Multiple disability as a social problem Jen zřídkakdy se znevýhodnění člověka vyskytuje v ojedinělé formě. Ke znevýhodnění mentálnímu, senzorickému či somatickému jsou mnohdy připojena i znevýhodnění v oblasti komunikace, sociálních vztahů a sociální integrace. Komplexní péče o lidi se zdravotním postižením vyžaduje spolupráci resortu zdravotnictví, resortu školství a rovněž i resortu práce, sociálních věcí a rodiny při zachování a respektování kompetencí, které vyplývají z právních předpisů jednotlivých resortů a odborností subjektů, kteří společně participují na této péči.
Zdravotní postižení je definováno z více aspektů. Matoušek (2003) charakterizuje zdravotní postižení člověka jako postižení, které nepříznivě ovlivňuje kvalitu jeho života, zejména schopnost navazovat a udržovat vztahy s lidmi a schopnost pracovat. Hlavními, běžně používanými kategoriemi zdravotního postižení, jsou postižení sluchu, postižení zraku, poruchy řeči/komunikace, postižení mentální, postižení pohybového ústrojí, postižení duševní poruchou. U jednotlivého člověka se mohou vyskytovat v různých stupních a v různých kombinacích. Pro účely zákona č.. 5/2004 Sb. o službách zaměstnanosti je občanem se zdravotním postižením občan uznán za invalidního občana nebo občan, který má pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost o 20 %, ale nejvýše o 40 %. Stříženec (1996) definuje zdravotní postižení jako újmu způsobenou tělesnou nebo duševní poruchou nebo jejich kombinací. Najdeme ale také mnoho dalších definic, které vyplývají z různých nařízení a směrnic, které se zabývají integrací lidí se zdravotním postižením ve společnosti.
Umožnit takovým osobám využívat rovnost příležitostí je podstatou dlouhodobé strategie Evropské unie k zajištění jejich aktivní účasti ve společnosti. V roce 2007 potvrdilo evropské společenství a členské státy přesvědčení, že téma postižení je otázkou lidských práv a potřebuje právní základ. Akční plán pro osoby se zdravotním postižením na období 2006–2015. Plán je nástrojem pro prosazení strategií a slouží k tomu, aby se otázky týkající se postižení zohlednily ve všech relevantních politických oblastech. Jeho cílem je mimo jiné integrovat lidi se zdravotním postižením do společnosti nezávisle na jejich povaze, ať už psychologických, vzdělávacích, rodinných, kulturních, sociálních, profesionálních, finančních nebo architektonických (Disability Action Plan; DAP, 2006). Organizace spojených národů (OSN) přijala dlouhodobou strategii pro provádění Světového akčního programu týkajícího se lidí s postižením. Vedoucí vizí této strategie byl koncept „společnosti pro všechny“ (society for all), který je založen na třech hlavních pilířích Světového programu:
- Prevence postižení
- Rehabilitace
- Rovnost příležitostí lidí s postižením (Politika EU v oblasti lidských práv lidí s mentálním postižením a proces rozšiřování EU, 2003-2004).
Dne 3. května 2008 vstoupila v platnost Úmluva OSN o právech lidí se zdravotním postižením. Tato Úmluva sahá nad rámec otázky přístupu k okolnímu fyzickému prostředí a zabývá se rozsáhlejšími problémy jako jsou rovnost a odstraňování právních a sociálních bariér účasti na životě ve společnosti, sociální příležitosti, zdraví, vzdělání, zaměstnání a osobní rozvoj. Úmluva podporuje standard lidských práv a jejich aplikaci z „hlediska postižení“, přičemž se po dlouhých desetiletích diskriminace zasazuje za rovnocenné občanské postavení. Tato dohoda vidí postižení spíše jako výsledek interakce mezi nepřístupným okolním prostředím a danou osobou než jako vnitřní vlastnost daného jednotlivce (Mišová, Stavrovská, Záhorcová, 2009).
