Role výživy a dietních faktorů v prevenci a managementu IBD

Zánětlivá onemocnění střeva (IBD) v současnosti představují významný zdravotní problém, který se týká stále většího počtu lidí na celém světě. Jedná se o chronická onemocnění trávicího traktu, která ve významné míře ovlivňují kvalitu života pacientů. Mezi nejčastější formy IBD patří Crohnova choroba a ulcerózní kolitida. Přestože se tato onemocnění liší lokalizací a rozsahem postižení trávicího traktu, spojuje je chronický zánět a potřeba dlouhodobé léčby (Danese, Fiocchi, 2011).

V posledních desetiletích dochází k nárůstu výskytu IBD zejména v rozvinutých zemích, přičemž postupně se zvyšuje i incidence v regionech, kde byla tato onemocnění kdysi vzácná. Tento trend poukazuje na význam environmentálních a životních faktorů, které se podílejí na jejich vzniku a průběhu. Kromě genetické predispozice a poruch imunitní regulace se stále více pozornosti věnuje životnímu stylu, a to zejména stravovacím návykům (Kaplan, Windsor, 2021).

Výživa představuje jeden z klíčových modifikovatelných faktorů, který může ovlivnit nejen riziko vzniku těchto onemocnění, ale také jejich průběh a odpověď na léčbu. Moderní způsob stravování, charakterizovaný vyšším příjmem průmyslově zpracovaných potravin, jednoduchých cukrů a nasycených tuků, je často spojován se změnami střevní mikrobioty a se zvýšenou zánětlivou odpovědí organismu. Na druhé straně strava bohatá na vlákninu, rostlinné složky a přirozeně se vyskytující bioaktivní látky může působit protektivní a podporovat střevní rovnováhu (Hou et al., 2011).

Pacienti s IBD často sami vnímají souvislost mezi stravou a zhoršením symptomů, mezi něž nejčastěji patří bolesti břicha, průjmy, nadýmání či únava. Z tohoto důvodu bývá úprava stravování prvním krokem ke zlepšení zdravotního stavu. Přesto však dlouhodobě chyběla jednoznačná a vědecky podložená doporučení týkající se konkrétních dietních postupů. V posledních letech se situace mění a dnes již přibývá množství studií, které zkoumají vliv jednotlivých živin, potravinových skupin či specifických dietních režimů na aktivitu onemocnění, zánětlivé markery a kvalitu života pacientů (Lewis, Abreu, 2017).

Výživa dnes již není vnímána jen jako podpůrný prvek léčby, ale jako potenciální nástroj, který může doplňovat farmakoterapii a v některých případech významně ovlivnit průběh onemocnění. Zvláštní pozornost si zasluhují eliminační diety, specifické nutriční protokoly či enterální výživa, které se postupně stávají předmětem klinického výzkumu (Bischoff et al., 2020).

Tato práce se zaměřuje na analýzu dostupné vědecké literatury s cílem poskytnout ucelený pohled na úlohu výživy v kontextu IBD a identifikovat oblasti, které vyžadují další výzkum.

Metodologie

Předkládaná práce byla zpracována formou scoping přehledu s cílem systematicky zmapovat a sesumarizovat dostupné vědecké poznatky o úloze výživy a dietních faktorů v prevenci a managementu IBD. Metodologický postup vycházel z principů realizace scoping review a z doporučení PRISMA-ScR (Preferred Reporting Items for Systematic Reviews and Meta Analysis – extension for Scoping Reviews), které jsou určeny pro transparentní a systematické zpracování tohoto typu přehledových prací.

Literární rešerše byla realizována v mezinárodních databázích PubMed, Scopus, Web of Science a Google Scholar. Doplňkově byly využity i zdroje relevantních mezinárodních organizací, a to zejména WHO, OECD a Evropské unie, především k získání epidemiologických údajů a širšího kontextu problematiky. Při vyhledávání byly použity kombinace klíčových slov v anglickém jazyce, přičemž základ tvořily výrazy „inflammatory bowel disease,“ „Crohn's disease,“ „ulcerative colitis“ v kombinaci s pojmy „nutrition,“ „diet,“ „dietary factors,“ „prevention,“ „management,“ „ther. Klíčová slova byla navzájem kombinována pomocí logických operátorů (and, or) s cílem upřesnit a rozšířit vyhledávání relevantních studií. Vyhledávání bylo omezeno na články publikované v anglickém jazyce.

Do přehledu byly zařazeny originální vědecké studie, včetně randomizovaných kontrolovaných studií, kohortových a observačních studií, jakož i systematické přehledy a metaanalýzy publikované v recenzovaných vědeckých časopisech. Hlavním kritériem zařazení byla tematická relevance, tedy zaměření na vztah mezi výživou, konkrétními dietními faktory nebo nutričními intervencemi a rizikem vzniku IBD. Z analýzy byly vyloučeny kazuistiky, abstrakty bez dostupného plného textu, práce bez přímé souvislosti s výživou (například výlučně farmakologicky orientované studie) a studie publikované před rokem 2005, s výjimkou významných přehledových článků poskytujících zásadní teoretický rámec.

