Nutrition and hydration in curative and preventive care for the seniors Řada článků byla zaměřena na nutrici a hydraci v starších osobách s cognitivním impairment a dementia (115 n.), s constipation (198 n.) a frails seniors (87 n.). Zvažuje dotazník, který se nachází mimo to, že hydratace pochází z average skóre 1.07, nutrition of 1.03. Pro zaměření na individuální intervence, hodnocení skóre v oblasti bylo 2.85. V oblasti nutrice byly 2.57. V části „Hydration“, zdravotní sestra se zaměřuje na: vzdělání (1.18), frekvenční fluid administration (1.22). V oblasti pro výživu, zdravotní sestra zaměřená na: vzdělání (1.34), pravidelné jídla směřující k režimu instituce (1.41) a strava terapie (1.61). Conclusion: Nutrice a hydratace jsou hlavní intervence non-farmaceologického ošetření a je to stále důležité k otázce otázek. Rezervy jsou v mezioborové spolupráci a v aplikaci nutrice a fluidů plně a parenterálně. Key words: Nutrition. Hydration. Interdisciplinary Cooperation. Nursing interventions. Project KEGA

Výživa a dostatek všech základních živin jsou pro lidský organismus mimořádně důležité. Dodržovat zásady racionální výživy je třeba v každém věku, ale mezi zvláště rizikové období patří stáří (Čeledová, Čevela a kol., 2017). Výživa ovlivňuje celkový stav organismu, tělesnou a duševní pohodu, odolnost vůči infekcím, urychluje hojení ran, zkracuje délku hospitalizace, rekonvalescence, je součástí léčby chronických onemocnění.

Naopak nedostatečná výživa snižuje odolnost organizmu- je příčinou zvýšené morbidity a mortality seniorů. Způsobuje inaktivitu, zvýšenou únavu, snižuje svalovou sílu, hrozí poruchy termoregulace, hojení ran a gastrointestinální (GIT) problémy (Gadušová, 2017). Negativně ovlivňuje psychiku a uspokojování sociálních potřeb seniora (Whitelock, 2018). Výskyt malnutrice se zvyšuje věkem, nad 75 let je identifikována u 45% seniorů, zvláště rizikoví jsou imobilní geriatričtí pacienti, kde až 80% má podvýživu (Hegyi, Krajčík, 2015). Hyponutrice je diagnostikována iu onkologicky nemocných seniorů, křehkých seniorů, po cévní mozkové příhodě, seniorů s Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. Podle místa pobytu jsou zvláště ohroženi senioři v zařízeních sociálních služeb (ZSS). Podle výzkumu Ondriové, Slaninkové (2015) se může vyskytnout až u 40% obyvatel. Nejvyšší výskyt malnutrice je, ale v nemocnicích, kde se pohybuje kolem 65% (Gadušová, 2017; Krajčík, Mikuš, Bajanová a kol., 2018).

I dostatečná hydratace a rovnováha v příjmu a výdeji tekutin je významným faktorem ovlivňujícím zdravotní stav jedince (Pokorná, 2013). Naopak nedostatečný příjem, nadměrný výdej tekutin a následná dehydratace představuje významný problém, který ovlivňuje celkovou kondici seniora. Nedostatečná hydratace je frekventovaný, závažný fenomén, který je typický pro seniory. Je častou příčinou hospitalizace. Klinický výzkum Dúbravu a Jánošiové (2014) identifikoval, že dehydratace byla 5 nejčastější příčinou hospitalizace. Dehydratace snižuje výkonnost, chuť k jídlu, způsobuje poruchy koncentrace, termoregulace, bolesti hlavy, ospalost, zvyšuje dráždivost, tělesnou teplotu, tepovou frekvenci. Dlouhodobý nedostatek tekutin způsobuje zácpu, poruchy funkce ledvin, častější infekce močových cest i onemocnění srdce a cév (Schuler, Oster, 2010; Kalvach, 2008; Hegyi, Krajčík, 2015; Chen et al., 2016). Jurášková, (2003) uvádí, že při ztrátě 1-5% se hypohydratace projevuje žízní, omezením pohyblivosti, ztrátou pocitu hladu, únavou, zvýšenou činností srdce, zvýšenou teplotou, nevolností. 6-10% ztráta způsobuje závrať, bolest hlavy, dýchací potíže, mravenčení v končetinách, snížený objem krve, je zvýšená viskozita krve, zástava produkce slin, cyanóza, snížená artikulace, poruchy rovnováhy. Při ztrátě 11-20% vznikají křeče, otok jazyka, poruchy polykání, nedoslýchavost, neostré vidění, ztráta citlivosti kůže, anurie, delirium, srdeční zástava.

