ÚVOD

Vyhláškou MZ SR č.j. 444/2019 Sb. o minimálních požadavcích na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta byla poskytovatelům zdravotní péče stanovena povinnost zavést a dodržovat interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta.

Po 1. lednu 2021 musel poskytovatel prokázat, že má zaveden interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta a postupuje podle stanovených požadavků. Pokud nebude mít systém bezpečnosti pacienta implementován, může ministerstvo zdravotnictví uložit poskytovateli pokutu až deset tisíc EUR. První pozitivní výsledky v oblasti bezpečnosti pacienta se očekávaly ve druhé polovině roku 2021.

Interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta je zaměřen na identifikaci, analýzu, řízení a předcházení nežádoucích událostí souvisejících s poskytováním zdravotní péče, v důsledku kterých může dojít k negativnímu ovlivnění poskytované zdravotní péče, zhoršení zdravotního stavu pacienta nebo k případnému poškození zdraví pacienta. Poskytovatel zdravotní péče hodnotí plnění minimálních požadavků na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta prostřednictvím interního auditu. Pomocí auditu management zdravotnického zařízení sleduje implementaci a dodržování legislativních požadavků, systematicky prověřuje jednotlivé postupy s cílem zabránit chybám. Výsledky auditu slouží ik tvorbě strategií pro předcházení nežádoucích událostí. Podle Kilíkové et al. (2020) má pochopení problematiky bezpečné zdravotní péče a bezpečnosti pacienta zásadní význam a vliv na kvalitu zdravotní péče. Systémový přístup v budování managementu bezpečnosti je výzvou pro řídící pracovníky ve zdravotnických zařízeních, aby se zvýšila kvalita péče a celková spokojenost pacientů. V praxi však přetrvává mnoho neřešených problémů v rámci bezpečnosti pacienta. V naší studii jsme se zaměřili na bezpečnou komunikaci v ústavním zdravotnickém zařízení. Podle § 2 odst. 1 písm. 11 vyhlášky MZ SR č.j. 444/2019 Sb. o minimálních požadavcích na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta má poskytovatel ústavní zdravotní péče splněny minimální požadavky na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta v oblasti bezpečné komunikace, pokud má vypracovaný postup:

a) jednotného komunikačního schématu pro všechny zdravotnické pracovníky, b) k zajištění dostatečného času na konzultaci s pacientem tak, aby pacient mohl popsat svůj zdravotní stav a jeho souvislosti a měl možnost klást ošetřujícímu zdravotnickému pracovníkovi otázky, c) použití alternativních komunikačních technik mezi zdravotnickým pracovníkem a pacientem, včetně poskytnutí obrazových a písemných komunikačních a instruktážních pomůcek pro pacienty, d) sledování a analýzy zjištěných nedostatků při komunikaci s pacientem, e) k zajištění autonomie u lidí s mentálním postižením a seniorů, f) opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

Komunikace je hlavním nástrojem našeho společného dorozumívání a chyby v komunikaci mohou vést k nedorozuměním a následnému poškození, případně zhoršení zdravotního stavu pacienta. Provádění požadavků z vyhlášky měla být zavedena jasná a jednotná pravidla pro interní komunikaci ve zdravotnickém zařízení. Noviyanti, Ahsan & Sudartya (2021) zdůrazňují, že komunikace je součástí kultury bezpečnosti a budování kultury bezpečnosti v organizaci začíná právě komunikací. Podle Jang, Lee & Lee (2022) je efektivní komunikace klíčový faktor, který přispívá k bezpečnosti pacientů.

Komunikace je nedílnou součástí péče o pacienta. Komunikaci ve zdravotnickém zařízení ovlivňují systémy, procesy a kultura (Ross, 2018). Komunikace v rámci organizační kultury by měla být charakterizována otevřeností, poskytováním zpětné vazby a komunikováním o chybách (Lee Sh et al., 2016). Komunikace v organizaci zahrnuje přenos informací v organizaci, různé vzory komunikace pro velký počet osob - instrukce, příkazy, rozhovory, schůze, telefonické hovory, emailovou komunikaci, dopisy, příručky, směrnice, a pod. Sedlák (2008) zdůrazňuje, že zaměstnanci musí rozumět toku informací v komunikaci, účelu, podstatě a obsahu z hlediska efektivnosti organizační komunikace.

