Sociální inteligence, empatie a strategie zvládání zátěže: Deskriptivní analýza vybraných psychosociálních faktorů

Úvod do problematiky

Sociální inteligence, empatie a strategie zvládání zátěžových situací představují klíčové psychosociální konstrukty, které významně ovlivňují kvalitu mezilidských interakcí i celkovou adaptaci jednotlivce. Koncept sociální inteligence byl původně definován Thorndikem (1920) jako schopnost porozumět lidem a efektivně regulovat sociální vztahy. Současné přístupy ji vnímají jako komplexní, multidimenzionální konstrukt zahrnující sociální porozumění, sociální senzitivitu a sociální adaptabilitu. Morin (2020) doplňuje, že sociální inteligence není vrozenou dispozicí, jde spíše o soubor schopností rozvíjejících se v průběhu života. Podle tohoto autora sociálně inteligentní jedinci disponují charakteristikami, které zásadním způsobem usnadňují efektivní komunikaci a harmonické mezilidské fungování. Morin (2020) identifikuje čtyři klíčové kompetence, které charakterizují sociálně inteligentní jedince. První z nich je aktivní poslech, při kterém jedinec věnuje pozornost tomu, co mluví druzí místo toho, aby se soustředil na vlastní reakci. Výsledkem je, že partneři v komunikaci odcházejí s pocitem porozumění a vzájemného propojení. Druhou oblast představují konverzační schopnosti. Sociálně kompetentní osoba dokáže navázat interakci s mnoha typy lidí a udržet konverzaci v přátelském, diplomatickém tónu, a jak uvádějí Maloney a Moore (2020) přispívat tím k dosahování naplánovaných cílů. Další významnou složkou je řízení reputace, tedy schopnost uvědomovat si, jak jedinec působí na své sociální okolí. Morin (2020) zdůrazňuje, že udržování pozitivního sociálního obrazu představuje jednu z nejnáročnějších dimenzí sociální inteligence. Posledním prvkem je tendence vyhýbat se konfliktům. Jedinci s vysokou úrovní sociální inteligence nepovažují hádky a prosazování vlastních preferencí silou za efektivní způsob komunikace, i při nesouhlasu přistupují k názorům druhých s otevřeností a respektem. Tyto charakteristiky zapadají do kontextu tvrzení Frankovského a Birknerové (2017), kteří poukazují na to, že sociální inteligence se projevuje především v praktické rovině, nikoli v abstraktních teoretických konceptech. Jedná se o konstrukt, jehož úroveň lze nejspolehlivější identifikovat prostřednictvím pozorování chování v konkrétních interpersonálních situacích a v podmínkách, které vyžadují adaptivní sociální řešení. Úzké propojení mezi sociální inteligencí a empatií vyplývá z toho, že řada kompetencí sociálně inteligentního chování – zejména aktivní poslech, citlivost na sociální signály a snaha o harmonické interakce – zároveň tvoří základ pro empatické porozumění druhým. Empatie tak představuje jednu z klíčových složek, jejímž prostřednictvím se sociální inteligence v praktických mezilidských situacích projevuje.

Empatie

Empatie je v psychologické literatuře tradičně chápána jako komplex kognitivních a emocionálních procesů, které umožňují jednotlivci porozumět vnitřnímu prožívání jiných lidí (Davis, 1983). Kognitivní empatie zahrnuje schopnost porozumět perspektivě druhého, zatímco emocionální empatie představuje afektivní reakci na jeho emocionální stav. Empatie se dlouhodobě spojuje s prosociálním chováním, altruistickými tendencemi a kvalitou mezilidských vztahů, což ji činí obzvláště významnou v profesích orientovaných na práci s lidmi. V kontextu zdravotnických povolání se empatie považuje za jednu ze základních profesních hodnot, neboť představuje klíčový předpoklad pro vytváření efektivních terapeutických vztahů a přispívá ke zvyšování kvality poskytované péče i spokojenosti pacientů (Menezes, Guraya, Guraya, 2021). Empatická komunikace je navíc považována za zásadní faktor při navazování důvěry pacientů a zvyšování jejich adherence, což se promítá do lepších klinických výsledků (Pira et al., 2025). Z tohoto důvodu se stále intenzivněji zdůrazňuje potřeba systematického rozvoje empatických kompetencí v rámci medicínského vzdělávání. Empatie však není jednotný nebo statický konstrukt. Je ovlivňována situačními podmínkami a sestává z několika vzájemně propojených dimenzí (Gamble et al., 2024). Jednotlivci přitom přizpůsobují své empatické reakce na základě porovnávání chování druhých s vlastními očekáváními o tom, jak by se lidé měli v podobných situacích chovat. V prostředí zdravotnických organizací je přitom empatické chování obzvláště důležité, neboť vnímání a porozumění pacientových pocitů je zásadní pro posílení terapeutického vztahu a celkové spokojenosti s poskytovanou péčí (Salminen Tuomaala, Seppälä, 2022). Empatie však neovlivňuje jen kvalitu komunikace, ale také to, jak zdravotničtí pracovníci reagují na náročné a emočně zatěžující situace v klinické praxi. Způsob, jakým porozumí prožívání pacienta, se totiž promítá do jejich vlastní emocionální regulace a výběru strategií zvládání. Proto je důležité věnovat pozornost i mechanismům copingového chování, které hrají zásadní roli v udržování profesionálního fungování v podmínkách zdravotnického prostředí.

