Podpůrné skupiny pro příbuzné osob s demencí v mezinárodním kontextu Rodiny se často, při propuknutí nebo diagnostikování různých vážných nemocí svých blízkých, rozhodnou postarat se o člena rodiny v domácím prostředí. Po určité době se rodina pod tlakem zátěže spojené se starostlivostí o odkázanou blízkou osobu a tlakem běžných povinností dostává do stavu psychického i fyzického vyčerpání. Při prvních signálech vyčerpání se rodina obvykle obrací na další blízké osoby jako jsou přátelé, sousedé a později žádá o pomoc pomáhající profesionály a odborníky. Jedná se o situace, kdy se rodina stává klientem sociální práce. Jednou z možných forem sociální práce s rodinou je doprovázení, podpora a pomoc prostřednictvím podpůrné skupiny.

Podpůrné skupiny orientované na pomoc příbuzným osob s onemocněním demence různé etiologie jsou na Slovensku novým vědecko-výzkumným fenoménem v rámci sociální práce. Sociální práce s rodinou je orientována a zkoumána převážně v souvislosti s tématem rodiny s dětmi, s dospívající mládeží v sociálně-ekonomické zátěži nebo se zdravotním postižením. Naším záměrem je přiblížit problematiku podpůrných skupin, které sdružují dospělé děti (případně životní partnery a partnerky) v produktivním věku pečující buď o své partnery a partnerky v produktivním věku, nebo o rodiče a sourozence v postprodukčním věku. Pojem příbuzní (blízké osoby) je v odborné i laické literatuře používán i ve spojení s pojmem rodinný opatrovatel. Podle Repkové (2010) jde o osobu ošetřující bez mzdy, která poskytuje péči svým nejbližším, nejčastěji na principu úzkých vnitrorodinných vztahů bez očekávání finanční odměny. Bodnárová, Šelestiaková (2011) také uvádějí pojem rodinní, neformální opatrovatelé, kteří jsou nezastupitelnou složkou při poskytování péče a pomoci svým starším příbuzným. V případě potřeby tuto roli nejčastěji přebírají manželé, manželky, partneři/-ky a děti, případně partneři/-ky jejich dětí. Jedná se převážně o osoby ve starším dospělém věku (50+) nebo i o osoby v mladším seniorskom věku (60+). Fertaľová a další (2011) ve svém výzkumu potvrzují, že z hlediska rodinné příslušnosti tvoří dospělé děti 62 % a životní partneři 28 %, ostatních 10 % neformálních opatrovatelů tvoří blízcí příbuzní (vnučky a nevesty). Z hlediska pohlavní příslušnosti tvoří 75 % ženy. (Zvěrová, 2010) Dospělé děti rodičů ve středním a starším seniorskom věku, které poskytují péči v domácím prostředí, vyhledávají informace týkající se konkrétní nemoci a cítí potřebu projevu porozumění a zachování vlastního soukromí. Postupně pociťují únavu, potřebu odbřemenění a poskytnutí sociálních intervencí, podpory či poradenství ve vztahu k dlouhodobé péči o své rodiče, sourozence nebo manžele a manželky.

Vymezení pojmu podpůrné skupiny v mezinárodním kontextu

Podpůrné skupiny (support group) mají svou několik desítkovou historií zejména ve skandinávských zemích a v USA. Podle Hrozenské a Gabrielové (2011) využívání asociačních skupin pro pomoc osobám s demencí a zakládání sebeorganizovaných skupin je v zahraničí častou možností, stejně jako systém denních stacionářů, možnost osobní asistence a domácí péče poskytovaná odborníky, stejně jako dobrovolníky a charitativními organizacemi. Pro přiblížení chápání pojmu podpůrné skupiny v mezinárodním kontextu popisujeme norský, dánský, anglický, německý, americký, český a slovenský model koncepce podpůrné skupiny.

