Family aspects and social aspects the mistreated czech women from practical social work point of view – qualitative verification facts Foto: Peter Senko (2018)

Úvod

Současný stav problematiky v České republice poukazuje na nedostatečnou informovanost veřejnosti, jakož i obětí domácího násilí o možnostech sociálněprávní pomoci. Možnosti pomoci jsou v některých případech také neznámé u odborníků, kteří se s touto cílovou skupinou setkávají ve své odborné praxi (lékaři, psychologové, pedagogové). Z výše uvedeného vyplývá, že primárním záměrem sociální práce na úrovni primární i sekundární prevence by měla být informovanost o pomoci obětem domácího násilí s přihlédnutím k vybrané cílové skupině. V kontextu sociálních věd a sociální práce lze domácí násilí považovat za závažný sociálněpatologický jev. Vyskytuje se v celé společnosti bez ohledu na ekonomickou úroveň, sociální status, kulturní a sociální zázemí. Je problémem celé společnosti, tedy veřejné politiky, církve, nevládních organizací, ale i každého z nás buď přímo nebo nepřímo v rámci širšího sociálního okolí.

Z pohledu zahraničí můžeme v souvislosti s problematikou násilí páchaného na ženách mluvit o sociální pomoci v podobě takzvaných „ženských domů“. Tento pojem je využíván především v anglicky mluvících zemích v Evropské unii. Aktuální studie poukazují na fakt, že v průměru je jedna třetina až čtvrtina žen v Evropě vystavena násilí ze strany mužů z jejich blízkého sociálního prostředí. Zpravidla jsou to většinou partneři/manželé, případně také otcové nebo bratři. Takzvané ženské domy (v zahraničí) a krizová centra (u nás), jsou ve většině případů jediným možným řešením, jak si chránit svůj život a pociťovat bezpečí ze strany oběti (ženy). První ženské domy fungují od v Evropě od sedmdesátých let minulého století a jsou důležitým mezníkem ve vývoji v prosazování rovnoprávnosti a dodržování lidských práv v zájmu zachování fyzické, psychické i emocionální integrity ženy jako oběti domácího násilí. (Appelt, Kaselitz, Logar, 2004).

Domácí násilí je významným psychosociálním fenoménem, ​​který se vyskytuje v zemích celého světa. Formy domácího násilí jsou různé i cílová oběť. Nejčastější formy násilí jsou fyzické a psychické, avšak také sociální. Úřad veřejného zdravotnictví Slovenské republiky (2010) uvádí podle statistických údajů, že v partnerských vztazích jsou v 95% zneužívány ženy. Jsou to ženy zpravidla pasivní, podřízené, které mají sklony k bezradnému chování, jakož ik depresi a úzkosti. Problematikou domácího násilí obecně se zabývají mnozí odborníci z několika vědních disciplín, jako například psychologie, sociální práce, ale také pedagogika a kriminologie. Jedná se o multidisciplinární téma, vzhledem k multifaktoriální kauzalitě a rozsáhlým následkům. Konkrétní problematikou v intimních vztazích se zabývají například Buriánek (2013); Budinová (2012); Martínková, Slavětínský a Vlacha (2014); García-Moreno et al. (2013); Hronová et al. (2011); Hrušková, Kozlová a Francová (2013); Netík a Netíková (2010); Nováková (2010); Tollefson et al. (2009); Vavroňová et al. (2013) a mnozí jiní.

Sumarizace charakteristických znaků domácího potvrzuje, že v rámci vztahů v partnerském vztahu panuje dokazování si moci ze strany jednoho partnera. Tento nežádoucí jev má cyklický a stupňující charakter a je dlouhodobě opakový. Formy násilí jsou rozmanité (fyzické, psychické, sociální). Problémy tohoto typu jsou latentní a utajované obětí ze strachu z většího násilí. Domácí násilí je závažný sociálně-patologický jev, který má fyzické a psychosociální následky pro jedince, který je obětí, jakož i blízké osoby oběti. Domácí násilí, respektive násilí v intimních vztahů má zpravidla odehrává se v domácím prostředí. Martinková, Slavětínsky a Vlacha (2014) upozorňují na devastující dopad tohoto typu násilí vzhledem k tomu, že jeho výskyt je v kruhu nejbližších osob, které by měly být zdrojem jistoty, důvěry a bezpečí.

„Domácí násilí je syceno několika faktory, kde má nemalý zástoj archaický způsob řešení sociálních problémů podmíněný fylogenetickým a ontogenetickým přenosem genetických a historických informací.“ (Havrlentová, 2017, s. 63).

Násilí páchané na ženách, respektive také i partnerské násilí, nebo násilí v intimních partnerských vztazích, patří mezi sociálněpatologické fenomény dnešní společnosti. Tento fenomén je přebírán několika vědními obory, přičemž se přihlíží k charakteru potřebné pomoci, ať už jde o pomoc psychologickou, právní nebo sociální. V prostoru Slovenské a České republiky je tato problematiku přičleněna do problematiky „domácího násilí“ obecně, kde jsou také používány obecné definice domácího násilí.

"Definovat domácí násilí je velmi obtížné. Obecně lze uvést, že jde o sociálně-patologický jev "sui generis". Proč lze domácí násilí označit za takový jev? Je to proto, že domácí násilí je deviací a zvláštním sociálně-patologickým jevem rodiny.“ (Polák, 2017, s. 180).

