Úvod
Kouření je dlouhodobým problémem naší společnosti a stále je společensky tolerováno na rozdíl od jiných závislostí. Do začátku 60. let kouřili všichni a všude. Kdo nekouřil, byl společensky znemožněn. Významná změna nastala v roce. 1964 po zveřejnění studie v USA o škodlivosti kouření. Během protikuřácké kampani vyplatily tabákové firmy obětem kouření přes 200 miliard dolarů. I přes mnohá opatření stále kouří asi miliarda lidí na světě (Kulkovský, 2020). Kouření je celospolečenským a zdravotním problémem. Na Slovensku kouřilo 30% lékařů a 40% nelékařských pracovníků, v ČR 33% lékařů a 49% sester, v USA 5% lékařů a 17% sester. Je stále vysoké procento zdravotníků, kteří jsou špatným příkladem pro své pacienty právě proto, že jsou sami kuřáci (Bernadičová et al., 2008).
Legislativa zakazuje kouření na pracovišti včetně zdravotnických zařízení. V roce 2006 byl v ČR přijat zákon č.j. 124/2006 Sb. o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, který zaměstnavatelům přikazuje vydat zákaz kouření na pracovištích, na kterých pracují i nekuřáci a zajistit dodržování tohoto zákazu. V roce 2009 byl novelizován zákon č. 2009 377/2004 o ochraně nekuřáků na veřejných prostranstvích, ve kterém se vyloučilo kouření například ve zdravotnických zařízeních (nemocnice, ambulance). Pokud je na pracovišti i jen jeden nekuřák, tak má zaměstnavatel dvě povinnosti:
- je povinen vypracovat interní směrnici o zákazu kouření na pracovišti, ve které jsou uvedeny prostory provozu, ve kterých je zakázáno kouřit. Zároveň musí být ve směrnici uvedeno, na jakých místech je kouření povoleno (kuřácká místnost, terasa, ve dvoře, před budovou).
- je povinen určit odpovědnou osobu, která bude dohlížet na dodržování tohoto zákazu a co hrozí zaměstnanci při jeho porušení (Megelová, 2019).
Otázka diskriminace v souvislosti s kouřením není obsahem diskriminace podle antidiskriminačního zákona. Podle zákoníku práce může zaměstnavatel od uchazeče o zaměstnání požadovat pouze informace související s výkonem práce. Zaměstnavatel v rámci pohovoru nesmí vyžadovat informace například. o těhotenství, rodinných poměrech, politické příslušnosti a atp. Kouření nepatří mezi zakázané okruhy témat. Není tedy porušením zákoníku práce, pokud se ke kouření zaměstnavatel zeptá (Němec, 2010, s. 49). Zákoník práce ani jiný právní předpis neupravuje právo zaměstnance na kuřáckou přestávku, na takovou přestávku tedy zaměstnanec nemá nárok. Zaměstnanec je současně povinen podle § 81 písm. b) zákoníku práce využívat pracovní dobu k práci. Pokud se zaměstnavatel nedohodl ať už přímo se zaměstnancem např. v pracovní smlouvě nebo se zástupci zaměstnanců na tom, že by poskytoval zaměstnanci-kuřákovi delší přestávku na odpočinek a jídlo než je 30 minut, resp. na tom, že by poskytoval i jiné přestávky během pracovní směny, tak z právního hlediska v době přesahující uvedených 30 minut, kterým zaměstnanec stráví čas kouřením, porušuje základní povinnost zaměstnance - využívat pracovní dobu k práci (Megelová, 2019). Vydání zákazu kouření může být obsahem např. pracovního řádu. Zaměstnavatel může zároveň vymezit, jaké postihy budou ukládány za porušení zákazu. Zejména je vhodné, aby zaměstnavatel určil, zda porušení zákazu kouření bude považováno za porušení pracovní kázně, a zda půjde o její závažné nebo méně závažné porušení. Zaměstnavatel je povinen zajistit dodržování zákazu kouření. Za tímto účelem je oprávněn provádět kontroly zaměřené na zjištění jak je zákaz dodržován ze strany zaměstnanců. V souvislosti s kouřením na pracovišti může dojít ke vzniku nežádoucí události v podobě požáru. Zaměstnanci jsou povinni respektovat vydaný zákaz kouření na pracovištích zaměstnavatele. Pokud zaměstnavatel vymezil pro účely kouření prostory tzn. „kuřárny“, je zaměstnanec povinen tyto prostory využívat k tomuto účelu a zdržet se kouření mimo tento prostor. Zaměstnavatel není povinen určit pro zaměstnance-kuřáky zvláštní přestávky ke kouření. Neplnění uloženého zákazu může být posouzeno jako porušení pracovní kázně.
