Sudán - největší africká země a jeden z prioritních států slovenské oficiální rozvojové pomoci se připravuje na událost, která může změnit jeho mapu. Na základě mírové dohody, která v roce 2005 ukončila více než dvacetiletou občanskou válku mezi sudánským severem a jihem, se má v lednu v referendu rozhodnout o rozdělení země. Ačkoli by to nebyla vůbec první změna hranic v Africe od konce kolonialismu, rozpad států a vytváření nových států nikde ve světě není jednoduché. Michael Dool, učitel na základní škole v jiho-súdánské osadě Agangrial, hrdě ukazuje „království“, v němž bydlí i pracuje. Areál osmileté základní školy tvoří několik budov z hlíny se slaměnou střechou, kuchyně pod stromem, kde se u ohně vaří kaše z obilí dodaného Světovým potravinovým programem OSN, a velké parkoviště pro jízdní kola. Mnohé děti sem totiž docházejí z několika kilometrů vzdálenosti.

Do školy chodí asi tisíc dětí, necelá třetina z nich jsou dívky. Čím vyšší ročník, tím je dívkám v učebnách méně. Dívky a ženy v kultuře místního pasteveckého kmene Dinků to nemají snadné. Největší cenu mají v době vydání – někdy i stovky krav, potom se z nich stává domácí pracovní síla. Michael je však rozhodnutý, že jeho dcera vzdělání dostane, školu dokončí a jistě ji nebude nutit k časnému vydání.

Kaše ve školní kuchyni se vaří ze zbylých zásob. Michael říká, že pokud se řediteli školy nepodaří rychle sehnat a dopravit z krajského města Rumbek jídlo na další tři měsíce, mnohé děti do školy nepřijdou. „A s prázdným žaludkem ani nebudou zvládat soustředit se na výuku,“ dodává Michael, který zjevně také nejí třikrát denně. Podvýživou, jakou už v sousední Keni nebo Ugandě často nevidět, trpí v Jižním Súdánu téměř každá živá bytost. Včetně tak ceněných krav.

Dovézt sem potraviny nebo cokoliv jiného je přitom zdaleka jednoduché. Z Agangrial do Rumbeku je to sice jen 70 kilometrů, ale i naší malé výpravě po slovenských rozvojových projektech to slušným autem trvalo tři hodiny. Asfaltových silnic je v celém Jižním Súdánu jen několik kilometrů. I samotná návštěva škol v Agangrial, které fungují s finanční podporou ze Slovenska, nebyla do poslední chvíle jistá. A to nejen kvůli hustému dešti, kvůli němuž nákladním autům hrozí, že zapadnou, ale hlavně kvůli bezpečnosti. V okolí osady se totiž znovu rozpoutaly boje mezi klany o krávy. Právě tyto boje, ale také předchozí dlouhé sucho a s tím související hlad, je podle Michaela to, co v Agangrial lidi trápí nejvíc.

Tak jako mnozí v Jižním Súdánu však doufají, že boje o krávy utichnou a i země se bude více rozvíjet, investovat do vzdělání a zemědělství, když se Jižní Súdán osamostatní a bude si vládnout sám. I když se problémy této chudé země nevyřeší hned.

Jižní Súdán má přibližně osm milionů obyvatel a rozlohu třináctkrát větší než Slovensko. Už jen zavedení pořádku v boji proti násilí mezi klany v jejich střetech o krávy nebude jednoduché. A problémem není jen odzbrojení a vnitřní spory. Po letech války zde chybí gramotní lidé a kvalifikovaná pracovní síla ve všech oblastech – lékaři, učitelé, manažeři, ale i vyučení zedníci, elektrikáři, tesaři, instalatéři, které často nahrazují pracovníci z Kene a Ugandy. Chybí školy všech stupňů, učebnice, udržované studny, cesty, elektřina, infrastruktura. Státní a veřejná správa se jen formuje a ani v případě samostatnosti není zaručeno, že všechny zisky z ropy budou investovány do postupného rozvoje.