Na základě uvedených faktů můžeme konstatovat, že pestrá výživa a hydratace je hlavním geriatrikem ve stáří (Zlatohlávek a kol., 2016).

Aplikace racionální nebo léčebné výživy a podávání tekutin (per os, enterální, parenterální) patří ke každodenním léčebným opatřením u hospitalizovaných seniorů, seniorů v domácím prostředí. Efekt léčby znásobuje zapojení a spolupráce interdisciplinárního týmu. Složení členů týmu se liší od místa pobytu seniorů. V ústavních zařízeních nejčastěji spolupracuje lékař, sestra, praktická sestra, nutriční terapeut, fyzioterapeut, rodinní příslušníci. V některých specifických případech i logoped, stomatolog, ergoterapeut, sociální pracovník. U seniorů se závažnějšími onemocněními a poruchou výživy, optimální způsob stravování a hydratace koordinuje a aplikuje nutriční tým. V České republice jsou jeho členy: lékař, farmaceut, geriatr, asistent výživy, sestry JIS, dietolog, vedoucí transfuzní lékař (Věstník MZ SR 2009). V domácím prostředí při kontrole zajišťování vhodné výživy a množství tekutin spolupracuje lékař, sestra, rodinní příslušníci, pečovatel, sociální pracovník (Ondrušová, Matišáková, Drobná, 2014).

Nejčastější intervence při péči o výživu a hydrataci seniorů Intervence při péči o výživu

V péči o výživu seniorů v jakémkoli místě pobytu seniora je nejdůležitější identifikace rizikových faktorů poruch výživy. Rizikovými faktory pro vznik malnutrice jsou: pokles hmotnosti, méně než osm sytých jídel za týden, velmi malé množství zeleniny a ovoce, malé množství zkonzumovaného jídla, dlouhá období bez jídla a pití přes den, deprese a osamělost, tři a více užívaných léků, imobilita, více než dvě chronické nemoci, akutní onemocnění, akutní onemocnění, 2018). Rizikové faktory při obezitě jsou obvod pasu, hmotnost, nevhodné stravovací návyky, doprovodná onemocnění a syndromy- metabolický syndrom (dislipidemie, hypertenze, porucha glycidového metabolismu, hyperurikémie), ICHS, překonaná cévní příhoda, poruchy hybnosti, nedostatečná sebeoopa a kol., 2017). Nezbytné je i pravidelné monitorování stavu výživy, kontrola příjmu potravy, edukace seniora, rodinného příslušníka, zajištění adekvátní formy potravy- racionální výživa, léčebná výživa (dietoterapie), enterální a parenterální výživa, spolupráce a výměna informací u členů týmu. U hospitalizovaných seniorů je důležité zhodnocení stavu výživy před propuštěním seniora.

Intervence při péči o hydrataci

K základním preventivním a léčebným intervencím v péči o hydrataci seniora patří posouzení aktuálního zdravotního a psychického stavu. Zjišťujeme výskyt rizikových faktorů, lékovou, sociální, rodinnou anamnézu, předchozí výskyt dehydratace, součástí je i fyzikální vyšetření a měření vitálních funkcí (stav sliznic, kožní turgor, výskyt edémů, hustotu a barvu moči, TK, P, TT, váhu, výšku, BMI), příjmu a výdeje tekutin (Martinková, 2016).