Společným jmenovatelem ve speciální pedagogice a sociální práci v kontextu péče o zdravotně znevýhodněné je využívat jejich potencionální možnosti, kompenzovat negativní důsledky jejich znevýhodnění a snažit se o jejich integraci do společnosti, která respektuje práva, důstojnost a rovnost příležitostí všech lidí. Zatímco ve speciální pedagogice jde hlavně o speciální edukaci jedinců se speciálními výchovně vzdělávacími potřebami, v sociální práci jde především o zjišťování a zprostředkování řešení sociálních pracovních a právních záležitostí zdravotně znevýhodněných – tzn. sociální a pracovní terapii. V obou případech jde o odbornou, specializovanou převážně individuálně orientovanou intervenci s cílem odstranění nebo zmírnění následků postižení tzn. komplexní rehabilitaci zdravotně znevýhodněných. Společným cílem obou oborů je v konečném důsledku pomáhat zlepšit kvalitu života, sociální integraci zdravotně znevýhodněných občanů, upozorňovat veřejnost na jejich problémy a snažit se hledat vhodná řešení těchto problémů.
Jednou z nejzranitelnějších skupin osob se zdravotním postižením je skupina osob se zdravotním postižením, které v důsledku závažnosti a složité povahy jejich zdravotního poškození vyžadují vysoký stupeň pomoci. Kvalita jejich života silně závisí na dostupnosti přiměřených a kvalitních služeb, které odpovídají potřebám těchto lidí a jejich rodin, aby se v maximální možné míře umožnila jejich účast ve společnosti, namísto obdoby služeb poskytovaných obecně lidem se zdravotním postižením. Tato skupina má tendenci být nejpravděpodobněji skupinou žijící v institucionálním prostředí nebo v některých případech žijící se svou rodinou, může se však dostat do izolace v důsledku malého nebo žádného kontaktu s poskytováním služeb as ostatními členy společnosti. Z těchto důvodů lidé z této skupiny vyžadují intenzivní a stále kvalitní služby zaměřené na jejich specifické potřeby (Akční plán Rady Evropy pro lidi se zdravotním postižením 2006). Jak uvádí Vančová (2001), problematika osob, u které se projevují příznaky více postižení, byla donedávna okrajovou v rámci speciální pedagogiky. Tato oblast byla podpořena i grantovými výzkumnými projekty a v roce 1996 se etablovala jako samostatná součást speciální pedagogiky - pedagogika vícenásobně postižených.
Vícenásobné postižení charakterizuje Vašek (2003, s. 37) jako „multifaktoriální, multikazuální a multisymptomatologicky podmíněný fenomén, který je důsledkem součinnosti participujících postižení či narušení.Jejich interakcí a vzájemným překrýváním vzniká tzv. synergický efekt, tj. nová kvalita postižení odlišná od. výrazně podmiňuje individuální funkcionování kompenzačních mechanismů jedince“. Právo na život mají všichni lidé bez rozdílu. Avšak kvalita života u osob s těžkým vícenásobným postižením je závislá na kvalitě a dostupnosti služeb, které jsou jim poskytovány. Jedním z ukazatelů vyspělosti země je také úroveň péče o tyto lidi. Vícenásobné postižení se svou heterogenností a variabilitou zasahuje všechny oblasti života osob s tímto druhem postižení. Jedná se o širokou problematiku, která způsobuje potíže hned v několika oblastech života současně:
- v rodině s vícenásobně postiženým dítětem,
- v přístupu ke vzdělání a práci (nedostatek specializovaných zařízení),
- v trávení volného času a osobním životě,
- v přístupu ke kompenzačním pomůckám,
- v přístupu k dalším informacím z aktuální legislativy (Zákon č. 447/2008 Z. z.) atp.