Proces výběru studií probíhal ve více krocích. Nejprve byly identifikovány relevantní záznamy na základě názvu a abstraktu. Následně byly potenciálně vhodné články podrobeny analýze plného textu. Duplicity byly odstraněny a finální soubor zahrnutých studií byl tematicky rozdělen podle zaměření, například na studie hodnotící rizikové a protektivní dietní faktory, vliv specifických dietních režimů, jakož i význam nutričních intervencí v klinickém managementu onemocnění. Výsledky jednotlivých prací byly následně syntetizovány a zpracovány formou narativního přehledu.

Charakteristika a definice zánětlivých onemocnění střeva

IBD představují skupinu chronických, recidivujících zánětlivých stavů trávicího traktu, které významně ovlivňují kvalitu života pacientů a představují rostoucí zdravotní problém v rámci celého světa. IBD se nejčastěji začíná v mladém dospělém věku, ačkoli může vzniknout iv dětství, či ve starším věku, a typicky se vyznačuje střídáním období aktivní choroby a relativní remise. Toto heterogenní onemocnění je doprovázeno symptomy jako je průjem, bolesti břicha, krvácení či únava a často vyžaduje dlouhodobou multidisciplinární péči. Epidemiologické údaje dokazují nárůst incidence a prevalence IBD zejména v industrializovaných zemích, což podtrhuje důležitost identifikace environmentálních faktorů včetně výživy, které mohou ovlivňovat vznik a průběh těchto onemocnění (Wehkamp et al., 2016).

Hlavní formy zánětlivých onemocnění střeva

V literatuře se nejčastěji rozlišují dvě hlavní formy IBD – Crohnova choroba (CD) a ulcerózní kolitida (UC), které se liší nejen lokalizací a rozsahem zánětu, ale také klinickými projevy, histopatologickými znaky a odpovědí na léčbu. V následujícím textu jsou prezentovány různé definice a charakteristiky těchto onemocnění podle literárních zdrojů, čímž se vytváří pevný teoretický rámec pro analýzu úlohy výživy a dietních faktorů v jejich prevenci a managementu (Mayo Clinic, 2025).

IBD jsou chronické, opakující se zánětlivé stavy trávicího traktu, které vznikají na podkladě složité interakce genetických predispozic, dysregulace imunitní odpovědi a environmentálních faktorů včetně změněné mikrobioty střeva. IBD lze definovat jako heterogenní skupinu imunitně zprostředkovaných onemocnění postihujících gastrointestinální trakt, charakterizovaných chronickým zánětem a potřebou celoživotní léčby s významným dopadem na kvalitu života pacientů (Mentella et al., 2020). Podle dostupných odborných a klinických zdrojů je termín IBD používán jako zastřešující pojem pro dvě hlavní chorobné formy – CD a UC, které se liší lokalizací zánětu a jeho morfologií, ale společně sdílejí fenomén chronického zánětu střev s remisemi a relapsy (Wehkamp et al., 2016).

Crohnova nemoc

CD představuje jednu z hlavních forem IBD a je charakterizována chronickým, imunitně zprostředkovaným zánětem, který může postihnout kteroukoli část gastrointestinálního traktu od ústní dutiny až po perianální oblast. Torres et al. (2017) uvádějí, že typickým znakem onemocnění je transmurální zánět zasahující všechny vrstvy střevní stěny, přičemž postižení bývá segmentální a přerušováno zdravými úseky střeva. Tento charakter zánětu je spojen se zvýšeným rizikem vzniku komplikací, jako jsou striktury, píštěle a abscesy. Podobně Kaplan (2015) zdůrazňuje, že patogeneze CD zahrnuje dysregulovanou imunitní odpověď vůči střevní mikrobiotě u geneticky predisponovaných jedinců, přičemž výsledkem je chronický zánět a progresivní poškození střevní stěny.

Ulcerózní kolitida

UC představuje chronické zánětlivé onemocnění patřící do skupiny IBD, které je omezeno na tlusté střevo a rektum. Charakteristickým znakem onemocnění je kontinuální zánět sliznice, který typicky začíná v oblasti rekta a může se šířit proximálním směrem do různých částí kolonu. Na rozdíl od CD je zánět při UC limitován především na mukózu a submukózu a nemá segmentální charakter. Důležité je zdůraznit, že UC je imunitně zprostředkované onemocnění s opakujícím se průběhem, při kterém dochází k poruše regulace imunitní odpovědi vůči střevním antigenům, což vede k chronickému zánětu sliznice tlustého střeva. Klinicky se onemocnění nejčastěji projevuje krvavým průjmem, tenesmy, bolestí břicha a v závažnějších případech i systémovými příznaky (Ungaro et al., 2017). Podobně Ordás et al. (2012) zdůrazňují, že UC je výsledkem komplexní interakce genetických predispozicí, environmentálních faktorů a dysregulované mukózní imunitní odpovědi. Chronický zánět vede k ulceracím sliznice, ztrátě bariérové ​​funkce střevního epitelu a zvýšenému riziku komplikací včetně kolorektálního karcinomu při dlouhodobém trvání onemocnění.

