V atmosféře probíhající finanční a ekonomické krize, která od roku 2008 zasahuje nejen USA, ale i evropské země a EU, bychom se měli zamyslet nad tím, proč po dlouhých desetiletích bezprecedentního ekonomického růstu se evropské země ocitají v situaci, kdy jsou stále více zatěžovány narůstajícími dluhy, které dosáhly takových rozměrů, že jejich splácení se jeví jako nereálné.

Aktuální finanční nestabilita je vážným problémem, s nímž se podle B. Lietaera (2004) musí lidstvo vyrovnat a který bude muset řešit. Opakující se krize a krachy nejsou náhodné události, ale známky systematického narušení oficiálního finančního systému. V průběhu několika desetiletí globální peněžní systém získal takovou moc, která v historii nemá obdoby, přičemž se vymkl z kontroly jakékoli národní nebo mezinárodní autority. K tomuto názoru se připojuje i Pascal Canfin (2012), který vyjadřuje přesvědčení, že během uplynulých třiceti let politici odstraňovali pravidla, která omezovala finanční aktivity. Umožnili tak vznik a rozvoj „monstra“, které zcela uniklo jejich kontrole. Tato otázka proto již není jen politickou otázkou, ale týká se všech občanů, protože celý svět je dnes ovlivněn tím, jak finanční systém funguje, nebo lépe řečeno, nefunguje.

Dluhová spirála se však roztočila nejen na úrovni jednotlivých států, ale i na úrovni domácností. Tržní ekonomika a demokratická společnost poskytují občanům mnoho možností volby v oblasti ekonomické i finanční, a proto v posledních letech pozorujeme zrychlující se tempo zadlužování domácností. Spotřeba je masivně podporována jako motor ideálu konzumní společnosti. Je to však nebezpečné, protože podle sociologů a psychologů je touha lidí po spotřebě neomezená. Konzumní způsob života bez porozumění základním principům hospodaření domácností se může stát začátkem dluhové pasti nebo dluhové spirály, která následně může spustit nekonečný kolotoč problémů. Kromě konzumního způsobu života, který má na zadlužování obyvatelstva přímý dopad, situaci zhoršuje i zmíněná ekonomická a finanční krize, jejíž nejzávažnějším důsledkem, přímo a velmi bolestivě zasahujícím obyvatelstvo, je rostoucí nezaměstnanost a následný pokles jejich kupní síly. Pokud lidé nemají pro financování svých každodenních potřeb zdroje, zadlužují se. Tento trend je s obavami pozorován v EU, USA i dalších zemích. Rostoucí dluhy na velmi rozšířených kreditních bankovních kartách, u splátkových společností, nebankovních společností, nezaplacený nájem nebo účty za energie a telefon, neuhrazené zákonné sociální a zdravotní pojištění a různé další závazky (například neuvážené ručení za úvěr) představují všechnu hrozbu a jeden z nejzávažnějších sociálně-ekonomických problémů – začarovaný kruh tzv. dluhové spirály.

Už skoro 20 let na Slovensku sledujeme rychlý rozvoj a především agresivní prodej finančních produktů. Finanční instituce, různé nebankovní společnosti poskytující půjčky a různé splátkové společnosti se v prvé řadě staraly a starají o svůj zisk, zatímco bezpečnost a ochrana klientů je až na druhé koleji. Důsledky jsou velmi negativní, což potvrzuje množství klientů, kteří uvěřili nereálným slibům různých nebankovních subjektů a přišli o celoživotní úspory. Ochrana spotřebitele v oblasti financí fungovala jen málo, a tak nebankovní subjekty mohly bez jakékoli kontroly a zásahu státu dlouhodobě poskytovat své „služby“. Některé finanční instituce dosud občanům nabízejí „výhodné“ finanční a pojistné produkty, které prostřednictvím sítí prodejců prezentují jako „jedinečnou a neopakovatelnou příležitost“. V smlouvách si však nastavují podmínky, které jsou složité a po obsahové stránce obtížně srozumitelné nejen právníkům a expertům v dané problematice, ale především jsou pro spotřebitele nevýhodné.

