Správnou komunikací ke smysluplné a efektivní léčbě

Interakce a komunikace při práci s lidmi v profesním životě kladou na člověka mnohé odborné, etické, ale i emocionální nároky. Interakce a komunikace jsou nejzákladnějšími charakteristikami lidské společnosti. Tyto prvky sociálních vazeb mezi sebou interferují a jsou nedílnou součástí práce zdravotníka. Podmínkou smysluplné a efektivní léčby je správná komunikace mezi lékařem a pacientem. Pokud pacient neporozumí podstatě své nemoci, nerozumí léčbě své nemoci, nemá důvěru k lékaři a ošetřujícímu personálu, mohou být dosaženy léčebné výsledky rozčarováním pro obě strany. Komunikace neprobíhá pouze přímo s pacientem, ale také s jeho příbuzným nebo podporujícím člověkem (2). Někdy vede k důkladnějšímu vysvětlení závažnosti onkologické choroby a její prognózy příbuzným jako nemocnému.

Bylo by velmi zjednodušené předpokládat, že úspěch léčebného procesu závisí pouze na zdravotnických pracovníkech. Často se jako významný vliv na úspěšnou službu podepíše lidská, empatická komunikace pracovníků zdravotnických nebo rehabilitačních zařízení, kteří nejsou přímo zdravotničtí pracovníci. Holistický přístup zdravotníka vůči pacientovi by měl být samozřejmostí i přesto, že během pracovní doby se na zdravotníka kladou vysoké nároky. Na první pohled často skryté komunikační produkty, které jsou významné pro výsledek interakce, jsou očekávání pacientů, jejich zkušenosti a postoje. (10) Tyto se nevytvářejí pouze v průběhu poskytování zdravotní péče, ale i před ní (11).

Teoretické znalosti a praktické schopnosti pacientů jsou závislé i na výchově ke zdraví a podpoře zdraví, která je obvyklá nebo normální v prostředí, ve kterém žijí (13,15,16,18). Zdravotní uvědomění je ve skupině pacientů se zhoubnými nádory hlavy a krku obvykle nízké. Příprava lidí na výkon práce zdravotníka, sociální prostředí, ve kterém se služby poskytují, emocionální náboj související s poskytováním zdravotní péče i profesionální stres jsou specifické charakteristiky, které určují výjimečnost a náročnost managementu lidských zdrojů, účastnících se poskytování zdravotní péče (3, 4, 7, 14, 18, 18, 18, 18, 18, 18, 18, 18, 18).

Empirické krytí používaných pojmů Komunikace Watzlawick uvádí dvě definice komunikace, a to širší a užší. Širší Watzlawickova definice komunikace považuje za komunikaci vše, co se odehrává v kontaktu dvou nebo více lidí. Užší Watzlawickova definice komunikace je technologickější a specificky se zaměřuje na přenos zpráv. Komunikaci považuje za přenos zpráv mezi dvěma a více lidmi, za výměnu informací mezi nimi, za proces vysílání a přijímání zpráv (3).

Albert Mehrabian v 50. letech 20. století definoval, že při přenosu zprávy vysílatelem vnímá příjemce účinek slov ze zprávy 7 %, hlas a intonaci 38 % a neverbální projevy 55 % (16).

Komunikace a její techniky jsou jednou z velmi důležitých dimenzí interpersonálních vztahů. Úspěšnost lékaře nespočívá jen v jeho odborných znalostech, praktických zkušenostech, ale také v efektivní komunikaci. Všechny složky interpersonálních vztahů při komunikování jako komunikace, interakce a percepce jsou vzájemně spjaty.

Pod vlivem změn, realizovaných v naší společnosti, se v posledních letech ukazuje nezbytná potřeba dalšího vzdělávání dospělých v oblasti personálních a interpersonálních komunikačních dovedností (8).

