Social support for seniors with cancer

Úvod

Nádorové onemocnění je obecný název pro skupinu onemocnění způsobených nekontrolovaným množením nádorových buněk v nejrůznějších tělových orgánech a tkáních. Je charakterizováno vznikem zhoubných (maligních) buněk, které získaly schopnost pronikat do okolních tkání (invaze), kde tvoří vzdálené nádory (metastázy). Nádorová onemocnění těchto vlastností ohrožují život (Kaušitz 2003). V současnosti jsme svědky toho, že některé typy nádorů jsou již léčitelné. Umožnil to technický pokrok v chirurgické léčbě, kde se paliativní výkony nahradily radikálními operacemi s lepší perspektivou přežívání. V radioterapii bylo dosaženo významného úspěchu nejen zásluhou ozařovací techniky, ale i vhodnější frakcionací dávek záření. Ke zlepšení léčebných výsledků výrazně přispěla protinádorová chemoterapie (Klener 2002).

V diagnostice nádorových onemocnění jsou důležité biochemické, hematologické, imunologické i histologické vyšetření. Úkolem odborníků je co nejrychleji as co nejmenší zátěží pro pacienta určit správnou diagnózu. K určení diagnózy se v onkologii, tak jako v jiných odvětvích medicíny používá kombinace více diagnostických postupů. Prvním důležitým krokem je pečlivě provedená anamnéza: rodinná anamnéza - zjišťujeme především výskyt nádorových onemocnění v rodině, osobní anamnéza - zaměřuje se na údaje o předmanželském a manželském pohlavním životě, o počtu porodů, těhotenství, o životním stylu a návyku anamnéza - pracovní prostředí a rizika, sociální anamnéza - rodinný stav, bytové podmínky a jiné.

Při stanovení diagnózy je nezbytné znát rozsah nádorové choroby. Určení stupně pokročilosti se označuje jako „staging“. TNM-klasifikace, která umožňuje stanovení optimálního léčebného plánu, pomáhá odhalovat prognózu onemocnění a je nezbytným předpokladem při porovnávání terapeutických výsledků.

Onkologická onemocnění mají na Slovensku stoupající tendenci. Podle statistického úřadu SR počet obyvatel nad 65+ byl v roce 2016: 814 659, index stárnutí 96,92, počet úmrtí nad 65+ byl v roce 2014: 51 346, v roce 2015: 53 826, v roce 2016: v roce 2016: 2015: 27 462; žena nad 65+ v roce 2015: 23 364 osob.

Ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky podle § 45 ods. 1 písm. a) zákona 576/2004 Sb. o zdravotní péči, službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče ao změně a doplnění některých zákonů ve znění zákona č. 1/2003 350/2005 Sb. vydalo koncepci číslo 28172/2006 Věstníku MZ Částka 1-5 ze dne 25. ledna 2007, Ročník 55., kde zpracovává náplň zdravotní péče v oboru geriatrie, vymezuje činnost Geriatrie jako specializačního oboru, který se zabývá zdravotní péčí o seni.

Při poskytování komplexní péče o seniory vychází ze starobních změn organismu, multimorbidity, následné křehkosti a snížené adaptační schopnosti starého organismu. Zaměřuje se na stanovení funkčního stavu a potenciálu seniorů a respektuje vliv sociálních faktorů na zdravotní stav seniorů a sociální následky jejich nemocí. Významným rysem geriatrických pacientů je křehkost (nestabilita), která se projevuje sklonem ke komplikacím a zhoršením adaptačních mechanismů.

Sociální opora

Sociální opora představuje míru pomoci při překonávání dané situace a je považována za jeden z nejvýznamnějších obranných faktorů zdraví. Křivohlavý (2001) hovoří o čtyřech druzích sociální opory: instrumentální opora, informační opora, emocionální opora, hodnotící opora. Může mít kladný vliv na lidi hlavně v těžkých životních situacích a může pomoci v sociálním životě a v celkové životní orientaci člověka.

