Screeningové měření úrovně mentálního zdraví klientů žijících v zařízeních sociálních služeb během pandemie nemoci COVID-19

Úvod

Poslední dva roky jsme svědky události, která se opakuje jednou za několik dekád. Koronavirus SARS-CoV-2, který vyvolává závažné infekční a respirační onemocnění COVID-19 způsobil, že se svět zastavil pod mohutnou vlnou pandemie. Pandemie, ochromila zdravotnické systémy zemí po celém světě i podnikatelské prostředí a nastavila zrcadlo našemu dosavadnímu způsobu života. Zůstali jsme zaskočeni, nepřipraveni a v neposlední řadě i neochotni změnit své chování v zájmu vyššího dobra, čehož výsledkem bylo nekontrolovatelné šíření viru a následná smrt. Důležitým faktorem, který potvrzují statistiky ze zemí po celém světě je, že onemocnění má fatální následky zejména pro lidi nad 65 let. Podle statistik téměř 80% lidí, kteří zemřeli na COVID-19, měli minimálně 65 let (Wortham, et al., 2020).

Kromě ekonomických důsledků a obrovského množství lidských životů má pandemie na svědomí i škody na mentálním zdraví lidí, zejména těch nejohroženějších, kterými jsou v této situaci bezpochyby senioři. Závažnost jejich situace umocňuje skutečnost, že senioři jsou i bez přítomnosti pandemie skupinou, která je společností marginalizována a není jí věnována dostatečná pozornost.

Teoretická východiska

Světová zdravotnická organizace v jednom ze svých článků popisovala mentální zdraví jako stav blahobytu, ve kterém si jednotlivec může uvědomit svůj vlastní potenciál, zvládat běžné stresové situace, které přináší život, produktivně pracovat a přispívat do komunity, ve které žije. Keyes (2005) říká, že mentální zdraví je definováno jako přítomnost emocionální pohody v kombinaci s vysokou úrovní psychických, logických a sociálních funkcí. Mentální zdraví je subjektivní a komplexní termín zasahující emocionální, psychickou i sociální rovinu a spolu s fyzickým zdravím, se kterým se ovlivňují a existuje mezi nimi silná reciproční vazba, popisovaná i autory Nabi et al., (2008) jsou nedílnými součástmi, které společně tvoří koncept celkového zdraví.

Osamělost se vyskytuje ve všech věkových kategoriích, avšak častěji se vyskytuje u starších lidí (Aylaz et al., 2012). V současnosti neexistuje konsensus v názoru na to co osamělost je. Snad nejsimplexnější osamělost definovali Hewstone a Cairns (2001), kteří o ní mluvili jako o deficitu v prožívání kvalitních a mnohočetných sociálních vztahů. Také je důležité dodat, že jedním z charakteristických znaků osamělosti je její subjektivita (Peplau, & Perlman, 1982) a tedy určitá jedinečnost v jejím pociťování. Nedávný výzkum poukázal na to, že osamělost se může objevovat častěji a dosahovat vyšší úrovně (Pinquart, & Sörensen, 2003) u starších lidí žijících v zařízeních sociálních služeb (ZSS) než u těch, kteří žijí doma (Grenade, & Boldy, 2008).

Cacioppo et al., (2010) a Yunus et al., (2013) říkají, že osamělost byla identifikována v průřezových i longitudinálních studiích jako závažný rizikový faktor pro vznik symptomů deprese, čímž ukazují, že mezi osamělostí a depresivitou je jistá souvislost. Deprese představuje jeden z nejčastějších psychologických problémů starších lidí (Helvik et al., 2016). Jongenelis et al., (2004) říkají, že riziko vzniku deprese u seniorů, kteří žijí v ZSS je 3 až 4krát větší než u těch seniorů, kteří žijí doma. Kromě toho symptomy deprese souvisejí s poklesem zdraví a kognitivních funkcí (Segel-Karpas et al., 2017) a také zvyšují riziko spáchání sebevraždy u seniorů (Wang et al., 2015).

Výzkumný problém

Během druhé vlny pandemie se stalo standardem, že klientům ZSS byl zamezen nejen kontakt s vnějším světem, ale často i kontakt v samotném zařízení. V nejkritičtějších momentech museli klienti zůstávat zcela izolováni a osamoceni ve svých pokojích. Croezen a kol. (2015) Brooks a kol. (2020) tvrdí, že snížení sociální interakce má negativní vliv na duševní a fyzické zdraví starších lidí. Na Slovensku během pandemie ještě nebyla realizována studie, která by se zabývala psychickým zdravím seniorů žijících v ZSS proto jsme se rozhodli zmapovat úroveň jejich osamělosti, depresivity a celkového všeobecného zdraví. Tyto úrovně následně porovnáme z hlediska věku a zaměříme se také na frekvenci kontaktu s jejich blízkými v době druhé vlny pandemie. V kontextu uvedeného si klademe otázku: Jak se mění úroveň osamělosti, depresivity a celkového všeobecného zdraví z hlediska věku a četnosti kontaktu s blízkými v době pandemie?