Národní síť podpůrných skupin (Nasjonalt Støttegruppenettverk NSN) v Norsku je organizace sdružující všechny podpůrné skupiny dané země. Skupiny vznikají pro různé cílové skupiny bez ohledu na věk, pohlaví, rasu či jinou příslušnost nebo region. Nejdůležitějším společným znakem je spojení s určitou událostí. Za událost se považuje určité onemocnění, kterým trpí několik osob, nebo nějaká katastrofa (přírodní, letecká, teroristická...). Tak vznikají podpůrné skupiny pro oblasti postihnuté povodněmi (různými nebo jinými událostmi) a podpůrné skupiny zaměřené na určitá onemocnění, jako například rakovina, skleróza multiplex nebo demence. Podstatným znakem podpůrné skupiny je, že tvoří doplňkovou službu k veřejné profesionální sociální službě (Sormul, 2015). V souvislosti se syndromem demence je v každém norském městě a obci vytvořen tým odborníků na demenci (tzv. demensteam), který úzce spolupracuje s praktickými lékaři, sociálními pracovníky sociálnězdravotních odborů nebo referátů na městských a obecních úřadech. Tento tým spolupracuje také s Národní organizací pro veřejné zdraví (Nasjonalt forening for folkehelse), která zakládá a spravuje podpůrné skupiny v oblasti práce s osobami s demencí. Každá podpůrná skupina má formu vzdělávací skupiny a skupiny společných rozhovorů. Takovým způsobem se sklíjí jak edukační, tak terapeutická část odborné práce. Obě části zastřešují odborníci, kteří pracují pro Národní organizaci pro veřejné zdraví nebo jako dobrovolníci. Prioritou pomoci je psychosociální podpora příbuzným formou vytvoření bezpečného prostoru pro ventilaci emocí, výměnu zkušeností a získávání informací – vzdělávání. Některé podpůrné skupiny mají formu setkání u kávy (Temakafé) nebo nabídky relaxace formou jógy. V Norsku jsou vybudována také Centra podpory příbuzných (Pårørendesenteret), která nabízejí bez ohledu na diagnózu pomoc rodině a blízkým osobám (sousedům, přátelům, kolegům). Jejich pomoc spočívá v poskytování sociálně-psychologického poradenství a praktických informací, například jak mohou pomáhat tomu, na kom jim záleží. Centra podpory příbuzných zároveň slouží jako metodická centra pro odborníky z oblasti péče a sociálních služeb, jako výzkumná centra a centrálně pro rozvoj národní spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem.

V Dánsku byl vyvinut intervenční program na podporu příbuzných poskytujících péči v rodinném prostředí. Program se jmenuje Danske Alzheimer interventionudersøgelse (DAISY) a je výsledkem spolupráce dánského Ministerstva zdravotníctví a Národního vědeckého centra pro výzkum demence (Nationalt Videnscenter for demens). Účelem projektu DAISY bylo přezkoumat způsoby, jak zlepšit podporu pro osoby, kterým byla diagnostikována demence v raném stádiu. Na základě tohoto modelu byla vytvořena interaktivní příručka pro pomáhajícího profesionála, která se používá jako součást poradenského procesu pro osoby v počátečním stádiu demence a jejich rodinné příslušníky, kteří potřebují získat co nejvíce poznatků o demencii. Model je určen pro zaměstnance obcí a měst, pomáhající profesionály pracující v zařízeních sociálních služeb a pro sdružení poskytující psycho-sociální podporu příbuzným osob s onemocněním demence. Jedná se především o techniku vedení poradenských rozhovorů osobní i telefonickou formou a o vzdělávací kurzy pro osoby s diagnostikovanou demencí různé etiologie a jejich příbuzné. Na projekt Daisy navazuje další projekt – příručka starostlivosti o občana s demencí – Demens guiden. V Dánsku nabízí Dánský Červený kříž dobrovolnický program pod názvem „Podpora rodinného opatrovatele“ formou návštěvy „přítele“ v domácnosti osoby s demencí na jednu až dvě hodiny, zatímco příbuzný má možnost odejít z domácnosti a věnovat se jiným činnostem mimo ní. Touto službou se nenahrazuje sociální služba, ale nabízí se jako doplňková služba formou konkrétní podpory příbuzného poskytujícího 24hodinovou péči. (Sundhetsstyrrelsen, 2016) Základním východiskem podpůrné skupiny je konkrétní pomoc konkrétní rodině v určitém pravidelném cyklu.

