Předmluva k publikaci: Proces reformy veřejné správy bezprostředně souvisí s transformačními procesy, které navázaly na změnu politicko-ekonomicko-sociální podstaty státu. Únor 1948 poznamenal historii obnoveného Československa radikální změnou politické orientace. Tato se začala formovat už před tím, co výrazně ovlivnily výsledky 2. světové války, jakož i snahy Komunistické strany Československa (dále jen KSČ) k orientaci na Sovětský svaz. Tento proces vyvrcholil únorem 1948, kdy na základě výsledků voleb se do vlády dostali zástupci KSČ, kteří využijíc vládní krizi nastolili vládu s prosovětskou orientací. Tento stav byl zakotven i v Ústavu 9. května, kterou přijalo Zákonodárné shromáždění ČSR jako ústavní zákon č.j. 150/1948 Sb. V článku XII. odstavec | 1 cit.: "Hospodářská soustava Československé republiky je založena na znárodnění nerostného bohatství, průmyslu, velkoobchodu a peněžnictví; na vlastnictví půdy podle zásady..." Takto zadefinované vztahy k výrobním prostředkům mohly umožnit dokončení znárodňovacího procesu.

Změnu politického režimu v roce 1989 bylo proto zapotřebí začít opačným procesem – změnou vlastnických vztahů, tzn. privatizací národního majetku, „…který je ve vlastnictví všeho lidu“ – (viz. čl. 8 odst. 1 Ústavy ČSSR č.100/1960 Sb.), a také realizací restitučních nároků poškozených občanů t.j. navrácení do původního stavu.

Z hlediska územně-správního uspořádání na Slovensku se proces orientoval zejména na zrušení systému územní veřejné správy, reprezentované soustavou národních výborů místní státní správy, přestavbu územního členění, utváření právních a ekonomických předpokladů na vznik reálné územní samosprávy na obecní a rozpočtové úrovni. Rozsáhlé změny nastaly zejména v oblasti sociální práce. zrušení okresních úřadů, změna v organizaci odborů sociálních věcí - vznik úřadů práce sociálních věcí a rodiny, vznik vyšších územních celků (dále jen VUC) aj.. V důsledku toho se často setkáváme u studentů i odborníků v praxi s nedostatečnou informovaností o jejím současném fungování a působnosti.

Poznání jednotlivých organizací, subjektů a institucí, které vykonávají sociální činnosti, je základním předpokladem pro úspěšné postupy orientované ve prospěch klienta. Tento předpoklad se dotýká zejména studentů sociální práce ale i odborníků, kteří jsou odkázáni na spolupráci více kolegů působících v jiných sociálních institucích. Potřebují se seznámit s některými součástmi sociální politiky, legislativními předpisy a činnostmi, které vytvářejí předpoklad účinné sociální pomoci a sociálního zabezpečení.

Aktuálnost třetího přepracovaného vydání publikace (zejména v kapitolách 6 a 7) podporuje i fakt, že navzdory stávající legislativě a organizační výstavbě sociálních institucí je při realizaci sociálních činností mnoho nejasností, které souvisejí s neujasněnými kompetencemi, nedostatečnými vědomostmi a dovednostmi jednotlivých aktérů.

Tvůrci publikace pracovali několik let v různých subjektech veřejné správy od okresních úřadů, přes magistrát, samosprávný kraj až po ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny. Uvedené skutečnosti, ale zejména přijetí zákona o sociálních službách a zákona o peněžních příspěvcích ke kompenzaci těžkého zdravotního postižení, byly hlavní důvody, proč jsme se rozhodli pro zpracování této problematiky (některé části stručnější, jiné podrobnější) i přesto, že si uvědomujeme neustálé změny, které probíhaly zejména v souvislosti s přenosem kompetencí ze státu.

Tato publikace si proto klade za cíl přehledně uvést do této problematiky každého, kdo se chce zorientovat v sociální práci ve veřejné správě (nazývané i veřejné sociální správě). V závěru každé části jsou uvedeny kontrolní otázky, které napomohou lepší koncentraci základních znalostí z dané problematiky. Budeme rádi, když předkládaná publikace poslouží i odborníkům v praxi, ale zejména studentům sociální práce v předmětech, jako jsou sociální správa, nebo sociální práce ve veřejné správě, případně v předmětech teorie sociální práce a sociální politika.

O autorech Milan SCHAVEL je profesorem sociální práce, kterou přednáší na několika slovenských univerzitách. Pracoval mnoho let na ministerstvu práce, sociálních věcí a rodiny. Byl spolutvůrcem projektů v oblasti supervize a sociálního poradenství pro sociální pracovníky. Pracuje také jako supervizor sociální práce a vzděláváte!' v Asociaci supervizorů a sociálních poradců. Je autorem a spoluautorem mnoha publikací jako Sociální prevence, Sociální poradenství a komunikace, Sociální práce, Úvod do studia a dějin sociální práce a mnoho jiných.

Michal OLAH je docentem sociální práce, v současnosti působí jako vedoucí Katedry sociální práce na VŠZaPS sv. Alžběty a přednáší sociální práci na více slovenských univerzitách. Pracoval několik let v různých pozicích ve státní správě a samosprávě, je absolventem dlouhodobého výcviku v kognitivně-behaviorální psychoterapii a působí jako supervizor sociální práce. Je autorem a spoluautorem více publikací. Supervize v sociální práci, Sociálněprávní ochrana dětí, Vyšetřování drogové kriminality, Sociální poradenství a komunikace, Úvod do studia a dějin sociální práce a mnoho jiných.