Hluchoslepota jako sociální problém
Mezi nejzávažnější vícenásobné postižení patří hluchoslepota. Někteří autoři vydělují hluchoslepou jako určitou specifickou subkategorii v rámci těžkých vícenásobných postižení. Jedná se o jedinečné kombinované postihování, které se vyznačuje souběžnou zrakovou a sluchovou chybou (Definice hluchoslepoty, 2009). Jak uvádí Farbancová (2000, s.1): „Při diagnóze hluchoslepoty i odborníci podléhají představám, že takto postižený člověk absolutně nic nevidí a neslyší, žije v naprosté tmě, v absolutním tichu“ Hluchoslepota však prochází několika stadii, od sociální. Hluchoslepé dítě má narušenou percepci okolního světa – je izolováno, utaženo, s autistickými rysy. Limitované schopnosti mu brání smysluplně, plnohodnotně komunikovat s prostředím. K zdravotním problémům se přidružují i další obtíže, které bez přiměřené péče a kvalifikované pomoci, mohou vyvrcholit do závažných poruch psychosomatického rozvoje, formování osobnosti (Farbancová, 2000). Na Slovensku bohužel existuje jen málo zařízení, která poskytují komplexní péči lidem s tímto závažným druhem postižení. V Evropské Unii existuje minimálně 150 000 hluchoslepých lidí, kteří reprezentují jednu ze sociálně nejvíce vyloučených skupin občanů Evropy. Hluchoslepí lidé jsou často izolováni, neschopni získat práci nebo dokonce neschopni jít do obchodů bez pomoci (Hajdeckerová, Šarišská, 2010). Problémem je už samotná komunikace hluchoslepých. Taktilní vnímání je v tomto případě prostředek komunikace, ať už jde o jednoduchý tělesný signál, předmětovou komunikaci, znakovou řeč nebo prstovou abecedu. Komunikace u hluchoslepých dětí a dospělých je vysoce individualizovaná a záleží na tom, jaký je stav zraku a sluchu. Pokud jde o totální ztrátu obou smyslů, při komunikaci je dominantní hmat. Pokud jsou u postižené osoby zachovány zbytky zraku a sluchu, využívají se i tyto kanály při komunikaci. Problémem však nadále zůstává i kvalifikovaná péče a systém odborného poradenství při péči o takové osoby, kde je nutná úzká součinnost více odborníků (lékařů, speciálních pedagogů, terapeutů, sociálních pracovníků pod.). Podle charakteru a cílů aktivit, které se v nich realizují lze soustavu institucí členit na poradenské, edukační, rehabilitační, léčebné, sociálně-právní ochrany, reedukační (Vašek, 2003).
V Zákoně č.j. 448/2008 Sb. o sociálních službách se poprvé objevuje v systému sociálních služeb k řešení nepříznivé sociální situace z důvodu těžkého zdravotního postižení i specializované zařízení, kde se poskytuje sociální služba fyzické osobě, která je odkázána na pomoc jiné fyzické osoby a má zdravotní postižení. Kromě jiných druhů postižení se zde poprvé zmiňuje i hluchoslepota (Zákon č. 448/2008 Z. z.).
Reálná situace je však taková, že na Slovensku existuje jen jediná speciální škola, která poskytuje vzdělávání žákům s tímto druhem postižení. Jedná se o školu v Červenici u Prešova. Jak uvádí Farbancová (2002), v dějinách speciální pedagogiky na Slovensku až do roku 1991 chybí zdroj informací dokumentujících péči o hluchoslepé lidi. Evangelickou pomocnou školu internátní pro hluchoslepé děti zřídila evangelická církev augsburského vyznání na Slovensku a v roce 1992 ji Ministerstvo školství Slovenské republiky zařadilo do sítě speciálních. Jedná se o jedinou školu svého druhu a zaměření ve Slovenské republice poskytující výchovu a vzdělávání dětem s nejzávažnějším zdravotním handicapem, které se v minulosti považovaly za nevzdělatelné.