Cíle výzkumu a výzkumné otázky

Teoretická východiska naznačují, že ve skupině seniorů není deprese neobvyklým jevem a u lidí, kteří žijí oddělení od rodiny v ZSS, se toto riziko zvyšuje tím, že ztratili pro ně jednu z nejvýznamnějších sociálních jistot – rodinné prostředí (Vitorino a kol, 2013, Bujdová, 10, 3). Zamezení kontaktu s rodinou má potenciál zvyšovat riziko vzniku nežádoucích psychických problémů. Pandemie nepřinesla s sebou jen zamezení kontaktu, ale také i sníženou fyzickou aktivitu. Fyzická aktivita v pozdějším věku snižuje riziko nemocí, pomáhá zvládat současné stavy a rozvíjí a udržuje fyzické a psychické funkce (Cunningham, & O’ Sullivan 2020). Cílem našeho výzkumu je zjistit, jaká je momentální úroveň depresivity, osamělosti a celkového všeobecného zdraví klientů žijících v ZSS. Jelikož aktuálně neexistují data na základě kterých bychom mohli naformulovat hypotézy, stanovili jsme si následující 4 výzkumné otázky: (1) Jaká je úroveň osamělosti, depresivity a celkového všeobecného zdraví u klientů ZSS? (2) Jaký je vztah mezi parametry depresivity, osamělosti a celkového všeobecného zdraví v našem výzkumném souboru? (3) Jaký je souvislost mezi častostí kontaktu klientů s rodinou a úrovní jejich depresivity, osamělosti a celkového všeobecného zdraví? (4) Jaký je vztah mezi věkem klientů a úrovní jejich depresivity, osamělosti a celkového všeobecného zdraví?

Metody

Onemocnění COVID-19 je součástí našich životů jen relativně krátkou dobu a to jak závažné budou negativní dopady pandemie na psychiku člověka není zatím dostatečně prozkoumány. Proto náš výzkum řadíme do kategorie exploračních, ve kterém začneme deskriptivními metodami a budeme pokračovat inferenční statistickou analýzou. Ke sběru údajů jsme použili kvantitativní metodu, tří sebevýpověďových dotazníků.

Výzkumný soubor

Výzkumný soubor tvořili klienti z různých ZSS na Slovensku. Všechny osoby byly na začátku testování seznámeny se záměrem, účelem a cílem testování, kde se zpracování jejich osobních údajů řídí nařízením EP a Rady EU. 2016/679 o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů ao volném pohybu takových údajů. Testované osoby věděly, že mohou kdykoli z testování odejít bez vyvození jakýchkoli důsledků vůči jejich osobě. Také dodáváme, že vedení institucí bylo seznámeno se záměrem výzkumu a také si prostudovali dotazník, který jsme vytvořili a udělili souhlas k testování svých klientů.

Výběr klientů byl zajištěn odborným personálem, konkrétně psychology, vedoucími pracovníky zdravotního a sociálního úseku, kteří je zároveň doprovázeli během procesu testování. Etická komise UMB udělila souhlas k provádění výzkumu z.: 321/2022. Dotazníky jsme distribuovali klientům, jejichž psychomotorické tempo a úroveň kognitivních funkcí byla podle subjektivního názoru personálu na takové úrovni, která jim dovoluje vyplňovat dotazník podle vlastního přesvědčení. Přesto, když personál usoudil, že klient je vhodný kandidát pro vyplnění dotazníku, ale má určité překážky, které mu zabraňovaly vyplnit jej samostatně, byla mu poskytnuta pomoc personálu. Vyplňování dotazníků jsme zahrnuli do procesu jejich aktivizace. Studie je součástí výzkumu k rigorózní práci, jejímž cílem je porovnat psychický stav klientů před vakcinací a po vakcinaci na onemocnění COVID-19. Počet respondentů je 159 ve věku nad 60 let z 11 různých ZSS. Výzkumný soubor tvořilo 57 mužů a 102 žen. Průměrný věk mužů byl 72,47 (SD= 7,05) a průměrný věk žen byl 79,28 (SD=7,24). Častost kontaktu klientů jsme rozdělili do šesti kategorií, co uvádíme v tab. 1

Tabulka 1 Častost kontaktu

Nástroje sběru dat

Klienti vyplnili námi připravený dotazník, který se skládal ze 3 subtestů a to General Health Questionnaire (GHQ-12), Beck's Depression Inventory (BDI-6) a UCLA Loneliness scale (ULS-8) a několika doplňujících otázek týkajících se míry kontaktu s rodinou, jejich psychického stavu. pocity z tohoto virového onemocnění.

