Embedded media: https://open.spotify.com/embed/episode/6kSyagH6X1RV0MICayGd6s?utm_source=generator

V dnešním dynamicky se měnícím světě se stále častěji setkáváme s pojmem „rezilience“. Tento koncept je široce uplatnitelný, a to od jednotlivců, komunit až po celé organizace a národy. Co však tento pojem přesně znamená, koho se týká a jak ji lze efektivně podpořit? V tomto článku se podíváme na význam rezilience, způsoby jejího budování a příklady dobré praxe. Pojem rezilience vznikl na základě dlouhodobých výzkumů dětí, které vyrůstaly ve značně nepříznivých podmínkách, a přesto jejich vývoj nebyl negativně poznamenán. Objasňuje, proč se například některým rodinám amerických přistěhovalců dařilo lépe než jiným, ačkoli se na začátku setkávaly s vážnými problémy. Jako příklad si můžeme uvést tzv. Boat people, válečné uprchlíky z Vietnamu, kteří se v 70. a 80. letech minulého století relativně rychle usadili v Severní Americe. Vědci zkoumali, jak se jim to přes jejich nelehkou situaci podařilo. Později tento pojem převzaly i jiné obory. Odborníci zabývající se reziliencí popisují podobně jako Antonovsky, jaké vlastnosti (např. přizpůsobivost, pracovitost, sebedůvěra) pomáhají člověku vyrovnat se s různými životními situacemi1. První studie o rezilienci vznikaly převážně v psychologii (Emmy Werner)2 a ekologii (C. S. Holling)3. Následně se koncept rozšířil do sociologie, ekonomiky a organizačního řízení, přičemž každý obor přinesl nové poznatky a perspektivy. Dnes je rezilience interdisciplinárním pojmem, který se uplatňuje ve všech oblastech života – od jednotlivců až po globální systémy. Rezilience se definuje jako schopnost jednotlivce, skupiny nebo systému přizpůsobit se změnám, zotavit se po šocích a krizích a využít je jako příležitost k růstu. Pochází z latinského slova resilire, které znamená „odrazit se zpět“ nebo „zotavit se“. V psychologii se pojem rezilience používá k označení schopnosti zvládat stres a trauma. V sociologii či ekologii označuje schopnost systémů obnovit rovnováhu po narušení.

Rezilience má několik dimenzí:

  • Individuální rezilience: Osobní schopnost člověka čelit stresu a životním výzvám.
  • Komunitní rezilience: Způsob, jakým komunity spolupracují na překonání krizí, jako jsou přírodní katastrofy nebo ekonomické šoky.
  • Organizační rezilience: Odolnost organizací vůči změnám, jako je technologický vývoj nebo změny trhu.
  • Environmentální rezilience: Schopnost ekosystémů přizpůsobit se klimatickým změnám či jiným environmentálním stresorům.

Rezilience se týká každého. V kontextu jednotlivce pomáhá zvládat každodenní výzvy, zdravotní problémy či pracovní stres. Pro organizace je nezbytná pro přežití v době krizí, jako jsou hospodářské recese nebo narušení dodavatelských řetězců. Komunity a celé společnosti potřebují rezilienci ke zvládnutí katastrof, jako jsou povodně, pandemie COVID-19 nebo konflikty.

1. Individuální úroveň

Individuální úroveň znamená pochopení vlastních emocí a reakcí na stres. Důležitou součástí při budování podpůrných vztahů je sociální opora, která je klíčová při zvládání výzev. Rovnováha mezi prací a odpočinkem je prevencí syndromu vyhoření. Jasné nastavení cílů poskytuje motivaci a směřování. Téma rezilience má své kořeny v psychologii a ekologii, přičemž první odborné výzkumy se začaly objevovat v druhé polovině 20. století. Zde je přehled průkopníků, kteří položili základy studia individuální rezilience. V oblasti psychologie byla jednou z prvních odbornic na téma rezilience Emmy Werner, americká výzkumnice, která v 50. letech 20. století realizovala dlouhodobou longitudinální studii dětí na havajském ostrově Kauai. Werner sledovala více než 700 dětí po čtyři desetiletí a identifikovala faktory, které umožňovaly některým dětem prosperovat i přesto, že vyrůstaly v nepříznivých podmínkách, jako je chudoba, zneužívání nebo zanedbávání. Tyto děti označila za „odolné" (resilient). Hlavním přínosem Emmy Werner je, že zdůrazňuje význam ochranných faktorů, jako jsou pozitivní vztahy a podpora ze strany komunity či rodiny.4