Pro dospělé hluchoslepé je na Slovensku jen jediné specializované zařízení - Maják, ve Zdobě při Košicích. Toto zařízení zahájilo svou činnost v roce 2007. Škola v Červenci má v současnosti 23 žáků. Od září tohoto roku škola změnila název na Evanjelická spojená škola internátna, jejíž součástí jsou speciální mateřská škola (5 dětí s kombinovaným postižením), speciální základní škola (12 dětí, z toho 3 s totální hluchoslepotou, ostatní s duálním postižením, tj. zbytky zraku nebo sluchu) a praktická škola8. V praktické škole se žáci mohou vzdělávat další 3 roky a zaškolit v oborech: Příprava jídel a pokrmů, Stavebnictví (pomocné práce), Zahradnictví (pomocné práce), Košíkářství (pomocné práce), Ošetřování. Po ukončení získá žák vysvědčení o absolvování praktické školy a zaškolení v jednom z těchto oborů. Záměrem je připravit žáky v rámci jejich možností na další život, poskytnout jim možnost nabytí dovedností v té oblasti, která jim to umožňuje. Škola má v současnosti 27 zaměstnanců. Žáci jsou vzděláváni podle individuálního výchovně-vzdělávacího plánu.
Obsah výchovy a vzdělávání sestává z těchto oblastí (Farbancová, 2000):
- Rozvoj hrubé a jemné motoriky
- Kognitivní rozvoj
- Rozvíjení komunikace a řeči
- Pracovní výchova
- Rozvoj orientace, mobility a percepčních schopností
- Sociální a emocionální rozvoj.
Včasnou intervencí lze iu těchto žáků dosáhnout pozitivních změn v úrovni jejich výchovy a vzdělání. Nezbytný je individuální přístup a komplexní odborná péče. Speciální pedagog pracující s takovými dětmi musí často vynaložit maximální úsilí k dosažení minimálních úspěchů. Kromě odbornosti musí disponovat i dalšími osobnostními předpoklady, které jsou při práci s takovými dětmi nezbytné. Legislativa ve školství je nastavena směrem, který respektuje, že při vzdělávání hluchoslepých a žáků s vícenásobným postižením, či žáků s autismem je při vzdělávání souběžně s učitelem potřebný i asistent učitele (§ 6 Vyhlášky č. 322/2008 Z. z.). Ne všechny školy si však mohou z finančních, organizačních či jiných důvodů dovolit asistenta do každé třídy, kde je potřebný. Reforma školství způsobila, že od 1. září 2009 vstoupil podle Zákona č.j. 245/2008 Sb. (o výchově a vzdělávání) v platnost nový státní vzdělávací program, kde jsou i pro hluchoslepé žáky schváleny 3 státní vzdělávací programy: předprimární vzdělávání (speciální mateřská škola), primární vzdělávání (speciální základní škola), sekundární vzelávání (praktická škola).
Legislativní vymezení a kvalita života osob s vícenásobným postižením
Občané s těžkým zdravotním postižením jsou nedílnou součástí každé společnosti. To, jak se do této společnosti začlení, závisí nejen o ní a na jejich zdravotním postižení, na tom, jak dokáží v životě překonávat omezení, která jim z postižení vyplývají. Platí však nepsané pravidlo, že vyspělost země lze posuzovat i podle kvality péče a přístupu k postiženým občanům. V roce 2008 byly schváleny dva zákony, které by měly pomoci řešit složitou situaci i těžce zdravotně postiženým občanům. Zákon čj. 448/2008 Sb. o sociálních službách upravuje právní vztahy při poskytování sociálních služeb, financování sociálních služeb a dohled nad poskytováním sociálních služeb. Jeho cílem je podporovat sociální začlenění občanů a uspokojovat sociální potřeby lidí v nepříznivé sociální situaci (Zákon č. 448/2008 Sb. z.).