Epidemiologie zánětlivých onemocnění střeva

UC i CD mají společný chronický, opakující průběh a v populaci představují rostoucí zátěž pro zdravotnictví. V posledních letech se proto vedle genetických a imunologických mechanismů stále intenzivněji zdůrazňuje úloha environmentálních faktorů, mezi něž patří i výživa a celkový stravovací vzorec. Epidemiologická data ukazují, že IBD již není „vzácné“ onemocnění. V mnoha zemích Severní Ameriky, Oceánie a Evropy prevalence přesahuje 0,3 % populace, přičemž v těchto regionech se zároveň kumuluje počet pacientů díky dlouhodobému prožívání s tímto onemocněním (Ng et al., 2017). V širším přehledu analýza Global Burden of Disease publikovaná v BMJ Open uvádí nárůst globálních případů IBD z přibližně 3,32 milionu (v roce 1990) na 4,90 milionu (v roce 2019), což podtrhuje kontinuální růst zátěže onemocnění v průběhu času (Wang et al., 202). Již Kaplan (2015) přitom upozorňoval, že IBD postihuje více než 1 milion lidí v USA a přibližně 2,5 milionu v Evropě, přičemž významná část pacientů je diagnostikována v mladém věku, což má dlouhodobé medicínské i socioekonomické důsledky.

Vztah výživy a rizika vzniku zánětlivých onemocnění střeva

Z pohledu vývoje onemocnění je důležité, že trend nárůstu incidence se neomezuje jen na tradičně „vysokovýskytové“ regiony. Současné souhrnné analýzy údajů naznačují, že zatímco v dříve industrializovaných oblastech prevalence nadále stabilně narůstá, v novější industrializovaných a rozvojových regionech se ve 21. století zvyšuje i incidence. Tento trend podporuje předpoklad, že významnou roli hrají změny životního stylu a stravovacích návyků (Hracs et al., 2025). Právě proto se v současné literatuře výživa vnímá nejen jako faktor, který může ovlivňovat symptomy, ale také jako potenciální determinant rizika vzniku IBD.

V oblasti dietních faktorů se nejčastěji diskutuje tvz. „západní“ stravovací vzorec (vyšší příjem rafinovaných sacharidů, nasycených tuků, zpracovaných a ultra-zpracovaných potravin) v kontrastu se stravou bohatší na minimálně zpracované potraviny, rostlinné složky a vlákninu. Přehledy a metaanalýzy poukazují na to, že vztahy mezi jednotlivými potravinami a IBD mohou být heterogenní, ale konzistentně se objevují signály, že zpracované/vysoce průmyslově zpracované potraviny jsou spojeny s nepříznivými výsledky nejméně u některých subtypů IBD (Meyer at el., 2025). Například přehled zaměřený na ultra-zpracované potraviny sumarizuje data z velkých kohortových studií, kde nejvyšší příjem ultra-zpracovaných potravin souvisel přibližně s dvojnásobným rizikem vzniku CD (UK Biobank; HR ~2,0), přičemž při UC byla asociace méně konzistentní (Choi, Moon, 2025). Současně existují kohortová data naznačující, že nižší adherence ke středomořskému vzorci stravování může souviset s vyšším rizikem pozdějšího vzniku CD (Khalili et al., 2020).

Zahrnuté prospektivní kohortové studie a metaanalýzy naznačují, že výživa a stravovací vzorce jsou spojeny s rizikem vzniku IBD, přičemž některé asociace jsou konzistentnější pro CD než pro UC. Mezi největší nálezy patří vztah příjmu vlákniny a rizika CD. V dlouhodobě sledovaných kohortách Nurses' Health Study (NHS) Ananthakrishnan et al. (2013) uvedly, že ženy v nejvyšším kvintilu příjmu vlákniny měly ve srovnání s nejnižším kvintilem nižší riziko incidence CD (HR 0,59; 95 % CI 0,39–0,90), přičemž ochranný efekt byl nejsilnější u vlákniny z ovoce. Pro UC se ve stejné analýze signifikantní asociace nepotvrdila (HR 0,82; 95 % CI 0,58–1,17), což podporuje interpretaci, že preventivní náznaky mohou být mezi subtypy IBD rozdílné.

Velmi aktuálním a prakticky relevantním zjištěním je vztah mezi vysoce průmyslově zpracovanými potravinami (UPF) a rizikem IBD. V prospektivní kohortě PURE Narula et al. (2021) zaznamenaly mimořádné případy IBD během mediánu sledování přibližně 9,7 roku a prokázaly, že ve srovnání s příjmem <1 porce UPF/den byl příjem 1–4 porce/den spojen se zvýšeným rizikem mimořádných IBD (HR 1,67; 95 % CI 1,18–2,37) 1,82; 95 % CI 1,22–2,72; Z hlediska interpretace výsledků je důležité, že asociace byly pozorovány u více skupin UPF (např. slazené nápoje, sladkosti, slané snacky, zpracované maso), což podporuje hypotézu, že riziko může souviset s širším souborem charakteristik UPF (aditiva, emulgátory, vysoká energetická denzita, nízký obsah vlákniny apod.).

