Úvod
Edukace chirurgického pacienta, resp. pacienta při operační terapii, je nezbytnou součástí poskytované ošetřovatelské péče. Zdravotní pracovníci, a tedy i sestry, mají v podmínkách Slovenské republiky stanoveny vzdělávání pacientů zákonem č. 576/2004 Z. z. o zdravotní péči, službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně a doplnění některých zákonů, který mimo jiné definuje, že ošetřovatelská praxe zahrnuje i „výchovu pacienta k podpoře, udržování a obnově zdraví a poskytování informací o potřebné ošetřovatelské péči“ (§ 2, odst. 15, bod c).
V souladu s § 1 odst. 1 f) Vyhlášky č. 95 Ministerstva zdravotnictví Slovenské republiky z 12. března 2018, kterou se stanoví rozsah ošetřovatelské praxe poskytované sestrou samostatně, samostatně na základě indikace lékaře a ve spolupráci s lékařem a rozsah praxe porodní asistence poskytované porodní asistentkou samostatně, samostatně na základě indikace lékaře a ve spolupráci s lékařem, „sestra, která získala odbornou způsobilost k výkonu odborných pracovních činností, v souladu se standardy v ošetřovatelství a v souladu s lékařskou diagnózou samostatně vzdělává osobu, rodinu nebo komunitu o zdravém životním stylu, o režimových opatřeních v souvislosti s ošetřovatelskou péčí se zaměřením na soběstačnost osoby“.
Vzdělávací aktivity sestry u pacienta mají být dokumentovány v edukačním plánu (edukačním záznamu). Edukační plán je „mapou“, která pomáhá dosáhnout stanovených cílů (Mandysová, 2016). Edukační plán (záznam) má obsahovat: úroveň znalostí / dovedností na začátku a na konci edukace, cíle edukace, použité formy a metody edukace, obsah edukace, edukační pomůcky, bariéry edukace, termín edukace, edukační prostředí, vyhodnocení naplnění cílů edukace, podpis sestry a pacienta (Juřeníková, 2010). Tento plán je součástí ošetřovatelské a zároveň zdravotní dokumentace pacienta. „Zdravotní dokumentace je soubor údajů o zdravotním stavu osoby, o zdravotní péči a o službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče této osoby“ (zákon č. 576/2004 Z. z. § 2, odst. 6).
Ošetřovatelská dokumentace představuje „souhrn všech písemných, grafických a dalších záznamů sestry, které souvisejí s poskytováním všeobecné a specializované ošetřovatelské péče sestry nebo porodní asistentky“ (Vicáňová In Žiaková a kol., 2009). Součástí ošetřovatelské dokumentace je edukační záznam obsahující všechny nezbytné údaje, které pomohou zachovat kontinuitu edukace a dávají možnost hodnotit výsledky edukace (Juřeníková, 2010).
Dokumentace edukačního procesu, která je součástí ošetřovatelské dokumentace pacienta, má informační, odbornou, kvalitativní, ekonomickou a právní funkci (Magerčiaková, 2008).
Cíl průzkumu
Cílem průzkumu bylo zjistit, jaká je úroveň údajů týkajících se edukace chirurgických pacientů, resp. pacientů při operační terapii zaznamenaných v ošetřovatelské dokumentaci.
V rámci průzkumu jsme si stanovili následující dílčí cíle:
- zjistit, zda je součástí ošetřovatelské dokumentace pacienta edukační záznam,
- zmapovat, jaká je úroveň dokumentace stanovených edukačních diagnóz,
- zjistit, zda je v ošetřovatelské dokumentaci pacientů evidován poskytnutý písemný edukační materiál,
- ověřit, jaké obsahové zaměření edukace je uvedeno v ošetřovatelské dokumentaci,
- zjistit, zda jsou v ošetřovatelské dokumentaci pacientů uváděny bariéry edukace u konkrétního pacienta,
- zjistit, zda je dokumentována spolupráce s podpůrnými osobami pacienta v edukaci,
- zmapovat, zda jsou údaje v ošetřovatelské dokumentaci pacientů týkající se edukace v souladu s platnou legislativou.