V Čechách podle Jarolímové a Novákové (2013) se na označení podpůrné skupiny pro rodinné opatrovníky seniora se syndromem demence používá pojem svojpomocná skupina jako synonymum. Podpůrné skupiny v České republice vznikají jako organizace a kluby na pomoc příbuzným, kteří mají v péči blízkou osobu s Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence. Obě autorky uvádějí, že svojpomocná skupina pro příbuzné probíhá za přítomnosti facilitátora. Facilitátor vede rozhovory s účastníky, kteří se ocitají ve stresu ze zátěže péče, a také vede rozhovory na individuální úrovni mimo skupinu. Česká Alzheimerovská společnost ve svých materiálech (2016) nabízí pro potenciální účastníky takovýchto skupin dvě možnosti. Čaj o páté je setkání svojpomocné skupiny pro rodinné opatrovníky se zaměřením na získávání informací o pomoci osobě s demencí. Na setkání si vyměňují informace samotní příbuzní, kteří mají v péči blízkou osobu trpící demencí. Toulky pamětí a duší je podpůrná skupina určená osobám v počáteční fázi demence, jimž se odborník snaží pomoci vyrovnat se s příznaky demence a poskytuje jim psychosociální podporu. Primárním cílem skupin je poskytování emoční podpory těm, kteří se starají o člověka s demencí. Skupina pracuje na principu vzájemného sdílení a spolupráce: každý člen skupiny má co nabídnout (zkušenosti a informace) a co získat (sdělováním emocí se snižuje tenze a stres). Skupinami se mohou účastnit také jednotlivci, kteří ukončili roli opatrovatele na základě úmrtí opatrované osoby, a skupina je nápomocná v procesu zármutku a ztráty opatrovatelské role. Holmerová (2009) shrnuje poznatky z fungování svojpomocné skupiny České Alzheimerovské společnosti tak, že rodinní opatrovatelé si ve skupině za podpory odborného pracovníka vyměňují své zkušenosti a emoční zážitky a společně se snaží nalézt řešení praktických problémů. Opatrovatelé si navzájem poskytují podporu. Právě takové poskytování podpory a výměna relevantních informací je klíčové při snižování zátěže a stresu rodinných opatrovatelů.

Podle německých zkušeností Annett Kruger (2012) hodnotí setkání v otevřené podpůrné skupině pro rodinné opatrovníky jako výměnu společných zkušeností, nápadů a tipů. Jedná se o neformální sdílení nápadů a informací, při němž se snižuje sociální izolace, rozvíjejí se nové sociální kontakty a posilují se sociální dovednosti účastníků skupiny. Účastníci podpůrné skupiny mají opět čas sami pro sebe a naučí se lépe vyrovnávat se stresem. Pocit absence soukromí a prostoru pro vyrovnávání se se zátěží je u příbuzných častý, což potvrzuje i starší empirická studie Braun a kol. (2008). Už v té době závěry výzkumu apelovaly na naléhavou potřebu posílení a modifikace podpůrných, psychoterapeutických nebo preventivních programů pro příbuzné osob s demencí v Německu.

Anglický vědec Potts (2005) se zabývá historií vzniku online podpůrných skupin na světě (OSGs – online support groups), které vznikly už v roce 1982 ve srovnání s Face to Face podpůrnými skupinami. Jde o online komunity, v nichž jsou aktivní osoby se společným problémem týkajícím se zejména zdraví nebo jiných sociálních událostí. Tyto online skupiny poskytují prostor pro vzájemnou podporu a výměnu informací, více anonymity a zejména prostor pro inhibované osoby. U online podpůrných skupin má osobní zkušenost větší hodnotu než přístup založený na důkazech. U těchto skupin vzniká riziko, že může docházet i k dezinformacím a zvýšenému riziku negativního vlivu informací na jednotlivce. Online podpůrné skupiny mají formu svojpomocných skupin, tj. bez vedení facilitátora. Zainteresované osoby sdílející názor a zkušenosti pracují bez intervence odborníka. Online podpůrné skupiny jsou v současnosti využívány ve virtuálním prostoru pro různé cílové skupiny v kombinaci také se skutečnými podpůrnými skupinami, které se setkávají osobně a pravidelně v určitém prostoru. Organizace zakládající podpůrné skupiny často nabízejí kombinaci online skupin i skutečných podpůrných skupin. Obecně mají takové svépomocné skupiny mnohem méně konfrontací a výrazně více pozitivních podpůrných vyjádření. Jedná se o otevřené, přístupné skupiny, které nabízejí psychickou podporu každému, kdo sdílí problémy a stejné témata ve skupině. Členové jsou zároveň poskytovateli i příjemci podpory. Obecně se skupiny orientují více na informace dostupné od členů skupiny než na informace od odborníků z externího prostředí. (Yalom, Leszcz, 2007)