Postavení kuřáků ve firmách bývá většinou velmi dobrým indikátorem typu firemní kultury. Naše právní předpisy neupravují povinnost nadpracovat si kuřácké přestávky. Rozhodne-li se zaměstnanec svévolně vzdalovat z pracoviště, neplnit si své pracovní úkoly a trávit čas více se zanícenou cigaretou může zaměstnavatel vůči němu vyvodit důsledky od napomenutí za porušení pracovní kázně až po skončení pracovního poměru při splnění dalších zákonných podmínek. Cíl Cíle naší studie bylo komparovat postoje sester nekuřaček, sester závislých na tabáku (kuřačky) a manažerek ke kouření během pracovní doby a posoudit vliv kouření na pracovišti na pracovní výkon a na poskytování ošetřovatelské péče; zjistit časovou a ekonomickou ztrátu během pracovní doby u sester závislých na tabáku.
Soubor a metodika Výzkumný soubor tvořilo 381 sester pracujících ve zdravotnických zařízeních ve Slovenské a České republice. Metodou sběru dat byly nestandardizované dotazníky, které byly určeny sestrám nekuřačkám, sestrám závislým na tabáku (kuřačce) a sestrám manažerkám. Dotazníky byly administrovány elektronicky prostřednictvím kontaktních osob. Sběr údajů probíhal od července 2020 do března 2021. Sestry nekuřačky a kuřačky byly zastoupeny nejvíce ve věku 18-29 let, manažerky ve věku 40-49 let. Nejvyšší dosažené vzdělání u sester nekuřaček bylo vysokoškolské I. stupně (45 %), u sester kuřaček středoškolské vzdělání (51 %) a u manažerek vysokoškolské II. stupně (52 %).
Statistické zpracování Kategorická data byla zpracována s pomocí McNemarova testu, který jsme zvolili z důvodu sledování dvou proměnných se dvěma možnostmi odpovědi (ano-ne) na stejném vzorku respondentů. V případě, že p-hodnota testovacího kritéria testu byla menší než číselná hodnota 0,05, považovali jsme rozdíly v proporčnosti zastoupení sledovaných kategorií za nenáhodný. Kategorická data vztahu dvou nezávislých podsouborů jsme porovnali s pomocí kontingenčních tabulek, které byly vyhodnoceny buď chí-kvadrátovým testem nebo Fisherovým testem. Pokud p-hodnota testovacího kritéria byla menší než číslo 0,05, považovali jsme rozdíly mezi pozorovanými a očekávanými četnostmi jednotlivých kategorií kontingenční tabulky za nenáhodné. Korelaci mezi proměnnými udáváme s pomocí neparametrického Spearmanova korelačního koeficientu spolu s udáním 95procentního intervalu spolehlivosti a p-hodnotou statistické významnosti jeho rozdílu od nulové hodnoty.
Výsledky a diskuse V námi sledovaném souboru respondentů bylo 17 % sester-kuřaček. Procentuální zastoupení je srovnatelné se zjištěními více autorů. Simočková, Zamboriová (2011) ve své studii zaměřené na monitoring zdraví sester v ČR a SR (n=1397) zjistili, že pravidelně kouřilo 25% sester, v ČR 29%. Z průzkumu, který realizovali Madziová, Janíková (2013) na vzorku sester v České republice vyplynulo, že kouří 47 % respondentek, z toho 30 % sester pravidelně a průměrně deset cigaret denně.
V dotazníku určeném sestrám závislým na tabáku jsme je požádali, aby ohodnotili svou závislost na nikotinu. 33,5% sester uvedlo slabou závislost, 49% střední a 17,5% silnou závislost na nikotinu, přitom až 74% sester by chtělo přestat kouřit. Průměrný počet let kouření u našich respondentek byl 12,4 roku, nejkratší kouřila respondentka rok a nejdéle 40 let. Zajímal nás i časový interval po probuzení, kdy si sestry kuřačky zapalují svou první cigaretu. 46 % respondentek uvedlo časový údaj po 60 minutách. Průměrně vykouří 12 cigaret denně. Pouze jediná respondentka uvedla, že vykouří až 40 cigaret denně, dvě sestry 30 cigaret a dvanáct sester 20 cigaret denně. 63 % kuřaček se přiznalo, že kouří i když jsou nemocné. Bialous et al. uskutečnili v roce 2009 studii na vzorku 1790 sester, nejvíce sester bylo ve věku 45-54 let (34 %) a s vysokoškolským vzděláním (57,5 %). Více než 68% sester vykouřilo 10-20 cigaret denně a 66,4% kouřilo do 30 minut po probuzení. 30 % sester nemělo zájem vyléčit se ze závislosti na nikotinu.
