Symptomy psychopatologie a jejich souvislost s psychologickou imunitou u studentů zdravotnických oborů

Úvod

Univerzitní studenti představují z hlediska přežívání zátěže vulnerabilní skupinu. Oproti běžné populaci jsou vystaveni intenzivním stresorům a často se u nich vyskytují takové duševní obtíže, jako deprese a anxieta (Larcombe, 2016). Problémy v oblasti psychického života značně ztěžují jejich akademické fungování a mají kromě výkonu negativní dopad i na jejich rodinu, kolegy a učitele na univerzitách (Tosevski et al., 2010). Vysoká míra zažívaného stresu je úzce propojena s projevy psychopatologie. Ve vztahu stres – psychopatologie hraje důležitou roli i postoj k sobě samému. Na souboru českých studentů Kotera et al. (2021, 2022) ukázaly, že vztah mezi stresem a psychopatologií (deprese, úzkost) mediuje sebekritičnost, jakož i to, že sebesoucit predikuje well-being.

Co se specializace studia týče, zdokumentováno je, že studenti medicínských oborů zažívají vyšší míru stresu než běžná populace (Dahlin et al., 2005) a vyšší míru stresu a akademického vyhoření, než studenti jiných oborů (Dyrbye, 2008, 2003, Salam 2). Hlavním zdrojem stresu je u nich akademická sféra, jako zkoušení a velké množství učiva (Salam et al., 2013). Působícími stresory mohou být i faktory vyplývající z profesního stresu, jako jsou vysoká míra odpovědnosti, emocionální vyčerpání, vystavení tabuizovaným tématům, nedostatečná pozornost vlastním neřešeným problémům a podobně (Gazdíková, 2017).

Stresujícím způsobem může působit i samotný charakter vysokoškolského prostředí, které je málo strukturované a nabízí značné množství okamžitých odměn. Na univerzitě se kladou vysoké nároky na samostatnost při fungování. Je třeba mít rozvinuté schopnosti plánovat a organizovat. Právě proto, adaptační stres mohou zažívat zejména ti studenti, kteří mají potíže v oblasti seberegulace (Fleming, & McMahon, 2012). Většina univerzitních studentů se nachází ve vývojově-tranzitivním období rané dospělosti. Jedná se o náročné období z hlediska utváření vlastní identity a to v oblasti pracovní i osobní (Arnett, 2000). Zjištění ukazují, že až přibližně ve věku 25 let dozrává prefrontální kortex, což znamená, že do dovršení tohoto věku je nedostatečně vyvinutá regulace exekutivních funkcí, je snížena schopnost odhadování dlouhodobých důsledků vlastního chování, a existuje riziko impulzivního jednání (Arain et al, 2013). Období rané dospělosti je zároveň vysoce rizikovým časem pro rozvoj více duševních poruch (Auerbach, 2016).

Sumárně můžeme konstatovat, že studenti vysokých škol z medicínských oborů jsou vystaveni různorodým stresorům a že pro úspěšné zvládnutí požadavků školy by měli disponovat schopnostmi, které jim umožní adaptivně překonávat potíže.

Individuální charakteristiky a míra odolnosti jednotlivce souvisí s výskytem a intenzitou stresem indukovaných symptomů (Lee et al., 2019). V posledních letech se intenzivně zkoumají různé protektivní proměnné, které mají jednotlivce chránit před negativními důsledky stresu. V rámci úsilí stanovit kritéria efektivního fungování osobnosti v kontextu vyrovnávání se se stresem, byl představen i komplexní model psychologického imunitního systému profesora psychologie, Attilu Oláha (2021). Model prezentuje tři kritéria odolnosti vůči zátěži. Prvním kritériem je tendence k aktivnímu a optimistickému přibližování se k prostředí a vlastní sebeaktualizaci (v modelu nazývaný jako kognitivně – aproximační subsytém). Přibližování předpokládá takové kognitivní dispoziční schopnosti, jako optimismus, interní lokus kontroly, smysl pro koherenci či seberozvoj. Druhým kritériem jsou přiměřené monitorovací, kreativní, mobilizační a exekutivní schopnosti pro nalézání alternativních řešení a aktivaci vlastních zdrojů (v modelu nazývaný jako monitorující-kreativně-exekutivní subsystém). Jde o kompetence jako sebeúčinnost, orientace na cíl a výzvy, kreativní potenciál, schopnost řešit problémy, budovat skupiny, mobilizovat a monitorovat sociální zdroje. Posledním kritériem je, že tyto procesy musí být řízeny a stabilizovány dobře fungujícími seberegulačními schopnostmi. Efektivní přibližování je podle modelu stabilizováno prostřednictvím kontroly impulzivity a emocí, monitorování prostřednictvím duchapřítomnosti a mobilizování prostřednictvím kontroly iritability a impulzivity (v modelu nazývaný jako seberegulační susbsystém).