Sociální opora je jedním z důležitých faktorů, které se podílejí na udržování nebo stabilizování kvality života seniorů. Většina autorů se shoduje v tom, že sociální opora se projevuje několika způsoby a představuje důležitý pilíř duševního a tělesného zdraví, zvyšuje odolnost vůči zátěži a „chuť přežít i životní prohry a krize (Hartl, Hartlová, 2000). Mareš (2001) charakterizuje sociální oporu jako dobře míněnou činnost, která je ochotně poskytována osobě, se kterou je poskytovatel v osobním vztahu a tato činnost má kladný efekt u příjemce buď okamžitě, nebo s časovým odstupem.

Sociální opora může být také zdrojem pozitivních i negativních zážitků – snižování sebeúcty, nepříjemné pocity méněcennosti, problémy v interpersonálních vztazích. Je vnímána především jako morální podpora okolí, nebo jako konkrétní forma nemateriální pomoci. K faktorům, které mají kladný vliv na náš celkový zdravotní stav řadíme také důvěru a víru. Z běžné praxe nám každý lékař potvrdí, že lidé, kteří jeho osobě jako lékaři a jeho terapii věří, se uzdravují lépe a rychleji. Víra je v první řadě naším osobním rozhodnutím pro určité zaměření života, které může být orientováno na různé cíle, a to čemu věříme, hraje důležitou roli. S vírou a důvěrou se setkáváme nejen v tvz. sekularizovaném prostředí, ale také v náboženské oblasti. Výsledky studií podle Křivohlavého (2001) ukazují přímou souvislost mezi vírou a životní spokojeností, zvládáním stresu, somatickým onemocněním, depresí, biologickou imunitou a pod. Autor uvádí, že lidé, kteří vykazují charakteristiky tzn. intrinzické (vlastní) víry a křesťanské víry výše hodnotí i celkovou kvalitu svého života. Víra nám dává vyšší míru sebehodnocení a poskytuje sílu a odolnost k tomu, abychom nepodléhali obtížím běžného života.

Senior s onkologickým onemocněním

Výzkum byl realizován na Slovensku1, schválen Etickou komisí při Fakultní nemocnici Ústřední vojenské nemocnici v Ružomberku: ÚVN-FN:18-23/2018, formou rozdávaného dotazníku na Onkologické klinice.

Cílem výzkumu bylo zjistit názory respondentů na témata: obavy z onemocnění, emoce které pociťovaly po zjištění onkologického onemocnění, problémy, které nastaly po zjištění diagnózy, možnosti saturace potřeb, očekávání pacientů, jejich plány a sny do budoucna. Záměrný soubor, respondenti v důchodovém věku (muži 62 let a více, ženy 60 let a více) s diagnostikovaným onkologickým onemocněním.

Výzkumný soubor tvořilo 29 respondentů: v důchodovém věku bylo 28 respondentů, pobírali starobní důchod. Jeden respondent - žena bylo 61 let a ještě si vyřizovala starobní důchod, k datu vyplňování dotazníku neměla platné rozhodnutí se Sociální pojišťovny, čímž byla zařazena jako respondent ne v důchodovém věku. Celkem 29 respondentů, z toho 13 mužů a 16 žen. 10 respondentů bydlí ve městě, na vesnici 19 respondentů. Rodinný stav: vdaná (9), ženatý (8), svobodná (1), rozvedený (5), vdova/vdovec (6). Zajímali jsme se o vzdělání respondentů, kde 10 respondentů mělo základní vzdělání, 10 respondentů odborné - učňovské, 4 respondenti měli úplné střední vzdělání a 5 respondenti měli vysokoškolské vzdělání.