Mezi plánované intervence v souvislosti se zajištěním hydratace u seniorů patří:

  • nabízet v pravidelných intervalech pít, střídat tekutiny během dne, v dlouhodobé ústavní péči zavést rituály (např. pravidelná setkání u čaje) (Pokorná, 2013; Zanovitová, 2015), vázat pití tekutin na pravidelné denní aktivity, jako je hygiena, mytí zubů, zapíjí. (Krajčík, Mikuš, Bajanová a kol., 2018),
  • zajistit dobrou dostupnost k tekutinám a dostatek pomůcek pro jejich snadnější přijímání (umělohmotná sklenice s ergonomickým držadlem, hospůdka, či láhev s označenými časy a hladinami...),
  • u seniorů s rizikem hydratačních problémů pravidelně sledovat orální hydratační návyky, barvu moči (Mentes, Kang, 2013),
  • zajistit vhodné tekutiny vzhledem k onemocněním. Kontrolovat složení minerálních vod (vyšší obsah sodíku, nebezpečný při hypertenzi a srdečním selhávání), při onemocnění močových cest zvýšit množství přijatých tekutin (3 litry), pozor na převodnění při pravostranném srdečním selhávání (1,5 l.),
  • při mírné dehydrataci způsobené zvracením, průjmem, podávat orální rehydratační roztoky,
  • při neschopnosti přijímat tekutiny per os a léčbě dehydratace, je podle ordinace aplikovat parenterálně, enterálně, případně subkutánně (Sláma a kol. 2012). Při zavedené enterální výživě aplikujeme tekutiny do sondy, mohou to být stolní a neperlivé minerální vody, čaj. U terminálně nemocných podáváme tekutiny subkutánně. hypodermoklýzu. Infuze (F1/1, Glukóza 5%) může být podávána kontinuálně 40-100 ml/hodinu, v noci 60/120 ml/hodinu (Němcová, 2013).

Aplikace výživy a tekutin u seniorů v ústavních zařízeních

V předchozím textu jsme poukázali na význam výživy a hydratace v péči o seniory. Analýzou výzkumů, vědeckých prací, ale i na základě vlastních klinických zkušeností můžeme konstatovat, že terapie výživou a tekutinami patří k hlavním metodám nefarmakologické léčby seniorů. Rovněž je významnou součástí léčby onemocnění a geriatrických syndromů. Racionální výživa a přiměřený pitný režim jsou klíčovými při udržení tělesné a psychické kondice starších lidí v domácím prostředí a v ZSS. Přispívají k prevenci sarkopenie, pádů, křehkosti, kognitivních poruch... Prostřednictvím výzkumu, který byl součástí projektu KEGA-Možnosti interdisciplinární kooperace při realizování nefarmakologické léčby seniorů v ústavních zařízeních, jsme chtěli tato fakta potvrdit.

Cílem výzkumu bylo:

  • prezentovat zaměření intervenci v péči o výživu a hydrataci seniorů v ústavních zdravotnických a sociálních zařízeních,
  • zjistit při jakých diagnózách je terapie výživou a tekutinami nejčastěji aplikována,
  • zjistit jak sestry uspokojují potřebu výživy a hydratace u seniorů v ústavní léčbě,
  • zjistit, jaké jsou reálné možnosti interdisciplinární spolupráce v ústavních zařízeních.

Metody výzkumu a výzkumný soubor Metodami výzkumu byly narrative review a dotazník vlastní konstrukce. Dotazník byl rozdělen na dvě části. První část obsahovala oblasti nefarmakologické léčby. Respondenti na Likertově škále mohli označit stupeň důležitosti jednotlivých metod. V dotazníku byla použita 5-ti číselná Likertova škála. Číslo 1 znamenalo nejdůležitější a číslo 5 nedůležité. Součástí vypsaných metod byla výživa, hydratace a interdisciplinární spolupráce. Druhá část byla podrobně zaměřena na intervence a respondenti označovali na Frekvenční škále, jak často intervence realizují. Opět byla použita 5-stupňová Frekvenční škála. Číslo 1 znamenalo neustále a 5 nikdy.

Výzkumný soubor při narrative review tvořily odborné, vědecké články, abstrakty, výzkumné zprávy získané z databází dostupných v Univerzitní knihovně Katolické univerzity v Ružomberku. Předpokladem pro výběr bylo, že práce byly publikovány v období posledních 10 let-2008-2018 a obsahovaly v textu informace o výživě, hydrataci, jejich uplatnění a významu v preventivně-léčebné péči o seniory.