Model psychologické imunity rozšiřuje známý transakční model zvládání stresu Lazaruse a Folkmanové (1966, 1984). Systematizuje několik již etablovaných protektivních konstruktů pozitivní psychologie jako optimismus, sebeúčinnost, smysl pro koherenci, interní lokus kontroly a sebeaktualizace. Model komplexně uchopuje ty osobnostní, kognitivní, motivační a behaviorální dimenze, které vedou k adaptivnímu překonávání nároků každodenního života (Oláh, 2021). Proto je přínosným teoretickým rámcem i pro pochopení jednotlivce v kontextu klinických symptomů psychopatologie.

Vzhledem k riziku psychopatologických projevů u studentů medicínských oborů jsme se rozhodli prozkoumat vztah mezi výskytem vybraných symptomů psychopatologie (deprese, úzkost a nejistota v sociálním kontaktu) a kritérii optimálního fungování osobnosti v kontextu teoretického modelu psychologické imunity u této skupiny. Předpokládali jsme, že aktuálně vnímaná zátěž vyplývající z jednotlivých symptomů psychopatologie bude negativně korelovat s mírou psychologické imunity, jakož i jejími subsystémy.

Soubor a metody

Výzkumný soubor tvořili studenti a studentky pregraduálního studia Slovenské zdravotnické univerzity, konkrétně studijních oborů ošetřovatelství, porodní asistence, fyzioterapie, veřejné zdravotnictví, urgentní zdravotní péče a radiologická technika v prvním a třetím ročníku studia. Do výzkumu bylo zapojeno celkem 210 studentů ve věku 19 až 35 let (M = 21,18; SD = 2,81), přičemž žen bylo 161, mužů 38 a 11 účastníků neuvedlo svůj rod.

Pro sběr dat byla použita testová baterie sestávající z dotazníku pro zmapování základních demografických údajů, Inventáře psychologické imunitní kompetence (Oláh, 2021) a SCL-90®-S (Pulkrabková, 2020). Data byla sesnímána na základě oficiálních instrukcí k použitým metodikám a následně zpracovávána prostřednictvím statistického programu IBM SPSS Statistics, ver. 23.

Inventář psychologické imunity (Oláh, 2021) byl navržen k měření duševní odolnosti a copingové kapacity jednotlivce. Sestává z 80-ti položek, které sytí 16 faktorů: pozitivní myšlení, smysl pro koherenci, smysl pro kontrolu, smysl pro seberozvoj, orientace na změny a výzvy, sociální monitorování, orientace na cíl, kreativní koncept self, řešení problémů, sebeúčinnost, kapacita pro sociální mobilizaci, kapacit emocionální kontrola a kontrola iritability. Faktory jsou rozděleny do tří subsystémů: kognitivně-aproximační, monitorující-kreativně-exekutivní a seberegulační.

SCL-90®-S (Pulkrabková, 2020) je určen k hodnocení vnímané psychické zátěže. Poskytuje základní diagnostiku v rámci devíti škál: agresivita/hostilita, úzkost, depresivita, paranoidní myšlení, fobická úzkost, psychoticismus, somatizace, nejistota v sociálním kontaktu a kompulzivita, kromě toho měří tři globální indexy pro zachycení celkového psychického distresu, počtu a intenzity vnímání. V rámci práce jsme se zaměřili na čtyři škály: depresivita, anxieta, nejistota v sociálním kontaktu a na celkovou intenzitu psychické zátěže.

