Pohybová aktivita jako jeden z pilířů v prevenci a léčbě nadváhy a obezity

ÚVOD

Termín obezita zná každý, ale jeho chápání je odlišné. Závisí na kulturním, historickém, sociálním, rodinném prostředí, ve kterém člověk žije. Obezitu definujeme jako nadbytek tělesného tuku u mužů nad 25 %, u žen nad 30 %, rizikový faktor vzniku dalších onemocnění, chronické progresivní onemocnění charakterizované akumulací tuku s mnoha orgánově specifickými patologickými následky výrazně ovlivňujícími morbiditu, kvalitu a délku života obézního jedince. Její vznik je podmíněn genetickými faktory i vlivy prostředí. Jako nejúčinnější způsob snížení tělesné hmotnosti se osvědčil komplexní management obezity, který tvoří čtyři pilíře: výživa, fyzická aktivita, změna životního stylu, přiměřená farmakoterapie. Léčba obezity by měla být komplexní, individuální a patří primárně do péče odborníků [1,2,3]. Pohyb je jeden ze základních projevů života, prostředkem k zajištění základních životních potřeb, nástrojem adaptace na stále se měnící podmínky.

Pohybová aktivita je tělesný pohyb kosterních svalů, který zvyšuje energetický výdej nad klidovou úroveň. Patří sem volnočasové aktivity, které nevykonáváme během běžné denní činnosti a které vedou k zvýšení energetického výdeje nad úroveň, kterou pozorujeme během odpočinku, dále pracovní fyzická aktivita, která zahrnuje činnosti spojené s výkonem zaměstnání. Pohybová aktivita vede k úbytku podkožního i viscerálního tuku [5]. Pravidelné cvičení může pozitivně ovlivnit tělesné složení, metabolismus, strukturu a funkci tuku, kosterní svalstvo, β-buňky pankreatu, ale i další tkáně i při minimální redukci, nebo i bez změny tělesné hmotnosti. V kombinaci se zdravou výživou má potenciál snížit nemocnost, zlepšit kvalitu života a pohodu lidí všech věkových skupin [4,5,6].

Při prevenci a léčbě obezity se doporučuje aktivita aerobního charakteru, i když jsou známé i pozitivní účinky silového tréninku. Vhodné je plavání, cyklistika, chůze. Frekvence, délka, intenzita a trvání cvičení závisí na možnostech a preferencích konkrétního klienta. Nevhodná pohybová aktivita nese riziko poškození pohybového aparátu, proto je důležitý výběr vhodného typu [4,5,6,7].

CÍL

Studie sledovala, zda zvýšená pohybová aktivita získaná před účastí v programu snižování tělesné hmotnosti pozitivně ovlivňuje snížení vybraných antropometrických ukazatelů nadváhy a obezity po absolvování redukčního programu.

MATERIÁL A METODY

Výzkumný soubor tvořilo 244 respondentů (60,7 % žen (n=144) a 39,9 % mužů (n=96)), ve věku 20–65 let. Výběr respondentů byl záměrný. Do výzkumu jsme zařadili muže a ženy s nadváhou nebo obezitou, kteří vyhledali naše centrum s úmyslem snížit tělesnou hmotnost, a respondenty po bariatrickém výkonu, kteří si neudrželi dosaženou tělesnou hmotnost. Nezařazeni nebyli respondenti s endokrinně podmíněnou obezitou, kde může být přírůstek tělesné hmotnosti sekundárně podmíněným příznakem a konzervativní léčba obezity bez cíleného ovlivnění primární příčiny by nemusela přinášet změny srovnatelné se vzorkem respondentů, respondenti s diabetes mellitus, respondenti užívající farmakoterapeutika ke snižování tělesné hmotnosti. Dodrželi jsme základní etické přístupy pro výzkum. Sběr dat probíhal v centru zdraví a výživy ve Zvolenu a Bratislavě. Sledovali jsme somatické ukazatele tělesné hmotnosti, obvodu pasu a boků, BMI, WHR s důrazem na pohlavní rozdíly. Pro mapování fyzické aktivity respondentů jsme použili Baeckeho dotazník, který se skládá ze 16 položek mapujících míru fyzické zátěže při pracovních aktivitách (8 položek), při sportovních aktivitách (4 položky) a při aktivitách ve volném čase (4 položky) [8]. Získaná data jsme statisticky vyhodnotili, využili jsme program SPSS ve verzi 22.0 a Excel. Hodnota hladiny významnosti byla stanovena na α = 0,05.

VÝSLEDKY

Celkový pohybový index jsme identifikovali Baeckeho dotazníkem. U mužů i žen jsme ho vztahovali k vybraným antropometrickým ukazatelům nadváhy a obezity a zjistili jsme, že mezi celkovým indexem pohybu a rozdílem hmotnosti, obvodu pasu, BMI, WHR, viscerálního tuku u obou pohlaví po intervenci neexistuje statisticky významný vztah (tabulka 1, 2).

