Sociální práce jako pomáhající profese hraje klíčovou roli v podpoře jednotlivců s duševními poruchami, jejich rodin a širší komunity. Zvyšující se výskyt duševních poruch, změna společenského vnímání duševního zdraví a potřeba multidisciplinární spolupráce zvyšují nároky na profesní přípravu budoucích sociálních pracovníků. Proto formování studentů sociální práce musí být systematickým procesem, který zahrnuje nejen teoretické znalosti, ale také rozvoj osobnostních kompetencí, měkkých dovedností a schopnost reflektovat vlastní postoje vůči klientům s duševním onemocněním.

Práce s lidmi trpícími duševními poruchami představuje specifickou oblast sociální práce, která vyžaduje citlivé vyvažování profesních principů a lidského přístupu. Studenti, kteří se na tuto profesi připravují, čelí výzvě porozumět komplexnosti duševních poruch – jejich biomedicínskému, psychologickému a sociálnímu rozměru.

1. Lidé s duševními poruchami jako klienti sociální práce

Podle WHO je zdraví stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, nejen nepřítomnost nemoci. Tato definice nesleduje výhradně objektivní ukazatele zdraví; spoléhá se také na subjektivní vnímání zdraví jednotlivcem. Nevýhodou je naznačení ideálního stavu, spíše než přesná a formální definice pojmu (Hegyi et al., 2011). Zdraví je výsledkem vztahů mezi lidským organismem a determinanty zdraví (Behunová, Rabenseiferová, Šuvada, 2021). Je výsledkem vztahů mezi lidským organismem a sociálně-ekonomickými, fyzikálními, chemickými a biologickými faktory životního prostředí, pracovního prostředí a způsobu života (Zákon 596/2002). Zdraví představuje soubor dovedností člověka zvládat nároky vnitřního a vnějšího prostředí (Bočáková et al., 2021).

Duševní zdraví lze chápat jako nepřítomnost duševních poruch, což je nejužší chápání a odpovídá možnostem psychiatrie a primární prevence. Duševní zdraví lze chápat jako schopnost překonat i nadměrné podněty vnitřního a vnějšího prostředí a adekvátně na ně reagovat. Toto chápání přesahuje možnosti psychiatrie, protože péče patří nejen medicíně, ale také jiným humanitním vědám. Duševní zdraví lze také definovat jako stav rovnováhy mezi jednotlivcem a okolním světem. Zdraví a nemoc jsou pouze součástí jeho existence. Péče o zdraví patří do zdravotnických služeb až sekundárně, protože primárně patří celé společnosti a každému jednotlivci individuálně (Kafka et al., 1998).

Mezinárodní klasifikace nemocí řadí Duševní poruchy a poruchy chování do následujících skupin: F00-F09 Organické duševní poruchy včetně symptomatických (demence u Alzheimerovy nemoci, demence u Parkinsonovy nemoci, delirium způsobené alkoholem nebo jinými psychoaktivními látkami,...), F10-F19 Duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním alkoholu, opiátů, kanabinoidů, sedativ nebo hypnotik, kokainu, halucinogenů, těkavých rozpouštědel,...), F20-F29 Schizofrenie, schizotypální poruchy a poruchy s bludy (schizofrenie, schizotypální poruchy, poruchy s bludy, schizoafektivní poruchy,...), F30-F39 Afektivní poruchy [poruchy nálady] (mánie, bipolární afektivní porucha, deprese,...), F40-F48 Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy (fobická úzkostná porucha, úzkostná porucha, obsedantně-kompulzivní porucha, akutní stresová reakce, posttraumatická stresová porucha, disociativní poruchy, somatoformní poruchy,...), F50-F59 Poruchy chování spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory (poruchy příjmu potravy, neorganická porucha spánku,...), F60-F69 Poruchy osobnosti a chování u dospělých (paranoidní porucha osobnosti, disociální porucha osobnosti, emočně nestabilní porucha osobnosti, hraniční porucha osobnosti, histrionská porucha osobnosti, poruchy návyků a impulzů,...), F70-F79 Mentální retardace (lehká, středně těžká, těžká a hluboká mentální retardace), F80-F89 Poruchy psychického vývoje (autismus, Aspergerův syndrom,...), F90-F98 Poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a dospívání (hyperkinetická porucha, porucha chování, porucha attachmentu v dětství,...), F99-F99 Neurčená duševní porucha (zahrnuje blíže neurčené duševní onemocnění) (National Center for Health Information, 2024).