Americká Alzheimerova asociace sdružuje všechny neziskové organizace poskytující dobrovolné zdravotní služby, podporu a výzkum se zaměřením na Alzheimerovu chorobu. Představuje podpůrné skupiny pro opatrovatele, rodinu a přátele osob s demencí, které vytvářejí bezpečný prostor pro rozvoj vzájemné podpory, výměnu praktických informací, způsobů zvládání, sdílení pocitů, potřeb i zájmů. Tyto skupiny vedou vyškolení profesionálové. Kromě podpůrných skupin pro pečovatele nabízejí i podpůrné skupiny určené speciálně pro osoby v počátečním stádiu Alzheimerovy choroby. Stejně mají zřízenou i online poradnu pro osoby, které upřednostňují virtuální prostor před osobním setkáním. (www.alz.org)

V podmínkách Slovenska se setkáváme se dvěma pojmy, které v laické i odborné veřejnosti evokují synonymum k podpůrné skupině – svojpomocná skupina. Hejzlarová (2011) zdůrazňuje rozdíl mezi svojpomocnými skupinami bez podpory profesionálů (self-help groups) a podpůrnými skupinami vedenými profesionály (support groups). Na rozdíl od svojpomocné skupiny, kde iniciativa vychází od lidí zasažených společným problémem, podpůrnou skupinu zakládá a vede profesionál. V praxi jsou podpůrné skupiny velmi často určitým způsobem napojené na poskytovatele sociálních služeb, popř. jiné organizace. Pozitivem tohoto jevu je určité stabilní zázemí skupin, snadnější kumulace a následné předávání zkušeností s chodem skupiny i potenciál odborného dohledu. Svojpomocná skupina je podle Schavela (2012) neformálním seskupením několika osob spojených podobným osudem, životními situacemi nebo postižených porovnatelnými obtížnostmi. Svoje činnosti vykonávají svojpomocné skupiny bez profesionálního vedení nejčastěji pravidelně, většinou společným a rovnoprávným rozhovorem. Členové svojpomocné skupiny se prostřednictvím vztahů a interakcí navzájem posilují a upevňují si pocit vzájemné hodnoty. Brenkus a další (2005, s. 23) kategorizují svojpomocné skupiny na: skupiny zaměřené na ztrátu nebo přechodné fáze života (ztráta někoho blízkého nebo hledání nového smyslu života), dále na skupiny zaměřené na „krok vpřed“ – růst (pro rodinné členy osob trpících psychickými nemocemi) a na skupiny zaměřené na zvládání stresu a podpůrné skupiny (pro osoby s určenou diagnózou psychického onemocnění). Výhodou svojpomocné skupiny podle Brenkusa (2005) je fakt, že se z člena skupiny stává pomocník, který pomáhá řešit problémy ostatních. Jeho závislost na pomoci jiné osoby je výrazně menší. Člen svojpomocné skupiny v roli pomocníka získává pocit užitečnosti a při poskytování rad a vlastních zkušeností má možnost dívat se na svůj problém z odstupu.