V rámci specifických živin se v literatuře opakovaně objevuje téma n-6 polynenasycených mastných kyselin, zejména kyselina linolová, v souvislosti s UC. V analýze EPIC (European Prospective Investigation in Cancer and Nutrition) Tjonneland et al. (2009) uvedli, že nejvyšší kvartil příjmu kyseliny linolové byl spojen s vyšším rizikem UC (OR 2,49; 95 % CI 1,23–5,07; p = 0,01), přičemž trend byl významný napříč kvartily (OR 1,32 na kvartil; 9,6;

Za potenciálně protektivní vzorec se považuje i středomořská strava. Khalili et al. (2020) v prospektivní analýze uvedli, že vyšší adherence k modifikovanému středomořskému skóre byla spojena s nižším rizikem pozdějšího vzniku CD (HR 0,42; 95 % CI 0,22–0,80), zatímco pro UC se efekt nepotvrdil (HR 1,08; 95; 95; Přehled vybraných studií hodnotících vztah mezi výživovými faktory a rizikem IBD je uveden v Tab. 1.

Tab. 1 Prevence IBD

*Zdroj: Vlastní zpracování (CD – Crohnova choroba; UC – ulcerózní kolitida; IBD – zánětlivá onemocnění střeva; HR – poměr rizik (hazard ratio); OR – poměr šancí (odds ratio); RR – relativní riziko; CI – interval spolehlivosti; NHS – Studie zdraví ses; Prospektivní epidemiologická studie městského a venkovského obyvatelstva (Prospective Urban Rural Epidemiology); EPIC – Evropská prospektivní studie o výživě a rakovině

Doplňující linií důkazů je vztah vitaminu D (resp. predikované hladiny 25-hydroxyvitaminu D [25(OH)D]) a rizika IBD. Ananthakrishnan et al. (2012) uvedli, že nejvyšší kvartil predikovaného 25(OH)D byl spojen s nižším rizikem incidentní CD (HR 0,54; 95 % CI 0,30–0,99; p-trend = 0,02), přičemž při UC byl směr efektu podobný, ale statisticky nevýznamný.

Kromě toho metaanalytické syntézy ukazují, že vyšší příjem cukru může být spojen se zvýšeným rizikem IBD. V systematickém přehledu a metaanalýze Khademi et al. (2021) byl vyšší příjem cukru asociován se zvýšeným rizikem UC (RR 1,59; 95 % CI 1,15–2,20) i CD (RR 1,90; 95 % CI 1,06–3,41).

Obr. 1 znázorňuje srovnání relativního rizika (HR, RR, OR) vybraných dietní faktory ve vztahu ke vzniku zánětlivých onemocnění střeva. Hodnota 1 představuje referenční úroveň bez asociace s rizikem onemocnění.

Obr. 1 Porovnání relativního rizika (HR/RR/OR) vybraných dietní faktory při vzniku IBD

*Zdroj: Vlastní zpracování (IBD – zánětlivá onemocnění střeva; CD – Crohnova choroba; UC – ulcerózní kolitida; HR – poměr rizik (hazard ratio); RR – relativní riziko; OR – poměr šancí (odds ratio); UPF – vysoce průmyslově zpracované potraviny (ultra-processed)

Nejvýraznější protektivní efekt byl pozorován při vyšší adherenci ke středomořské dietě (HR 0,42) a vyšším příjmu vlákniny (HR 0,59), což naznačuje potenciální ochranný vliv těchto stravovacích faktorů zejména u CD. Naopak nejvyšší relativní riziko bylo zaznamenáno při zvýšeném příjmu kyseliny linolové (OR 2,49) a vysoce průmyslově zpracovaných potravin (HR 1,82), což poukazuje na možné negativní účinky západního stravovacího vzorce. Tyto údaje podporují hypotézu, že kvalita stravy může významně ovlivňovat pravděpodobnost vzniku IBD (Tjonneland et al., 2009; Ananthakrishnan et al., 2013; Khalili et al., 2020; Narula et al., 2021).

Výživa a dietoterapeutické přístupy v managementu zánětlivých onemocnění střeva

V managementu IBD se nejvíce důkazů týká CD, a to zejména u pediatrických pacientů, kde má pevné místo enterální výživa a v posledních letech i strukturované eliminační protokoly. Významnou pozornost získala Crohn's Disease Exclusion Diet (CDED) v kombinaci s parciální enterální výživou (PEN). V randomizované studii Levine et al. (2019) po 6 týdnech dosáhlo remise bez potřeby kortikosteroidů 75 % dětí (30/40) léčených kombinací CDED a PEN ve srovnání s 59 % dětí (20/34) na výlučně enterální výživě (EEN). Ve 12. týdnu byl podíl pacientů v remisi vyšší ve skupině léčené CDED v kombinaci s PEN (75,6 %; 28/37) ve srovnání se skupinou pacientů, kteří po EEN přešli na PEN (45,1 %; 14/31), přičemž rozdíl byl statisticky významný (p = 0,07; CI; 1,34–10,59).