Komunikační překážky mezi lékařem a pacientem Nepochopení informace Problém komunikace mezi lékařem a pacientem je v rozdílnosti intelektuálního potenciálu lékaře a pacienta. Přijímatel nechápe komunikovaný obsah, pokud vysílatel používá příliš odborný jazyk, cizí slova, komplikované vyjadřování, metafory, nevhodné příklady a podobně. (3)

Pokud lékař seznamuje pacienta s diagnózou jeho nemoci a používá pouze odborné medicínské výrazy, pacient si domýšlí obsah komunikovaného, ​​protože z různých důvodů nechce skutečnost přiznat. Součástí výkonu profese lékaře ve smyslu zákona je poskytnout informaci o zdravotním stavu a poučení pacientovi srozumitelným jazykem (22). Velmi důležitou komunikační fází je verifikace. V této fázi lékař pacientovi detailně vysvětluje pojmy, kterým pacient nerozumí, a zároveň si ověřuje, zda po vysvětlení pojmů pacient porozuměl své diagnóze a navrhované léčbě.

Nedostatky v komunikaci a právním vědomí pacienta a lékaře Pacient má právo i na základě informací a poučení lékaře rozhodnout se o souhlasu nebo nesouhlasu s léčením (až na výjimky, vyplývající ze zákona, kdy je léčení možné i bez souhlasu pacienta).

Poučení musí být poskytnuto na adekvátní úrovni pro pochopení pacienta. Druh poučení, jeho způsob a výsledek jsou zdokumentovány lékařem v záznamu. Musí být součástí dokumentace pacienta (ve smyslu zákona o poskytování zdravotní péče) (1, 7, 21, 23, 24).

Nedůvěra a noncompliance

Pacient přichází za lékařem se svým obvykle zdravotním problémem. Je rozhodnut poslouchat lékařovy informace, poučení a dodržovat nařízení k řešení svého zdravotního problému (4, 5, 6). Existuje řada příčin, proč pacient nechce, neví, nebo nemůže plnit doporučení nebo nařízení lékaře (compliance – noncompliance). Významnou příčinou, způsobující noncompliance je nedůvěra k lékaři. Na základě empirických výzkumů (1, 4, 5, 6, 20) lze říci, že vznik nedůvěry k lékaři může způsobit i neefektivní komunikace. Vytvoření vztahu (důvěry nebo nedůvěry, spolupráce nebo manipulace) závisí především na schopnostech, možnostech a potřeb lékaře vytvořit potřebnou atmosféru komunikace. Někdy lékař vědomě ve snaze dosáhnout efektu compliance vytváří atmosféru obavy a přísnosti.

Metodika výzkumu Cílová skupina Průzkumu formou dotazníku se zúčastnilo 100 respondentů. Dotazník obsahoval 26 otázek, z nichž 6 bylo otevřeno. Respondenty jsme vybírali z onkologicky nemocných, hospitalizovaných pacientů ORL kliniky ve Fakultní nemocnici s poliklinikou sv. Cyrila a Metoděje Petržalka, Antolská čj. 11, Bratislava v roce 2008 a 2009. Soubor tvořilo 87 mužů a 17 žen. 12 % pacientů mělo vysokoškolské vzdělání, 71 % středoškolské a 12 % základní.

Cíl práce Cílem práce bylo získat co nejpřesnější informace o pacientových názorech na zdravotní péči, poskytovanou na Otorinolaryngologické klinice LFUK, FN a SZU, Antolská 11, Bratislava. Dalším cílem bylo získat přehled o realitě a současných podmínkách poskytování zdravotní péče a identifikovat problémová místa v komunikaci mezi pacientem a zdravotníky na klinice.

Výsledky Projekt výzkumu obsahoval analytické řezy několika úrovní reálného stavu poskytování zdravotní péče, názorů a hodnocení pacientů. Pro cíl této práce uvádíme pouze vybrané části získaného dokumentačního materiálu, přímo souvisejícího s diagnózou ORL.