Ondicová (2017, s. 30) uvádí, že "domácí násilí je významným sociálním fenoménem rozšířeným po celém světě. Můžeme jej zařadit do kategorie tzv. "nových forem kriminálního násilí"", s čímž musíme v plné míře souhlasit.

V rámci popisu současného stavu domácího násilí je nutné zdůraznit především psychické násilí v partnerských vztazích, protože má ve většině případů latentní formu. „Samotné psychické násilí je oproti fyzickému, které je laickou i odbornou veřejností diskutováno ze všech forem domácího násilí nejčastěji, a specifické zároveň v tom, že nemusí být na postiženém jedinci viditelné známky násilí a týrání. následného chování agresora, dále majíce obavy z nepochopení okolí nebo odborníků, přežívajíc pocti studu nebo spoluviny, ale často nastávají i situace, kdy oběti nevědí na koho se mají obrátit se žádostí o pomoc.“ (Habánek, Vavruš, 2017, s. 345).

Existuje několik typologií partnerského násilí. Nejčastěji je uváděna následující typologie partnerského násilí (podle Kelly, Johnson, 2008; Čírtková, 2017):

  • situační párové násilí, takzvané - situational couple violence / common couple violence - je jedna z nejrozšířenějších forem násilí v partnerských vztazích (v tomto typu partnerského násilí není uplatňována moc a kontrola, ale je doprovázeno různými konfliktními situacemi),
  • nátlakové kontrolující násilí - coercive controlling violence / intimate terrorism - jde o nejzávažnější podobu partnerského násilí, protože je založeno na fyzickém, psychickém i emocionálním násilí,
  • vzájemná násilná kontrola – mutual violent control – v tomto typu partneři usilují o moc a kontrolu nad druhým a využívají k tomu různé formy násilí,
  • separační násilí – separation instigated violence – jde o násilí, které je vyvoláno kolapsem a ukončením vztahu, přičemž před tímto aktem nebyl přítomen žádný typ násilí,
  • násilný vzdor či odpor – violent resistence – jde o reakci oběti na týrání, kdy použije určitý typ násilí, který je formou sebeobrany.

V našem případě jsme se zaměřili na populaci žen, které měly přímou a dlouhodobou zkušenost s domácím násilím, který páchal jejich partner/manžel. Výzkumný problémem je výskyt, frekvence a rodinné souvislosti žen, které zažily přímou a dlouhodobou zkušenost s domácím násilím ze strany partnera / manžela. Výzkumný problém zastřešuje několik dílčích oblastí, a to:

  • podíl rodinných faktorů a zvláštností původní rodiny vzhledem ke zkušenosti s týráním žen v pozdějším období v kontextu úplnosti původní rodiny, osobnostních a výchovných zvláštností rodičů, výskytu domácího násilí v původní rodině, osamostatnění se od původní rodiny,
  • analýza příčin, socioopsychologické symptomatologie a následků sociální izolace žen zažívajících dlouhodobé násilí ze strany partnera/manžela.

Metody

Při realizaci kvalitativní obsahové analýzy vycházíme z předpokladu Ritomského a Bachratého (2008, s. 72), kteří uvádějí, že 'každý člověk interpretuje věci odlišně na základě toho, zda se mu zdá užitečné přirovnat je k obsahu té či oné minulé zkušenosti. Na základě těchto konceptualizací člověk plánuje interakce s danými věcmi, lidmi či situacemi v budoucnosti. Pokud aktivity a projekty člověka nefungují adaptivním způsobem, člověk své interpretace mění - nachází nové dimenze podobností a predikcí. Z tohoto hlediska se „vlastnosti věci“ stávají dynamickými, plynulými, plnými očekávání a téměř neomezenými ve své možné různorodosti. Každý člověk je však omezen potřebou uspořádat svou zkušenost nebo pochopit její význam způsobem, který mu napomáhá adaptovat se“.

Kvalitativní výzkumnou strategií jsme měli za cíl ověřit další související proměnné v návaznosti na stanovené výzkumné otázky. Proměnné, které jsme měli za cíl zkoumat, byly rodinné aspekty a sociální aspekty, jejichž dominantní proměnnou byla sociální izolace. Vycházeje z teorie a praxe výskytu domácího násilí páchaného na ženách se nám problematika sociální izolace jeví jako vysoce aktuální a málo, respektive v České a Slovenské republice, vůbec nezpracovaná. Zaměřujeme se na příčiny, sociálně psychologickou symtomatiku a následky sociální izolace, která je jako zajímavý sociální fenomén přítomna u všech vybraných participantek, které se dobrovolně zúčastnily našeho výzkumu. Stanovili jsme si několik výzkumných cílů.

Hlavní cíl zkoumání rodinných aspektů: „Najít souvislosti mezi faktory a zvláštnostmi původní rodiny a jejích členů a zkušeností s týráním žen v pozdějším období.“ Další stanovené cíle výzkumu zaměřené na rodinné aspekty jsou následující:

  • zjistit z jaké rodiny pocházejí týrané ženy z pohledu úplnosti a neúplnosti (rodinné aspekty),
  • zjistit osobnostní a výchovné zvláštnosti otce týraných žen (rodinné aspekty),
  • zjistit osobnostní a výchovné osobitosti matky týraných žen (rodinné aspekty),
  • zjistit, zda se v původní rodině týraných žen vyskytovalo domácí násilí ze strany otce nebo matky, respektive pečovatelů (rodinné aspekty),
  • zjistit v jakém věku se týrané ženy osamostatnily od původní rodiny (rodinné aspekty),
  • zjistit důvod osamostatnění se od původní (rodinné aspekty).