Komunikace je důležitá ve všech aspektech péče. Každé zdravotnické zařízení by mělo své zaměstnance, zejména ty, kteří přicházejí do bezprostředního kontaktu s pacienty, pravidelně školit v komunikačních dovednostech, což se však u nás děje jen velmi zřídka (Klucho, 2017). I podle Dimunové (2017) patří v současnosti k největším výzvám ve zdravotnictví bezpečnější poskytování zdravotní péče a vzdělávání zdravotnických pracovníků o principech bezpečné péče. Vzdělávání v oblasti bezpečnosti pacientů se zaměřuje na získání znalostí, přístupů a dovedností, které jsou potřebné k podpoře změn v chování v zájmu poskytování bezpečnější péče. Příručka SZO (2011) je určena ke vzdělávání o bezpečnosti pacientů. Efektivní komunikace je jedním z programů vzdělávání zdravotnických pracovníků o bezpečnosti pacientů. K základním tématům vzdělávacího programu „Jak efektivně komunikovat“ patří například témata: Komunikační riziko; Jak otevřeně komunikovat s pacientem po nežádoucí události; Získání informovaného souhlasu; Respektování kultur a informovanost. Autoři příručky SZO vycházeli z australských a kanadských norem.

Australian Commission on Safety and Quality in Health Care (2021) vyžaduje, aby zdravotnické organizace implementovaly systémy a procesy na podporu efektivní klinické komunikace a dokumentace. Cílem normy Communicating for Safety je zajistit včasnou, účelnou a efektivní komunikaci a dokumentaci, která podporuje nepřetržitou, koordinovanou a bezpečnou péči o pacienty. Komunikace je rozhodující pro poskytování bezpečné péče o pacienta. Selhání komunikace, nedostatečná dokumentace klinických informací mohou vést k chybám, nesprávné diagnóze, nevhodné léčbě. Kvalitní komunikace ve zdravotnickém zařízení souvisí také s minimalizací konfliktů. Kutlík (2017) si v příspěvku klade otázku jak jsou zdravotničtí pracovníci připraveni plnit úlohu komunikátorů a komunikantů, tedy poskytovatelů a příjemců informací. Poukazuje přitom zejména na komunikaci lékařů s pacienty, která se v současnosti pohybuje ve dvou extrémech: nebo s nimi mluví příliš složitě a odborně, nebo nejsou přiměřeně empatičtí. V oblasti bezpečnosti pacientů se zdůrazňuje důležitost správné a včasné komunikace (Jang, Lee & Lee, 2022). Ke klíčovým nástrojům zefektivňujícím poskytování zdravotní péče a přenos informací patří podle Dimunové (2017) i zavádění informačně-komunikačních technologií do zdravotnické praxe.

Minimální požadavky na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta v oblasti bezpečné komunikace jsou v České republice stanoveny vyhláškou MZ SR č.j. 444/2019 Sb. o minimálních požadavcích na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta.

Pro komparaci uvádíme legislativní normu v České republice: „Minimální požadavky pro zavedení interního systému hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotnických služeb“ zveřejněnou ve Věstníku MZ ČR, částka 13/2021, s. 2-18. Přestože jsou tyto požadavky ve Věstníku, který obsahuje Metodická opatření a Odborné pokyny považovány za předpisy nižší právní síly s doporučujícím charakterem, jsou pro poskytovatele zdravotní péče v České republice povinné: „Interní hodnocení kvality a bezpečí představuje pro všechny poskytovatele zdravotních služeb sadu povinných minimálních požadavků pro poskytování kvalitní a bezpečné péče, jejichž obsah bude dle potřeby aktualizován“. Minimální požadavky na bezpečnou komunikaci obsahuje standard RBC 6 – Bezpečná komunikace, který patří mezi resortní bezpečnostní cíle. Obsahuje pět ukazatelů/ minimálních požadavků. Standard je splněn pokud má poskytovatel splněny ukazatele kvality a bezpečnosti:

