jako odpověď na vnitřní základní plán i na sociální prostředí a utváří se v konfrontaci s různými požadavky okolí. Krizí E. H. Erikson rozumí bod obratu, tedy čas, kdy se značně zvyšuje potenciál i zranitelnost osoby." (In: C. Hall – G. Lindzey, 1997, s. 67 – 68.) Ego (Já) má kreativní kvality, snaží se aktivně adaptovat na prostředí a nachází tvořivá řešení každého nového problému. „I při nezdarech odpovídá aktivně, protože je ve svém základu silné a flexibilní." (Tamtéž.) 5. Odkaz Konstantina - sv. Cyrila a cesta člověka k vyspělosti Zopakujme významný odkaz Konstantina - sv. Cyrila slovenskému národu: „...slyšte už, co sám váš um vám praví, slyšte všichni, celý národ slověnský, slyšte Slovo, od Boha vám seslané, Slovo, jež hladové lidské duše nasytí, Slovo, jež um i srdce vaše posílí. Slovo, jež Boha poznávat vás připraví. Tak jako radost nezasvitne bez světla, aby zrak spatřil všechno Boží stvoření, neboť všechno není krásné ani zřetelné"... Na poselství vzácného díla Proglas navazují i tato slova: „Pokud dnes laický svět hovoří o nepřekonatelné propasti mezi vírou... a vědou na druhé straně, tedy o jakoby nepřekonatelném konfliktu mezi fides a ratio, sv. Cyril právě naopak viděl ve vědě, především v takovém poznávání, které přivádí duši k moudrosti, uskutečnění Božího plánu o člověku. Tuto výzvu k harmonii mezi rozumem a vírou obsahuje již Proglas, který je nestaví do protikladu, ale vyzývá k vzájemné službě." (Cyril Vasiľ, Proglas, 2013, s .12.) „Pro Konstantina - sv. Cyrila skutečnou vědu a opravdovou moudrost představovala filozofie, kterou definoval jako: „poznávání božských a lidských věcí, nakolik se může člověk přiblížit Bohu, (jelikož filozofie) učí člověka, že svými skutky se má stát obrazem a podobou toho, který ho stvořil." (Cyril Vasiľ, Proglas, 2013, s. 12.) Písmo jako nositel poselství Slova se tak stává nezaměnitelným prostředkem duchovního růstu jednotlivce i celého společenství. Neboť jak říká Konstantin - sv. Cyril: „žádná duše bez písmen vědomí nemá o tom Božím zákoně, zákoně knižním, tedy duchovním... A ještě více než od kamene se v člověku bezpísmenná duše jeví neživou." (Tamtéž, s. 26.) Navážeme na předchozí poselství a uvedeme skutečnosti spjaté se životními úkoly osob v dospělém věku, které jsou důležité pro rozvoj jejich psychické a duchovní vyspělosti. Inspirovali jsme se myšlenkami psychologa E. H. Eriksona, který vymezil životní úkoly rozvoje osobnosti dospělého člověka následovně (In: C. Hall – G. Lindzey, 1997, s. 71): Dospělost (30 - 65): Pro toto životní období je důležitá motivace jednotlivce ke spojování vlastní osobní identity s identitou druhých osob, protože to napomáhá utvářet si vlastní osobnost. Vratká a nevyhraněná identita jednotlivce způsobí, že jeho vztahy k druhým lidem jsou odtažité, citově labilní, čímž se psychicky i sociálně izoluje. Pro život člověka je důležitá vzájemná hluboká náklonnost v prožívaných vztazích. Zralý věk (65 + ): Pro toto životní období je důležitá potřeba jednotlivce tvořit ideje, udržovat vztahy, zvládat situace, vytvářet předměty, uplatnit své schopnosti a tvořivost. Pokud tomu tak není, člověk riskuje, že bude o mnohé psychicky ochuzen a jako osoba bude stagnovat. Ve zralém věku je důležité, aby starší lidé zvelebovali v rámci svých možností vše, co v životě vytvořili. A také, aby pozitivně působili na potomstvo. Zpětný pohled na svůj život, který provází uspokojení z toho, že život měl svůj smysl a řád, vede k integritě konkrétního člověka. A naopak, pochybnosti o sobě a svém životě, nesplněné potřeby, očekávání a životní plány vedou k nespokojenosti až zoufalství. Je známou pravdou, že životní moudrost v seniorském věku spočívá v uchovávání a předávání léty nahromaděného poznání a zkušeností daného člověka dalšímu pokolení lidí. Profilování specifických vývojových úkolů dospělých osob, které jsme v našich textech nazvali rozvojovými úkoly (M. Machalová 2013, 2014 a jinde), pokračuje v současné době výraznějším tempem, než tomu bylo v minulosti. Objevují se další a nové, dříve nepoznané rozvojové úkoly dospělosti, například:

• Rozvíjet vlastní způsobilost učit se, vzdělávat se v dospělém i v seniorském věku.
• Naučit se používat nové informační a komunikační prostředky.
• Naučit se nové způsoby, jak si udržet zdraví.
• Adaptovat se na novou hierarchii hodnot a zájmů lidí, i na odlišnost a rozmanitost stylu života lidí dneška.
• Být schopen psychicky a sociálně se adaptovat i v podmínkách sociální a psychologické diskriminace, sociálního a zdravotního znevýhodnění dospělých osob ve společnosti, včetně lidí v seniorském věku a ve stáří.
• Být schopen porozumět tomu, co je zjevná a co je skrytá manipulace s vědomím a s podvědomím lidí. Naučit se rozeznat a být kritický vůči psychickému tlaku masmédií, bezduché zábavy, vůči praktikám znevažování lidské důstojnosti, i vůči zlehčování absolutní hodnoty pro člověka, kterou je jeho život.

