Ošetřovatelská péče o seniory s očními onemocněními

Úvod

Stárnutí jako nevratný proces postihuje všechny struktury lidského organizmu, oko nevyjímaje. Věkem podmíněné změny sledujeme na všech strukturách oka (víčka, slzná žláza, spojivka, rohovka, duhovka, čočka, sklivec). Součástí těchto změn je i zužování iridokorneálního úhlu, zvyšování nitroočního tlaku, sklerotizace cév, degenerace zrakového nervu, snižování zrakové ostrosti, pokles adaptace na světlo, zúžení zorného pole a další. (Černák a kol., 2013, Silva, 2016). Problémem ošetřovatelské péče je odlišit změny podmíněné věkem a patologický stav. Nejčastěji jsou v klinickém obrazu ve vzájemné kombinaci zastoupeny oba faktory (Kalvach a kol., 2004, Hegyi, Krajčík, 2015). Po 65. roce života se zvyšuje výskyt degenerativních očních onemocnění i výskyt očních onemocnění. Jedna ze tří seniorek nad 65 let má nějaké poruchy zraku (Martinková, 2016). V období vlastní stáří (po 75. roce života) je významný nárůst vzniku těžkého postižení zraku (Anton, 2009).

Mezi nejčastější oční choroby, které postihují především starší populaci, patří: šedý zákal (katarakta), věkem podmíněná degenerace makuly (VPDM), diabetická retinopatie (DR), zelený zákal (glaukóm), cévní choroby sítnice, syndrom „suchého oka“, presbyopie a bazocelulární karcinom víček. Nejzávažnějším vyvrcholením zmíněných chorob je slepota. Poruchy zraku jsou u starších lidí závažné, protože zhoršují aktivní život a schopnost postarat se o sebe. Při poruše zraku senior ztrácí orientaci i schopnost poznávání okolního světa. Ztráta zraku omezuje jeho seberealizaci, způsobuje sociální izolaci, zhoršuje orientaci, zvyšuje nároky při hospitalizaci a rehabilitaci. Je to velmi závažná osobní tragédie (Bartošovič, 2014, Kinski, Milewski, 2002). Při eliminaci problémů spojených s očními chorobami nebo ztrátou zraku pomáhají především rodinní příslušníci, ale i zdravotničtí a sociální pracovníci. Rodinní příslušníci jsou nezastupitelní při realizaci sebaobslužných činností v domácím prostředí, pomáhají realizovat aktivity mimo domov nebo zastupují seniora v některých činnostech (např. výběr a předepsání léčiv, nákup pomůcek, potravin...) a spolupracují při léčbě seniora. Zdravotničtí pracovníci – lékaři, specializovaní lékaři a sestry na jednotlivých úsecích péče o seniora mají důležitou úlohu v prevenci a léčbě poruch zraku.

Zdravotní péče v oftalmologii se poskytuje v ambulantních a ústavních zdravotnických zařízeních. V rámci této péče se poskytuje základní, specializovaná a následná zdravotní péče. Základní oftalmologickou péči poskytují praktičtí lékaři pro dospělé. Specializovaná oftalmologická péče se realizuje v specializovaných oftalmologických ambulancích, které jsou součástí poliklinik nebo klinik. V oftalmologických pracovištích jednodenní chirurgie se provádějí operační výkony, kdy péče o pacienta nepresahuje 24 hodin. V ústavních oftalmologických pracovištích – jejich součástí jsou lůžková oftalmologická oddělení nebo kliniky, kde je nutná nepretržitá péče o pacienta během hospitalizace. Osobitým zařízením jsou oční tkáňové banky, které zajišťují materiál pro transplantační účely v oftalmologii. Na Slovensku jsou zřízeny Ministerstvom zdravotníctva SR v Bratislavě, Banské Bystrici a v Košicích. Následná zdravotní péče navazuje na ambulantní a lůžkovou (Schmidtová a kol., 2008).