Přesto je Michael rozhodnutý a v lednovém referendu bez zaváhání zvolí samostatnost Jižního Súdánu. Otázkou ale je, zda referendum proběhne, kdy, a zda sever jeho výsledky uzná.

Referendum o sebeurčení Jižního Súdánu předpokládá smlouva, která v roce 2005 ukončila nejdelší občanskou válku v Africe. Konflikt mezi převážně arabským severem a černošským jihem trval s přestávkami téměř po celou dobu od vyhlášení nezávislosti Súdánu. Zemřeli v něm dva miliony lidí a další čtyři miliony museli z domovů utéct. Zůstala země, která patří k nejchudším na světě, s nevyčíslitelnými ekonomickými a sociálními ztrátami, které souvisí s chybějící infrastrukturou a vzdělanou vrstvou obyvatelstva.

Mírová smlouva přiznala zanedbávanému Jižnímu Súdánu právo na sebeurčení a statut autonomie. Podle smlouvy měla být prioritou obou stran konfliktu zachování společného státu, přičemž v následujícím přechodném období mají udělat vše pro to, aby se společný stát stal pro obyvatele jihu „atraktivní“. Jeho atraktivita se má projevit v referendu o sebeurčení Jižního Súdánu, které by se mělo uskutečnit v lednu 2011, půl roku před vypršením platnosti mírové dohody.

Pár měsíců před plánovaným referendem se však zdálo, že vize společného státu obyvatele Jižního Súdánu nijak neláká. Každý, koho během cesty oslovíme, věří, že lépe bude, až se osamostatní. Důvody pro nezávislost jsou podobné, stařešinové z osady Marial Lou při našem společném jednání pod stromem to shrnuli: vláda v Chartúmu nedodržuje mírovou dohodu – nechává si větší podíl ze zisků z ropy, která se těží na jihu, Južany používá, považuje za druhotřídní občany či kdysi otroky, Chartúm nepomohl budovat školy, cesty, studny ani nemocnice, které tak velmi potřebují. Podle nich měl Chartúm dostatek času na to, aby ukázal, že mu na Jihu záleží, a pokud se o to i teď pokouší, je pozdě. I proto jej podezřívají, že se snaží destabilizovat bezpečnostní situaci v Jižním Súdánu, aby referendum mohla odložit a pomáhá vyzbrojovat skupiny, které vyvolávají boje mezi klany.

Pocit krivdy a odhodlání mužů v radě starších jsou tak silné, že v případě odkladu referenda nebo jiných komplikací nebudou váhat a samostatnost budou bránit i se zbraněmi v rukou. Pokud Chartúm referendum odloží, Jižní Súdán se zjevně bude snažit vyhlásit samostatnost i bez hlasování. V situaci, kdy se odkládá dohoda o definitivním vytyčení přesných hranic, v jejichž okolí jsou naleziště ropy, to však může znamenat nový konflikt.

Konflikt se však nebude týkat jen starších, kteří mluví o tom, že mají s válkou zkušenosti, ale i mladých chlapců, kteří beze slova s vážnou tváří sledují jednání pod stromem, dívek a žen, které pumpují vodu ze studny opodál, nebo nářadím podobným motyce obdělávají pole kukuřice. Konflikt zasáhne rozrůstající se školu, do níž chodí stále více dětí, i ty starší, kteří přes válku neměli šanci na vzdělání. Postihne i místní kliniku, v níž pracují i lékaři ze Slovenska a která se z polní válečné kliniky stala fungující nemocnicí, kde se zdravotní péče učí místní lidé. Vývoj v zemi, která měla zatím jen pět let míru na pomalý rozjezd svého rozvoje, se opět zvrátí. Opět se nic nebude stavět a investovat do zemědělství, vzdělání...