Metodika a soubor
Na sběr údajů byla použita retrospektivní obsahová analýza dokumentů se zaměřením na ošetřovatelskou dokumentaci u hospitalizovaných pacientů. Analýze bylo podrobeno 74 ošetřovatelských dokumentací chirurgických pacientů (23 předoperačně; 51 pooperačně) na třech chirurgických klinikách. Dokumentace byla analyzována u 36 žen (věk: 18 až 85 let, průměrný věk: 47,5 let) a u 38 mužů (věk: 18 až 80 let, průměrný věk: 47,7 let). Před realizací obsahové analýzy dokumentace bylo stanoveno osm oblastí, na které byla analýza zaměřena, a to:
- samostatný edukační záznam jako součást ošetřovatelské dokumentace pacientů,
- dokumentace stanovených edukačních diagnóz,
- formulace edukačních diagnóz,
- evidence poskytnutého písemného edukačního materiálu,
- obsahové zaměření edukace pacienta uvedené v ošetřovatelské dokumentaci,
- bariéry edukace uvedené v dokumentaci,
- spolupráce s podpůrnými osobami pacienta v edukaci,
- vedení údajů o edukaci v souladu s platnou legislativou.
Výsledky
První oblastí, na kterou byla zaměřena analýza, bylo, zda je součástí ošetřovatelské dokumentace chirurgických pacientů samostatný edukační záznam. Tento záznam obsahoval 58 ošetřovatelských dokumentací pacientů, naopak ve 16 dokumentacích takový záznam nefiguroval. V pěti dokumentacích byla edukace pacienta evidována v ošetřovatelském denním záznamu a v 11 dokumentacích pacientů nebyly žádné údaje o edukační činnosti realizované sestrami.
Tabulka 1 Edukační záznam jako součást ošetřovatelské dokumentace pacientů
Další oblastí analýzy bylo dokumentování edukačních diagnóz stanovených u pacientů. Zjistili jsme, že v jedné ošetřovatelské dokumentaci bylo uvedeno od 0 do 7 stanovených edukačních diagnóz. Celkový počet dokumentovaných edukačních diagnóz (sumačně ve všech ošetřovatelských dokumentacích) představoval 128 diagnóz, přičemž průměrný počet byl 1,73 edukační diagnózy na jednu ošetřovatelskou dokumentaci (přepočet na všechny analyzované dokumentace). Při přepočtu výhradně na dokumentace, ve kterých byly uvedeny stanovené edukační diagnózy, byl počet edukačních diagnóz na jednu dokumentaci 2,06 edukačních diagnóz.
Při analýze formulace edukačních diagnóz jsme zjistili, že 48 z nich bylo formulováno správně, přičemž za správně formulovanou edukační diagnózu byla považována ta, která byla uvedena podle Vyhlášky MZ SR č. 306/2005 Z. z., kterou se ustanovuje seznam ošetřovatelských diagnóz, a to Nedostatek znalostí (30 diagnóz) a/nebo Nedostatek informací (18 diagnóz). Naopak 80 edukačních diagnóz nebylo formulováno správně (byly uvedeny jako Edukace o ...).
Tabulka 2 Formulace edukačních diagnóz
Evidenci poskytnutého písemného edukačního materiálu v dokumentaci jsme zjistili ve 33 ošetřovatelských dokumentacích pacientů, přičemž v 17 případech byla uvedena brožura, šesti pacientům byl poskytnut leták, devíti pacientům CD a jednomu pacientovi kniha (konkrétně o onemocnění diabetes mellitus). V 41 dokumentacích pacientů nebyly uvedeny záznamy o poskytnutí písemného edukačního materiálu ze strany sester.
Tabulka 3 Evidence poskytnutého písemného edukačního materiálu v dokumentaci
Analýzou zaměřenou na obsahové zaměření edukace pacienta uvedené v ošetřovatelské dokumentaci jsme zjistili, že v 63 dokumentacích bylo evidováno obsahové zaměření edukace, přičemž součet všech uvedených obsahových zaměření byl 128, a v 11 dokumentacích obsah edukace zaznamenán nebyl.
Tabulka 4 Obsahové zaměření edukace pacienta uvedené v dokumentaci
Záznamy o bariérách edukace pacienta v ošetřovatelské dokumentaci jsme evidovali v 11 dokumentacích, přičemž nejčastější bariérou byla neslyšnost ve čtyřech případech, nespolupráce u tří pacientů, imobilita u dvou pacientů, dezorientace v jednom případě a také jazyková bariéra (cizinec) v jednom případě. Záznamy o bariérách edukace nebyly uvedeny v 63 dokumentacích pacientů.