Onkologické onemocnění je náročné na přežívání pacienta, jeho rodiny, ale je i finančně náročné o čemž svědčí jednotlivé odpovědi respondentů, kde 11 uvedlo, že jejich finanční stav je nízký – ale umožňuje jim saturovat základní potřeby; 15 respondentů uvedlo, že jejich finanční stav je střední – průměrný a jen příležitostně jim umožňuje saturaci i vyšších potřeb. Tři respondenti uvedli, že jejich finanční stav je poměrně vysoký, čímž si mohou uspokojovat všechny potřeby. Zajímali jsme se zda respondenti znají své onemocnění (diagnózu), vycházeli jsme z názoru, že svou diagnózu mají onkologičtí pacienti znát, má jim být sdělena srozumitelným způsobem.

\"Onkologický pacient je v určitém smyslu stále pacientem po celý život. Je zde nutnost přísné dispenzarizace, pravidelných kontrol, opakovaných i náročných diagnostických testů během mnoha let po léčbě. Tato skutečnost determinuje psychologický stav pacienta, ale i situaci pacienta v rodině a ve společnosti. Jistě není jednoduché mluvit o právech onkologického pacienta iv jeho rodině a for0.

Seznámeni se svou diagnózou: (5) respondentek mělo CA prsu, muži močový měchýř (2), CA prostaty (2), CA varlat jeden muž. Dva respondenti uvedli jen obecný název „rakovina”. Druhostupňovým tříděním jsme zjistili, že se jednalo o muže ve věku 62 a 64 let se základním vzděláním, žijící na vesnici, svobodných. Jeden respondent neuměl přesně určit svou diagnózu, rozhodoval se mezi močovým měchýřem a střevem. Zajímali jsme se o věk (kalendární), ve kterém bylo diagnostikováno onkologické onemocnění, nejvíce v 62 věku života (5), v 67 věku života (4) respondenti.

Vyhodnocení výzkumných otázek Hodnoty respondentů V této otázce jsme se zajímali, která hodnota je pro respondenty nejdůležitější. Mohli si vybrat tři možnosti z námi navrhovaných sedmi hodnot. Hodnotu zdraví si vybralo 26 respondentů, rodinu 22 respondentů, víru v Boha a Boží přítomnost ve svém životě potřebuje 12 respondentů.

Předpokládané změny v životě respondentů V této otázce jsme se zajímali, jestli by něco ve svém životě změnili, kde: 18 respondentů by ve svém životě nic nezměnili, se svým prožitým životem jsou spokojeni, nebyl signifikantní rozdíl mezi muži a ženami. Změny ve svém životě by udělalo 9 respondentů, z toho pět muži, kteří byli v sociálním statusu rozvedeni nebo svobodní. Dva uvedli jiné: učinily by změny např.. výběr jiného partnera, stát se rodičem.

Přijetí zprávy o diagnóze Téma práv onkologických pacientů je spojeno s množstvím otevřených otázek nejen ze strany pacientů, lékařů a celé veřejnosti. Jejich řešení není jednoduché, protože je z velké části komplikované několika faktory jako jsou: kulturní, sociální a ekonomická úroveň společnosti. Jakým směrem by měly být orientovány snahy vedoucí ke zlepšení této situace? Zdá se, že otevřená diskuse všech, kterých se to týká, by měla být prvním krokem, měla by být podrobena analýze na jejímž základě by se dalo uvažovat o strategii směřující k řešení problému. Legalizovat práva onkologických pacientů je dlouhý proces, vycházíme ze Všeobecné deklarace lidských práv, z práv pacientů v ČR. Jedním ze závažných problémů je dilema – pacient má právo vědět, ale má právo také nevědět svou diagnózu? Je uměním a povinností lékařů umět správně ohodnotit prožívání konkrétního pacienta při formulování informací. Je to velmi důležité pro vytvoření pozitivního vztahu a spolupráce při léčbě pacienta, která je radikální a dlouhodobá a může být spojena s více doprovodnými obtížemi. Důležité je hledat způsob, jak informovat pacienta o jeho diagnóze. Na Slovensku se informovanost o onemocnění pohybuje mezi úplnou nebo částečnou neznalostí diagnózy (Siracká 2003).

