Přechod do dospělosti
Jsou dvacátníci (tedy mladí lidé ve věku od 20 do 29 let) dospělí? Na tuto otázku hledá odpověď jak laická, tak odborná veřejnost. Zájem o problematiku přechodu do dospělosti v rámci psychologického výzkumu narůstá (např. Tagliabue et al., 2016; Arnett & Mitra, 2021). Jedním z důvodů je i skutečnost, že se jedná o jeden z nejvýznamnějších životních přechodů (Schulenberg & Schoon, 2012; Wood et al. 2017) a pohledy na něj se různí. V minulosti převládal názor (Featherman & Lerner, 1985; Hogan & Astone, 1986), že tempo biologického, psychologického a sociálního vývoje se může mezi jednotlivci lišit a nemusí existovat jednotnost v pořadí, ve kterém se vývojová stadia vyskytují. Přechod do dospělosti však může být vnímán i širší. Mnozí autoři zastávají názor, že k tomu, aby se jedinec stal dospělým, nestačí jen dovršení devatenáctého či dvacátého roku života, ale významným se stává postupné naplňování určitých kritérií dospělosti (Furstenberg et al., 2004; Steinberg 2005). Tento proces se v porovnání s minulostí značně prodloužil a zpomalil (Côté & Bynner, 2008; Macek et al., 2016; Messersmith & Schulenberg, 2010). Tranzice do dospělosti se stala komplexním procesem, který často sestává z více na sebe navazujících, resp. paralelních přechodů v různých oblastech (Biggart & Walther, 2006), které mohou být zvratné (např. návrat dospělých dětí zpět k rodičům, rozvod...). Celkově se životní cyklus stává delším a méně strukturovaným (Brzezińska, 2013).
Z hlediska věku je za období tranzice do dospělosti považována etapa mezi 20. – 30. rokem života (Arnett & Mitra, 2018; Macek et al., 2016). V zahraničí probíhá výzkum této životní etapy již téměř 30 let a jeho začátky jsou spojeny s konceptem vynořující se dospělosti (ang. emerging adulthood), který etabloval americký psycholog J. J. Arnett v polovině 90. let 20. století (Arnett, 2000). Arnett (2000) charakterizoval období vynořující se dospělosti jako období mezi adolescencí a mladou dospělostí (20 až 28/30 let). Tato vývojová etapa se týkala, jak uvádějí Macek et al. (2016), specificky generace Y (lidé narození mezi lety 1985 až 2000) nebo tzv.. mileniálů. V průběhu let však výzkumná zjištění poukázala na to, že se tato etapa týká i příští generace. Podle Arnetta (2000, 2007), ale například. i Knighta & Millera (2017) jsou pro toto období typické několik ukazatelů, např.: potřeba delšího času k dosažení vzdělání, zkoumání různých možností směřování života ve vztazích, v práci či světonázoru, potřeba prostoru pro naplnění svých touhy a přípravu na další život v dospělosti. Podobně chápou vynořující dospělost i Baumgartnerová et al. (2007), zda Brandstätterová a Herrmann (2015), kteří uvádějí, že jde o čas, kdy se lidé ve věku 20-30 let musí osamostatnit od svých rodičů a osvojit si vlastní identitu. Přestože proces utváření identity je z tradičního pohledu charakteristický pro období adolescence, její hranice výrazně překračuje a zahrnuje i periodu vynořující se dospělosti.
Zmíněné období vynořující se dospělosti je charakterizováno pěti hlavními znaky (Anett, 2005; Arnett & Mitra, 2018). Období je jednak vnímáno jako nestabilní (v souvislosti s mnoha možnými změnami, např. střídání pracovních míst, partnerů atd.) a plné různých možností (realizace významných změn atd.). V průběhu období mladí lidé prozkoumávají a objevují svou identitu pro dospělý věk, jsou spíše zaměřeni na sebe (více než v jiných životních etapách) a prožívají pocit „mezi“. Právě tento pocit je v souvislosti s vynořující dospělostí velmi významný. Nejčastěji jde o pocit, že se nacházejí mezi dospělostí a dětstvím, mezi prací a školou, mezi samostatností a závislostí na jiných lidech nejčastěji rodičů a podobně. Prožívání tohoto pocitu bylo potvrzeno ve více výzkumech (např. Macek et al., 2007; Galanaki & Leontopoulou, 2017).