Tabulka 1 Vztah celkového indexu pohybu a vybraných antropometrických ukazatelů nadváhy a obezity u žen

Tabulka 2 Vztah celkového indexu pohybu a vybraných antropometrických ukazatelů nadváhy a obezity u mužů

Mezi indexem práce u mužů a rozdílem hmotnosti, obvodu pasu, BMI, WHR, viscerálního tuku po intervenci neexistuje statisticky významný vztah, což jsme zjistili i v případě sledovaných žen (tabulky 3, 4).

Tabulka 3 Vztah indexu práce a vybraných antropometrických ukazatelů nadváhy a obezity u mužů

Tabulka 4 Vztah indexu práce a vybraných antropometrických ukazatelů nadváhy a obezity u žen

Mezi indexem sportu u mužů a rozdílem v hmotnosti, obvodu pasu, BMI, WHR, viscerálním tuku po intervenci neexistuje statisticky významný vztah (tabulka 5).

Tabulka 5 Vztah indexu sportu a vybraných antropometrických ukazatelů nadváhy a obezity u mužů

Mezi indexem sportu u žen a rozdílem v hmotnosti, obvodu pasu, BMI, viscerálním tuku po intervenci neexistuje statisticky významný vztah. Mezi rozdílem WHR a indexem sportu existuje pozitivní, statisticky významný vztah (r_S=0,2013, p=0,01). Čím vyšší je index sportu, tím vyšší je také rozdíl indexu WHR. Silnost tohoto vztahu je slabá (tabulka 6).

Tabulka 6 Vztah indexu sportu a vybraných antropometrických ukazatelů nadváhy a obezity u žen

Mezi indexem volného času a WHR jsme u mužů zjistili statisticky významný pozitivní vztah (r_S=0,211, p=0,039). Čím vyšší je index volného času, tím vyšší je i rozdíl WHR. Silnost tohoto vztahu je slabá; ve všech ostatních případech byly vztahy statisticky nevýznamné (tabulka 7).

Tabulka 7 Vztah indexu volného času a vybraných antropometrických ukazatelů nadváhy a obezity u mužů

Mezi indexem volného času u žen a rozdílem hmotnosti, obvodu pasu, BMI, WHR, viscerálního tuku po intervenci neexistuje statisticky významný vztah (tabulka 8).

Tabulka 8 Vztah indexu volného času a vybraných antropometrických ukazatelů nadváhy a obezity u žen

DISKUSE

Dominantou dnešního životního stylu je kromě nesprávných stravovacích návyků a stresové zátěže i výrazně vyšší podíl sedavého způsobu života. Čas na zábavu a odpočinek nahradila televize, mobil a počítač, což negativně ovlivňuje zdraví jednotlivce a přispívá k pandemii obezity. Z mnoha epidemiologických studií je známo, že pravidelná fyzická aktivita je efektivní nejen z pohledu prevence a léčby obezity, ale i při snižování zdravotních rizik s ní souvisejících. Je alarmující, že většina světové populace nemá ve svém každodenním životě potřebnou dávku pohybu. Až dvě třetiny Slováků trpí nedostatkem pohybu a podobná situace je i ve Spojených státech, Velké Británii a dalších zemích.

Ve studiích, které sledovaly slovenskou populaci, je v rizikových faktorech životního stylu v popředí nedostatečná fyzická aktivita, zejména u žen [9,10,11,12]. Výsledky naší studie ukázaly, že mezi pohybovou aktivitou získanou před účastí v redukčním programu a vybranými antropometrickými ukazateli nadváhy a obezity po absolvování preventivního programu u mužů (p > 0,05) ani u žen (p > 0,05) neexistuje statisticky významný vztah.

Při podrobnějším zkoumání souvislostí mezi jednotlivými indexy jsme mezi indexem práce u mužů (p > 0,05), u žen (p > 0,05) neobjevili vztah se sledovanými ukazateli nadváhy a obezity. Totéž platilo i v případě indexu sportu u mužů (p > 0,05), žen (p > 0,05) a indexu volného času a vybraných ukazatelů nadváhy a obezity u žen (p > 0,05). U mužů nebyla zjištěna statisticky významná souvislost mezi indexem volného času a změnou hmotnosti (p > 0,05), obvodu pasu (p > 0,05), BMI (p > 0,05) a viscerálního tuku. Jediný statisticky významný vztah byl zjištěn u indexu volného času a změny v indexu WHR, přičemž čím vyšší byla aktivita mužů ve volném čase, tím více se zvyšoval rozdíl indexu WHR po absolvování preventivního programu (r_S = 0,213. p < 0,05).

