Poznání specifik vývojových období je nutným předpokladem adekvátního využívání psychologických intervencí. V našem příspěvku se věnujeme adolescenci, která tvoří celou druhou dekádu lidského života, zaměřujeme se na střední (14 – 16 let) a pozdní (17 – 20 či 22) adolescenci, po níž následuje dospělost (Macek, 2003). Adolescence je charakteristická hledáním identity. Jde o nacházení si místa mezi ostatními lidmi, které odpovídá osobním předpokladům i individuálním touhám, vede přes překonávání sebe v zátěžových situacích a uplatňováním adekvátních způsobů zvládání (Atkinson and all, 1995).

Jak dobře víme, hledání identity je náročný proces. Platznerová (1995) upozorňuje, že mezi adolescenty se snižuje schopnost zvládání zátěže. Adolescenti jsou méně disponováni k řešení složitějších problémových situací než dospělí a mají tendenci řešit je neadekvátním způsobem (McLaughlin, Miller a Warrick, 1996). Mohou se snadno stát oběťmi násilí páchaného agresorem, nebo se násilně chovají sami k sobě.

Neznalost adekvátních způsobů zvládání zátěže vede adolescenty k využívání rizikového chování jako zvládacích strategií (Ben-Zur, Reshef-Kfir, 2003). V Čechách se touto problematikou zabývala Kyasová (2003), která v chování adolescentů nachází jeho následující formy: abusus návykových látek (nikotin, alkohol, drogy), předčasný pohlavní život, negativní jevy v psychosociální oblasti a gamblerství. Jako další můžeme uvést poruchy přijímání potravy či sebepoškozování, jehož prostřednictvím se pokusíme nahlédnout do psychologických procesů rizikového chování.

Aldermanová (in Kriegelová, 2008) považuje sebepoškozování za cyklicky opakující se epizodu sestávající z následujících prvků: Negativní emoce: Jedná se o prožívání hostility, frustrace, osamělosti či smutku. Tento stav vede k rychlému hledání způsobu, jak se cítit lépe. Pokud je sebepoškozování (nebo jiné rizikové chování) považováno za efektivní, jednotlivec jej začne zvažovat. Tenze: Po vyhodnocení sebepoškození, jako možnosti redukce negativních emocí, se emocionální zkušenost přesune do oblasti úzkosti a vysoké tenze jako výsledku anticipace záměrného sebepoškození. Jednotlivec může vnímat sebepoškození jako nežádoucí, ale zároveň nevidí jinou možnost kontrolování svých emocí. Disocie: Pramení v obrovské tenzi. Slouží jako mechanismus redukce tenze ak maskování fyzické bolesti. Akt sebepoškození: Představuje aktivní fázi sebepoškození a vrchol disociace. Pozitivní efekty: Nastupuje pocit úlevy, vyplavené endorfiny hrají roli v prožívání euforie. Negativní efekty: Po rozptýlení endorfinů si je jednotlivec vědom následků svého chování. Prožívá pocity viny, studu, hněvu a sebenenávisti. Na konci aktu sebepoškození se objevují stejné emoce jako na jeho začátku, což vyjadřuje jeho cykličnost.

Úkolem psychologa je spolu s klientem vstoupit do tohoto mechanismu a nacházet adekvátní způsoby zvládání zátěže, kterými se zabývá psychologie zdraví. Bylo to i cílem naší diplomové práce, ve které jako zvládací strategie vhodné pro adolescenty nabízíme činnosti pomocných terapií. Jedná se o činnosti běžně vykonávané jako volnočasové aktivity adolescentů (čtení, kreslení, poslech hudby...), které v sobě nesou terapeutický potenciál. Pomocné terapie překračují chápání těchto činností pouze jako oddechových aktivit.