Všem respondentům jsme položili v dotaznících několik stejných otázek. Zajímalo nás, jestli sestry považují kouření za pracovní handicap. 49 % sester nekuřaček a 52 % manažerek odpovědělo kladně, ale až 70 % kuřaček nepovažuje kouření za pracovní handicap. 78,5 % sester nekuřaček a 76 % manažerek zastává názor, že sestry nekuřačky vykonávají nebo částečně vykonávají práci za sestry kuřačky během jejich kuřácké přestávky. Je důležité uvést, že jen velmi malá část sester kuřaček si připouští, že má kouření vliv na jejich pracovní výkon. Pouze 30 % kuřaček považuje kouření za pracovní handicap. Z celkového počtu 57 respondentek-sester kuřaček v našem souboru pouze jedna přiznala, že věnuje méně času ošetřovatelské péči než sestra nekuřačka a jedna sestra označila odpověď částečně méně se věnuje pacientům.
Zaměřili jsme se na zjištění počtu přestávek ke kouření během pracovní doby, čímž vlastně sestry kuřačky vědomě porušují zákoník práce „s tichým“ souhlasem svých kolegyň a nadřízených. 63 % sester využije 1-3 přestávky během pracovní směny ke kouření, 25 % kuřaček 4-6 přestávek a 12 % sester 7 a více. Výsledky jsou shodné s údaji, které uvádí česká společnost PEAL. Jedna cigareta přitom podle výpočtu české společnosti PEAL (velkoobchodní dodavatel tabákových a alkoholických výrobků) stojí firmu téměř 1EURO (96 centrů) a v průměru tím zaměstnanec ztratí až 15 pracovních dnů ročně. Jednou cigaretou se přeruší pracovní doba na 6 minut. Průměrný kuřák si dopřeje v pracovní době asi 5 cigaret. To představuje 30 minut denně, a tedy 15 dní ročně (neznámý autor, www.kariera, 2018). Sestry v naší studii vykouří průměrně 5 cigaret během pěti přestávek, což znamená, že denně nedodržují minimálně 30 minut ze své pracovní doby. Časová ztráta je samozřejmě mnohem větší a souvisí s opuštěním pracoviště a přesunem na místo určené pro kuřáky. Jedna cigareta „stojí“ zaměstnavatele asi 1 EURO, denně zhruba 5 EUR a měsíčně 75 EUR, pokud počítáme průměrně odpracovaných 15 dní při změnové práci sester. Ročně se časová ztráta v souvislosti s kouřením vyšplhá až na 15 dní. Vezmeme-li v úvahu, že hodnota průměrné nominální měsíční mzdy zaměstnance v hospodářství SR ve 3. čtvrtletí 2021 dosáhla 1 185 EUR (Statistický úřad SR,2022), což je asi 57,50 EUR denně, tak finanční ztráta v souvislosti s kouřením8 představuje pro zaměstnavatel zaměstnance-sestru-kuřačku ročně.
Z pohledu závislosti časových ztrát sester na množství vykouřených cigaret as ním souvisejících přestávek jsme ověřili korelaci mezi oběma parametry s pomocí neparametrického Spearmanova korelačního koeficientu. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 1. Z uvedených údajů vyplývá, že mezi oběma proměnnými byla zjištěna středně silná kladná korelace (R=0,40), přičemž hodnota korelačního koeficientu je statisticky signifikantně odlišná od nulové hodnoty (p=0,002). Konstatujeme, že existuje vztah mezi závislostí na tabáku u sester a časovou ztrátou během pracovní doby. Poměrně nízká hodnota korelačního koeficientu může být způsobena dvěma faktory. Prvním je konstrukce dotazníku, při které byla četnost přestávek ke kouření přeškálována do tří kategorií. Druhým důvodem může být subjektivní vnímání nevýznamnosti časových ztrát sestrami, respektive jejich podhodnocení četnosti přestávek ke kouření.
