K povinnosti uplatňovat všechna lidská práva a základní svobody i v případě osob se zdravotním postižením se zavázaly Slovenská republika i Evropská unie ratifikací Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Jedním z práv osob se zdravotním postižením je právo na nezávislý život, který je podmíněn přístupností architektonického prostředí, dopravy, informací, zboží a služeb. V odstavci 1 článku 9 „Přístupnost“ Úmluvy se uvádí: „S cílem umožnit osobám se zdravotním postižením, aby mohly žít nezávislým způsobem života a plně se podílet na všech aspektech života, smluvní strany přijmou příslušná opatření, která zajistí osobám se zdravotním postižením na rovnoprávném základě s ostatními přístup k fyzickému prostředí, k dopravě, k informacím a komunikaci včetně informačních a komunikačních technologií a systémů, jakož i k dalším prostředkům a službám dostupným nebo poskytovaným veřejnosti, a to jak v městských, tak i ve venkovských oblastech.“

Je však třeba poznamenat, že debarierizace, která znamená praktické uplatňování této přístupnosti, je někdy chápána i v kontextu městského resp. venkovského prostředí, velmi široce jako odstraňování jakýchkoli překážek v dostupnosti služeb pro různé marginalizované skupiny. V takovém případě zahrnuje například i odstraňování edukačních bariér, zjednodušování administrativních úkonů, všeobecné zlepšování dostupnosti služeb apod. Na druhé straně bývá chápána zase velmi zúženě – nejčastěji jako odstraňování architektonických bariér pro vozíčkáře, případně i pro další pohybově omezené osoby. V takových případech se debarierizace ztotožňuje s budováním přístupových ramp, případně zabudováváním výtahů apod.

Pokusíme se o kompromis a budeme se věnovat odstraňování architektonických a komunikačních bariér pro osoby s tělesnými a smyslovými (zrakovými a sluchovými) omezeními, mezi které můžeme zahrnovat i osoby, u nichž jde o omezení získaná v průběhu života. Tím mezi ně zahrneme i významnou část seniorů, u nichž v důsledku změn jejich organismu dochází rovněž k omezování jejich tělesných, ale i smyslových schopností: používají pomůcky, které usnadňují nebo i nahrazují funkčnost dolních končetin, naslouchadla, brýle apod. Těžištěm našeho zájmu však bude odstranění architektonických a informačních bariér pro osoby se zdravotním postižením.

Právní rámec pro obce je v této oblasti jen velmi obecný. Zákon o obecním zřízení č. 369/1990 Sb. v § 4 odst. 3 písm. h) ukládá obcím při výkonu jejich samosprávy jen generální úkol vytvářet a chránit zdravé podmínky a zdravý způsob života a práce obyvatel obce.

Trochu širší prostor mají obce v rámci tzv. přeneseného výkonu státní správy obcemi podle § 5 tohoto zákona. Obce vykonávají z pověření státu funkci prvostupňového stavebního úřadu. Nový stavební zákon č. 25/2025 Sb. problematiku debarierizace obsahuje, i když ne jako samostatnou kapitolu, ale jako součást širších požadavků na stavby a jejich technická řešení. Text zákona je rovněž jen rámcový a odkazuje na prováděcí předpisy, které určují konkrétní technické standardy. Takovým prováděcím předpisem je vyhláška Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky č. 532/2002 Sb., jejíž čtvrtá část obsahuje obecné technické požadavky na stavby užívané osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Podle § 56 této vyhlášky jde o požadavky, které se vztahují na stavby bytových domů, zejména na byty a rodinné domy „zvláštního určení“ (pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace), ale i na nebytové budovy a inženýrské stavby určené pro užívání veřejností, budovy, v nichž budou zaměstnávány osoby s omezenou schopností pohybu a orientace apod. Následující § 57 například uvádí: (1) Přístup do každé stavby uvedené v § 56 musí být zajištěn nejméně jedním vstupem na úrovni komunikace pro chodce bez vyrovnávacích stupňů; u novostavby musí být takto řešen hlavní vstup. Přístup do každé stavby uvedené v § 56 musí být také vyznačen pro osobu se zrakovým postižením hmatově, ve výjimečných případech i zvukem. (2) Nelze-li vstup zajistit podle odstavce 1, musí být vyrovnání řešeno rampou, schodišťovou plošinou nebo venkovním výtahem podle přílohy bodu 1. Další ustanovení této části vyhlášky poté upravují různé další technické detaily.