Výsledky

V Tabulce 1 jsou výsledky deskriptivní statistiky vnímaných tělesných a psychických symptomů naměřených pomocí SCL-90®-S. Data jsou rozdělena i podle rodu, jelikož nástroj má odlišné normy pro muže a ženy. Pro účely zpracování dat z hlediska rodu jsme ze statistického souboru vyloučili 11 respondentů, kteří neuvedli svůj rod.

Tabulka 1. Průměrné skóre vybraných škál dotazníku SCL-90®-S u studentů zdravotnických oborů

N = celkový počet participantů; n1 = celkový počet mužů; n2 = celkový počet žen; GSI = index celkové psychické zátěže; ANX = úzkost; DEP = depresivita; INT = nejistota v sociálním kontaktu; SD = směrodatná odchylka; M = průměr

V Tabulce 2 je zobrazena četnost a procentuální zastoupení studentů podle závažnosti percipovaných symptomů. Studenti jsou zařazeni do jedné z 5 kategorií na základě svého T-skóre (T-skóre v normě, mírně, středně, silně a velmi silně zvýšené T-skóre), které bylo naměřeno prostřednictvím inventáře SCL-90®-S. Pokud T-skóre je větší než 60, mluvíme o klinicky významné zátěži. Celková klinicky významná zátěž byla naměřena až u 170 participantů (80,95 %). V případě úzkosti byla klinicky významná zátěž zjištěna u 128 participantů (60,95 %), v případě deprese u 138 participantů (65,71 %) a v případě nejistoty v sociálním kontaktu u 148 participantů (70,48 %).

Tabulka 2. Četnost a procentuální zastoupení studentů podle závažnosti percipovaných symptomů naměřených prostřednictvím SCL-90®-S

N = celkový počet participantů; n1 = celkový počet mužů; n2 = celkový počet žen; GSI = index celkové psychické zátěže; ANX = úzkost; DEP = depresivita; INT = nejistota v sociálním kontaktu

Co se týče vztahu mezi psychologickou imunitou a jejími subsytémy a psychopatologickými symptomy, data prokázala signifikantně negativní vztahy. Výsledky prezentujeme v Tabulce 3.

Tabulka 3. Výsledky Spearmanovy korelace psychologické imunity a jejích tří subsystémů s vybranými škálami dotazníku SCL-90®-S

**. Korelace je signifikantní na úrovni 0,01 (oboustranně). GSI = index celkové psychické zátěže; ANX = úzkost; DEP = depresivita; INT = nejistota v sociálním kontaktu; PI = psychologická imunita; KAS = kognitivně-aproximační subsystém; MKES = monitorující-kreativně-exekutivní subsystém; SRS = seberegulační subsystém

Diskuse

Naše výsledky poukázaly na vysokou míru percipované psychické zátěže univerzitních studentů zdravotnických oborů. Z námi sledovaných tří škál (depresivita, anxieta a nejistota v sociálním kontaktu), respondenti dosáhli nejvyšší hodnoty ve škále nejistota v sociálním kontaktu. Jedná se o škálu, která se zaměřuje na mapování přežívání vlastní nedostatečnosti v porovnání s druhými, které se projevuje snižováním vlastní hodnoty, akutní nejistotou a negativním očekáváním v souvislosti s kontaktem s jinými lidmi (Pulkrabková, 2020). Na této škále klinicky významnou zátěž pociťovalo až 70,48% z námi sledovaných respondentů. Nejistota v sociálním kontaktu může vznikat také v důsledku konfrontace vlastního výkonu a výkonu jiných, což se projevuje jako perfekcionismus a potřeba vysokého výkonu, které u zdravotníků prokázaly například Eley et al., (2022). V metaanalýze zaměřené na souvislost mezi rodičovskými očekáváními a perfekcionismem bylo zjištěno, že postupem času se zvyšuje míra rodičovských očekávání a kritiky akademického výkonu studentů, což má přímý souvislost s maladaptivním perfekcionismem, soutěživostí a individualismem vysokoškoláků (Curran & Hill, 2). Ve studii srovnávající adaptivní a neurotický perfekcionismus u akademicky úspěšných studentů medicíny bylo zjištěno, že maladaptivní (neurotický) perfekcionismus se manifestuje jako dosahování dobrých akademických výsledků za účelem kompenzace osobních problémů, přičemž tito studenti mají zároveň nerealistické nároky na sebe, jakož i2. Dalším vysvětlením vysoké nejistoty v sociálním kontaktu mohou být zaměřenost na učení se těchto studentů (Salam et al., 2013), což může mít za následek méně intenzivní sociální život, sociální izolaci a prožívání osamělosti.