Na základě studia literatury (Zeleiová, J., 2007; Valenta 2000; Šicková-Fabrici, J., 2002; Pardeck, J. T., 1994; Kratochvíl, 1995; Křivohlavý, 1987) jsme určili základní funkce pomocných: odpoutání se od problému; získání nadhledu; získání vhledu (aha-zážitek); sebepoznávání; katarze, abreakce; neverbální sebevyjádření; rozvoj tvořivosti; získávání sociálních dovedností, navazování vztahů; zdroj pozitivních emocí.

Námi vytvořeným dotazníkem jsme zjišťovali v jakých, psychologicky specifických, situacích využívají adolescenti těchto činností. Výběr tvořilo 194 respondentů, z toho 88 mužů a 106 žen; 94 respondentů v období střední adolescence a 100 v období starší adolescence. V tomto příspěvku prezentujeme výsledky dvou výzkumných otázek:

  1. Jaké je pořadí jednotlivých činností z hlediska jejich využívání u adolescentů?
  2. Z hlediska jakých funkcí využívají adolescenti těchto činností?

Jednotlivé činnosti můžeme z hlediska porovnání průměrů hrubého skóre uspořádat následovně:

  1. poslech hudby (M1=26,21)
  2. sledování filmu (M2=22,74)
  3. hra pohybových her (M3=16,27)
  4. čtení (M4=15,92)
  5. tancování (M5= 13,08)
  6. práce (M6=12,71)
  7. malování, kreslení (M7=11,03)
  8. psaní (M8=9,48)
  9. hra na hudební nástroj (M9=7,24)
  10. hraní divadla nebo scének (M10=6,22)

Graf č.1:Preference činností u adolescentů Osa y = průměr hrubého skóre

Statisticky významné rozdíly byly zjištěny mezi poslechem hudby a sledováním filmu (t(182) =3,169; SD=7,23; p = 0,000), sledováním filmu a hrou pohybových her (Z=-7,045; p=0,000). V prvním případě jsme po potvrzení normality pro výpočet použili parametrický test pro dva závislé výběry, v druhém případě se normalita nepotvrdila, použili jsme test neparametrický. Další statisticky významné rozdíly se nezjistily.

Funkce můžeme na základě porovnání průměrů hrubého skóre uspořádat do následujícího pořadí:

  1. zdroj pozitivních emocí (M1= 18,1)
  2. katarze, abreakce (M2= 17,8)
  3. relax, odpočinek (M3= 17,3)
  4. rozvoj tvořivosti (M4= 17)
  5. odpoutání se od problému (M5= 16,9)
  6. získávání sociálních dovedností, navazování vztahů (M6= 13,9)
  7. získání nadhledu (M7= 13,8)
  8. získání vhledu (M8= 13,5)
  9. sebepoznávání (M9= 12,6)
  10. neverbální sebevyjádření (M10= 10,8)

Graf č.2:Využití činností z hlediska jejich funkcí Osa y: průměr hrubého skóre Osa x: 1 = zdroj pozitivních emocí; 2 =kKatarze, abreakce; 3 = relax, odpočinek; 4 = rozvoj tvořivosti; 5 = odpoutání se od problému; 6 = získávání sociálních dovedností, navazování vztahů; 7 =zZískání nadhledu; 8 = získání vhledu; 9 = sebepoznávání; 10 =nNeverbální sebevyjádření

Statisticky významný rozdíl (normalita nebyla potvrzena, pro výpočet jsme použili neparametrický test) se zjistil mezi funkcí odpoutání se od problému a funkcí získávání sociálních dovedností (Z= -6, 311; p=0,000).

Funkce pomocných terapií tím můžeme rozdělit na dvě poloviny, v jejichž rámci se nezjistily další statisticky významné rozdíly. První polovina funkcí se využívá signifikantně více než druhá.)

Obrázek č. | 1: Aktivně využívané funkce pomocných terapií u adolescentů.

Diskuse:

Volnočasové aktivity adolescentů vytvářejí prostor pro vhodnou intervenci psychologa. Využitím těchto činností, v uchopení jejich terapeutického potenciálu, poukazujeme na možnost jejich využití jako zvládacích strategií adolescentů.