Příklady nejvýraznějších osob individuální rezilience na světě: Nelson Mandela je ikona rezilience, bojovník za lidská práva a první černošský prezident Jihoafrické republiky, čelil během svého života obrovským výzvám. Přesto dokázal zůstat věrný svým hodnotám a stal se symbolem odolnosti a naděje. Mandela strávil 27 let ve vězení za své politické přesvědčení a boj proti apartheidu, systému rasové segregace v Jihoafrické republice. Navzdory krutým podmínkám si zachoval duševní sílu a odmítl kompromis, který by znamenal zradu jeho principů. Po propuštění v roce 1990 nevyzýval k pomstě vůči utlačovatelům, ale naopak se stal symbolem usmíření. Jako prezident od roku 1994 Mandela prosazoval mírové soužití mezi různými rasami, čímž zabránil možné občanské válce. Mandela během věznění pravidelně cvičil, četl a vzdělával se, čímž si udržoval psychickou a fyzickou sílu. Tato disciplína mu pomohla vyrovnat se s dlouholetou izolací. Jeho slavný výrok „Nezáleží na tom, jak hluboko padnete, ale na tom, jak vysoko se dokážete odrazit," přesně vystihuje podstatu rezilience. Mandela zůstává jednou z nejrespektovanějších osobností světa a symbolem toho, že i jednotlivci mohou překonat ty největší překážky a stát se katalyzátorem globálních změn.5 Viktor Frankl: Psychiatr a přeživší holokaustu, jehož dílo „Člověk hledá smysl" inspiruje miliony lidí k nacházení naděje v nejtěžších situacích.6 Oprah Winfrey překonala chudobu a trauma z dětství, aby se stala jednou z nejvlivnějších žen na světě.7 Malala Yousafzai je ikonou odvahy a rezilience. Pochází z Pákistánu, vyrůstala v oblasti ovládané Talibanem, kde dívkám systematicky upírali přístup ke vzdělání. Navzdory riziku se už jako dítě rozhodla postavit proti útlaku a otevřeně obhajovala právo dívek na vzdělání. V roce 2012, když jí bylo jen 15 let, byla Malala cílem atentátu. Taliban na ni zaútočil, protože otevřeně kritizovala jejich režim. Po atentátu se Malala stala globální tváří boje za práva dívek. V roce 2014, ve věku 17 let, se stala nejmladší laureátkou Nobelovy ceny za mír. Její práce pokračuje prostřednictvím Malala Fund, organizace, která podporuje vzdělání dívek na celém světě. Malala nevystupuje jen jako oběť násilí, ale jako lídryně a vizionářka, která dokazuje, že hlas jednotlivce může mít obrovský dosah. Neustále vystupuje na mezinárodních fórech, přestože stále čelí hrozbám ze strany radikálů. Její vize lepšího světa je založena na přesvědčení, že vzdělání je základním právem a nejlepším nástrojem pro boj proti chudobě, nerovnosti a extremismu.8 Marie Curie-Skłodowska byla vědkyně, která překonala předsudky vůči ženám v oblasti vědy a získala dvě Nobelovy ceny za svou práci. Francouzská fyzička a chemička polského původu Marie Curie-Skłodowska byla oceněna dvakrát. Poprvé cenu získala v roce 1903 za fyziku, za výzkum radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curiem. Druhé ocenění si pak odnesla v roce 1911, a to za chemii – objevení dvou prvků radia a polonia.9

2. Komunitní úroveň

Kooperace a solidarita je charakteristická pro komunity, které se spoléhají na vzájemnou pomoc a lépe zvládají krizové situace. Stejně tak sdílení zdrojů, jako příklad lze uvést komunitní zahrady nebo sdílené ekonomické projekty. Jedním z nejvýraznějších příkladů individuální rezilience, který inspiruje ostatní kultury a etnické skupiny, jsou původní obyvatelé Severní Ameriky – domorodé indiánské kmeny (např. Navajo, Cherokee, Lakota a jiné). Jejich kultura, historie a způsob života ukazují, jak lze zachovat identitu, přizpůsobit se nepříznivým podmínkám a vytvářet odolnost vůči nespravedlnosti a nepřátelským vnějším vlivům.

