Úvod

Podpora a zlepšování zdraví spočívá v odstraňování potenciálních zdravotních rizik, v snižování nemocnosti a předčasné úmrtnosti. Analýzy poznatků světových epidemiologických studií ukazují, že účinnou prevencí je možné snížit úmrtnost na kardiovaskulární a nádorová onemocnění až o 50 %. Měnit chování jednotlivce a skupin ve smyslu zdravého způsobu života je možné poskytováním informací o vlivu a významu jednotlivých faktorů pro zdravotní stav účinným způsobem, ale i nabídkou a dostupností podmínek pro pozitivní návyky (výživa, čistota prostředí, pohybová aktivita, relaxace a pod.) (NPPZ SR, 2021-2030).

Druhou nejčastější příčinu úmrtí na Slovensku představují nádorová onemocnění. V roce 2023 zemřelo v důsledku nádorových onemocnění 13 432 osob, což z celkového počtu úmrtí v SR představuje 25% podíl. Je to o 2 % více než v roce 2011. V roce 2023 bylo hlášeno 103 162 hospitalizací s onkologickým onemocněním, což je 10,5 % ze všech hospitalizací. V počtu fyzických osob to představuje 49 006 pacientů. Podíl mužů – pacientů byl 44 %. Nejčastějšími diagnózami z nádorových onemocnění byli u hospitalizovaných mužů: zhubný nádor průdušek a plic – 2 108 osob, zhubný nádor močového měchýře – 2 012 osob, zhubný nádor tlustého střeva – 1 643 osob, zhubný nádor prostaty – 1 640 osob a zhubný nádor konečníku – 1 245 osob. U hospitalizovaných žen byly nejčastější: zhubný nádor prsu – 4 291 osob, leiomyom dělohy – 3 242 osob, nezhubný nádor vaječníku – 2 445, zhubný nádor tlustého střeva – 1 328, zhubný nádor těla dělohy – 1 123 (Národný onkologický register, 2024). Na prevenci nádorových onemocnění je zaměřena intervence Národního programu podpory zdraví (NPPZ SR, 2021-2030) a je součástí různých přístupů k ochraně a podpoře zdraví populace. Edukace a motivace je prostředkem, kterým se zaměřujeme na zlepšování kvality života, na odstranění nebo zmírnění zdravotně škodlivých vlivů prostřednictvím podpory zdravého životního stylu obyvatelstva s cílem minimalizace zdravotních rizik v jeho chování. V rámci Evropy u obyvatel, kteří praktikují zdravý životní styl v souladu s doporučeními prevence onkologických onemocnění, se očekává o 18 % nižší riziko rakoviny ve srovnání s lidmi, jejichž životní styl a tělesná hmotnost nejsou v souladu s těmito doporučeními. Uvedené snížení rizika bylo odhadnuto ve vztahu ke zdravému životnímu stylu, jehož součástí je udržování normální tělesné hmotnosti (BMI-index hmotnosti od 18,5 do 24,9 kg/m2, u osob 65+ do 26,9) a vyhýbání se jídlům podporujícím přibírání na váze; provádění střední aktivity alespoň 30 minut denně; kojení; příjem potravin převážně rostlinného původu; omezení příjmu červeného masa; vyhýbání se zpracovaným masovým výrobkům a omezení konzumace alkoholických nápojů. Pravidelná fyzická aktivita je základem změny životního stylu, podporuje další změny, zejména nutriční, ale i nekuřáctví a zvládání stresu (NPPZ SR, 2021-2030).

Fyzická aktivita a cvičení je významnou součástí primární prevence onkologických onemocnění, ale i důležitou nefarmakologickou metodou léčby těchto onemocnění a prostředkem prevence komplikací chemoterapie i radioterapie (Líška, Stráska, Pupiš, 2020).

Cíl a metodika

Cílem příspěvku je metodou narativního přehledového studia shrnout a interpretovat závěry studií zabývajících se benefity pohybové aktivity v prevenci onkologických onemocnění, stejně jako jejími benefity během léčby onkologických onemocnění.
Na efektivní vyhodnocení a poskytnutí bohaté syntézy důkazů bylo nezbytné přezkoumat publikované studie, systematické přehledy a metaanalýzy výsledků souvisejících s pohybovou aktivitou onkologických pacientů v domácí i zahraniční literatuře.

