Úvod

V zahraničí má sociální činnost ve školách víceletou tradici. Rozšířená je zejména v USA, kde školní sociální pracovník existuje více než 100 let. Pozitivní zkušenosti se sociální činností ve škole prokazují i ​​státy západní Evropy.

V našich školních podmínkách má sociální činnost pedagogický rozměr, proto mluvíme o sociálně-pedagogické činnosti a profesi sociálního pedagoga.

V příspěvku objasňujeme odbornou činnost sociálního pedagoga ve škole s důrazem na děti ze sociálně znevýhodněného sociálního prostředí a prevenci sociálně-patologických jevů.

Jelikož na Slovensku není oficiálně zavedena do praxe disciplína jako je školní sociální práce, je naším cílem poukázat na důvody, proč vytvořit prostor pro profesi školního sociálního pracovníka, který by pro dítě, resp. rodiče představoval první kontakt v řešení jejich problémů ve škole. Odůvodnit potřebu rozvoje školní sociální práce zejména v její praktické rovině a to hlavně poukázáním na současnou situaci v ČR.

Snahou základních škol je v posledních letech zavést profesi tohoto pracovníka do praxe. Tato jejich snaha se setkala s pozitivním ohlasem, což ovlivnilo náš zájem o tuto problematiku.

Profese sociálního pedagoga se řadí mezi pomáhající, jejich rozvoj doporučovala OECD v transformujících se státech již v roce 1994 pro prudký nárůst společensky nežádoucích a sociálně-patologických jevů. (Hroncová, 2009)

Na Slovensku patří sociální pedagog mezi složky systému výchovného poradenství a prevence a jeho působení ve školách je legislativně umožněno od roku 2008. 245/2008 Sb. o výchově a vzdělávání je jeho činnost zaměřena na sledování a hodnocení chování dětí a diagnostiku prostřednictvím metod a technik sociální pedagogiky, na sociální poradenství a socioterapii.

Další odborné činnosti sociálního pedagoga konkretizuje zákon. 317/2009 Sb. o pedagogických zaměstnancích a odborných zaměstnancích. Mezi kompetence sociálního pedagoga odborníci řadí kompetenci prevence, poradenství, převýchovy, managementu a edukační kompetenci. (Bakošová, 2005)

Nejvýznamnější činností sociálního pedagoga ve škole je z našeho pohledu prevence sociálně-patologických jevů, kterou chceme v příspěvku stručně objasnit.

Sociálně-patologické jevy ve školním prostředí

Sociálně-patologické jevy ve škole existují již dlouho. Jsou potlačovány někdy méně, jindy více. Pod vlivem rozvoje společnosti některé z těchto jevů vystupují do popředí výrazněji, jiné méně výrazně. Můžeme se domnívat, že v současnosti neexistuje škola, kde by se drogy, šikanování, záškoláctví, násilí a jiné nevyskytly v jakékoli formě. Tento nárůst v existenci by se dal připsat nedostatečné pozornosti rodičů týkající se výchovy svých dětí, malému množství volnočasových aktivit, které děti navštěvují, ale i poklesem autority učitelů ve školách.

Ve škole sociální pedagog spolupracuje s pedagogickými zaměstnanci, koordinátorem prevence, výchovným poradcem, školním psychologem. Vzhledem k tomu, že specializované činnosti – výchovné poradenství, kariérové ​​poradenství, koordinaci prevence může podle § 33 zákona č. 1/2003. 317/2009 Sb. vykonávat i odborný zaměstnanec, považujeme za vhodné, aby preventivní činnost ve škole koordinoval a zajišťoval sociální pedagog, protože vykonává odborné činnosti v prevenci, intervenci a poradenství. (§ 24, zákon č. 317/2009 S. z.).

Jelikož ve školách v současnosti působí jen malý počet sociálních pedagogů, uvedené specializované činnosti vykonávají pedagogičtí zaměstnanci, případně školní psycholog, který částečně nahrazuje sociálního pedagoga. Přestože náplň práce sociálního pedagoga a školního psychologa se mohou v praxi prolínat, 317/2009 Sb. jsou odlišnosti v jejich činnosti explicitně naznačeny. Hlavní rozdíly v jejich práci vycházejí z charakteru psychologických a sociálně-pedagogických přístupů, které se v prevenci sociálně-patologických jevů využívají.