Hlavní cíl zkoumání sociálních aspektů: „Najít souvislosti mezi příčinami, sociálně psychologickou symptomatologií a následky pociťování sociální izolace týraných žen.“ Další stanovené cíle výzkumu zaměřené na sociální aspekty jsou následující:

  • zjistit, co si týrané ženy myslí o chování týrajícího intimního partnera (sociální aspekty),
  • zjistit, zda pociťovaly týrané ženy sociální izolaci v období, kdy žily s týrajícím intimním partnerem (sociální aspekty),
  • zjistit, jak se sociální izolace projevovala v období, kdy byly ve vztahu s týrajícím intimním partnerem (sociální aspekty),
  • zjistit, zda pociťují sociální izolaci i po odchodu od týrajícího intimního partnera (sociální aspekty),
  • zjistit příčiny pociťování sociální izolace z pohledu týraných žen (sociální aspekty),
  • zjistit projevy sociální izolace po odchodu týrané ženy od týrajícího intimního partnera (sociální aspekty),
  • zjistit následky sociální izolace po rozchodu a odchodu od týrajícího intimního partnera / manžela (sociální aspekty),
  • zjistit, jaké další strategie mají týrané ženy v plánu podniknout, aby se se sociální izolací vyrovnaly a integrovaly do společnosti bez zjevných abnormalit následkem domácího násilí, které na nich bylo pácháno (sociální aspekty).

Stanoveny byly následující výzkumné otázky zaměřené na rodinné a sociální aspekty:

  1. Byla původní rodina v jaké týrané ženy vyrůstaly úplná? (rodinné aspekty),
  2. Jaké osobnostní rysy se vyskytují u otců a matek týraných žen? (rodinné aspekty),
  3. Jaké výchovné styly a přístupy využívali rodiče ve výchově týraných žen? (rodinné aspekty),
  4. Mají týrané ženy zkušenost s domácím násilím v původní rodině, ve které vyrůstaly? (rodinné aspekty),
  5. Osamostatnily se týrané ženy od původní rodiny v mladém věku? - věk příslušející vývojovému období „mladá, respektive raná dospělost“ (rodinné aspekty),
  6. Jaké byly nejčastější důvody osamostatnění se týraných žen od původní rodiny? (rodinné aspekty),
  7. Co si myslí týrané ženy o nežádoucím chování jejich intimního partnera (expartnera), respektive manžela (exmanžela)? (sociální aspekty),
  8. Pociťují týrané ženy sociální izolaci v období, kdy jsou týrány svým partnerem/manželem? (sociální aspekty),
  9. Co považují týrané ženy za příčinu sociální izolovanosti? (sociální aspekty),
  10. Jak se projevovala sociální izolace v období, kdy byly týrány ženy s týrajícím intimním partnerem v partnerském, respektive v manželském svazku? (sociální aspekty),
  11. Jaké následky sociální izolace pociťují týrané ženy po odchodu od týrajícího partnera/manžela? (sociální aspekty),
  12. Jaké strategie a plány mají týrané ženy za účelem vyrovnání se s pociťováním sociální izolace a postupného začleňování se do společenského života? (sociální aspekty).

Výzkumný vzorek tvořilo 20 participantek, konkrétně týraných žen ve věku od 23 do 65 let, které byly klientkami krizových center v Bratislavském kraji. Výzkumný vzorek byl vybírán záměrným výběrem na základě kterého jsme si určili specifika výběru, která byla stáří více než 20 let a méně než 50 let a ženy participantky musely být klientkami vybraných krizových center určených pro týrané ženy, děti a oběti domácího násilí a participantky se musely chtít výzkumu z osobních údajů a informací. Výzkum byl realizován v roce na přelomu let 2017 až 2018.

Výzkum byl realizován v šesti krizových centrech za pomoci sociálních pracovníků, jakož i psychologů - poradců a ředitelů/lék, kteří v nich pracují. Bližší údaje o krizových centrech, včetně jejich sídla a bližší specifikace neuvádíme na základě doporučení odborných zaměstnanců těchto center, kteří také zdůrazňovali nutnost anonymity.

Výzkum jsme realizovali za pomoci metody analýzy a studia dokumentů (kazuistiky) a metody interview (polostrukturovaný rozhovor). Kazuistiky, které jsme využili pro potřeby kvalitativní analýzy byly zhotoveny sociálními pracovníky, kteří s klientkami (týranými ženami) aktivně a dlouhodobě pracovali. Data z kazuistik jsme syntetizovali a analyzovali. Rozhovor, který jsme si sestavili, byl polostrukturovaný a sestával z otevřených i uzavřených otázek. Celkový počet otázek interview byl 15. Otázkami jsme se zajímali o rodinné a sociální aspekty týraných žen. Nejdominantnější proměnnou v tomto typu výzkumu byla sociální izolace ve smyslu její příčiny, průběhu i následků.

V rámci kvalitativně získaných dat (rodinné a sociální aspekty) jsme využili metodu takzvané „repertoární mřížky“ (Ritomský, Bachratý, 2008), která je uplatnitelná ve všech medicíny, psychologických i sociálních vědách. V tomto případě jsou jako techniky monografických procedur využívány identifikace elementů, triády elementů, póly podobnosti a kontrastu konstruktů, rozdělení pólů konstruktů na pozitivní a negativní, dichotomie triad, spojení konstruktů a elementů a podobně.