V porovnání s mnoha zeměmi a zbytkem EU jsme v tom, co se týče výše úvěrů, poměrně „dobře“. Problém Slováků je však v postupně klesající schopnosti splácet tyto úvěry a půjčky a také v poměrně slabé justici, která dosud nedokázala efektivně chránit spotřebitele. K tématu zadlužování obyvatelstva se u nás rozpoutala široká veřejná a odborná diskuse a příběhy nešťastných lidí, kteří kvůli neuváženému úvěru přišli o střechu nad hlavou, jsou palčivým tématem i pro politiky. Podle informací zveřejněných v Hospodárskych novinách č. 13/2014 mají dlužníci od společností poskytujících jiné než bankovní úvěry (dále jen „nebankovky“) půjčeno více než miliardu eur. Ačkoli jde o impozantní číslo, bankám dluží více než 20 miliard eur. Advokát ze Spotrebiteľského centra Miroslav Antoňák (2014) v článku „Požičali miliardu, teraz berú aj domy“ uvedl, že na tzv. „nebankovky“ jsou odkázáni právě ti nejzranitelnější spotřebitelé. Byznys s rychlými penězi živí zejména lidé ze slabších sociálních vrstev, studenti, nezaměstnaní, ženy na mateřské dovolené nebo důchodci. V bance by úvěr nedostali, protože pro instituci jsou rizikoví a hrozí, že peníze z důvodu nedostatečné bonity nevrátí. Nezbývá jim tedy nic jiného než využít služby zhruba stovky firem, které na Slovensku nabízejí „rychlé půjčky“. Právě ta nejzranitelnější skupina lidí z hlediska příjmů a vzdělání je tak odkázána na nepřiměřeně vysoké sazby půjček, kdy RPMN v některých případech dosahuje 75 % p.a. a více.

Na základě analýzy dostupných materiálů a zdrojů můžeme konstatovat, že v Slovenské republice byla až do roku 2006 věnována jen velmi malá pozornost tématu finančního vzdělávání a informovanosti obyvatelstva. Je všeobecně známo, že finanční gramotnost na Slovensku je na nízké úrovni. Vzdělávací instituce připravovaly a formovaly mladé lidi na povolání, tedy na „vydělávání peněz“, avšak jen málo které instituce je naučila, jak vydělané peníze spravovat a rozumně s nimi nakládat. Náš předpoklad se potvrdil po zpracování výsledků našeho průzkumu, když jen 1 % respondentů uvedlo, že potřebné znalosti k životu ve sféře peněz získali ve škole.

Nedostatečné vzdělávání v oblasti financí a současná nízká informovanost obyvatel v Slovenské republice je pravděpodobně způsobena dědictvím minulosti. V době plánované ekonomiky se ekonomické vzdělávání poskytovalo především na odborných školách ekonomického zaměření a na ostatních směrech se mu nepřikládal velký význam. Podstatnou část důležitých finančních rozhodnutí za občany vykonával stát, zejména tím, že zajišťoval jejich důchodové, zdravotní a sociální pojištění či bytovou výstavbu. Na trhu tehdy působily jen státní finanční instituce a banky, takže riziko nadměrného zadlužení na spotřebitelských úvěrech nebankovních společností téměř neexistovalo. V podmínkách tržní ekonomiky se však situace radikálně změnila a občané mají podstatně větší možnosti volby a svobody v rozhodování. Tyto možnosti a svoboda však kladou mnohem vyšší nároky na kvalitu jejich strategického finančního rozhodování, za které nesou plnou odpovědnost. Kvalifikovaná finanční rozhodnutí však vyžadují alespoň základní znalosti z oblasti složeného úročení, vlivu inflace na výši výnosu, vlivu nákladů investování na snížení výnosu nebo nárůst nákladů na úvěry či hypotéky. Tyto znalosti a dovednosti jim však chybí.

Slabé znalosti v oblasti osobních financí byly potvrzeny i naším průzkumem ve skupině respondentů, kterou tvořili mladí lidé ve věku 20 až 35 let. Pokud je slabá finanční gramotnost ve skupině mladých a ekonomicky aktivních lidí, pravděpodobně bude na podobné úrovni i u ostatních skupin obyvatelstva. V případě naší cílové skupiny vyjadřujeme obavy, že jejich neinformovanost může mít za následek nezodpovědné finanční chování. Tlak, který na mladého člověka vyvíjí stejně konzumní společnost, i probíhající ekonomická a finanční krize, je v dnešní době obrovský. Sotva vstupuje na pracovní trh, musí mladý člověk bojovat s nároky kladenými na něj ze všech stran, přičemž podle výsledků našeho průzkumu není dokonale připraven je zvládnout ani jim účinně čelit. Jeho potřeby jsou ve vztahu k příjmům v zjevné nerovnováze. Čelí zadlužení, které, pokud ho nezvládne v rozumné míře regulovat, může být negativním a zatěžujícím faktorem finanční nestability, který bude ovlivňovat jeho budoucnost. Důsledkem nevhodně vybraných úvěrů a nepřiměřeného zadlužení ve vztahu k výši disponibilních příjmů se z mladých lidí mohou stát „celoživotní otroci dluhové pasti“.