Výzkumným souborem dotazníkové metody bylo 229 sester ze ZSS a zdravotnických zařízení v ČR. Kritériem pro výběr sester byla práce v zařízení, které patří mezi zdravotnická zařízení poskytující péči seniorům a ZSS. 130 bylo ze ZSS a 99 ze zdravotnických zařízení (geriatrické oddělení/kliniky, doléčovací oddělení, léčebny/ oddělení dlouhodobě nemocných). Průměrná délka praxe sester byla 18,82 let. 96 sester mělo ukončeno středoškolské vzdělání a specializaci (sestry pracující v ZSS), 88 vysokoškolské vzdělání I. stupně a 45 vysokoškolské vzdělání II. stupně.

Výsledky výzkumu

Při první uvedené metodě jsme na základě zadání klíčových slov: nutrice v léčbě starších osob, hydratace v léčbě starších osob, importance nutrice v starších terapeutech, no-pharmacological treatment in starších ve studiích vyhledaných v databázích Scopus, Web of Science, ProQue. Po jejich revizi a vyloučení nevhodných článků, výzkumů a abstraktů jsme zjistili, že výživa a hydratace je významnou součástí komplexní léčby seniorů v komunitní péči a v ústavní léčbě. V pečovatelských domech, domech ošetřovatelské péče (nursing homes) a penzionech patřila detekce poruch výživy k hlavním preventivním opatřením k udržení dobré kondice seniorů. Rovněž byly demonstrovány i vhodné screeningové nástroje. V ústavních zařízeních byla rehydratace, léčebná výživa součástí terapie onemocnění. V tabulce 1 uvádíme, u kterých diagnóz a syndromů se nejčastěji využila.

Tab. 1 Výživa a hydratace v terapii seniorů

Vyhodnocením dotazníku jsme získali informace o důležitosti výživy, hydratace a interdisciplinární spolupráce v preventivní a léčebné péči o seniory v ústavních zařízeních v ČR ao frekvenci realizace jednotlivých metod. V tabulce 2 uvádíme výsledky z první části dotazníku.

Tab. 2 Důležitost vybraných nefarmakologických metod

Z tabulky vyplývá, že sestry považují podávání stravy, kontrolu pitného režimu a hydratace za velmi důležité – obě měly průměrné skóre 1. Stejně pozitivních čísel jsme dosáhli při spolupráci s jinými odborníky a rodinou.

Ve druhé části dotazníku jsme se zaměřili na intervence související s hydratací a výživou. Pro oblast „Hydratace“ to bylo 7 intervencí: 1. edukace o potřebě hydratace, 2. časté nabízení tekutin, 3. sklenice na dosah ruky, 4. zabezpečení oblíbených tekutin, 5. podávání potravin s vyšším obsahem H2O, 6. podávání roztoků se zvýšeným obsahem elektrolytů, 7. V tabulce 3 uvádíme zjištěné výsledky.

Tab. 3 Frekvence realizace intervencí pro oblast „Hydratace“

Z výsledků tabulky vyplývá, že sestry nejčastěji edukují seniora o významu hydratace a dodržování pitného režimu, nabízejí mu tekutiny. Méně často aplikují tekutiny intravenózně - především v ZSS. Nejhorší skóre mělo podávání roztoků se zvýšeným obsahem elektrolytů - stejně především u sester pracujících v ZSS.

Pro oblast „Výživa“ bylo uvedeno 8 intervencí: 1. edukace o významu výživy, 2. pravidelné stravování, 3. podávání jídla podle chuti seniora, 4. strava podle dietního režimu, 5. dieta přizpůsobená chuti seniora, 6. úprava konzistence stravy, 7. enterální aplikace stravy, 7. enterální aplik. V tabulce 4 můžeme vidět, jak často uvedené intervence sestry realizují.

Tab.4 Frekvence realizace intervencí pro oblast „Výživa“

I při porovnání výsledků tabulky 4 vidíme, že nejčastější intervencí sestry je edukace, poté je to podávání jídla a diety podle chuti seniora. Méně často je realizována úprava konzistence stravy a enterální, parenterální výživa.