Z analýzy Baeckeho dotazníku v rámci longitudinální studie prevalence obezity v Čechách „Životní styl a obezita“ vyplynulo, že lidé s normální hmotností mají více fyzické aktivity ve volném čase a při sportu, lidé s nadměrnou hmotností mají vyšší fyzickou zátěž v zaměstnání. Tehard et al. [13] zjistili, že pracovní index nekoreluje s indexy obecné a abdominální obezity a je známo, že nízký energetický výdej v mnoha profesích způsobuje malou variabilitu fyzické aktivity v práci, ke které se také hlásíme.

Ve skupině našich respondentů se nenacházela profese s vysokou fyzickou aktivitou a pouze velmi malé procento v práci vždy stojí (3,28 %, n = 8), či nikdy nesedí (3,28 %, n = 8), vždy chodí (2,46 %, n = 6), vždy zvedá těžká břemena (0,82 %, n = 2). Autoři navíc uvádějí zjištění, že fyzická zátěž při sportovních aktivitách negativně koreluje s indexem WHR a index WHR nekoreluje s aktivitami ve volném čase. Naše výsledky takové závěry nepotvrdily, ale je třeba zmínit, že soubor respondentů tvořili klienti s nadváhou a ve vyšší míře s obezitou 1. až 3. stupně. Jedním z vysvětlení našich zjištění je možné zkreslení, nadhodnocení objemu pohybové aktivity, kdy se v odpovědích v dotazníku snažili působit v lepším světle, zatímco realita mohla být odlišná. Pro dospělé je vhodná minimálně 30 minut trvající mírná fyzická aktivita denně (chůze, jízda na kole, hry, práce v domácnosti, v zahradě, tanec, sport). Pro regulaci tělesné hmotnosti se doporučuje fyzická aktivita střední intenzity v rozsahu 250–300 minut týdně. Pozitivní účinky fyzické aktivity na zdraví souvisejí s redukcí viscerálního tuku a snížením akumulace ektopického tuku v orgánech a tkáních.

Cvičení střední intenzity v dávce 1 hodinu denně vede při nezměněném energetickém příjmu k redukci obvodu pasu přibližně o 0,5 cm týdně [4]. Ve studiích sledujících negativní asociaci mezi fyzickou zdatností, aktivitou a adipozitou se ukázalo, že nízká volnočasová aktivita zvyšuje riziko obezity 3krát u mužů a 4krát u žen. Dospělý s vyšší fyzickou zdatností má menší obvod pasu, méně viscerálního i podkožního tuku ve srovnání se sedavými jedinci stejného věku, pohlaví a srovnatelného BMI. 3–4měsíční tréninkové studie poukázaly na signifikantní pokles obvodu pasu i množství viscerálně i podkožně uloženého tuku u obézních bez doprovodné změny tělesné hmotnosti. Tato zjištění informují ty, kteří se snaží zhubnout i pomocí cvičení a mohou být demotivováni pomalým poklesem hmotnosti.

Neodmyslitelnou součástí preventivních strategií je pravidelné cvičení, avšak nejideálnější výsledky se předpokládají při kombinaci kalorické restrikce a cvičení. Pravidelná sportovní aktivita je nejdůležitějším podpůrným prvkem v managementu prevence opětovného zvýšení tělesné hmotnosti a nejsilnějším prediktorem normální hmotnosti [10]. Zjistili jsme, že mezi pohybovou aktivitou získanou před účastí v redukčním programu a vybranými antropometrickými ukazateli nadváhy a obezity po absolvování preventivního programu (tělesná hmotnost, obvod pasu, BMI, WHR, viscerální tuk) neexistuje statisticky významný vztah u mužů (p > 0,05) ani u žen (p > 0,05).

Při podrobnějším zkoumání souvislostí mezi jednotlivými indexy jsme mezi indexem práce u mužů (p > 0,05), u žen (p > 0,05) neobjevili souvislost s vybranými ukazateli nadváhy a obezity. Stejně tomu bylo i u indexu sportu a vybraných ukazatelů nadváhy a obezity u mužů (p > 0,05), žen (p > 0,05) a u indexu volného času a vybraných ukazatelů nadváhy a obezity u žen (p > 0,05). U mužů nebyla zjištěna statisticky významná souvislost mezi indexem volného času a změnou hmotnosti (p > 0,05), obvodu pasu (p > 0,05), BMI (p > 0,05) a viscerálního tuku.

Jediný statisticky významný vztah byl zjištěn v případě indexu volného času a změny indexu WHR, přičemž čím vyšší byla aktivita mužů ve volném čase, tím více se zvyšoval rozdíl indexu WHR po absolvování preventivního programu (r_S = 0,213. p < 0,05). Na základě tohoto závěru předpokládáme, že pokud měl respondent před zahájením samotného programu vyšší pohybovou aktivitu, její úprava v programu pro něj bude snazší a tedy i pokles celkové tělesné hmotnosti, snížení BMI, obvodu pasu, WHR a množství viscerálního tuku bude výraznější než u respondenta s nižší pohybovou aktivitou.