Příklady individuální rezilience

Navajo (Diné) - Tento kmen přežil období nuceného přesunu známého jako Long Walk v 19. století, když byly tisíce Navajů deportovány z jejich původní půdy. Navzdory této traumatizující zkušenosti si zachovali svou kulturu a dnes jsou jedním z největších a nejvlivnějších domorodých kmenů v USA. Jejich jazyk byl dokonce použit během druhé světové války jako neprolomitelný kód (Navajo Code Talkers).10

Inuité (eskymácké etnikum) - Inuité, kteří žijí v drsných podmínkách Arktidy, jsou symbolem fyzické a psychické odolnosti. Navzdory klimatickým změnám a moderním zásahům do jejich tradičního způsobu života se přizpůsobují modernímu světu, přičemž si udržují tradiční zvyky, jako je lov a řemesla.11

Maori na Novém Zélandu - Maorové, původní obyvatelé Nového Zélandu, dokázali překonat období kolonizace a marginalizace. Dnes jsou jejich kulturní tradice (haka, tetování moko, jazyky) vzorem rezilience a inspirují svět svou silou obnovit jazyk a identitu.12 Jejich příklad je univerzální – ukazuje, že i v nejtěžších situacích si lidé dokážou udržet důstojnost, přizpůsobit se a zároveň zůstat věrní svým hodnotám.

Vzdělávání a osvěta v oblasti zvládání rizik na úrovni společnosti se začala systematicky zkoumat od 80. a 90. let. Průkopníky v této oblasti byli: Ann S. Masten – významná výzkumnice v oblasti vývoje dětí, která koncept „obyčejné magie" (ordinary magic) použila k popisu rezilience jako běžného jevu vyplývajícího z podpory a vztahů.13 Frank H. Norris a její kolegové – zkoumali komunitní rezilienci jako soubor schopností, které umožňují komunitám zvládat katastrofy, odolávat šokům a obnovit sociální a ekonomickou rovnováhu.14

Jednou z nejlepších komunit, které slouží jako příklad rezilience, je židovská komunita. Tato komunita prošla staletími perzekuce, migrace a genocidy, ale přesto dokázala zachovat svou identitu, kulturu a prosperitu. Jejich příklad ukazuje, jak silná komunita, hluboké tradice a důraz na vzdělání mohou pomoci překonat i ty nejtěžší výzvy. Židovská komunita je hluboce propojena s náboženskými tradicemi a hodnotami. Praktiky jako šabat, dodržování svátků a studium Tóry upevňují pocit sounáležitosti a identity. Navzdory rozptýlení po celém světě jejich kultura zůstala silná a propojená. Od starověku kladli Židé velký důraz na vzdělání a intelektuální rozvoj. Školy a studium jsou základem komunity, což umožnilo jejich členům přizpůsobit se různým společenským a ekonomickým podmínkám a zároveň si zachovat svou identitu. V židovských komunitách se klade důraz na vzájemnou pomoc. Filantropické organizace, místní podpůrné struktury a péče o nejzranitelnější členy zajišťují stabilitu i v krizových časech. Během historie byli Židé nuceni migrovat do nových zemí, čelit asimilaci a diskriminaci. Tato komunita však vždy dokázala najít způsob, jak si vybudovat nový domov a přizpůsobit se, přičemž si udržela své tradice. Po zničení Druhého chrámu v roce 70 n. l. a následné diaspoře dokázala židovská komunita přežít bez centralizovaného místa a zachovat svou identitu v různých částech světa. Holokaust během druhé světové války byl jednou z nejtemnějších kapitol v dějinách lidstva. Navzdory systematickému vyhlazování Židé nejen přežili, ale také obnovili své komunity, včetně založení státu Izrael v roce 1948. Dnes židovské komunity prosperují ve světě a jsou známé svým přínosem v oblasti vědy, umění, politiky či obchodu. Židovská komunita je důkazem toho, že kolektivní rezilience dokáže překonat i ty nejextrémnější výzvy a zajistit prosperitu pro další generace.15