Myslíme si, že je nezbytné, aby prevenci prováděl někdo, kdo je odborně připraven v otázkách prevence a využíval v důsledku metodického usměrňování účinné strategie k dosažení preventivní práce. Zde se nám otevírá ideální prostor pro funkci koordinátora takové prevence realizované školským sociálním pracovníkem ve školách, která je pak vysoce efektivní v tom smyslu, že jde o pracovníka, který je odborně erudován v oblasti znalostí o sociálně-patologických jevech.

Sociálně-pedagogická prevence představuje koncepční, vědecky podložené, záměrné, cílevědomé, systematické, plánovité a koordinované působení na potenciální nebo reálné příčiny a podmínky sociálně-výchovných problémů, poruch chování, sociálně-patologických jevů s cílem odstranit je, nebo je zčásti eliminovat, případně omezit. příznivých prospolečenských podmínek pro intaktní a bio-psycho-sociální a duchovní vývoj jednotlivce. (Határ, 2010)

Preventivní činnost se považuje za stěžejní náplň činnosti sociálního pedagoga. Ve své činnosti se zaměřuje na všechny žáky při primární prevenci a na specifické skupiny žáků v rámci sekundární prevence, intervence a poskytování poradenství.

Ve školním prostředí sociální pedagog zaměřuje svou činnost především na primární prevenci, během které realizuje jednorázové aktivity, krátkodobé a dlouhodobé programy zaměřené na předcházení vzniku sociálně-patologických jevů. Realizuje programy prevence šikanování - v současnosti kyberšikanování, prevenci exkluze žáků (na základě sociálního statusu, vzhledu či jiného kritéria), prevenci projevů násilí ve školním prostředí a kriminality žáků, prevenci látkových a nelátkových závislostí a podobně.

Sociálně znevýhodněné prostředí

Během naší praxe jsme zjistili, že do popředí vstupuje otázka integrace jednotlivých žáků, ať už jde o zdravotně postižené nebo žáky se speciálními výchovně-vyučovacími potřebami, přičemž je nezbytná spolupráce speciálního pedagoga, resp. léčebného pedagoga se sociálním pracovníkem ve škole. Tento je nápomocný v integraci, a to nejen při zajišťování osobní asistence, ale také v začleňování žáka do kolektivu a poskytováním poradenství. Poradenské zařízení a školní sociální pracovník se v systému prevence iv budoucnosti opírá o pět základních bodů. (Látalová, Kopťárová 2008, s. 57-61):

  • orientace na zdravý životní styl u žáků prvního i druhého stupně ZŠ,
  • upevňování vztahů uvnitř školy – jde především o vztahy směřující k pozitivní atmosféře a pozitivním vazbám mezi žáky, socializaci v oblasti chování,
  • spolupráce v rámci širšího sociálního prostředí,
  • zefektivnit spolupráci ZŠ s policií,
  • získávání finančních prostředků.

Podle zákona o školách 245/2008 Sb. o výchově a vzdělávání §2, ods. p definuje sociálně znevýhodněné prostředí jako prostředí, o kterém mluvíme tehdy, pokud sociální, rodinné, ekonomické a kulturní podmínky nedostatečně podněcují rozvoj mentálních, volních a emocionálních vlastností člověka. Jedná se o prostředí, které neposkytuje dostatek přiměřených podnětů pro rozvoj osobnosti.

Školní zákon, konkrétně § 107 definuje výchovu a vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí a žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, která se uskutečňuje ve školách podle tohoto zákona s využitím specifických metod a forem.

Pro zajištění výchovy a vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí a žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí vytvářejí školy individuální podmínky.

Pod individuálními podmínkami se rozumí a) vzdělávání podle individuálního vzdělávacího programu, b) úprava organizace výchovy a vzdělávání, c) úprava prostředí, ve kterém se výchova a vzdělávání uskutečňuje, d) využití specifických metod a forem výchovy a vzdělávání.

Podle Rosinského a Kleina je velmi obtížné definovat a specifikovat pojem co je to sociálně znevýhodněné prostředí. Je to prostředí, které vzhledem k sociálním a jazykovým podmínkám nedostatečně stimuluje rozvoj mentálních, volních a emocionálních vlastností jednotlivce, nepodporuje jeho efektivní socializaci a neposkytuje dostatek přiměřených podnětů pro rozvoj osobnosti. Hovoříme o sociálním znevýhodněném prostředí, které způsobuje sociokulturní deprivaci, deformuje intelektuální, mravní a citový rozvoj jedince a z aspektů edukace jej z těchto důvodů považujeme za osobu se speciálními výchovně vzdělávacími potřebami.