Zvládání

Copingové strategie, resp. strategie zvládání zátěže, jsou v klasické literatuře definovány jako dynamický proces kognitivních a behaviorálních reakcí, jejichž prostřednictvím se jednotlivec snaží vyrovnat s požadavky hodnocenými jako náročné nebo přesahující jeho aktuální zdroje (Lazarus, Folkman, 1984). V podobném duchu Doolittle (2021) popisuje zvládací strategie jako soubor mechanismů, které jednotlivci používají při řešení a regulování náročných situací. V rámci copingového chování se obvykle rozlišují funkční (adaptivní) strategie, zahrnující například aktivní hledání řešení či orientaci na problém, a dysfunkční (maladaptivní) strategie, jako je vyhýbání se problémům nebo pasivita. Toto rozlišení je důležité zejména v kontextu zdravotnického prostředí, kde kvalita zvládacích reakcí významně ovlivňuje psychickou zátěž, pracovní efektivitu i kvalitu interakcí s pacienty. Zhu a kol. (2022) zároveň upozorňují, že volbu strategií zvládání zásadně formují individuální rozdíly, mezi něž patří osobnostní charakteristiky, jakož i specifický situační kontext. To znamená, že výběr copingových reakcí je výsledkem interakce vnitřních predispozic a vnějších podmínek, což je obzvláště relevantní v prostředí s vysokými nároky, jako je zdravotnická praxe.

Teoretické propojení mezi copingem a dalšími psychosociálními konstrukty – včetně sociální inteligence a empatie – spočívá v jejich společném vlivu na sociální fungování a adaptaci v náročných situacích. Ačkoli deskriptivní analýzy neumožňují identifikovat kauzální vztahy, poskytují cenný přehled o úrovni těchto konstruktů v populaci a jejich potenciálních vzájemných souvislostech.

Metodologické aspekty

Studie měla kvantitativní, průřezový (cross sectional) design. Primárním cílem bylo zjistit úroveň sociální inteligence a empatie a preference strategií zvládání zátěže v lékařské praxi. Pro potřeby průzkumu byli osloveni lékaři, pracující ve zdravotnických zařízeních na Slovensku. Kritéria zařazení byly věk ≥ 24 let, trvalý pracovní poměr ve zdravotnickém zařízení na pozici lékař. Kritéria vyloučení byla neúplnost dotazníků, práce na jiné pozici nebo práce ne ve zdravotnickém zařízení. Výzkumný vzorek tvořilo 145 lékařů, s průměrným věkem 31 let as průměrnou celkovou délkou praxe 5,73 roku.

Data byla získána pomocí standardizovaných měřicích nástrojů MESI – Measurment of Social Intelligence, dotazník DE14, dotazník CSI – Coping Strategy Indicator, které byly následně doplněny o sociálně-demografické charakteristiky: věk, pohlaví, vzdělání, délka praxe celková, délka praxe na aktuálním pracovišti, typ pracoviště, změnová. Dotazník MESI - obsahuje 21 položek posuzovaných na 5 - bodové škále (0 - nikdy, 4 - velmi často. Otázky směřují ke třem faktorům sociální inteligence, které Frankovský, Birknerová (2014) pojmenovaly: manipulace - schopnost ovlivnit, empatie, sociální iritabilita. DE14 - standardizovaný měřící se orientuje na odhad empatického chování v obecném kontextu. Empatie je posuzována prostřednictvím tří domén: vnímavost (VN), otevřenost (OT), respekt (RE). zaměřená na predikce chování.. Dotazník obsahuje 33 otázek směřujících k různým způsobům řešení (různých kontextů tohoto řešení) situace, na kterou si respondent vzpomene a popíše ji v úvodu dotazníku. (1 - ano, 2 - spíše ano, 3 - spíše ne, 4 - ne).