Proto nás zajímal názor, jak námi oslovení respondenti přijali tuto zprávu o své diagnóze. Mohli si vybrat tři odpovědi z námi navrhovaných jedenácti. Předpokládali jsme, že respondenti uvedou jako první fázi po oznámení diagnózy, fázi šoku a hněvu, jak je uvádí Elizabeth Kubler-Rossová (1972): 21 respondentů si položilo otázku Co teď? Porovnáváme-li jejich odpovědi podle E. Kubler Ross, tak se nacházely ve třetí fázi. Můžeme předpokládat, že přijetí onemocnění je přímo závislé na věku pacienta. 16 respondentů se nacházelo v první fázi, t.z. \"cítil/a jsem bezradnost a ohromný smutek. 12 respondentů byla/a jsem překvapena/á, že to může být pravda \". A „nevěděl/a jsem, co se děje.

Následovala další otázka, ve které jsme se zajímali v čem jejich onkologické onemocnění začalo omezovat: 23 respondentů uvedlo, že nemoc je důvodem obávání se o svůj život a zdraví, 19 respondentů uvedlo, že nemoc je zdroj větší péče o své blízké a 11 respondentů uvedlo, že nemoc trpícího člověka.

Aktuální stav přijetí/nepřijetí vlastního onemocnění Zajímali jsme se o pacienty aktuální stav přijetí/nepřijetí vlastního onemocnění, kde si mohli vybrat v odpovědích tři možnosti. Aktuální postoj k onemocnění bývá ovlivněn několika faktory. Mezi nejdůležitější patří: stupeň funkčního omezení, délka trvání obtíží, věk pacienta, intenzita bolesti, úroveň a stupeň realizace životních plánů, finanční situace, vztahy okolí a zejména rodiny, rodinného prostředí k jeho nemoci, schopnost přizpůsobit se nezbytné změně způsobu života. Pacient má problém vyrovnat se s více omezeními, které jsou důsledkem onkologického onemocnění as tím souvisejícími psychosociálními a ekonomickými následky.

Z odpovědí jsme zjistili, že 16 respondentů přijalo svou nemoc, v modlitbě hledá odpovědi 14 respondentů, svůj vztah s Bohem prohloubilo 10 respondentů, 9 respondenti se snaží přijmout své onemocnění, 6 respondenti si vyrovnávali konflikt s lidmi, depresivní se cítí 6 respondentů. Zajímavý je údaj nepřijal/a jsem a pravděpodobně nikdy tuto nemoc nepřijmu u tří respondentů.

Vyrovnání se skutečností probíhá ve třech rovinách: 1. Přizpůsobení se životu v nemoci s možností běžných aktivit, bez výraznějších konfliktů. 2. Rezignace s malou nebo žádnou nadějí na zlepšení, přizpůsobení se chronické invaliditě při zvýšené konfliktovosti. 3. Zřejmá deprese nebo protest proti stavu, potíže v bezmoci, pocit neštěstí a ztráty životní rovnováhy.

Zajímali jsme se o názor respondentů, jak oni chápou své onemocnění: podle odpovědí 15 respondentů nebralo v úvahu objevující se příznaky nemoci a onemocnění. Tento údaj je zajímavý, jelikož v ČR probíhají pravidelné preventivní prohlídky, které jsou plně hrazeny veřejným zdravotním pojištěním. Ale vždy je na občanovi jak se rozhodne. Na národní úrovni jsou pravidelné veřejné akce zaměřené na konkrétní onkologická onemocnění. Den narcisů je jedinečná veřejně prospěšná sbírka Ligy proti rakovině a v roce 2018 se konala již po 22krát. Liga proti rakovině během celého roku připravuje projekty a programy, kterými pomáhá pacientům v jejich konkrétních problémech, situacích a výzvách. Kromě toho se stará o prevenci a informovanost celé veřejnosti, podporuje zdravotnická zařízení, nemocnice, jiná občanská sdružení i výzkum v oblasti léčby onkologických onemocnění.