V poslední hodnocené oblasti „Interdisciplinární spolupráce“, kterou popisujeme slovně, jsme zjistili mírné rozdíly při komparaci výsledků podle pracoviště sester. Sestry z ústavní zdravotní péče nejčastěji spolupracovaly s lékařem a příbuznými. Sestry v ZSS nejčastěji spolupracují se sociálním pracovníkem a lékařem, méně často s příbuznými. V obou typech zařízení občas spolupracují s asistentem výživy.

Diskuse

Stav výživy a hydratace je jedním z determinantů ovlivňujících soběstačnost seniorů v akutní, chronické péči, ale iv běžném životě (Holmerová, 2014; Saghafi et al, 2018). Několik vědeckých studií potvrzují, že správná výživa, úprava životosprávy má pozitivní efekt v prevenci nebo přispívá i ke stabilizaci akutních a chronických onemocnění (Touhy, Jett, 2018; Ivery et al, 2017; Kalhorzadeh, Shiralizadeh, Jabbarian). Nevhodná resp. nedostatečná výživa naopak zkracuje život. Nesprávný přístup k výživě může způsobit 60% neinfekčních a 70% infekčních onemocnění (Vidová, Lajdová, 2013). Nedostatečná výživa zvyšuje mortalitu institucionalizovaných seniorů (Ondrušová, Matišáková, Drobná, 2014; Hoozová, Krajčík, 2015). Podvýživa postihuje 20-50% pacientů v akutních odděleních nemocnic a je spojena s nepříznivými klinickými následky. Nevhodná hydratace je také příčinou a důsledkem onemocnění. Dehydratace je spojena s renálními, urologickými, oběhovými a respiračními problémy a může mít za následek zvýšenou mortalitu v nemocnici (Kubešová, 2012). Navzdory těmto faktům o benefitu výživy a hydratace z fyziologického i ekonomického hlediska je často přehlíženy zdravotničtí pracovníci v nemocnicích s akutní péčí (Whitelock, 2018). Mnohé zahraniční i domácí studie nabízejí stejná zjištění. Alarmující je především podceňování hydratace v domácím prostředí a v ZSS (Dúbrava, Jánošiová, 2014), selhání komunikace a výměny informace mezi členy týmu, nedostatečné zaznamenávání bilance tekutin v ústavních zařízeních (Pokorná, 2013).

I v našem smíšeném výzkumu jsme měli za cíl zjistit, jaký význam má terapie výživou a tekutinami v akutní, ale i dlouhodobé péči o seniory a při léčbě jejichž onemocnění se využívá. Výživa a hydratace byla nejčastěji významnou součástí léčby geriatrických syndromů, neurologických a psychiatrických onemocnění. Pomocí dotazníku administrovaného sestrám v ústavních zařízeních v různých regionech ČR jsme získali odpovědi i na další cíle. Pozitivním údajem bylo, že sestry pokládají výživu a hydrataci za důležité metody nefarmakologické léčby v ústavní péči o seniory, průměrné skóre bylo 1. Po vyhodnocení druhé části dotazníku, jsme ale zjistili i negativní výsledky podobné jako v prezentovaných studiích. V obou typech zařízení byly nedostatky v interdisciplinární spolupráci, například spolupráce s nutričním terapeutem měla průměrné skóre 3. Ve většině zařízení absentovaly nutriční týmy, které jsou velmi důležité především v akutní péči. Dalším problémem bylo zajišťování podávání výživy enterální a parenterální v ZSS. Přestože v ČR ke kompetencím sestry patří: ...posuzování zdravotního stavu osoby (včetně výživy, hydratace), aplikace výživy- enterální, sledování a hodnocení bilance tekutin, aplikování výživy parenterálně na základě indikace lékaře (Vyhláška MZ SR č. 95/2018. Příprava a podávání infuze a výživa pacienta sondou jsou rovněž zařazeny k devíti zdravotním výkonům ošetřovatelské péče v ZSS (Příloha č. 7 k zákonu č. 577/2004 Z. z.) Ve většině ZSS je však péče limitována materiálně-technickým vybavením, počtem odborného personálu a počtem imobilů. I v našem výzkumu to bylo poměrně velké číslo 43 %. Posledním negativním zjištěním bylo skóre v realizaci edukace v ZSS. Edukace je i ve vyšším věku velmi důležitá, vzdělávání seniorů o výživě pomáhá zlepšovat jejich povědomí a postoje a způsobuje změny a zlepšení výživového chování především v dlouhodobé péči (Kalhorzadeh, Shiralizadeh, Jabbarian, 2016). V našich zařízeních byl však limitem počet sester, špatný zdravotní a psychický stav seniorů.

