Kromě názvu nemá tato spánková porucha s Měsícem nic společného. Protože je ale mimořádně zajímavá, věnujme jí i zde trochu prostoru. Mytologie spojuje Měsíc s mnoha událostmi na Zemi, věda zatím potvrzuje jen některé z nich. Nepochybný je vliv na vodu v oceánech. Příliv je nejvyšší za úplňku, protože tehdy je gravitace Měsíce nejsilnější. Zajímavé se mi zdá tvrzení, že vodu v lidském těle, jíž je tam opravdu hodně, to údajně nic nedělá (když to „vytahuje“ tuny vody v oceánech). Kromě vody je tu celá řada mořských živočichů, od korálů po ryby, kteří mají své vnitřní hodiny – oscilátory – nastavené také cirkalunárně, tedy podle fází Měsíce. Když se život přesunul na souš, něco z toho u něj zůstalo, a některé děje, zejména reprodukční, jsou spojovány s měsíčními cykly. Empirická pozorování naznačují, že za úplňku se rodí více dětí než za novoluní.
Všechny mágy a čaroděje odjakživa lákal úplněk od Babylonu po Bulgakova a jeho úžasný román Mistr a Markétka líčící návštěvu Satana za velikonočního úplňku, a nás také. Nicméně lze o něm říci jediné s jistotou: všichni lidé spí o 10–20 minut méně, než je jejich dlouhodobý průměr, což je dáno sníženou sekrecí hormonu tmy, melatoninu. Několik malých studií naznačuje, že muži mají za úplňku delší fáze REM, zatímco ženy kratší.1
Policie tento víkend zakryla nahého náměsíčníka v Manchesteru poté, co jej našla, jak se toulá ulicemi. Dotyčný prý viděl legrační stránku nočních dobrodružství, když požádal o selfie od policistů, kteří ho našli.
Tím se dostáváme ke spánkovému cyklu a jeho struktuře. Někdy kolem deváté hodiny večerní začne epifýza, neboli šišinka, vylučovat melatonin, hormon spánku, a ten teče celou noc téměř do sedmi do rána. Po šesté ráno se prudce vyloučí stresový hormon kortizol, který nás připravuje na denní zátěž. Jednou z jeho aktivit je i mazání paměťové stopy, a proto tak rychle zapomínáme ranní sen. Jinak ale především aktivuje celý organismus.
V mozku máme složitý orloj, oscilátor, který umožňuje sladit fyziologické procesy se slunečním rytmem. Všechny děje mají své cykly a podle jejich délky určujeme rytmus cirkadiánní (okolo dne), který trvá 24–28 hodin. Pomalejší rytmy, například ženský menstruační cyklus, se nazývají infradiánní, zatímco ty rychlejší, například tep, jsou ultradiánní.
Cirkadiánní rytmus má dva uzlové body, jarní a podzimní, kdy se mění krátký den a dlouhá noc ve svůj opak. Je mezi námi určité procento lidí, kterým tahle změna způsobí v orloji zmatek, což se může projevit depresí a/nebo psychosomatickou symptomatologií. To jsou typické jarní a podzimní deprese, pro které nenacházíme psychogenní důvody a které se tak objevují „pro nic a za nic“. Duben je tak měsíc s nejvyšší sebevražedností; na podzim s letním posílením se to posouvá až do listopadu.
V časovém okně, v němž teče melatonin, bychom měli spát 7–9 hodin. Jak říká česká pohádka, je to to nejsladší na světě; jenže je to ochotně narušováno. Při fyziologickém průběhu člověk usne do 20 minut po ulehnutí a pak se postupně propadá přes lehčí fáze charakterizované na EEG pomalými vlnami až do toho nejhlubšího spánku (stupeň 4), jehož elektroencefalografický záznam se podobá bezvědomí, ale je stále pomalovlnný. Zhruba po 90 minutách se najednou objeví silné nabuzení organismu provázené sny a navenek patrné rychlé oční pohyby, po kterých má tato fáze označení REM (rapid eye movement). Současně se EEG záznam blíží záznamu bdělého a výrazně se liší od pomalovlnných spánkových fází; k probuzení má člověk v tomto stavu daleko. Pokud se vzbudí do pěti minut po skončení REM fáze, sen si uvědomí; v delším časovém období ho však zaspí a ráno má dojem, že se mu nic nezdálo, přestože v REM stráví kolem 15–20 % celkového spánku. Tenhle cyklus se opakuje a potom se spánek stává méně hlubokým, REM se objevují častěji, až některá z nich končí probuzením. Ranní sny pak také zapomínáme, protože stresový hormon kortizol, který naskočí, aby nám pomohl přežít den, maže paměťovou stopu.