Tabulka 5 Bariéry edukace uvedené v dokumentaci pacienta
Spolupráce s podpůrnými osobami pacienta v edukaci byla zaznamenána v dokumentaci 21 pacientů, z toho v pěti případech šlo o děti (syn nebo dcera), u čtyř pacientů byl uveden manžel/manželka, u jednoho pacienta bratr a také u jednoho pacienta tlumočník. Ve deseti případech podpůrná osoba nebyla konkretizována. V 53 ošetřovatelských dokumentacích pacientů nebyla uvedena spolupráce s podpůrnými osobami pacienta během edukace.
Tabulka 6 Evidence spolupráce s podpůrnými osobami pacienta
Při analýze vedení údajů o edukaci pacientů v ošetřovatelské dokumentaci v souladu s platnou legislativou jsme zjistili, že ve 63 dokumentacích byla dodržena legislativní ustanovení a záznam o edukaci obsahoval údaje: datum a čas, stručný popis výkonu a vyhodnocení, způsob poučení, identifikaci pacienta, který byl edukován, identifikaci sestry, která realizovala a zaznamenala edukaci pacienta. 11 analyzovaných ošetřovatelských dokumentací neobsahovalo záznam o realizaci edukace pacienta.
Tabulka 7 Vedení údajů o edukaci v souladu s platnou legislativou
Diskuse
„Zdravotní dokumentace je soubor písemných, grafických a dalších údajů o zdravotním stavu osoby. Je neoddělitelnou součástí poskytování zdravotní péče. Součástí zdravotní dokumentace je také ošetřovatelská dokumentace“ (Odborné usměrnění MZ SR o vedení zdravotní dokumentace č. 07594/2009, čl. II, bod 1). Cílem našeho průzkumu bylo zjistit, jaká je úroveň údajů týkajících se edukace chirurgických pacientů, resp. pacientů při operační terapii zaznamenaných v ošetřovatelské dokumentaci.
Poučení pacienta je základem pro udržení zdraví, prevenci nebo zjištění včasných příznaků komplikací, provádění sebeopatrování a zachování soběstačnosti. Každý pacient v každém zdravotnickém zařízení má právo na edukaci. Realizace záznamu o edukaci je důležitá a umožňuje ostatním zdravotnickým pracovníkům zjistit, co už pacient ví, a jaké záležitosti je třeba více objasnit. Také slouží jako záznam, na který je možné se oprít v případě, že pacient podá podnět v případě, že došlo k poškození jeho zdraví tím, že mu neposkytly adekvátní nebo žádné instrukce (Kolektiv autorů, 2002).
První dílčí cíl byl zaměřen na zjištění, zda je součástí ošetřovatelské dokumentace chirurgických pacientů samostatný edukační záznam. Tento záznam obsahoval 58 ošetřovatelských dokumentací pacientů z celkového počtu 74 dokumentací. V pěti dokumentacích byla edukace pacienta evidována v ošetřovatelském denním záznamu a v 11 dokumentacích pacientů nebyly žádné údaje o edukaci pacienta sestrou. Jak uvádí Juřeníková (2010), součástí zdravotní dokumentace by měl být edukační záznam, který umožňuje a podporuje kontinuitu edukace, informuje všechny členy multidisciplinárního týmu o stavu edukace, napomáhá k soustavnosti edukace, zefektivňuje edukaci, umožňuje včas odhalit možné problémy v oblasti edukace, chrání zdravotnický personál před trestním stíháním a usnadňuje hodnocení edukace. Hinkle, Cheever et al. (2018) uvádějí, že sestry vytvářejí individuální edukační plán tak, aby odpovídal požadavkům pacienta na učení.