Zákon čj. 447/2008 Sb. o peněžních příspěvcích na kompenzaci těžkého zdravotního postižení, který upravuje právní vztahy při poskytování peněžních příspěvků na kompenzaci sociálních důsledků těžkého zdravotního postižení. Cílem je podpora sociálního začlenění fyzické osoby s těžkým zdravotním postižením do společnosti a její aktivní účasti při zachování její lidské důstojnosti. S cílem zvýšit objektivitu posuzování znevýhodnění a poskytování peněžitých příspěvků na kompenzaci, právní úprava vymezuje odkázanosti fyzické osoby s těžkým zdravotním postižením na kompenzace a zvláště upravuje odkázanost fyzické osoby s těžkým zdravotním postižením na kompenzaci zvýšených výdajů souvisejících s hygienou, zdvihacího zařízení a peněžního příspěvku na úpravu osobního motorového vozidla. Zavádí kategorizaci pomůcek a poskytování peněžního příspěvku na koupi pomůcky na základě taxativně vymezeného seznamu pomůcek, jakož i seznamu stavebních prací, materiálů a zařízení pro účely peněžního příspěvku na úpravu bytu, rodinného domu nebo garáže, což zvyšuje objektivitu poskytování této formy pomoci (Zákon č. 447/2008).
Kvalita života osob, které jsou v důsledku svého vícenásobného postižení odkázány na celoživotní péči je v konečném důsledku závislá na kvalitě a komplexnosti služeb, které jsou jim poskytovány. Mnozí odborníci z oblasti sociální, zdravotnické i společenské upozorňují na skutečnost, že pro resocializaci osoby s těžkým zdravotním postižením je důležité zkoumat, jak jsou lidé se zdravotním postižením definováni. Jde o to, zda jsou definováni přes jejich postižení – ve smyslu toho, co nedokážou – (disabilities), nebo přes jejich schopnosti a dovednosti – (abilities). I když reálně není možná úplná inkluze těchto těžce vícenásobně postižených osob do běžného společenského života, velmi důležitá je změna v přístupu a postojem k těmto lidem ze strany společnosti.
Ukazatelem integrace zdravotně znevýhodněných lidí do společnosti je zajistit jim vhodné a pro ně přiměřené bydlení, práci, trávení volného času, sebeobhajování. Specializované zrařízení pro hluchoslepé doseplé Maják ve Zdobě u Košic poskytuje celoroční a nepřetržitou péči podle individuálních rozvojových plánů, sociální poradenství a sociální služby. Hlavním cílem je zajištění důstojného života ve všech oblastech života hluchoslepého člověka. Mezi specifické cíle patří bydlení, které respektuje individuální potřeby klienta, komunikace přiměřená úrovni každého jednotlivce, rozvoj podle individuálních plánů klienta (sociální a emocionální rozvoj, kognitivní rozvoj, fyzický rozvoj, prostorová orientace, nabývání a upevňování dovedností pro každodenní život), poskytování sociální prevence a sociálních poradenství a sociálního poradenství pro individuální práci, péči a vzdělávací programy zaměřené na rozvoj jejich osobnostního potenciálu, analyzování možností a pracovních dovedností postižených občanů, vyhledávání možností pracovních aktivit pro konkrétní klienty v okolí zařízení i mimo něj, kontaktovat zaměstnavatele s cílem prezentovat pracovní potenciál hluchoslepých a vícenásobně postižených (Hajdeckerová, Šarišská, 2010).
Práce naplňuje život lidí, dává smysl jejich bytí. Při práci člověk zažívá pozitivní emoce, učí lidi komunikaci, schopnosti respektovat jiné. U vícenásobně postižených je práce součástí léčebného, výchovného nebo podpůrného programu. Jde zde o pracovní terapii (ergoterapii), terapii uměním (arteterapii), které se využívají jako jedna z forem komplexní péče a působí jak na rozvoj motorických a komunikačních dovedností, tak na seberealizaci vícenásobně postiženého člověka, smysluplné trávení času a rozvoj spolupráce s jinými. Trávení volného času u těchto osob záleží na prostředí, organizaci a podmínkách, které jsou vytvořeny k tomu, aby se jednotlivé aktivity mohly realizovat. Využívají se různé podpůrné terapie (canisterapie, hipoterapie, hydroterapie), rehabilitačně-relaxační pobyty pro vícenásobně postižené děti a jejich rodiny, které přispívají k pozitivním zážitkům, socializaci a komplexní rehabilitaci lidí s vícenásobným postižením. I když se někdy může zdát, že se jedná o málo, právě pozitivní zážitek, změna prostředí a kontakt s jinými lidmi, může znamenat v kvalitě života těchto lidí velmi mnoho.
