Bezpečnost pacientů je jedním ze základních pilířů kvalitní zdravotní péče a její zajištění představuje neoddělitelnou součást práce sester. NU, definované jako nežádoucí situace, které způsobují újmu pacientovi, mohou mít fyzické, psychické, emocionální i finanční důsledky (Giardina et al., 2020). Nejčastěji jsou spojovány s vyčerpaností personálu, nedodržováním standardů, chybami v komunikaci a vysokým pracovním zatížením (Zanetti et al., 2021; Floréz, López, Bernal, 2022; Al-Mugheed et al., 2022). Studie autorů Moosavi et al. (2023), Gao et al. (2019) a Rafter et al. (2019) jednoznačně poukazují na to, že značná část NU je preventabilní. Jejich přetrvávající výskyt odhaluje nedostatky v implementaci kultury bezpečnosti pacienta. Právě sestry, jak upozorňují Zhu et al. (2020) a Archer (2017), představují zásadní úlohu v identifikaci, dokumentování a hlášení nežádoucích událostí, čímž vytvářejí předpoklad pro zlepšení systému. Efektivní a systematické hlášení poskytuje zdravotnickým zařízením cenné údaje o výskytu rizik a umožňuje zavedení nápravných opatření s cílem jejich eliminace (Abreu, 2021). Jak doplňuje Floréz, López, Bernal (2022), NU se sice mohou vyskytnout i při dodržování ošetřovatelských standardů, avšak postoj sester k jejich identifikaci a následné prevenci hraje významnou roli v kontinuálním zvyšování kvality a bezpečnosti poskytované péče.

Cíl

Cílem naší studie bylo analyzovat postoje sester k rizikovým faktorům vzniku NU.

Soubor a metodika

Do výběrového souboru bylo zařazeno 200 sester pracujících na lůžkových odděleních zdravotnických zařízení. Sestry byly nejvíce zastoupeny ve věkové skupině 50 a více let (39,5 %). Vysokoškolské vzdělání I. stupně mělo 80 sester (40 %). Odbornou praxi v trvání 11 a více let vykonávalo 116 sester (58 %). Nejvíce sester působilo na interním oddělení (30,5 %), následovalo chirurgické oddělení (23 %) a oddělení dlouhodobě nemocných (17 %). Metodou sběru dat byl dotazník vlastní konstrukce, zaměřený na příčiny, hlášení a řešení NU. Dotazník byl administrován v tištěné formě, obsahoval 24 položek a pětistupňovou Likertovu škálu zaměřenou na posouzení souhlasu s uvedenými výroky. Sběr údajů probíhal v měsících květen a červen 2024, po udělení souhlasu s realizací průzkumu ve zdravotnických zařízeních ve Velkém Krtíši, Levicích a Žiaru nad Hronom. Celkově bylo distribuováno 250 dotazníků, z nichž 200 (80 %) bylo zcela vyplněno a zahrnuto do studie. Pro statistickou analýzu a zpracování dat jsme použili program SPSS Statistics verze 26. Provedli jsme deskriptivní statistickou analýzu dat pomocí četností (n), aritmetického průměru (x̄) a směrodatné odchylky (sd). K ověření rozdílů mezi skupinami byl použit neparametrický Kruskal-Wallisův test. Statistickou významnost jsme hodnotili na hladině p = 0,05.

Výsledky

Tabulka 1 Vnímání rizikových faktorů vzniku NU podle věku sester

Tabulka 1 zobrazuje průměrné hodnoty jednotlivých rizikových faktorů vzniku NU v ústavní péči podle věkových skupin sester. Všechny věkové skupiny se shodly v tvrzení, že únava a vyčerpanost představuje významný faktor vzniku NU. Nejvyšší průměr v této položce uvedly sestry ve věku 41–50 let (x̄ = 4,06), což může naznačovat, že s přibývajícím věkem narůstá citlivost na tento rizikový faktor. Naopak nejnižší průměr uvedla skupina 31–40 let (x̄ = 3,64). Navzdory těmto rozdílům nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly mezi věkovými skupinami (p = 0,804). Věková skupina 41–50 let zároveň nejvýrazněji poukazovala na nesoustředěnost při práci jako faktor, který ovlivňuje vznik NU (x̄ = 3,73). Sestry ve věku 50 a více let zase nejvýše hodnotily položku týkající se rychlého pracovního tempa (x̄ = 3,66), které podle nich vytváří podmínky pro vznik NU. Naopak všechny věkové skupiny se shodly v názoru, že nedodržování standardu péče nemá zásadní vliv na vznik NU, neboť hodnoty se pohybovaly pod průměrem x̄ = 3,25 a statistická významnost byla též neprokázána (p = 0,231). I když se v souboru respondentů (n = 200) nepotvrdily statisticky významné rozdíly mezi věkovými skupinami (všechny p-hodnoty překročily hranici 0,05), rozdíly v průměrných hodnotách poukazují na existenci určitých věkově podmíněných trendů v tom, jak sestry vnímají jednotlivé rizikové faktory vzniku nežádoucích událostí.