Přechod do dospělosti je poměrně dlouhé časové období, které je charakterizováno tendencí mladých lidí k prozkoumání a experimentování (Arnett & Padilla-Walker, 2015) a spojuje se s vysokou mírou objektivní (nižší míry institucionální struktury) a subjektivní nestability. Ta se u mladých lidí projevuje v různorodosti osobních cílů a restrukturalizaci jejich životních plánů (Luyckx et al., 2011). Je to jeden z důvodů, pro který je toto životní období vnímáno jako jedno z nejheterogennějších (Arnett, 2007). Dvacátníci často vnímají narůstající sociální tlak na dosažení společensky očekávaných vývojových milníků (osamostatnění, nalezení životního partnera, získání stabilní práce...) (Shulman & Nurmi, 2010), také u nich vzrůstá potřeba realizovat významná životní rozhodnutí a formulovat osobní cíle (Arnett & Pad2). Dochází tak k ovlivňování nejen jejich aktuální životní situace, ale i dalšího směřování jejich budoucnosti, čímž se toto období stává také jedním z nejkritičtějších v životě (Salmela-Aro et al., 2007; Messersmith & Schulenberg, 2010).
Úspěšnost přechodu do dospělosti je podle výsledků několika výzkumů (např. Negru, 2008; Shulman & Nurmi, 2010; Arnett & Mitra, 2018), spojena s naplňováním již zmíněných očekávaných vývojových úkolů (jiným slovem i normativních cílů, či vývojových milníků), kterým se věnujeme.
Normativní vývojové úkoly
Normativní vývojové úkoly jsou chápány jako požadavky a výzvy, které se od lidí očekávají vzhledem k vývojovému období, ve kterém se aktuálně nacházejí a kultuře společnosti, v níž žijí (Salmela-Aro et al. 2007; Žukauskienė, 2015). Nurmi (2008), který při vymezení vývojových úkolů vycházel z teorie Havighursta, dále upřesňuje, že naplnění těchto úkolů vede u jedince k subjektivní spokojenosti a předpovídá, že bude úspěšný iv dalších vývojových úkolech. Naopak neúspěch vede k pocitu selhání, kritice sociálního okolí a obtížím v dosahování nových úkolů. Celkově lze shrnout, že jde o věkově specifické vývojových úkoly (Seiffge-Krenke & Gelhaar, 2008) vnímané jako určitá kritéria, jinými autory také označované jako markery, (např. Norman et al., 2021) nebo milníky (např. Cepa & Furstenberg, 202 (Tagliabue et al., 2016).
Empirický výzkum potvrdil (např. Brandstätter et al., 2013; Furstenberg et al., 2004; Norman et al., 2021; Macek et al., 2016; Salmela-Aro et al., 2007; Steinberg, 2005). finanční nezávislost, stabilní zaměstnání, převzetí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí či utvoření vlastní identity. Molgat (2007) se ve svém výzkumu zaměřil na subjektivní perspektivu - zjišťoval, co považují mladí lidé (25-29 let) pro svůj vlastní pocit dospělosti za důležité. Zjistil, že jde zejména o rolové tranzice a sociální kritéria jako je ukončení školy, nalezení stálého zaměstnání, finanční závazky, odchod z rodičovského domu, nezávislost, odpovědnost, trvalý vztah a rodičovství. V menší míře jde o individuální charakteristiky. Naopak Arnett (2007) svými výzkumnými zjištěními zdůrazňuje zejména kritéria na úrovni jedince, například schopnost samostatně se rozhodovat na základě vlastních přesvědčení a hodnot, být nezávislý na názoru rodičů nebo jiných vlivů a vytvořit si rovnocenný vztah s rodiči. Tato kritéria považují například. McAdams (2013), nebo Schwartz et al. (2013) za podmínku dosažení jednoho z významných milníků, a to je identita dospělého.