V minulosti se o finančních problémech diskutovalo především v rodině a tyto problémy rodina také pomáhala řešit. V dnešní tržně orientované společnosti se finanční problémy jednotlivců staly natolik zjevnými, že se tyto otázky staly předmětem široké veřejné diskuse. Pokud tedy naši předkové měli předsudky vůči otevřené diskusi při řešení finančních problémů, dnes je diskuse nejspíš nevyhnutelná, protože bez ní není možné najít adekvátní a zejména účinné řešení.

Zastáváme názor, že s ohledem na absenci finančního vzdělávání v minulosti a trvající hrozbu neetického jednání ze strany různých zprostředkovatelů je v dnešním složitém ekonomickém období nezbytné, aby vzdělávání reguloval stát. S ohledem na dlouhodobou absenci dozoru státních orgánů v oblasti poskytování finančních služeb a v oblasti finančního vzdělávání tomuto tzv. liberalismu nemá opodstatnění.

Základní rámec pro finanční vzdělávání schválila vláda SR dne 2. července 2008 usnesením č. 447, kterým schválila materiál „Návrh strategie vzdělávání ve finanční oblasti a řízení osobních financí“ (Vláda SR, 2008). Následně byl vypracován Národní standard finanční gramotnosti, verze 1.0 (MŠ SR, MF SR, 2008), který byl schválen na zasedání vlády SR dne 13. března 2009 a od školního roku 2009/2010 je zapracován do státních a školských vzdělávacích programů základních a středních škol. Kromě škol poskytuje finanční vzdělávání i několik finančních institucí a organizací třetího sektoru.

Podle Vladimíra Baláža (2011, s. 26–29) z Prognostického ústavu SAV nejsou všechny tyto aktivity sice zcela nezbytné, ale nejsou dostačující. Týkají se totiž především žáků základních a středních škol. Podle jeho názoru začít s finančním vzděláváním na úrovni povinné školní docházky je sice užitečné, avšak nedostatečné a nebude mít velký efekt. Důvodem těchto úvah je ten, že žáci ve škole získají jen teoretické znalosti, které si však neudrží, pokud je v praxi nebudou používat. Nakládání s penězi však nelze naučit jen teoreticky. Od finančního vzdělávání žáků na středních a základních školách tedy nemůžeme očekávat více, než jim mohou skutečně dát. Připojujeme se k názoru tohoto autora a souhlasíme, že bychom měli věnovat více pozornosti a úsilí popularizaci finančních otázek a vzdělávání dospělých. Právě ti zajišťují finanční prostředky rodiny a nakládají s penězi. Je však třeba si uvědomit, že pro zajištění stabilní ekonomické situace domácností je vedle získání peněz velmi důležité umět je také spravovat, chránit a využívat tak, aby přinesly co největší efekt a užitek. A to je jeden z hlavních cílů finančního vzdělávání. Nejen informování, ale i výchova a podpora k finanční odpovědnosti.

Aby byl systém finančního vzdělávání funkční, je podle P. Szovicsa (2012, s. 10–13) třeba kromě určení priorit (uvedených ve Standardu) především koordinovaně postupovat v rámci orgánů státní a veřejné správy, profesních sdružení, sociálních partnerů, neziskových vzdělávacích institucí, spotřebitelských organizací a médií. Měl by být sestaven akční plán finančního vzdělávání, který by sjednocoval a zpřehledňoval aktivity jednotlivých subjektů a mohla by být vytvořena i nezávislá instituce, která by zastřešovala vypracování a hlavně následnou realizaci národní strategie finančního vzdělávání.