Adolescenti využívají činnosti signifikantně více z hlediska jejich pěti funkcí, a to jako zdroj pozitivních emocí, katarzi a abreakci, relaxační činnost, činnost pro rozvoj tvořivosti a prostor pro odpoutání se od problémů. Využití z hlediska pořadí funkcí hovoří o využití těchto činností jako emocionálního zvládání potíží. Na prvním místě jako zdroj pozitivních emocí a na druhém místě jako zbavení se emocí negativních procesem katarze a abreakce. Prvních pět funkcí můžeme při práci s adolescenty aktivně využívat ve snaze předcházení rizikových forem chování. Činnosti jako zdroj pozitivních emocí můžeme využít v prevenci rizikového chování adolescentů. Využívání činností pro abreakci a katarzi poskytuje možnost vstoupit do aktu rizikového chování ještě před disociací osobnosti ve snaze nalézání adekvátnějších způsobů zvládání zátěže. Funkce odpoutání se od problému vytváří možnost krizové intervence, kde z hlediska nazírání na rizikové chování jako na formu chování v době krize, třeba a často i postačuje, oddálit toto chování během vrcholu přežívání krize. Opět tak předejdeme disociaci osobnosti a poskytneme čas pro nacházení adekvátnějšího chování.

Zbývající funkce můžeme považovat za skrytý arzenál psychologa. Na již vytvořeném základě může rozšiřovat spektrum aktivního využívání funkcí pomocných terapií.

Autoři: Mgr. Iveta Schusterová, PhD., Mgr. Kateřina Luptáková Použitá literatura Atkinsova, F. L., Atkinsona, R. C., Smith, E. E., Bem, DJ (1995) Psychologie. Brno: Viktoria Publishing.

Ben-Zur, H., Reshef-Kfir, Y. (2003) Risk taking and coping strategies among Israeli adolescents. Journal of Adolescence, 26, 255-266.

Kratochvíl, S. (1995) Skupinová psychoterapie v praxi. Praha: Galen.

Kriegelová, M. (2008) Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Praha: Grada Publishing.

Křivohlavý, J. (1987) Biblioterapie. Československá psychologie. 1987, roč. 31, čj. 5

Kyasová, M. (2003) Kouření cigaret a další formy rizikového chování adolescentů. Československá psychologie, 46(1), 56-64. Macek, P. (2003) Adolescence. Praha: Portál.

McLaughlin Jo-Ann, Miller P. and Warwick, H. (1996). Deliberate self-harm in adolescents: hopelessness, depression, problems and problem-solving. Journal of Adolescence, 19, 523–532.

Pardeck, J. T. (1994). Using literature to help adolescents cope with problems. Adolescence, 114., 29, 421-427.

Platznerová, A. (2009) Sebepoškozování. Praha: Galen.

Šicková-Fabrici, J. (2002) Základy arteterapie. Praha: Portál.

Valenta, M. (2000) Dramaterapie. Praha: Portál.

Zeleiová, J. (2007) Muzikoterapie. Praha: Portál.

Příspěvek byl prezentován na 5. ročníku konference pod názvem ,,Psychologie zdraví 2010“, která se konala dne 19.května 2010 v Bratislavě.Konferenci organizovala sekce psychologie zdraví SPS při SAV ve spolupráci se sekcí zdraví Ministerstva zdravotnictví SR. nemocí v Bratislavě, VŠZaSP sv. Alžběty v Bratislavě, Kancelář WHO na Slovensku, KISH Košice, Katedra psychologie FF KU v Ružomberku a Katedra psychologie FF TU v Trnavě.

Sborník příspěvků z 5. konference psychologie zdraví, Bratislava, 2010 byl vydán pouze v elektronické formě Dostupnost: http://www.prohuman.sk/psychologia/zbornik-prispevkov-z-konferencie-psychologia-zdravia-2010