V naší demokratické společnosti, kde práce není samozřejmostí a systém sociální péče se změnil na systém sociální pomoci, se stále častěji setkáváme s rodinami, jejichž příjmy a výdaje jsou v nerovnováze. Jejich počet roste každým dnem pod tlakem okolností způsobených přetrvávající celosvětovou ekonomickou krizí. Mnohé z rodin přišly o práci a jejich vyhlídky jsou mizivé, a tak uspokojují své potřeby v mezích svých, i když velmi nízkých, ohraničených možností. I když se o tom u nás zatím otevřeně jen velmi málo mluví, ví se, že jsou v naší společnosti i rodiny, jejichž výdaje daleko více přesahují jejich příjmy. O takových rodinách se dozvídáme většinou teprve tehdy, když už exekutor vykonal svou práci a jejich situace se stává neřešitelnou, nebo jen těžko řešitelnou. Tehdy už bývá poměrně pozdě. Nejednou jsou hlavním problémem těchto rodin půjčky.

Půjčky jsou dnes běžnou součástí života nejedno rodiny. Jsou dobré do té míry, než je umí rodina splácet. Když tuto schopnost rodina ztratí, nastává problém. Mnoho rodin v běžném životě ztrácí přehled nad svými půjčkami, respektive nad svými příjmy a výdaji a dostávají se tak do ještě větších dluhů. Není ojedinělostí, když rodina takovou, pro ni již bezvýchodnou situaci, řeší přijetím další, „výhodnější“ půjčky na splacení té předešlé. Výsledkem je, že se rodina dostává do začarovaného kruhu dluhů. S pojmem dluhy se nám nespojují jen půjčky, ale i hypotéky, leasingy, debet na vlastním účtu, nezaplacený nájem, inkaso, telefonní účty a pod. To vše jsou pojmy, které bychom mohli jedním slovem nazvat „dluhy“.

V praxi se setkáváme s možnostmi čerpání půjček z více zdrojů a více typů:

  • nebankovní subjekty (poskytují půjčky bez registru, půjčky bez potvrzení příjmu, nebankovní půjčky na směnku, půjčky ihned, půjčky do 24 hodin, on-line půjčky),
  • bankovní subjekty (umožňují přečerpání běžného účtu, poskytují spotřební úvěry, úvěry na nemovitosti,...),
  • stavební spořitelny,
  • leasingové společnosti.

Určit přesné příčiny, které vedou rodiny do dluhů, je velmi náročným úkolem. Přestože se jí věnuje v zahraničí velká pozornost ze strany mnoha odborníků, zůstává nadále ne zcela jasnou. Při hledání příčin nejčastěji můžeme narazit na:

  • ztrátu zaměstnání,
  • ztrátu (úmrtí) partnera,
  • rozvod,
  • větší počet dětí a jiné.

Jak uvádí Maly (2002), zdaleka to nejsou všechny důvody, které mají za následek zvyšující se počet zadlužených rodin. Belardi (1996) k nim ještě přidává:

  • předčasný odchod do důchodu,
  • neplánovaný příchod dítěte na svět,
  • nemoci a závislosti,
  • nevhodný způsob plánování rodinného rozpočtu a pod.

Na základě četných průzkumů můžeme konstatovat, že se jedná často o rodiny především s nezletilými dětmi a rodiny s nevyřešenou bytovou otázkou. (Porubänová, 1995) Zde se dostává do popředí jedna podstatná otázka, a sice, jak je možné, že mnohé mnohočetné rodiny či rodiny neúplné. kde jeden z rodičů umřel a pod. se vůbec nemusí dostat do koloběhu dluhů. Odpověď se zdá, že je na první pohled jasná. Z mezi mnoha výše zmíněných příčin, právě ta poslední bývá nejrozhodující. V podstatě není ani tak důležité, zda rodina má některého ze svých členů nemocného nebo ne. Ať jde o mnohočetnou rodinu nebo jen o rodinu s jedním dítětem atd., ale důležité je to, zda rodina dokáže efektivně hospodařit s finanční částkou, kterou má k dispozici. A právě tato neschopnost bývá mnohdy kamenem úrazu. Výdaje mnoha rodin daleko více přesahují výši jejich příjmů. Jen málokterá z rodin se umí orientovat ve spleti právních norem a dokáže si pomoci v této pro ni mnohdy bezvýchodné situací. Vytváří se nám tak prostor pro sociální poradenství.

Pod sociálním poradenstvím můžeme zcela obecně rozumět na osobu (jednotlivce, rodinu, skupinu,...) se vztahující sociální službu, ve které se zprostředkovávají speciální odborné nebo praktické znalosti, know-how a návody jak jednat.

Zákon o sociální pomoci, který byl donedávna platný, definoval sociální poradenství následovně: *„Sociální poradenství je odborná činnost zaměřená na zjištění rozsahu a charakteru sociální nouze, na zjištění příčin jejího vzniku, na poskytnutí informací o možných řešeních sociální nouze a na vodítko občana při volbě a uplatňování forem sociální pomoci.“. 12)

Nový zákon o sociálních službách rozlišuje:

a, odborné činnosti,

b, obslužné činnosti,

c, další činnosti. (Zákon č. 448/2008, § 2)

Podle uvedeného zákona je, mimo jiné, odbornou činností sociální poradenství.