Míra depresivních a úzkostných symptomů byla v našem výzkumném souboru překvapivě vysoká. Na Slovensku byla na reprezentativním vzorku provedena longitudinální studie prožívaného stresu a deprese během druhé a třetí vlny pandemie koronaviru, která zjistila, že v prosinci 2021 prožívalo značnou až většinu času 27,8% lidí depresi a 20,5% stres (Urban & Lášová). Longitudinální studie Hajdúka et al., (2022) zároveň zjistila, že během druhé vlny pandemie koronaviru byla prevalence středně těžké až těžké deprese 34,3% a anxiety 20,1% u slovenských univerzitních studentů, přičemž tato prevalence se výrazně zvýšila oproti měření1 z měření8. anxiety převyšuje tyto hodnoty a spolu s výsledky jiných autorů (Kotera et al. 2022; Larcombe, 2016) potvrzuje vulnerabilitu této skupiny studentů.

Další část našeho výzkumu byla zaměřena na zjišťování vztahu mezi psychologickou imunitou a psychopatologickou symptomatikou. Psychologický imunitní systém představuje takové protektivní a zdrojové proměnné, které umožňují adaptivně zvládat psychickou zátěž a přispívají k rozvoji a udržení duševního zdraví (Oláh, 2021). Výsledky našeho výzkumu podporují tento předpoklad. Ukazují statisticky významnou negativní korelaci mezi psychologickou imunitou, včetně jejích tří subsystémů, a aktuálně vnímanými psychopatologickými symptomy frekventovaných klinických projevů. Naše zjištění podporují závěry realizovaných zahraničních studií. I když jsme se dosud nesetkali s žádnou studií, která by zkoumala psychologickou imunitu v kontextu klinicky významných symptomů psychopatologie vyjádřené inventářem SCL-90®-S, existuje několik studií potvrzujících tuto souvislost. Zábó et al., (2022) zjistili, že existuje významný negativní vztah mezi subsystémy psychologické imunity a negativními emocionálními stavy, přežíváním osamělosti a maladaptivními kognitivními schématy. Negativní vztah mezi subsystémy imunity a depresí prokázala Voitkâne (2007) a mezi subsystémy imunity a syndromem vyhoření Gombor (2009). Naopak pozitivní vztah mezi psychologickou imunitou a duševním a fyzickým zdravím byl potvrzen Oláhem (2021). Psychologická imunita ve výzkumech pozitivně korelovala i se životní spokojeností (Bona 2014; Gombor, 2009), životními aspiracemi (Voitkâne, 2004), smyslem života a prožíváním pozitivních emocí (Zábó, Oláh, &2). Psychologický imunitní systém se ukazuje jako užitečný model, který popisuje systém psychologické obranyschopnosti a proaktivního zvládání různorodých stresů. Jeho výhodou je možnost aplikovat jej v praxi například na vytvoření individualizovaných doporučení založených na jedinečném profilu imunity jednotlivce, který vedle silných stránek detekuje i soubor oslabených funkcí.

Naše zjištění je třeba interpretovat s jistou mírou opatrnosti. Limitem je, že výzkumný soubor nebyl reprezentativní a zároveň nebyl vyvážen z hlediska rodu. Další limity vyplývají ze samotné povahy sebe posuzovacích nástrojů, které byly ve výzkumu použity, jakož iz průřezového charakteru studie. Celkově však výzkumná práce nabízí užitečný vhled do zkoumané problematiky v našich podmínkách.

Závěr

Článek se zaměřoval na problematiku duševního zdraví studentů zdravotnických oborů. Použití nástroje SCL-90®-S nám umožnil detailní screening psychologických obtíží respondentů, které jsme zkoumali v souvislosti s psychologickou imunitou. Naše výsledky poukázaly na frekventované prožívání psychické zátěže univerzitních studentů zdravotnických oborů. Zároveň se ukázala statisticky významná negativní korelace mezi psychologickou imunitou a percipovanou psychickou zátěží. Uvedená zjištění podporují validitu modelu psychologického imunitního systému. Zároveň poukazují na důležitost podpory duševního zdraví studentů zdravotnických oborů.