Obec má takto přímý dosah na debarierizaci všech budov a prostor, o nichž rozhoduje jako prvostupňový stavební úřad. Nemá však dosah na stavby, kde o povolení stavby rozhoduje jiný orgán, například regionální úřad či speciální stavební úřad (podle druhé části stavebního zákona č. 25/2025 Sb.), tedy když jde například o výstavbu vojenských a jiných speciálních zařízení, i když se nacházejí na území obce.

Zákon ani vyhláška však neukládají povinnost debarierizovat již existující stavby.

Samozřejmě, že se tato právní úprava vztahuje i na samotnou obec, pokud realizuje novou výstavbu jakékoli stavby podle § 56 vyhlášky jako stavebník, ať už jde o budovy obecní administrativy, různé objekty služeb, kultury apod., které obec zřizuje ve své originální samosprávné působnosti (tedy například i obecní zařízení sociálních služeb, mateřské školy, základní umělecké školy, kulturní a sportovní zařízení apod.). Všechny aktivity spadající do okruhu samosprávné působnosti hradí obec z vlastního rozpočtu a vlastních příjmů.

Často přitom jde o aktivity finančně náročné a pro malé obce (dvě třetiny obcí na Slovensku mají jen méně než 1000 obyvatel) jsou vítané možnosti získání zdrojů ze státního rozpočtu, na které však obec nemá nárok a závisí na rozhodnutí příslušného ministerstva, zda takové zdroje poskytne.

Obec je zároveň podle § 6 odst. 1 zákona č. 596/2003 Sb. o státní správě ve školství a školské samosprávě zřizovatelem základní školy, ale na rozdíl od mateřských škol působí v režimu přeneseného výkonu státní správy. Podle odst. 3, písm. d) zajištění výchovy a vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve školách a ve školských zařízeních, jejichž je zřizovatelem, z čehož vyplývá požadavek na bezbariérovost těchto zařízení. Zákon zde však v odst. 14 uvádí, že péče o budovy, v nichž základní škola sídlí, je přesto předmětem samosprávné působnosti obce. Obec by tedy debarierizaci všech školních budov měla realizovat rovněž – jako v případě mateřských škol - z vlastních zdrojů.

Stát sice sporadicky vytváří možnosti poskytování určitých zdrojů i na debarierizaci mateřských a základních škol, činí tak však jen nepravidelně a nesystémově. V minulosti (v letech 2014 – 2020) fungoval například Integrovaný regionální operační program (IROP), v rámci kterého byly i výzvy na zlepšení infrastruktury základních škol. Ty umožňovaly zahrnout i prvky bezbariérovosti (např. výtahy, rampy). Nebyl to však samostatný program na debarierizaci, ale součást širších rekonstrukcí. Později v rámci Plánu obnovy a odolnosti SR fungoval komponent 6 – Dostupnost, rozvoj a kvalita inkluzivního vzdělávání. Jeho cílem bylo odstranění architektonických bariér ve školách (výtahy, rampy, úpravy WC, vstupů, vnitřních prostor). Výzva 06I01-20-V01 pro roky 2022–2025 se týkala „větších středních škol“ (kde obce nejsou zřizovateli), ale nakonec z ní zbylo i na větší základní školy (tedy především městské, ne venkovské), pokud splňovaly například podmínku, že již vzdělávají alespoň jednoho žáka se zdravotním znevýhodněním. Takový přístup předpokládá, že žák se zdravotním znevýhodněním má být nejprve přijat a vzděláván v bariérovém prostředí a k jeho debarierizaci může dojít až následně. Toto kritérium de facto bránilo školám, aby se automaticky připravily na vzdělávání takových žáků předem. Aktuálně však nejsou zveřejňovány žádné výzvy, které by umožňovaly debarierizovat budovy základních a mateřských škol. Přitom se i v oficiálních dokumentech ministerstva školství k debarierizaci škol a školských zařízení uvádějí nadnárodní zdroje a státní rozpočet (spolu s rozpočty samospráv, soukromými a nadačními zdroji) jako zdrojové potenciály pro debarierizaci.