3. Organizační úroveň

Vytváření scénářů pro neočekávané situace. Popisuje inovace a flexibilitu jako jednu možnost adaptace na nové technologie či trendy. Péče o zaměstnance přímo souvisí s psychickou pohodou zaměstnanců, která přímo ovlivňuje odolnost firmy. V ekonomickém a organizačním kontextu začala být rezilience populární v posledních desetiletích díky globalizaci a častějším krizím (například finanční krize v roce 2008). Jedním z klíčových autorů byl Andrew Zolli, který ve své knize Resilience: Why Things Bounce Back (2012) popisuje, jak firmy a organizace mohou předcházet kolapsům a přizpůsobit se nepředvídatelným změnám.16

4. Environmentální úroveň

Obnovitelné zdroje umožňují snižovat závislost na neudržitelných praktikách. Řešení vidí v budování zelené infrastruktury pro zvládání klimatických změn. V oblasti ekologie byl pojmu rezilience věnován větší zájem od 70. let díky práci Crawforda S. Hollinga, kanadského ekologa. V roce 1973 publikoval Holling článek Resilience and Stability of Ecological Systems, kde definoval rezilienci jako schopnost ekosystémů zotavit se po narušení a přizpůsobit se změnám. Jeho práce výrazně ovlivnila vývoj ekologie a vedla ke vzniku konceptu sociálně-ekologických systémů. Hlavním přínosem Hollinga je zavedení myšlenky, že stabilita a rezilience nejsou totéž – rezilience je spíše o schopnosti adaptace na změnu než o udržení neměnného stavu.17

Příklady dobré praxe: Švédsko je považováno za recyklační společnost. Švédsko dosáhlo téměř nulového odpadu díky vysokému stupni recyklace a podpoře udržitelných praktik. Tento model je ukázkou environmentální rezilience. Island je známý obnovou po finanční krizi. Po kolapsu bankovního sektoru v roce 2008 Island dokázal oživit svou ekonomiku díky reformám, transparentnosti a podpoře domácích podnikatelů.

Japonsko je proslulé připraveností na zemětřesení. Japonské komunity jsou známé vysokou úrovní připravenosti na přírodní katastrofy, která zahrnuje vzdělávání, simulace a systém včasného varování.18

Rezilience je zásadní schopnost, která nám umožňuje nejen přežít, ale také prosperovat v komplikovaných časech. Budování rezilience vyžaduje systematický přístup, spolupráci a dlouhodobé plánování. Ať už jde o jednotlivce, komunitu nebo celou společnost, odolnost vůči změnám je cestou k udržitelnější a prosperující budoucnosti.