V poslední době začala na Slovensku čím dál více rezonovat potřeba zajištění ochrany spotřebitelů finančních produktů. Vysoký počet slovenských soudních sporů, které se nacházejí nejen na stolech domácích soudců, ale i soudců Soudního dvora Evropské unie, je tak alarmující, že ani sama Evropská unie to nenechala bez odezvy. Generální sekretariát Evropské komise doručil slovenským orgánům prokazatelně kritický sdělovací dopis, v němž velmi kriticky obvinil soudní orgány z neschopnosti poskytnout spotřebitelům přiměřenou ochranu podle právních předpisů Evropské unie o ochraně spotřebitele. Na Slovensku údajně dochází k rozsáhlému obcházení práv spotřebitele, protože slovenské orgány nepřijímají a nepoužívají pravidla ochrany spotřebitele stanovená právem Evropské unie. Obsahem dopisové reakce jsou doporučení, jak odstranit konkrétní nedostatky a sladit je s právními akty Evropské unie. Zároveň nás Evropská unie upozorňuje, že pokud nezměníme zákony a fungování soudů v oblasti poskytování ochrany spotřebitele, udělí SR pokutu.

Vzhledem k této kritické situaci příslušné orgány přistoupily ke zpracování návrhů legislativních změn, které by jí měly pomoci řešit. V současném období probíhá legislativní proces novelizace několika právních předpisů, který však ještě nebyl ukončen. Ministerstvo financí SR ve spolupráci s Národní bankou Slovenska vypracovaly „Návrh Koncepce ochrany spotřebitelů na finančním trhu“, který dne 9. 1. 2014 schválila vláda SR. Realizace ucelené koncepce ochrany spotřebitelů na finančním trhu se skládá z příslušných opatření a změn, které je třeba souběžně provést v několika navzájem propojených oblastech: v oblasti zvyšování samotné ochrany spotřebitelů na finančním trhu zřizováním jednotného kontaktního místa a zajištěním zdokonalování a zvýšení kvality výkonu inspekční činnosti, v oblasti zvýšení úrovně finanční gramotnosti společnosti, v oblasti řešení sporů vyplývajících z vztahů mezi finančními institucemi a jejich klienty a v oblasti systému činností sdružení na ochranu spotřebitele. Jak je uvedeno v tomto materiálu, Ministerstvo financí SR podpoří zvyšování finanční gramotnosti společnosti jako možný nástroj odstraňování hmotné nouze a pasti chudoby pro programové období 2014–2020. S ohledem na uvedené bude MF SR v této oblasti spolupracovat s dalšími ústředními orgány státní správy, NBS, profesními asociacemi působícími na finančním trhu, akademickou obcí a zástupci sdružení na ochranu spotřebitele.

K uvedeným krokům kompetentních orgánů si dovolujeme vyjádřit názor, že přicházejí doslova v „poslední hodině“. Tento materiál přichází až po poměrně dlouhém a minimálně regulovaném působení různých neseriózních subjektů, jejichž jediným cílem bylo získat co nejvíce důvěřivých, často naivních a neznalých klientů a spotřebitelů. V kontextu legislativních opatření, která jsou přijímána až ex post, nabývá na důležitosti potřeba neustálého vzdělávání se jak ve finanční oblasti, tak v oblasti legislativy, aby klienti mohli bránit před podobnými snahami a aby nemuseli čekat na záchranu od zdlouhavé státní administrativy. Prevence je totiž vždy přínosnější než následná „terapie“. Tisíce oklamaných spotřebitelů, zatížených probíhajícími exekucemi kvůli nesplaceným předraženým půjčkám, kteří často přicházejí i o střechu nad hlavou, se totiž z utržených finančních ztrát spaměťují jen těžko.

Finanční negramotnost představuje velké riziko nejen pro osobní finance, ale i pro ekonomiku země a veřejné finance. Proč? Protože z neznalosti a v důsledku špatných rozhodnutí osoby bez finančního vzdělání snáze dělají špatná rozhodnutí, jejichž důsledky mohou být katastrofální jak pro ně, tak následně i pro společnost. Špatná finanční rozhodnutí mohou být příčinou psychického stresu, následně rozpadu rodin a problémů v zaměstnání, což pak vede ke ztrátě schopnosti zajistit si základní životní potřeby. Tito lidé nakonec často končí v sociální síti, která je financována z veřejných prostředků. To jen potvrzuje slova: „Myslíte si, že vzdělání je nákladné. Vyzkoušejte si neznalost“ (Dolf de Roos).