Prostřednictvím druhého cíle průzkumu jsme se zaměřili na analýzu úrovně dokumentace edukačních diagnóz stanovených u chirurgických pacientů. Zjistili jsme, že v jedné ošetřovatelské dokumentaci bylo uvedeno od 0 do 7 stanovených edukačních diagnóz. Při přepočtu výhradně na dokumentace, v nichž byly uvedeny stanovené edukační diagnózy, byl počet edukačních diagnóz na jednu dokumentaci 2,06 edukačních diagnóz. Při plánování edukace sestra vychází z ošetřovatelských diagnóz a stanovení si priorit pro učení pacienta nebo jeho rodiny (Nemcová, 2010). Na základě posuzování pacienta a v návaznosti na získané informace sestra stanoví vzdělávací – znalostní diagnózu, která je specifikací potřeb pacienta. Jedná se o řešení deficitu nebo modifikace znalostí, dovedností nebo postojů (Magurová, Majerníková, 2009). Při analýze formulace edukačních diagnóz jsme zjistili, že 48 z nich bylo formulováno správně, přičemž za správně formulovanou edukační diagnózu byla považována ta, která byla uvedena podle Vyhlášky MZ SR č. 306/2005 Z. z., kterou se ustanovuje seznam ošetřovatelských diagnóz, a to Nedostatek znalostí (30 diagnóz) a/nebo Nedostatek informací (18 diagnóz). Naopak 80 edukačních diagnóz nebylo formulováno správně, protože bylo uvedeno pouze slovní spojení např. Edukace o ošetření operační rány. Ošetřovatelské diagnózy zahrnující potřebu poznání nebo učení pacienty mohou být formulovány jako primární problém, příčina problému nebo jsou součástí jiných ošetřovatelských diagnóz, které vyžadují edukační intervence (Nemcová, 2010). Je však otázkou, zda je ustanovení vyhlášky obsahující seznam ošetřovatelských diagnóz vhodné a správné, protože diagnóza Nedostatek informací není ve své podstatě edukační diagnózou, neboť edukace není pouhé podávání informací ani jednoduché poučení o konkrétní věci (Vondráček a kol., 2011).
V souladu s dalším cílem průzkumu jsme zjišťovali evidenci poskytnutého písemného edukačního materiálu pacientům v jejich ošetřovatelské dokumentaci. Poskytnutý materiál byl uveden ve 33 ošetřovatelských dokumentacích pacientů, což představuje méně než polovinu analyzovaných záznamů pacientů. Uvedené zjištění nasvědčuje nízkému využívání písemných edukačních materiálů v ošetřovatelské praxi nebo podceňování evidence využití uvedených materiálů. Přitom kvalitně zpracovaný písemný informační, resp. edukační materiál může přispět k menší časové náročnosti edukace a tím ke snížení pracovní zátěže sester (Magerčiaková, 2008).
Při analýze obsahového zaměření edukace pacienta uvedeného v ošetřovatelské dokumentaci jsme zjistili, že v 63 dokumentacích bylo evidováno obsahové zaměření edukace, naopak v 11 dokumentacích obsah edukace zaznamenán nebyl. Tento fakt neznamená, že sestry poučení pacientů nerealizují, ale spíše podceňují záznamy o realizovaných edukačních aktivitách. Ošetřovatelská dokumentace slouží jako zdroj informací o potřebách jednotlivce, cílech ošetřovatelské péče, o péči samotné a jejích výsledcích, včetně záznamu o poučení pacienta (Jaklová, Kovaříková, 2017). Součástí záznamu o poučení pacienta by mělo být i obsahové zaměření realizované edukace.
Záznamy o bariérách edukace pacienta v ošetřovatelské dokumentaci byly také jedním z cílů naší analýzy. Písemnou evidenci takového typu jsme zjistili v 11 dokumentacích, přičemž nejčastější bariérou byla neslyšnost, nespolupráce a imobilita pacienta. Záznamy o bariérách edukace nebyly uvedeny v 63 dokumentacích pacientů. Mandysová (2016) uvádí, že při edukaci pacientů je možné identifikovat řadu překážek, které tento proces ztěžují. Překážky se mohou lišit podle toho, zda se na ně pohlíží z pohledu pacienta nebo sestry. Existují i další objektivní faktory negativně ovlivňující proces edukace.
Dokumentaci spolupráce s podpůrnými osobami pacienta v průběhu edukace jsme chtěli zjistit v duchu dalšího cíle průzkumu. Tato kooperace byla zaznamenána v dokumentaci 21 pacientů. Ve 53 ošetřovatelských dokumentacích pacientů nebyla uvedena spolupráce s podpůrnými osobami pacienta během edukace, což může představovat objektivní údaj, ale může to také znamenat neevidování spolupráce sester s rodinou pacienta při edukačních aktivitách. Monahan et al. (2007) uvádějí, že výuka pacienta a jeho rodiny je neoddělitelnou a důležitou součástí ošetřovatelské péče v předoperačním a pooperačním období. Zdravotní a psychický stav chirurgického pacienta často vyžaduje kooperaci a zapojení podpůrných osob do edukace, a to i v kontextu stále se zkracující doby hospitalizace a čím dále častějších operačních výkonů realizovaných v rámci pracovišť jednodenní chirurgie. Obzvláště důležitá je spolupráce s rodinou pacienta u starších pacientů, kteří i vzhledem k demografickému vývoji představují početnou skupinu pacientů hospitalizovaných na chirurgických pracovištích. V této souvislosti Škrla, Škrloová (2003) uvádějí, že edukace seniora bez spolupráce rodiny je téměř vždy určena k neúspěchu.