Odolní lidé si i přes neúspěchy zachovávají duševní rovnováhu a dále se rozvíjejí. K problémům se naučili přistupovat ofenzivně a jsou otevření vůči novým výzvám. Nehledají zbytečná rizika, ale v krizových situacích většinou obstojí. Dokážou přiznat neúspěch a porážky a snaží se z nich vzít ponaučení. Ani oni však nejsou dokonalí. Také mají svůj strach a pochybnosti, jen jim tolik nepodléhají. V tom jim mimo jiné pomáhají i vědomé souvislosti, díky nimž přistupují k životním situacím pozitivně a vždy dokážou najít nějaké řešení. Chcete vědět, jak se nejlépe vypořádat se svou pracovní zátěží? Představte si, že jste vystaveni působení nějakého stresoru. Bude následovat prvotní odhad dané situace. Posoudíte, jak moc je pro vás nebezpečná a co přesně obnáší. V další fázi zhodnotíte, do jaké míry jste schopni se s ní vyrovnat (např. Vaše copingové techniky) a jaké obranné prostředky máte k dispozici (např. Vaše vědomé souvislosti). Zvažujete, zda dokážete problém zvládnout, nebo zda je nad vaše síly. Poté začnete jednat, přičemž uplatníte svou copingovou strategii. Čím více máte ovládacích schopností, tím více zátěží dokážete unést.19 Průměrní lidé přemýšlejí o minulosti, koho lze z čeho obvinit. Úspěšní lidé přemýšlejí o budoucnosti a přijímají odpovědnost. Místo toho, aby si stěžovali a kritizovali, jednají. Takže protilátkou na negativní myšlení je přijmout odpovědnost – je to v mých silách, já to mám pod kontrolou. Tento způsob vám pomůže eliminovat stres a tlak v životě více než cokoli jiného. Když ráno vstanete, měli byste být schopni říct: na nikoho na světě nejsem naštvaný a nikdo mě neštve. Cítím pozitivitu vůči každému na světě. Je možné, že mi v životě někdo ublížil, ale zapomenu na to. To patří minulosti, to už nezměním. Mám na výběr, můžu být šťastný, nebo velmi šťastný. Takže budu velmi šťastný. Neobávejte se toho, co se může stát v daleké budoucnosti. 95 % věcí, kterých se obáváme, se nikdy nestane a 5 % věcí, které se nám v životě stanou – to jsou většinou věci, o které jsme se ani nestihli obávat. Přestaňme se zlobit na minulost a orientujme se na řešení problémů. Vždy přemýšlejme, co můžeme udělat. Jaké řešení máme před sebou, co bude další krok, který podnikneme. Nejlepším lékem na stres a tlak je aktivita. Začněme se orientovat na aktivitu, dělejme to teď. Vždy se ptejme, co dál, co budeme dělat dál, a pak budeme tak zaneprázdnění a budeme mít tolik úkolů, že nebudeme mít kdy se obávat. Často jsme v situaci, kdy jsme se něčeho velmi obávali, a najednou jsme měli tolik práce, že jsme zapomněli mít strach, nebo jsme neměli kdy se bát, a pak jsme prostě na konci dne zjistili, že jsme se nestihli bát, zapomněli jsme na to. Nepřiložili jsme žádné polínko do toho ohně obav. Měli bychom se rychle začít obávat, respektive přidat to polínko do ohně, protože nám ten oheň obav vyhasne. Takže to dělejme. Tolik práce nás čeká při zvládání jiných aktivit, že se jednoduše přestaneme bát.20

Chudí lidé často vykazují vyšší úroveň odolnosti z několika důvodů, které souvisejí s jejich každodenními zkušenostmi, sociálními vazbami a schopností přizpůsobovat se nepříznivým podmínkám. Jejich odolnost je výsledkem kombinace vnějších a vnitřních faktorů, které je nutí nacházet řešení tam, kde zdroje chybí. Chudí lidé jsou často vystaveni každodenním výzvám, jako je finanční nejistota, omezený přístup k základním zdrojům a nutnost zvládat nepředvídatelné situace. Pro mnohé chudé lidi není odolnost volbou, ale nezbytností. Nedostatek alternativ je vede k tomu, aby se naučili zvládat stres, neúspěchy a krize efektivněji než lidé, kteří mají více zdrojů a možností. Paradox odolnosti – Zatímco chudí lidé mohou být odolnější v krátkodobém horizontu, jejich zdroje pro dlouhodobé zotavení nebo zlepšení životní situace jsou omezené. Jejich rezilience je tak často obdivuhodná, ale ne ideální, protože jejich odolnost pramení ze systému, který je zároveň udržuje ve zranitelné pozici.

Bohatí lidé mohou využívat své zdroje k rychlému řešení problémů, což znamená, že se méně často setkávají s dlouhodobým stresem nebo obtížemi. Finance jim umožňují delegovat řešení problémů na jiné (např. právníky, poradce, zaměstnance…). Bohatí lidé mohou mít prostředky na zvládání krizí, ale nedostatek zkušeností s dlouhodobými obtížemi, závislost na externích zdrojích a izolace je často činí méně odolnými vůči emocionálním, sociálním a praktickým výzvám. Odolnost vyžaduje víc než jen zdroje – jde o kombinaci dovedností, zkušeností a podpory, kterou bohatství samo o sobě nezajišťuje.