Pohybová aktivita v prevenci onkologických onemocnění

Fyzickou aktivitu můžeme definovat jako jakýkoli tělesný pohyb, který je výsledkem aktivity kosterní svalové soustavy (záměrné svalové kontrakce). Cvičení představuje formu strukturované fyzické aktivity, která typicky probíhá opakovaně během určitého období a vede ke zlepšování fyzické zdatnosti, výkonu a zdraví (Ukropcová a kol., 2015). Pravidelná fyzická aktivita zvyšuje fyzickou pracovní kapacitu, nebo zdatnost, definovanou jako „schopnost vykonávat fyzickou aktivitu na mírné až těžké úrovni bez nadměrné únavy a schopnost udržet si takovou schopnost po celý život“ (Egnerová et al., 2001). Fyzická inaktivita prokazatelně představuje nezávislý rizikový faktor chronických onemocnění (Ukropcová a kol., 2015). Bylo prokázáno, že účast na pravidelné fyzické aktivitě snižuje riziko ischemické choroby srdeční a mozkové mrtvice, diabetu, vysokého krevního tlaku, deprese, rakoviny tlustého střeva a prsu. Kromě toho je fyzická aktivita klíčovým faktorem energetického výdeje a je tedy zásadní pro energetickou bilanci a regulaci hmotnosti (WHO, 2021). Tělesná aktivita zlepšuje psychickou kondici člověka a snižuje riziko vzniku nežádoucích návyků, jako jsou závislost na drogách, kouření a alkoholismus. Podle doporučení WHO (2021) je optimální dávkou fyzické aktivity 10 000 kroků denně, 5x týdně 30 min. nebo 3x týdně po 1 hod. fyzická aktivita střední intenzity, 2x týdně posilovací cvičení.

Navzdory uvedeným pozitivům současné studie poukazují na to, že asi 70 % i více % mužů a žen ve všech věkových skupinách žije pod úrovní takové fyzické činnosti, která by v významném měřítku přispěla ke zdraví (NCZI, 2022).

I současné odhady preventivních frakcí onkologických onemocnění naznačují, že zhruba polovině všech případů rakoviny lze zabránit důslednou implementací úspěšných preventivních opatření, mimo jiné i dodržováním doporučení Evropského kodexu proti rakovině a prevence rakoviny. Uvedený kodex obsahuje 12 základních doporučení, jejichž cílem je snížit riziko rakoviny na minimum, mimo jiné udržovat zdravou tělesnou hmotnost, hýbat se každý den a omezovat čas strávený sezením (Schüz et al., 2019).

Existuje několik biologických mechanismů, prostřednictvím nichž může tělesná aktivita chránit před rakovinou. Patří mezi ně účinky tělesné aktivity na hladinu cukru, inzulínu v krvi a související hormony, pohlavní hormony a záněty, stejně jako na imunitní funkci, které všechny mají vliv na riziko vzniku rakoviny. Fyzická aktivita také pomáhá nepřibrat a pomáhá udržovat zdravou tělesnou hmotnost, což má další účinek na snížení rizika onkologických onemocnění. Riziko vypuknutí různých typů nádorových onemocnění se v důsledku pravidelné pohybové aktivity u člověka snižuje v rozmezí od 0–30 %. Jde především o nejčastěji se vyskytující typy onkologických onemocnění v Evropě – rakovinu tlustého střeva, prsu, prostaty a plic, které mají také nejlépe prozkoumané vlivy pohybové aktivity. Na základě dosud získaných dat se odhaduje, že takovou prevencí bylo možné předejít zhruba 15 % ze všech výskytů rakoviny v Evropě. Odhaduje se, že riziko těchto onemocnění je přibližně o 4 % nižší u lidí, kteří jsou středně aktivní alespoň 30 minut denně (nebo alespoň 150 minut týdně) ve srovnání s lidmi s nižší úrovní fyzické aktivity (méně než 15 minut denně). Výsledky studií potvrzují, že zdravý životní styl, který je kombinován s vysokou úrovní spotřeby ovoce a zeleniny, nízkou hmotností a fyzickou aktivitou zvyšuje možnost přežití (Cardoso et al., 2019).