Čím jsme finančně gramotnější, tím rychleji a snáze rozpoznáme situace, které nám mohou přinést výhodu, ale i ty, které nás uvrhnou do krachu. Mnohé firmy a finanční gangsteři a predátoři si totiž z nedostatečné finanční gramotnosti udělali dobrý byznys a jejich fantazie při obcházení legislativy nezná hranic. Avšak čím jsme finančně gramotnější, tím snáze oddělíme zrno od plevy a lépe oddělíme špatné nápady od dobrých.

Finanční vzdělávání by podle našeho názoru mělo být dlouhodobé, kontinuální a mělo by být zaměřeno na široké vrstvy obyvatelstva, tedy počínaje dětmi ve školách, mládeží, rodiči, všemi občany ve produktivním věku až po seniory. Zastáváme však názor, že plošně orientované vzdělávací programy by měly být nahrazeny specializovanými programy pro specifické sociálně-demografické skupiny. Tyto skupiny totiž mají nejen odlišné úrovně finanční gramotnosti, ale i specifické finanční cíle a potřeby. Mladí lidé, kteří potřebují především řešit otázku bydlení, mají jiné očekávání a potřeby než starší generace. Největší význam mohou mít podle našeho názoru specializované kurzy pro ty skupiny obyvatelstva, které je nejvíce potřebují a které se týkají výlučně praktických otázek osobních financí.

Je pravděpodobné, že navzdory těmto snahám a zlepšenému finančnímu vzdělávání zůstane značná část populace finančně negramotná nebo nezodpovědná, protože v důsledku limitovaných kognitivních schopností a motivačního deficitu bude činit nesprávná finanční rozhodnutí s potenciálními dopady na veřejné zdroje. Tento problém se bude dále zhoršovat v důsledku demografických vlivů, zejména stárnutím populace (Baláž, 2011, s. 693). Právě zde by mohla pomoci práce v oblasti sociální prevence, která by měla zohledňovat sociální status jednotlivce a jeho konkrétní životní situaci.

Aby sociální pracovník mohl plnit co nejefektivněji své úkoly (předcházení negativním jevům, zjišťování příčin, pomoc při překonávání společenských obtíží, podpora vzdělávání, rozvíjení schopností klienta podílet se na řešení své nepříznivé situace, spolupráce s jinými odborníky), a aby mohl čelit novým výzvám dnešní doby, je při rozvoji a prohlubování jeho kvalifikace neodmyslitelně nutné jeho kontinuální vzdělávání, a to v mnoha interdisciplinárních oblastech.

Rádi bychom proto zdůraznili potřebu doplnění a rozvoje jeho kvalifikace také v oblasti osobních financí, protože tyto znalosti by mohly v rámci sociální prevence být velmi užitečné a mohly by pomoci předejít nebo eliminovat mnohé sociálně-ekonomické problémy a patologické jevy spojené s nadměrným zadlužováním ještě předtím, než by vznikly nebo nabyly neřešitelných rozměrů. Kdyby měl sociální pracovník potřebné znalosti a zkušenosti z oblasti správy osobních financí, mohl by účinně napomáhat při řešení zadlužení rodin a jednotlivců, například tím, že by se v rámci osvěty nebo terénní práce snažil zabránit vzniku dalších nových dluhů, mohl by pomáhat i při praktickém zvládání hospodaření s financemi a být nápomocný při podpoře sociálních vazeb rodin.

Právě terénní pracovníci, kteří mají k klientům nejblíže a znají jejich situaci, by mohli, pokud by měli dostatečnou finanční gramotnost a informovanost, působit preventivně a mohli by být nápomocni i v oblasti směrování finančních rozhodnutí svých klientů. Právě takové preventivní působení považujeme za klíčové, protože by pomohlo zabránit zneužití neinformovanosti, nevědomosti, naivity nebo nouze klientů k nemorálnímu obohacování se. Z demografického hlediska jde o metody sociální práce s dospělou populací, se zohledněním specifických potřeb nezaměstnaných, bezdomovců, migrantů, emigrantů, etnických menšin nebo osamělých a opuštěných osob. Podle typu vykonávané sociální práce jde o prostor v sociální prevenci a sociálním poradenství. Podle místa vykonávané činnosti jde o přímý terén, při osobních návštěvách, ambulantní sociální práci nebo i v komunitních centrech. Prevenci je možné zajistit jak vzděláváním, tak osvětou nebo přímým poradenstvím.