Komplexní rehabilitace osob s vícenásobným postižením
Ve speciální pedagogice se pod pojmem komplexní rehabilitace rozumí souhrn aktivit multidisciplinárního charakteru, zaměřený na předcházení, zmírnění nebo odstraňování nepříznivých důsledků postižení (defektu) nebo narušení, a to zejména ve prospěch optimální socializace. Jde o vzájemně sladěnou a návaznou, v plánovém sledu nebo současně uskutečňovanou řadu činností všech zúčastněných odborníků v zájmu socializace jedince se speciálními edukačními potřebami. Z uvedeného vyplývá, že komplexní rehabilitace je funkcí součinnosti komponent jako jsou: léčebná, výchovná, sociální, pracovní rehabilitace (Vašek, 2003). Lze souhlasit s Novosadem (2000), který uvádí, že: „Při ucelené rehabilitaci jde o provázané a týmové využívání aplikovaných metod z oblasti lékařství, sociální práce, výchovy, vzdělávání a profesionální přípravy i podporovaného pracovního uplatnění k adaptaci jedince na odlišné, nestandardní či ztížené životní podmínky ak získání a přiměřené funkčnosti schopnosti“. K ucelené rehabilitaci kromě léčebné, pedagogické, pracovní a sociální rehabilitace zahrnuje i psychologickou a volnočasovou rehabilitaci.
Cílem etapy sociální rehabilitace je odstranit nebo alespoň zmírnit následky sociálních problémů (Tokárová a kol., 2007). Za odborného zaměstnance pro účely poskytování sociální služby se považuje zejména sociální pracovník, vychovatel, pracovní terapeut, speciální pedagog, léčebný pedagog, sociální pedagog, psycholog, pečovatel, fyzioterapeut, asistent léčebné výživy, sestra poskytující odborné ošetřovatelské úkony nebo instruktor sociální. Sociální rehabilitace podle § 21 zákona o sociálních službách č.j. 448/2008 Sb. je „odborná činnost na podporu samostatnosti, nezávislosti, soběstačnosti fyzické osoby rozvojem a nácvikem dovedností nebo aktivizováním schopností a posilováním návyků při sebeobsluze, při úkonech péče o domácnost a při základních sociálních aktivitách“.
Při sociální rehabilitaci hluchoslepých osob je důležité provést diagnostiku a zhodnotit úroveň znalostí, dovedností a návyků v oblasti – percepční, v prostorové orientaci, mobilitě, sociální, emocionální, komunikační, kognitivní, motorické oblasti a jaká je úroveň dovedností pro každodenní život. Mezi další nástroje a formy sociální rehabilitace patří i biblioterapie, dramatoterapie, bazální stimulace - somatická, vestibulární, taktilně-haptická stimulace, léčebná tělesná výchova - rehabilitace - individuální cvičení, hydroterapie, krizová intervence - autoagrese klienta (preventivní působení projevů). (Hajdeckerová, Šarišská, 2010).
Na Slovensku se už začátkem 90. let začala na některých místech budovat centra včasné péče. Jejich základní ideou je fakt, že podpora a včasná stimulace by měly začít co nejdříve, již v porodnici, pokud možno vzhledem k diagnóze. Čím dříve se podchytí změny ve vývoji (diagnostika), tím může být dříve zahájeno a terapeutickým programem. Včasná léčba je předpokladem navrácení změněné funkce nebo alespoň snížení stupně postižení. Významnou součástí práce s klientem na této úrovni je sociální terapie, rodinná terapie a skupinová terapie. Interními pracovníky jsou sociální pracovníci, léčební pedagogové, psychologové, externími spolupracovníky, kteří zaručují komplexnost poradenských služeb. lékaři, právníci a různí jiní specialisté (Šustrová, 2008).