Podle Schüz et al. (2019) by eliminace chování v oblasti zdravotního rizika mohla zabránit vzniku alespoň 40 % onkologických onemocnění.

Pohybová aktivita v léčbě onkologických onemocnění

Začlenění pohybové aktivity do léčby onkologických onemocnění, nebo u pacientů v remisi, má velký význam. Hlavním posláním rehabilitační péče u onkologických pacientů je kontrola bolesti, péče o lymfedém, maximální obnovení a uchování funkcí v oblasti pohybového systému, edukace, psychická podpora a zajištění optimální kvality života. Pro optimální fungování rehabilitačního procesu je nutná aktivní účast pacienta, celého pracovní týmu a v neposlední řadě rodiny a okolí. Jejich úkolem je poskytnout pacientovi významnou psychickou podporu, navrhnout postupy ke zlepšení funkce a mobility organizmu, nezávislosti a sebestačnosti.

Bezpečnost a benefity pohybové aktivity u pacientů, kteří překonali onkologické onemocnění, potvrdila ACSM, International Multidisciplinary Roundtable on Physical Activity and Cancer Prevention and Control (2018), která doporučuje, že každý takový pacient v remisi by měl udržovat alespoň minimálně doporučenou pohybovou aktivitu.

Různé typy pohybových aktivit s individuálním přizpůsobením danému jedinci slouží jako forma prevence nebo rehabilitace. Na míru přizpůsobená pohybová aktivita může pacientovi přinést zlepšení v:

  • stabilizaci nebo aktivaci imunitního, hormonálního a oběhového systému,
  • snížení únavového syndromu,
  • psychickém rozpoložení,
  • kvalitě života pacienta,
  • vztahu vlastního sebahodnocení a sebedůvěry (Campbell et al, 2019; Wiskemann, et al., 2015).

Campbell et al (2019) uvádějí několik ověřených komplementárních metod, které představují doplněk k standardní protinádorové léčbě s cílem ji podpořit a přispět ke zlepšení zdravotního stavu pacienta. Každá z metod je definována klinickými studiemi účinnosti – evidence based medicine (EBM). U všech je stanovena intenzita terapeutické metody, její délka i možné rizika v závislosti na typu a stadiu nádoru. Mezi takové komplementární metody je zařazena i pohybová aktivita.

ACSM, International Multidisciplinary Roundtable on Physical Activity and Cancer Prevention and Control (2018) při uznání bezpečnosti a benefitů pohybové aktivity u onkologických pacientů v léčbě nebo v remisi poukázala také na několik konkrétních přínosů zapojení pohybové aktivity do života těchto pacientů. Patří k nim například redukce symptomů deprese a úzkosti, snížení chronické únavy nebo zlepšení fyzických funkcí a kvality života či kvality spánku. U pacientek s onkologickým onemocněním prsu a s možným vznikem lymfedému končetin byla pohybová aktivita rovněž označena za bezpečnou, při individuálních cvičeních.

Wiskemann et al. (2015) doporučují pohybovou aktivitu pro pacienty s onkologickým onemocněním s cílem zvýšení procenta přežití. Samozřejmě zdůrazňují, že každé doporučení musí být interpretováno s opatrností s ohledem na každého pacienta a s přihlédnutím k jeho diagnóze.