Specifika ošetřovatelské péče v oftalmologii

Ošetřovatelská péče jako součást zdravotní péče se poskytuje jako ambulantní, ústavní i domácí. Ošetřovatelské intervence jsou zaměřeny na základní a specializovanou péči (intervence vycházejí z diagnostikovaného onemocnění a lékařských ordinací), edukaci a poradenství. Součástí je také uspokojování bio-psycho-sociálně-spirituálních potřeb pacienta s ohledem na rozsah jeho postižení a vyšší věk. Velmi důležité je i posouzení zdravotního stavu a zraku pacienta. Při posuzování se zaměřujeme na bolest, stav víčka, pohyby očí, výraz obličeje, používání kompenzačních pomůcek a jiné příznaky typické pro jednotlivá onemocnění nebo komplikace chorob. Sestra je důležitou osobou pro screening problémů se zrakem. Při realizaci screeningu může využít jednoduché testy – např. senior přečte text, nějaký název s různou velikostí písma nebo se zjišťují aktuální problémy se zrakem a jejich vliv na aktivity denního života, koníčky, společenský život (Martinková, 2016).

K úlohám sestry patří i identifikace a eliminace problémů, které jsou spojeny se změnami nebo onemocněními zraku. Nejčastěji sestra pomáhá vyrovnat se s postižení, nalézt přístup k informacím, adaptovat se na prostředí, komunikovat s okolím a navazovat meziľudské vztahy i při realizaci péče o sebe.

Ambulantní ošetřovatelská péče v oftalmologii

Oftalmologická ambulance zajišťuje ošetření a diagnostiku základních akutních a chronických očních chorob a úrazů oka. Prostorové uspořádání musí být bezbariérové, aby i hendikepovaní pacienti měli nekomplikovaný přístup. Ambulantní péči vyžadují pacienti, kteří potřebují vyšetření nebo ošetření, nevyžadující hospitalizaci (Haškovcová, Pavlicová, 2013).

Senior přichází na vyšetření do oční ambulance na doporučení praktického lékaře. Vzhledem k tomu, že převážná většina pacientů přichází s poruchou zraku (jen malé procento pacientů přichází za účelem preventivní prohlídky), je velmi důležité, aby sestra pomohla pacientovi především s orientací v prostorách ambulance.

Súčasť ošetřovatelské péče v oční ambulanci je zejména:

  • usměrnění a pomoc pacientovi při měření přirozeného i korigovaného vidění na Snellenových a ETDRS optotypech, měření refrakce a nitroočního tlaku (nejčastěji pomocí pneumotonografu),
  • asistence při pravidelném očním vyšetření, které je zaměřeno na kontrolu zraku a kompenzačních pomůcek,
  • příprava a edukace pacienta před optickou koherentní tomografií, laserovými zákroky či perimetrickým vyšetřením,
  • aplikace očních kapek, mastí a roztoků do spojivkového vaku (vyvolání mydriázy, výplachy, ošetření po odstranění cizího tělesa z oka, po výplachu slzných kanálků),
  • příprava a edukace pacienta před fluorangiografickým vyšetřením,
  • podávání i.v. a i.m. léčiv podle ordinace lékaře,
  • předoperační, perioperační a pooperační péče o pacienta v rámci jednodenní chirurgie,
  • edukace pacienta o dodržování léčebného režimu, podávání léčiv do spojivkového vaku...
  • odběr biologického materiálu na mikrobiologické (stěr ze spojivkového vaku), hematologické a biochemické vyšetření.

Ústavní ošetřovatelská péče v oftalmologii

Sestra poskytuje ústavní ošetřovatelskou péči pacientům, kteří jsou hospitalizováni na očních odděleních a klinikách nemocnic. Při příchodu pacienta je velmi důležité seznámit ho s prostorovým vybavením nejen oddělení/kliniky, ale i jeho pokoje, aby se mohl v těchto prostorách bezpečně pohybovat.

Ošetřovatelská péče o pacienta hospitalizovaného na očním oddělení je zaměřena především na:

  • krátkodobou předoperační přípravu pacienta,
  • bezprostřední předoperační přípravu pacienta,
  • pooperační péči,
  • péči o pacienta po úraze oka,
  • péči o pacienta s dekompenzovaným glaukomovým onemocněním,
  • péči o pacienta přijatého na intravenózní vazodilatační léčbu,
  • přípravu a edukaci pacienta před propuštěním do domácího léčení,
  • poradenství zaměřené na dostupnost a používání vhodných korekčních tyflopedických pomůcek.

Domácí ošetřovatelská péče o pacienta s onemocněním oka

Domácí ošetřovatelská péče jako forma ambulantní péče se poskytuje nejen chronicky nemocným, ale i při náhlých či krátkodobých onemocněních a po výkonech jednodenní chirurgie (Hergyi, Krajčík, 2010).