  • „vypracován a zaveden jednotný systém používaných interních zkratek;
  • zavedeny standardní postupy pro případy telefonických ordinací léčivých přípravků;
  • vypracován postup hlášení kritických hodnot vyšetření;
  • vypracovaný postup předávání informací telefonicky osobám určeným pacientem, organům státní správy, organům činných v trestním řízení a dalším osobám, které jsou oprávněny k získání informací o stavu pacienta a médiím;
  • stanoven způsob ověření realizace a účinnosti/efektivity standardu v přímé péči o pacienta (např. interní audit, hlášení nežádoucích událostí) a v případě zjištění nedostatků přijímá nápravná opatření“.

Z komparační tabulky č.2 1 je zřejmý výrazný rozdíl ve stanovených minimálních požadavcích na bezpečnou komunikaci v ústavních zdravotnických zařízeních v obou zemích.

Tabulka 1 Komparace minimálních požadavků na bezpečnou komunikaci v ústavních zdravotnických zařízeních v ČR a SR

Zavedením opatření pro bezpečnou interní komunikaci ve zdravotnickém zařízení se sníží riziko nedorozumění a následného poškození pacienta. Dodržování pravidel pro bezpečnou komunikaci je prevencí pochybení v péči o pacienta, minimalizují se komunikační bariéry způsobené věkem, jazykovou nebo kulturní odlišností, úrovní vzdělání, smyslovými poruchami, zdravotním stavem pacienta a pod. Pacient musí poskytnutým informacím rozumět (Věstník MZ ČR, částka 13/2021, s. 2-18).

Podle našeho názoru v obou právních předpisech absentují požadavky na efektivní strategickou komunikaci zaměřenou na zvládnutí kybernetických bezpečnostních incidentů. na kybernetickou bezpečnost zdravotních záznamů, které jsou také součástí písemné komunikace. Zdravotnická zařízení musí dbát na ochranu citlivých zdravotnických údajů pacientů: zdravotní dokumentace, osobní údaje a pod. V České republice byly zaznamenány kybernetické útoky na nemocnice. Mohou způsobit ztrátu přístupu k rezervačnímu systému, údajům pacientů, ztrátu přístupů k technologiím, což může ochromit fungování celé nemocnice. Dubovecká (2023) prezentuje některé výzvy v oblasti zabezpečení údajů pro moderní zdravotnictví z Akčního plánu do roku 2025 „Kybernetická bezpečnost resortu zdravotnictví 2021-2025“ :

  1. Uchovávání informací ve zdravotních záznamech-ochrana před útoky hackerů
  2. Elektronické zdravotní záznamy a výměna informací
  3. Modernizovat technologie v nemocnicích
  4. Mobilní aplikace-používání tabletů ve zdravotnických zařízeních (Dubovecká,2023).

CÍL

Analýza bezpečnosti poskytované zdravotní péče v ústavním zdravotnickém zařízení - hodnocení minimálních požadavků na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta v oblasti bezpečné komunikace.

SOUBOR A METODIKA

Sběr údajů se uskutečnil v měsících leden-duben 2024 v šestnácti ústavních zdravotnických zařízeních v České republice - ve vybraných odděleních a klinikách. 25 sester hodnotilo plnění minimálních požadavků na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta v oblasti bezpečné komunikace pomocí check listu - Záznamu o vyhodnocení splnění minimálních požadavků na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta v oblasti bezpečné komunikace na svém pracovišti. Záznam obsahoval patnáct hodnocených kritérií s použitím metod interního auditu: otázka pro sestru, pozorování sestry, posouzení prostředí, ověření pomůcek, analýza dokumentace. V případě, že mělo hodnocené oddělení / klinika vypracovaný postup - interní směrnici k bezpečné komunikaci, sestry analyzovaly obsahovou náplň dokumentu.