ZÁVĚR

Ve životním stylu výrazně vzrostl podíl sedavého způsobu života. Lidé jsou společností negativně motivováni k nižšímu dennímu energetickému výdeji, což vede k dramaticky se zvyšujícímu se spektru rizik vedoucích k vzniku civilizačních onemocnění. Deficit pohybové aktivity v současnosti představuje problém téměř všech lidí.

Vztah mezi fyzickou aktivitou a nadváhou či obezitou je komplexní. Obecně je přijatelný názor, že nižší fyzická aktivita souvisí s přírůstkem tělesné hmotnosti v průběhu času a naopak na druhé straně zvětšování tělesné hmotnosti a obezita vedou k úbytku fyzické aktivity [6,13]. Pohybová aktivita je neoddělitelnou součástí léčby obezity a má stejnou roli v prevenci obezity a onemocnění s ní souvisejících. Přispívá k redukci tělesné hmotnosti, je prevencí vzestupu hmotnosti a vzniku metabolických a kardiovaskulárních chorob, snižuje úmrtnost ze všech příčin.

Autorka: PhDr. Mgr. Ing. Trnková Ľubica, PhD. MPH VŠ ZaSP sv. Alžbety, Detašované pracovisko bl. Sáry Salkaházi, Rožňava

SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ

[1] MINÁRIK P., MINÁRIKOVÁ D. Obezita jako rizikový faktor kolorektálního karcinomu. Medicína pro praxi. 2012; 9(11): 451-445.

[2] KUNEŠOVÁ M., DOLEŽALOVÁ K., MÜLLEROVÁ D. Základy obezitologie. Praha: Galén. 2016. 172 s. ISBN 978-80-7492-217-6.

[3] FÁBRYOVÁ Ľ. Současná situace v managementu obézních pacientů na Slovensku. Koncepce národního komplexního managementu obezity ve Slovenské republice. Via Practica, 2017; 14(6):279-285.

[4] UKROPCOVÁ B., ŽIAK O., SLOBODOVÁ L. et al. Pohybová aktivita „na míru“: diagnostika, edukace a individualizovaná preskripce cvičení. ViaPractica. 2015; 12(5): 188-192.

[5] ŠTICH V. Pohybová aktivita v prevenci a léčbě obezity. Základy obezitologie. Praha: Galén, 2016. s.113-117. ISBN 978-80-7492-217-6.

[6] UKROPCOVÁ B., UKROPEC J. Fyzická aktivita, obezita a zdraví. Klinická obezitologie. Brno: FactaMedica, 2013. s. 102-122. ISBN 978-80-904731-7-1.

[7] FÁBRYOVÁ Ľ., UKROPCOVÁ B., MINÁRIK P., UKROPEC J. Proč je třeba léčit obezitu. Bratislava: Raabe. 2019. 54 s. ISBN 978-80-8140-370-5.

[8] BAECKE JA., BUREMA J., FRIJTERS JE. A Short Questionnaire for the Measurement of Habitual Physical Activity in Epidemiological Studies. In American Journal of Clinical Nutrition, 1982, 36(5):936-42.

[9] AVDIČOVÁ M. Monitorování rizikových faktorů chronických chorob v SR. Svidník: Slovenská společnost praktické obezitologie, 2013, 175 s. ISBN 978-80-971460-0-9.

[10] MATULNÍKOVÁ Ľ. Management pohybové aktivity v prenatální péči u těhotné ženy s obezitou. Bakalářská práce. Katolická univerzita v Ružomberku. 2013. 65 s.

[11] FÁBRYOVÁ Ľ. Epidemiologie a zdravotní důsledky obezity. ViaPractica. 2015; 12(1):8-14.

[12] BELOVIČOVÁ M., MATULA P. Účinnost nefarmakologické léčby obezity. The efficacy of non-pharmacological treatment of obesity in a spa. In Cardiology Letters. 2017;26(3):138-144.

[13] TEHARD B., SARIS WIM H. M., ASTRUP A. et al. Comparison of two physical activity questionnaires in obese subjects: the NUGENOB study. Medicine & Science in Sport & Exercise. 2005, Sep;37(9):1535-1541. doi: 10.1249/01.mss.0000177464.68521.3b

[14] MATOULEK M., SVAČINA Š., LAJKA J. Obezita v Česku 2013. Obezitologie a bariatrie. 2013. [online] [cit.2020-04-11]. Dostupné na: https://www.gsymposion.cz/download.php?type=akce_files&id=447