Pro zlepšení sociální prevence v oblasti poradenství při správě osobních financí navrhujeme rozvíjet aktivity v oblastech:

  • primární prevence: zvyšování citlivosti veřejnosti a široká osvěta v otázkách nadměrného zadlužování formou přednášek, reklamy, letáků, televizních naučných pořadů a vzdělávacích programů, případně krátkých filmů popisujících konkrétní případy ze života, dále různé zážitkové simulace při vzdělávacím procesu, terénní návštěvy v ohrožených rodinách,
  • sekundární prevence: zjištění aktuální situace klienta, identifikace hrozeb, zastavení procesu zhoršování situace, její řešení s pomocí odborníků a mediátorů, zejména snaha zabránit růstu dluhů, vytváření nových dluhů a snaha stabilizovat situaci s návrhem řešení,
  • terciární prevence: zabránění tomu, aby se situace opakovala, zejména prováděním dohledu nad klienty, jejichž situaci se nám podařilo stabilizovat, podpora neustálého vzdělávání a šíření osvěty, kde mohou působit samotní klienti, kteří mohou na pozitivním příkladu ukázat, jak se situace dá řešit. Právě takový reálný pozitivní příklad může být velkým povzbuzením pro ostatní.

Pro uskutečnění tohoto cíle je proto třeba posílení vzdělávání sociálních pracovníků v oblasti osobních financí. Dovolujeme si proto navrhnout začlenění této problematiky do obsahového zaměření jejich vzdělávacích programů a do programů celoživotního vzdělávání.

Závěr

Je pravděpodobné, že navzdory těmto snahám a zlepšenému finančnímu vzdělávání zůstane značná část populace finančně negramotná nebo nezodpovědná, protože v důsledku limitovaných kognitivních schopností a motivačního deficitu bude činit nesprávná finanční rozhodnutí s potenciálními dopady na veřejné zdroje. Je proto nutné posílit i aktivity v oblasti ochrany spotřebitelů finančních produktů a rozvíjet aktivity také v oblasti sociální prevence. Je proto třeba posílit vzdělávání sociálních pracovníků v oblasti osobních financí a začlenit tuto problematiku do obsahového zaměření jejich vzdělávacých programů a do programů celoživotního vzdělávání.

Autor: Ing. Marcela Paulovičová Použitá literatura:

ANTOŇÁK, M. 2014. Požičali miliardu. Teraz berú aj domy. In Hospodárske noviny. ISSN 1335-4701, 2014, č. 13, s. 11.

BALÁŽ, V. 2011. Finančné vzdelávanie – prečo nefunguje. In Investor. Bratislava : Ecopress. ISSN 1335-8235, 2011, ročník 12, č. 3, s. 26-29. CANFIN, P. 2012. Ce que les banques vous disent et pourquoi il ne fait presque jqmqis les croire. (Čo vám banky hovoria a prečo im takmer nikdy netreba veriť). Paris : Les petits matins, 2012. 124 s. ISBN 978-2-36383-000-5.

LIETAER, B. 2004. Budoucnost peněz. Košice : Paradigma, 2004. 330 s. ISBN 80-968603-3-X.

MŠ SR a MF SR. 2008. Národný štandard finančnej gramotnosti, verzia 1.0. [online]. Bratislava, 2008. [cit. 2014-15-01]. Dostupné na internete: http://www.mpcedu.sk/library/files/a518f0b6956cb2ffcfeb799058853f9f .

SZOVICS, P. 2012. Quo vadis finančné vzdelávanie. Bratislava : Inštitút bankového vzdelávanie NBS, n.o. In BIATEC. ISSN 1335-0900, 2012, roč. 20, č. 1, s. 10-13.

VLÁDA SR. 2008. Návrh stratégie vzdelávania vo finančnej oblasti a manažment osobných financií. [online].Bratislava: Uznesenie Vlády SR č. 447/2008 z 2. júla 2008. [cit. 2014-01-15]. Dostupné na internete: http://www.rokovania.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum-22405?prefixFile=m .

VLÁDA SR. 2014. Návrh Koncepcie ochrany spotrebiteľov na finančnom trhu. Bratislava: Uznesenie Vlády SR č. 9/2014. [cit. 2014-01-15]. Dostupné na internete: http://www.rokovania.sk/Rokovanie.aspx/RokovanieDetail/725 .