Tabulka 1 Korelace počtu cigaret s přestávkami u sester
Kuřácké přestávky reguluje pouze minimum společností. Samotná společnost PEAL přestávky na cigarety svým zaměstnancům reguluje. Pracovníci musí kouřit před budovou a cestou ven se musí odhlásit z elektronického docházkového systému. Chybějící čas si pak musí nadpracovat. 75 % firem neřeší čas, který jejich zaměstnanci stráví kouřením. Zároveň tak ale ani neposkytují (86 % zaměstnavatelů) program na pomoc kuřákům, kteří by chtěli přestat. Zaměstnavatelé by při motivování zaměstnanců přestat kouřit mohli čerpat inspiraci z Japonska. Zaměstnanci-nekuřáci mají nárok na několik dní dovolené navíc (neznámý autor, www.kariera, 2018).
Po analýze odpovědí jsme posoudili i vnímání časových ztrát manažerkami (n=46). Zaměřili jsme se na otázku:“ Domníváte se, že sestry nekuřačky vykonávají práci za sestry kuřačky během jejich kuřácké přestávky?“, přičemž jsme sestry-manažerky rozdělili do dvou skupin (kuřačky/nekuřačky). V souboru bylo 7 kuřaček a 39 nekuřaček. Vzhledem k nižšímu počtu kategorií jsme sloučili položky odpovědí výše uvedené otázky tím, že jsme sloučili možnosti ano+částečně do jedné kategorie vůči odpovědi „ne“. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2. Z důvodu nižších četností byl využit Fisherův test. Z výsledků vyplývá, že rozdíly jsou statisticky signifikantní a p-hodnota testovacího kritéria Fisherova testu je těsně pod hranicí p=0,05. Vzhledem k nižšímu počtu kuřaček (n=7) mezi manažerkami musíme výsledky interpretovat s opatrností. Zdá se však, že iv tomto případě platí dvojí diskrepance ve vnímání nikotinismu na pracovišti. Většina nekuřaček-manažerek (82,1 %) vnímá nikotinismus kolegyň jako důvod zástupné práce, kterou místo nich musí vykonat nekuřačky (tabulka 3). Naopak většina z máločetného souboru kuřaček (n=4) nevnímá nikotinismus jako problém, který způsobuje vynucenou zástupnou práci sester-nekuřaček za jejich kolegyně kuřačky. Názory sester ke kouření během pracovní doby se neliší v závislosti na pracovní pozici. Konstatujeme, že iv případě manažerek je vnímání v podstatě podobné jako jejich podřízené: kuřačky zástupnou práci nevnímají až jako tak výrazný problém, jako nekuřačky.
Tabulka 2 Vnímání zástupné práce nekuřaček za kuřačky z pohledu manažerek
Nadřízení se nezajímají o časovou ztrátu během kuřáckých přestávek v rámci pracovní doby. Nezájem managementu nebo jejich neutrální postoj je alarmující. Čím vyšší je množství vykouřených cigaret denně, tím vyšší je také časová ztráta způsobená kouřením. S tím souvisí více přestávek na kouření a vliv na poskytování ošetřovatelské péče. Je tedy zřejmé, že s ohledem na počet absencí sestry kuřačky na pracovišti, je poskytování ošetřovatelské péče limitováno.
Zaměstnavatelé se nezabývají časovými a ekonomickými ztrátami způsobenými pracovníky-kuřáky. 82,5 % sester kuřaček uvedlo, že se neřešila problematika kouření a efektivního využívání pracovní doby na jejich pracovištích, stejnou odpověď potvrdilo 82 % nekuřaček a 70 % manažerek. Nezájem zaměstnavatelů o řešení tohoto pracovně právního problému potvrdily i odpovědi na položku v dotazníku, kterou jsme monitorovali, zda sestrám kuřačkám poskytuje zaměstnavatel nějaké programy na pomoc s odvykáním závislosti na tabáku. 93,5 % manažerek a 88 % sester kuřaček uvedlo negativní odpověď, přičemž 54 % sester kuřaček by bylo ochotno přestat kouřit, pokud by jim zaměstnavatel poskytoval nějaké benefity na podporu zdravého životního stylu. V této souvislosti je zajímavé, že je signifikantní rozdíl mezi vnitřním „chtěním“ přestat kouřit na proporčnost zastoupení respondentek, které jsou nebo nejsou ochotny přestat kouřit za výměnu benefitů poskytnutých zaměstnavatelem (tabulka č. 3, McNemarův test, p=0,003). Z tabulky č. | 3 vyplývá, že v případě neochoty přestat kouřit (n=15) naprostá většina respondentek (n=14) neakceptuje ani benefity, které by jim zaměstnavatel nabídl na podporu zdravého životního stylu. Dá se konstatovat, že v jejich případě není kouření vnímáno pouze jako zlozvyk, ale možná jako psychická kompenzace, antistresové chování, příslušnost ke skupině, apod., a tyto aspekty zřejmě převažují i vědomá negativa nikotinismu. Naopak, v případě vnitřní ochoty přestat kouřit (n=42) je sice většina sester ochotna přijmout benefity zaměstnavatele (n=30), avšak pozoruhodně velký počet respondentek v odpovědích deklaruje neochotu ztotožnit se s přijetím benefitů zaměstnavatele (n=12).