Profesionálové, kteří vedou podpůrné skupiny, mají často různé role: jsou „katalyzátory“, facilitátory, poradci, zprostředkovatelé nebo průvodci životem. Důležité je pro odborníky zůstat lidmi s projevem empatie a radostí ze vzájemné přítomnosti bez vážnějších intervencí a nabízení možností řešení. V rámci podpory a „péče“ o rodinné opatrovníky je vždy důležité, aby rodinný opatrovatel získal kladné sebahodnocení, náhled na to, jak může pomáhat sám sobě, hledat možné intervence, vyhledat podobnou skupinu osob, stanovit si reálné cíle, neváhat požádat o pomoc, správně komunikovat s ostatními členy rodiny a s přáteli, věnovat se také vlastnímu zdraví, vyhýbat se destruktivnímu chování, udržovat sebevědomí a podobně. Podpůrná skupina je prostor, kde je možné navzájem komunikovat, prožívat, ventilovat své pocity radosti i frustrace a současně předávat a přijímat sociální podporu a oporu. Společný sociální problém, sprázněnost a překonání obav z vlastního sociálního problému je cílem podpůrných skupin. Péče o člověka s Alzheimerovou chorobou přináší chvíle plné obav, smutku a bezmocnosti. Tavel (2009) zdůrazňuje, že poradenství a podpůrné či vlastně samo-pomocné skupiny pro opatrovatele poskytující péči o osobu s demencí oddalují institucionalizaci člověka s Alzheimerovou chorobou o rok.

Uvedenými konkrétními příklady ze zahraničí i Slovenska chceme ilustrovat nejednotnost odborníků v pojmosloví podpůrných a svojpomocných skupin. Podstata v obou případech je zachována. Jde vždy o seskupení osob se stejným problémem, které se setkávají v určeném prostoru (reálném nebo virtuálním) a jejichž cílem je společná výměna informací. Principy jsou stejné, ale metody práce v samotné skupině odlišné. Podpůrné skupiny pro rodinné příslušníky osob s demencí na Slovensku Podle Bušové a kol. (2011) existuje síť různorodých služeb pro osoby, které jsou odkázané na pomoc druhých. Problémem je, že odkázané starší osoby, jejich rodinní příslušníci a často i odborníci z různých sektorů nemají o nich dostatek informací. I Fertaľová a kol. (2011) zdůrazňují, že dostatek informací o formách pomoci dlouhodobě nemocným seniorům a jejich rodinám v rámci zdravotního a sociálního sektoru je základem pro kvalitnější management péče v domácím prostředí. Také upozorňují na naléhavou potřebu posílit podpůrné a preventivní programy pro rodinné opatrovníky, ale i příjemce péče. Souhlasíme se závěry výzkumů autorek a také konstatujeme, že je důležité šířit osvětu o existenci poradenských i podpůrných skupin.

Podpůrné skupiny sdružující osoby pečující o své starší rodinné příslušníky (dospělé děti o svých rodičích v seniorskom věku) jsou v podmínkách Slovenska teprve na svém začátku. V roce 2016 uvádí Slovenská Alzheimerova spoločnosť 5 fungujících kontaktních míst – podpůrných skupin v celém Slovensku. Pokrytí a rok vzniku je následující: Slovenská Alzheimerova spoločnosť, n.o., Bratislava (vznikla v roce 1998 a s menšími přestávkami funguje dodnes), Aptet, n.o. Levice (vznikla 18.11.2014), Špecializované zařízení Domov Márie, Banská Štiavnica (vzniklo 3.11.2011), DSS Subsídium Rožňava (vzniklo 21.01.2014) a SPOĽACH, o.z. Banská Bystrica datuje svůj vznik 22.6.2011. Pro ilustraci uvádíme příklad vzniku a pravidelného fungování podpůrné skupiny v Banské Bystrici. Skupina