Z tohoto hlediska se pro úspěšný vstup do dospělosti jeví jako významné zejména propojení objektivních markerů dospělosti a individuálních charakteristik (např. Krahn et al. 2018). Dosažení osobních kompetencí jako podmínka pro zvládnutí sociálních kritérií, což však může fungovat opačně. člověk se poté, co se stane rodičem cítí zodpovědnější. Klíčovou roli zde hraje i načasování a subjektivní hodnocení dospělosti. Otázce načasování dosahování společností vymezených vývojových milníků se jako jedna z prvních věnovala Neugartenová ve své Teorii sociálních hodin ještě v 60. letech minulého století (Eliason et al., 2015). Zdůrazňovala zejména dodržení časového scénáře, který je charakteristický pro jednotlivá životní období, přičemž upozorňovala, že při jeho nedodržení může dojít k prožívání psychologické krize.
V současnosti je časové vymezení období dosahování vývojových úkolů dospělosti v porovnání s minulostí méně striktní. Přibližně od 70. let 20. století došlo k výraznému posunu, prolongaci a individualizaci přechodu do dospělosti (Seiffge-Krenke, & Gelhaar, 2008, Krahn et al., 2018). Jak bylo v úvodu zmíněno, jednotlivé úkoly mohou a nemusí být naplňovány souběžně a nemusí probíhat v tradiční normativní posloupnosti jak tomu bylo v minulosti.
Individuální načasování dosahování vývojových cílů je tedy ovlivňováno nejen sociálními očekáváními a tlakem, který vyvolávají, ale také tím, jaké cíle mladí lidé v daném okamžiku vnímají za osobně důležité a relevantní (Barker & Galambos, 2005). Krahn et al. (2018) zároveň upozorňují, že je třeba rozlišovat mezi hodnocením kritérií dospělosti obecně a posuzováním vlastního „načasování“ dosažení těchto ukazatelů. Autoři přitom nepopírají Arnettovy (2007) závěry týkající se významu individuálních charakterových rysů jako podmínek pro dosažení dospělosti, avšak doplňují, že objektivní konfigurace rolí a cesty do dospělosti, mají trvalý význam pro kognitivní interpretace mladých lidí o jejich vlastním pokroku při přechodu do dospělosti. K podobným závěrům, že na změně sociálních rolí v souvislosti s dosažením dospělosti záleží, dospěli autoři několika studií (např. Eliason et al., 2015; Piotrowski et al., 2020), a to i longitudinálních (Benson & Fustenberg, 2007). Úspěšné dosahování normativních vývojových cílů, týkajících se zejména přebírání dospělých sociálních rolí a osamostatněním, celkově posilují subjektivní pocit dospělosti (Brzezińska, 2013) a urychlují psychosociální zrání (např. Piotrowski et al., 2020).
Subjektivní pocit dospělosti
Přechod do dospělosti je na individuální úrovni determinován subjektivním hlediskem, který reflektuje do jaké míry se mladý člověk cítí dospělý. Jedním z faktorů, který subjektivní pocit dospělosti ovlivňuje je věk. Podle Arnetta (2007) je právě pro mladé lidi ve věku 18 až 25 let (tedy v první polovině období přechodu do dospělosti) charakteristický již zmiňovaný pocit „mezi“ adolescencí a dospělostí, který se s rostoucím věkem mění a plně dospělými se cítí až většina třicátníků. Podobně uvažují i Nelson a Lustr (2015), kteří upozorňují na to, že jde o rozšiřující se trend, který však není kulturně univerzální. Subjektivní pocit „mezi“ dospíváním a dospělostí v 1. polovině třetí dekády života byl výzkumně potvrzen v několika zemích Evropy (Arnett & Padilla-Walker, 2015; Oleszkowicz & Misztela, 2015; Tsipianitis et al., 2019;) Zupančič et al.
V našich podmínkách není dostatek výzkumů v této oblasti. Jednu z mála studií uskutečnil Roupa (2016). Výsledky jsou v souladu s trendem, který naznačil Nelson a Lustr (2015). Pocit „mezi“ uvedlo celkem 65% respondentů a 29% univerzitních studentů se cítilo plně dospělými. Podobné výsledky přinesla i česká studie (Macek et al., 2007), kde 64% dotázaných respondentů ve věku 20 – 22 let potvrdilo, že svůj subjektivní status dospělého nemají ujasněný.