Statistická analýza byla zaměřena na hodnocení úrovně sociální inteligence, empatie a strategií zvládání zátěže pomocí deskriptivních ukazatelů, včetně minimálních a maximálních hodnot, průměru (M) a směrodatné odchylky (SD).

Hlavním cílem studie bylo posoudit míru úrovně sociální inteligence, empatie a copingových strategií u lékařů působících v klinické praxi.

Analýza výsledků

Úroveň sociální inteligence lékařů byla hodnocena prostřednictvím dotazníku MESI, který umožňuje posoudit sociální inteligenci ve třech doménách: empatie, manipulace a sociální iritabilita. Jak ukazují výsledky v tabulce 1, průměrná hodnota v doméně Empatia dosáhla M = 2,60, což poukazuje na relativně vysokou úroveň empatických reakcí u lékařů zahrnutých do našeho průzkumu. Toto skóre naznačuje, že respondenti se vnímají jako osoby schopné rozpoznat, kdy je třeba přizpůsobit se jiným, odhadnout jejich přání a záměry, jakož i adekvátně reagovat na jejich emocionální prožívání. Srovnatelnou průměrnou hodnotu (M = 2,55) jsme zjistili iv doméně Manipulace, která se váže na schopnost ovlivňovat rozhodování druhých. Výsledek naznačuje, že lékaři vnímají svou schopnost usměrňovat rozhodovací proces jiných osob jako relativně výraznou. V doméně Sociální iritabilita dosáhli respondenti průměrného skóre M = 2,26, což může znamenat, že lékaři se někdy cítí méně jisti při přizpůsobování se novým nebo sociálně náročným situacím.

Tabulka 1. Deskriptivní analýza posouzení sociální inteligence

Míru empatie jsme hodnotili pomocí dotazníku DE14, který empatii posuzuje ve třech doménách: respekt, vnímavost a otevřenost. Průměrné hodnoty uvedené v tabulce 2 naznačují velmi podobné výsledky ve všech třech oblastech, přičemž skóre se pohybovalo kolem M = 4,6. Taková úroveň poukazuje na to, že lékaři zařazení do našeho průzkumu se vyznačují vysokou mírou vnímavosti a otevřenosti vůči učení a vlastnímu profesnímu rozvoji – nejen prostřednictvím formálního vzdělávání, ale také využíváním různých dostupných příležitostí. Zároveň výsledky naznačují, že respondenti si uvědomují hodnotu spolupráce a tím i skutečnost, že nejsou jedinými odborníky podílejícími se na procesu péče. To se odráží v jejich schopnosti respektovat názory, postoje a zkušenosti jiných členů zdravotnického týmu i pacientů.

Tabulka 2 Deskriptivní analýza posouzení empatie

K posouzení způsobů zvládání náročných situací u lékařů jsme využili dotazník CSI, který rozlišuje tři základní strategie zvládání: vyhledávání sociální opory, řešení problému a vyhýbání se problému. Výsledky uvedené v tabulce 3 ukazují, že průměrné skóre pro strategii sociální opory bylo M = 2,43 a pro strategii řešení problému M = 2,38, což naznačuje, že respondenti tyto postupy využívají, avšak ne pravidelně či intenzivně. Nejvyšší průměrná hodnota se objevila při strategii vyhýbání se problémům (M = 2,50), což může naznačovat, že lékaři v určitých situacích přirozeně sahají spíše po oddalujícím či obcházejícím způsobu reakce.