P

říbuzných a

O

opatrovatelů

Ľ

udí s

A

lzheimerovou

CH

orobou pod názvem

SPOĽACH

(první písmena jednotlivých slov tvoří tento název) vznikla z podnětu rodinných opatrovatelů, kteří přicházeli často s opakujícími se otázkami ohledně péče o svého příbuzného za zaměstnanci místní samosprávy. Podnětem pro vznik nejprve neformální podpůrné skupiny byli právě příbuzní, kteří vyjadřovali zklamání z nedostatku informací o progresi choroby od ošetřujících lékařů specialistů a s tím související starostlivosti. Informace uvedené v té době na internetových stránkách neměly ucelený charakter a byly pro mnoho příbuzných „jen další zátěží v jejich chaotické situaci“. V roce 2012 se etablovala formální podpůrná skupina jako občanské sdružení se stejným názvem SPOĽACH, o.z. především vzhledem k potřebě oficiálního „zastřešení“ doteď neformální skupiny. Pro zakladatelky bylo navíc přínosné formalizování občanského sdružení kvůli možnostem získávání finančních prostředků na existenci a chod podpůrné skupiny. Posláním občanského sdružení SPOĽACH je zlepšovat kvalitu života lidí s onemocněním Alzheimerovy choroby a demencí různé etiologie prostřednictvím pomoci, podpory, vzdělávání a poskytování služeb těmto osobám. Kromě podpůrné skupiny realizuje SPOĽACH poradenství v oblasti péče o osoby s demencí různého typu etiologie, vzdělávání a tréninky paměti.

Podpůrnou skupinu tvoří rodinní příslušníci lidí s Alzheimerovou chorobou, kteří se o své nemocné blízké starají většinou v domácím prostředí nebo v kombinaci ambulantních a terénních sociálních služeb. Vzdělávání je zajišťováno prostřednictvím zvoucích odborníků z různých oblastí medicíny, léčebné pedagogiky, psychologie, sociální práce i práva. Předávané informace o různých metodách komunikace, péče nebo samotné nemoci mají interdisciplinární, profesionální a zároveň osobní charakter. Interdisciplinárnost je naplňována účastí různých odborníků z oblasti péče o člověka a prezentací témat týkajících se demence Alzheimerova typu, případně demencí různé etiologie. Profesionální aspekt je zajišťován také zakladatelkami, které jsou pomáhajícími profesionálkami z oblasti sociální práce se seniory, s víceletými praktickými zkušenostmi a adekvátním vysokoškolským vzděláním. Osobní charakter má význam adresnosti poradenství a podpory členům skupiny, stejně jako jednotlivcům. Těmito způsoby se naplňuje myšlenka komplexnosti pomoci. Rodinní příslušníci získávají rozmanité informace od odborníků současně z různých pohledů, které si doplňují vlastními prožitými zážitky a z nich vyplývajícími zkušenostmi. Poradenství, které probíhá v podpůrné skupině, má předpoklad dalšího předávání informační pomoci širší rodině a blízkým osobám v okolí nemocného seniora. Za zajímavost považujeme nárůst průměrného počtu účastníků podpůrné skupiny, který během pěti let vzrostl o 3,5 násobek, což kopíruje statistiky evidence osob trpících syndromem demence různé etiologie. Právě vytvořením prostoru pro fungování podpůrné skupiny a jeho pravidelností přispívá SPOĽACH k intervenci preventivního programu syndromu vyhoření a ke snižování zátěže rodinného opatrovatele. Chien (2011) potvrzuje, že účast ve skupinách zlepšuje pocit well-being pečovatelů, snižuje jejich depresivitu, subjektivní zátěž a zlepšuje sociální dopady péče. I Fertaľová a kol. (2011) vnímají sociální podporu, kterou opatrovatelé dostávají od okolí, jako významný protektivní faktor, který snižuje úroveň jejich stresového prožívání. V podpůrné skupině SPOĽACH kladou facilitátorky důraz na uvolněnou, přátelskou a zároveň důvěrnou atmosféru a otevřeně se zajímají o samotné rodinné opatrovatele (o jejich prožívání a jejich každodenní fungování), přičemž do pozadí „jdou“ otázky směřované přímo na jejich blízkou osobu s onemocněním Alzheimerovy demence. Pravidelnou participací na skupině a projevením empatického zájmu o rodinné opatrovatele přispívají facilitátorky k pocitu posílení vlastní identity rodinného opatrovatele jako člověka, který si zaslouží projevení lidského zájmu a porozumění.