Závěr

Zabezpečení vhodné výživy a hydratace je základem komplexní a kvalitní péče o seniory. Je to však možné jen díky interdisciplinární spolupráci a dostatečným informacím o aktuálním zdravotním, psychickém a sociálním stavu seniora. Proto je velmi důležité včasné odhalení rizikových seniorů a problémů v oblasti výživy a hydratace. Včasná detekce malnutrice a dehydratace umožní zvolit vhodnou léčebnou strategii pro jejich eliminaci, případně odstranění, což vede ke zlepšení kondice a celkového stavu seniora, spokojenosti rodinných příslušníků, snížení zátěže zdravotnických pracovníků a v neposlední řadě ik úspoře nákladů na zdravotní péči.

Autorky: PhDr. Kateřina Zrubáková, PhD., PhDr. Mária Novysedláková, PhD., PhDr. Eva Moraučíková, PhD., PhDr. Mariana Magerčiaková, PhD. Fakulta zdravotnictví KU Ružomberok Použitá literatura

ČELEDOVÁ, L., ČEVELA, R. Člověk ve zdraví i v nemoci. Podpora zdraví a prevence nemocí ve stáří. Praha: Karolinum, 2017. 511 s. 2017 ISBN 978-80-246-3828-7. DÚBRAVA, M., JÁNOŠIOVÁ, J. Dehydratace u hospitalizovaných seniorů. In Geriatrie. 2014, Roč. XX, čj. 3, s. 1 103-107. ISSN 1335-1850. GADUŠOVÁ, M. Vybrané kapitoly z geriatrie. Ružomberok: Verbum, 2017. 136 s. ISBN 978-80-561-0491-0. HEGYI, L., KRAJČÍK, Š. Geriatrie pro praktického lékaře. 3. vyd. Bratislava: Herba, 2015. 408s. ISBN 978-80-89631-31-5. HOLMEROVÁ, I. et al. Dlouhodobá péče, geriatrické aspekty a kvalita. Praha: Grada, 2014. 176 v. ISBN 978-80-247-5923-4. HOOZOVÁ, J., KRAJČÍK, Š. Senioři v Nutriaction. In Geriatrie. Roč. XXI, č.4, 2015.s. 160-185. ISSN1335-1850. CHEN et al. Effect of feeding intervention in pacienti s Alzheimer´s disease and dysphagia. V Journal of Clinical Nursing. Vol. 25, I. 5-6, 2016. p. 699-707. ISSN 1365-2702. IVERY, JM. et al. DASH Pilot Project: Rozvoj Community-Based Nutrition Education for Older Adults. V Journal of Gerontological Social Work. Vol. 60, I. 4, 2017. 286-299. ISSN 1540-4048. JURÁŠKOVÁ, B. Dehydratace- rizikový faktor onemocnění ve stáří. Česká geriatrická revue, Roč. 1, čj. 1, . 2003. 13-16 ISSN 1214-0732. KALHORZADEH,Z., SHIRALIZADEH, V., JABBARIAN, M. Explorující účinnost nutriční instrucce na změnách souvisejících s nutricí během v Elderly Population. In Research Journal of Pharmaceutical Biological and Chemical Sciences. Vol.7, I. 6, 2016. 1555-1560. ISSN 0975-8585. KALVACH, Z. et al. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada, 2008. 336. ISBN 978-80-247-2490-4. KRAJČÍK, Š. a kol. Obezita ve vyšším věku. In Via pract., Roč. 14, čj. 3, 2017. 108-111. ISSN 1336-4790. KRAJČÍK, Š., MIKUS, P., BAJANOVÁ, E. a kol. Výživa ve vyšším věku. Bratislava: Herba, 2018. 