Stát se dospělým tedy souvisí nejen se subjektivním pocitem dospělosti, ale také s překonáváním sociálně očekávaných výzev (Tagliabue et al., 2016). Podle několika autorů (Arnett, 2007; Roupa, 2016) však mladí lidé nepovažují přebírání běžných dospělých rolí (manžel, rodič...) za významné pro definování sebe jako dospělého. Piotrowski et al. (2018) výzkumně potvrdily, že převzetí dospělé role napomáhá vnímání sebe sama jako více dospělého. Jedním z vysvětlení může být i to, že ti, kdo se zapojují do těchto rolí, pravděpodobně projdou sérií psychologických změn, které následně vedou k intenzivnějšímu pocitu vlastní dospělosti a zároveň k posílení závazků týkajících se identity. Z hlediska normativních vývojových úkolů byl souvislost s pocitem dospělosti empiricky potvrzen konkrétně v případě přechodu k rodičovství (např. Aronson, 2008; Hutteman et al., 2014), dosažení rezidenční nezávislosti (např. Seiffge-Krenke, 2016), vytvoření partnerského vztahu ale také vstupu do zaměstnání (např. Inguglia et al., 2015).
Závěr
Období mezi 20. - 30. rokem života je považováno za období přechodu do dospělosti. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších a nejkritičtějších životních přechodů. Často je spojován s obdobím vynořující se dospělosti, kterou charakterizuje zejména explorace identity pro dospělý věk, nestabilita, zaměření na sebe, spektrum možnosti a pocit „mezi“ (např. Galanaki & Leontopoulou, 2017; Arnett & Mitra, 2018). Jako proces se tranzice do dospělosti v porovnání s minulostí nejen prodloužila a zpomalila, ale stala se i méně strukturovanou a komplexnější - tvoří ji více na sebe navazující, resp. paralelní přechody v rámci různých oblastí života, které mohou být navíc reverzibilní (Biggart & Walther, 2006). Přechod do dospělosti je spojen s naplňováním více normativních úkolů (nebo také jinak kritérií, markerů, milníků), které vedou k dosažení pocitu dospělosti (např. Cepa & Furstenberg, 2021; Norman et al., 2021). Tato kritéria lze charakterizovat jako požadavky, které se od mladých lidí očekávají s ohledem na vývojové období a společnost, v níž žijí (Žukauskienė, 2015). Při dosahování normativních vývojových cílů v období přechodu do dospělosti hrají významnou roli jak objektivní markery, tak individuální charakteristiky a jejich vzájemné propojení (Krahn et al., 2018). Mezi objektivní markery patří rolové tranzice (převzetí a osvojení role partnera, role rodiče, role zaměstnance...) a sociální kritéria (ukončení vzdělávání, zabezpečení vlastní domácnosti, odchod z rodičovského domu, finanční nezávislost, získání stabilního zaměstnání...). Mezi kritéria na úrovni jedince patří například nezávislost, samostatné rozhodování, převzetí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí a utvoření vlastní identity.
Dosahování dospělosti je významně spojeno i se subjektivním pocitem dospělosti mladých lidí. Tento pocit může postupně narůstat s věkem, avšak tento trend není kulturně univerzální, ale výzkumně byl tento vztah potvrzen ve více evropských zemích.
Na úvodní otázku, zda lze považovat dvacátníky za dospělé, neexistuje jednoznačná odpověď, což však není překvapivé, protože to samo o sobě reflektuje aktuální vnímání dospělosti jako takové. Věk v tomto případě není jediným kritériem. Sociální konstrukce dospělosti vede ke zdůraznění několika kritérií v podobě normativních vývojových úkolů, jejichž naplňování přispívá nejen k prožívání pocitu vlastní dospělosti a celkově urychluje psychosociální zrání.
Autorky: Mgr. Martina Semešiová, doc. PhDr. Beáta Ráczová, PhD. Univerzita Pavla Josefa Šafárika v Košicích, Filozofická fakulta, Katedra psychologie
Výzkum byl realizován v rámci projektu VEGA 1/0853/21 - Specifika přechodu do dospělosti v kontextu cílů a vybraných osobnostních proměnných a jejich dopad na subjektivní pohodu mladých dospělých. Tento projekt se realizuje díky podpoře z Vědecké grantové agentury Ministerstva školství, vědy, výzkumu a sportu Slovenské republiky a Slovenské akademie věd.