Zdržování Chartúmu

Vláda v Chartúmu má dva velké důvody, proč se kvůli potenciální změně hranic netěšit a odkládání referenda vyhýbat. Prvním je ropa, zisk z níž podle agentury Reuters tvoří téměř polovinu rozpočtu vlády v Chartúmu a odhadem 98 % rozpočtu jihosúdánské autonomie. Ropa se těží hlavně na jihu, další nová naleziště jsou nedaleko dosud nepřesně vytyčených hranic. Problém s ropou při pokojném řešení státněprávního uspořádání by teoreticky nemusel být tak složitý. Ropa totiž proudí do rafinérií na sever a exportuje se přes Port Sudan na pobřeží Rudého moře, takže vzájemná závislost severu a jihu na těžbě a exportu ropy a slušná dohoda by podle Reuters v tomto případě mohla pomoci předejít novému konfliktu. Teoreticky.

Chartúm má i další důvod k obavám. Osamostatnění Jižního Súdánu by mohlo být jen začátkem cesty k rozpadu. Následovat by mohl Darfúr nebo ještě dříve federální části Jižní Kordofán a Modrý Nil, které v době občanské války stáli na straně jihu. Navíc tu zůstává specifická pohraniční oblast Abyei. I obyvatelé Abyei se na základě mírové dohody mají v paralelním referendu rozhodnout, zda chtějí ponechat svůj specifický statut v rámci severu, nebo se připojit k jihu. Referendu v Abeyi hrozí přitom ještě větší odklad.

Možnosti řešení

Aby v Súdánu došlo k „občanskému rozvodu, ne k občanské válce“, je třeba jednání. Africká unie proto vytvořila speciální panel, v jehož rámci zástupci obou sudánských stran připravují varianty řešení poreferendové situace. Panel navrhl čtyři možnosti řešení: 1. vznik dvou nezávislých států bez vzájemných vazeb, 2. dva státy s užším rámcem spolupráce, který umožní např. volný pohyb osob a zboží, 3. konfederace, 4. společný federální stát a důsledné plnění mírové dohody o nápravě historických nerovností a nespravedlností, které vedly k válce.

Vzhledem k touze po samostatnosti, která je v lidech v Jižním Súdánu silná a podporovala ji i oficiální jihosúdánská administrativa, možnost společného státu vypadá nepravděpodobně. V této situaci však hrozí nejhorší varianta vývoje – odklad referenda, jednostranné vyhlášení samostatnosti Jižního Súdánu a nový konflikt o hranice a ropu. I proto se jako nejméně bolestivá jeví možnost vytvoření dvou států – alespoň na začátku s užšími vazbami a spoluprací. Sever a jih spojuje nejen ropa, ale i vody Nílu a také problém statisíců uprchlíků z Jižního Súdánu, kteří žijí na severu a v sousedních státech.

Správa v začátcích

Bez ohledu na to, jak jednání dopadnou, samostatnost bude znamenat větší nároky i na jihosúdánskou vládu v Chartúmu. Správa zatím autonomního státu je však důsledkem dlouhodobé války křehká.

Při nástupu do regionálního zastoupení jihosúdánského ministerstva školství pro oblast Lakes v Rumbeku nás generální ředitel usadí do malé kanceláře s opadanou omítkou a prostým vybavením. Dva stoly zakryté ubrusy s několika hromádkami papírů a kalendářem od UNICEF, jedna police s několika učebnicemi na ukázku, ventilátor a pár židlí. Žádný počítač. Ten, mimochodem, neměli ani celníci při pasové kontrole na rumbeckém letišti, kde přistávací dráha jako zdejší cesty není asfaltová.