Závěr

Janečková (2013) zdůrazňuje, že rodinní příslušníci představují pro většinu seniorů základní zdroj jistoty, sdílení, sociálního začlenění i životního smyslu. Příbuzní jsou stejně významným zdrojem inspirací, zlepšování kvality poskytované péče pro pomáhající profesionály a jsou základním pilířem v péči o dlouhodobě nemocného člena rodiny. Z uvedeného vyplývá potřeba stejné pozornosti směrem k seniorům i k jejich rodinným příslušníkům. Posilování kompetencí rodinných příslušníků právě pomáhajícími profesionály může přispět k naplnění důležitých aspektů jejich vzájemného vztahu. V širším kontextu významu naplňování vztahu dochází k oddalování umístění seniora s demencí do instituce a k podpoře fungování, i kdyby ne samostatného, ale rozhodně rodinného života seniora odkázaného na pomoc. Zátěž při poskytované péči o dlouhodobě nemocného člena rodiny by měla být rozložena mezi tři subjekty: stát (máme na mysli především ošetřovatelskou péči v nemocnicích), komunitu ve významu komunitních sociálních služeb (sociální služby ambulantního a terénního charakteru) a rodinu. V takovém případě půjde o komplementární rozložení sil při poskytování pomoci, péče a podpory samotnému členovi rodiny s určitou nemocí a jeho rodinnému opatrovateli.

Podpůrné skupiny vytvářejí sociální kapitál ve významu vytvoření bezpečného prostoru pro sdílení vzájemných pocitů a výměnu zkušeností. Propojení laického a profesionálního doprovázení, podpory a pomoci pro konkrétní cílovou skupinu rodinných příslušníků osob s demencí spolu s uvedeným příkladem fungující podpůrné skupiny SPOĽACH v Banské Bystrici vytváří perspektivu rozvoje možností sociální práce v konkrétní lokalitě na principu sociálního síťování a rozvoje komunitních sociálních služeb jako doplňku k veřejným službám. Sociální práci s rodinou se seniorem čeká mnoho výzev. Jednou z nich je vytváření sítě podpůrných skupin rodinných příslušníků, kteří pociťují potřebu vzájemné pomoci pod odborným vedením s možností pomoci k sebeorganizaci, sebarozvoji a vzdělávání v specifické oblasti péče o člověka s onemocněním Alzheimerovy demence.

Autor: PhDr. Miroslava Tokovská, PhD Autorka pracuje jako Associate Professor na nórské vysoké škole. Její profesionální doména jsou sociální služby pro seniory a sociální práce se seniory, rodinou seniora, aktivizace osob se syndromem demence a dalších onemocnění. Vydala publikace věnované péči o seniory v kontextu sociální práce, péči o člověka v kontextu vybraných pomáhajících profesí, tréninku paměti a pohybu, aktivnímu stárnutí v spektru perspektivy, aktivizaci seniorů s onemocněním demence a kognitivní a psychomotorické aktivizaci v pomáhajících profesích. Seznam bibliografických odkazů

AMERICKÁ ALZHEIMEROVA ASOCIÁCIA. Informácie o podpornej skupine opatrovateľov. [cit. 2016-05-16]. Dostupné na internete: https://www.alz.org/care/alzheimers-dementia-support-groups.asp#group

BODNÁROVÁ, B., ŠELESTIAKOVÁ, K. 2011. Kvalita života rodinných opatrovateľov závislých, inkontinenciou postihnutých starších osôb v Európe. Národná správa – Slovenská republika. Bratislava : Inštitút pre výskum práce a rodiny. [cit. 2016-06-10]. Dostupné http://www.ceit.sk/IVPR/images/pdf/2012/qz_slovencina_konecna_verzia.pdf

BRENKUS, Jozef a iní. 2005. Sociálna práca v obci. 2005. Bratislava : SOCIA . 59 s. ISBN: 80-967908-6-2.

BRAUN, M., SCHOLZ, U., HORNUNG, R., MARTIN, M. 2008. The burden of spousal caregiving: A preliminary psychometric evaluation of the German version of the Zarit Burden Interview. In Aging and Mental Health, 2010, Vol. 14, No. 2, pg. 159-167.