Tabulka 2 Vnímání rizikových faktorů vzniku NU podle délky praxe sester

Tabulka 2 znázorňuje, jak sestry s různou délkou praxe vnímají jednotlivé rizikové faktory vzniku NU v ústavní péči. Nejvyšší průměr ve všech položkách byl zaznamenán u sester s delší praxí (11 let a více). Tyto sestry nejčastěji označovaly vyčerpanost a únavu (x̄ = 3,96) jako významný rizikový faktor pro vznik NU. Podobně i rychlé pracovní tempo (x̄ = 3,54) bylo v této skupině hodnoceno jako druhý nejvýznamnější faktor. Dalším faktorem je nesoustředěnost při podávání léků, kterou uvedly sestry s délkou praxe 6–10 let (x̄ = 3,64). Sestry s nejkratší praxí (0–5 let) také vnímaly únavu a vyčerpanost jako rizikový faktor (x̄ = 3,83), avšak celkově uváděly nižší hodnoty průměrů v ostatních oblastech. Zajímavým zjištěním byl faktor „nedodržování standardu péče", u kterého se projevila hraniční statistická významnost (p = 0,052). Zatímco sestry s praxí 0–5 let tento faktor vnímaly nejméně jako rizikový (x̄ = 2,81), sestry s 11 a více lety praxe mu přikládaly vyšší váhu (x̄ = 3,17). Naopak ostatní zkoumané faktory nevykazovaly statisticky významné rozdíly mezi skupinami, což potvrzují p-hodnoty vysoko nad hranicí významnosti (p > 0,05).

Diskuse

Poznáním závažnosti a prevence rizikových faktorů pro vznik NU se vytváří prostor pro implementaci efektivních strategií zaměřených na jejich eliminaci. Naše zjištění ukázala, že mezi nejvýznamnější faktory, které sestry v ústavní péči vnímají jako přispívající ke vzniku NU, patří zejména vyčerpanost a únava, nesoustředěnost při podávání léků a rychlé pracovní tempo. Nejvyšší shodu mezi sestrami jsme zaznamenali právě u faktoru únavy a vyčerpání, který byl vnímán jako nejkritičtější napříč všemi sledovanými skupinami. Nejvyšší průměrné hodnoty uváděly sestry ve věku 41–50 let (x̄ = 4,06), s délkou praxe nad 11 let (x̄ = 3,96). Tento trend potvrzuje i studie Catania et al. (2024), která zaznamenala 36 % sester s vysokým emočním vyčerpáním (skóre >27), přičemž průměrné skóre vyčerpání bylo 22,9 (±12,6). Podobně Dall'Ora et al. (2020) identifikuje vyhoření jako důsledek vysokého pracovního napětí, nízké podpory a špatné interpersonální spolupráce, což negativně ovlivňuje kvalitu poskytované péče a zvyšuje výskyt NU.

Druhým nejvýraznějším faktorem, který se ukázal jako významný z hlediska vnímání rizika vzniku NU, byla nesoustředěnost při podávání léků. Nejvyšší hodnoty zaznamenaly sestry ve věku 41–50 let (x̄ = 3,73), s délkou praxe 6–10 let (x̄ = 3,64). Tyto výsledky jsou v souladu se studií Mikos et al. (2020), která identifikovala 20,2 % NU spojených s farmakoterapií. Panagioti et al. (2019) ve svém výzkumu prokázal, že až 39 % NU souviselo s léky a 22,7 % by se dalo předejít. Catania et al. (2024) navíc doplňuje, že k záměně léků může dojít v důsledku vyčerpání, což přímo navazuje na naše zjištění související s únavou. Tyto faktory se úzce vážou i na další rizikový faktor identifikovaný v naší studii, a to rychlé pracovní tempo, které nejvýrazněji vnímaly jako problematické sestry ve věku 50 a více let (x̄ = 3,66) a s praxí nad 11 let (x̄ = 3,54). Zajímavé je, že naše výsledky jsou v rozporu se závěrem Al-Mugheeda et al. (2022), který tvrdil, že sestry s kratší praxí pociťují vyšší pracovní zátěž. Tento rozpor lze vysvětlit rozdílným pracovním prostředím, organizační kulturou či subjektivním vnímáním náročnosti práce u méně zkušených sester.