Při analýze kvalitativních dat jsme v některých případech využili i jiné metody a techniky, například techniky, které popisuje Miovský (2010), technika kódování a technika zabarvení textu. Při uplatnění těchto metod je text (odpovědi participantek) zpracováván tak, že jsou vyznačeny celky zastřešující jednotlivá témata. Kódovány jsou také různé skupiny vybraných témat prostřednictvím takzvané „metody vytváření trsů“. Výzkumná témata, která byla objektem našeho zájmu, jsme vytvořili indukcí a hierarchizací získaných kvalitativních dat. Na základě výše uvedeného postupu jsme identifikovali vztahy mezi jednotlivými proměnnými.

V následujícím textu předkládáme výsledky kvalitativních obsahových analýz případových studií, při kterých jsme vycházeli od konkrétního ke všeobecnému. Zhodnotili jsme společné a odlišné znaky týraných žen obecně s důrazem na rodinné a sociální aspekty.

Společné znaky týraných žen z pohledu zdravotní anamnézy jsou chronická onemocnění vedoucí k invaliditě a nezaměstnanosti. Odlišnosti byly nalezeny v případě typů chronických onemocnění. U vybraných participantek se vyskytovala různá chronická onemocnění, a to onkologické choroby, hypertenze, psychické problémy (deprese a anxieta), cukrovka, průduškové astma, urologické problémy, hypertenze, gastrointestinální onemocnění, chronická nespavost, srdeční arytmie a jiné.

Společné znaky týraných žen z pohledu školní anamnézy jsou, že týrané ženy mají vyšší vzdělání než je základní. Nejčastěji se vyskytující typ ukončeného studia je vysokoškolské, což je zajímavým zjištěním. Ve stejné míře se však vyskytovalo i vzdělání ukončené výučním listem a maturitní zkouškou, což můžeme považovat za odlišné znaky.

Společné znaky týraných žen z pohledu osobní a rodinné anamnézy jsou vyrůstání v úplné rodině, bezproblémové dětství, rozvod rodičů v pozdějším období, uzavření manželství v období mladé dospělosti, dětnost v období mladé dospělosti, společná domácnost s problémovým partnerem / manželem, alkoholismus v rodině problémů. Za odlišné znaky můžeme považovat typ násilí, který se vyskytoval v rodinách vybraných participantek, osobnostní rysy problémových partnerů/manželů, problémy se socializací během trvání manželství, výskyt problémů v dětství a výskyt týrání společných dětí.

Společné znaky týraných žen z pohledu sociální anamnézy jsou dostatečně vytvořeny sociální vazby a sociální opora a výskyt sociální izolace následkem problémového chování partnera. Za odlišný znak bychom mohli považovat typ partnerských problémů, respektive problémy, které vyúsťovaly do násilného chování ze strany partnera/manžela, jakož i doprovodné sociálně-patologické jevy vyskytující se v rodině kromě alkoholismu a domácího násilí, což jsou společné znaky.

Obsahovou analýzou anamnestických údajů vybraných kazuistik týraných žen jsme z pohledu osobní, rodinné a sociální anamnézy, které obsahovaly údaje týkající se rodinných a sociálních aspektů problematiky vybraných týraných žen jsme zjistili, že:

  • týrané ženy ve většině případů trpí chronickými onemocněními, které zpravidla vedou k invaliditě, nezaměstnanosti, finančním problémům v rodině a sociální izolaci,
  • týrané ženy mají vyšší vzdělání než je základní, přičemž nejčastěji se vyskytující je ukončeno vysokoškolské vzdělání,
  • týrané ženy vyrůstají v úplných rodinách, které se jeví jako bezproblémové v období jejich dětství,
  • rodiče týraných žen se ve většině případů rozvádějí v období jejich staršího školního věku nebo adolescenci,
  • týrané ženy nacházejí problémové partnery nejčastěji v období adolescence až mladé dospělosti,
  • týrané ženy tvoří ve většině případů společnou domácnost s problémovým partnerem / manželem ve velmi mladém věku (těsně po dosažení dospělého věku),
  • týrané ženy uzavírají manželství s problémovými partnery ve velmi mladém věku,
  • týrané ženy mají děti s problémovým partnerem ve velmi mladém věku,
  • týrané ženy snadno navazují sociální vazby a udržují je, avšak ve většině případů jsou tvořeny v rodině,
  • v rodinách týraných žen se vyskytuje několik sociálně-patologických jevů, především však kromě násilí, alkoholismus problémového partnera/manžela.

Tato zjištění by bylo možné zobecnit v kontextu rodinných a sociálních aspektů týkajících se týraných žen. Zjištění mohou být vnímána také jako rizikové faktory pro vznik problémů v partnerském / manželském vztahu v kontextu výskytu domácího násilí v rodině.