Náročnost zvolené pohybové aktivity je u nemocných pacientů nutné odborně posoudit různými diagnostickými testy. Jedním z jednoduchých a rychlých testů je využití Borgovy škály, která obsahuje stupně od 6–20 a pomocí nich je možné hodnotit pacientově vnímané vynaložené úsilí na danou pohybovou aktivitu. Číslo 6 na začátku škály znamená „žádné vynaložené úsilí“ a číslo 20 na konci škály reprezentuje „maximálně vynaložené úsilí“. Číslo 9 vypovídá o jednoduché aktivitě, cvičení (pomalá, pohodová chůze vlastním tempem). Číslo 13 reprezentuje aktivitu, kterou jedinec vnímá jako náročnější, ale stále v ní dokáže pokračovat bez velkých obtíží. Hodnota 17 znamená vnímání aktivity, při které jedinec dokáže zotrvat, ale musí se přemáhat, protože už ji vnímá jako náročnou. Vytrvalostní trénink pro pacienta by se měl pohybovat někde od hranice bodu 11 po bod 13–14 (Borg, 1998).

Obr. 1 Borgova škála. Zdroj: Borg,1998.

Pacient během onkologické léčby může začít trpět na zhoršující se fyzickou zdatnost a běžné každodenní aktivity, jako chůze po schodech, nošení těžších věcí nebo mu může dělat potíže chodit na delší vzdálenosti. I proto je velmi důležité pracovat na pacientově fyzické zdatnosti a výkonnosti, vytrvalosti, svalové síle prostřednictvím zakomponování pravidelného pohybu. Správně a přesně zhodnocení úrovně sebestačnosti je výchozím bodem při plánování intervencí. Je třeba klasifikovat funkční úroveň pacienta tak, aby se podpořila jeho nezávislost a schopnost zvládání každodenních činností. V komplexním hodnocení stavu onkologického pacienta můžeme v ošetřovatelství použít standardizované, mezinárodní validní měřicí nástroje – různé indexy ADL, IADL, které kvantifikují a objektivizují funkční potenciál jednotlivých oblastí každodenního života.

Blanař, Horáčková (2024) v souboru 50 pacientů s hematoonkologickým onemocněním posuzovali úroveň sebestačnosti pacientů. Soubor tvořilo 23 žen a 27 mužů, průměrný věk byl 70,93 roku, min. 36 a max. 82 let. Průzkumem zjistili, že úroveň sebestačnosti se u pacientů s hematoonkologickým onemocněním po chemoterapii snížila – jak uvádí tabulky 1, 2, 3.

Tab. 1 Popisná statistika Barthelovy test základních denních činností

Tab. 2 Barthelovy test před chemoterapií

Tab. 3 Barthelovy test po chemoterapii

Stav výkonu pacienta je důležitý i při rozhodování se mezi léčebnými modalitami (indikace paliativní chemoterapie, pleurodézy, operačního řešení malígní stenosy střeva, zavedení nefrostomie a pod.). Pohyblivost nebo alespoň sebestačnost v základních úkonech sebeobsluhy je významná i u pacienta v pokročilém stadiu nádorového onemocnění; naopak bezmocnost a závislost na jiných výrazně zhoršují utrpení a depresi. K udržení sebestačnosti někdy postačuje změna životního stylu.

Marques et al. (2018) zjistili, že fyzické cvičení vedle standardní péče o pacienta s onkologickým onemocněním může zlepšit kvalitu jeho života, zejména fyzické fungování, depresi a únavu. Mnoho pacientů věnuje více času pohybové aktivitě během nemoci než před onemocněním. Podvědomě si uvědomují, že pohybová aktivita odstraňuje patologickou únavu, přináší jim radost, pocit, že mají své zdraví pod kontrolou. Pomáhá jim dosáhnout lepší fyzické zdatnosti, urychlení léčby, snížení míry únavy a deprese, které s sebou léčba často přináší.

Persoon et al. (2013) na základě 8 randomizovaných studií potvrdili u onkologických pacientů příznivý vliv pohybové aktivity na kardiopulmonární systém, rozvoj síly dolních končetin a na snížení únavy. Podobně i studie Moore et al. (2016) uvádí přínos pohybové aktivity ve vztahu nejen kardiopulmonární kondici, ale i k flexibilitě a síle, či vegetativní rovnováze u pacientů s onkologickým onemocněním. Aktivní pohyb zlepšuje u některých onkologických pacientů imunitu. U sportujících pacientů byl zaznamenán delší časový interval vstupu do recidivy choroby, než je obvyklý průměr.