Zdá se, že iv tomto případě je přítomna podmnožina respondentek, které nevnímají nikotinismus pouze jako zlozvyk, ale podobně jako v předchozím případě si uvědomují širší souvislosti kouření nejen jako návykového chování. Berkelmans et al. (2011) provedli studii na vzorku 1029 sester v australské Victorii se záměrem posoudit kuřácké chování sester. 11% sester kuřaček pracovalo nejčastěji na psychiatrických a urgentních pracovištích. Ze sester, které kouřily, 45 % chtělo přestat kouřit a 89 % se pokoušelo přestat kouřit, 50 % sester dostalo pomoc nebo radu o odvykání kouření. Mezi nejčastější faktory, které brání odvykání kouření, patřil strach z abstinenčních příznaků, tloustnutí, úzkost a stres. Kouření jako maladaptivní vzorec chování uvádějí i Dimunová et al. (2016).
Tabulka 3 Vztah mezi deklarováním ochoty zanechání kouření v případě bonusů zaměstnavatele versus vnitřní ochota přestat kouřit u kuřaček
Položku týkající se motivačních bonusů jsme položili i sestrám nekuřačkám a manažerkám. 71 % sester nekuřaček by uvítalo na svém pracovišti motivační bonusy pro nekuřáky, například ve formě několika dní dovolené navíc. 99 % manažerek svými odpověďmi potvrdilo, že ve zdravotnických zařízeních, ve kterých zastávají manažerský post, neexistují motivační bonusy pro nekuřáky. Identické odpovědi označily i sestry nekuřačky.
Francouzská studie autorů Fathallah et al. (2012) shromáždila údaje o výskytu kouření mezi sestrami pracujícími v nemocnicích na jihu Francie tři roky po vstupu právního předpisu zakazujícího kouření na pracovištích. Ze sledovaného souboru bylo 30% sester kuřaček. Po přijetí zákona až 72 % sester kuřaček uvedlo, že snížilo denní spotřebu cigaret během pracovní doby. Ze sester-kuřaček 20 % uvedlo, že přestalo kouřit. O´Donovan (2009) uvádí, že Irská republika byla první zemí, která od 29. března 2004 zakázala kouření na všech pracovištích. Autorka provedla studii na vzorku 430 irských sester použitím strukturovaného dotazníku a zjistila, že 44 % sester je kuřaček, přičemž nejvyšší prevalence kuřaček byla ve věkové skupině 20-30 let. Zaměřila se na korelaci mezi kouřením a typem pracoviště a z výzkumu vyplynulo, že nejvíce kouřily sestry pracující na psychiatrických pracovištích (47 %) a koronární péči (33 %). Pouze 14 % dotázaných sester absolvovalo školení o ukončení kouření. Kapka et al. (2019) provedli systematický přezkum a metaanalýzu 229 studií týkajících se kouření u zdravotnických pracovníků. Zjistili, že kouří celkem 45% sester. Poskytly důkazy o klesající prevalenci kouření u sester v USA a na Novém Zélandu. V roce 2015 se uskutečnil mezinárodní výzkum o kouření mezi zdravotníky a míra kouření u sester se pohybuje od 2 % v Číně až po 26 % v Severním Irsku, nad 30 % v Itálii, Srbsku a Španělsku. Ze 142 států pouze 44 % zemí nabízí zdravotníkům pomoc v odvykání na závislosti na tabáku.