Další analýza, kterou jsme v rámci výzkumu realizovali, byla analýza odpovědí na otázky v interview. Obsahovou analýzou odpovědí na otázky interview z pohledu rodinných a sociálních aspektů týraných žen jsme v kontextu komplexních zjištění zjistili, že:

  • původní rodina týraných žen je úplná,
  • týrané ženy hodnotily své otce jako osobnosti s pozitivními a stejně tak i negativními vlastnostmi, což naznačuje, že s nimi mají neutrální vztah (ani pozitivní, ani negativní),
  • týrané ženy hodnotí své matky jako osobnosti s pozitivními vlastnostmi, což naznačuje, že mají s nimi pozitivním vztah,
  • týrané ženy hodnotí výchovu ze strany otce pozitivně a ve stejné míře i negativní,
  • týrané ženy hodnotí výchovu ze strany matky za pozitivní a přiměřenou,
  • týrané ženy nemají zkušenost s domácím násilím v rodině, zkušenost s domácím násilím měla 1/5 týraných žen z naší výzkumného vzorku,
  • týrané ženy se osamostatnily od původní rodiny v mladém věku (věk kolem 20. roku života),
  • nejčastější důvody osamostatnění se od původní rodiny byly těhotenství a partnerství,
  • týrané ženy hodnotí chování týrajících partnerů / manželů obecně jako sadistické, deprimující, zraňující, děsivé, despotické, traumatizující, hrubé, negativistické, káravé, problematické, žárlivostní a tyranizující, přičemž téměř 1/3 týraných žen z naší výzkumného vzorku chování vinná, čímž negativní chování partnera / manžela vnímá jako oprávněné,
  • týrané ženy pociťují sociální izolaci v období, kdy jsou týrány svým partnerem / manželem,
  • sociální izolace týraných žen, kdy jsou ve vztahu s týrajícím partnerem / manželem se projevuje především fyzickou sociální izolací, při které musí setrvávat v domácím prostředí; psychickou izolací, při které nemají možnost socializovat se (přátelé, známý, rodina); mají zamezenou možnost studovat a pracovat; jsou podřízeny kontrolním strategiím partnera; nemají přístup k financím,
  • týrané ženy považují za příčinu sociální izolace především snahu týrajícího partnera / manžela o jejich fyzickou a psychickou likvidaci, nenávist z lásky, účelné způsobování neštěstí, nevěru, žárlivost, snaha o dosažení závislost týraných žen na jejich partnerech / manželech, pokus o rozvod,
  • týrané ženy po odchodu od týrajícího partnera / manžela již nepociťují sociální izolaci, - v případě, že týrané ženy pociťují sociální izolaci i po odchodu od týrajícího partnera / manžela, projevuje se různými způsoby, jako například intenzivním strachem bez opodstatnění, neschopností pracovat a narušit
  • týrané ženy po odchodu od týrajícího partnera / manžela nepociťují sociální izolaci a na základě toho nepociťují ani žádné jiné následky této sociální izolace po rozchodu s týrajícím partnerem / manželem,
  • v případě, že ženy pociťují nějaké následky sociální izolace po odchodu od týrajícího partnera/manžela, mají podobu příznaků spojených s posttraumatickým stresem a posttraumatickou stresovou poruchou,
  • týrané ženy nepotřebují plánovat strategie vyrovnávání se sociální izolací, protože tuto zátěžovou situaci zvládly hned po rozchodu s týrajícím partnerem / manželem, respektive po odchodu od týrajícího partnera / manžela,
  • 1/5 týraných žen, které pociťovaly nějaké následky sociální izolace i po odchodu od týrajícího partnera / manžela, využívají různé strategie a plány za účelem vyrovnávání se s pociťováním sociální izolace a postupným začleněním se do společenského života, a to plánování vyhledání psychologické pomoci, nastěhování se k rodině kvůli pocitu zaměstnanosti.

Analýza případových studií nám zprostředkovala odpovědi na výzkumnou otázku 1, 2, 4, 5, 7, 8 a 9. Analýza odpovědí na otázky v interview nám zprostředkovala odpovědi na všechny stanovené výzkumné otázky. Odpovědi na všechny stanovené výzkumné otázky uvádíme v následujícím textu.

Výzkumná otázka 1: Byla původní rodina v jaké týrané ženy vyrůstaly úplná? (rodinné aspekty). Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy pocházejí z úplné rodiny. Můžeme tvrdit, že týrané ženy pocházejí převážně z úplných rodin, což je pozitivním zjištěním, neboť neúplná rodina je obecně vnímána jako možný rizikový faktor pro behaviorální, psychické a sociální problémy v dospělém věku.

Výzkumná otázka 2: Jaké osobnostní rysy se vyskytují u otců a matek týraných žen? (rodinné aspekty). Výskyt patologických rysů v případových studiích byl zaznamenán pouze v ojedinělých případech. Obecně však můžeme tvrdit, že otcové týraných žen nemají výrazně patologické osobnostní rysy, které vedou k problémovému a nežádoucímu chování. Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy nemají s otcem ani pozitivní, ani negativní vztah vzhledem k tomu, že své otce hodnotili v průměru téměř ve stejném počtu jako osobnosti s pozitivními a stejně tak jako osobnosti s negativními vlastnostmi. Z pohledu analýzy odpovědí na otázky v interview také zjistili, že týrané ženy mají matky s pozitivními vlastnostmi, což je pozitivním zjištěním.

Výzkumná otázka 3: Jaké výchovné styly a přístupy využívali rodiče ve výchově týraných žen? (rodinné aspekty). Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy hodnotí výchovu ze strany otce ani pozitivní, ani negativní vzhledem k tomu, že odpovědi participantek byly téměř ve stejné míře zařazeny do pozitivní i negativní výchově. Z pohledu analýzy výchovy ze strany matky můžeme tvrdit, že týrané ženy hodnotí výchovu matek jako přiměřenou, dobrou a láskyplnou.