Sociální poradenství je odborná činnost zaměřená na pomoc fyzické osobě v nepříznivé sociální situaci. Sociální poradenství se provádí na úrovni základního a specializovaného sociálního poradenství a lze je provádět ambulantní formou prostřednictvím poraden sociálního poradenství zřízených k tomuto účelu a terénní formou prostřednictvím terénních programů. (Zákon č. 448/2008, § 19)

Základní sociální poradenství je chápáno jako posuzování povahy problému jednotlivce, rodiny nebo komunity, následné poskytnutí základních informací o možnostech řešení problému a podle potřeby i doporučení a zprostředkování další odborné pomoci. Toto poradenství by mělo být součástí každé sociální služby.

Na rozdíl od toho je specializované sociální poradenství vysvětlováno jako zjištění příčin vzniku, charakteru a rozsahu problémů jednotlivce, rodiny a komunity a následné poskytnutí konkrétní odborné pomoci. Vycházeje z uvedeného nám pak jasně plyne, že rodina by měla prostřednictvím sociálního poradenství získat nesmírné množství informací například. o tom jak:

  • řešit svou nepříznivou či krizovou sociální situaci,
  • uplatnit právní nároky,
  • kontaktovat instituce a zařízení, kde jí bude poskytnuta sociální pomoc,
  • a jiné.

Poradenství pro rodiny, které mají problémy s dluhy, by mělo zahrnovat činnost více odborníků. Ti by rodinám měli poskytnout informace o jejich právních nárocích. Můžeme tedy konstatovat, že na sociálním poradenství jako odborné formě pomoci by se měli podílet odborníci z různých oblastí. Měli by to být zejména sociální pracovníci - poradci ale i psychologové, právníci a ekonomové. Jejich vzájemnou týmovou spoluprací na multidisciplinární úrovni by se zvýšila efektivita celé poradenské práce. Sociální poradenství rodinám v dluzích může poskytovat několik subjektů, podle nové legislativy poskytovatelů sociálních služeb. (Zákon č. 448/2008, § 3) Jejich úroveň je ovlivněna samotnou strukturou, jejich organizací a personálním zabezpečením. Poskytovatelé sociální služby, (v našem případě sociálního poradenství) se dělí na:

a, veřejných poskytovatelů,

b, neveřejných poskytovatelů.

Ve vztahu ke klientům, kterými jsou v našem případě zadlužené rodiny, je třeba, aby pracoval sociální poradce zejména s těmito a podobnými cíli:

  • aby se rodiny zbavily dluhů,
  • aby uměli žít s penězi, které mají k dispozici, tzn. j. vedly život přiměřený výši jejich příjmu a
  • aby si nevytvářely žádné nové dluhy.

Tyto celkové cíle však mohou být dosaženy pouze za pomoci dílčích cílů. Protože dluhy některých rodin jsou tak vysoké, může být život některých z nich již na úrovni životní minima úspěchem. Některé rodiny však nejsou schopny žít život bez soustavného pořizování nových dluhů. Stávají se dlouhodobými klienty sociálního poradce.

Z toho vyplývají i další, jak Belardi (1996) uvádí, celospolečenské cíle, ze kterých bychom mohli zmínit alespoň:

  • schopnost odborníků iz jiných profesí rozpoznat potřebu rodiny na poradenství v dluzích,
  • příčiny a následky zadlužení by se měly stát známými i široké laické veřejnosti, aby se tak předcházelo dalším zbytečným zadlužením.

Celé sociální poradenství jako profesionální činnost by se měla vyznačovat určitými charakteristickými znaky. Ty mají za následek to, že sociální poradenství se výrazně odlišuje od běžného, ​​laického poradenství, kterým máme na mysli „řazení si“. Mezi tyto znaky např. Belardi (1996) radí:

  • profesionalitu,
  • dostupnost,
  • nezištnost,
  • možnost zprostředkování kontaktů v případě potřeby dalších forem pomoci,
  • nezaujatost.

Seznam použité literatury

BELARDI, N. et al. 1996. Beratung. Eine sozialpädagogische Einfhrüng. Beltz: Weinheim a Basel, 1996. MALY, A. A. 2002. Tatort Banken. Österreich, Schuldenfalle Europas. Eine Tatsachenverdichtung. Wien: Map Mac, 2002. 158 v. ISBN 3-9051689-0-7 PORUBÄNOVÁ, S. 1995. Podpůrné možnosti neziskové instituce jako jedna z alternativ předcházení a překonávání rodinné chudoby. In: Chudoba jako sociální problém. Teorie a praxe. Bratislava. 1995. Zákon čj. 195/1998 Sb. o sociální pomoci Zákon čj. 448/2008 Sb. o sociálních službách a doplnění zákona č.j. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání.

Autor: PhDr. Barbora Drexlerová, PhD.

Příspěvek zazněl na Mezinárodní konferenci na téma „Sociální poradenství a supervize jako prostředek zvyšování profesionální kompetence sociálních pracovníků“, která se konala ve dnech 7.–8. dubna 2010. Organizátorem konference byla Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety n.o