U dospělých s CD se řeší i otázka proveditelnosti a srovnatelné účinnosti běžnějších zdravých stravovacích vzorců v porovnání s přísnými eliminačními režimy. V randomizované klinické studii DINE-CD Lewis et al. (2021) porovnali středomořskou dietu (Mediterranean diet, MD) a specifickou sacharidovou dietu (Specific Carbohydrate Diet, SCD) a zjistili, že v 6. týdnu se symptomatická remise nelišila (43,5 % MD vs. 47,5 % ), což 47,5 % MD vs. SCD nebyla účinnější než středomořský stravovací model, minimálně v krátkodobém horizontu z pohledu symptomů. Přehled intervenčních studií hodnotících vliv různých dietních přístupů na průběh a management IBD je uveden v Tab. 2.

Tab. 2 Management IBD

Zdroj: Vlastní zpracování (CD – Crohnova choroba, UC – ulcerózní kolitida, IBD – zánětlivá onemocnění střeva, CDED – dieta pro Crohnovu chorobu, PEN – parciální enterální výživa, MD – středomořská ditéta, SCD – specifická sacharidová dieta, Low-FODM oligo-, di- a monosacharidů a polyolů, FC – fekální kalprotektin, OR – odds ratio/poměr šancí, p – hodnota statistické významnosti, μg/g – mikrogram na gram)

U pacientů s IBD v remisi, kteří mají přetrvávající funkční gastrointestinální obtíže, se jako symptomatická intervence používá dieta s nízkým obsahem fermentovatelných oligo-, di- a monosacharidů a polyolů. V randomizované studii Cox et al. (2020) po 4 týdnech hlásilo adekvátní úlevu 52 % (14/27) pacientů ve skupině s low-FODMAP dietou ve srovnání se 16 % (4/25) v kontrolní dietě (p = 0,007). Zároveň 33 % (9/27) dosáhlo ≥50 % redukce skóre systému hodnocení závažnosti symptomů syndromu dráždivého tračníku (IBS-SSS) ve srovnání se 4 % (1/25) v kontrolní skupině (p = 0,012). Biomarkery zánětu se přitom významně neměnily, což podporuje interpretaci, že low-FODMAP dieta cílí primárně na zmírnění symptomů a ne na samotnou zánětlivou aktivitu.

Při UC přibývají údaje o tom, že kvalitní stravovací vzorce mohou souviset i se subklinickými markery zánětu. V randomizované kontrolované studii Haskey et al. (2023) měla po 12 týdnech skupina se středomořským stravovacím vzorcem nižší podíl pacientů s fekálním kalprotektinem (FC) >100 μg/g (20 %; 3/15) v porovnání s kontrolní skupinou, která pokračovala v běžné stravě bez specifických dietních doporučení (72 %);

Celkově dostupné důkazy naznačují, že výživa hraje významnou roli v patogenezi i klinickém průběhu IBD, přičemž asociace se zdají být výraznější u CD než u UC. Prospektivní kohortové studie poukazují na protektivní účinek vlákniny a středomořského stravovacího vzorce, zatímco vysoká konzumace vysoce zpracovaných potravin a jednoduchých cukrů je spojena se zvýšeným rizikem vzniku onemocnění. Intervenční studie zároveň ukazují, že specifické dietoterapeutické protokoly mohou podpořit indukci remise nebo zmírnit symptomy, ačkoli účinnost se liší podle typu onemocnění, věku pacienta a charakteru intervence (Lewis, Abreu, 2017).

Tato zjištění podporují koncepci, že výživa představuje nejen modifikovatelný rizikový faktor, ale i potenciální terapeutický nástroj v komplexním managementu IBD. Obr. 2 znázorňuje procentuální úspěšnost vybraných dietoterapeutických intervencí v managementu zánětlivých onemocnění střeva.

Obr. 2 Procentuální úspěšnost vybraných dietoterapeutických intervencí (remise / úleva symptomů)

Zdroj: Vlastní zpracování (IBD – zánětlivá onemocnění střeva; CD – Crohnova choroba; CDED – exkluzní dieta při Crohnovy chorobě (Crohn's Disease Exclusion Diet); PEN – parciální enterální výživa; EEN – exkluzivní enterální výživa; SCD – specifická sacharidová diéta fermentovatelných oligo-, di- a monosacharidů a polyolů)

Nejvyšší míra remise byla zaznamenána u Crohn's Disease Exclusion Diet v kombinaci s parciální enterální výživou (75,6 %), což poukazuje na potenciálně výrazný terapeutický efekt této intervence u CD. Výhradně enterální výživa dosáhla nižší míry remise (45,1 %), což naznačuje rozdíl v dlouhodobé účinnosti mezi jednotlivými nutričními přístupy. U dospělých pacientů s CD byla symptomatická remise srovnatelná mezi středomořskou dietou (43,5 %) a specifickou sacharidovou dietou (46,5 %), což může poukazovat na absenci vyšší účinnosti výrazně restriktivních dietních režimů. Dieta s nízkým obsahem fermentovatelných oligosacharidů, disacharidů, monosacharidů a polyolů (FODMAP) vedla k úlevě symptomů u 52 % pacientů, avšak její efekt se týkal především symptomatické kontroly, nikoli objektivních markerů zánětu (Levine et al., 201; 201; 201; et al., 2021).