Pravé náměsíčnictví, somnambulismus, je mrákotný stav, který se objevuje v pomalovlnném spánku, tedy nikoliv v REM, tedy ve snech. Dnes je ve světovém pojetí somnambulismus zařazen do skupiny „poruch systému nabuzení“ (DOA – disorders of arousal).2, dříve známé pod pojmem parasomnie, které je jakýmsi zastřešujícím označením pro klasické náměsíčnictví, parasomnie typu sexsomnie, poruchy příjmu potravy související se spánkem, spánkové děsy, poruchy vyvolané některými léky, nyní obohacené o poruchy související s fází REM (RBD – REM behavioral disorders) a syndrom spánkové dušnosti. Je stále jasnější, že tyto poruchy nabuzení nejsou vázány pouze na dětství a adolescenci a že v dospělosti jimi trpí 2–4 % populace.
Celý život jsem byla náměsíčnice. Moji rodiče z toho šíleli a abych byla v bezpečí jako dítě, okna v mém pokoji byla vždy zamčená. Často jsem zabloudila do pokoje rodičů a mlčky stála na konci jejich postele – někdy jsem mumlala nesmysly. Mohu si jen představit, jak děsivé to muselo být. Máma si vzpomíná na jednu noc, kdy mi bylo asi dvanáct, jak jsem se rozzuřila, když jsem jí řekla, že mě nikdy neposlouchala, i když jsem do té doby mluvila úplně nesmyslně.
Pokud se jedná o rodinný výskyt, jsou sporné vlivy dědičnosti, protože takto zaměřených studií je zatím málo. Pokud jde o rozložení, jsou muži i ženy postiženi rovnoměrně v poměru 50:50. Je zde riziko úrazů i ublížení druhým ve všech případech, sexuální útok různého stupně v případě sexsomnie, pseudosuicidium (smrtelný úraz je omylem pokládán za sebevraždu) při nešťastném pádu z okna. Lidé s těmito poruchami mohou často trpět denní spavostí, různými bolestmi a celkovým zhoršením kvality života.
Náměsíčného člověka se nikdy nemáme snažit probouzet, protože po takovém probuzení bývá zmatený a chová se zmateně, nepředvídatelně a nezřídka agresivně. Je nejlepší s ním tiše mluvit a obvykle je možné s ním i rozhovor navázat, přitom ho zavést zpět do postele a uložit.
Představa, že v případech jednání v mrákotných stavech se jedná o plně automatické chování, je nyní zpochybňována a prokazuje se, že i v případech klasického náměsíčnictví může jít o reakci na snový děj. Ačkoliv není úplně jasné, jak k těmto poruchám dochází, zdá se prokázáno, že mozek napůl spí ve frontoparietálních oblastech, zatímco je „ve střehu“ v motorické a limbické (emoční) oblasti.
Léto před tím, než jsem šel na univerzitu, se mi nějak podařilo otevřít okno, jak to jen šlo. Musel jsem kvůli tomu prakticky viset z okna. Máma se bála, že půjdu na univerzitu a ve spánku udělám něco takového nebezpečného. Byl jsem rozumný a ujistil jsem se, že jsem vždy zamykal okna a dveře, abych nemohl vystoupit, když jsem byl na kolejích.
V historii je věrohodně zachyceno několik typických situací: Ve třetím století našeho letopočtu prý stoický filozof Diogenes Laertius četl a psal svá díla, když spal. Ve druhém století Galén, „otec“ anatomie, ve svém díle De motu musculorum (O svalovém pohybu) uvedl, že strávil celou noc chůzí ve spánku a probudil se až poté, co zakopl o kámen. Ve středověku byly náměsíčnost a další poruchy spánku neodmyslitelně spojeny s náboženskou vírou a interpretovány jako božská znamení nebo ďábelské činy. Španělský spisovatel ze šestnáctého století Antonio de Torquemada napsal, že ďábel nás nutí „snít chlípné sny“ a provokuje spáče „k bláznovství, pro které můžeme jednou přijít o tělo i mysl“.