Dotazník posouzení celkového všeobecného zdraví, GHQ-12 sestává z 12 položek, každá z nich posuzuje závažnost psychického stavu za posledních několik týdnů, používajíc škálu od 0 do 3. Potenciální skóre se pohybuje v rozmezí od 0 do 36, s tím, že vyšší skóre indikuje horší stav (Goldberg a Williams, 1998). Předchozí studie ukazují, že GHQ-12 má přijatelné psychometrické vlastnosti (McCabe et al., 1996; Schmitz et al., 999)

BDI-6 byl derivován z originální 21 položkové verze v klinické validační studii, kterou se zkušení psychiatři snažili zachytit závažnou depresivní poruchu (MDD- major depressive disorder) pomocí kratší verze testu BDI (Bech a kol. 2009). BDI-6 se skládá ze 6 položek, každou lze hodnotit na stupnici od 0 po 3 a skóre se může pohybovat od 0 po 18, přičemž 0 znamená žádná deprese a 18 silná deprese (Blom 2012). ULS-8 (Hays, DiMatteo, 1987) vznikl derivací originální verze ULS-20 používá se jako praktická alternativa k měření frekvence a intenzity pocitu osamělosti, přičemž používá škálu od 1 po 4. Vyhodnocuje se celkové skóre osamělosti, které se pohybuje od 8 po 32 přičemž vyšší skóre indikuje. Dotazníky nejsou standardizovány na českou populaci, ale data prokazovala dostatečnou míru vnitřní konzistence (Cronbachova alfa v jednotlivých testech: ULS-8: alfa = 0,72; BDI-6: alfa = 0,67; GHQ-12: alfa = 0,90.)

Výsledky

Data jsme zpracovali ve statistickém programu SPSS25. Po rozdělení našeho výzkumného souboru do kategorie ať už podle věku nebo četnosti kontaktu jsme měli příliš malé skupiny na to, abychom je mohli komparovat. Proto jsme data analyzovali pomocí korelací. Souvislosti mezi proměnnými jsme posuzovali Spearmanovým korelačním koeficientem.

V tabulce 2 přinášíme deskriptivy popis proměnných. Můžeme spatřovat, že průměr osamělosti v našem výzkumném souboru je vyšší než polovina celkového možného skóre (>16) a to podle Shevlin a kol. (2013) determinuje určitou patologičnost stavu. Škály pro BDI-6: 0-5 minimální nebo žádná deprese, 6-7 střední (mild) deprese, 7+ těžká deprese. Průměrná úroveň deprese dosahuje 4,45 což značí, že v průměru se naši participanti nacházejí ve škále minimální nebo žádná deprese viz tabulka 2.

Tabulka 2 Deskriptivní popis výsledků ULS-8

Korelace mezi proměnnými jsme posuzovali Spearmanovým korelačním koeficientem. Vztahy mezi proměnnými znázorňujeme v tabulce 3. Na hladině významovosti p ≤ 0,05 konstatujeme silné pozitivní vztahy mezi proměnnou celkové skóre depresivity, osamělosti i celkového všeobecného zdraví. Náš výzkumný soubor vykazoval slabý pozitivní vztah mezi depresivitou a věkem a také mezi celkovým všeobecným zdravím a věkem. Dalším významným ukazatelem při vykazování korelaci byl ukazatel četnosti kontaktu. Kontakt byl vzhledem k pandemické situaci převážně telefonický. Slabý až středně silný negativní vztah dosahoval ukazatele četnosti kontaktu s proměnnými osamělost, depresivita a celkové všeobecné zdraví. Tím konstatujeme, že čím vyšší skóre dosahují participanti v těchto ukazatelích, tím méně kontaktu mají se svými blízkými. Slabé pozitivní korelace dosáhl ukazatel četnosti kontaktu s věkem, můžeme tedy konstatovat, že čím je člověk starší tím více kontaktu má se svými blízkými.

Tabulka 3 Výsledky Spermanovy součinné korelace

Diskuse

Prostřednictvím programu SenSkype (online rozhovory klientů ZSS Viničky a studentů psychologie v roli poradců), který se začal realizovat na Katedře psychologie Univerzity Mateje Bela v Banské Bystrici během první vlny pandemie, jsme měli možnost dozvědět se více o lidech, kteří žijí v ZSS. Následně po ukončení vysokoškolského studia se jeden z autorů stal psychologem v zařízení sociálních služeb a dále poznával život a příběhy těchto lidí. Informace, které mu klienti zařízení poskytli, byly hlavním motivem dané výzkumné studie. Lidé mají různé důvody, proč se ocitnou v ZSS, někteří nechtějí být na přítěž svým rodinám, někteří se už nevědí sami o sebe postarat a nemají rodinu, která by jim uměla pomoci. Prostřednictvím rozhovorů s klienty jsme se dozvěděli, že jsou i tací, kteří jsou rádi, že jsou v zařízeních, protože si tam našli nové přátele. Přes den si prozpěvují, stříkají, hrají karty, vykonávají mnohé společenské aktivity, které by nebyly schopny dělat sami doma. Život v ZSS dokáže lidem opět vrátit chuť do života. Samozřejmě jsou tam i klienti, kterým je velmi obtížné, trápí je různé nemoci, mají omezený pohyb, chybí jim rodina, což vytváří základ pro vznik různých psychických potíží.

