V poslední době jsme svědky vzestupu nejen drogových, ale i nelátkových patologických závislostí (NPZ). Příčiny jejich vzniku jsou multifaktoriální. Za etiologicky významné považujeme biologické faktory, sociální a sociokulturní faktory, mezi něž patří specifické zkušenosti z orientační rodiny, vliv určitého modelu chování, preference některých hodnot, kumulace negativních vlivů různého druhu, nedostatek spolehlivého zázemí i uspokojivých mezilidských vztahů, vrstevní skupina, vliv širší společnosti i působení všeobecně platných sociálních norem. Trojici základních faktorů stojících v pozadí vzniku NPZ uzavírají osobnostní vlastnosti jedince.
V této souvislosti nás zajímaly biologické faktory jako možný determinant NPZ. Tuto myšlenku jsme formulovali do hypotézy, v níž jsme předpokládali následující: Výskyt NPZ u rodičů determinuje jejich vznik a vývoj u biologických dětí.
Na potvrzení, nebo naopak vyvrácení pravdivosti výroku obsaženého v této hypotéze, jsme realizovali kvantitativní průzkum, kterého se zúčastnilo 151 respondentů. Konkrétně šlo o patologické hráče, protože právě hazard patří v současné společnosti mezi nejfrekventovanější NPZ. A kdyžže ty mají společné průběhové charakteristiky, diagnostická kritéria i obecné zásady léčebných postupů, můžeme získané výsledky aplikovat i na všechny ostatní druhy NPZ.
Přítomnost těch, jejichž biologické faktory ovlivňující vznik NPZ, jsme u našich respondentů zjišťovali položeními tří otázek, které představují první okruh dotazníkového formuláře zaměřený na odhalení nejen biologických, ale i sociálních, sociokulturních a osobnostních faktorů podílejících se na vzniku NPZ.
V souvislosti s nastolenou problematikou nás však zajímaly jen odpovědi na otázky výše zmíněného prvního okruhu, protože právě ty byly zaměřeny na zjišťování biologických faktorů determinujících NPZ. Na tyto tři otázky měli respondenti odpovědět výběrem jedné správné možnosti ze vzájemně uvedených alternativ.
První otázka požadovala po respondentech, aby se identifikovali jako žena nebo muž. Procentuální zastoupení příslušníků obou pohlaví v reprezentativní vzorku průzkumu dokumentuje následující graf:
Na základě graficky zpracovaných údajů týkajících se pohlaví respondentů konstatujeme, že do průzkumu se nezúčastnila žádná žena. Z toho usuzujeme, že jedním z rizikových biologických faktorů odpovědných za vznik NPZ je mužské pohlaví.
Druhá otázka byla zaměřena na zjištění věku respondentů. Přehled věkové škály účastníků průzkumu opět nabízíme ve formě grafu:
Uvedené empirické údaje nám posloužily k určení nejrizikovější věkové kategorie v rámci uvažované biologické determinace NPZ. Jak ukazuje graf, NPZ nejvíce ohrožuje věková kategorie reprezentovaná mladšími dospělými muži, tedy muži ve věku 20 až 35 let, zatímco seniory, tedy muže řazené v rámci periodizace lidského života do období stáří, vůbec nemůžeme považovat za rizikovou skupinu.
Prostřednictvím třetí a současně poslední otázky vztahující se k problematice biologické determinace NPZ jsme zjišťovali přítomnost kteréhokoli z NPZ u některého z biologických rodičů oslovených respondentů. Získané výsledky jsme opět zaznamenali ve formě níže uvedeného grafu:
Zpracování odpovědí na tuto třetí otázku nám zároveň umožňuje zaujat konečné stanovisko k hypotéze, která předpokládala, že výskyt NPZ u rodičů determinuje jejich vznik a vývoj u biologických dětí. Na základě výsledků průzkumu ve vztahu k poslední testované otázce však nemůžeme obsah dané hypotézy potvrdit.
Nadvazující na zjištěné skutečnosti zároveň nesouhlasíme s Vágnerovou (2004), pokládající za etiologicky významné příčiny návykových a impulzivních poruch, do kategorie kterých patří i patologické hráčství biologické faktory, neboť jen 17,9 % účastníků našeho průzkumu potvrdilo přítomnost gamblerství i u některého ze svých biologických rodičů. Zbývajících 82,1 % respondentů tuto možnost zcela vyloučilo, kvůli čemuž se nepotvrdila ani hypotéza našeho průzkumu, v níž jsme vycházejíc přesně z analogických názorů i dalších autorů zabývajících se touto problematikou v odborné rovině předpokládali, že vznik NPZ způsobují kromě jiných i biologické faktory.