Sestra ADOS nejčastěji realizuje tyto intervence:

  • aplikuje léčiva do spojivkového vaku,
  • odebírá biologický materiál: krev, stěr ze spojivkového vaku, stěr z rány (po odstranění znaménka, blefarochalázie nebo stehu po úrazu v okolí oka),
  • sterilně ošetřuje rány na kůži v okolí oka po menších chirurgických zákrocích,
  • edukuje klienta a rodinu o způsobu aplikace léčiv do spojivkového vaku, o výživě, hygieně kůže v okolí oka...
  • provádí nácvik soběstačnosti při použití očních kompenzačních pomůcek,
  • kontroluje sociální prostředí klienta,
  • vede písemnou, případně i fotodokumentaci o realizované ošetřovatelské péči.

Edukace seniorů s očními onemocněními

U sester pracujících v oftalmologii se v dnešní době čím dál častěji dostává do popředí i role sestry – edukátorky. Tato role úzce souvisí i s poskytováním informací ze sociálního poradenství a sociální rehabilitace.

Edukativní působení sestry v oftalmologii je velmi specifické hlavně tím, že výběr edukačních metod je omezený. V rámci edukace seniorů je nutné zvolit i odlišné formy vzdělávání než u mladších věkových skupin. Proces učení starších lidí nejvíce ztěžuje rychlá prezentace učiva, proto je třeba používat různé didaktické pomůcky, tabuli, obrázky tezí a stručné přehledy psané větším písmem. Neméně důležité jsou také vhodné prostorové podmínky a přiměřená atmosféra v místnosti, protože proces učení je u seniorů citlivější na vnější vlivy (Hudáková, Majerníková, 2010). Všechny informace poskytujeme postupně a v takovém rozsahu, aby senior byl schopen jim porozumět. Nejlepší je vždy si ověřit, zda nám porozuměl. Je vhodné naplánovat si rozhovor na čas mezi 9:30–11:30 hod. a 15:30–17:00 hod. a důležité otázky řešit vždy ve spolupráci s rodinou. Obsah edukace je ovlivněn prostředím její realizace.

Edukace seniora v oční ambulanci

Edukaci pacienta realizuje ambulantní sestra ve spolupráci s lékařem a operační sestrou. Úlohou edukace je podpořit adherenci seniora k léčbě a mobilizovat jej k vyšší aktivitě, protože větší část péče o zdraví je přenesena na samotného seniora. Sestra doplňuje a ovlivňuje znalosti, postoje, chování a dovednosti pacienta tak, aby sám vyvinul úsilí ke zlepšení svého zdravotního stavu (Magerčiaková, 2008).

Hlavní oblasti zaměření edukace v oční ambulanci jsou:

  • poučení pacienta o principu a průběhu vyšetření na štěrbinové lampě, refraktometru, pneumotonometru a vyšetření vidění,
  • poučení pacienta před laserovými zákroky na oku: nutnost vyvolání mydriázy před zákrokem, užití tablety Diluran bezprostředně po zákroku, možné komplikace po zákroku, nutnost kontroly nitroočního tlaku 24 hodin po zákroku,
  • demonstrace a nácvik správné aplikace kapek, roztoků a mastí do spojivkového vaku,
  • užívání léčiv a nežádoucí účinky léčiv,
  • komplexní informování pacienta v rámci dlouhodobé a krátkodobé předoperační přípravy v případě plánované hospitalizace: interní předoperační vyšetření, odběr biologického materiálu, anestéziologické vyšetření (jen v případě, že zákrok bude probíhat v celkové anestezii), aplikace antibiotických kapek (také v písemné podobě),
  • poučení pacienta o celém perioperačním období u pacientů objednaných na výkony v rámci jednodenní chirurgie,
  • komplexní edukace pacienta a blízkých před intravitreální aplikací: především aplikace antibiotických kapek (Vigamox, Oftaquix) 3 dny 5krát denně před plánovaným výkonem, dodržování termínu výkonu i kontrolních vyšetření,
  • poučení pacienta před perimetrickým vyšetřením: pokud pacient správně nepochopí princip vyšetření, je vyhodnocení výsledku pro lékaře velmi obtížné, často nemožné. Zvlášť důležité je toto vyšetření u pacientů s glaukomem a u seniorů, kteří absolvují vyšetření způsobilosti k řízení motorového vozidla,
  • dodržování léčebného režimu a kontrola onemocnění u pacientů s hypertenzí, diabetes mellitus, onemocněním štítné žlázy...
  • poučení pacienta v rámci přípravy na malé operační zákroky, které nejsou součástí jednodenní chirurgie (odstranění chalazionu řas, odstranění veruk na víčku, blefarochalázie horních víček, extrakce rohovkových stehů a stehů na kůži v okolí očí): poloha a spolupráce pacienta během zákroku, aplikace léčiv po zákroku, hygienická péče o kůži očních víček, možnost užívání analgetik, následná oftalmologická kontrola.