Autorky: PhDr. Kristýna Široká ORCID: 0000-0002-9908-8107 Mgr. et Mgr. Annamária Antalová, PhD. ORCID: 0000-0001-5642-7941 doc. PhDr. Daniela Čechová, PhD. ORCID: 0009-0001-5695-1310

*Poděkování: Příspěvek vznikl díky projektu APVV: „Analýza psychoneuroimunologických parametrů zdraví ve vybraných skupinách slovenské populace“ Evidenční číslo projektu: APVV-22-0160. Srdečný dík patří všem studentům Slovenské zdravotnické univerzity, kteří se zapojili do výzkumu, jakož i vedení LF SZU za to, že umožnilo realizaci tohoto výzkumu.

Seznam bibliografických odkazů

ARAIN, Mariam, HAQUE, Maliha, JOHAL, Lina, MATHUR, Puja, NEL, Wynand, RAIS, Afsha, Sandhu, Ranbir, Sharma, Sushil. 2013. Maturation of the adolescent brain. In Neuropsychiatric disease and treatment. ISSN 1178–2021, 2013, 9, 449–461. https://doi.org/10.2147/NDT.S39776.

ARNETT, Jeffrey Jensen. 2000. Emerging Adulthood: Theory of Development From the Late Teens Through the Twenties. In American Psychologist. ISSN 0003-066X, 2000, 55, 5, 469-480.

AUERBACH, Randy P., et al. 2016. Mental disorders among college studentů ve World Health Organization World Mental Health Surveys. In Psychological Medicine. ISSN 1469-8978, 2016, 46,14, 2955-2970.

BARANSKAYA, L., ZHURAVSKAYA, K., IVANOVA, V. 2022. Adaptivní a maladaptivní perfectionism of graduating medical students. In European Psychiatry. ISSN 0924-9338, 65, S1 https://doi.org/10.1192/j.eurpsy.2022.1712.

BONA, Krisztina. 2014. An exploration of the Psychological Immune System in Hungarian gymnasts. Ph.D. thesis. Finland: University of Jyväskylä, 2014.

CURRAN, Thomas, HILL, Andrew, P. 2022. Mladí lidé's perceptions of jejich parents' expectations a criticism jsou zvýšením času: Implications for perfectionism. In Psychological Bulletin. ISSN 0033-2909, 2022, 148, 1-2, 107–128. https://doi.org/10.1037/bul0000347.

DAHLIN, Marie, JONEBORG, Niels, RUNESON, Bo. 2005. Stress and depression among medical students: A cross-sectional study. In Medical Education. ISSN 365-2923, 2005, 39, 6, 594-604. https://doi.org/10.1111/j.1365-2929.2005.02176.x.

DYRBYE, Liselotte, et al. 2008. Burnout and suicidal ideation among U.S. medical students. In Annals of Internal Medicine. ISSN 1539-3704, 2008, 149, 5, 334-41.

ELEY, Dian, S., LEUNG, Janni, CLONINGER, Kevin, M. 2022. A longitudinal cohort study observed increasing perfectionism and declining resilience, ambiguity tolerance a calling během medical school which is not explained by student personality. In BMC Med Educ. ISSN 1472-6920, 2022, 22, 1, 784 . https://doi.org/10.1186/s12909-022-03850-5.

FLEMING, Andrew, P., MCMAHON, Robert, J. 2012. Developmental Context and Treatment Principles for ADHD Among College Students. In Clinical Child and Family Psychology Review. ISSN 1573-2827, 2012, 2012, 15, 303-329. https://doi.org/10.1007/s10567-012-0121-z. GAZDÍKOVÁ, Kateřina. 2017. Syndrom vyhoření u zdravotnických pracovníků. In Via Practica. ISSN 1336-4790, 2017, 14, 4, 178–185.

GOMBOR, A. 2009. Burnout v Hungarian and Swedish Emergency Nurses: demografické varianty, Work Related Factors, Social Support, Personality, and Life Satisfaction as Determinants of Burnout. Ph.D. thesis. Budapest (HU): University of Eötvös Lorand, 2009.