VÝSLEDKY A DISKUSE

Po sumární analýze záznamů prezentujeme v tab. 2 výsledky dodržování § 2 odst. 11 vyhlášky MZ SR č.j. 444/2019 Sb. o minimálních požadavcích na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta. Hodnotili jsme patnáct kritérií. Přímo s uvedenou vyhláškou souvisí kritéria č. 1/2003. 1 - hodnotí písm. a); čj. 2 - hodnotí písm. b); čj. 3 a 15 - hodnotí písm. c); čj. 4 a 9 - hodnotí písm. d); čj. 5, 11 a 12 - hodnotí písm. e) a č.j. 6 a 13 - hodnotí písm. f).

Tabulka 2 Celkové vyhodnocení splnění minimálních požadavků na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta v oblasti bezpečné komunikace

Průměrné hodnocení (35,2 %) všech hodnocených kritérií poukazuje na výrazné nedodržování ustanovení vyhlášky. Celkově můžeme konstatovat, že v hodnocených zdravotnických zařízeních nebyly splněny minimální požadavky na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta v oblasti bezpečné komunikace. Ani jedno ze šestnácti hodnocených ústavních zdravotnických zařízení nedosáhlo hodnocení v rozpětí 99-81 %, což považujeme za částečné splnění minimálních požadavků. Výsledky uvedené v tab. 2 považujeme za kritické vzhledem k bezpečnosti komunikace. Studie Holej (2012) potvrdila signifikantní význam komunikace v nemocnici. Zaměstnanci potvrdili, že komunikace má vliv na jejich pracovní výkon, chování, jednání a spokojenost. Komunikace je v organizaci zanedbávaným manažerským nástrojem a studie Holej po analýze komunikace v nemocnici poukázala na podceňování významu komunikace managementem zdravotnického zařízení, na nepochopení a neznalost obsahu interní komunikace. Manažeři v nemocnicích musí reflektovat neustálé změny v externím prostředí a implementovat je do organizace, řešit nedostatek financí apod., takže komunikace není pro management nemocnic prioritou. Nejčastější příčinou problémů v interní komunikaci je podle manažerů nedostatek času a autorka dodává i neznalost problematiky ze strany řídících pracovníků. Kombinace těchto příčin spolu s nedostatkem financí komplikuje nastavení systému bezpečné a efektivní komunikace. Avšak významným aspektem je pozitivní postoj manažerů, kteří jsou ochotni se zabývat managementem bezpečnosti (Holá, 2012).

Pouze sedm poskytovatelů ústavní zdravotní péče v našem souboru z celkového počtu 25 hodnocených mělo vypracované jednotné komunikační schéma pro všechny zdravotnické pracovníky v souladu s § 2 ods. 11 písm. a) vyhlášky MZ SR č.j. 444/2019 Sb. o minimálních požadavcích na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta. Po obsahové analýze tohoto postupu konstatujeme, že je značná různorodost mezi komunikačními schématy v hodnocených nemocnicích (tab. č. 3), resp. některé postupy nemůžeme považovat za komunikační schéma. Komunikační schéma slouží pro grafické vyjádření komunikačního procesu v organizaci, mělo by být přehledné a srozumitelné.

Tabulka 3 Obsah jednotného komunikačního schématu pro všechny zdravotnické pracovníky

Sovariová Soosová, Zamboriová & Murgová (2017) se ve své studii zaměřili na posouzení kultury bezpečnosti pacienta v nemocnicích na Slovensku tak, jak ji vnímají sestry a posouzení jejího vlivu na percepci stupně bezpečnosti pacientů. Autorky použily dotazník The Hospital Survey on Patien Safety Culture (HSOPSC). Po analýze domén nemocniční kultury bezpečnosti pacienta zjistili, že ani v jedné doméně nebylo dosaženo skóre 75 %. Za optimální kulturu bezpečnosti se považuje dosažení skóre pozitivních odpovědi 75 % a více. V doménách týkajících se bezpečné komunikace bylo dosaženo následujících výsledků: Zpětná vazba a komunikace v souvislosti s pochybeními – skóre 74,10 %; Předávání informací - skóre 53,20% a v doméně Otevřená komunikace - skóre 50,06%. Podle Ross (2018) je příčinami neefektivní komunikace z hlediska bezpečnosti u sester nedostatečná komunikace o pacientově stavu s jinými poskytovateli zdravotní péče, nedostatečná interpretace a dokumentace klinických nálezů.