Další položkou jsme zjišťovali toleranci přestávek ke kouření během pracovní doby. Kladně se vyjádřilo 88,8% sester nekuřaček, 57% sester kuřaček a 76% manažerek. Mladá (2018) prezentovala na konferenci Spojené akreditační komise v Praze zkušenosti se zavedením nekuřáckého prostředí v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, která se stala členem Mezinárodní sítě nekuřáckých nemocnic. nemocnic a organizací poskytujících zdravotní služby podporující zdraví (International Network of Health Promoting Hospitals and Health Services). Vedení ÚVN zrealizovalo průzkum a zjistili, že kouří 35 % sester a 17 % lékařů. Sestry tráví vykouřením jedné cigarety 10 minut z pracovní doby a průměrně 5 cigaret za 12hodinovou změnu, což ročně představuje 10 dní, za které jsou placené, ale napracují, protože kouří v pracovní době. Záměrem managementu v rámci nekuřácké politiky na pracovišti bylo zajištění rovných pracovních podmínek všem zaměstnancům. V rámci strategie na podporu nekouření v ÚVN a léčbě závislosti na tabáku byla uvedena do praxe interní směrnice 06/2017 „Pravidla kouření v ÚVN“, edukační programy během Dnů zdravé nemocnice, otevřeno „Centrum pro závislé na tabaku ÚVN“, zrealizovaný projekt „Odvykání kouření pro zaměstnance“, vydaných několik edukačních materiálů o škodlivosti kouření a mnoho dalších aktivit. Postupným uplatňováním opatření se snaží překonávat překážky, protože ne všichni zaměstnanci-kuřáci jsou ztotožněni s novou koncepcí.
V dotazníku určeném sestrám nekuřačkám se nacházely tři otevřené položky. Odpovědi jsme kategorizovali podle opakujících se vyjádření. Sester jsme se ptali proč považují kouření za pracovní handicap. Na tuto otázku odpověděly sestry, které v předchozí otázce odpověděly kladně a považují kouření za pracovní handicap. Nejčastěji sestry uváděly následující důvody: „ zdržuje od práce, nemám ráda kouření, vadí mi kouření, sestry, které nekouří jsou na pracovišti delší, mají méně přestávek a pracují i za sestry kuřačky, je na úkor pracovní doby, závislost na nikotinu způsobuje nervozitu a nesoucí vězeň času na práci, špatný vzor pro pacienty.“ V další otevřené položce jsme zjišťovali, jak se ve zdravotnických zařízeních prosazuje nekuřácké prostředí. Nejčastější odpovědí bylo, že se neprosazuje. Z ostatních odpovědí vybíráme způsoby: \"ze strany ředitelství: výhrůžkami o sankcích za kouření na pracovišti, odebráním osobního příplatku, v našem kolektivu jsme všichni nekuřáci a navzájem se podporujeme v nekouření, zamykají se balkony aby tam někdo nekouřil, od vedení oddělení jsou sestry u. Ve třetí otevřené položce jsme monitorovali jak vnímají přestávky ke kouření nadřízení, vedení oddělení nebo nemocnice. Obecně lze konstatovat, že odpovědi sester byly identické - záleží na tom, zda je nadřízený kuřák nebo nekuřák. "Netolerují kouření na pracovišti, v případě zjištění kouření na pracovišti je to řešeno osobní úmluvou. Na našem pracovišti není mnoho kuřaček, avšak ty, které kouří - kouří výhradně v době, kdy mají svou práci hotovou. Kouření nikdy netrvá déle než 5 minut. Problémem bývá pokud některá tehdy nadřízení zasahují slovním upozorněním. Tolerují nebo ignorují kuřácké přestávky. Nadřízení kouří se svými podřízenými. Nadřízeným je to jedno. Nekuřáci to komentují, ale kuřáci nadřízení se přidají na stranu kuřáků.“ Také ze studie autorů Sarna et al. (2005) vyplynulo, že sestry kuřačky trávily u pacientů méně času než nekuřačky a měly více přestávek ke kouření během pracovní doby. Weng et al. (2012) zpracovaly systematický přehled a metaanalýzu 29 studií uskutečněných v letech 1960 až 2011 v Evropě, Austrálii, Novém Zélandu, ve Spojených státech a Japonsku s celkovým počtem více než 71 000 pracovníků ve veřejném a soukromém sektoru, v němž se zaměřili na korelaci mezi faelenci mezi faj. Zjistili, že kuřáci ročně chybí v práci o dva až tři dny déle než nekuřáci. Jejich nepřítomnost na pracovišti způsobuje podnikům ve Velké Británii ročně ztrátu v celkové výši 1,4 miliardy liber nebo 2,25 miliardy dolarů. Autoři studie však zdůrazňují, že do této částky nejsou započteny další náklady spojené s kouřením – například častěji pracovní přestávky, které vedou ke snižování produktivity zaměstnanců. Podle autorů je ztráta 1,4 miliardy liber ve Spojeném království v důsledku absence související s kouřením jen jednou z nákladů na kouření na pracovišti. Jiné zahrnují ztrátu produktivity v důsledku přestávek na kouření a náklady na škody způsobené požáry způsobenými cigaretami. Studie ukazuje, že u kuřáků je o 33 % vyšší pravděpodobnost absence než u nekuřáků. Autoři studie také vypočítali, že kuřáci mají o 19 % vyšší pravděpodobnost absence v zaměstnání než lidé, kteří s kouřením přestali. Výsledky této studie naznačují, že odvykání kouření na pracovišti by mohlo potenciálně vést k úspoře nákladů pro zaměstnavatele v důsledku snížení absence. Přibližně jeden z pěti dospělých ve Spojeném království i v USA je současným kuřákem. Podle údajů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí v USA bylo kouření cigaret v letech 2000 až 2004 v USA každoročně zodpovědné za ekonomické ztráty související se zdravím ve výši 193 miliard dolarů, z nichž asi polovina byla způsobena ztrátou produktivity.