Prožívání onemocnění jsme zkoumali otázkou č.j. 7., kde si mohli respondenti vybrat tři možnosti. Psychické prožívání a chování člověka s onkologickým onemocněním se v průběhu onemocnění projeví jednak tím, že souvisí se subjektivním zpracováním čehokoli, co vnímá – vlastní tělo, změny na jednotlivých systémech. Prožívání souvisí s celou psychickou aktivitou člověka, která může jak negativně, tak pozitivně působit v procesu diagnostikování, léčby, rehabilitace. U 17 respondentů se projevuje smutek během procesu léčby nemoci, sedm projevilo strach. Druhostupňovým tříděním jsme zjistili, že se jedná o ženy – matky.

Respondentům jsme položili otázku, ve které jsme se ptali na jejich obavy, mohli si vybrat tři možnosti.

Obavy respondentů 16 respondentů má největší obavy z fyzické bolesti a utrpení. Odpovědi nejsou pro nás překvapivé, protože bolest je nepříjemný pocit a emocionální zážitek spojený se skutečným nebo potenciálním poškozením tkáně nebo popisovaný termíny takového poškození. Bolest je jeden z nejčastějších symptomů chorob, je komplexní fenomén, který má neurofyziologický základ, je velmi často doprovázena nepříjemnými pocity, je prožívána každým člověkem unikátně, je obtížně přesně definovatelná, identifikovatelná a měřitelná. Bolest představuje jeden z nejobávanějších a zároveň nejčastějších příznaků onkologického onemocnění.

Onkologická bolest se vyskytuje přibližné u 35-45% pacientů v době stanovení diagnózy, u 60%-70% pacientů v pokročilém stadiu onemocnění au 75%-90% pacientů v terminálním stadiu nádorového onemocnění. Představuje významný faktor, který ovlivňuje kvalitu života nemocných s onkologickým onemocněním. Nedostatečně léčená bolest vede k nespavosti, únavě, depresi a pocitu vyčerpání (Hudáková a kol. 2008).

Onkologická bolest je označována jako „dlouhotrvající nebo recidivující bolest spojená s kontinuálním nociceptivním stimulem a je ovlivněna psychologickými faktory.“ Označuje se také jako totální bolest (Blumental-Barby a kol., 1988).

Bolest známe akutní – je definována dobou trvání do 6 měsíců, jedná se o krátkodobý signál toho, že došlo k poškození tkáně, a chronickou – je definována dobou trvání více než 6 měsíců, může jít o trvalou bolest, v určitých pravidelných a nepravidelných intervalech (migrény, bolesti zad). Často bývá spojována s psychopatologickými jevy. K hodnocení bolesti se používají dotazníky bolesti, které patří mezi složitější a komplexnější nástroje hodnotící bolest. K hodnocení onkologické bolesti se nejčastěji využívá krátký inventář bolesti Brief Pain Inventory (BPI), který se zaměřuje na pacientovu bolest během posledních 24 hodin2. Dotazník vyjadřuje interferenci (vzájemné ovlivnění) intenzity bolesti s ostatními funkcemi (z oblasti psycho-sociální a fyzické aktivity).

Využívá se i McGillův dotazník, který je rozdělen na čtyři části. V první se zjišťují senzorické a emocionální aspekty bolesti, ve druhé časový průběh bolesti, ve třetí se hodnotí intenzita současné bolesti. Dotazník je doplněn topografickým vyšetřením, pomocí kterého se zjišťuje lokalizace bolesti. K dispozici je také Edmonský hodnotící systém pro ostatní příznaky doprovázející bolest (omezení aktivity, nauzea, deprese, anxieta, ospalost, nechutenství, dyspnoe), který pomáhá zhodnotit kvalitu života pacienta trpícího bolestí (Hudáková a kol 2008).