Jak uvádí Farbancová (2000), i v kontextu rané pomoci hluchoslepým dětem se vedle ekonomických potíží problémem jeví časový faktor. V zahraničí tato odborná pomoc nastupuje hned po narození dítěte s kombinovaným smyslovým postižením. U nás však zatím taková pružnost absentuje. Příčinou opožděného nástupu odborníků bývá nejednou izolacionismus rodičů postiženého dítěte, kteří se těžko vyrovnávají s drsnou realitou a zvolí nic neřešící uzavřenost v domácím prostředí.
Z následujícího je zřejmé, že právě v této oblasti, se vytváří prostor pro sociální práci, odborné sociální poradenství a sociální služby pro rodinu s vícenásobně postiženým dítětem. Služby, které podporují rodinu s postiženým dítětem jsou zejména (Matoušek, 2005):
- depistážní činnost - tedy vyhledávání rodin s postiženým dítětem,
- poradenství – zaměřené na to, jak co nejlépe rozvíjet schopnosti dítěte, ale také na to, jaké služby jsou dostupné, na jaké dávky mají rodiče nárok a pod.
- psychologické poradenství – protože rodina musí zvládat zátěžové situace.
Koordinační úloha sociálního pracovníka při včasné péči o dítě s vícenásobným znevýhodněním by měla být součástí komplexní intervence odborníků. Jak uzavírá Matoušek (2005), sociální práce se zdravotně postiženými se musí vyhnout riziku přijímání takových lékařských koncepcí, které implikují, že zdravotně znevýhodnění jsou „sociální mrtví“. Zájem, kdysi založený na charitě, zda lítosti je třeba přiklonit k obhajování práv. V praxi to znamená reflektovat individuální, kulturní, strukturální i fyzické překážky bránící lidem s postižením ve společenském uplatnění. Sociální práce se zdravotně znevýhodněnými musí využívat princip partnerství a handicap vnímat více než sociální než fyzické znevýhodnění. Zdravotně postiženým nesmí být odpírána pomoc, kterou potřebují, jen tak bude dosažitelný ideál skutečné inkluze.
Závěr
Řešením sociální problematiky osob s vícenásobným postižením by bylo vybudování systému komplexní péče, propojením lékařské, výchovné, sociální, pracovní, psychologické a volno-časové péče pod dohledem odborníků ze všech těchto oblastí. Tato rehabilitace se děje v různých institucích (např. ve zdravotnických zařízeních, domovech sociálních služeb, speciálních školách) při práci, v rodině a v posledních letech stále více v rámci nestátních neziskových organizací (občanská sdružení a jiné prospěšné společnosti). Za úvahu by stálo vytvořit, legislativně vymezit a finančně dotovat komplex zařízení pro osoby s vícenásobným postižením, kde by jim byla poskytována celoživotní péče, ale zároveň by se jim v co největší možné míře umožňoval přístup – integrace do společnosti. Péče o tyto lidi by neměla být v převážné míře péčí církve a nestátních organizací. Je nutné vytvářet další - státní zařízení takového druhu na Slovensku. Podpořeny a včasně zachyceny by měly být i rodiny s vícenásobně postiženým dítětem, které kromě specializovaného poradenství potřebují v mnoha případech i psychickou a duchovní pomoc. Jak uzavírá Farbancová (2000), právě zde chybí kvalifikovanější a erudovanější přístup odborníků (pediatrů, sociálních pracovníků, psychologů), kteří ne vždy dokáží rodiče informovat o dostupných možnostech, formách výchovy, vzdělávání, sociální rehabilitace dětí s vícenásobným postižením, proto se promešká rozhodující vývina dítěte.
Různé kulturně-společenské aktivity a projekty, které podporují tyto lidi, by měly apelovat na to, aby se kvalita života osob s vícenásobným postižením v budoucnosti opravdu zlepšila. Lze jen souhlasit s vyjádřením Jankovského (2001), který říká, že: "člověk, jako společenská bytost, je v rámci lidské společnosti humanizován a socializován. To také platí o člověku s postižením. Velmi tedy záleží na jeho společenském postavení, na roli, kterou ve společnosti plní, na tom, jak je člověk schopen, aby byl vyvážený, má být tento vztah vyvážený. jednak přijmout své postižení, nemoc či znevýhodnění a v maximálně možné míře se integrovat do společnosti. Tím je zachována optimální kvalita jeho života, což vede k jeho životní spokojenosti (sociálnímu komfortu)“.