Nicméně koronavirus překvapil všechny klienty a zaměstnance těchto zařízení. Zrušily se všechny společenské aktivity, omezil se kontakt s rodinnými příslušníky a následně se stupňující se silou pandemie se zamezil klientům kontakt i přímo v zařízení. Na vrcholu druhé vlny pandemie jsme realizovali náš výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jaká je úroveň osamělosti, depresivity a celkového všeobecného zdraví klientů těchto zařízení na Slovensku a jak souvisí s jejich věkem a častostí kontaktu s jejich blízkými. Výsledky naznačují, že soubor našich participantů se v průměru cítí osaměle. Studie, které se věnují lidem v seniorském věku popisují skutečnost, že osamělost se v seniorském věku vyskytuje ve značné míře a její výskyt není jen vzácný (Výrost, Baumgartner in: Výrost, Slaměník 2001). Naše výsledky jsou v souladu s předešlými výzkumy, které hovořily o úrovni osamělosti seniorů v ZSS před pandemickou situací.

Androvičová, Rácz a Krchnák (2015, in: Šlosiar, Palenčár, Duško 2015) popisují pojem generační osamělost, což představuje situaci, kdy jedinec již ve svém životě nemá vrstevníky, nemá ve svém životě lidí ze své minulosti, se kterými by sdílel vzpomínky, názory, pohledy, představy správné pochopení a pociťuje osamělost (Lovašová, & Garberová, 2018).

V parametru celkové všeobecné zdraví jsme také zaznamenali zvýšené průměrné hodnoty, které podle Shevlin a kol. (2013) signalizují určitý, jak to oni nazývají ´´case´´ tedy případ, kterému je třeba věnovat pozornost. Pro seniory je typické, že většinu svého času během dne stráví v sedentaru behaviors tedy v poloze, která je definována jako činnost v sedící nebo ležící poloze, kde rychlost metabolismu je na klidové úrovni (Hart et al., 2011).

Pandemie zapříčinila i to, že klienti, kteří byli fyzicky aktivní, zůstali zavřeni v pokojích, některé dokonce nemoc připoutala na lůžko. Fyzická aktivita má podle mnoha studií nenahraditelný přínos pro zdraví lidí, zvláště starších. Je dokázáno, že chrání před rozvojem kardiovaskulárních chorob (Li & Siegrist, 2012), hypertenze (Liu et al., 2017) a rakoviny (Moore et al., 2016). Navíc fyzická aktivita snižuje riziko deprese mezi staršími lidmi žijícími v komunitě (Roh et al., 2015). Longauerová a Magurová (2008, s. 115) uvádějí, že ,,Vnitřní rovnovážný aparát, který je u člověka umístěn ve vnitřním uchu je nastaven tak, že je třeba jej každý den cvičit.“ Člověk, který z různých důvodů začne omezovat svoji fyzickou aktivitu, dostatečně nestimuluje tento aparát. Tedy sedentary behavior nemá za důsledek jen úbytek svalové hmoty, ale také oslabený rovnovážný aparát a to zapříčiňuje, že člověk se pomalu a těžko hýbe, v pohybech je nejistý, často padá a tím se pohybu vyhýbá ještě více, tím se uzavírá, méně socializuje atp. To může zapříčinit zhoršené mentální zdraví a vést až k depresi, která se v našem souboru se stoupajícím věkem a ubývajícími silami zvyšovala. Colcombe a Kramer (2003) ve své metanalýze konstatují, že fyzická aktivita u lidí ve věku od 55 do 80 let měla za následek zlepšení kognitivních funkcí. Výzkumy hovoří o tom, že snížená fyzická aktivita se může podepsat i na mentálním zdraví a vyvolat až stavy deprese.

Výsledky korelací hovoří o tom, že mezi proměnnými, které jsme se rozhodli zkoumat osamělost, depresivita, a celkové všeobecné zdraví existuje silný pozitivní vztah, což je v souladu se studiemi, které využívaly podobnou testovací baterii jako například Elovainio a kol. (2020).

Co se týká četnosti kontaktu, ten vykazoval středně silný negativní vztah ke každé jedné proměnné. Konstatujeme, že naši participanti se cítili osaměleji, depresivněji a jejich celkové všeobecné zdraví bylo na horší úrovni s klesajícím kontaktem s rodinou. Když je kontaktu s příbuznými a přáteli z jakýchkoli příčin zabráněno, ať už jsou za tím špatné vztahy v rodině, pandemická opatření, nebo generační osamělost, má to negativní dopad na psychické prožívání, chování, ale i celkové všeobecné zdraví klientů ZSS.

Kontakt s rodinou a věk měli pozitivní korelaci, což značí to, že starší lidé mají více kontaktu s rodinou. Připisujeme to tomu, že starší klienti jsou v zařízení kvůli tomu, že jejich rodina se nedokáže o ně dostatečně postarat a byli nuceni dát své rodinné příslušníky do péče odborníků, ale nezapomínají na ně. Také to může být tím, že jejich rodinní příslušníci si uvědomují, že už nemají tolik času na trávení společných chvil a chtějí využít každé možnosti být s nimi. Mladší klienti spíše udávali, že nemají vůbec kontakt s rodinou, je možné, že si vlastní rodinu ani nezaložili a jejich sourozenci, rodiče atp. už jsou po smrti, nebo nejeví o ně zájem.