Význam výživy v prevenci a managementu zánětlivých onemocnění střeva

Výsledky této práce naznačují, že výživa může významně ovlivňovat riziko vzniku i klinický průběh IBD, přičemž míra pozorovaných asociací se mezi jednotlivými faktory výrazně liší. Ochranný efekt vlákniny u CD, který uvádějí Ananthakrishnan et al. (2013), představuje přibližně 41% redukci rizika (HR 0,59; 95% CI 0,39–0,90), což je z epidemiologického hlediska klinicky významný efekt. Skutečnost, že obdobná asociace nebyla potvrzena při UC (HR 0,82; 95 % CI 0,58–1,17), poukazuje na možné rozdíly v patofyziologii obou onemocnění. Tento rozdíl podporuje i analýza Khalili et al. (2020), kde vyšší adherence ke středomořské dietě snížila riziko CD o 58 % (HR 0,42; 95 % CI 0,22–0,80), zatímco u UC nebyl pozorován signifikantní efekt (HR 1,08; 95 % CI 0,74–1,5).

Na druhé straně konzumace ultra-zpracovaných potravin vykazovala konzistentně zvýšené riziko IBD. Narula et al. (2021) uvádějí, že příjem ≥5 porcí denně byl spojen s 82 % vyšším rizikem vzniku IBD (HR 1,82; 95 % CI 1,22–2,72). Z epidemiologického hlediska jde o relativně silnou asociaci, která je srovnatelná s jinými etablovanými environmentálními rizikovými faktory chronických onemocnění. Podobně Tjonneland et al. (2009) zaznamenaly více než dvojnásobné riziko UC při nejvyšším kvartilu příjmu kyseliny linolové (OR 2,49; 95 % CI 1,23–5,07). Takové efektové velikosti přesahují slabé asociace v nutriční epidemiologii a naznačují potenciální biologický význam.

Metaanalýza Khademi et al. (2021) podporuje tato zjištění tím, že vyšší příjem cukru byl spojen se zvýšeným rizikem CD (RR 1,90; 95 % CI 1,06–3,41) i UC (RR 1,59; 95 % CI 1,15–2,20). I když se jedná o observační údaje, relativní riziko blízké hodnotě 2,0 představuje významný populační dopad, zejména pokud je expozice běžná v populaci.

V oblasti řízení IBD poskytují intervenční studie spolehlivější důkazy. Randomizovaná kontrolovaná studie Levine et al. (2019) prokázala vyšší míru kortikosteroid-free remise u CDED a PEN (75,6 %) ve srovnání s kontrolní skupinou (45,1 %), přičemž odds ratio 3,77 (95 % CI 1,34–10,59) poukazuje na výrazný terapeutický efekt. Takto vysoké OR se v klinické gastroenterologii považují za významné a podporují klinickou implementaci této intervence, a to zejména v pediatrické populaci.

Naopak studie DINE-CD (Lewis et al., 2021) neprokázala rozdíl mezi středomořskou dietou a specifickou sacharidovou dietou (43,5 % vs. 46,5 % symptomatická remise; P = 0,77), což naznačuje, že přísné eliminační režimy nemusí modelu. Tento nález má významné praktické implikace z hlediska dlouhodobé adherence a kvality života pacientů.

FODMAP dieta podle Cox et al. (2020) vedla k adekvátní úlevě symptomů u 52 % pacientů oproti 16 % v kontrolní skupině (P = 0,007), avšak bez významného poklesu zánětlivých markerů. To podporuje koncept, že některé dietetické intervence působí primárně symptomaticky, zatímco jiné mohou ovlivňovat samotnou zánětlivou aktivitu.

Z metodologického hlediska je třeba zdůraznit, že většina údajů o prevenci pochází z observačních kohortových studií, kde nelze vyloučit reziduální zkreslení způsobené nezohledněnými faktory ani nepřesnosti při zaznamenávání příjmu potravy. Intervenční studie jsou často krátkodobé a zahrnují relativně malé soubory pacientů. Přesto však efektové velikosti – zejména HR pod 0,6 nebo OR nad 2,0 – naznačují, že pozorované asociace mohou mít klinický význam.

Celkově tyto údaje podporují koncept, že výživa představuje relevantní modifikovatelný faktor v prevenci i managementu IBD, přičemž nejsilnější důkazy existují pro CD. Budoucí výzkum by se měl zaměřit na dlouhodobé randomizované studie, které umožní přesněji kvantifikovat účinek jednotlivých stravovacích vzorců a identifikovat pacienty, kteří mohou z dietoterapie profitovat nejvíce.