Druhé hodnocené kritérium bylo zaměřeno na dodržení písm. b) v § 2 odst. 11 vyhlášky MZ SR č.j. č. 444/2019 Sb., kterým jsme zjišťovali, zda má poskytovatel ústavní zdravotní péče vypracovaný postup pro zajištění dostatečného času na konzultaci s pacientem tak, aby pacient mohl popsat svůj zdravotní stav a jeho souvislosti a měl možnost klást ošetřujícímu zdravotnickému pracovníkovi otázky. Pouze pět poskytovatelů ústavní zdravotní péče z 25 hodnocených má ve vnitřním předpisu stanovený časový interval v minutách pro konzultaci s pacientem (tab. č. 4). V průměru je časový interval vymezen na 15 minut.

Tabulka 4 Časový interval v minutách stanovený v postupu pro konzultaci s pacientem

Další negativní zjištění odhalené v naší studii se týkalo postupu použití alternativních komunikačních technik mezi zdravotnickým pracovníkem a pacientem včetně poskytnutí obrazových a písemných komunikačních a instruktážních pomůcek pro pacienty. Pouze tři poskytovatelé mají vypracovaný daný postup. V praxi absentují piktogramy a jiné komunikační pomůcky. Sestry jsou nuceny vyrábět svépomocí některé komunikační pomůcky, aby umožnily a usnadnily komunikaci s pacienty.

Tabulka 5 Alternativní komunikační techniky používané v ústavním zdravotnickém zařízení

Alternativní komunikací dočasně nebo trvale kompenzujeme projevy poruchy nebo postižení u osob s postižením řeči a psaní. Alternativní komunikační systémy se používají jako náhrada mluvené řeči, aby jedinec s poruchou komunikace mohl vyjadřovat své potřeby a sdílet své pocity nebo zážitky. Tento způsob komunikace využíváme u pacientů po mozkové mrtvici, po úrazu mozku, s dysfázií, s dyzartrií, u jedinců s mentálním postižením nebo poruchou autistického spektra. Komunikaci usnadňují piktogramy, používání znakové řeči, prstová abeceda, dotyková abeceda, obrázkový komunikační systém, atp. Vedení ústavních zdravotnických zařízení v naší studii nezajišťuje sestrám a ostatním zdravotnickým pracovníkům alternativní komunikační pomůcky, což významně ohrožuje bezpečnost pacientů.

Pět poskytovatelů z 25 hodnocených má vypracovaný postup pro sledování a analýzu zjištěných nedostatků při komunikaci s pacientem v souladu s písm. d), § 2, ods. 11 vyhlášky MZ SR č.j. 444/2019 Sb. Zajímalo nás, jaké nejčastější nedostatky byly zjištěny při komunikaci s pacientem a jakým způsobem se sledují nedostatky při komunikaci s pacientem. Mezi nejčastější negativa komunikace patří nedostatek času na rozhovor s pacientem, poskytnutí velkého množství informací nebo naopak nedostatečné informování, poučení; používání odborné terminologie, pacient neví s kým mluví; nízká úroveň empatie u zdravotnických pracovníků; nevyužívání neverbální komunikace.