Podobná situace je i v případě kulturních zařízení, jejichž zřizovatelem je obec, nebo i kulturních památek, které jsou ve vlastnictví obce. Ministerstvo kultury SR v roce 2021 pilotně otevřelo v rámci dotačního programu Kultura znevýhodněných skupin nový podprogram Fyzická debarierizace, ve kterém je podpora zaměřena na odbourávání fyzických bariér a na podporu přístupnosti kulturní infrastruktury a lokalit kulturního dědictví (např. bezbariérové vstupy, bezbariérové plošiny a výtahy, bezbariérová hygienická zařízení, vodící hmatové linie, orientační nápisy v Braillově písmu apod.). O poskytnutí dotace mohly v roce 2021 požádat i obce a organizace v jejich zřizovatelské působnosti. V roce 2022 přibyl samostatný podprogram Informační debarierizace, zaměřený na odbourávání informačních bariér (např. digitalizace nebo jiné nové technologie, využití QR kódů; popisky v Braillově písmu; interaktivní exponáty a popisky; hmatem přístupné exponáty – 3D exponáty, artefakty nebo kopie sbírkových předmětů, mapy, obrazy, 3D modely; audiokomentáře pro osoby se zrakovým postižením a videokomentáře pro osoby se sluchovým postižením; titulkovací zařízení, tlumočení do slovenského znakového jazyka; zavádění audiofrekvenčního smyčkového zesilovacího systému v koncertních a divadelních sálech a kinosálech, vyhrazených míst s bezbariérovou dostupností apod.). Tento podprogram však v současnosti nepokračuje. Přesto však například město Bratislava představilo ambiciózní koncepci udržitelného rozvoje kultury Bratislava 2030, zahrnující i záměry týkající se debarierizace celé řady muzeí, divadel, galerií a dalších městských kulturních institucí.

V případě národních kulturních památek, kterých je na Slovensku evidováno přes 10 tisíc, podle zákona č. 49/2002 Sb. o ochraně památkového fondu je za jejich ochranu odpovědný jejich vlastník na vlastní náklady. Okolo 10-15 % těchto památek je ve vlastnictví obcí, které mohou čerpat zdroje i na jejich případnou debarierizaci. Jde například o dotace z Ministerstva kultury SR. V rámci programu Obnovme si svůj dům ministerstvo poskytuje dotace na obnovu a restaurování národních kulturních památek. Obec jako vlastník může žádat podle § 34 odst. 1 výše uvedeného zákona, včetně úprav, které znamenají debarierizaci. Problémem však je, že spolufinancování z tohoto zdroje tvoří jen 5–20 % z rozpočtu projektu. V závislosti na aktuálních výzvách je někdy možné využívat doplňkově i další zdroje, v minulosti například již zmíněný IROP, aktuálně například Program Slovensko 2021–2027, který přináší i tematické výzvy na kulturu, cestovní ruch a veřejnou infrastrukturu. Ministerstvo kultury přitom stanovilo kritéria debarierizace, která musí žadatel o zdroje u projektů týkajících se obnovy národních kulturních památek respektovat.