Moje druhá polovina ví, jak mě dostat zpátky do postele. Jediné, co musí udělat, je jemně a klidně mluvit, aby mě přemluvila zpět do postele. Často se pak probudím v posteli a smějeme se tomu. Pokud jsem byl v noci náměsíčný, probouzím se úplně rozbitý. Vím, že jsem to udělal, jen když se probudím uprostřed spánku nebo když mi to někdo řekne. Připadá mi děsivější, když se probudím, aniž bych měl tušení, že mě museli zastavit, abych už nemohl jít do kuchyně nebo do auta.
Projevy poruchy se objevují většinou v první třetině spánku, tedy před půlnocí, ve druhé fázi pomalovlnného lehkého spánku na behaviorální úrovni, jako nekontrolované jednání, kdy spící osoba vstane, má otevřené oči a nepřítomný výraz a začne se chovat jako ve stavu bdění, aniž si je vědoma svého chování. Často koná jen běžné rutinní věci, které standardně provádí při vědomí, mluví ze spaní, pohybuje se po bytě a může bezmyšlenkovitě přemisťovat předměty. Může však pod vlivem snového děje překročit standardní hranice, dostat se do velmi nebezpečné situace, ohrozit vlastní bezpečnost a zdraví, například začít vařit, vydat se řídit motorové vozidlo nebo ublížit někomu jinému3. Agresivní projevy se objevují většinou v první třetině změněného stavu a po probuzení přetrvává ještě několik minut jistá zmatenost a nejasnost reality. Epizoda mrákotného stavu může trvat od minut po tři čtvrtě hodiny. Ztráta paměti nemusí být úplná, kolem 75 % osob udává útržkovité vzpomínky na proběhlé situace.
Diagnostická kritéria zahrnují následující položky: A. Opakované epizody zdánlivě bdělého chování během spánku, které však mohou být velmi nepravidelné v čase, např. po několika měsících; B. Nepřiměřené nebo zcela chybějící reakce na snahy okolí po probuzení spícího; C. Omezená, nebo zcela chybějící souvislost s nějakým snovým (non-REM) dějem; D. Úplná nebo částečná amnézie na proběhlé jednání; E. Porucha nemůže být vysvětlena jiným mechanismem (požití psychoaktivní látky, záchvatové onemocnění neurologického typu, jiná psychická porucha).
Jedinou objektivní metodou k diagnostice je však polysomnografický noční záznam ve spánkové laboratoři, který zachytí odchylky jak v mozku, tak v těle.
Třetina až polovina takto postižených utrpí během života nějaké zranění. Velmi zajímavá je porucha citlivosti a vedení bolesti. Když se při své noční aktivitě poraní, a někdy i výrazně (např. zlomeniny), většina necítí bolest; zranění si uvědomí až po návratu do postele a teprve potom, když se probudí. Ve studii Lopez et al. se uvádí, že téměř 80 % pacientů, kteří utrpěli nějaké zranění, svou bolest vůbec necítilo až do probuzení.
To, co se může přikombinovat k nežádoucímu jednání, je označováno už ve dvou samostatně vedených skupinách. Je to sexsomnia a spánková porucha příjmu potravy. Sexsomnia srozumitelně naznačuje, že se jedná buď o autoerotiku, a to až k možnému dosažení spánkového orgasmu, nebo o napadání sexuálních objektů, od něžností až po brutální znásilnění. Některé ženy mají dokonce spontánní orgasmus s hlasitými projevy. Toto jednání bývá za bdělého stavu následováno pocity hlubokého studu. Lidé se většinou za svůj somnambulismus stydí, ale tento stud je extrémní. Sexualita obětí je přitom většinou zcela normální bez jakýchkoli odchylek směrem k některé z parafilií.