Výzkumná otázka 4: Mají týrané ženy zkušenost s domácím násilím v původní rodině, ve které vyrůstaly? (rodinné aspekty). Zkušenost s domácím násilím v původní rodině se vyskytovala pouze ojediněle, a to ve dvou případových studiích z deseti. Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy nemají zkušenost s domácím násilím v rodině. Zkušenost s domácím násilím měli jen 4 participantky z celkového počtu 20.

Výzkumná otázka 5: Osamostatnily se týrané ženy od původní rodiny v mladém věku? - věk příslušející vývojovému období „mladá, respektive raná dospělost“ (rodinné aspekty). Analýza případových studií potvrdila, že týrané ženy se osamostatnily od původní rodiny v období mladé dospělosti, a to v devíti případech z deseti. Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy opouštějí své rodiny ve velmi mladém věku, kolem 20 roku věku.

Výzkumná otázka 6: Jaké byly nejčastější důvody osamostatnění se týraných žen od původní rodiny? (rodinné aspekty). Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že nejčastější důvody osamostatnění se týraných žen jsou těhotenství a partnerství.

Výzkumná otázka 7: Co si myslí týrané ženy o nežádoucím chování jejich intimního partnera (expartnera), respektive manžela (exmanžela)? (sociální aspekty). Analýza případových studií potvrdila, že týrané ženy považují chování partnera za nepřípustné a nežádoucí. Obecně lze tvrdit, že týrané ženy vnímají chování týrajících partnerů / manželů jako velký problém, který jim brání v socializaci, zaměstnání a vedení normálního života bez sociálních, finančních, rodinných a zdravotních problémů. Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy hodnotí chování tyranizujících partnerů / obecně jako negativní ve smyslu traumatizujících a agresivních projevů.

Výzkumná otázka 8: Pociťují týrané ženy sociální izolaci v období, kdy jsou týrány svým partnerem/manželem? (sociální aspekty). Analýza případových studií potvrdila tuto skutečnost ve dvou případech z deseti, přičemž výsledky může zkreslovat nedostatek informací o tomto sociálním fenoménu souvisejícím s výskytem domácího násilí. Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy, které žily, respektive žijí s tyranizujícím partnerem/manželem pociťují sociální izolaci. Dále můžeme také tvrdit, že týrané ženy zažívají vážnou sociální izolaci v podobě fyzické izolace, kdy musí setrvávat ve většině případů jen ve svém domově, mají zamezenou možnost studovat a pracovat, jsou podřízeny kontrolou partnera/manžela, nemají přístup k financím a mají omezené také kontakty fyzické i psych.

Výzkumná otázka 9: Co považují týrané ženy za příčinu sociální izolovanosti? (sociální aspekty). Analýzy případových studií sice přesně nevymezovaly odpověď na tuto stanovenou výzkumnou otázku, avšak obecně bychom mohli za příčiny uvedené v nich považovat nežádoucí partnerovo chování, které směřovalo k zamezení vytváření a udržování sociálních vazeb. Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy, které pociťovaly, respektive pociťují sociální izolaci následkem chování svého partnera (expartnera) / manžela (exmanžela), považují ve většině případů za příčiny tohoto chování negativní jevy ve smyslu touhu po psychické a fyzické likvidaci žárlivost a podobně. Zaznamenány byly i relativně pozitivní důvody, a to v podobě pociťování velké lásky ze strany partnera, psychické zranění partnera, silné pouto a jiné.

Výzkumná otázka 10: Jak se projevovala sociální izolace v období, kdy byly týrány ženy s týrajícím intimním partnerem v partnerském, respektive v manželském svazku? (sociální aspekty). Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy ve většině případů pociťují sociální izolaci v období, kdy jsou s týrajícím intimním partnerem v partnerském, respektive manželském svazku. Sociální izolace se projevuje u většiny žen závažným omezováním osobní svobody.

Výzkumná otázka 11: Jaké následky sociální izolace pociťují týrané ženy po odchodu od týrajícího partnera/manžela? (sociální aspekty). Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy nepociťují sociální izolaci po odchodu od týrajícího partnera (expartnera), respektive manžela (exmanžela). V případě, že sociální izolaci neustále pociťují, je to následkem kontaktování jejich blízkých a přátel týrajícím partnerem (expartnerem), respektive manželem (exmanželem), což jim způsobuje nepříjemné pocity a mají potřebu se skrývat a zatajovat. V některých případech byly zaznamenány příznaky spojené s posttraumatickou stresovou poruchou, a to konkrétně u 1/5 týraných žen.

Výzkumná otázka 12: Jaké strategie a plány mají týrané ženy za účelem vyrovnání se s pociťováním sociální izolace a postupného začleňování se do společenského života? (sociální aspekty). Výsledky analýz odpovědí na otázky v interview prokázaly, že týrané ženy nepotřebují plánovat strategie vyrovnávání se sociální izolací vzhledem k tomu, že žádné závažné projevy po rozchodu, respektive rozvodu s týrajícím partnerem (manželem) již nepociťují. Strategie zvládání této zátěžové situace (následky sociální izolace) byly plánovány u 1/5 participantek a byly to například vyhledání psychologické pomoci, nastěhování se k rodině, zaměstnání a nalezení vhodného bydlení, vyhledávání nových přátelství a tím překonat pocity samoty a izolace.