Zmapovat, zda jsou údaje v ošetřovatelské dokumentaci pacientů týkající se edukace v souladu s platnou legislativou, bylo také součástí jimi realizované analýzy. V této souvislosti jsme zjistili, že v 63 dokumentacích byla dodržena legislativní ustanovení a záznam o edukaci obsahoval údaje: datum a čas, stručný popis výkonu a vyhodnocení, způsob poučení, identifikaci pacienta, který byl edukován, identifikaci sestry, která realizovala a zaznamenala edukaci pacienta. 11 analyzovaných ošetřovatelských dokumentací neobsahovalo záznam o realizaci edukace pacienta. Sestry denně ve značné míře realizují edukaci pacientů. Důsledná a přesná dokumentace edukace je důležitá z hlediska komunikace a kontinuity poučení pacienta. Nedostatečná dokumentace edukačních aktivit degraduje tento důležitý aspekt ošetřovatelské péče. V ošetřovatelské dokumentaci by měly být zaznamenány tyto údaje:
- formální (plánovaná) i neformální (neplánovaná) edukace pacienta,
- materiály a pomůcky použité v edukaci (písemné, vizuální, verbální, audiovizuální a instruktážní),
- zapojení pacienta a/nebo rodiny,
- hodnocení edukačních cílů, ověření souhlasu s porozuměním a učením pacienta,
- následné požadavky z hlediska edukace (Documentation Guidelines for Registered Nurses, 2012).
Zápis do zdravotní dokumentace je v podmínkách Slovenské republiky vymezen v § 21 zákona č. 574/2004 Z.z., v němž se v odst. 1 uvádí: „Zápis do zdravotní dokumentace obsahuje: a) datum a čas zápisu, b) způsob poučení, obsah poučení, odmítnutí poučení, informovaný souhlas, odmítnutí informovaného souhlasu a odvolání informovaného souhlasu, c) datum a čas poskytnutí zdravotní péče, pokud je odlišný od data a času zápisu, d) rozsah poskytnuté zdravotní péče a služeb souvisejících s poskytováním zdravotní péče, e) výsledky dalších vyšetření, pokud jsou součástí poskytované zdravotní péče, o které se provádí zápis, f) identifikaci ošetřujícího zdravotníka, g) identifikaci osoby, které byla zdravotní péče poskytnuta.“
Podle článku V, odst. 5 odborného usměrnění MZ SR o vedení zdravotní dokumentace ve vztahu k vedení zdravotní dokumentace v rozsahu ošetřovatelské péče „Zápis o provedeném výkonu obsahuje: a) datum a čas, b) stručný popis výkonu a vyhodnocení, c) čitelný podpis sestry, porodní asistentky nebo zdravotnického asistenta.“
Závěr
Edukativní proces by sestra neměla podceňovat a měla by se na něj připravit. Na některých pracovištích se řídí dokumentací, která je pro tento účel používána (Krátká, 2016). Je vhodné, aby i chirurgická pracoviště měla edukační záznam jako formulář, který přispívá ke zjednodušení práce sester a námaha na jeho vyplnění je vyvážená jeho přínosem (Vondráček, Wirthová, 2008). Formulář zároveň motivuje sestry k tomu, aby důsledně a odpovědně vedly záznamy o všech edukačních aktivitách u pacientů v návaznosti na odpovědně implementovaný edukační proces, včetně dokumentace bariér edukace, spolupráce s podpůrnými osobami pacienta, poskytnutí písemného edukačního materiálu nebo dalších důležitých údajů, které mohou být cenné i pro ostatní členy multidisciplinárního týmu s cílem zajistit efektivitu a kontinuitu edukace chirurgického pacienta. Formulář pro dokumentování edukace má být neoddělitelnou součástí ošetřovatelské dokumentace pacienta. Je nevhodné, pokud se odpovědnost za edukaci a její zaznamenávání odděluje od péče o pacienta. Pokud se edukace chápe jako něco, co vyžaduje práci navíc, pak je obtížné dosahovat očekávání v chování pacienta nebo rodiny (Nemcová, 2010). Obzvláště významným aspektem edukačních záznamů je právní ochrana sester. Z každého edukačního záznamu by mělo být zřejmé, o čem a v jakém rozsahu byl pacient poučen.