2. Metodologie

Cílem výzkumu bylo zjistit, na co se zaměřit při formování vysokoškolských studentů sociální práce pro práci s lidmi s duševními poruchami.

Výzkum jsme realizovali v kvalitativní metodologii, kde jsme pro sběr dat použili polostrukturovaný rozhovor, pro analýzu otevřené kódování a pro vyhodnocení techniku třídění karet.

Hlavní výzkumná otázka zněla: Na co se zaměřit při formování vysokoškolských studentů sociální práce? Následně jsme stanovili také specifické výzkumné otázky: Jaké profesní předpoklady by měli mít sociální pracovníci, kteří pracují s lidmi s duševními poruchami? Jaké osobnostní předpoklady by měli mít sociální pracovníci, kteří pracují s lidmi s duševními poruchami? Co byste změnili na studijním plánu?

Výzkumný soubor tvořili pracovníci sociálních zařízení primárně zaměřených na osoby s duševními poruchami na Slovensku a v České republice. Výzkumný vzorek tvořilo 5 slovenských a 13 českých organizací nebo služeb, tedy celkem 18 výzkumných šetření (označených jako P1-P18 ve výsledcích).

3. Výsledky výzkumu

Ptali jsme se sociálních pracovníků, co považují za důležité při formování a přípravě studentů na povolání sociálního pracovníka zaměřeného na práci s lidmi s duševními poruchami.

V oblasti formování vysokoškolských studentů sociální práce považují účastníci za důležité znalost duševních diagnóz, nabídku adekvátních předmětů, formování osobnostních rysů a efektivní praxi.

Osobnostní předpoklady

Je důležité znát duševní diagnózy, příznaky nemoci a vedlejší účinky léků. Vědět, kde najít podrobné informace o nemocech. Umět se orientovat v zařízeních a službách určených pro duševně nemocné lidi. Existuje také rozdíl mezi duševně nemocným a psychicky nemocným. Ačkoli mentální postižení spadá pod diagnózu F, práce s klienty s duševní poruchou je jiná než s psychickou, například schizofrenie. Důležitá je také ochota získávat nové informace i po ukončení studia, tedy pozitivní přístup k celoživotnímu vzdělávání. Za důležité je považováno také zvládnutí metod práce s touto cílovou skupinou. "Pro mě je nejtěžší učit se o nemocech a zvládání klienta; že balancujete na tenkém ledě. Jak k němu najít cestu. Jak s ním komunikovat. To jsou dovednosti, které se prostě musíte naučit." (P6).

Sociální pracovníci doporučují, aby studenti sociální práce měli také psychiatrii jako povinný předmět. "Učte psychiatrii ve škole. Na některých univerzitách nevědí o psychiatrii nic. Student sem přijde a vlastně o tom nikdy neslyšel a nikdo mu nikdy nic o duševních poruchách nevysvětlil." (P2).

Studenti sociální práce by měli mít přehled o zákonech o sociálních službách, kompenzacích, zaměstnanosti atd. Mít znalosti o tom, jak zařídit invalidní důchod nebo kompenzace. Pokud umí první pomoc, je to také výhoda; pokud se stane něco akutního, vědí, jak správně reagovat a pomoci do příjezdu sanitky. A znalost Wordu, Excelu a internetu je samozřejmostí.

Osobnostní předpoklady

Podle účastníků nejsou důležité pouze znalosti, ale také osobnostní předpoklady studentů. Základním rysem, který by měl sociální pracovník mít, je pozitivní přístup k práci s duševně nemocnými lidmi, stejně jako k práci sociálního pracovníka obecně. Sociální pracovník by měl mít vlastnosti jako empatie, komunikativnost, akceptace klienta nebo rozhodnost. "Je nutné mít empatii k lidem obecně a zvláště k duševně nemocným lidem." (P6). Měl by být také asertivní, tedy umět říci ne – to je v našich kompetencích, toto můžeme a toto nemůžeme. Nebo pokud klient překročí nějaké hranice, pak mu umět říci, že to není v pořádku, že překročil určitou mez.