Seznam bibliografických odkazů
ADAMCZYK, K. - LUYCKX, K. 2015. Investice do spojení between relationship status (single vs. partnered), identity dimensionů a self-construals ve vzorku polské mladé adulty. In Polish Psychological Bulletin, 46, 616–623. https://doi.org/10.1515/ppb-2015-0068
ARNETT, J. J. 2000. Emerging adulthood: Výzkum vývoje z posledních teens přes dvacet. In American Psychologist, 55(5), 469–480. https://doi.org/10.1037/0003-066X.55.5.469
ARNETT, J. J. 2005. Developmental Context of Substance use in Emerging Adulthood. V Journal of Drug Issues, 35(2), 235–254. https://doi.org/10.1177/002204260503500202
ARNETT, J. J. 2007. Emerging Adulthood: Co je to, a co je dobré? In Child Development Perspectives, 1(2), 68–73. https://doi.org/10.1111/j.1750-8606.2007.00016.x
ARNETT, J. J. - MITRA, D. 2018. Jste Features of Emerging Adulthood Developmentally Distinctive? A Comparison of Ages 18–60 ve Spojeném státě. In Emerging Adulthood, 8(5), 412–419. https://doi.org/10.1177/2167696818810073
ARNETT, J. J. - PADILLA-WALKER, L. M. 2015. Brief report: Danish emerging adults conceptions of adulthood. V Journal of adolescence, 38, 39-48. https://doi.org/10.1016/j.adolescence.2014.10.011
ARONSON, P. 2008. Markery a vyšetřovací kurzy: mladé mladé ženy transition z adolescence to adulthood. In Gender & Society, 22(1), 56-82. https://doi.org/10.1177/0891243207311420
BARKER, E. T. - GALAMBOS, N. L. 2005. Adolescenti' implicit theories of maturity: Ages of adulthood, svoboda, a zábava. In Journal of Adolescent Research, 20(5), 557-576. https://doi.org/10.1177/0743558405274872
BAUMGARTNER, L. M. - MERRIAM, S. B. - CAFFARELLA, RB 2007. Learning in Adulthood: A Comprehensive Guide. San Francisco. John Wiley & Sons, Inc. 2007. 560 s. ISBN-978-0-7879-7588-3
BENSON, J. E. - FURSTENBERG, F. F. 2007. Vstup do adulthoodu: Are adult role transitions meaningful markers of adult identity? In Advances in Life Course Research, 11, 199–224. https://doi.org/10.1016/S1040-2608(06)11008-4.
BIGGART, A. - WALTHER, A. 2006. Coping with Yo-Yo Transitions. Young adult’s struggle for support, mezi rodinou a státem v comparative perspective. A new youth? In Young people, generations and family life, 41-62.
BRANDSTÄTTER, V. - HERRMANN, M. 2016. Cílem rozhovoru v emergingu adulthood: adaptivní potenciální akce trestů. In International Journal of Behavioral Development, 40(2), 117–125. https://doi.org/10.1177/0165025415597550
BRANDSTÄTTER, V. - HERRMANN, M. - SCHÜLER, J. 2013. Struggle Giving Up Personal Goals: Affective, Physiological, and Cognitive Consequences of Action Crisis. Personality and Social Psychology Bulletin, 39(12), 1668–1682. https://doi.org/10.1177/0146167213500151
BRZEZIŃSKA, A. I. 2013. Becoming an adult- context of identity development. In Polish Psychological Bulletin, 44 (3), 239-244. https://doi.org/10.2478/ppb-2013-0027
CEPA, K. - FURSTENBERG, F. F. 2021. Reaching adulthood: Persistent beliefs o importance a timing adult milestones. V Journal of Family Issues, 42(1), 27-57. https://doi.org/10.1177/0192513X20918612 COTÉ, J. - BYNNER, J. M. 2008. Změny v transici do adulthood v UK a Kanadě: role struktury a agentury v emerging adulthood. V Journal of Youth Studies, 11(3), 251–268. https://doi.org/10.1080/13676260801946464
ELIASON, S. R. - MORTIMER, J. T. - VUOLO, M. 2015. Transition to adulthood: Životní kurzy struktur a subjective perceptions. In Social psychology quarterly, 78(3), 205-227. https://doi.org/10.1177/0190272515582002