Zaměřili jsme se také na posouzení kouření u sester z hlediska bezpečnosti při práci. Tento záměr jsme v dotazníku ověřovali několika položkami. 86 % kuřaček uvedlo, že bylo poučeno o zákazu kouření na pracovišti, ale pouze 72 % z nich ví, že je na jejich pracovišti vypracován interní předpis o zákazu kouření a 70 % bylo obeznámeno s touto interní směrnicí. V tabulce č.1 4 prezentujeme odpovědi respondentek-kuřaček. Rozdíly v symetrii se jeví při zpracování McNemarovým testem statisticky nevýznamné (p=1,00). Tato zjištění můžeme interpretovat tak, že příčinami neobeznámení se s vypracovanou směrnicí může být krátký pracovní poměr nebo překrytí paměťové stopy jinými povinnostmi a předpisy na pracovišti i subjektivním vnímáním hierarchie důležitosti předpisů pracoviště v závislosti na pozici sestry. Vnitřní dokumentaci o zákazu kouření deklarovalo i 73 % sester nekuřaček a 85 % manažerek.
Tabulka 4 Vztah mezi deklarováním vypracované směrnice o kouření a seznámením se s ní ze strany zaměstnavatele u kuřaček
Závěr
Kouření na pracovišti způsobuje organizaci snížení produktivity a zvýšení absencí. Nabídkou programů na odvykání kouření na pracovišti mohou organizace zlepšit zdraví zaměstnanců a z dlouhodobého hlediska mohou posílit svůj hospodářský výsledek snížením nákladů na zdravotní péči a zlepšením produktivity. Některé organizace nezaměstnávají nebo nepřijímají do zaměstnání kuřáky kvůli negativním účinkům kouření na ostatní zaměstnance a organizaci nebo do pracovní doby zaměstnance kuřáka nezapočítávají dobu přestávky na kouření v trvání 30 minut navíc kromě doby přestávky na odpočinek a jedení podle § 91 zákoníku práce.
Zákaz kouření není ve zdravotnických zařízeních plně respektován, ani pacienty a ani ošetřujícím personálem. Souvisí to mimo jiné is tím, že je stále vysoký počet kuřáků mezi zdravotníky. Ve vnitřních prostorách se zákaz kouření dodržuje, ale lze vidět kouřící zaměstnance v pracovním oblečení před budovou, vedlejším vchodem, což vyvolává špatný dojem.
Sestry kuřačky neefektivně využívají své pracovní doby. U sester kuřaček je zřejmá vzájemná interakce, kde se potýká časová náročnost ošetřovatelské péče s potřebou uspokojovat svou závislost na nikotinu. Následky kouření se projeví zhoršením zdravotního stavu, což ovlivní požadavky na výkon povolání sestry. Kouření limituje poskytování ošetřovatelské péče i řídící funkci. Sestry by měly být příkladem pro veřejnost v péči o vlastní zdraví, denně přicházejí do styku s pacienty, kteří si vlastním nezodpovědným chováním způsobují onemocnění (Dimunová et al., 2016; Dimunová, Mechírová, 2013). Sestry manažerky by měly začít vnímat kouření sester jako limitující faktor pracovního výkonu sester s ohledem na kratší dobu věnovanou poskytování ošetřovatelské péče, ale také dopad kouření na zdravotní stav sester.
Limitace výzkumu Jednotlivé kategorie respondentů nebyly homogenní. Limitujícím faktorem je i velikost vzorku respondentů. I přesto se domníváme, že výsledky lze považovat za akceptovatelné. Výsledky poukazují na potřebu cílených opatření k řešení situace, je třeba brát na zřetel tuto problematiku při tvorbě strategických plánů v managementu v ošetřovatelství, při poskytování podpory a programů sestrám na odvykání kouření, při zavedení politiky nekouření ve zdravotnických zařízeních. Závislost na tabáku u sester je z hlediska ošetřovatelského managementu zanedbávanou oblastí.