Edukace seniora v rámci jednodenní chirurgie

Operační výkony realizované v rámci jednodenní oční chirurgické představují nejen pro pacienta, ale i pro společnost množství výhod. „Základním principem jednodenní chirurgie je minimalizovat pobyt pacienta ve zdravotnickém zařízení a pooperační péči a rekonvalescenci přesunout do domácího prostředí“ (Valková, Pochybová, 2012, s. 3). To samozřejmě klade vyšší nároky na předoperační přípravu a důslednou pooperační péči. Ta by měla být realizována lékařem a sestrou ve spolupráci s pacientem a jeho rodinnými příslušníky (Mesárošová, Morovicsová, 2006).

Edukace v jednodenní chirurgii je specifická hlavně tím, že poskytování informací a osvojení dovedností o celém perioperačním období musí být zařazeno do předoperačního období (Morovicsová, 2008).

Obsah edukace v rámci krátkodobé předoperační přípravy:

  • možnosti redukce obav a strachu z operačního výkonu: přítomnost blízké podpůrné osoby, kvalitní obsah informací o péči během jednotlivých fází výkonu a jejich průběhu,
  • nutnost přípravy operačního pole: oholení řas, aplikace mydriatik, proplach slzných cest,
  • informace o hygienickém režimu: převlečení do operačního prádla, odložení šperků a protéz, make-up a lak na nehty odstranit,
  • informace a demonstrace redukce nežádoucích pocitů (kašel, kýchnutí): demonstrace pohybů očí během operace, dohodnutí signálu při pocitu bolesti,
  • informace o bezprostředním pooperačním režimu.

Obsah edukace v pooperačním období:

  • informace o pooperačním režimu a odchodu do domácího léčení,
  • dodržování šetřícího režimu: nepředklánět se, nenosit těžké břemeno, spát na straně neoperovaného oka, spontánně se vyprázdňovat, prevence zácpy, vyvarovat se prašného prostředí, nosit sluneční brýle...
  • farmakoterapie: aplikace kapek a mastí, užívání perorálních léčiv,
  • dodržování přísné hygieny rukou před aplikací očních léčiv,
  • dodržování celkové hygieny a hygieny operovaného oka: sprcha a mytí vlasů v mírném sklonu, zabránit vniknutí šampónu nebo mýdla do oka, obličej umývat pouze čistou vodou,
  • následná kontrola u oftalmologa,
  • možnosti vzniku pooperačních komplikací: změny ve vidění, otok, zánět oka, přítomnost sekrece,
  • poskytnutí telefonického kontaktu na lékaře v případě akutní potřeby konzultace (Valková, Pochybová, 2012).

Edukace seniora na očním oddělení/klinice

Na očním oddělení jsou hospitalizováni pacienti s akutními i chronickými problémy oka. Nejčastěji jde o pacienty, kteří mají podstoupit plánovaný nebo neplánovaný operační výkon, pacienty s dekompenzovaným glaukomovým onemocněním, pacienty přijaté k podstoupení infúzní vazodilatační léčby a pacienty po různých úrazech oka.

Edukace hospitalizovaného pacienta s chronickým onemocněním oka (DR, VPDM, glaukom):

  • informace o léčebném režimu při daném onemocnění,
  • nácvik aplikace léčiv do spojivkového vaku,
  • užívání léčiv a vhodných výživových doplňků a rozpoznání nežádoucích účinků léčiv,
  • používání kompenzačních pomůcek: brýle, lupy...
  • absolvování pravidelných kontrol.