Nedostatky během komunikace s pacientem se sledují několika způsoby, ale nejčastěji pomocí dotazníků. Druhým frekventovaným způsobem je podání podnětu na ředitelství nemocnice, zejména jako stížnost na neprofesionální proklientský přístup zdravotnického pracovníka k pacientovi nebo rodinným příslušníkům. Zjišťovali jsme, zda zajišťuje poskytovatel ústavní zdravotní péče nápravu při zjištění nedostatků souvisejících s bezpečnou komunikací a jaká opatření byla provedena na odstranění zjištěných nedostatků. Na základě analýzy dotazníků se konkrétní podněty řeší ihned; adresné stížnosti se řeší osobně s konkrétním zaměstnancem; v některých zdravotnických zařízeních se uskutečnily vzdělávací aktivity zaměřené na komunikaci; vypracování piktogramů a jiných alternativních komunikačních pomůcek. Lee et al. (2016) potvrzuje, že úroveň bezpečnosti pacientů v nemocnici ovlivňuje zpětná vazba a komunikace o chybách, účinné předávání informací a týmová spolupráce.

Pět poskytovatelů ústavní zdravotní péče z 25 hodnocených má vypracovaný postup k zajištění autonomie u lidí s mentálním postižením a seniorů. K zajištění autonomie lidí s mentálním postižením se využívá hospitalizace s rodinným příslušníkem / zákonným zástupcem a jeho přítomnost během vyšetření a zákroků, což výrazně usnadňuje komunikaci s pacientem s mentálním postižením.

Zabezpečení autonomie seniorů je klíčové pro podporu jejich důstojnosti, samostatnosti a kvality života. K základním principům bezpečné komunikace se seniory, abychom zajistili jejich autonomii patří: komunikaci přizpůsobit sníženému smyslovému vnímání – poruchy sluchu a zraku, dostatečná hlasitost, přizpůsobit velikost písma v písemných dokumentech, používání jednoduchých slov, bez odborné terminologie a devalvačních projevů; s respektováním důstojnosti; využívat neverbální komunikaci. Ross (2018) uvádí, že senior - pacient ve Spojených státech navštěvuje průměrně sedm různých lékařů. Pouze 40 % pacientů si vzpomene na informace, které jim poskytli jejich lékaři a z těchto 40 % pacientů jen polovina uměla správně interpretovat poskytnuté informace.

Doporučení pro praxi

Doporučení pro praxi adresujeme managementu zdravotnických zařízení.

  1. Implementovat a dodržovat legislativní požadavky vyplývající z vyhlášky MZ SR č.j. 444/2019 Sb.
  2. Vypracovat jednotlivé směrnice – postupy, průběžně je aktualizovat a doplňovat.
  3. Realizovat pravidelné interní audity zaměřené na plnění minimálních požadavků na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta.
  4. Vzdělávat zaměstnance o bezpečnosti pacienta, bezpečné komunikaci.
  5. Zajistit pro zdravotnické pracovníky dostatečné množství alternativních komunikačních pomůcek

ZÁVĚR

Bezpečnost komunikace je v nemocnicích zanedbávána a podceňována. Nastavení systému bezpečné a efektivní komunikace komplikuje i postoj řídících pracovníků, pro které není bezpečná komunikace prioritou.

Výsledky naší studie jsou alarmující. Odhalily nedodržování legislativních požadavků ohledně bezpečné komunikace v praxi. Očekávali jsme podstatně lepší skóre dodržování minimálních požadavků na bezpečnou komunikaci. Za pozitivum můžeme považovat částečný zájem vedoucích sester na hodnocených pracovištích o nápravu, vypracování a zabezpečení alespoň některých směrnic a postupů, které jsou v jejich kompetenci vzhledem k pracovnímu zařazení; zorganizování nebo umožnění účasti sester na vzdělávacích aktivitách zaměřených na bezpečnou komunikaci.

Limity

Závěry nelze zobecnit, výsledky se vztahují pouze na hodnocená ústavní zdravotnická zařízení a vzhledem k nízkému počtu hodnocených zdravotnických zařízení slouží výsledky pro vytvoření souhrnného pohledu na problémy týkající se bezpečnosti pacientů v praxi.

Literární zdroje poskytnutím empirické podpory doplnily naše zjištění. I přes uvedené limity lze výsledky považovat za akceptovatelné a na jejich základě iniciovat řešení v manažerské praxi. Negativní výsledky této studie jsou pro nás námětem pro další hodnocení dodržování minimálních požadavků na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta u poskytovatele ústavní zdravotní péče ve vybraných oblastech.