Vědomosti pacientů o vlastní diagnóze Svou diagnózu, kterou mu oznámil ošetřující lékař po prvním vyšetření, zná 62 % respondentů. 30% z nich svou diagnózu zná, ale řekl mu ji lékař až na klinice ORL. 6% přesně neví, myslí si, že má nějaký nádor a 2% o své nemoci a diagnóze přesně nevědí.

Vědomosti pacientů o vlastní onkologické diagnóze Na otázku, zda byl nebo je respondent pacientem s onkologickým onemocněním, odpovědělo 82 % kladně, 11 % záporně a 7 % nechtělo na otázku odpovědět.

Uvažování pacientů o příčině svého onemocnění Respondenti - 37% - uvádějí, že se u nich vyskytlo onemocnění asi z nezdravého způsobu života, 17% uvádí dlouhodobou práci ve škodlivém prostředí. 13% neví přesně, ale nemoc se vyskytla iu nich v rodině. 28% respondentů nezná důvody svého onemocnění a 5% uvádí jiné důvody jako jsou stres, nepravidelný spánek, noční služby, kouření, pití alkoholu a nesprávné stravování.

Hodnocení pacientů dosavadní léčby Podle 42 % respondentů jim dosud nebyla stanovena žádná léčba. U 33 % respondentů byla správná a pomohla jim, v 8 % dosavadní léčba byla správná, ale nepomohla. V 8% dosavadní léčba nebyla účinná, jen v 6% dosavadní léčba nebyla správná a ve 3% nebyla nezbytná.

Zjišťování znalosti pacientů o potřebě podpisu informovaného souhlasu Až 91 % respondentů odpovědělo, že vědí, co je informován souhlas – vyplývá ze zákona a lékař nemůže provést zásah bez pacientova souhlasu. Pouze 1 % respondentů uvedlo, že na této klinice se lékaři pojišťují a chtějí mít podepsané, že se vším souhlasí, i když tomu tak není. 6 % respondentů odpovědělo, že mají strach před operací, nerozumí jí, ale myslí si, že diskuse nic nevyřeší. 2 % respondentů označilo odpověď nevím.

Respondenti hodnotili pocit dostatku vysvětlení lékařem před léčbou následovně: 79% - lékař jim vše dostatečně vysvětlil, měli pocit, že kdyby ještě potřebovali, vysvětlí jim to znovu. 13 % respondentů mělo pocit, že lékař jim vše dostatečně vysvětlil, ale potřebovali by, aby jim to ještě vysvětlil, noe styděli se „otravovat“. Podle 4% lékař jim vše dostatečně vysvětlil, ale potřebovali by, aby jim to ještě vysvětlil, ale nebyl čas. 4 % respondentů uvedlo odpověď nevím. V případě jiné jsme nezaznamenali žádnou odpověď.

Představa pacientů o komunikaci s lékařem 85 % respondentů si představuje komunikaci s lékařem tak, že mají nárok na kompletní informaci a lékař i pacient musí být přesvědčeni, že pacient všemu porozuměl. 5% z nich si myslí, že pacient asi nemusí dostat kompletní informaci a až 6% si představuje, že pacient nemusí dostat kompletní informaci, že lékař určí, co řekne pacientovi a co příbuzným. 3 % respondentů nevědí, jak si mají představit komunikaci mezi lékařem a pacientem a 1 % respondentů uvádí, že je to jinak – bez udání vysvětlení.

Na otázku dodržování léčebného režimu po dostatečném vysvětlení diagnózy, postupu léčení a možných komplikacích, 59 % respondentů odpovědělo kladně - ano, samozřejmě, pokud mi lékař dobře vysvětlí, pak plně dodržuji léčebný režim. 41 % uvedlo, že se léčebný režim snaží dodržovat, ale někdy to nejde navzdory tomu, že jim to lékař dobře vysvětlil.