Diskuse

V případě, že bychom měli za cíl naše výsledky porovnat s výsledky jiných studií, tak je nutné zdůraznit fakt, který uvádí Mencerová (2017), že existují tři zdroje pro získání relevantních informací o domácím násilí – statistiky, výsledky výzkumů a klinická zjištění (studie prováděné psychiatry, psychology, poradci). Z našeho pohledu jsou významné především výsledky výzkumů, které zkoumaly stejné, respektive podobné souvislosti a proměnné jako tomu bylo v našem případě. V tomto případě je však nutno také uvést, že výsledky výzkumů jsou variabilní a některé výstupy nejsou srovnatelné s našimi protože jsme realizovali výzkum, který se vyznačoval určitými inovacemi ve smyslu, že námi zvolené proměnné nebyly zvoleny v rámci těchto výzkumů, čímž se nám nabízí možnost popisu dalších výzkumných souvislostí. Uvedený problém spojujeme především s výzkumem prezentovaným v tomto výzkumném článku. Našli jsme jen jednu studii, která byla primárně zaměřena na sociální izolaci žen, které byly, respektive jsou oběťmi partnerského/manželského násilí, a to studii Netto et al. (2017).

Autoři studie Netto et al. (2017) zkoumali hypotézu, že izolace je forma násilí, ve které se intimní partner snaží oslabit podpůrnou síť ženy, izolovat ji od společenských interakcí což vede až k úplnému zákazu jakéhokoli vztahu s rodinou či přáteli. Toto tvrzení bylo stejně jako v našem případě potvrzeno. V uvedené studie byly rovněž analyzovány příčiny sociální izolace pomocí kvalitativní výzkumné strategie. Výzkumu se zúčastnilo 12 žen ze specializovaného centra asistence pro ženy v Rio de Janeiru – Brazílii. Použitý byl stejně jako v našem případě rozhovor. Výsledky prokázaly, že ženy měly v souvislosti s problémy se sociální izolací následkem násilného chování intimního partnera deficit naplňování jejich potřeb, a to především sociálních, což je spojeno s určitými symptomy v různých oblastech osobnosti. Rovněž iv této studii bylo prokázáno, že příčiny izolovanosti týraných žen jsou spojeny s nežádoucím až tyranizujícím a ohrožujícím chováním partnera/manžela což vede k zamezení kontaktu se sociálním prostředím.

Negativním zjištěním je, tak jako iv našem případě, že ženy zažívající domácí násilí vyhledají odbornou pomoc teprve tehdy, když se situace jeví jako vážná až neřešitelné či život ohrožující. Do tohoto období se problémy v partnerském svazku spojené s násilím snaží bagatelizovat a neřešit. Problémy spojené se sociální izolací následkem násilí páchaného na ženách z pohledu partnera/manžela odezní zamezením kontaktu s tímto partnerem, respektive životní změnou, která je spojena s novým sociálním a rodinným zázemím.

Závěr

V závěru bychom rádi poukázali na limity zrealizovaného výzkumu. Limitem výzkumu je možné zkreslení odpovědí participantek v kvalitativním rozhovorovém výzkumu, kdy odpovědi mohly být kvůli zablokování určitých zdravých psychických funkcí následkem prožitého traumatu a vážných stresových událostí, či změn určitým způsobem neautentické, což však nemění fakt, že jejich výpovědní hodnotu můžeme potvrdit díky vzájemné propojení.

V rámci výzkumu byly participantky poučeny o obecnosti výsledků výzkumu, o přísně dodržené anonymitě jejich výpovědí, jakož io ochraně jejich osobních, či jiných osobnostních údajů a charakteristik což mohlo být na druhé straně povzbuzující a stimulující pro vypovězení skutečnosti, zda zhodnocení situace restrospektivní i perspektivní. V některých případech jsme si však všimli, že výpověď participantky byla nesourodá a povrchní, přičemž jsme respektovali rozhodnutí participantky neodpovědět na otázku rozsáhlou výpovědí a nekladli jsme další doplňující otázky. Setkali jsme se také se smutkovými a úzkostnými projevy, které byly velmi náročné zvládnout z pohledu výzkumníka, protože měly vliv na intenzitu hlasu či na samotnou výpověď a její délku odpovědí k položeným otázkám. V jednom případě bylo také očividné, že participantka měla z různých důvodů velké zábrany vypovědět, což jsme však postupem času zvrátili projevem empatie, kongruence, akceptace a respektu.

Autor: PhDr. Andrea Hurbanová Autorka je studentkou doktorského studia na Vysoké škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě Seznam použité literatury