Wiskemann et al. (2015) doporučují pohybovou aktivitu pro onkologické pacienty s cílem zvýšení procenta přežití. Zdůrazňují, že každé doporučení musí být interpretováno s opatrností s ohledem na každého pacienta a s přihlédnutím k jeho diagnóze.

V metaanalýze observačních studií z roku 2019 se prokázalo u fyzicky aktivních pacientek po prodělané rakovině prsu až o 40 % nižší riziko úmrtí na toto onemocnění než u pacientek, které byly aktivní nejméně. Pohybová aktivita prováděná před i po diagnostice rakoviny byla v některých studiích také asociována se snížením progresivního vývoje rakoviny prsu, výskytu nových útvarů, nebo recidivy rakoviny prsu (Spei, Samoli, Bravi, et al., 2019).

Cvičení pomohlo zlepšit poruchy spánku, úzkost a psychiku pacientů. Výzkumem bylo prokázáno, že programy cvičení u pacientů s karcinomem plic zvýšila výkonnost a snížila únavu (Hoffman et al, 2014).

Campbell et al. (2019) poukazují na to, že pohybová aktivita také napomáhá snížit vedlejší účinky chemoterapie, jako je kardiotoxicita nebo neuropatie, a že dokáže zlepšit kognitivní funkce, nevolnost, bolesti, případně během léčby i její vlastní toleranci.

ACSM, International Multidisciplinary Roundtable on Physical Activity and Cancer Prevention and Control (2018) při uznání bezpečnosti a benefitů pohybové aktivity u onkologických pacientů v léčbě nebo v remisi poukázala také na několik konkrétních přínosů zapojení pohybové aktivity do života těchto pacientů. Patří k nim například:

  • zlepšení fyzické a psychické kondice s cílem pomoci vyrovnat se s jakýmikoli omezeními způsobenými samotnou rakovinou nebo jejím onemocněním.
  • Obnovení dobré fyzické kondice s cílem vrátit se do každodenního života.
  • Zlepšení schopností vyrovnat se se stresem, poruchami spánku a emoční nerovnováhou.
  • Získání ztracené sebedůvěry.
  • Obnovení samostatnosti a nezávislosti například od opatrovatelů.
  • Zvládání nežádoucích účinků léčby – chemoterapie, hormonální terapie, cílené léčby, imunoterapie a/nebo radioterapie, minimalizování nežádoucích účinků v každodenním životě.
  • Osvojení zdravých stravovacích návyků a schopnost udržet optimální hmotnost.
  • Vyrovnání se s problémy v sexuálním životě.
  • Snížení počtu hospitalizací. Různé rehabilitační programy, vhodné před zařazením do pracovního procesu, jiné i po návratu do plnohodnotného života.

Závěr

Za posledních dvacet let se pohyb prokazuje jako vynikající prostředek k rychlejšímu zotavování pacienta při rehabilitaci, obnovení a návratu k fyzické výkonnosti a v neposlední řadě napomáhá ke zlepšení kvality života léčeného pacienta či snížení stresu z celého průběhu léčby. Obrovský přínos má nejen jako forma rehabilitace, ale i jako forma prevence před mnoha onemocněními, k nimž patří i onkologická onemocnění.

Autoři: PhDr. Mária Novysedláková, PhD. Mgr. Vít Blanař, Ph.D. PhDr. Katarína Zrubáková, PhD.

Seznam bibliografických odkazů

American college of sports medicine. 2018. ACSM's Guidelines for Exercise Teting and. Tenth edition. Philadelphia, PA: Wolters Kluwer Health, 2018. ISBN 978-1496-339-06-5.

BLANAŘ, V., HORÁČKOVÁ, K. 2024. Data z průzkumu výživy a pohybové aktivity u hematoonkologických pacientů. Univerzita Pardubice: Fakulta zdravotnických studií. 2024. Osobní korespondence

BORG, G. 1998. Borg's perceived exertion and pain scales. USA: Human Kinetics. ISBN 0-88011-623-4.