Můj manžel má tyto malé epizody během noci, obvykle v době velkého stresu. Začalo to před několika lety – vždy mluvil ve spánku (a) což se mi jevilo jako jeho prodloužení. Když se to stalo poprvé a „ne“ to nestačilo, byla jsem opravdu zmatená... Druhý den ráno si na to nepamatoval. Byl tak rozrušený, že plakal – byl rozrušený, že jsem se kvůli němu cítila nepříjemně.
Plenění lednice, tedy porucha příjmu potravy spojená se somnambulismem (sleep eating disorder), je častou stížností především dospělých žen, které se ráno probouzejí v obalech od čokolády a dalších důsledcích svých nočních vychvátání. Jídelníček může být normální, bizarně kombinovaný (např. čokoláda polévaná namáslem), nebo zcela nepoživatelný (CD). Naopak zejména děti mohou mít během somnolentních epizod noční děsy, které je nezřídka vedou k panickému útěku s velkým rizikem poranění. U dětí může být také přidružen syndrom neklidných nohou (RLS – restless legs syndrome), což je nepříjemná porucha usínání, velmi často s rodinným výskytem přetrvávající často až do dospělosti. Rovněž se může připojit syndrom spánkové dušnosti.
Jill byla na střední škole, když začala jíst ve spánku. Navzdory tomu, že si nosila jídlo zpátky do postele, aby ho noc co noc hltala, až do příštího rána neměla ponětí o tom, co udělala. „Probudila jsem se s těmito nádobami nebo obaly z celé krabice sušenek nebo sušenek na mé posteli nebo vedle postele,“ řekla Jill, nyní 62 let stará.
Naprostá shoda klinického obrazu, ale zcela jiné příčiny a vývoj mají poruchy spánku spojené s fází REM (RBD – REM behavior disorder). V mozku máme totiž jistou „pojistku“, která během REM fáze brání možnému jednání ve snu souběžnému s jeho dějem. Tahle pojistka se může vypnout, nejčastěji ve vyšším věku ve spojení s postupnou atrofií mozku a nejčastěji při Parkinsonově demenci v jejích časných fázích. Takto postižení jedinci pak jednají na základě probíhajícího snového děje v REM fázi, a ne v pomalovlnném spánku jako u somnambulismu. Zajímavé je, že čím mírnější je člověk v bdělém stavu, tím agresivnější má sny. Což platí i o kočkách, u nichž to bylo zjištěno na konci 60. let minulého století po neurochirurgickém odstranění zmíněné pojistky. Protože žádné z farmak tuhle poruchu spolehlivě neovlivní, je dobré, když se takový jedinec skutečně přiváže silným provazem k posteli, aby se omezily nežádoucí následky. Podrobný návod k jednání při zjištěné poruše najdete na odkazu5 https://www.sleepadvisor.org/sleep-disorder-rem-sleep-behavior/.
V současnosti převládá názor, že vztah mezi somnambulní agresivitou ve spánku a agresivitou v bdělém stavu je obousměrný a v pozitivní korelaci, tedy čím víc jednoho, tím víc i druhého. Jak se somnambulní akce pohybují za hranice neškodnosti, jako je pojídání a vypovídání trapných informací, a vstupují do oblasti znásilnění a vražd, jejich stupeň důležitosti a relevance exponenciálně roste.
Pokud jde o agresivitu, je v současné literatuře řada popsaných případů včetně doporučení, jak postupovat a čemu se věnovat při případném soudním jednání. Za mého mládí byl ještě v některých učebnicích, a mnohem víc v laické literatuře, citován příběh detektiva, který šel neomylně po stopách vraha, a nakonec dospěl k nezvratnému závěru, že to byl on sám, kdy v somnambulním stavu vraždil.
I když je somnambulismus obvykle neškodný, v historii vražedné náměsíčnosti bylo zdokumentováno téměř 70 případů. Kromě těchto vražd existuje v historii také nespočet epizod nevražedného spánkového násilí. Soudní psychiatr jménem Bonkalo přezkoumal 50 zpráv o náměsíčném násilí. Dokázal vyzdvihnout společné charakteristiky útoků. Zjistil, že převážnou většinu (47 z 50 případů) spáchali muži a věk obviněných se pohyboval od 27 do 48 let. Navíc v dětství nebo v rodinné anamnéze byla silná náměsíčnost, noční enuréza, agitovanost při probuzení a noční můry (Bonkalo, 1974). Od Bonkalovy zprávy se zájem i výzkum týkající se náměsíčných pacientů rozšířil.