Závěr

Cílem této práce bylo zhodnotit úlohu výživy a dietních faktorů v prevenci a managementu zánětlivých onemocnění střeva na základě dostupných vědeckých důkazů. Výsledky naznačují, že výživa představuje významný modifikovatelný faktor, který může ovlivňovat riziko vzniku onemocnění i jeho klinický průběh. V oblasti prevence se jako protektivní jeví stravovací vzorce charakterizované vyšším příjmem vlákniny, ovoce, zeleniny a celkově vyšší adherencí ke středomořské dietě, a to zejména ve vztahu ke CD. Naopak zvýšený příjem vysoce průmyslově zpracovaných potravin, jednoduchých cukrů a některých tukových složek je spojen se zvýšeným rizikem IBD. Tato zjištění podporují hypotézu, že západní stravovací vzorec může představovat významný environmentální faktor podílející se na nárůstu incidence onemocnění.

V managementu IBD poskytují intervenční studie důkazy o tom, že specifické dietoterapeutické přístupy mohou podpořit indukci remise nebo zmírnit symptomy onemocnění. Nejvýraznější efekt byl zaznamenán u selektivních eliminačních protokolů v kombinaci s enterální výživou u pacientů s CD. Méně restriktivní stravovací vzorce, jako je středomořská dieta, vykazují srovnatelnou účinnost při symptomatické kontrole a představují potenciálně udržitelnější přístup v dlouhodobém managementu.

Navzdory rostoucímu počtu důkazů je důležité zohlednit, že většina údajů o prevenci pochází z observačních studií a intervenční výzkumy jsou často časově limitovány. Budoucí výzkum by se měl zaměřit na dlouhodobé randomizované studie a na identifikaci skupin pacientů, které mohou z individualizované nutriční intervence profitovat nejvíce.

V závěru proto lze konstatovat, že výživa by měla být vnímána jako integrální součást komplexního managementu pacientů s IBD a jako potenciální nástroj prevence u rizikových populací. Integrace nutričních doporučení do klinické praxe může přispět ke zlepšení klinických výsledků a v neposlední řadě i kvality života pacientů.

Autoři: Mgr. Jan Roman, Ústav veřejného zdravotnictví a hygieny, UPJŠ Lékařská fakulta, Košice prof. Mgr. MUDr. Erik Dorko, PhD., MPH, MBA, Ústav veřejného zdravotnictví a hygieny, UPJŠ Lékařská fakulta, Košice Mgr. Anastasia Ostafiichuk, Ústav veřejného zdravotnictví a hygieny, UPJŠ Lékařská fakulta, Košice prof. MUDr. Květoslava Rimárová, CSc., Ústav veřejného zdravotnictví a hygieny, UPJŠ Lékařská fakulta, Košice doc. MUDr. Laura Gombošová, PhD., II. interní klinika UPJŠ LF a UNLP, Košice**

Práce podporovaná grantovými projekty KEGA Ministerstva školství, výzkumu, vývoje a mládeže Slovenské republiky č.j. 001UPJŠ-4/2024 a čj. 003UPJŠ-4/2024.

Seznam použité literatury

ANANTHAKRISHNAN, A. et al. 2012. Higher predicted vitamin D status is asociaed with reduced risk of Crohn's disease. In: Gastroenterology. ISSN 0016-5085, 2012, Volume 142, Issue 3, pp. 482–489. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/22155183/

ANANTHAKRISHNAN, A. et al. 2013. A prospektivní studia long-term intake of dietní fiber a riziko Crohn's disease and ulcerative colitis. In: Gastroenterology. ISSN 0016-5085, 2013, Volume 145, Issue 5, pp. 970–977. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23912083/

BISCHOFF, S. C. et al. 2020. ESPEN practical guideline: Clinical Nutrition in inflammatory bowel disease. In: Clinical Nutrition. ISSN 0261-5614, 2020, Volume 39, Issue 3, p. 632–653.

COX, S. R. et al. 2020. Effects of Low-FODMAP Diet on Symptoms, Fecal Microbiome, and Markers of Inflammation in Patients with Quiescent Inflammatory Bowel Disease in a Randomized Trial. In: Gastroenterology. ISSN 0016-5085, 2020, Volume 158, Issue 1, pp. 176–188. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31586453/

DANES, S., FIOCCHI, C. 2011. Ulcerative Colitis. In: The Anglie Journal of Medicine. ISSN 0028-4793, 2011, Volume 365, Issue 18, pp. 1713 – 1725.

HASKEY, N. et al. 2023. A Mediterranean Diet Pattern Improves Intestinal Inflammation Concomitant s odstraněním baktérií v Ulcerative Colitis: A Randomised Controlled Trial. In: Journal of Crohn's and Colitis. ISSN 1876-4479, 2023, Volume 17, Issue 10, pp. 1569–1578. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37095601/

HOU, J. K., ABRAHAM, B., EL-SERAG, H. 2011. Dietary intake a riziko rozvoje inflamátoru bowel disease: a systematický review of literature. In: The American journal of gastroenterology. ISSN 0002-9270, 2011, Volume 106, Issue 4, pp. 563–573.