V naší studii se ukázalo, že nedodržování standardu péče není vnímáno jako významný rizikový faktor v celé populaci sester (x̄ < 3,25). Sestry s praxí 0–5 let tento faktor vnímaly nejméně jako rizikový (x̄ = 2,81), sestry s 11 a více lety praxe mu přikládaly vyšší váhu (x̄ = 3,17). Tento rozdíl může naznačovat, že s rostoucími zkušenostmi si sestry uvědomují větší význam dodržování ošetřovatelských standardů a jejich vliv na bezpečnost pacienta. Zjištěna byla hraniční statistická významnost (p = 0,052). Zaneti et al. (2021) uvádějí, že až 33,7 % NU bylo přímo spojeno s nedodržováním standardů, přičemž až 58,3 % z nich bylo možné předejít. Podobně i Nantssupawat et al. (2022) potvrzují, že dodržování standardů má zásadní význam pro bezpečnost pacienta a kvalitu péče. Nedodržování standardů však často souvisí s dalším významným faktorem, kterým je nevyhovující poměr pacientů a personálu. I naše zjištění poukázala na to, že tento nepoměr je vnímán jako rizikový zejména u sester s délkou praxe 11 a více let (x̄ = 3,44) a ve věku 41–50 let (x̄ = 3,33). Výsledky podporují závěry Kiviliene et al. (2024), podle kterých je zvýšený personální poměr spojen s nižším výskytem NU. Nantssupawat et al. (2022) rovněž prokázali, že vyšší počet pacientů na jednu sestru vede ke zhoršené kvalitě péče, vyšší chybovosti a nespokojenosti sester. Wang et al. (2020) navíc doplnil, že slabá struktura a početnost ošetřovatelského personálu přímo souvisí s počtem pádů a dekubitů v ústavní péči.

Závěr

Výsledky studie potvrdily, že sestry jako přímé poskytovatelky péče vnímají nejvýraznější rizikové faktory vzniku NU zejména ve formě únavy, vyčerpání, nesoustředěnosti a rychlého pracovního tempa. Vnímání těchto faktorů bylo ovlivněno délkou odborné praxe a věkem sester, což poukazuje na potřebu cílené podpory v jednotlivých fázích profesního života. Na základě zjištění se domníváme, že systematické snižování rizik prostřednictvím efektivního řízení pracovní zátěže, podpory bezpečnostní kultury a zlepšování organizačního prostředí může významně přispět k eliminaci výskytu NU. Důležitou součástí těchto opatření je také vytváření podmínek pro otevřené, neformální a podpůrné prostředí hlášení NU bez sankcí. Sestry jako odborně způsobilé osoby hrají zásadní roli nejen v identifikaci rizik, ale také v aktivní účasti na tvorbě strategií prevence NU. Povzbuzení jejich participace a budování důvěry představují základní předpoklady pro udržení kvality, bezpečnosti a kontinuity péče.

Autorky: prof. PhDr. Mária Kilíková, PhD., MPH PhDr. Tatiana Katriňáková PhDr. Monika Štefanová VŠZaSP sv. Alžběty v Bratislavě n.o. Detašované pracoviště bl. Sáry Salkaházi v Rožňavě

Seznam bibliografických odkazů

ABREU, Tamu. 2021. Adverse event reporting and root cause analysis. In American Nurse Journal. [online] 2021, vol. 16, no. 6. [cit.2025-04-06]. p. 44–46. Dostupné na internete: ˂https://www.myamericannurse.com/wp-content/uploads/2021/04/an6-Root-cause.pdf˃ ISSN 2688-5757.

AL-MUGHEED, Khalid et al. 2022. Patient Safety Attitudes among Doctors and Nurses: Associations with Workload, Adverse Events, Experience. In Healthcare (Basel). [online] 2022, vol. 10, no. 4. [cit. 2025-04-05]. p. 631. Dostupné na internete: ˂https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35455809/˃ ISSN 2227-9032.

