Text je věnován problematice dětské úzkosti v možnostech psychoterapeutického přístupu z hlediska fenomenologického. Ontické hledisko neumožňuje ozřejmit, pochopit a následně účinně terapeuticky ošetřit problém v temporální časovosti dítěte úzkostí trpícího. Hlavní myšlenkou je pochopení emočního schématu rodiny jako živého organizmu, bez možnosti konkretizování objektivním měřením. Pro dítě, které se do tohoto systému rodí, představuje zakládající možnost prožívat bezpečí a přijetí s přesahem významu zkušenosti do dospělosti.

Príspevok je zameraný na učiteľa a jeho vyučovací štýl, v súvislosti s ktorým venujeme pozornosť žiakovmu poňatiu učiva a možnostiam jeho ovplyvňovania. Cieľom príspevku je poukázať na vyučovací štýl učiteľa nielen ako prostriedok odovzdávania množstva poznatkov, ale predovšetkým ako osobnostne stimulujúci prostriedok zefektívňovania učenia sa žiakov.

Príspevok je teoretického charakteru. Rozoberáme v ňom modely vzťahu (mediátora), alebo vplyvu (moderátora) v pedagogicko-psychologickom výskume. Ponúka teoretické východiská premietnuté do modelov, ktoré popisujú kde sa zadáva premenná, kde výsledok a popisujú vzájomné kauzálne a predikčné vzťahy v smere šípok.

Příspěvek mapuje problematiku záškoláctví v rámci výzkumu chování ovlivňujícího zdraví v dospívání, který je realizován od roku 2015 na Katedře sociální patologie a sociologie, Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Použitý Dotazník rizikového chování v adolescenci mapuje rizikové a protektivní chování v souvislosti s psychickými i sociálními charakteristikami jedince. Záškoláctví je zde vymezováno jako jedna z forem rizikového chování. Výzkum hledá souvislosti mezi záškoláctvím a dalšími jevy, které můžeme označit jako rizikové. Zkoumané výsledky odpovídají teoretickému vymezení problematiky záškoláctví a jeho příčin. Z pohledu multikauzální etiologie problematiky byla nalezena statisticky významná souvislost mezi záškoláctvím a dalšími rizikovými jevy (např. s abúzem návykových látek – alkoholu, tabáku, marihuany a tanečních drog, dále s agresivním chováním vůči lidem, zvířatům i majetku, i s rizikovým chováním spojeným s užíváním informačních a komunikačních technologií). Záškoláctví tak může být vnímáno jako rizikový, multikauzální a multifaktorový jev, který je mimo jiné významným rizikovým jevem v tomto věkovém období.

Rizikové chování dětí a mládeže se v současné době stává ústředním tématem mnoha výzkumů napříč vědními obory. Nejen v České republice jsou realizovány rozsáhlé výzkumy na zjištění prevalence rizikového chování, které zkoumají toto chování v souvislosti s dalšími psychickými či sociálními faktory. Mezi tyto výzkumy patří např. Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách, studie Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, mezinárodní studie o delikvenci mládeže, výzkumy Centra prevence rizikové virtuální komunikace nebo výzkumy probíhající na univerzitách (např. na Univerzitě Palackého v Olomouci nebo Univerzitě Hradec Králové). Výsledky těchto studií shodně poukazují na pokles výskytu rizikového chování u české mládeže – zejména u pravidelné konzumace návykových látek, ale také u dalších forem rizikového chování včetně kriminality a delikvence. Znepokojujícím faktem může být vyrovnávání zkušeností mezi pohlavími. Důvody těchto změn jsou multifaktorové, je proto potřeba jim věnovat zvýšenou pozornost a nadále posilovat protektivní faktory životního stylu dětí a mládeže.

Cieľom spoločnosti nemá byť segregácia starších a starých ľudí, ale ich integrovanie do spoločnosti. Túto integráciu zabezpečia správne sociálne vzťahy, interakcie medzi generáciami. Netreba preto vylúčiť starých ľudí ani z procesu vzdelávania, ktoré už prestáva byť výlučnou prípravou na povolanie, ale stáva sa prostriedkom na rozvoj ľudskej osobnosti. Vzdelávacia aktivita pozitívne ovplyvňuje sebaobraz, sebavedomie a osobnú hodnotu staršieho človeka. Poslucháč univerzity tretieho veku so vzrastajúcim širším rozhľadom môže veľmi pozitívne ovplyvňovať aj spôsob myslenia svojho okolia.