Obce někdy využívají k tomuto účelu i program INTERREG, který podporuje přeshraniční projekty (např. Polsko–Slovensko), které často zahrnují i obnovu a zpřístupnění památek. Významným partnerem pro obce při debarierizaci kulturních památek v jejich vlastnictví může být i Památkový úřad SR, který provozuje systém preventivní údržby památek pod názvem Pro Monumenta a vytváří udržitelný systém státní pomoci. Jde zde o monitorování stavu památkových objektů, ale také o poskytování metodické pomoci při jejich údržbě a debarierizaci, což v jiných odvětvích často chybí. Zároveň se takto mohou obce pro tyto úkoly dostat k tzv. Norským grantům (grantům EHP a Norska), které jsou rovněž významným zdrojem pro obnovu a potenciálně i pro debarierizaci kulturních památek v obcích.

O něco lepší je stav debarierizace kulturních objektů, které jsou v majetku státu nebo vyšších územních celků. Skanzeny a některé významné hrady vlastní nejčastěji stát (prostřednictvím Slovenského národního muzea). Hrady a zámky jsou často ve vlastnictví vyšších územních celků nebo i měst: jejich debarierizace je přitom mimořádně náročná nejen finančně, ale i technicky, protože se obvykle nacházejí v těžko přístupném terénu. Například ľubovnianský hrad, který je vzorový z hlediska debarierizace nejen pro nevidomé a neslyšící, ale i pro autisty apod., zůstává nadále jen částečně dostupný pro vozíčkáře.

Církevní objekty v obcích mají v současnosti nejčastěji alespoň hlavní loď dostupnou pro vozíčkáře, ale i to je jen u zlomku objektů. Dostupnost objektů, ale i obřadů, pro další skupiny osob se smyslovým omezením má stále jen velmi nízkou frekvenci.

Pokud jde o debarierizaci sportovních a rekreačních zařízení, Fond na podporu sportu pravidelně vyhlašuje výzvy na výstavbu, rekonstrukci a modernizaci sportovní infrastruktury, ve kterých je odstraňování bariér oprávněným výdajem. Žadatelem o dotaci může být i obec. Účelem může být rekonstrukce sportovních hal, tělocvičen, stadionů, plováren, výstavba nových sportovišť, ale také jejich úprava pro bezbariérový přístup a využívání (nejen sportovci, ale i diváky), pokud se jedná o modernizaci zařízení. Ministerstvo cestovního ruchu a sportu v roce 2025 vyhlásilo výzvu pro obce do 3 000 obyvatel na obnovu a výstavbu sportovišť. I když výzva nebyla zaměřena speciálně na bezbariérovost, rekonstrukce sportovišť mohou zahrnovat i odstraňování bariér.

Zdroje pro debarierizační projekty mohou obce získat i z jiných nadací (například z Nadace Pontis). Nadace KIA například v roce 2026 realizuje grantovou výzvu Inspirace pohybem 2026, zaměřenou na podporu inkluze ve sportu a zlepšení dostupnosti sportovních aktivit pro všechny, jejíž součástí je i budování a obnova inkluzivních (tedy debarierizovaných) prvků sportovní infrastruktury. Žadateli mohly být i města a obce v Žilinském kraji a výše grantu mohla dosáhnout až 35 000 €.