Mnoho starších lidí definuje ZSS jako poslední zastávku v jejich životech, cítí se izolováni od svých rodin a pociťují osamělost (Dereli et al., 2010). Přestože 40% starších lidí prožívá pocit osamělosti i doma, ale u starších lidí žijících v pečovatelských domech je to procento výrazně vyšší 56% (Drageset et al., 2015). Předpokládáme, že pocity osamělosti se vlivem pandemie mohly ještě prohloubit, studie poukazují na to, že osamělost může mít značné nežádoucí účinky na mentální zdraví jedince a to může vést k dřívějšímu úmrtí (Rico-Uribe et al., 2018). Cílem rigorózní práce je zmapovat úroveň osamělosti, deprese a celkového všeobecného zdraví klientů žijících v ZSS během pandemie nemoci COVID-19 před očkováním a po očkování. Zatím jsme v první fázi, jejímž účelem bylo zmapovat úrovně proměnných a výsledek těchto měření vnímáme jako vodítko pro sociální pracovníky, psychology a zdravotní personál pracující v těchto zařízeních a zároveň i pro rodiny klientů. Doba, ve které žijeme je velmi rychlá, pandemie v lidech vyvolala chaos a přinesla větší strach do společnosti, ale přesto bychom neměli zapomínat na ty, o kterých si myslíme, že je postaráno. Sociální podpora rodiny může často člověku pomoci vyrovnat se se všemi situacemi, které život přináší. Sociální podpora posiluje psychologickou dynamiku jednotlivce, poskytuje mu emocionální, materiální a kognitivní pomoc, kterou dostávají především od své rodiny, přátel, sousedů a různých institucí s cílem vyrovnat se s jejich emočními problémy (Aksullu et al., 2004). Starší lidé, kteří nedostávají sociální podporu, jsou postupně izolováni od společnosti, což zvyšuje riziko jejich úmrtí (Altınparmak, 2009). Pokud již klient nemá nikoho, kdo by ho podpořil, zůstává to na pracovnících sociálních zařízení. Výzkumy nasvědčují, že sociální podpora od zdravotních sester a zdravotních asistentů v těchto případech má pozitivní vliv na kvalitu života starších lidí (Drageset et al., 2011).

Limity

Náš výzkumný soubor má v průměru 76,83 let, což může vyvolat znepokojení, zda tito respondenti jsou vhodnými kandidáty do výzkumu, který se administruje formou dotazníků. Naším cílem bylo získat data od lidí v seniorském věku, kde jsme předpokládali, že jejich kognitivní funkce jsou stále na dobré úrovni, aby byli schopni reflektovat to, co opravdu prožívají. Je pro nás důležité, věnovat se právě této skupině obyvatelstva, jejíž izolace během pandemie byla jedna z nejdelších a nejpřísnějších. Kvůli pandemii a opatřením v ZSS nebylo fyzicky možné administrovat dotazníky každému klientovi osobně a tak autoři spoléhali na spolupráci se zaměstnanci ZSS, které důkladně poučili jak administrovat dotazníky, aby byla data reálným obrazem prožívání klientů.

Závěr

Naším cílem bylo porovnat úrovně mentálního zdraví seniorů žijících v ZSS během pandemie koronaviru před očkováním a po očkování. Cílem tohoto článku bylo přiblížit veřejnosti jak zvládají pandemii nemoci COVID-19 klienti ZSS. Naše výsledky poukazují na to, že klienti se cítí osaměle, depresivněji, chybí jim kontakt s rodinou a jejich celkové všeobecné zdraví vykazuje horší úroveň. Tento výzkum může napomoci pracovníkům ZSS, rodinným příslušníkům či veřejnosti lépe pochopit prožívání seniorů, kteří žijí v těchto zařízeních, může vést ke změně pohledu na seniory a přístupu k nim, což by mohlo přispět k důstojnějšímu prožití závěrečné fáze jejich životů. Zároveň může inspirovat ik tomu, aby lidé věnovali více svého času právě těm nejstarším a nepřestali je vnímat jako plnohodnotné členy společnosti, protože osamělost a nezájem je možná zabíjí více než pandemie. Na Slovensku žije zhruba 900 tisíc obyvatel ve věku 60 a více let, kteří tvoří 17% populace a proto pokládáme za důležité věnovat se této marginalizované skupině a dostat ji do širšího povědomí lidí. Do budoucna doporučujeme komplexnější výzkum, jehož součástí by bylo využívání i jiných výzkumných metod, například. narativní techniky, polostrukturované rozhovory s klienty, různé projektivní techniky, které by umožnily klientovi hlubší sebevýpověď i nás nasměrovaly k hlubšímu poznání jejich prožívání a chování čímž by napomohly ke zvýšení kvality života seniorů.