HAJDUK, Michal, et al. 2022. Depression and anxiety among College Students in Slovakia – Comparison of the Year 2018 and during COVID-19 pandemic. In Bratislava Medical Journal. ISSN 1336-0345, 2022, 123, 01, 44-49.

KOTERA, Yasuhiro, DOSEDLOVA, Jaroslava, ANDRZEJEWSKI, Denise, KALUZEVICIIUTE, Greta, SAKAI, Makoto. 2021. Od stresu k psychopatologům: Relationship with self-reassurance and self-criticism in Czech University students. In International Journal of Mental Health and Addiction. ISSN 1557-1882, 2021, 20, 4, 2321-2332. https://doi.org/10.1007/s11469-021-00516-z.

KOTERA, Yasuhiro, MAYBURY, Sarah, LIU, Gillian, COLMAN, Rory, LIEU, Jenai, DOSEDLOVÁ, Jaroslava. 2022. Mental Well-Being of Czech University Studentů: Academic Motivation, Self-Compassion, and Self-Criticism. In Healthcare. ISSN 2227-9032, 2022, 10, 11, 2135. https://doi.org/10.3390/healthcare10112135.

LARCOMBE, Wendy et al. 2016. Prevalence a socio-demografické correlaty psychologické distress mezi studenty na Austrálské univerzitě. In Studies in Higher Education. ISSN 0307-5079, 2016, 41, 6, 1074-1091.

LAZARUS, Richard S. 1966. Psychologické stresu a coping process. 1966. 466 s.

Lazarus, Richard S., folkman, Susan. 1984 Stress, appraisal, and coping. Springer publishing company, 1984. 460s. ISBN 10: 0826141919

LEE, Dongyun, LEE, So-Jin, Park, Chul-Soo, KIM, Bong-Jo, LEE, Cheol-Soon, CHA, Boseok, SEO, Ji-Yeong, CHOI, Jae-Won. 2019. The Mediating Effect of Impulsivity on Resilience and Depressive Symptoms In Korean Conscripts. In Psychiatry investigation. ISSN 1976–3026, 16, 10, 773–776. https://doi.org/10.30773/pi.2019.04.02.3

OLAH, Attila. 2021. Anxiety, Coping a Flow: Empirical studies in interactional perspective. Budapest: Trefort Kiadó, 2021. 271 v. ISBN: 978 963 454 7075.

PULKRABKOVÁ, Alice. 2020. SCL-90®-S. Symptom-Checklist-90®-Standard. Praha: Testcentrum.

SALAM, Abdus., RAYNUHA Mahadevan, AMIR Abdul Rahman, NORSYAFIQAH Abdullah, AIMI Aquilah Abd Harith, CHU Pei Shan. 2014. Stres among první a třicet let lékařské studenty na Universiti Kebangsaan Malaysia. Pákistán Journal of Medical Sciences. 2014, 31, 1. https://doi.org/10.12669/pjms.311.6473

TOSEVSKI, Dusica L., MILOVANCEVIC, Milica P., GAJIC, Sveta, D. 2010. Personality and psychopathology of university students. In Current Opinion in Psychiatry. ISSN 1473657, 2010, 23, 1, 48-52.

URBAN, Kamila, LÁŠTICOVÁ, Barbara. 2022. Faktory ovlivňující vnímaný stres a depresivní přežívání během 2 . a 3 . vlny pandemie COVID-19. In ČAVOJOVÁ, Vladimíra, HALAMA, Peter. Přežívání a důsledky pandemie COVID-19 na Slovensku: Pohled sociálních věd. Bratislava: Ústav experimentální psychologie, Centrum společenských a psychologických věd SAV, 2022, s. 24-30. ISBN 978-80-89524-70-9.

VOITKÂNE, Sarmīte. 2004. Goal Directedness in Relation to Life Satisfaction, Psychological Immune System and Depression v První-semestr University Students in Latvia. In Baltic Journal of Psychology. ISSN 1407-768X, 2004, 5, 2, 19–30.

ZÁBO, Virág, OLAH, Attila, VARGHA, András. 2022. A new complex mental health test in a positive psychological framework. In Frontiers in Psychology. ISSN 1664-1078, 2022, 13, 775622.