Základními kritérii pro sociálně znevýhodněné prostředí jsou:

  • dysfunkční rodina,
  • chudoba a hmotná nouze,
  • nedostatečné vzdělání rodičů, příp. zákonných zástupců (pokud alespoň jeden z nich nezískal vzdělání poskytované základní školou),
  • nevyhovující bytové a hygienické podmínky,
  • vyučovací jazyk školy je jiný než jazyk, kterým hovoří osoba v domácím prostředí,
  • segregované romské komunity (osady),
  • sociální exkluze.

Myslíme si na základě naší praxe, že školní sociální pracovník je odborník, který působí přímo v prostředí školy, dostatečně dobře zná školní prostředí (jeho klima), zná problémy, se kterými se potýkají nejen žáci a jejich rodiče, ale také pedagogičtí a jiní zaměstnanci školy. Není to učitel, který by žáky známkoval, hodnotil apod. Nedává jim domácí úkoly ani jiné povinnosti. Na škole je proto, aby se věnoval těm žákům, kteří mají problémy. Problémy přitom sociální pracovník pokládá za normální, tedy běžnou věc. Hlavně je ve škole proto, aby dětem, mládeži a jim rodinám s problémy pomohl. Svými pracovními aktivitami a úkoly tak může působit na vnímání školy jejími žáky. Spolu s ostatními (učiteli, žáky, rodiči ap.) se pokouší vytvářet ve škole přátelskou atmosféru a tím snižovat výskyt takových jevů jakými jsou záškoláctví, agresivita, šikanování atp.

V praxi se nám osvědčilo, že školní sociální pracovník je i možnost, jak dělat kvalitní sociální prevenci zaměřenou na rozvoj správného vztahu k vlastnímu vzdělávání, ke škole, ale ik sobě samému a svému okolí.

Závěr

Musíme si uvědomit, že škola má jen dotvářet celý výchovný proces, kterým dítě prochází. Pokud na některém stupni výchovy něco selže, není v silách samotné školy a školního prostředí, aby tento článek doplnili, případně adekvátně nahradili. Ve většině případů, kdy má dítě problém, je učitel na posledním místě, který si tohoto problému všimne, ne že by neměl zájem, ale je zavalen prací, která nesnese odklad. Hlavně v dnešní době reforem školství máme pocit, že žák je až na posledním místě co se týče reformy. Nejprve se musí učitel popasovat s papírovou byrokracií, která na něj čeká a pak snad, pokud učitel ještě vládne, je zde žák, který má problém. Ale na rovinu, je učitel ten správný, fundovaný odborník, který umí případný problém žáka řešit? Veškerá čest učitelům, ale nemyslíme si, že jsou odborníci v oblasti školní sociální práci.

Ve školním prostředí je důležité důsledně řešit i méně závažné problémy v chování žáků, protože jejich prohlížení či podceňování může vést u žáků k závažnějším formám chování. Považujme za vhodné, aby sociální pedagog ve školách zastával funkci koordinátora prevence sociálně-patologických jevů.

Autor: PhDr. Anita Davidová Vidrová Literatura

Bakošová, Z. Sociální pedagogika jako životní pomoc. Bratislava: FF UK, 2008. ISBN 978-80-969944-0-3 Hatář, C. Sociální pedagog v systému sociálně-edukačního poradenství, prevence a profylaxe. Nitra: PdF UKF, 2010. ISBN 978-80-8094-664-7 Hroncová, J. Možnosti uplatnění a profesní kompetence sociálních pedagogů v ČR. In: SOCIALIA 2009. Profesní kompetence sociálních pedagogů a sociálních pracovníků v teorii a praxi v ČR a v jiných zemích Evropské unie. Banská Bystrica: UMB, 2009. ISBN 978-80-8083-895-9 Látalová, L. Kopťárová, Ľ. Spolupráce školního sociálního pracovníka s poradenskými zařízeními v oblasti prevence sociálně-patologických jevů. In: Školní sociální práce [CD-ROM]. Trnava, FZaSP ZDE 2008. ISBN: 978-80-8082-246-0 Rosinský, R. Klein, V. Aktuální sociálně-psychologické problémy ve škole. 1. vyd. Nitra: CCV PF UKF, 2008. ISBN 978-80-8094-272-4 Zákon NR SR č.j. 245/2008 Sb. o výchově a vzdělávání ao změně a doplnění některých zákonů. Zákon NR SR č.j. 317/2009 Sb. o pedagogických zaměstnancích a odborných zaměstnancích a o změně a doplnění některých zákonů.