Zástupce vlády vyjmenovává hlavní problémy místního školství: chybí budovy – děti se učí pod stromy, není dostatek kvalifikovaných učitelů, školních pomůcek, chybí finance – měsíční rozpočet na provoz škol je opravdu bídný. Také si myslí, že Chartúm nedává jihosúdánské vládě celý podíl ze zisků z ropy. Na druhou stranu dodává, že největší podíl těch peněz i tak zůstává ropným společnostem. Podle něj, až se Jižní Súdán osamostatní, vyjedná s ropnými firmami lepší smlouvy. Co když s návrhy nebude souhlasit? „Tak jim řekneme, aby těžily ropu jinde,“ uzavírá.

I chystané vyjednávání nových smluv o těžbě ropy naznačuje, že Jižní Súdán může uvíznout v problému, který analytik Paul Collier nazval pastí nerostného bohatství. Souvisí s ní korupce, menší tlak na vládnoucí elitu k odpovědným rozpočtovým výdajům, i snaha o udržení si moci za každou cenu. Pasti se dá vyhnout dodržováním transparentnosti při výběru kontraktora, zveřejňováním uzavíraných smluv i výdajů vlády.

Rozvojová pomoc

V zemi, kde velká část obyvatel neví číst a psát a i při volbách musí asistovat gramotní pomocníci, jako je učitel Michael v Agangrial, nelze na začátku počítat s efektivní veřejnou kontrolou. I proto mají opodstatnění vzdělávací projekty slovenských nevládních organizací (eRko, SAVIO). Místní lidé i správa si také cení podpory provozu vesnických nemocnic a vysílání lékařů (eRko, Vysoké školy sv. Alžběty, Trnavská univerzita). S příspěvkem SlovakAid se školí budoucí technici, kteří budou schopní starat se o údržbu solárních zařízení a studní (eRko), postavila se vodovodní síť ve městě Nasir (ADRA), vybudoval se mlýn a pekárna (Nadácia Integra) atd. (Celkem v letech 2004-2009 podle Platformy nevládních rozvojových organizací šlo do projektů v Súdánu pod značkou SlovakAid, které přispívají k naplňování rozvojových cílů OSN, více než 1,4 milionu eur).

Pomoc Jižnímu Súdánu poskytují několik dárců, OSN, Světová banka, EU i USA. EU tento rok vyčlenila 150 milionů eur z Evropského rozvojového fondu na pomoc především v Jižním Súdánu, Darfúru a v oblastech hranic mezi severem a jihem. Jsou to dodatečné finance k více než jedné miliardě eur, které v Súdánu poskytla od roku 2003 na humanitární a rozvojovou pomoc. Další peníze chce dát i na přípravu referenda, na které – pokud dostane pozvání – vyšle pozorovatele.

USA v snaze předejít konfliktu nabídly Chartúmu „mrkev a bič“. Pokud Chartúm nebude bránit referendum a dohodě o sporných otázkách, USA mu poskytnou investice do rozvoje zemědělství, na němž Súdán už roky záleží, a později do dalších sektorů. Pokud Chartúm ukončí konflikt v Darfúru, USA nabízejí i obnovu diplomatických vztahů, odpouštění dluhu a zrušení obchodních sankcí. V opačném případě kromě zbrojného embarga OSN navrhnou nové sankce.

Chartúm hrozbu sankcí odmítl. Přesto se v září za jednacím stolem OSN o Súdánu s účastí Africké unie a Světové banky měl uchýlit i americký prezident B. Obama. Zhoršování situace v zemi, kterou USA v roce 1993 zařadily na seznam podporovatelů terorismu, totiž ohrožuje stabilitu a bezpečnost nejen ve východní Africe.

Je vítané, že při snižování počtu zemí slovenské oficiální rozvojové pomoci zůstal Súdán tento rok mezi prioritami. Komplikace v zemi by však neměly být důvodem k tomu, abychom od pomoci v Jižním Súdánu ustupovali, spíše naopak.

Autor: Daniela Balážová Článek vyšiel v časopise Zahraničná politika, který vydává Slovenská spoločnosť pre zahraničnú politiku (RC SFPA, http://www.sfpa.sk ) http://www.zahranicnapolitika.sk**