Další dotazníky bolesti, které se využívají jsou MPQ – senzorické a emocionální aspekty bolesti], časový průběh bolesti], zjištění intenzity momentální bolesti], topografické vyšetření. WHYMPI-52 - týkajících se bolesti a 30 různých denních činnosti. PASS-40 položek - jak moc se pacient] bojí bolesti], která ho sužuje. MMPI - existuje určitý vztah mezi osobnostní dimenzí hypochondrie, depresí a hysterií na jedné straně a bolestí na straně druhé.

13 respondentů uvedlo další obavu: ponižování, nedostatek intimity, snížení vlastní důstojnosti. Dané odpovědi jednoznačně odpovídají na zvládání aktivit v soběstačnosti, která je zaměřena na péči o svou osobu, o svou domácnost, kontakt se společenským prostředím. Aby mohla být naplňována soběstačnost člověka s onkologickým onemocněním souhlasíme s autorkou Repkovou (2017, s. 45): „Právo na každodennost je zabezpečení takového přístupu člověka v podmínkách běžného (každodenního) žití, který je v daném společensko-kulturním a ekonomickém kontextu srovnatelný s přístupem osob. o přístup k podmínkám podporujícím plnohodnotné sociální začlenění člověka do přirozených společensko-ekonomických vztahů směrem k jeho vlastnímu rozvoji, rozvoji jeho komunity a širšího společenství.

Další obavy měli 7 respondenti z dalšího procesu léčby a nedostatek účinnosti procesu a léčby, odpovědnost za minulý život vyjádřilo 8 respondentů, ztrátu naděje vyjádřili 5 respondenti.

Očekávání pacientů ohledně pomoci a podpory Sociální síť pro jednotlivce s diagnostikovaným onemocněním je velmi důležitá, pomáhá mu při zvládání různých problémových situací, se kterými se potýká. Zajímali jsme se od koho očekávají pomoc, podporu a sociální oporu, která je důležitou součástí sociálních vztahů jednotlivce. Sociální opora představuje míru pomoci při překonávání dané situace a je považována za jeden z nejvýznamnějších obranných faktorů zdraví

Křivohlavý (2002 hovoří o čtyřech druzích sociální opory: • Instrumentální opora – jedná se o konkrétní formu pomoci. poskytnutím finanční či materiální výpomoci. Iniciativa k pomoci vychází od člověka, který se z vlastní vůle rozhodl sám postiženému pomoci, a to konkrétně, věcně. • Informační opora – jedinci je poskytnuta informace, která mu může být nápomocná při orientaci se v situaci, do které se dostal. • Emocionální opora – člověku v tísni je empatickou formou poskytnuta emocionální blízkost (láska, soucit), je mu dodávána naděje, podána ruka, když se propadá do beznaděje, deprese. • Hodnotící opora – u člověka je posilováno jeho kladné sebehodnocení a sebevědomí, je podporována jeho snaha o autoregulaci (Kamanová 2013).

Z výsledků výzkumu nám vyplynulo, že pomoc očekávalo 16 respondentů od institucí poskytujících zdravotní a sociální péči, 8 respondentů ji očekává od lékaře a dětí. Důležitý je pro nás údaj, že 7 respondentů očekává pomoc od sociálního pracovníka. Druhostupňovým tříděním jsme zjistili, že to byli respondenti, kteří pobírali některý peněžní příspěvek na kompenzaci těžkého zdravotního postižení.

Zkoumané kategorie: fyzická, psychická, duchovní, sociální a společenská oblast V dalších otázkách jsme se zaměřili na zkoumané kategorie: fyzickou oblast, psychickou a duchovní oblast, sociální a společenskou oblast.

Fyzické zdraví se může měnit v průběhu onemocnění v závislosti na jeho průběhu, fungování jednotlivých orgánů a orgánových systémů. Považujeme ho i za ukazatel biologického stárnutí/míry biologického stáří nezávisle na věku. Fyzická oblast je zákonitě důsledkem onkologické léčby. Všechny druhy protinádorové léčby přinášejí riziko nežádoucích účinků, proto jsme se zajímali o aktuální a potencionální potřebu ve fyzické oblasti: 12 respondentů nechce cítit chronickou bolest, chtějí získat kontrolu nad svým životem.