Tabulka 3 Deskriptivní analýza posouzení způsobů řešení náročných situací

Diskuse

Respondenti našeho průzkumu dosáhli v rámci zjišťování úrovně sociální inteligence vyšší úrovně empatie a přiměřené úrovně sociální inteligence při mírně nižší sociální iritabilitě. Prezentovaná zjištění Birknerové a Frankovského (2014) svědčí o smysluplnosti zkoumání sociální inteligence jako významného faktoru predikce chování lidí v pomáhajících profesích (zdravotnictví, pedagogika, sociální práce, management). Na základě prezentovaných výsledků zmíněných autorů lze vyslovit předpoklad, že na pomáhající profese nelze pohlížet jako na jednotný homogenní celek, právě naopak, je nezbytné specifikovat jak všeobecné charakteristiky těchto profesí, tak i specifické požadavky konkrétní pomáhající profese. Rovněž výsledky zaměřené na analýzu úrovně empatie potvrdily vyrovnané skóre v doménách respektu, vnímavosti a otevřenosti, což je konzistentní s kontextem současných poznatků, že vyšší míra empatie lékařů má přímý význam pro klinickou praxi. Systematické přehledy prokázaly, že empatická komunikace zvyšuje spokojenost pacientů, zlepšuje adherenci k léčbě a v některých oblastech i klinické ukazatele (bolest, funkce, bezpečnost péče). V tomto smyslu Edwards, et al., (2025) poukazuje na důležitost tréninků empatie, které mohou představovat účinný prostředek pro všechny zdravotnické profese, včetně studentů a praktikujících zdravotnických pracovníků. Autor prezentuje názor, že trénování, které podporuje aktivní účast (např. zážitkové učení, reflexivní cvičení), je obecně spojeno s lepšími výsledky v praxi v porovnání s pasivnějšími metodami. Trénování, které integruje sebereflexi a zapojuje pacienty do trénování, se také jeví podle zmíněného autora jako nejúčinnější (Edwards, et al., 2025). Výsledky v oblasti zjišťování úrovně zvládání ukázaly spíše mírné využívání sociální opory a problémového řešení a o něco vyšší tendenci k vyhýbání. Vyhýbavé strategie mohou krátkodobě snižovat zátěž, ale dlouhodobě se spojují s vyšším stresem a rizikem vyhoření. Systematické přehledy zdůrazňují, že adaptivní strategie (např. aktivní řešení, podpora) jsou pro zdravotníky důležitým protektivním faktorem (Souvatzi, et al., 2024). Zdravotníci s vyšší empatií a lepší regulací vlastního distresu častěji využívají problémově orientované strategie, zatímco vyhýbavý coping se pojí s nižší empatií a větším psychickým vyčerpáním (Calegari, et al., 2022). Ve výzkumu Abou Hashish, Atalla (2023) řešení problému a vyhledávání sociální opory pozitivně souvisely s pochopením pacienta a se solidaritou v rámci poskytování péče, zatímco vyhýbání bylo výrazně spojeno s únavou a emocionálním vyčerpáním zdravotníků.

Závěr

Výsledky studie poskytly ucelený obraz o úrovni sociální inteligence, empatie a strategií zvládání zátěže u lékařů v klinické praxi. Zjištění poukázala na relativně vysokou úroveň empatie a sociální inteligence lékařů, což představuje významný předpoklad pro kvalitní komunikaci a efektivní budování terapeutických vztahů, zvyšování spokojenosti pacientů a v neposlední řadě k naplňování cílů zdravotní péče.

V oblasti copingu se však ukázalo, že ačkoli lékaři využívají i adaptivní strategie orientované na řešení problému či sociální oporu, mírně vyšší preference vyhýbavých postupů může představovat rizikový faktor z hlediska dlouhodobé psychické zátěže. Tato zjištění zdůrazňují potřebu systematické podpory rozvoje emocionálních a sociálních kompetencí, jakož i cílené intervence na posilování funkčních strategií zvládání stresu. Integrace tréninku empatie, komunikace a copingových dovedností do kontinuálního vzdělávání by mohla přispět nejen ke zlepšení pracovní pohody lékařů, ale také ke kvalitě poskytované zdravotní péče a spokojenosti pacientů. Studie zároveň otevírá prostor pro další výzkum, zejména v oblasti propojení mezi sociální inteligencí, empatií a dlouhodobými formami zvládání zátěže, jakož i pro sledování těchto vztahů v různých klinických oborech a pracovních podmínkách. Je třeba zdůraznit, že získané výsledky nelze zobecňovat na celou populaci lékařů, protože odrážejí specifika konkrétního vzorku lékařů zapojených do našeho výzkumu, interpretovány jsou proto výlučně v kontextu tohoto souboru.

Kontakt: PhDr. Valerie Parová, PhD. Univerzita Pavla Josefa Šafárika, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství

Seznam bibliografických odkazů

ABOU HASHIS, Ebtsam – GHANEM ATALLA, Amal. 2023. Relationship Between Coping Strategies, Compassion Satisfaction, a Compassion Fatigue During the COVID-19 Pandemic. In SAGE open nursing. ISSN 2377-9608, 2023, roč. 9.