Štefánie DEREVJANIKOVÁ vystudovala veřejnou správu na Univerzitě P. J. Šafárika v Košicích, kterou externě přednáší na Vysoké škole zdravotnictví a sociálré práce sv. Alžběty v Prešově. Pracuje na jako vedoucí odd. SPODaSK na Úřadu práce, so:iálních věci a rodiny, Odboru sociálních věcí a rodiny v Košicích.

JUDr. Karel Zeman, PhD. je doktorem práva a pracuje jako odborný asistent na Fakultě zdravotnictví a sociální práce Trnavské univerzity v Trnavě, kde přednáší právní předměty. Po studiích v Praze pracoval dlouhou dobu ve státní správě v řídících postech a od roku 1993 na Okresním úřadu práce v Trnavě, jako ředitel ObÚP a následně jako vedoucí střediska vzdělávání. Je spoluautor publikace Sociálněprávní ochrana děti a mládeže v současné době připravuje publikaci Úvod do právních disciplín pro sociální pracovníky.

  1. Sociální práce 1.1Východiště sociální práce 1.2 Historický kontext sociální práce na Slovensku 1.3 Předmět a obsah sociální práce 1.4 Sociální politika a soc. práce ve vzájemném vztahu 1.4.1 Vymezení a význam sociální politiky

  2. Historický vývoj územněprávního uspořádání na území Slovenska 2.1 Nejstarší správní útvary na území Slovenska 2.2 Josefská reforma veřejné správy 2.3 Bachů absolutismus 2.4 Organizace veřejné správy na Slovensku po Rakousko – Uherském vyrovnání 2.5 Období Československé republiky 2.6 Období slovenského státu 2.7 Změny v územněprávním uspořádání Slovenska v období po 2. světové válce do roku 1990 2.8 Veřejná správa na Slovensku po roce 1990

  3. Pojmová vymezení veřejné správy 3.1 Pojem veřejné správy 3.1.1 Pojem „zpráva“ 3.1.2 Pojem „správa státu“ 3.1.3 Pojem „veřejná moc“ 3.2 Veřejná správa 3.3 Veřejná správa a soukromá správa 3.4 Organizační principy veřejné správy

  4. Organizace veřejné správy 4.1 Státní správa 4.1.1 Struktura státní správy na Slovensku 4.1.1.1 Vláda Slovenské republiky 4.1.1.2 Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy 4.1.1.3 Místní státní správa 4.1.1.4 Orgány státní správy s obecnou Působností 4.1.1.5 Orgány státní správy se specializovanou působností 4.2 Samospráva 4.2.1 Obec 4.2.2 Samosprávný kraj – vyšší územní celek 4.3 Veřejnoprávní instituce

  5. Reforma veřejné správy 5.1 Obecné principy veřejné správy 5.2 Stručný přehled reformy veřejné správy 5.2.1 Daňová reforma 5.2.2 Penzijní reforma 5.2.3 Reforma zdravotnictví 5.2.4 Reforma veřejné správy fiskální Decentralizací 5.3 Transformace sociální sféry 5.3.1 Sociální pojištění 5.3.2 Státní sociální podpora 5.3.3 Sociální pomoc 5.4 Nejdůležitější opatření v sociální politice účinné po 1. lednu 2006 5.4.1 Sociální pojištění 5.4.2 Občané těžce zdravotně postižení 5.4.3 Občané v hmotné nouzi 5.4.4 Podpora rodinám 5.4.5 Trh práce a politika zaměstnanosti

  6. Orgány veřejné správy v sociální oblasti 6.1 Sociální pomoc na úrovni státní správy 6.1.1 Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR 6.1.1.1 Postavení a působnost Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR 6.1.2 Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny 6.1.3 Úřad práce, sociálních věcí a rodiny 6.2 Sociální práce na úrovni samosprávy 6.2.1 Zájmová samospráva 6.3 Veřejnoprávní instituce v sociálním systému 6.3.1 Sociální pojišťovna 6.3.1.1 Historie 6.3.1.2 Organizační struktura sociální pojišťovny

  7. Výkon sociálních kompetenci veřejnou správou 7.1 Plnění sociálních úkolů veřejnou správou 7.1.1 Rozhodování o dávkách sociálního pojištění 7.1.2 Rozhodování o státních sociálních dávkách 7.1.3 Rozhodování o sociálních službách 7.2 Poskytování soc. pomoci nestátními subjekty

© Autoři: prof. PaedDr. Milan Schavel, PhD. doc. PhDr. Michal Oláh, PhD. PhDr. Štefánie Derevjaniková JUDr. Karel Zeman, PhD. doc. Recenzenti: doc. JUDr. Jan Roháč, CSc. JUDr. Josef Kudla, PhD. Mgr. Beata Horvathová

Jazyková úprava: Mgr. Andrea Martonová, Bc. Eva Kunovjaneková Technická úprava: doc. PhDr. Michal Oláh, PhD. Foto na obálce: MPSVaR SR Vydavatel: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Rok vydání: 2009 Tisk: BEKI design, s.r.o. ISBN: 80-8082-065-1 EAN: 9788080820657