Centrem pozornosti sociálně-psychologického zkoumání v oblasti mezilidských vztahů je pojem sociální interakce. Vyjadřuje vzájemný vztah lidí při společné činnosti. Touto otázkou jsme se ptali na psychickou a duchovní potřebu u respondentů, kde 15 respondentů má potřebu trávit více času s rodinou (nebyl signifikantní rozdíl mezi muži a ženami), a 15 respondentů potřebuje upřímný rozhovor o svém zdravotním stavu. Sociální interakce představuje proces vzájemných vztahů a kontaktů mezi jednotlivci a skupinami, který zajišťuje socializaci osobnosti, ale i existenci společnosti a jejích složek. Ze sociálně-psychologického hlediska je jednotlivec jako osobnost na jedné straně produktem sociálních interakcí, ale na druhé straně je zároveň i jejich aktivním tvůrcem. Na základě interakcí se vytvářejí a formují sociální vztahy, což konkrétně respondenti potřebují v oblasti sociální a společenské. Sociální vztahy mezi jednotlivci nejsou výsledkem individuálně prožívaných sympatií či antipatií v mezilidských vztazích, jsou výsledkem objektivně existujícího začlenění jednotlivce do struktury společnosti. Psychologické vztahy vznikají při vzájemném akceptování dvou nebo více jednotlivců. Typické formy mezilidských vztahů jsou: pozitivní součinnost, antagonistické soupeření, lhostejné překážení si, pozitivní soupeření, antagonistická součinnost (Lokša 2007).

Organizování materiálních záležitostí týkajících se stávajících materiálních zdrojů uvedlo 12 respondentů. Sociální potřeby velmi úzce souvisí se sociálním kontaktem a sociální percepcí. Člověk má širokou škálu sociálních potřeb, k nejdůležitějším patří: potřeba identifikace (ztotožnění se), potřeba prestiže, potřeba afilace, potřeba poznání, potřeba vlivu...

Přestože mají respondenti diagnostikovanou onkologickou diagnózu a byli hospitalizováni na onkologickém oddělení, znali své onemocnění, položili jsme jim otázku týkající se jejich tužeb, kde 10 respondentů se chce zúčastnit rodinné oslavy, 7 chce být aktivních na bohoslužbě (v kostele), 5 chtějí zdravotní stav nemohli realizovat. Následně jsme jim položili otevřenou otázku, ve které jsme se jich ptali: „O čem sní?“, „Co si nejvíce přejí?“, „Co ještě očekávají?“ V této otázce jednoznačně respondenti uvedli, že „chtěla/chtěl bych být zdravá/zdravý..... vidět své vnoučátko.... omluvit se za své hříchy.... nemít bolesti...... chodit dlouho na vlastních nohou...... nechci nikoho obtěžovat....... . znát pravdu....“

Závěr

Souhlasíme s Levickou (2002, s. 70), která uvádí, že hlavním cílem poskytování sociální opory je usnadnění zvládání konkrétní nepříznivé situace. Jednotlivec poskytovanou pomoc interpretuje jemu vlastním způsobem. Na chápání a přijetí nabízené pomoci, resp. poskytované sociální opory má velký vliv předchozí osobní zkušenost člověka. V našem příspěvku jsme zpracovali názory respondentů s onkologickým onemocněním na témata: obavy z onemocnění, emoce, které pociťovaly po zjištění onkologického onemocnění, problémy, které nastaly po zjištění diagnózy, možnosti saturace potřeb, jejich očekávání, jejich plány a sny do budoucna. Z výsledků mám jednoznačně vyplývá, že respondenti jako onkologičtí pacienti v důchodovém věku nemají obavy z onemocnění, ze smrti. Jsou aktivní během léčby, reagují na pokyny ošetřujícího lékaře, dodržují léčebný režim. Uvědomují si své rezervy ohledně vlastního zdraví, které měly naplnit ještě v produktivním věku. Chybí jim nyní vnitřní síla k saturaci svých potřeb, ale přesto mají své sny a touhy, kde z odpovědí vyplývá, že chtějí být soběstační do konce svého života a nechtějí být na obtíž jiným, chtějí mít zajištěné materiální zdroje. Zpracovali jsme jednotlivé druhy sociální opory instrumentální, informační, emocionální a hodnotící.