Avšak ani oněch 17,9 % respondentů potvrzujících přítomnost alespoň jednoho z NPZ u některého ze svých biologických rodičů není úplně zanedbatelných a je možné přiklonit se k teorii Matouška (2003), která připouští alternativu, že sklon k vyhledávání tohoto typu nových vzrušujících zážitků je částečně dědičný, jehož důkazem by mohla být i zmíněných 17,9 % účastníků průzkumu.
Přestože některé lékařské studie poukazují na dědičný faktor NPZ, znamená to jen to, že se dědí predispozice. Pokud však matky nebo otcové, kteří trpěli některou z NPZ, nezanedbají prevenci, jejich děti mají velký předpoklad vyhnout se těmto poruchám (Ladishová, 2006).
Pokud vycházíme z přesvědčení, že každé NPZ je lepší předcházet než ji léčit, zaměřujeme se v souvislosti s praktickými návrhy a doporučeními v rámci této problematiky na prevenci NPZ. V tomto směru jsme se inspirovali strategií britského modelu prevence drogových závislostí. Ten klade těžiště prevence i mimoškolské prostředí, čímž rozšiřuje její působení na různé věkové skupiny, ale navzdory celospolečenskému dosahu je velmi konkrétní a srozumitelný pro každého. Z uvedených důvodů se pokusíme aplikovat ho i do oblasti prevence NPZ, kdyžť obecné znaky a diagnostická kritéria jsou společná jak pro látkové, tak i pro NPZ. Celý model tvoří patnáct základních principů rozdělených do čtyř klíčových oblastí.
První klíčová oblast je zaměřena na reálná rizika a ochranné faktory v závislosti na aktivitách v přesně definovaných skupinách populace. Zahrnuje tři principy:
- jasná definice populace,
- přesný odhad rizika návykových činností pro danou populaci a možné ochrany,
- zvýšená pozornost skupinám osob s vysokým stupněm ohrožení a nízkou úrovní ochrany.
Druhá klíčová oblast je zaměřena na efektivitu programů, projektů a intervencí. Skládá se z několika principů:
- potřeba vytváření celospolečenské klimy proti NPZ,
- rozvoj životních dovedností a technik odmítání návykových činností,
- redukce rizik a zvýšení ochrany rodin,
- posilování sociálních vazeb,
- rozvoj intervencí zaměřených na přesně specifikovanou populaci.
Třetí klíčová oblast je zaměřena na včasnost intervence. Skládá se ze tří principů:
- prevence vývoje závislosti v co nejranějším věku,
- prevence zaměřená na oblast volnočasových aktivit,
- realizace preventivních aktivit v domovním prostředí.
Čtvrtá klíčová oblast je zaměřena na efektivnější řízení preventivních programů. Je složena ze tří principů:
- vytvářet z projektů programy použitelné i v jiných komunitách,
- trénování zaměstnanců a odborníků,
- monitorování a ověřování programů.
Na závěr považujeme za důležité upozornit, že za žádných okolností nemáme v úmyslu zobecňovat jednak získané výsledky průzkumu, ani navrhovaná doporučení pro praxi v rámci celé komunity závislých jedinců. Protože i přes všechno jsme přesvědčeni, že společnost není definována univerzalitou, ale individualitou každé lidské bytosti a právě v duchu snahy o zachování tohoto principu by měla být rozvíjena i činnost nejen sociálních pracovníků, ale i zástupců všech ostatních profesí při práci se závislými klienty nebo jinými uživateli sociálních služeb.
Autor: Mgr.Tatiana Jurková Použitá literatura:
MALOVIČ, P. 2007. Technologické závislosti. In Sociální prevence. ISSN 1336-9679, 2007, roč.2., č.2, s.12. MATOUŠEK, O. 2003. Slovník sociální práce. Praha:Portál Praha, 2003. 288 s. ISBN 80-7178-549-0. LADISHOVÁ, L. C. 2006. Strach z jedla. Ružomberok: Epos, 2006. 159 s. ISBN 80-89191-44-4.