FEATHERMAN, D. L. - LERNER, R. M. 1985. Ontogenesis and Sociogenesis: Problémy pro teorie a výzkum o vývoji a socializaci Across the Lifespan. In American Sociological Review, 50(5), 659. https://doi.org/10.2307/2095380
FURSTENBERG, F. F. - Rumbaut, R. G. - SETTERSTEN, R. A. 2004. Na Frontier of Adulthood: Emerging Themes and New Directions. V R. A. Settersten, Jr., F. F. Furstenberg, Jr., & R. G. Rumbaut (Eds.), Na přední straně adulthood: Theory, research, and public policy (pp. 3–25). The University of Chicago Press. https://doi.org/10.7208/chicago/9780226748924.003.0001
GALANAKI, E. - LEONTOPOULOU, S. 2017. Criteria pro přechod k adulthoodu, rozvojové rysy pro slábnutí adulthood, a pohledy na budoucí among Greek studying youth. In Europe's Journal of Psychology, 13(3), 417–440. https://doi.org/10.5964/ejop.v13i3.1327
HOGAN, D. P. - ASTONE, N. M. 1986. Transition to Adulthood. V Annual Review of Sociology, 12(1), 109–130. https://doi.org/10.1146/annurev.so.12.080186.000545
HUTTEMAN, R. - HENNECKE, M. - ORTH, U. - REITZ, A. K. - SPECHT, J. 2014. Developmental tasks jako framework pro studium personality rozvoje v adulthood and old age. In European Journal of Personality, 28, 267–278. https://doi.org/10.1002/per.1959
INGUGLIA, C. - INGOGLIA, S. - LIGA, F. - LO COCO, A. - LO CRICCHIO, M. G. 2015. Autonomy and Relatedness in Adolescence and Emerging Adulthood: Relationships with Parental Support and Psychological Distress. In Journal of Adult Development, 22(1), 1–13. https://doi.org/10.1007/s10804-014-9196-8
KNIGHT, R. - MILLER, J. M. 2017. Emerging Adulthood: Developmental Phase: An Introduction to the Section. In The Psychoanalytic Studie of the Child, 70(1), 5–7. https://doi.org/10.1080/00797308.2017.1277117
KRAHN, H. J. - CHAI, C. A. - FANG, S. - GALAMBOS, N. L. - JOHNSON, M. D. 2018. Quick, uncertain, a delayed adults: Timing, sekvence a trvání mládeže-rozhodnutí v Kanadě. V Journal of Youth Studies, 21(7), 905-921. https://doi.org/10.1080/13676261.2017.1421750
LUYCKX, K. - DE WITTE, H. - GOOSSENS, L. 2011. Perceived instability in emerging adulthood: Protektivní role identity kapitálu. In Journal of Applied Developmental Psychology, 32(3), 137-145. https://doi.org/10.1016/j.appdev.2011.02.002
MACEK, P. - BEJČEK, J. - VANÍČKOVÁ, J. 2007. Contemporary Czech emerging adults: Generace roste v období sociálních změn. In Journal of Adolescent Research, 22(5), 444–475. https://doi: 10.1177/0743558407305417
MACEK, P. – LACINOVÁ, L. – JEŽEK, S. 2016. Cesty do dospělosti: Psychologické a sociální charakteristiky dnešních dvacátníků. Brno. Masarykova univerzita. 2016. 156 s. ISBN- 978-80-210-8401-8
MCADAMS, D. P. 2013. Life Authorship: Psychologická Challenge pro Emerging Adulthood, as Illustrated in Two Notable Case Studies. In Emerging Adulthood, 1(2), 151–158. https://doi.org/10.1177/2167696813481774
MESSERSMITH, E. E. - SCHULENBERG, J. E. 2010. Goal Attainment, Goal Striving, a Well-Being During the Transition to Adulthood: A Ten-Year U.S. National Longitudinal Study. V New Directions for Child and Adolescent Development, 2010(130), 27–40. https://doi.org/10.1002/cd.279
MOLGAT, M. 2007. Do transitions and social structures matter? How 'emerging adults' define themselves as adults. V Journal of youth studies, 10(5), 495-516. https://doi.org/10.1080/13676260701580769
NEGRU, O. 2008. Personal Goals: Structures and Processes in Adult Development. In Cognition, Brain, Behavior. 12, 265-283.