AMIRKHAN, H. James. 1990. Factor analytically derived measure of coping: The coping strategy indicator. In Journal of Personality and Social Psychology. ISSN 1066-1074, 1990, roč. 59, čj. 5; 168–172.

CALEGARI, Elena. 2022. Disability and work intensity in Italian households. In Review of Economics of the Household. ISSN 1573-7152, 2022, roč. 20, čj. 2, p. 533–552.

DAVIS, M. H. 1983. Measuring individual differences in empathy: Evidence for a multidimensional approach. In Journal of Personality and Social Psychology. ISSN 0022-3514, 1983, roč. 44, čj. 1, s. 1 113–126.

DOOLITTLE, R. Benjamin. 2021. Association of burnout with emotional coping strategies, friendship, and institutional support among internal medicine physicians. In Journal of Clinical Psychology v Medical Settings. ISSN 1573-3572, 2021, roč. 28, s. 1 361–367.

EDWARDS, Aniela – GRANT, Krista – HAMMER, Nicole et al. 2025. Empathy training in healthcare: an umbrella review. In BMC Med Education. 2025, roč. 25, s. 1 1750.

FRANKOVSKÝ, Miroslav - BIRKNEROVÁ, Zuzana. 2014. Detecting Social Intelligence by MESI Methodology Psychometric Characteristics. In Individual and Society. ISSN 1335-3608, 2014, roč. 17, čj. 1, s. 1 89–97.

FRANKOVSKÝ, Miroslav - BIRKNEROVÁ, Zuzana. 2017. Sociální inteligence – významná osobnostní charakteristika manažera a coping. Prešov: Bookman, 2017. 206 s. ISBN 978-80-8165-172-4.

GAMBLE, Roger et al. 2024. The role externích továren v affect-sharing a jejich neuralé bases. In Neuroscience & Biobehavioral Reviews. ISSN 0149-7634, 2024, roč. 157, Article 105540.

LAZARUS, Richard - FOLKMAN, Susan. 1984. Stress, appraisal, and coping. New York: Springer Publishing Company.

MALONEY, Mary – MOORE, Patricia. 2019. From aggressive to assertive. In International Journal of Women's Dermatology. ISSN 2352-6475, 2019, roč. 6, čj. 1, s. 1 46–49.

MENEZES, P., GURAYA, S. Y., & GURAVA, S. S. 2021. A Systematické review of Educational Interventions and Ther Impact on Empathy and Compassion of Undergraduate Medical Students. In Frontiers in Medicine. ISSN 2296-858X, 2021, roč. 8.

MORIN, Amy. 2020. How to Increase Your Social Intelligence. [online]. [cit. 2026-02-02]. Dostupné na: https://www.verywellmind.com/what-is-social-intelligence-4163839.

PIRA, Giorgio et al. 2025. Could Empathy Be Taught? Úloha Advanced Technologies na Foster Empathy v Medical Students and Healthcare Professionals: A Systematic Review. V Journal of Medical Systems. ISSN 1573-689X, 2025, roč. 49, čj. 1, s. 1 6.

SALMINEN TUOMAALA, Mary - SEPPALA, Satu. 2022. Hospital nurses' experimenty a expectations of compassion and compassionate leadership. In Scandinavian Journal of Caring Sciences. ISSN 1471-6712, 2022, roč. 37, čj. 2, s. 1 486–495.

SOUVATZI, Elisavet et al. 2024. Trust v Healthcare, Medical Mistrust, a Health Outcomes in Times of Health Crisis: A Narrative Review. In Societies. ISSN 2075-4698, 2024, roč. 14, čj. 12, p. 269.

THORNDIK, Edward. 1920. Intelligence and its use. In Harper's Magazine. ISSN 0017-789X, 1920, roč. 140, s. 1 227–235.

TIŠANSKÁ, Lýdie - KOŽENÝ, Jiří. 2012. Vývoj a psychometrická analýza dotazníku empatie DE14. In Československá psychologie. ISSN 1804-6436, 2012, roč. 56, čj. 2, s. 1 121–135.

ZHU, Ximei et al. 2022. Úspěch očekávaného stresu na cognition je mediated by personality a underlying neural mechanism. In Translational Psychiatry. ISSN 2158-3188, 2022, roč. 12, čj. 199.