Autoři: Mgr. Ivan Brezniak, Autor je absolvent psychologie na Katedře psychologie UMB v Banské Bystrici, aktuálně psycholog v Likava-CSS

Mgr. Zuzana Gredecká, Autorka je absolventka psychologie na Katedře psychologie Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici, aktuálně doktorandka na Katedře pedagogiky a andragogiky

doc. PaedDr. Lada Kaliská, PhD., Vysokoškolská učitelka, Proděkanka pro vědu, výzkum a umění PF UMB v Banské Bystrici.

Příspěvek vznikl za podpory financování projektem KEGA 039UMB-4/2021.

Seznam použité literatury

Altınparmak, S. (2009). Levely života života, sociální podpory a továrny, které učinily tyto v starších lidech, kteří žijí v nursing homes. Fırat University Medical Journal of Health Sciences, 23(3), 159-164. (In Turkish)

Aksullu N, Dogan S. (2004). Relationhip of social support and depression in institutionalized and non-institutionalized elderly. Anatolský Journal of Psychiatry, 5,76-84. (In Turkish).

Aylaz, R., Aktürk, Ü., Erci B., Öztürk H., & Aslan H. (2012). Relationship between depression and loneliness in elderly and examination of influential factors. Archives of Gerontology and Geriatrics, 55(3), 548-54. https://doi.org/10.1016/j.archger.2012.03.006

Bech, P., Gormsen, L., Loldrup, D., & Lunde M. (2009). Clinický účinek clomipramine v chronické idiopatické bolesti disorder revisited pomocí Spielberger State Anxiety Symptom Scale (SSASS) as outcome scale. Journal of Affective Disorders, 119(1-3), 43-51. https://doi.org/10.1016/j.jad.2009.03.007

Blom, E.H., Bech, P., Högberg, G., Larsson, J.O., Serlachius, E. (2012). Screening pro depresivní nálady v dosavadní psychiatrické context by brief self-assessment váhy – testování psychometrické validity z WHO-5 a BDI-6 indikace by latent trait analyses. Health Qual Life Outcomes, 10,149. https://doi.org/10.1186/1477-7525-10-149

Brooks, S.K., Webster, R.K., Smith, L.E., Woodland, L., Wessely, S., Greenberg, N., Rubin, GJ. (2020). The psychological impact of quarantine and how to reduce it: rapid review of the evidence. Lance,. 395(10227), 912-920. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(20)30460-8.

Bujdová, N., Bujda, S., Razzouková, E. (2013). Status seniora v současné společnosti. Sociální politika a senioři - soubor vědeckých studií Trenčín: Trenčínská univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně, 26-32.

Cacioppo, J., Hawkley, L., & Thisted, R. (2010). Perceived Social Isolation Makes Me Sad: 5-letý Cross-Lagged Analyse of Loneliness and Depressive Symptomatology v Chicago Health, Aging, a Social Relations Study. Psychology and aging, 25(2), 453-63. https://doi.org/10.1037/a0017216.

Colcombe, S., Kramer, A.F. (2003). Fitness efekty na cognitive function older adults: a meta-analytické studia. Psychological Science, 14(2), 125-30. https://doi.org/10.1111/1467-9280.t01-1-01430

Croezen, S., Avendano, M., Burdorf, A., & van Lenthe, FJ. (2015). Social participation and depression in old age: a fixed-effects analysis v 10 evropských zemích. American Journal of Epidemiology, 182(2), 168-76. https://doi.org/10.1093/aje/kwv015

Cunningham, C., O' Sullivan, R. (2020). Why physical activity matters pro starší adulty v době pandemic. European Review of Aging and Physical Activity, 17, 16. https://doi.org/10.1186/s11556-020-00249-3

Drageset, J., Dysvik, E., Espehaug, B., Natvig, GK, & Furnes, B. (2015). Suffering a mentální zdraví mezi staršími osobami, kteří žijí v nursing home-a mixed-methods studia. PeerJ, 3, e1120. https://doi.org/10.7717/peerj.1120

Drageset, J., Eide, G. E., Dysvik, E., Furnes, B., & Hauge, S. (2015). Loneliness, loss, a sociální podpora mezi cognitively intact older people with cancer, living in nursing homes--a mixed-methods study. Clinical interventions in aging, 10, 1529–1536. https://doi.org/10.2147/CIA.S88404

Dereli, A., Yaseen, Z., Carrive, P. & Kumar, N. (2019). Adaptation of Respiratory-Related Brain Regions to Long-Term Hypercapnia: Focus on Neuropeptides in the RTN. Frontiers in Neuroscience. 13. 1343. https://doi.org/10.3389/fnins.2019.01343

Elovainio, M., Hakulinen, C., Pulkki-Råback, L., Aalto, AM, Virtanen, M., Partonen, T., Suvisaari, J. (2020). General Health Questionnaire (GHQ-12), Beck Depression Inventory (BDI-6), a Mental Health Index (MHI-5): psychometrické a predictive properties v Finské populace-based sample. Psychiatry Research, 289. https://doi.org/10.1016/j.psychres.2020.112973 Goldberg, D. (1972). The Detection of Psychiatric Illness by Questionnaire. Oxford University Press, London.