189 v. ISBN 978-80-89171-84-1. KUBEŠOVÁ, H. Dehydratace nejen u seniorů, pitný režim, návrat k vodě. In Med. praxi, Roč. 9, čj. 6-7, 2012. 302-305. ISSN 1214-8687. MARTINKOVÁ, J. Dehydratace- rizikový faktor u seniorů. Sestra. Roč. 14, č.7-8, 2016. 25-27. ISSN 1335-9444. MENTES, JC, KANG, S. Hydration management. V Journal of gerontological nursing Vol. 39, I. 2, 2013. 11-19. ISSN 1938-243X. NEMCOVÁ, J. Vybrané kapitoly z paliativní ošetřovatelské péče. Martin: UK v Bratislavě, JLF v Martině, 2013. ISBN 978-80-89544-52-3. ONDRIOVÁ, I., SLANINKOVÁ, J. Malnutrice u seniorů. 2015. Online. [cit. 12.4.2019]. Dostupné na internetu: https://www.osenioroch.sk/33/malnutricia-u-seniorov-uniqueiduchxzASYZNbW6XvZCiIl1UzPwj4Df63tDDulZX7UDBY/ ONDRUŠOVÁ, A., MATIŠÁKOVÁ, I., DROBNÁ, T. Screening výživy seniorů. Geriatrie. Roč. XX, čj. 1, 2014. 18-21. ISSN 1335-1850. POKORNÁ, A. a kol. Ošetřovatelství v geriatrii/hodnotící nástroje. Praha: Grada, 2013. 193s. ISBN 978-80-247-4316-5. Příloha č. | 7 k zákonu č. 7 577/2004 Sb. o rozsahu zdravotní péče hrazené na základě veřejného zdravotního pojištění a o úhradách za služby související s poskytováním zdravotní péče. SAGHAFI, A.M, et al. Geriatrický nutriční rizikový index jako jednoduchý nástroj pro kontrolu malnutrice mezi geriatrics v severním West Iránu: comparison with mini nutritional assessment. In Aging Clinical and Experimental Research. Vol. 30, I. 9, 2018. 1117-1125. ISSN 1594-0667. SCHULER, M., OSTER. P. Geriatrie od A po Z. Praha: Grada, 2010. 336 s. ISBN 978-247-3013-4. SLAMA, O., KABELKA, L., VORLÍČEK, J. a kol. Paliativní medicína pro praxi. 2. vyd. Praha: Galen, 2012. 363s. ISBN 978-80-726-2849-0. TOUHY, T.A, JETT, K. Gerontologické Nursing a Healthy Aging. Missouri: Elsevier. 2018. 430p. ISBN 978-0-323-40167. Věstník MZ SR. Částka 2, ze dne 16. února 2009. Odborné pokyny organizace klinické výživy číslo 13168/2006 – OZS, ve znění odborných pokynů číslo 06242/2008 – OZS. VIDOVÁ, Z., LAJDOVÁ, A Výživa a imunitní systém. In Diagnóza v ošetřovatelství. Roč. IX, čj. 5, 2013. 34-36. ISSN 1801-1349. Vyhláška MZ ČR č.j. 95/2018 Z. z, kterou se určuje rozsah ošetřovatelské praxe poskytované sestrou samostatně, samostatně na základě indikace lékaře a ve spolupráci s lékařem. WHITELOCK, G. Interns' knowledge of, and attitudes and practices towards malnutrition and hydration.

In Australasian Medical Journal. Vol 11, I. 7, 2018. 826-831. ISSN 1836-1935. ZANOVITOVÁ, M. a kol. Vybrané aspekty péče o zdraví seniorů. Martin: JLF UK, 2015, 83 v. ISBN 978-80-89544-93-6. ZLATOHLÁVEK, L. a kol. Klinická dietologie a výživa. Praha: Current Media, 2016. 422 v. ISBN 978-80-88129-03-5.