Autorka doc. PhDr. Víra Hulková, PhD., MPH Katedra ošetřovatelství, Fakulta zdravotnictví, Trenčínská univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně ORCID 0000-0003-2631-1803

SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ

Australian Commission on Safety and Quality in Health Care. (2021). Communicating for Safety Standard. The National Safety and Quality Health Service. [online]. https://www.safetyandquality.gov.au/standards/nsqhs-standards/communicating-safety-standard

Dimunová, L. (2017). Bezpečnost pacienta při poskytování ošetřovatelské péče. Recenzovaný sborník vědeckých prací „Ošetřovatelství 2020 - trendy, změny a budoucnost“. Rožňava: VŠ sv. Alžběty, n. o. Bratislava, detašované pracoviště bl. Sáry Salkaháziové v Rožňavě, 2017. ISBN 978-80-8132-166-5, s. 12 80-87.

Dubovecká, K. (2023). Datová komunikace ve zdravotnictví: Přenos zdravotních dat a telemedicína. Kybez. [online]. https://kybez.cz/datova-komunikace-ve-zdravotnictvi-prenos-zdravotnich-dat-a-telemedicina/

Holá, J. (2012). Význam interní komunikace v managementu nemocnice. Profese online-recenzovaný časopis pro zdravotnické obory. V(1): 5–10.

Jang, H, Lee M & Lee NJ. (2022). Communication education regarding pacienti bezpečí pro registrované zdravotní sestra v akutním hospitalním nastavení: a scoping review protocol. BMJ Open. 12(2):e053217. doi: 10.1136/bmjopen-2021-053217.

Kilíková, M. et al. (2020). Bezpečnost pacienta - ukazatel kvality zdravotní péče. Příbram : Ústav sv. Jana Nepomuka Neumanna. 158s. ISBN 978-80-88206-18-7.

Klucho, J. (2017). Efektivní komunikace ve zdravotnictví. Právo a management ve zdravotnictví. [online]. https://www.pravovzdravotnictve.sk/sk/casopis/pravo-a-manazment-v-zdravotnictve/efektivna-komunikacia-v-zdravotnictve.m-254.html

Kutlík, F. (2017). Komunikace jako forma prevence před konflikty. Právo a management ve zdravotnictví. [online]. https://www.pravovzdravotnictve.sk/sk/casopis/pravo-a-manazment-v-zdravotnictve/pocet-pacientov-u-poskytovatela-zdravotnej-starostlivosti.m-267.html

Lee Sh et al. (2016). Handoffs, safety kultura, a practices: evidence z nemocnice dohledu na pacienta safety culture. BMC Health Services Research. 16:254 doi: 10.1186/s12913-016-1502-7.

Noviyanti LW, Ahsan A & Sudartya TS. (2021). Exploring the relationship between nurses’ komunikace satisfaction and patient safety culture. J Public Health Res. 10(2): 2225. doi: 10.4081/jphr.2021.2225

Ross, J. (2018). Effective Communication Improves Patient Safety. Journal of PeriAnesthesia Nursing. 33 (2): 223-225. doi.org/10.1016/j.jopan.2018.01.003.

Sedlák, M. (2008). Základy managementu. Bratislava : Iura Edition, Wolters Kluwer. s. 257-263. ISBN 978-80-8078-193-4.

Sovari Soos, M, Zambori, M & Murg, A. (2017). Hospital patient safety culture in Slovakia. Ošetřovatelství: teorie, výzkum, vzdělávání. 1(1)12-19.

SZO. (2011). Příručka k osnově o bezpečí pacientů: Multiprofesní edice. 274s. ISBN 978 92 4 150195 8.

Věstník MZ ČR. (2021). Minimální požadavky pro zavedení interního systému hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotnických služeb.13: 2-18.

Vyhláška MZ ČR č.j. 444/2019 Sb. o minimálních požadavcích na interní systém hodnocení bezpečnosti pacienta.