Autoři: PhDr. Alena KOLLAROVÁ, PaedDr. Miloš KOLLAR Použité fotografie: Evangelická spojená škola internátní, http://www.eszscervenica.sk****
Použitá literatura Akční plán Rady Evropy pro osoby se zdravotním postižením na období 2006-2015. (Disability Action Plan; DAP). 2006. Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny ČR [online] [cit. 2010-08-19] Dostupné na: http://www.employment.gov.sk/index.php?SMC=1&id=15213
Delarace práv lidí s mentálním postižením. OSN [online] [cit. 2010-08-16] Dostupné na: http://www.inclusion-europe.org/Justice/UN_Conventions_SK.pdf
BARVANCOVÁ, M. 2000. Evangelická pomocná škola internátní pro hluchoslepé v Červenici - referát. Svit: seminář Rámcový přístup při odstraňování informačních bariér a rozvoj informačních služeb pro zrakově postižené 7. – 8. 11. 2000
HÁJDECKEROVÁ, H., ŠARIŠSKÁ, J. 2010. Hluchoslepota. [online] [cit. 2010-09-11] Dostupné na:http://www.nrozp.sk/index.php/soc-rehabilitacia/hluchoslepota/93-hluchoslepota
Hluchoslepota – klasifikace, definice, příčiny. 2009 [online] [cit. 2010-03-04] Dostupné na: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/hluchoslepota.html
JANKOVSKÝ, J. 2001. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha: TRITON. 2001, 146 s. ISBN 80-7254-192-7
MATOUŠEK, O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. 2003. 287 s. ISBN 80-7178-549-0
MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ J., KODYMOVÁ P. 2005. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál. 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-X
MIŠOVÁ, I., STAVROVSKÁ, Z, ZAHORCOVÁ, V. 2009. Úmluva OSN o právech osob se zdravotným postižením.Praha: ZPMP v ČR. 2009. ISBN 978-80-89344-02-4
NOVOSAD, Libor.1997. Některé aspekty socializace lidí se zdravotným postižením. Kapitoly ze sociologie handicapu. Liberec: Technická univerzita. 1997. ISBN 80-7083-563-X
Politika EU v oblasti lidských práv lidí s mentálním postižením a proces rozšiřování EU. [online] [cit. 2010-03-04] Dostupné na: http://www.rojko.sk/files/989d08c5575224588c1f92946d3d2430
STŘÍŽENEC, Štefan.1996. Slovník sociálního pracovníka. Trnava: Sapientia. 1996. 255 s. ISBN 80-967-589-0-X
ŠUSTROVÁ, Maria. 2008. Sociální práce ve prospěch lidí s mentálním postižením. Bratislava: Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty. 2008
TOKÁROVÁ, Anna a kol. 2007. Sociální práce – Kapitoly z dějin, teorie a metodiky sociální práce. Prešov: Akcent print. 2007. 572 s. ISBN 978-80-969419-8-8
VANČOVÁ, Alice. 2001. Edukace vícenásobně postižených. Bratislava: Sapientia, 2001. ISBN 80-967180-7-X
VAŠEK, Štěpán. 2003. Základy speciální pedagogiky. Bratislava: Sapienta. 2003. 210 s. ISBN 80-968797-0-7
Zákon čj. 245/2008 Sb. o výchově a vzdělávání (školní zákon) ao změně a doplnění některých zákonů.
Zákon čj. 5/2004 Sb. o službách zaměstnanosti ao změně a doplnění některých zákonů
Zákon čj. 448/2008 Sb. o sociálních službách ao změně zákona 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška čj. 322/2008 Sb. Vyhláška Ministerstva školství Slovenské republiky o speciálních školách.