CAMPBELL, K. L., et al. 2019. Exercise Guidelines for Cancer Survivors: Consensus Statement from International Multidisciplinary Roundtable. In Medicine & Science in Sports & Exercise [online]. 51(11), 2375-2390. ISSN 1530-0315. Dostupné na internete: doi:10.1249/MSS.0000000000002116

CARDOSO, F. et al., 2019. Early breast cancer: ESMO Clinical Practice Guidelines for diagnosis, treatment and follow-up. Annals of oncology. 2019; 30(8): 1194-1220.

EGNEROVÁ A. a kol., 2001. Epidemiologie neinfekčních chorôb. Trnava: Slovak Academic Press. 129 s. ISBN 80-88908-81-7.

HOFFMAN, A.J. et al., 2014. A rehabilitation program for lung cancer patients 61 during postthoracotomy chemotherapy. In OncoTargets and Therapy. Vol. 7, p. 415–423, ISSN 1178-6930. Dostupné na internete: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3956688/

LÍŠKA, D., STRÁSKA, B., PUPIŠ, M., 2020. Pohybová liečba ako prevencia a podporná liečba onkologických ochorení. In Klinická onkológia. Roč. 33, č. 2, s. 101-106. DOI: 10.14735/amko2020101

MARQUES, A. et al., 2018. The association between physical activity and chronic diseases in european adults. In Eur. J. of Sport Science. 18(1): 140-149. DOI: 10,1080 / 17461391.2017.1400109

MOORE, S.C. et al., 2016. Association of Leisure-Time Physical Activity With Risk of 26 Types of Cancers in 1,44 Million Adults. In JAMA Intern Med. 176(6): 816-825. DOI: 10.1001/jamainternmed.2016.1548

NÁRODNÝ ONKOLOGICKÝ REGISTER, 2024. Vývoj počtu nových prípadov a počtu úmrtí v čase. Dostupné na internete: www.noisk.sk

NÁRODNÉ CENTRUM ZDRAVOTNÍCKÝCH INFORMÁCIÍ (NCZI), 2022. Zdravotnícka ročenka Slovenskej republiky. NCZI: Bratislava, 270 s. Dostupné na internete: www.nczisk.sk

NOP SR. 2018. Národný onkologický program Slovenskej republiky. Dostupné na: https://www.noisk.sk/files/eb9fead9426a9bf1bc58f5bf8f90568b

NPPZ SR. 2021-2030. Aktualizácia Národného programu podpory zdravia pre roky 2021-2030. aktualizacia-narodneho-programu-podpory-zdravia-pre-roky-2021-2030.pdf

PERSOON, S. et al., 2013. Effects of exercise in patients treated with stem cell transplantation for a hematologic malignancy: A systematic review and met-analysis. Cancer Treat Rey. 2013; 39(6): 682-690. DOI: 10.1016/j.ctrv.2013.01.001. Epub 2013 Feb 26

SCHÜZ, J. et al., 2019. Primary prevention: a need for concerted action. Mol Oncol. 2019; 13(3): 567-578. DOI: 10.1002/1878-0261.12432. Epub 2019 Jan 18. PMID: 30582778; PMCID: PMC6396360

SPEI, M.E., SAMOLI, E., BRAVI, F. et al. 2019. Physical activity in breast cancer survivors: A systematic review and meta-analysis on overall and breast cancer survival. In The Breast. Vol. 44, p. 144- 152. ISSN 0960-9776.

UKROPCOVÁ, B. a kol., 2015. Pohybová aktivita “na mieru”. Diagnostika, edukácia a individualizovaná preskripcia cvičenia. In Via practica. Roč. 12, č. 5, s. 188-192.

WISKEMANN, J. et al., 2015. Effects of physical exercise on survival after allogeneic stem cell transplantation. Int Cancer. 2015. 1; 137(11): 2749-2756. DOI: 10.1002/ijc.29633. Epub 2015 Jun 19

WORLD HEALTH ORGANIZATION, 2021. World Health Organization. Dostupné na internete: https://www.who.int/about/whowe-are/constitution.