APPELT, B. – KASELITZ, V. – LOGAR, R. 2004. Away from Violence. Guidelines pro setting up and running a Women´s Refuge. [online].Vienna : European Commision Programme. [cit. 207-07-30]. Dostupné na internetu: http://fileserver.wave-network.org/trainingmanuals/Away_from_Violence_2004_English.pdf BUDINOVÁ, A. 2012. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha : Profem, st. r. o., 2012. 37 v. ISBN 978-80-904564-2-6. BURIÁNEK, J. 2013. Partnerské konfigurace, hodnotové vzorce a domácí násilí. In VEČERKA, K. (Eds.). Prevence sociálních devící - přání, naděje a realita: sborník z konference sekce sociální patologie MČSS, Červená nad Vltavou, 17.-19. 4. 2013. Praha: MČSS, 2013. 127-137. ČÍRTKOVÁ, L. 2017. Zkušenosti s řešením domácího násilí v ČR. In Polák, P. – Tittlová, M. 2017. Kriminologivkcé možnosti řešení domácího násilí. Sborník příspěvků z vědecké konference s mezinárodní účastí konané 20. dubna 2017. Bratislava : Wolters Kluwer, 2017. 568 s. ISBN 978-80-8168-708-2. s. 100-112. GARCÍA-MORENO, C. et al. 2013. Global and regional estimmates of violence against women: prevalence and health effects of intimate partner violence and non partner sexual violence. Geneva : World Health Organization, 2014. HABANÍK, T. – VAVRUŠ, M. 2017. Nástroje prevence před domácím násilím v psychické podobě. In Polák, P. – Tittlová, M. 2017. Kriminologivkcé možnosti řešení domácího násilí. Sborník příspěvků z vědecké konference s mezinárodní účastí konané 20. dubna 2017. Bratislava : Wolters Kluwer, 2017. 568 s. ISBN 978-80-8168-708-2. s. 343-351. HRONOVÁ, M. et al. 2011. Vliv domácího násilí na zdraví žen – obětí násilí a jejich dětí, které jsou svědky násilí v rodině. Sociologická sonda klientek o.s. ROSA a jejich děti za rok 2010. [online]. [citováno 2018-02-06]. Dostupné na internetu: http://rosa-os.cz/wp-content/uploads/2014/05/2010_STATS.pdf HRUŠKOVÁ, M. – KOZLOVÁ, L. – FRANCOVÁ, H. 2013. Stereotypy percepce veřejnosti vůči obětem domácího násilí. In Prevence úrazů, otrav a násilí, 2013. roč. 9, čj. 1.s. 7-14. HURBANOVÁ, A. 2018. Sociální aspekty pomoci ženám – obětem domácího násilí. [rozpracovaná disertační práce]. KELLY, J. B. - JOHNSON, M. P. 2008. Differentiation among types of intimate partner violence: research update and implications for interventions. In Family Court Review, 2008. Roč. 3, čj. 46, s. 1 476-499. MARTINKOVÁ, M. - SLAVĚTÍNSKÝ, V. - VLACH, J. 2014. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014. 130 s. ISBN 978-80-7338-139-4. MENCEROVÁ, I. 2017. Prevence a eliminace domácího násilí. In Polák, P. – Tittlová, M. 2017. Kriminologivkcé možnosti řešení domácího násilí. Sborník příspěvků z vědecké konference s mezinárodní účastí konané 20. dubna 2017. Bratislava : Wolters Kluwer, 2017. 568 s. ISBN 978-80-8168-708-2. s. 141-152. MIOVSKÝ, M. 2010. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha : Grada Publishing, 2010. 332 s. ISBN 80-247-1362-4. Netíková, D. – Netík, K. 2010. Program terapie partnerských agresorů. In NEDVĚDOVÁ, A. – VANÍČKOVÁ, L. CHOMOVÁ, Z. (Eds.). 2010. Sborník textů zaměřených na problematiku domácího násilí. s. 150-154. NETTO, L. A. et al. 2017. Isolation of women in situation of violence by intimate partner: a sociální network condition. (original: Isolamento de mulheres en situación de violencia pelo parceiro íntimo: uma condição en redes sociales; Aislamiento de mujeres en situación de violencia por el compañero íntimo: una condición en redes sociales). In Escola Anna Nery, 2017. ISSN 1414-8145. Roč. 21, čj. 1, s. 1 1-8. NOVÁKOVÁ, L. 2010. „Každý má právo na život bez násilí!“. In NEDVĚDOVÁ, A. – VANÍČKOVÁ, L. CHOMOVÁ, Z. (Eds.). 2010. Sborník textů zaměřených na problematiku domácího násilí. s. 65-68. ONDICOVÁ, M. 2017. Základní znaky domácího násilí. In Polák, P. – Tittlová, M. 2017. Kriminologivkcé možnosti řešení domácího násilí. Sborník příspěvků z vědecké konference s mezinárodní účastí konané 20. dubna 2017. Bratislava : Wolters Kluwer, 2017. 568 s. ISBN 978-80-8168-708-2. s. 31-49. POLÁK, P. 2017. Pomoc obětem domácího násilí. In Polák, P. – Tittlová, M. 2017. Kriminologivkcé možnosti řešení domácího násilí.

Sborník příspěvků z vědecké konference s mezinárodní účastí konané 20. dubna 2017. Bratislava : Wolters Kluwer, 2017. 568 s. ISBN 978-80-8168-708-2. s. 179-205. RITOMSKÝ, A. – BACHRATÝ, J. 2008. Metoda repertoárové mřížky v sociálních vědách. [online]. In Sociální a politické analýzy, 2008. 2(2). s. 72 - 114. Dostupné na internetu: http://sapa.ff.upjs.sk/images/files/49b179a1142b1e09d134a69f6b17e74b ÚŘAD VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNICTVÍ SLOVENSKÉ REPUBLIKY. 2010. Domácí násilí. [online]. [citováno 2017-07-04]. Dostupné na internetu: http://www.ruvzpd.sk/vz/data/Domace_nasilie.pdf