Goldberg, D.P, Williams, P. (1988). A User's Guide do the General Health Questionnaire. Windsor: nferNelson

Grenade, L., Boldy, D. (2008). Social isolation and loneliness among oldder people: issues and future challenges in community and residential settings. Australian Health Review, 32(3), 468-78. https://doi.org/10.1071/ah080468

Hart, T.L., Ainsworth, B.E., Tudor-Locke, C. (2011) Objevné a subjektivní measures of sedentary behavior and physical activity. Medicine & Science in Sports & Exercise, 43(3), 449-56. https://doi.org/10.1249/MSS.0b013e3181ef5a93

Helvik, A., Corazzini, K., Selbk, G., Bjorklof, G. H., Laks, J., Benth, JS, et al. (2016). Health-related quality of life in older depressed psychogeriatric patients: one year follow-up. Bmc. Geriatrics, 16, 1-9. https://doi.org/10.1186/s12877-016-0310-6.

Hays, R. D., & DiMatteo, M. R. (1987). A short-form measure of loneliness. Journal of Personality Assessment, 51(1), 69–81. https://doi.org/10.1207/s15327752jpa5101_6

Hewstone, M., & Cairns, E. (2001). Social psychology and intergroup conflict. In D. Chirot & M. E. P. Seligman (Eds.), Ethnopolitical warfare: Causes, consequences, and possible solutions (pp. 319–342). American Psychological Association. https://doi.org/10.1037/10396-020

Indikátory aktivního stárnutí populace. (2017). [online]. Dostupné na: https://slovak.statistics.sk/wps/portal/ext/themes/living/ageing/Metaudaje/!ut/p/z1/pZNRb4IwEIB_iz9g6ZUWqI-lakFJhxTQ9WXxYVnMpi7Zst-itsDMg8S2ydy38fdtT3iyJa44-57_7r72p-Ou3f__eSi53WciSShEkQYA2TG1gCNhUoB2bQA3FgSiBvj3wCspphvVwHuV8Dvy-8TdP2VUj4cVrOwMayY857fA85-kxeXsI4r6sP-_41YM1H2fJ3WwgMJaD3NKV-GqG-6kcS3OWby_0tbBHIKddqVj4uIKtUIGweBaCjXx8BOucHSc4gW66sSdUi4MCu-78GKFZ_FAz6bJyPAN37N-XctycLXS45BR727r8HYOfn27v4SsuUxzmAyHUImUzrcrpmDCQb936RBIO-axGsghbARnyoSYdOsR4CAHCgHfMu8M8cDU2yw58qHWjTP3WTng4vxH6-kY9D3Vlb2Gfn_SAnkx9avQMU/dz/d5/L2dJQSEvUUt3QS80TmxFL1o2X1ZMUDhCQjFBME82MTAwQVI1TDVCTDYzMEUz/ Jalloh, M., Li, W., Bunnell, R., Ethier, K., O'Leary, A., Hageman, K., Sengeh, P., Jalloh, M.B., Morgan, O., Hersey, S., Marston, B., Dafae, F., & Redd, J. Impact of Ebola experimenty a risk perceptions on mental health in Sierra Leone, July 2015. BMJ Global Health, 3. https://doi.org/10.1016/j.psychres.2020.112973

Jongenelis, K., Pot, A.M., Eisses, A.M., Beekman, A.T., Kluiter, H. & Ribbe, M.W. (2004) Prevalence a riziko indikací deprese v starších nemocných domácích pacientů: studium AGED. Journal of Affective Disorders, 83(2-3),135-42. https://doi.org/10.1016/j.jad.2004.06.001

Keyes C.L. (2005). Mental illness and/or mental health? Investigating axioms of the complete state model of health. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 73(3),539-48. https://doi.org/10.1037/0022-006X.73.3.539

Kovář, D., 2013. Umně stárnout. VĚDA. Li J, & Siegrist J. Physical activity and risk of cardiovascular disease- a meta-analysis of prospective cohort studies. International Journal of Environmental Research and Public Health, 9(2), 391-407. https://doi.org/10.3390/ijerph9020391.

Liu, X., Zhang, D., Liu, Y., Sun, X., Han, C., Wang, B., Ren, Y., Zhou, J., Zhao, Y., Shi, Y., Hu, D., & Zhang, M. (2017). Dose-Response Association Between Physical Activity and Incident Hypertension: A Systematický Review a Meta-Analysis of Cohort Studies. Hypertension, 269(5), 813-820. https://doi.org/10.1161/HYPERTENSIONAHA.116.08994

Longauer, A. & Magur, D. (2008). Pohybové aktivity v kontextu zdraví seniorů. Molisa 5: medicínsko-ošetřovatelské listy Šariše. Prešovská univerzita, Fakulta zdravotnictví, 115-118.