O ovlivnění veřejného mínění o onkologických chorobách při rozhodování pacienta při souhlasu s navrhovanou chirurgickou léčbou 26 % respondentů odpovědělo, že určitě ano. 39 % asi ano, v 6 % asi ne a v 7 % určitě ne. 22 % respondentů na danou otázku odpovědělo, že nevědí zda veřejné mínění ovlivní rozhodování pacientů při souhlasu s navrhovanou chirurgickou léčbou.

Závěr Zkvalitňování komunikace Komunikace je nedílnou součástí diagnostiky, terapie, rehabilitace a celého systému poskytování zdravotní péče. Součástí zkvalitňování procesu poskytování zdravotní péče je systémová příprava lidských zdrojů v oblasti komunikace.

Komunikace je prostorem, ve kterém probíhá předávání, zpracovávání, ale také modifikace a zkreslování informací. Výsledky analýzy jsou důkazem, že komunikace s pacientem na všech úrovních poskytování zdravotní péče významně ovlivňuje pacientovu tendenci dodržovat doporučený léčebný režim a jeho rozhodnutí spolupracovat. Pocit důvěry pacienta k lékaři, který se vytvoří během komunikace, umožní vytvoření takového informačního kanálu, který zkrátí dobu diagnostiky a terapie a následně může významně ovlivnit kvalitu života pacienta.

Dovednosti efektivní komunikace určují výsledky výchovy ke zdraví a podpory zdraví. Podpora zdraví a zabránění vzniku nemoci aplikací výchovných strategií, efektivní komunikací a efektivním vzdělávacím procesem jsou „nejlevnější cestou“ ovlivňování dodržování léčebného režimu, správné životosprávy a správného životního stylu pacienta (1, 8, 9, 12, 18, 20). Dobře edukovaný spolupracující pacient, který má důvěru k léčebnému procesu, má tendenci zvýšit zodpovědnost za své zdraví, je schopen měnit své postoje k podpoře vlastního zdraví. Zvyšování zdravotního uvědomění populace, která se více věnuje podpoře svého zdraví, přivede pacienta k důvěryhodnému lékaři při prvních příznacích nemoci a umožní včasnější a efektivnější terapii.

Autoři: Renata Knezović, Rebeka Ralbovská Seznam použité literatury:

1. BRUKKEROVÁ, D.: Sociologie zdraví a nemoci. Slovenská zdravotnická univerzita v Bratislavě, 2005, ISBN 80-89171-29-X
2. BRUKKEROVÁ, D.: Výuka sociologie na ILF. Sociologie, 22, 1990, čj. 2, s.113 - 232 (monotematické číslo věnované sociologii zdraví a nemoci)
3. GABURA, J., GABURA, P.: Sociální komunikace. Občanské sdružení Sociální práce, Bratislava 2004. ISBN 80-968927-7-0
4. GAJDOŠÍK, J., BRUKKEROVÁ, D.: Projekt zjišťování údajů o spokojenosti lékařů s výkonem povolání. Medicínský Monitor, 2003 3, s. 1 21-22.
5. GAJDOŠÍK, J, BRUKKEROVÁ D., KRIŠKA, M, SVOREŇOVÁ, A.: Známe dostatečně ochotu pacienta dodržovat pokyny lékaře? Praktický lékař, 2007, 87, č.2. s.103 - 107.
6. GAJDOŠÍK, J., BRUKKEROVÁ D., KRIŠKA, M., SVOREŇOVÁ, A.: Odpovídají představy lékařů o dodržování léčebného režimu pacienty skutečnosti? Praktický lékař, 2007, 87, č.8
7. GECÍK, K.: Právní odpovědnost ve zdravotnictví a medicíně, Martin, 1984
8. HLÁSNÁ, S.: Další vzdělávání dospělých v oblasti personálních a interpersonálních komunikačních a prezentačních dovedností. In: Lingvistické a didaktické aspekty cizojazyčné přípravy v komerční sféře. Bratislava: Lingos, 2008 35-40. ISBN 978-80-89328-03-1
9. HEGYI, L., TAKÁČOVÁ, Z., BRUKKEROVÁ, D.: Výchova ke zdraví a podpora zdraví. Bratislava, 2004. SZU, Herba s.r.o. 150 s. ISBN 80-89171-20-6
10. HEGYI, L., TAKÁČOVÁ, Z., BRUKKEROVÁ, D.: Vybrané kapitoly z pedagogiky a komunikace pro veřejné zdravotnictví. Bratislava, 2004. SZU, Herba s.r.o. 105 s. ISBN 80-89171-21-4
11. KHELEROVÁ, V.: Komunikační dovednosti manažera. Praha: Grada, 1995,s. 141, ISBN 80-7169-223-9
12. MATULNÍK, J., BRUKKEROVÁ, D.: Výuka sociologie v přípravě odborníků pro veřejné zdravotnictví. In: Búzik, B., Matulník, J.: Sociologie na středních a vysokých školách. Bratislava, SSS u SAV, 2000. 56-60.
13. MATULNÍK, J., IMRICHOVIČOVÁ, M., BRUKKEROVÁ, D.: Současné trendy v sociologii zdraví a nemoci. SSS SAV, l999, 99s. ISBN 8088774-65-9
14. NETTLETON, S.: Sociology of Health and Illness. London: Blackwell, 1994, 258s.
15. ONDREJKA, I., DRÍMALOVÁ, K., FETISOVÁ, Ž., ADAMICOVÁ, K.: Koncepce kvality života a její význam ve zdravotnictví. Český lékař, 2001, č.j. 7–8, s. 1 256 - 258.
16. PEASE, A., PEASE, B.: Velká kniha řeči těla. Ikar, a. s., Bratislava 2006, ISBN 80-551-1164-2
17. SIEGRIST, J.: Lehrbuch der Medizinischen Soziologie. Munchen-Berlin-Wien: Urban a Schwarzenberg, 1974
18. SURYNEK, A., KOMÁRKOVÁ, R., KAŠPAROVÁ, E.: Základy sociologického výzkumu. Praha: Press, 2001. ISBN 80-7261-038-4
19. Světová zdravotnická organizace – Evropská úřadovna: Zdraví pro všechny ve 21. století. Kodaň: Zdraví pro všechny – Euro č.5, 1999. ISBN 80-7159-119-X
20. SZARKOVÁ, M.: Komunikace v managementu. Bratislava: Ekonom, 2002, s. 1 197, ISBN 80-225-1585-X
21. TONES, B. K.: Změna teorií a practice: trendy v metodách, strategie a nastavení v zdravotnickém vzdělávání. Health Education Journal, 52, (3), 126-139 p.
22. TÓTH, K., BADINSKÝ, M.: Právo ve zdravotnictví. I. vyd. Bratislava: IURA Edition, 1996. ISBN 80-88715-27-X.
23. Vyhláška MZ SR č.79/1981 Sb. o zdravotnických pracovnících a jiných odb. prac.
24. Vyhláška MZ SR č.156 a 157/2002 o odborné způsobilosti a přípravě na výkon činnosti ve zdravotnictví

Příspěvek byl prezentován na 5. ročníku konference pod názvem ,,Psychologie zdraví 2010“, která se konala dne 19.května 2010 v Bratislavě.Konferenci organizovala sekce psychologie zdraví SPS při SAV ve spolupráci se sekcí zdraví Ministerstva zdravotnictví SR. nemocí v Bratislavě, VŠZaSP sv. Alžběty v Bratislavě, Kancelář WHO na Slovensku, KISH Košice, Katedra psychologie FF KU v Ružomberku a Katedra psychologie FF TU v Trnavě.

Sborník příspěvků z 5. konference psychologie zdraví, Bratislava, 2010 byl vydán pouze v elektronické formě Dostupnost: http://www.prohuman.sk/psychologia/zbornik-prispevkov-z-konferencie-psychologia-zdravia-2010