Na konci léta 2012 dvě desítky účastníků a účastnic z oblasti humanitární pomoci, rozvojové spolupráce a rozvojového vzdělávání absolvovaly na půdě Trnavské univerzity zajímavý typ vzdělávání. Jak tento dvouměsíční intenzivní trénink efektivní rozvojové spolupráce (TERS) proběhl, popisuje jeho koordinátor – bývalý rozvojový pracovník a v současnosti odborný asistent Trnavské univerzity – Juraj Jančovič.
Co si vy představujete pod pojmem efektivní rozvojová spolupráce?
Efektivní rozvojová spolupráce by měla být postavena na vzájemné spolupráci a budování partnerství mezi zeměmi a organizacemi, které poskytují určitý druh pomoci a těmi, kteří mají mít z této pomoci prospěch v podobě určitého rozvoje (například na africkém kontinentu). Cílová skupina pomoci by měla cítit spoluvlastnictví k uskutečňovaným aktivitám (zlepšování zdravotních služeb, podpora zemědělství či vzdělávací aktivity) a po ukončení projektu pokračovat v zahájených iniciativách. Ale pojem efektivní rozvojová spolupráce v sobě zahrnuje nejen sladění mezi poskytovatelem/dárcem (na Slovensku) a příjemcem (například v Keni), ale i samotnými rozvojovými organizacemi, aby jednotlivé aktivity navzájem doplňovaly a byly transparentní.
Jaké teoretické zázemí a praktické zkušenosti z terénu máte vy osobně?
Vystudoval jsem sociální práci na Trnavské univerzitě. Pro tuto univerzitu jsem později pracoval (jeden rok a 5 měsíců) na jejích sociálně-zdravotních projektech v Keni. Následně jsem 8 měsíců pracoval pro Vysokou školu svaté Alžběty na projektu obnovy nemocnice v Rutovu v Burundi. Působil jsem také jako konzultant při zakládání ugandsko-české nemocnice v Buikwe v Ugandě. Během mého působení na projektech v Africe jsem si stále více uvědomoval, že věnovat se rozvojovým aktivitám není vůbec snadné, pokud mají přinášet požadované ovoce. Proto jsem se začal vzdělávat v oblasti rozvoje v globálním měřítku a právě oblasti globálního rozvojového vzdělávání se věnuji až dosud.
Proč jste se rozhodli zorganizovat TERS na Slovensku?
Rozhodnutí zorganizovat TERS na Slovensku vycházelo ze silné potřeby vzdělávání a přípravy lidí v oblasti rozvojové problematiky. Na Fakultě zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity si několik zapálených lidí uvědomovalo, že pokud chce člověk této problematice opravdu plnohodnotně věnovat, měl by chápat, do jakého prostoru vstupuje. Mnoho věcí se dá naučit přímo v terénu (v Africe nebo v Asii), stejně jako jsem se jich učil i já, ale to učení je někdy velmi bolestivé – je to učení na vlastních chybách. Mnoha chybám se lze vyhnout, pokud člověk zná kontext, danou kulturu a základní principy práce.
Z jakých modulů se tento trénink pro (budoucí) terénní pracovníky skládal?
Trénink efektivní rozvojové spolupráce byl šit na míru pro slovenské podmínky. Při tvorbě kurikula tréninku jsme spolupracovali s Royal Tropical Institute z Holandska a organizací Horizont 3000 z Rakúska, které mají s podobným typem vzdělávání velké zkušenosti. Skládal se ze sedmi modulů, z nichž první čtyři moduly tvořily základní část tréninku. Byly jimi: Trendy v rozvojové spolupráci a humanitární pomoci, Kulturní citlivost v rozvojové práci, Komunitní rozvoj, Projektový management, v nichž účastníci získali komplexní pohled na rozvojovou spolupráci. Následující tři moduly: Specifika práce se zranitelnými skupinami, Komunitní zdravotní péče, Veřejné zdravotnictví se zaměřením na oblast environmentálního zdraví byly již zaměřené na specifické oblasti v rozvojovém kontextu.
Komu byl TERS určen? Jakí lidé nakonec absolvovali tento pilotní trénink?
Protože tento trénink byl pilotní, naším cílem bylo získat podnětnou zpětnou vazbu od zúčastněných, abychom ho do budoucna vylepšili. Proto jsme se rozhodli nabídnout účast lidem, kteří už mají zkušenosti s prací v rozvojové zemi, nebo v této oblasti pracují na Slovensku či v Česku. Většinou to byli lidé, kteří už působili v nějaké zemi třetího světa s nízkými příjmy.
Cílem tréninku nebylo jen předávat informace, ale prostřednictvím různých praktických cvičení a skupinové práce získávat také dovednosti, jak nabyté poznatky využívat v praxi. Důraz se kladl na vzájemnou interakci a předávání zkušeností samotných účastníků a účastnic TERS-u, takže nešlo o jednostranné získávání poznatků pouze od lektorů, ale i od sebe navzájem. Výměna zkušeností z terénu je vždy cenným přínosem.
S kým se mohli účastníci TERS-u setkat?
Moduly vedli pedagogy z Fakulty zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity, kteří mají zkušenosti s prací na rozvojových projektech. Pozvání přijal také Michael Obrovsky z rakouské Výskumnej Nadácie pre Medzinárodný Rozvoj (ȌFSE), který prezentoval výzvy mezinárodní rozvojové spolupráce, Braňo Tichý z PDCS hovořil o lidskoprávním přístupu v rozvoji, Vladimír Krčméry se věnoval etickým dilematům v rozvojové práci, Nora Beňáková a Zuzana Fialová z Platformy MVRO hovořily o oficiální slovenské rozvojové pomoci.
Která konkrétní aktivita z tréninku na vás nejvýrazněji rezonuje v paměti?
Velmi na mě zapůsobila simulace, která se zabývala mezikulturními otázkami v rámci modulu o komunitním rozvoji. Zúčastnění se rozdělili do dvou skupin, přičemž jednu tvořili ti, kteří přišli nabízet pomoc, a druhou skupinu tvořila místní komunita. Každý účastník zastával určitou roli a vrcholem bylo setkání a diskuse mezi oběma skupinami. Bylo zajímavé sledovat interakce a následnou analýzu situace. Účastníci si přímo na místě uvědomovali své naučené vzorce chování, předsudky i rozdíly v interpretaci.
Jak se bude TERS vyvíjet v budoucím roce?
Chtěli bychom na Trnavské univerzitě v podobných trénincích pokračovat. Zapracovat bychom do nich také věci, které jsme se naučili během pilotního tréninku. Navíc zvažujeme možnost otevřít trénink v anglickém jazyce a částečně přes internet e-learningovou formou, čímž by byl přístupný i pro lidi mimo Slovensko a Česko.
Text: Božena Baluchová
Foto: archiv Juraja Jančoviča,
Část rozhovoru Boženy Baluchové s Jurajem Jančovičem je zveřejněna v bulletinu Rozvojová pomoc (jaro 2013), který vydává Platforma MVRO.
Projekt TERS byl financován s podporou Evropské komise.