Autor: doc. PhDr. Irena Kamanová, PhD., MHA. Bibliografie

BLUMENTAL-BARBY, K. a kol. 1988. Hlídání těžce nemocných a umírajících. Tendence, fakta, problémy. Martin : Osvěta, 1988, 240s. ISBN 70-002-89. HARTL, P.- HARTLOVÁ, H.: Velký psychologický slovník. Praha : Portál, 2010. 800s. ISBN 978-80-7367-686-5. HUDÁKOVÁ, Z. a kol.: Onkologické ošetřovatelství. Obecná část, Ružomberok: FZ KU v Ružomberku, Katedra ošetřovatelství, Ružomberok 2008, s. 12 146. ISBN 978-80-8084-363-2 KAMANOVÁ, I.: Člověk ve vyšším věku v podmínkách České republiky, 1 vyd., Krakov 2013, 207 s. ISBN 978-83-7580-347-1 KAUŠITZ, J. a kol.: Onkologie, Věda, vyd. I, Bratislava : SAV, 2003. 712s. ISBN 80-224-0711-9 KLENER, P.: Klinická onkologie, Galén, vyd. 1, Praha 2002. ISBN: 8072621513; KŘIVOHLAVÝ, J. 2002. Psychologie nemoci. Praha : Grada Publishing, spol. s. r. o., 2002, 200 sekund. ISBN 80-247-0179-0. LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociální práce. Trnava: ProSocio 2002. 278 v. ISBN 80-89074-39-1. LOKŠA, J.: Základy sociální psychologie, Ružomberok: PF, 2007. ISBN 978-80-8084-173-7. MAREŠ, J.: Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. 655s. ISBN 80-7178-463-X. REPKOVÁ, K.: Sociální služby. Podpora smysluplné každodennosti v lidsko-právní perspektivě, Institut pro výzkum práce a rodiny, Bratislava 2017, s. 2 45. ISBN 978-80-7138-151-8 SIRACKÁ, E.: Práva onkologických pacientů. Prezidentka Ligy proti rakovině ČR - 19.3.2003. In: http://www.apotheka.sk/article/190/prava-onkologickych-pacientov.

1 Výzkum byl realizován v rámci zpracování monografie, s názvem: (NE)ZNANY SENIOR ONKOLOGICZNY wybrane zagadnie z psychoonkologie w geriatrii (badania polsko-słowackie). 2 Brief Pain Inventory – BPI (Stručné vyhodnocení bolesti, zkrácená forma). Dotazník sestává z devíti otázek, přičemž využívá nestrukturované (otevřené) a strukturované (zavřené) otázky. BPI byl vypracován Charlesem S. Cleelandem v roce 1989 jako nástroj pro hodnocení nádorové a chronické bolesti. BPI je stručný, jednoduchý a snadno použitelný nástroj, který byl ověřen ve více jazycích. Umožňuje posoudit místo pacientovy bolesti, nejhorší, nejslabší, průměrnou bolest za posledních 24 hodin a aktuálně pociťovanou bolest, použití léků proti bolesti či velikost úlevy po užití léků a vliv bolesti na denní funkce. BPI používá jednoduché číselné stupnice od 0 do 10. Výhodou nástroje je časová nenáročnost, snadná administrace. Reliabilita BPI se pohybuje v rozmezí od 0,77 do 0,91.