HRACS, L. et al. 2025. Global evolution of inflammatory bowel disease across epidemiologic stages. In: Nature. ISSN 1476-4687, 2025, Volume 642, pp. 458–466. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://doi.org/10.1038/s41586-025-08940-0

CHOI, S. Y., MOON, W. 2025. Ultra-procesed Foods and Inflammatory Bowel Disease: A Narrativní Review of Epidemiology, Mechanisms, and Dietary Implications. In: Nutrients. ISSN 2072-6643, 2025, Volume 17, Issue 24. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12735515/

KAPLAN, G. 2015. The global burden of IBD: od 2015 do 2025. In: Nature reviews. Gastroenterology & hepatology. ISSN 1759-5053, 2015, Volume 12, Issue 12, pp. 720 – 727. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26323879/

KAPLAN, G. G., WINDSOR, J. W. 2021. Čtyři epidemiologické stages v globální evoluci inflamátorů bowel disease. In: Nature Reviews Gastroenterology & Hepatology. ISSN 1759-5045, 2021, Volume 18, pp. 56–66.

KHADEMI, Z. et al. 2021. Dietary Intake Total Carbohydrates, Sugar and Sugar-Sweetened Beverages and Risk of Inflammatory Bowel Disease: A Systematický Review a Meta-Analysis of Prospective Cohort Studies. In: Nutrients. ISSN 2072-6643, 2021, Volume 13. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34660658/

KHALILI, H. et al. 2020. Adherence to a Mediterranean diet is asociaed with low risk of later-onset Crohn's disease: results from two large prospective cohort studies. In: BJM journals. ISSN 1756-1833, 2020, Volume 69, Issue 9. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://gut.bmj.com/content/69/9/1637

LEVINE, A. et al. 2019. Crohn's Disease Exclusion Diet Plus Partial Enteral Nutrition Induces Sustained Remission in a Randomized Controlled Trial. In: Gastroenterology. ISSN 0016-5085, Volume 157, Issue 2, pp. 440–450. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31170412/

LEWIS J. D. et al. 2021. A randomized trial comparing the Specific Carbohydrate Diet to a Mediterranean Diet in adults with Crohn's disease. In: Gastroenterology. ISSN 0016-5085, Volume 161, Issue 3, p. 837–852. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34052278/

LEWIS, J. D., ABREU, M. T. 2017. Diet as Trigger nebo Therapy for Inflammatory Bowel Diseases. In: Gastroenterology. ISSN 0016-5085, Volume 152, Issue 2, p. 398–414.

MAYO CLINIC. 2025. Ulcerative colitis vs. Crohn's disease. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/inflammatory-bowel-disease/in-depth/ulcerative-colitis-vs-crohns-disease/art-20590269

MENTELLA, M. CH. et al. 2020. Nutrition, IBD a Gut Microbiota: A Review. In: Nutrients. ISSN 2072-6643, 2020, Volume 12, Issue 4. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7230231/

MEYER, A. et al. 2025. Impact diety on inflammatory bowel disease risk: systematické review, meta-analyses and implications for prevention. In: eClinicalMedicine. ISSN 2589-5370. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12281061

NARULA, N. et al. 2021. Asociace ultra-processed food intake with risk of inflammatory bowel disease: prospective cohort study. In: BMJ. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34261638/

NG, SC et al. 2017. Worldwide incidence and prevalence of inflammatory bowel disease in the 21st century: a systematický review of population-based studies. In: The Lancet. ISSN 1474-547X, 2017, Volume 390, Issue 10114, pp. 2769–2778. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(17)32448-0/abstract

ORDÁS, I. et al. 2012. Ulcerative colitis. In: The Lancet. ISSN 1474-547X, 2012, Volume 380, Issue 9853, pp. 1606–1619. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(12)60150-0/fulltext

TJONNELAND, A. et al. 2009. Linoleic acid, a dietní n-6 polyunsaturated fatty acid, a aetiologii ulcerativní colitis: a nested case-control studia within European prospective cohort study. In: Gut. ISSN 1468-3288, Volume 58, Issue 12, pp. 1606–1611. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19628674/

TORRES, J. et al. 2017. Crohn's disease. In: The Lancet. ISSN 1474-547X, 2017, Volume 389, Issue 10080, pp. 1741–1755. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(16)31711-1/abstract UNGARO, R. et al. 2017. Ulcerative colitis. In: The Lancet. ISSN 0140-6736, Volume 389, Issue 10080, pp. 1756–1770. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(16)32126-2/abstract

WANG, R. et al. 2023. Globální, regionální a národní burden inflamátoru bowel disease ve 204 zemích a oblastech z 1990 do 2019: systematické analýzy založené na Global Burden of Disease Study 2019. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://bmjopen.bmj.com/content/bmjopen/13/3/e065186.full.pdf

WEHKAMP, J. et al. 2016. Inflammatory Bowel Disease. In: Deutsches Ärzteblatt international. ISSN 1866-0452, 2016, Volume 113, Issue 5, pp. 72–82. [online]. [cit. 2026-02-17]. Available from: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4782273/