ZÁVĚR

Pozitivní myšlení je návyk, ke kterému se dopracujete a stane se přirozeným. Pamatujte si, že váš mozek není něco fixního a pevného, jako beton. Náš mozek, naše mysl je něco jako plastická hmota, kterou umíme přetvářet. Pokud si chceme uspořádat mysl, dá se to velmi jednoduše. Začneme se naladit na pozitivní myšlení a mozek se přizpůsobí tomuto novému způsobu. Mluvili jsme už o obviňování ostatních. Tento způsob chování způsobuje hněv, takže přestaňte obviňovat ostatní a přestanete být i vy sami naštvaní. Vezměme si například takovou politiku. Některé politické filozofie jsou založeny na obviňování druhého. Pokud nemůžete někoho obviňovat, tak se v podstatě vytvoří takové jádro filozofie.

Autorka: PhDr. Lívia Katona PhD.

Použitá literatura:

1Antonovsky, Aaron. 1993. The Structure and Properties of the Sense of Coherence Scale. Social Science & Medicine., s.725-733. Dostupné na internetu: https://doi.org/10.1016/0277-9536(93)90033-Z 2Werner, Emmy, E. 1989. Resilience In Development. Current Directions In Psychological Science, roč.57, s. 81–85. ISSN: 0963-7214. 3Holling, Crawford,Stanley. 1973. Resilience and Stability of Ecological Systems. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics, 4, 1-23. Dostupné na internetu: http://dx.doi.org/10.1146/annurev.es.04.110173.000245 4Emmy Werner.. In Wikipedia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Emmy_Werner 5Nelson Mandela. In Slovenská Wikipédia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://sk.m.wikipedia.org/wiki/Nelson_Mandela 6Viktor Frankl. In Slovenská Wikipédia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://sk.m.wikipedia.org/wiki/Viktor_Frankl 7Oprah Winfrey. In Wikipedia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Oprah_Winfrey 8Malala Yousafzai. In Wikipedia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Malala_Yousafzai 9Maria Curie-Skłodowska. In Slovenská Wikipédia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://sk.m.wikipedia.org/wiki/Maria_Curieov%C3%A1-Sk%C5%82odowsk%C3%A1 10Navajo. In Wikipedia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Navajo 11Inuité. In Česká Wikipédia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Inuit%C3%A9 12Maorové. In Česká Wikipédia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Maorov%C3%A9 13Masten, Ann, S. 2015. Ordinary Magic: Resilience in Development. New York: Guilford . ISBN 978-1462523719. OCLC 936555625. 14Norris, Fran, H., Stevens, S. P., Pfefferbaum, B., Wyche, K. F., & Pfefferbaum, R. L. 2008. Community resilience as a metaphor, theory, set of capacities, and strategy for disaster readiness. American Journal of Community Psychology, s. 127–150. Dostupné na internetu: http://dx.doi.org/10.1007/s10464-007-9156-6 15Jews. In Wikipedia. Retrieved January 24, 2025, Dostupné na internetu: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Jews 16Zolli, Andrew., Healy, Ann, Marie. 2012. Resilience: Why Things Bounce Back. Simon and Schuster. ISBN, 1451683804, 9781451683806. 323 s. 17Walker, Brian., Salt, David. 2006. Resilience Thinking: Sustaining Ecosystems and People in a Changing World. Island Press. ISBN 1597260932, 9781597260930, 174 s. 18Folke, Carl. 2006. Resilience: The Emergence of a Perspective for Social-Ecological Systems Analyses. Global Environmental Change, s. 253-267. Dostupné na internetu: http://dx.doi.org/10.1016/j.gloenvcha.2006.04.002 19Hua, Jian., Peng, Lin., Schwartz, Robert. A., Sila Alan, Nazli. 2020. Resiliency and stock returns. The Review of Financial Studies, s. 747–782. Dostupné na internetu: https://doi.org/10.1093/rfs/hhz048 20Stock, Christian. 2010. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha. GRADA. ISBN 978-80-247-3553-5. 112 s.