Autorka: PhDr. Mgr. Mariana Magerčiaková, PhD., MPH Katolícka univerzita v Ružomberku, Fakulta zdravotníctva, Katedra ošetřovatelství
Seznam bibliografických odkazů
Documentation Guidelines for Registered Nurses. [online], 2012. College of Registered Nurses of Nova Scotia, 31 s. cit. 25.6.2021. Dostupné na internete: https://www.nscn.ca/ professional-practice/practice-support/practice-support-tools/documentation/documentation-guidelines-nurses
HINKLE, J. L., CHEEVER, K. H. 2018. Textbook of Medical-Surgical Nursing. Philadelphia: Wolters Kluwer, 2018, p. 2212. ISBN 978-1-4963-5513-3.
JAKLOVÁ, M., KOVAŘÍKOVÁ, J. 2017. Ošetřovatelský proces a jeho dokumentace v ošetřovatelské praxi. In: Ošetřovatelství 2020 – trendy, změny a budoucnost, sborník vědeckých prací. Piešťany: Slovenské liečebné kúpele Piešťany, 2017, s. 124 – 132. ISBN 978-80-8132-166-5.
JUŘENÍKOVÁ, P. 2010. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada Publishing, 2010, 80 s. ISBN 978-80-247-2171-2.
KOLEKTIV AUTORŮ. 2002. Průvodce ošetřovatelskou dokumentací od A po Z. Praha: Grada Publishing, 2002, 392 s. ISBN 978-80-247-0278-9.
KRÁTKÁ, A. 2016. Základy pedagogiky a edukace v ošetřovatelství. Zlín: Univerzita T. Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, 2016, 76 s. ISBN 978-80-7454-635-8.
MAGERČIAKOVÁ, M. 2008. Edukace v ošetřovatelství 1. Ružomberok: VERBUM - vydavateľstvo KU, 2008, 106 s. ISBN 978-80-8084-221-5.
MAGUROVÁ, D., MAJERNÍKOVÁ, Ľ. 2009. Edukace a edukační proces v ošetřovatelství. Martin: Osveta, 2009, 155 s. ISBN 978-80-8063-326-4.
MANDYSOVÁ, P. 2016. Příprava na edukaci v ošetřovatelství. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2016, 82 s. ISBN 978-80-7395-971-5.
MONAHAN, F. D., NEIGHBORS, M., GREEN, C. J. 2007. Medical-Surgical Nursing. St. Louis, Missouri: Mosby Elsevier, 2007, p. 2067. ISBN 978-0-7234-3456-6.
NEMCOVÁ, J., HLINKOVÁ, E. a kol. 2010. Moderní edukace v ošetřovatelství. Martin: Osveta, 2010, 259 s. ISBN 978-80-8063-321-9.
Odborné usměrnění MZ SR o vedení zdravotní dokumentace č. 07594/2009.
ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M. 2003. Kreativní ošetřovatelský management. Praha: Advent-Orion, 2003, 477 s. ISBN 80-7172-841-1.
VONDRÁČEK, L., WIRTHOVÁ, V. 2008. Sestra a její dokumentace. Návod pro praxi. Praha: Grada Publishing, 2008, 88 s. ISBN 978-80-247-2763-9.
VONDRÁČEK, L., WIRTHOVÁ, V., PAVLICOVÁ, J. 2011. Základy praktické terminologie pro sestry. Příručka pro výuku a praxi. Praha: Grada Publishing, 2011, 136 s. ISBN 978-80-247-3697-6.
Vyhláška č. 95/2018 Z. z. Ministerstva zdravotnictví Slovenské republiky z 12. března 2018, kterou se stanoví rozsah ošetřovatelské praxe poskytované sestrou samostatně, samostatně na základě indikace lékaře a ve spolupráci s lékařem a rozsah praxe porodní asistence poskytované porodní asistentkou samostatně, samostatně na základě indikace lékaře a ve spolupráci s lékařem.
Vyhláška MZ SR č. 306/2005 Z. z., kterou se ustanovuje seznam ošetřovatelských diagnóz.
Zákon č. 576/2004 Z. z. o zdravotní péči, službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně a doplnění některých zákonů.