Za důležité jsou považovány také osobnostní rysy a dovednosti jako týmový hráč: "Mít týmového ducha, umět pracovat s kolegy." (P16). Ochota učit se a zapojit se do celoživotního vzdělávání prostřednictvím různých kurzů. Empatie by měla být samozřejmostí.

Je také nutné vidět každého klienta jako jedinečnou osobnost a následně mít také individuální přístup. "Z knih se můžete naučit hodně, ale pro mě bylo velmi důležité, že každý klient je jedinečný a nespoléhat se pouze na učebnice, ale na to, co mi poskytuje a ukazuje, a netlačit klienty za hranice jejich možností." (P3).

Je důležité, aby se studenti dobře znali, protože jsou pouze nástrojem, který pracuje. Vědět o svých zranitelných místech a čeho se bojí, protože se s tím mohou setkat a budou to muset řešit. "Sociálně-psychologické výcviky mohou být prostředkem pro formování sebepoznání, kde by absolvovali svou terapii a dobře se poznali." (P3). Dále by měl sociální pracovník ovládat sebereflexi, aby mohl vyhodnotit svou práci. Měl by být také sebekritický a přiznat vlastní chybu.

Je důležité umět nastavit rovnováhu mezi emocemi a rozumem: "I nemocní klienti musí dodržovat pravidla. Ve společnosti musí každý dodržovat nějaká pravidla. Klient si rychle zvykne, že nemusí nic dělat a že má všechno zadarmo, nebo že to za něj udělá pracovník. Pokud jsem oběť a někdo mi to neustále potvrzuje, pak to není pomoc. Poskytnout podporu a klient s ní naloží tak, aby se posunul dál. Emoce a racionalita – vyvážené váhy!!! Nejtěžší je uznat, že za to nesu odpovědnost já a ne prostředí nebo špatná minulá zkušenost, například z rodiny. Klient je zodpovědný za svůj život." (P7).

Důležité je také formování postojů studentů k lidem s duševními poruchami. "Aby bylo prezentováno, že je to oblast, která vyžaduje společenství a sociální interakci a že se tito lidé od nás neliší, že potřebují jen více podpory a že by se neměli bát pracovat s těmito klienty." (P5).

Pokora je také dobrým osobnostním předpokladem: "Mít pokoru – ke světu a k lidem; je dobré, pokud ji pracovník má." (P6).

Praxe

Povinná praxe je součástí vysokoškolského studia sociální práce. Setkali jsme se však s negativní zpětnou vazbou účastníků na tyto praxe v jejich zařízeních. Sociální pracovníci si stěžovali na nesystémové řešení praxe ze strany vedení školy, absenci propojení teorie s praxí ve studijním plánu a na nedostatečnou přípravu studentů na praxi ze strany učitele odpovědného za praxi.

"Příprava všech vysokoškolských institucí na terénní práci je naprosto nedostatečná. V podstatě vytvářejí na školách laboratorní podmínky, pokud jde o oblast psychologie, sociální práce a všeho, co souvisí s osobou s postižením. Vůbec nepřipravují studenta na setkání s realitou, pouze učí a trénují na různé předměty, které jsou naprosto k ničemu, pokud nejsou propojeny s reálnou praxí. To je ztracená energie a finance. Dostáváme lidi na praxi pouze tehdy, pokud si to sami zařídí z vlastní iniciativy, protože škola jde cestou nejmenšího odporu, kde někdo zná někoho, kdo pracuje v neziskovce, aby to měli nejblíž. Neexistuje žádné propojení, ani smluvní, ani finanční. Očekává se, že zařízení, jako jsme my, zcela zdarma, bez čehokoli, když přijde jakýkoli student, okamžitě se mu budou věnovat a okamžitě poskytnou pedagogické vedení bez jakéhokoli právního vztahu. Samozřejmě to děláme. Nestalo se nám, že bychom někoho odmítli. Tento stav je neudržitelný, nelegální a nemá žádné ukotvení v systému. Jsou to nesystémové kroky, které je třeba nějak změnit. Některé univerzity, to je příšerné, neuvěřitelné. Stále dokola to píšeme do hodnocení studenta. Nikdo to nebere v potaz. Školy věří, že zařízení je připraveno tak, že nic nedělá, jen čeká, až někdo přijde, a pak ho začlení na praxi. Ve skutečnosti to narušuje provoz organizace, protože v zařízení, jako jsme my, si klienti musí zvyknout na nového člověka, sociální pracovník ho musí seznámit s harmonogramem atd." (P2).