Lovašová, S., & Garberová, V. (2018). Prožívání sociální a emocionální osamělosti u seniorů a seniorek žijících v zařízení sociálních služeb a seniorů a seniorek žijících v domácím prostředí. In E. Žiaková & L. Tóthová (Eds.), Přeměny sociální práce v čase. 6. ročník Košických dnů sociální práce. Sborník příspěvků z vědecké konference s mezinárodní účastí (s. 70-77). Univerzita Pavla Josefa Šafárika v Košicích.

Luciano, M. V. (2013). Quality of life of seniors living in community and in long term care facilities: a comparative study. Revista Latino-Americana de Enfermgem, 3-11. Vitorino, LM, Paskulin, LM, Vianna, L.A. (2013). Quality of life of seniors living in community and in long term care facilities: a comparative study. Revista Latino-Americana de Enfermagem, 3-11. https://doi.org/10.1590/s0104-11692013000700002

Moore, S. C., Lee, I. M., Weiderpass, E., Campbell, P. T., Sampson, J. N., Kitahara, C. M., Keadle, S.K. P., Fournier, A., Freedman, N. D., Gunter, M., Johannson, M., Khaw, K. T., … Patel, A. V. (2016). Association of Leisure-Time Physical Activity with Risk of 26 Typy z Cancer v 1.44 Million Adults. JAMA internal medicine, 176(6), 816–825. https://doi.org/10.1001/jamainternmed.2016.1548

McCabe, CJ, Thomas, KJ, Brazier, J. E., & Coleman, P. (1996). Mezurování zdravotnického stavu populace: Comparison of GHQ-12 a SF-36 (MHI-5). The British Journal of Psychiatry, 169(4), 517–521. https://doi.org/10.1192/bjp.169.4.516

Nabi, H., Kivimaki, M. De Vogli, R., Marmot, M.G., & Singh-Manoux, A. (2008). Pozitivní a negativní dopad a riziko koronary srdce disease: whitehall II prospektive cohort study. BMJ, 337(7660), 32-36. https://doi.org/10.1136/bmj.a118

Peplau, L. A., Perlman, D. (1982). Loneliness: A sourcebook of current theory, research and therapy. New York: Wiley interscience.

Pinquart, M., & Sörensen, S. (2003). Differences mezi lékaři a noncaregivers v psychologické zdraví a fyzické zdraví: A meta-analysis. Psychology and Aging, 18(2), 250–267. https://doi.org/10.1037/0882-7974.18.2.250

Roh, J., Rymer, W. Z., & Beer, R. F. (2015). Evidence pro altered upper extremity muscle synergies in chronic stroke survivors with mild and moderate impairment. Frontiers in human neuroscience, 9, 6. https://doi.org/10.3389/fnhum.2015.00006

Rico-Uribe, L. A., Caballero, F. F., Martín-María, N., Cabello, M., Ayuso-Mateos, JL, & Miret, M. (2018). Association of loneliness with all-cause mortality: A meta-analysis. PloS one, 13(1), e0190033. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0190033

Shevlin, M., Murphy, J., Mallet, J., Stringer, M., & Murphy, J. (2013). Adolescent Loneliness and Psychiatric Morbidity in Northern Ireland. Britská Journal of Clinical Psychology, 52, 230-234. https://doi.org/10.1111/bjc.12018.

Schmitz, N., Kruse, J., & Tress, W. (1999). Psychometrické vlastnosti obecného zdravotního problému (GHQ-12) v Německu primární péči. Acta Psychiatrica Scandinavica, 100(6), 462–468. https://doi.org/10.1111/j.1600-0447.1999.tb10898.x

Segel-Karpas, D., & Palgi, Y. (2019). 'It is nothing more than a senior moment': The moderating role subjective age v účinku změny in memory on self-rated memory. Aging & Mental Health, 23(2), 272–276. https://doi.org/10.1080/13607863.2017.1399350

Šlosař, J., Palenčár, M., Duško, M. (2015). Osamělost v kontextu smyslu života. Belianum.

Výrost, J., Baumgartner, F., (2001) Sociální opora a osamělost. In: Slaměník I., Výrost, J., a kol. (Eds.): Aplikovaná sociální psychologie II. Grada 113-128.

Wan Mohd Azam, W.M., Din, N.C., Ahmad, M., Ghazali, S.E., Ibrahim, N., Said, Z., Ghazali, A.R. of social support. Asia pacific psychiatry, 5(1),134-139. https://doi.org/10.1111/appy.12061

Wang, CW, Chan, CL. & Yip, P.S. (2014) Závěrky rates in China z 2002 do 2011: an update. Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology, 49, 929–941. https://doi.org/10.1007/s00127-013-0789-5

Wortham J.M., Lee J.T., & Althomsons S., a kol. Characteristics of Persons Who Died with COVID-19 — United States, February 12–May 18, 2020. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2020;69:923-929. http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm6928e1