FERTAĽOVÁ, T., ONDRIOVÁ, I., MAGUROVÁ, D., CMOREJOVÁ, V. 2011. Starostlivosť o pacienta s Alzheimerovou chorobou v domácom prostredí. FZO PU Prešov, Projekt KEGA 022PU-4/2011. s. 16-24. [cit. 2016-06-10]. Dostupné na internete: http://www.unipo.sk/public/media/18431/Ferta%C4%BEov%C3%A1%20T.,%20%20Ondriov%C3%A1%20I.,%20Magurov%C3%A1%20D.,%20%20Cmorejov%C3%A1%20V.,.pdf

HEJZLAROVÁ, Eva. 2011. Svépomocné a podpůrné skupiny v Česku: mapa terénu, rizika dalšího vývoje a možnosti veřejné politiky. In Sociální práce/Sociálna práca. 2011, roč. XII, č. 1, s. 51-59. ISSN 1213-6204.

HROZENSKÁ, M., GABRIELOVÁ, J. 2011. Multidisciplinárny prístup v starostlivosti o osoby s demenciou. In Zborník Jihlavské zdravotnícke dny. I. vyd. Vysoká škola polytechnická Jihlava, 747 s. ISBN 978-80-87035-375.

JANEČKOVÁ, H., NENTVICHOVÁ, NOVOTNÁ, R. 2013. Role rodinných vztahů v institucionální péči o seniory. IN Sociální práce/Sociálna práca č.1/2013, s. 72-81. [cit. 2016-05-16]. Dostupné na internete: http://www.socialniprace.cz/soubory/cas_vol13_iss1-150407093434.pdf

JAROLÍMOVÁ, E., NOVÁKOVÁ, H. 2013. Význam podpůrné (svépomocné) skupiny pro rodinné pečující o seniora se syndromem demence. IN Geriatrie a Gerontologie 2013, 2, č. 3: 152-154, ISSN 1801-8661.

HOLMEROVÁ, I. 2009. Česká alzheimerovská společnost a její služby. In Jirák, R., Holmerová, I., Borzová, C. et al. Demence a jiné poruchy paměti. 2009. Praha, Grada Publishing. s. 101-104. ISBN 978-80-247-2454-6.

CHIEN, LY., CHU, H., GUO, JL., et al. 2011. Caregiver support groups in patiens with dementia: a meta-analysis. Int J Geriatr Psychiatry, 2011, 26, p. 1089–1098. [cit. 2016-06-10]. Dostupné na internete: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmedhealth/PMH0040999/

KRUGGER, A. 2012. Hilfe und Helfer. DAG, 2012 [cit. 2016-04-05]. Dostupné na internete: http://www.fuessenaktuell.de/index.php?option=com_content&task=view&id=1569&Itemid= 59

POTTS, H. W.W. 2005. Online support groups: An ovelooked resource for patients. University College London. [cit. 2016-05-16]. Dostupné na internete: http://www.academia.edu/2475067/Online_support_groups_An_overlooked_resource_for_patients

REPKOVÁ, K. 2010. Dlhodobá starostlivosť o starších ľudí na Slovensku a v Európe. Neformálna starostlivosť. 2010 Bratislava : Inštitút pre výskum práce a rodiny, ISBN: 978-80-7138-130-3.

SCHAVEL, Milan a kol. 2012. Sociálna prevencia. 2012. Liptovský Ján : PROHU. 105 s. ISBN 978-80-895-3506-4.

SORMUL, R. E. 2015. Støttegruppe: 'Når, hva, hvorfor og hvordan?' citovan Dostupné na internete http://www.flomkatastrofen.no/filarkiv/diverse/hva_er_en_stottegruppe_-_januar_2015.pdf

SUNDHETSSTYRRELSEN. 2016. Sådan bruger du rådgivningsmodellen. Rev. 2015 [cit. 08-06-2016] Dostupné na internete: https://sundhedsstyrelsen.dk/da/aeldre/demens/raadgivningsmodellen/saadan-bruger-du-raadgivningsmodellen

TAVEL, Peter 2009. Psychologické problémy v starobe I. 2009. Schola Philosophica : Pusté Úľany. 191 s. ISBN 978-80-969823-7-0.

YALOM, I., LESZCZ, M. 2007. Specializované terapeutické skupiny. In Yalom, I., Leszcz, M. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha, Portál, 463-512. ISBN

ZVĚŘOVÁ, M. 2010. Alzheimerova demence a zátěž pečovatele. In Česká a Slovenská psychiatrie, 2010, roč. 106, č. 5, s. 307-309. ISSN 1212-0383.