Životní úkoly a tendence rozvoje osobnosti člověka Začněme slovy z díla Konstantina Filozofa - sv. Cyrila. (Proglas , 2013, s. 32 - 34): „...když tělo nemá patřičného pokrmu: právě tak stejně každá duše upadá v žití, když žije bez Božího života, když neslyší nikde slova Božího. Jiné však ještě podobenství přemoudré povězme, lidé, milující se vespolek, toužící Božím růstem růst už odteď! Neboť kdo by tuto prostou pravdu nevěděl? Tak jako semeno, jež padlo v úrodnou zem, stejně tak všechna lidská srdce na zemi déšť Božích písmen potřebují pro sebe, aby plod Boží vzrostl v nich co nejvíce. Kdo může všechna podobenství povědět, jež jazyk bez knih obžalují, usvědčí, že nemluví hlasem srozumitelným? Edukace (výchova a vzdělávání) dospělých, jako způsob dosažení vzdělanosti a rozvoje osobnostních kompetencí lidí, je v každém věku nerozlučně spjata se životními vývojovými, resp. rozvojovými úkoly lidí. Vývojové (rozvojové) změny nejsou výsadou dětství a dospívání, ale dějí se stejně i v dospělém a seniorském věku člověka. V různých životních stádiích jsou rozvojové změny vyvolány různými a pro daný věk i specifickými sociálními a psychologickými příčinami. Významnou úlohu v tom hraje výchova a sebevýchova lidí, jejich vzdělávání a sebevzdělávání, prostřednictvím čehož se lidé učí po celý život. Životní úkoly jednotlivých osob jsou jedinečné. D. Boadella (1996) dospěl k poznání, že proces rozvoje osobnosti člověka směřuje:

• k sebeorganizaci osoby, což je projev evolučního pudu člověka k psychickému rozvoji;
• k seberegulaci (řízení) osoby, což je projev dosahování psychické integrity a rovnováhy psychiky, chování a jednání člověka.

Zmíněné tendence se v rozvoji konkrétní lidské osoby projeví v jejím vlastním jedinečném způsobu prožívání, chování a jednání. Lidská bytost disponuje zděděnými a vrozenými dispozicemi k přežití. A za přiměřených životních podmínek se rozvíjí duchovně, psychicky, sociálně, tělesně, jako jedinečná celostní lidská bytost. Postup konkrétního člověka k psychické dospělosti (vyspělosti) se uskutečňuje tak, že se učí po celý život. Učí se vědomě i nevědomě, prostřednictvím výchovy (sebevýchovy), vzdělávání (sebevzdělávání). Stává se psychicky dospělou (vyspělou) osobností, chová se a jedná jako vyspělá osobnost. Platí známá moudrost, že strom se dá poznat podle jeho ovoce. My jen dodáme, že vyspělost či nevyspělost osobnosti člověka se dá poznat podle jeho chování, tedy projevování se, a podle jeho jednání, tedy skutků. Místo závěru „Pokud dnes svět hovoří o nepřekonatelné propasti mezi vírou a náboženstvím na jedné straně a rozumem či vědou na druhé straně, tedy o jakoby nepřekonatelném konfliktu mezi fides et ratio, sv. Cyril právě naopak viděl ve vědě, především v takovém poznávání, které přivádí duši k moudrosti, uskutečňování Božího plánu o člověku. Výzvu k harmonii mezi rozumem a vírou obsahuje Proglas, který je nestaví do protikladu, ale vyzývá k vzájemné službě. Toto jeho poselství je platné i dnes". (Cyril Vasiľ, 2013, s. 12.) Autor: Prof. PhDr. Mária Machalová, CSc. Literatura BOADELLA, D.1996. Soma, Jáství a Prapůvod. In: Energie & Charakter. Vědecký časopis. Roč.1, č.1, s.8-26. CYRIL Vasiľ. 2013. I Slovo i Písmo. In: Konštantín Filozof – Sv.Cyril: Proglas. Slovenská národná knižnica. Martin, s. 9-17. HALL,C. - LINDZEY,G. 1997. Psychológia osobnosti. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 510 s. ISBN80-08-00994-4. KONŠTANTÍN FILOZOF - Sv.CYRIL. 2013. Proglas. Slovenská národná knižnica. Martin, ISBN 978-80-8149-012-5. KOŠČO, J. a kol. 1987. Poradenská psychológia. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 446 s. MACHALOVÁ,M. 2013. Preventívna sociálna práca – Edukačná paradigma v sociálnej práci. Prešov: Prešovská univerzita. 272 s. ISBN 978-80-555-0932-7. MACHALOVÁ,M. 2014. Edukačná sociálna práca. Prešov: Prešovská univerzita. 327 s. ISBN 978-80-555-1118-4. PŘÍHODA,V. 1967. Ontogeneze lidské psychiky I-IV. Praha, SPN.