Autoři: doc. PhDr. Víra Hulková, PhD., MPH Katedra ošetřovatelství, Fakulta zdravotnictví, Trenčínská univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně RNDr. Vladimír Meluš, PhD., MPH Fakulta zdravotnictví, Trenčínská univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně prof. PhDr. Maria Kilíková, PhD., MPH VŠZ a SP sv. Alžběty Bratislava, n. o., detašované pracoviště bl. Sáry Salkaházi, Rožňava
Seznam bibliografických odkazů
BIALOUS, SA, SARNA, L., WELLS, M. et al. 2009. Characteristics of nurses které používají Internet-based nurses QuitNet pro smoking cessation. Public Health Nurs. 2009;26(4):329-38.
BERNADIČOVÁ, H. et al. 2008. Kouření jako hlavní rizikový faktor nejzávažnějších civilizačních onemocnění. Revue ošetřovatelství, sociální práce a laboratorních metodik. 2008; XIV(1):27-32.
BERKELMANS,A., BURTON,D., PAGE,K., WORRALL-CARTER,L. 2011. Registered nurses' smoking behaviours a jejich postoje k personal cessation. J Adv Nurs. 2011; 67 (7): 1580-90.
DIMUNOVÁ, L., MECHÍROVÁ, V. 2013. Vybrané faktory životního stylu u sester a porodních asistentek. Ošetřovatelství a pôrodní asistence. 2013; 4 (4):700-707.
DIMUNOVÁ, L., NAGYOVÁ, I., IVAN, O. 2016. Práce na změny a životní styl sester po 50.roce života. Zdravotnické dopisy. 2016; 4 (1): 68-74.
FATHALLAH,N., MAUREL-DONNAREL, E., BAUMSTARCK-BARRAU et al. 2012. Three-year follow-up attitudes and smoking behaviour among hospital nurses following enactment of France's national smoke-free workplace law. Int J Nurs Stud. 2012; 49 (7): 803-810.
KAPKA,N. et al. 2019. Prevalence tabáku pomocí pracovníků ve zdravotnictví: A systematický review and meta-analysis. PLoS ONE. 2019; 14(7): e0220168. doi.org/10.1371/journal.pone.0220168
KULKOVSKÝ, M. 2020. Kouření škodí zdraví. Sestra. 2020; XIX(5-6):6.
MEGELOVÁ, A. 2019. Zákaz kouření na pracovišti. [online] [citováno 20.1. 2022]. Dostupné na: www.podnikajte.sk/pracovne-pravo-bozp/zakaz-fajcenia-na- pracovišti
MLADÁ, K. 2018. Naše kroky k nekuřácké ÚVN. X. výroční odborná konference SAK, 25.9.2018. Praha. https://www.sakcr.cz/page/default/17
NEMEC, A. 2010. Kouření a diskriminace. Sestra a lékař v praxi. 2010; IX (1-2):49.
NEZNÁMÝ, 2018. Zaměstnanci, kteří kouří, pracují méně. [online] [citováno 20.1. 2022]. Dostupné na: https://karierainfo.zoznam.sk/cl/1000138/1729029/
O'DONOVAN,G. 2009. Smoking prevalence among qualified sestra v republice Ireland a jejich role v smoking cessation. Int Nurs Rev. 2009; 56 (2): 230-236.
SARNA,L., BIALOUS, SA, WEWERS, M.E. et al. 2005. Nurses, smoking, and the workplace. Res Nurs Health. 2005. 28 (1): 79-90.
SIMOČKOVÁ, V., ZAMBORIOVÁ, M. 2011. Monitoring self-managementu zdraví sester. Florence. 2011; VII (9):28-32.
Statistický úřad SR. [online]. [Citováno: 21.03.2022]. Dostupné na: www. czech.statistics.sk/
WENG,S.F., ALI, S., JO L.B. 2012. Smoking and absence from work: systematický review a meta- analysis of occupational studies. Addiction Journal. 2012; (108): 307-319. https://doi.org/10.1111/add.12015
Zákon ČR 377/2004 Sb. o ochraně nekuřáků ao změně a doplnění některých zákonů
Zákon ČR 311/2001 Sb. Zákoník práce ve znění pozdějších předpisů
Zákon ČR 124/2006 Sb. o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve znění pozdějších předpisů