Nejcitlivější oblastí je však debarierizace zařízení sociálních služeb, která nejčastěji slouží osobám s různými tělesnými, smyslovými a mentálními omezeními, včetně seniorů. Podle § 3 odst. 3 písm. a) bod 1 zákona č. 448/2008 Z. z. o sociálních službách je obec poskytovatelem sociálních služeb v rámci svých samosprávných, tedy tzv. originálních kompetencí. Opět to znamená, že by náklady spojené s výkonem těchto úkolů měly hradit z vlastních příjmů v rámci vlastního rozpočtu – a zde narážíme na omezené zdrojové možnosti, zejména u malých obcí. Debarierizace zařízení, ve kterých jsou tyto služby v obcích poskytovány, by se tak stala nedostupnou, ale i zde existují určité zdroje financování projektů debarierizace objektů sociálních služeb zřizovaných obcemi. Aktuálně Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny poskytuje dotace na základě zákona č. 544/2010 Z. z. o dotacích v působnosti MPSVR SR, kde žadatelem může být i obec na podporu rozvoje sociálních služeb a provádění opatření sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately. Věcně jsou však omezeny jen na vytváření bezbariérového prostředí a na nákup technických zařízení ke zlepšení manipulace s fyzickými osobami s omezenou schopností pohybu. Problematické je zde zúžené chápání debarierizace. I starší metodické příručky (ještě před 10 a více lety) se soustřeďovaly například jen na architektonické bariéry a až novější metodiky se věnují v zařízeních sociálních služeb i odstraňování bariér pro smyslově omezené osoby.

Ještě významnější je oproti výše uvedeným objektům v tom, že se v obcích dají realizovat debarierizační opatření tam, kde obec je vlastníkem těchto objektů. Existuje celá řada příležitostí, kde téměř každá, i ta nejmenší, obec má možnost realizovat taková opatření. Jedná se o debarierizaci veřejných objektů, veřejných prostranství a veřejných komunikací v obci. Především se jedná o pěší komunikace, přechody pro chodce, zastávky silniční hromadné dopravy, parkovací místa, veřejná WC apod. Zde jsou dnes k dispozici kvalitně zpracované a dostupné metodické materiály; ne vždy se jedná o vysokou finanční náročnost; často je možná realizace vlastními technickými kapacitami apod. I když je někdy nezbytná spolupráce se státními orgány (například u dopravních informačních systémů pro sluchově znevýhodněné osoby a celkově při řešení nadobecní dopravní infrastruktury).

Obce tedy na získávání prostředků na debarierizaci různých objektů, které mají ve vlastnictví, zpravidla musí využívat různé externí zdroje. Často je přitom explicitní požadavek, že předkládání projektů do různých výzev je podmíněno tím, že obec má zpracovaný i širší koncepční materiál, ve kterém je problematika debarierizace zakotvena. V praxi jde nejčastěji o programy hospodářského a sociálního rozvoje obce, které jsou dnes na Slovensku standardním nástrojem komunální politiky a ve kterých je často zakotven úkol debarierizovat zařízení sociálních služeb (např. Chorvátsky Grob 2024-2030). Tento typ dokumentů považujeme za vhodnější pro komplexní přístup, který otevírá prostor nejen pro debarierizaci školských či kulturních zařízení, ale také pro debarierizaci navazujících (ale i dalších) veřejných prostranství: chodníků, radnic apod. (Žilina 2025).

Pokud jde o komunitní sociální služby, obce zahrnují debarierizaci do zvláštních komunitních plánů sociálních služeb. V metodice pro jejich přípravu se však přitom přímo uvádí, že je třeba klást důraz na tvorbu bezbariérové infrastruktury, jakož i debarierizaci prostředí včetně škol a dalších zařízení pro širokou veřejnost, což obce promítají v těchto plánech do opatření v podobě vytváření bezbariérových přístupů do veřejných, kulturních a jiných institucí v obci a debarierizace klíčových veřejných prostranství a obecních komunikací (Zvolen 2009, Liptovský Mikuláš 2010, Bátorove Kosihy 2017, Rimavská Baňa 2017, Slavec 2018, Brusno 2018, Modrany 2018. Iža 2018 atd.), ale někdy jen do debarierizace sociálních služeb (Šamorín 2021 atd.). Přestože se přitom předpokládá vícezdrojové financování (dotační zdroje, fondy EU, rozpočet obce apod.), často se právě z důvodu nedostatku zdrojů nedaří tyto plány realizovat, i když v jiných obcích se to daří (Smižany 2020).