ARCHER, Stephanie et al. 2017. Development of a theoretical framework of factors affecting patient safety incident reporting: a theoretical review of the literature. In BMJ Open. [online] 2017, vol. 27, no. 7(12) [cit. 2025-04-06]. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29284714/˃ISSN 2044-6055

CATANIA, Gianluca et al. 2024. Nurses' intention to leave, nurse workload and in-hospital patient mortality in Italy: A descriptive and regression study. In Health Policy. [online] 2024, vol. 143. [cit. 2025-04-06]. p. 105032. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38460274/˃ ISSN 0168-8510.

DALL'ORA, Chiara et al. 2020. Burnout in nursing: a theoretical review. In Human Resources for Health. [online] 2020, vol. 18, no. 1. [cit. 2025-04-05]. p. 41. Dostupné na internete: ˂https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32503559/˃ ISSN 1478-4491.

FLÓREZ, Fredy – LÓPEZ, Lucelly – BERNAL, Catalina. 2022. Prevalence of adverse events and their manifestations in health professionals as second victims. In Biomedica. [online] 2022, vol. 42, no. 1. [cit. 2025-04-05]. p. 184–195. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35471180 ISSN 0120-4157.

GAO, Xinqiang, et al. 2019. Implications from China patient safety incidents reporting system. In Therapeutics and Clinical Risk Management. [online] 2019, vol. 15. [cit. 2025-04-05]. p. 259–267. Dostupné na internete: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6371930/˃ ISSN 1176-6336.

GIARDINA, Traber D. et al. 2020. Health Care Provider Factors Associated with Patient-Reported Adverse Events and Harm. In Joint Commission Journal on Quality and Patient Safety. [online] 2020, vol. 46, no. 5. [cit. 2025-04-05]. p. 282–290. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32362355 ISSN 1553-7250

KIVILIENE, Juste et al. 2024. The Relationship between Clinical Environment and Adverse Events Reporting: Evidence from Lithuania. In Healthcare (Basel). [online] 2024, vol. 12, no. 2. [cit. 2025-04-05]. p. 252. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38275531 ISSN 2227-9032

MIKOS, Marcin et al. 2020. Occurrence of adverse events in the activity of hospital wards in the opinions of doctors and nursing management staff. In Annals of Agricultural and Environmental Medicine. [online] 2020, vol. 27, no. 2. [cit. 2025-04-06]. p. 306–309. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32588611 ISSN 1232-1966.

MOOSAVI, Saeideh et al. 2023. The relationship between patient safety culture and adverse events in Iranian hospitals: a survey among 360 nurses. In Patient Safety in Surgery. [online] 2023, vol. 17, no. 1, [cit. 2025-04-05]. p. 20. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37496060 ISSN 1754-9493.

NANTSUPAWAT, Apiradee et al. 2022. Nurse staffing, missed care, quality of care and adverse events: A cross-sectional study. In Journal of Nursing Management. [online] 2022, vol 30, no. 2, [cit. 2025-04-05]. p. 447–454. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34719833 ISSN 0966-0429.

PANAGIOTI, Maria et al. 2019. Prevalence, severity, and nature of preventable patient harm across medical care settings: systematic review and meta-analysis. In BMJ. [online] 2019, vol. 366, no. l4185. [cit. 2025-04-05]. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31315828 ISSN 1756-1833.

RAFTER, Natasha et al. 2017. The Irish National Adverse Events Study (INAES): the frequency and nature of adverse events in Irish hospitals—a retrospective record review study. In BMJ Quality & Safety. [online] 2017, vol. 26, no. 2. [cit. 2025-04-06]. p. 111–119. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26862223 ISSN 2044-5415.

WANG, Limin et al. 2020. The effect of nurse staffing on patient-safety outcomes: A cross-sectional survey. In Journal of Nursing Management. [online] 2020, vol. 28, no. 7. [cit. 2025-04-06]. p. 1758–1766. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32853457 ISSN 1365-2834.

ZANETTI, Ariane Cristina Barboza et al. 2021. Incidence and preventability of adverse events in adult patients admitted to a Brazilian teaching hospital. In PLoS One. [online] 2021, vol. 16, no. 4, s. e0249531. [cit. 2025-04-05]. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33857137 ISSN 1932-6203.

ZHU, Lin et al. 2020. Extension to 'combined SNA and LDA methods to understand adverse medical events': Doctor and nurse perspectives. In International Journal of Risk & Safety in Medicine. [online] 2020, vol. 31, no. 4. [cit. 2025-04-06]. p. 221–246. Dostupné na internete: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32538872 ISSN 0924-6479.