Parasomnie, které vedou k nezákonné činnosti, zejména k násilí, jsou pro medicínu i právo záhadným fenoménem. Prostřednictvím přehledu příslušné lékařské literatury bude poskytnut obecný přehled současných vědeckých poznatků. Ačkoli tyto znalosti nejsou zdaleka úplné, mohou poskytnout určité neurobiologické informace o faktorech, které člověka k takovým epizodám predisponují.
Popat a Winslade7 v souvislosti s právními a etickými hledisky uvádějí, že navzdory absenci vědomí při somnambulním jednání, které zaručuje zproštění trestní odpovědnosti, nevylučuje to odpovědnost za vystavení se zhoršujícím se faktorům, které mají za následek tyto násilné epizody. Jednotlivci by měli nést odpovědnost, pokud lze očekávat, že se budou snažit tyto faktory ovládat. Kromě toho by měli podstoupit vhodnou léčbu a následnou péči, aby se zabránilo budoucímu nekontrolovanému chování. Zřízení právní obrany pro parasomnii se ukazuje jako obtížné kvůli silnému potenciálu simulace, proto budou navržena specifická kritéria, aby bylo možné rozlišit mezi pravdivými a podvodnými tvrzeními o zločinech spáchaných během narušených spánkových stavů.
Náměsíčnictví (somnambulismus) nemá s Měsícem nic společného, kromě jména. Během úplňku se s výjimkou zkrácení spánku (na celé Zemi v důsledku snížené sekrece melatoninu jako důsledku většího osvitu) neděje nic pozoruhodného, tím méně magického. Náměsíčnictví je spánkovou poruchou charakteru mrákotného stavu, kdy mozek napůl spí a napůl je vzhůru. Během jednání v tomto stavu může člověk dělat plno věcí, za které se v bdělosti pak stydí, což není na místě. S výjimkou agresivity, která je v pozitivní korelaci s agresivitou při bdění (v RBD je to naopak korelace negativní), noční nekontrolované jednání nevypovídá nic o charakteru postiženého.
MUDr. Radkin Honzák
psychiatr
Blog autora: https://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=45293
1Zjistili jsme, že kolem úplňku se delta aktivita elektroencefalogramu (EEG) během NREM spánku, indikátoru hlubokého spánku, snížila o 30 %, doba do usnutí se prodloužila o 5 minut a celková doba spánku hodnocená EEG se zkrátila o 20 minut. Tyto změny byly spojeny se snížením subjektivní kvality spánku a sníženými hladinami endogenního melatoninu.
Christian Cajochen, et al.: Evidence that the lunar cycle influences human sleep. Curr Bio. 2013 5. srpna; 23(15):1485-8. DOI: 10.1016/j.cub.2013.06.029.
2 Idir Y, Oudiette D, Arnulf I.: Sleepwalking, sleep terrors, sexsomnia and other disorders of arousal: the old and the new. J Sleep Res. 2022 Aug;31(4):e13596. doi: 10.1111/jsr.13596. Epub 2022 Apr 6.
3 Teresa Paiva 1, Hugo Canas-Simião 2: Sleep and violence perpetration: A review of biological and environmental substrates. J Sleep Res. 2022 Oct;31(5):e13547. doi: 10.1111/jsr.13547. Epub 2022 Jan 17.
4 Lopez R, et al.: Pain in Sleepwalking: A Clinical Enigma. Sleep. 2015 Nov 1;38(11):1693–1698. doi: 10.5665/sleep.5144
5 Porucha chování v REM spánku: příčiny a léčba - Spánkový poradce
6 Bonkalo A: Impulsive acts and confusional states during incomplete arousal from sleep: criminological and forensic implications. Psychiatr Q 1974; 48:400–409[Medline]
7 Shreeya Popat, William Winslade: While You Were Sleepwalking: Science and Neurobiology of Sleep Disorders & the Enigma of Legal Responsibility of Violence During Parasomnia. Neuroethics, 2015;8(2):203-214. doi: 10.1007/s12152-015-9229-4. Epub 2015 Apr 24.