V minulosti byla pro obce v tomto směru motivační i soutěž Oskar bez bariér, kterou v letech 2003-2018 vyhlašovalo Združenie miest a obcí (ZMOS) pod záštitou ministra práce, sociálních věcí a rodiny SR. Soutěž byla zaměřena na ocenění měst a obcí, které odstraňovaly bariéry nejen architektonické, ale i mezilidské. Jednalo se o ocenění samospráv, které různými aktivitami, krátkodobými i dlouhodobými projekty, usnadňovaly život všem občanům, zejména hendikepovaným. Samotná soutěž a rovněž poznání příkladů dobré praxe v oblasti sociálních věcí přispívaly již ke zvyšování kvality místního a komunitního života. Samosprávy přihlašovaly své jednorázové aktivity, jakož i dlouhodobé projekty z několika oblastí – například sociálních služeb, sociálněprávní ochrany, krizové intervence či aktivit zaměřených na terénní sociální a komunitní pomoc. Výběrová komise oceňovala samosprávy v kategoriích obcí do 5 000 obyvatel a nad 5 000 obyvatel. Již delší dobu však ZMOS v této aktivitě nepokračuje. Přitom Evropská komise od roku 2010 ve spolupráci s Evropským fórem zdravotního postižení organizuje soutěž o cenu Access City. Jejím cílem je ocenit úsilí měst EU, která přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením přikládají prioritu.

Debarierizace ve své realizační fázi v působnosti měst a obcí tedy naráží na celou řadu subjektivních, ale i objektivních překážek, zejména na nedostatek vlastních finančních zdrojů obcí, na nestabilní a nedostatečnou finanční podporu ze strany státu, často také na absenci kvalitní metodické podpory a podobně. Takto se tyto faktory promítají i do rozhodovacích procesů orgánů města či obce, kde pro debarierizaci chybí dostatečná podpora. Tak tomu bylo například v případě města Pezinok. Šlo o výtah ve Staré radnici, která je také národní kulturní památkou – její debarierizaci jako veřejnou stavbu však poslanci městského zastupitelstva neschválili. Přesto zejména větší města (Trnava, Nitra, Bratislava a podobně) ukazují, že je v jejich politickém myšlení a v rozhodování jejich orgánů dostatek vůle i k prosazování myšlenek debarierizace.

Autor: doc. PhDr. Ing. Stanislav Konečný, PhD. MPA
Katedra veřejné politiky a teorie veřejné správy, Fakulta veřejné správy, Univerzita P. J. Šafárika v Košicích

Seznam bibliografických odkazů

BALUŽINSKÝ, Jozef (ed.). 2019. Múzeá a galérie bez bariér : zborník príspevkov z konferencie venovanej debarierizácii kultúrnych inštitúcií. Dubnica nad Váhom : Dubnické múzeum, 243 s. ISBN 978-80-82000-55-2.

FILIPOVÁ, Mária – WOLEKOVÁ, Helena – PETIJOVÁ, Martina. 2018. Komunitný plán sociálnych služieb. Metodická príručka. Bratislava: SOCIA, 103 s. ISBN 978-80-89851-08-9.

KONEČNÝ, Stanislav – KONEČNÝ, Bruno. 2009. Otvorená komunálna politika : teória a prax. Bratislava : MAYOR, 291 s. ISBN 9788096913336

MAGISTRÁT. 2022. Dekáda pre kultúru. Koncepcia udržateľného rozvoja kultúry Bratislavy 2030. Bratislava: Magistrát hl.m., 389 s. Dostupné na: https://bratislavask.s3.bratislava.sk/upload/KONCEPCIA_KULTURY_2030_48982b6702.pdf