NELSON, LJ - LUSTER, S. S. 2015. "Adulthood" By Whose Definition? The Complexity of Emerging Adults Conceptions of Adulthood. In J. J ARNETT (Ed.), Handbook of Emerging Adulthood, New York, NY: Oxford University Press. 2015. 421-437. ISBN- 9780199795574
NORMAN, K. B. - GRAHE, J. E. - LEE, S. 2021. Reconstructing adulthood: Revize značek adulthood stupnice pro zvýšení ecologické validity. In Psychological Reports. 126(2) https://doi.org/10.1177/00332941211061700
OLESZKOWICZ, A. - MISZTELA, A. 2015. How do young poles perceive their adulthood? In Journal of Adolescent Research, 30(6), 683-709. https://doi.org/10.1177/0743558415569727
PIOTROWSKI, K. - BRZEZIŃSKA, A. I. - LUYCKX, K. 2020. Adult roles as predictors of adult identity a totožnost sdružení v Polish emerging adults: Psychosocial maturity as an intervening variable. In Current psychology, 39, 2149-2158. https://link.springer.com/ article/10.1007/s12144-018-9903-x
ROUPA, M. 2016. Co to znamená být dospělý podle slovenských vysokoškolských studnetů? In Acta Geographica Universitatis Comenianae, 60(1), 37–68.
SALMELA-ARO, K. - AUNOLA, K. - NURMI, J. E. 2007. Personal Goals During Emerging Adulthood: A 10-ti let Follow Up. In Journal of Adolescent Research, 22(6), 690–715. https://doi.org/10.1177/0743558407303978
SEIFFGE-KRENKE, I. - GELHAAR, T. 2008. Does úspěšné přispívání k rozvojovým taškám vedoucí k úspěchu a úspěchu v nedávné rozvojové tašky? A test of Havighurst's (1948) theses. In Journal of Adolescence, 31(1), 33–52. https://doi.org/10.1016/j.adolescence.2007.04.002
SHULMAN, S. - NURMI, J. E. 2010. Understanding emerging adulthood from a goal-setting perspective. V New Directions for Child and Adolescent Development, 16, 1-11. https://doi.org/10.1002/cd.277
SCHULENBERG, J. - SCHOON, I. 2012. Transition k adulthood přes čas a prostor: Přehled speciálního oddílu. In Longitudinal and life course studies, 3(2), 164. https://doi.org/10.14301/llcs.v3i2.194
SCHWARTZ, S. J. - ZAMBOANGA, B. L. - LUYCKX, K. - MECA, A. - RITCHIE, R. A. 2013. Identita v Emerging Adulthood: Reviewing the Field and Looking Forward. In Emerging Adulthood, 1(2), 96–113. https://doi.org/10.1177/2167696813479781
STEINBERG, L. 2005. Cognitive and affective development in adolescence. Trends in Cognitive Sciences, 9(2), 69–74. https://doi.org/10.1016/j.tics.2004.12.005
TAGLIABUE, S. - CROCETTI, E. - LANZ, M. 2016. Emerging adulthood features and criteria for adulthood: Variable-person-centered approaches. V Journal of Youth Studies, 19(3), 374-388. https://doi.org/10.1080/13676261.2015.1074985
TSIPIANITIS, D. - MANDELLOS, G. - GROUMPOS, P. 2019. Do jaké míry je role sociálních a kulturních prvků transice k adulthoodu a jak jsou tyto faktory zapojeny? An examination of Greek higher education students. In IFAC-PapersOnLine, 52(25), 293-298.
WOOD, D. - CRAPNELL, T. - LAU, L. - BENNETT, A. - LOTSTEIN, D. - FERRIS, M. - KUO, A. 2018. Emerging adulthood jako závažná fáze v životním kurzu. In N. Halfon, C. Forrest, R. Lerner, & E. Faustman (Eds.), Handbook of Life Course Health Development New York: Springer. 2018. 123-143. ISBN-978-3-319-47141-9
ZUPANČIČ, M. - FRIEDLMEIER, W. - LEVPUŠČEK, M. P. - SIRSCH, UV. Students. In SAGE Open, 4(4), 1-12. https://doi.org/10.1177/2158244014556997
ŽUKAUSKIENĖ, R. 2015. Zkušenost při spuštění dospělého v Evropě. In R. ŽUKAUSKIENĖ (Eds.) Emerging adulthood v Evropě, Taylor & Francis (Psychology Press). 2015. 3-17. ISBN- 978-1-315-75062-0