"Doporučil bych něco obecného v 1. ročníku a více praxe ve 2. ročníku a ne moc v kancelářích, ale jít do terénu a mít možnost vidět klienty a pracovat s nimi." (P1). "Ideálně by to byla stáž na psychiatrii." (P3).

"Někdy sem chodí v rámci své praxe. Ale bylo by dobré, kdyby je škola vedla k přípravě aktivit a ke komunikaci s klientem během těchto aktivit. Aby si ve škole procvičili, jak vést rozhovor, protože často mají takový legrační přístup, že se podívejte, my jsme jen lepili pohlednice nebo je stříhali, ale klient by se mohl cítit lépe, když si během aktivity povídá, že to nemusí být řízený rozhovor s papíry, aby se neztratila lidskost." (P5).

Účastníci považují za velmi důležitou praxi v různých zařízeních zaměřených na lidi s duševními poruchami a začlenění více praktických předmětů do studijního plánu.

4. Závěr

V oblasti formování vysokoškolských studentů sociální práce považují účastníci za důležité znalost duševních diagnóz, příznaků nemocí a zejména zvládnutí metod práce s touto cílovou skupinou. Praxe v různých zařízeních zaměřených na lidi s duševními poruchami a začlenění více praktických předmětů do studijního plánu je považována za velmi důležitou. Za důležité jsou však považovány také osobnostní rysy a dovednosti jako týmová práce, ochota učit se a zapojit se do celoživotního vzdělávání prostřednictvím různých kurzů. Empatie by měla být samozřejmostí. Důležité je také nastolit rovnováhu mezi emocemi a rozumem. A pokora je také dobrým osobnostním předpokladem.

Sociální pracovníci jsou těmi, na které se lidé s duševními poruchami často obracejí jako první, přesto je poměrně málo studií věnovaných praktické přípravě budoucích sociálních pracovníků, zda tato příprava existuje a zda je dostatečná. Potřeba propojit sociální pracovníky pracující s klienty s duševními poruchami s dobrou přípravou na toto povolání je základním předpokladem pro to, aby se sociální pracovníci mohli efektivně a smysluplně věnovat službě této skupině klientů (Triplett, 2017).

Author: PhDr. Michaela Šuľová, PhD. Catholic University in Ruzomberok, Faculty of Theology, Department of Social Sciences ORCID 0000-0002-6289-6936

References

Act No. 596/2002 Coll. the Human Health Protection Act Behunová, Z., Rabenseiferová, E., Šuvada, J. (2021). Pediatrická onkológia – sociálna práca v zdravotníctve (sekundárna a terciárna prevencia). Bratislava: Ministerstvo zdravotníctva.

Bočáková, O. et al. (2021). Sociálna práca v zdravotníctve. Trnava: UCM, 105 p. ISBN 978-80-572-0115-1.

Hegyi, L. et al. (2011). Základy verejného zdravotníctva. Bratislava: Herba, 280 p. ISBN 978-80-89171-84-2.

Kafka, J. et al. (1998). Psychiatria. Učebnica pre lekárske fakulty. Martin: Osveta, 255 p. ISBN 80-88824-66-4.

Národné centrum zdravotníckych informácií. (2024). Medzinárodná klasifikácia chorôb – MKCH. http://www.nczisk.sk/Standardy-v-zdravotnictve/Pages/Medzinarodna-klasifikacia-chorob-MKCH-10.aspx.

Triplett, D. (2017). Working with Mental Illness and the Preparation of Social Workers. University of Tennessee at Chattanooga, UTC Scholar, 29 p.