Chtěl bych zde poděkovat vedení Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK v Praze, zejména MUDr. Norbertu Královi, za pozvání na výroční schůzi, kde jsem měl možnost poznat rozkvět ústavu, kde jsem čtvrt století působil. Jejich vědecká činnost potvrzuje upozornění psychiatrů na prevalenci deprese v populaci. Dostali jsme všichni krásný dárek, knihu, Co dělají pocity autorek Tiny Oziewiczové a Aleksandry Zajacové. A přes ni se můžeme dostat v textu dál.
Jaro milujme a vítáme. Jaro je nádherný čas roku pro většinu z nás, příroda se probouzí, všechno kvete, dny se prodlužují a před námi jsou ty nejkrásnější měsíce roku.
Rád bych připomněl, že pro lidi s depresivní dispozicí je tomu právě naopak a měsíc duben je nositelem nejvyšší sebevražednosti v roce. Pro labilní jedince je zvrat z krátkého dne na dlouhý kritickým časem, kdy se rozpadnou vnitřní hodiny a život je nejbolestivější. Mějme na paměti, že sklon k depresi mají tři lidé z deseti.
Nemíním obcházet současné diagnostické postupy, chci jen upozornit na tři empirické okruhy deprese, které do nás vtloukal profesor Vondráček: narušenou forii, hedonii a dynamogenii, které vnímám jako docela praktické a užitečné.
Forie je vznešený název pro náladu, která může být depresivní, depresivně úzkostná s různým zastoupením obou složek a možností výskytu (vzácně) panické ataky, lítostivá, nebo stav spíše pochmurný s autoagresivními sebeobviňujícími výpady, či stav, který můžeme popsat jako „bez nálady“.
Hedonie je schopnost radovat se a „anhedonie“ je její nedostatek až absence. Ta je pak ústředním příznakem deprese často kombinovaná s pocitem totální osamělosti. Na její přítomnost máme dvě jednoduché otázky: Na co se dnes těšíte? Na co se vůbec ještě těšíte? Pokud dostaneme na obě dvě otázky záporné odpovědi, tedy „na nic“, mluvíme o závažné depresi, i kdyby nálada tomu nesvědčila a jevila s pozitivnější.
Dynamogenie pak vypráví o celkovém psychomotorickém tempu, tedy pohotovosti těla i mysli reagovat odpovídajícím způsobem na vnitřní impulzy i vnější podněty. Stav zhoršení v této oblasti mi přiblížil ještě na studiích jeden z mých prvních pacientů, když mi řekl: Ráno je pro mě problém zavázat si tkaničky od bot.
Empirie potvrzuje, že léčba nepůsobí na všechny tři složky deprese rovnoměrně a nejrizikovější se jeví začátek deprese a stav, kdy nastává návrat do zdraví. Tam se totiž může stát, že hedonie je ještě v totálním útlumu, zatímco psychomotorické tempo je již v plném provozu. Vyhodnocení budoucnosti je pak jednoznačně špatné, zatímco pacient má už dost sil, aby zatloukl skobu, na niž se pověsí! Na jaře, v dubnu, se to děje nejčastěji.
Je proto povinností každé lékařky a každého lékaře aktivně pátrat po příznacích deprese; dvě otázky zaměřené na hedonii nestačí, naopak pomohou zlepšit vzájemný vztah. Tam kde zjistíme anhedonii, je nutný dotaz na sebevražedné úmysly, což lze učinit opisem: A nemáte chuť to všechno zabalit a skončit? Když je odpověď pozitivní nebo nejednoznačná, je na místě kontaktovat psychiatra, přinejmenším žádostí o radu, jak postupovat dál.
MUDr. Radkin Honzák psychiatr Zdroj, blog autora: https://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=45293