Závěr

Ochorenia zmyslových orgánů, mezi které patří i oční choroby, nejsou bezprostřední příčinou mortality seniora, ale významně zhoršují jeho kvalitu života. V domácím prostředí ho omezují v aktivitách denního života, instrumentálních denních činnostech a v společenském životě. V ústavních zařízeních zvyšují riziko iatrogenní traumy. Proto je úkolem zdravotnických pracovníků, ale především sester, věnovat pozornost seniorům a motivovat je k prevenci, včasné diagnostice a spolupráci při léčbě poruch zraku. Aby mohli podzim života prožít v co nejlepším zdraví a s minimální závislostí na pomoci okolí.

Autoři: Mgr. Zdenka Brziaková Očná klinika UVN SNP FN Ružomberok PhDr. Katarína Zrubáková, PhD Fakulta zdravotníctva KU Ružomberok Seznam použité literatury

ANTON, M. Stáří a vidění. In Česká očná optika. roč. 50, č.3, 2009. s. 32-34. ISSN 1211-233X. BARTOŠOVIČ, I. Vybraná problematika gerontológie a geriatrie. 2. Diel. Bratislava: VŠ Z a SP sv. Alžbety, 2014. 90 s. ISBN 978-80-8132-102-3. ČERNÁK, A. a kol. 2013. Choroby oka a staroba. In Via practica.. roč. 10, č. 3-4, s. 2013. 127-130. ISSN 1336-4790. HAŠKOVCOVÁ, H., PAVLICOVÁ, J. Ošetřovatelství: ideály a realita v ambulantní péči. Praha: Galén, 2013. 121 s. ISBN 978-80-749-2063-9. HEGYI, L., KRAJČÍK, Š. Geriatria pre praktického lekára. 3. vyd. Bratislava : Herba, 2015. 408 s. ISBN 978-80-89631-31-5. HEGYI, L., KRAJČÍK, Š. 2010. Geriatria. Bratislava: Herba, 2010. 608 s. ISBN 978-80-89171-73-6. HUDÁKOVÁ, A., MAJERNÍKOVÁ, Ľ. 2010. Potreba edukácie v geriatrii. In Interdisciplinárna kooperácia v ošetrovateľstve, pôrodnej asistencii a sociálnej práci – Zborník z 2. medzinárodnej vedeckej konferencie. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíne, 2010. ISBN 978-80-7318-978-5, s. 71-81. KALVACH, Z. a kol. 2004. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada Publishing, 2004. 861 s. ISBN 80-247-0548-6. KANSKI, J., MILEWSKI, S. 2002. Disease of the Macula. Tottenham: Mosby, 2002. 215 p. ISBN 0723432414. MAGERČIAKOVÁ, M. 2008. Edukácia v ošetrovateľstve 1. 2. vyd. Ružomberok: Fakulta zdravotníctva Katolíckej univerzity v Ružomberku, 2008. 106 s. ISBN 978-80-8084-221-5. MARTINKOVÁ, J. Poruchy zraku u seniorov. In Sestra. roč. 15, č.3-4, 2016. s.20-22. ISSN 1335-9444. MOROVICSOVÁ, E., MESÁROŠOVÁ, J. Mapy starostlivosti a deficit starostlivosti o seba v potrebe pohybu a zmeny polohy u pacientov po NCMP. In Deficit starostlivosti o seba a jeho vplyv na zdravie : zborník z 2. medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava: FZ SZU, 2006. ISBN 80-969611-0-1. s. 177-184. MOROVICZOVÁ, E. 2008. Význam edukácie v jednodňovej chirurgii. In Revue ošetrovateľstva, sociálnej práce a laboratórnych metodík. roč. 14, č. 2, 2008. s. 87-90. ISSN 1335-5090. SCHMIDTOVÁ, Z. a kol. 2008. Vybrané odbory ošetrovateľstva. Martin: Osveta, 2008. 149 s. ISBN 978-80-8063-295-3. SILVA, C. et al. Sociodemographic profile and health condition of elderly patients attended at a community primary health center. In JOURNAL OF CLINICAL GERONTOLOGY & GERIATRICS. Vol. 7, Is. 3, 2016. p. 93-98. ISSN 2210-8335. VALKOVÁ, Ľ., POCHYBOVÁ, M. 2012. Dimenzie edukácie pacienta v jednodňovej očnej chirurgii. In Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia. roč. 10, č. 3, s. III-V Suplementum. 2012. ISSN 1336-183X.