MESTO NITRA. 2019. Stratégia prístupnosti mesta Nitry pre všetkých. (Návrh stratégie zabezpečenia prístupnosti mesta Nitry pre osoby so zdravotným postihnutím, seniorov, ďalšie skupiny obyvateľov a návštevníkov). Nitra: Mestský úrad a Únia nevidiacich a slabozrakých Slovenska, 151 s. Dostupné na: https://nitra.sk/wp-content/uploads/2025/07/Strategia-pristupnosti-mesta-Nitry-pre-vsetkych.pdf

MESTO PEZINOK. 2022. Konsolidovaná výročná správa Mesta Pezinok za rok 2021. Pezinok: Mestský úrad, 41 s. Dostupné na: https://www.pezinok.sk/content/files/zaverecny_ucet2021-5_konsolidovana_sprava.pdf

MESTO ŽILINA. 2025. Schválenie monitorovacej správy o plnení PHRSR za rok 2024. Žilina: Mestský úrad, 37 s. Dostupné na: https://zilina.sk/wp-content/uploads/2025/06/34_Schvalenie-monitorovacej-spravy-PHRSR_2024.pdf

MK SR. 2022. Analýza stavu debarierizácie v cirkvách a náboženských spoločnostiach na Slovensku. Bratislava: Ministerstvo kultúry SR, 52 s. Dostupné na: https://www.culture.gov.sk/wp-content/uploads/2022/05/Debarierizacia_CaNS-1.pdf.

MK SR. 2023. Informácia o stave fyzickej a informačnej debarierizácie v organizáciách v zriaďovateľskej pôsobnosti Ministerstva kultúry Slovenskej republiky (informatívny materiál). Bratislava: Ministerstvo kultúry SR, 38 s. Dostupné na: https://www.culture.gov.sk/wp-content/uploads/2019/12/03-vlastnymat-1.pdf.

MK SR. 2025. Zoznam prvkov debarierizácie. Bratislava: Ministerstvo kultúry, 2 s. Dostupné na: https://www.culture.gov.sk/wp-content/uploads/2025/03/Z1-Priloha-c.-5-vyzvy-Zoznam-prvkov-debarierizacie.pdf?utm_source=copilot.com

MŠVVŠ SR. 2020. Revízia výdavkov na skupiny ohrozené chudobou alebo sociálnym vylúčením. Záverečná správa. Bratislava: Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR, 252 s. Do-stupné na: https://www.minedu.sk/data/att/28f/15944.3bab36.pdf

MŠVVŠ SR. 2022. Manuál debarierizácie škôl a školských zariadení. Bratislava: Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR, 62 s. Dostupné na: https://www.minedu.sk/data/att/e65/24313.fdc147.pdf

NOVACKÁ, Ľudmila a tím. 2026. Manažment atraktivít v cestovnom ruchu : pre potreby zdravotne znevýhodnených návštevníkov. Bratislava : Bratislavská organizácia cestovného ruchu, 70 s. ISBN 9788097312.

OBEC CHORVÁTSKY GROB. 2024. Program hospodárskeho a sociálneho rozvoja obce Chorvátsky Grob na roky 2024 – 2030. Chorvátsky Grob: Obecný úrad, 252 s. Dostupné na: https://www.chorvatskygrob.sk/data/advertisement/chorvatskygrob/468389/179895_phrsr-obce-chorvatsky-grob-2024-2030.pdf

ROLLOVÁ, Lea – ČEREŠŇOVÁ, Zuzana. 2015. Univerzálne navrhovanie objektov komunitných sociálnych služieb. Bratislava: Implementačná agentúra Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny SR, 66 s. ISBN 978-80-970110-4-8.

ROLLOVÁ, Lea a kol. 2015. Tvorba inkluzívneho prostredia v procese deinštitucionalizácie. Brati-slava: Implementačná agentúra Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny SR, 368 s. ISBN: 978-80-970110-5-5.

ROLLOVÁ, Lea a kol 2022. Hodnotenie bezbariérového prístupu budov na Slovensku z hľadiska univerzálneho navrhovania. Bratislava: Socia, 24 s. ISBN 978-80-89851-31-7.