Nasir Jalili – slovenský vědec – parazitolog, pocházející z Afghánistánu, se rozhodl, že ve svém rodném městě Mazar e Sharif postaví školu a umožní získávat vzdělání v důstojných podmínkách chlapcům, ale i dívkám pod jednou střechou. Že to myslí opravdu vážně, dokázal i vlastními finančními prostředky, které do projektu vložil.

Krátce po otevření první části školy v roce 2016

Hněvala ho negramotnost

Vadilo mu, že Afghánistán stále patří mezi země, kde je velmi mnoho negramotných lidí, zejména žen. Ambiciózní projekt, který vypracoval Jaliliho bratránek, předpokládal ve finální fázi 16 tříd pro 600 žáků a zaměstnání asi 20 učitelů. Čtyřicetárový pozemek na stavbu mu dal do pronájmu Alam Khan Azadi, parlamentní poslanec za provincii Balch. Mimochodem, v této provincii je i rodisko Zarathustry, zakladatele zoroastrismu.

Protože jde o nekomerční projekt, po jeho úplném dokončení předá školu Nasir Jalili ministerstvu školství, tedy afganskému státu. Svůj sen si začal naplňovat docent Jalili v roce 2013 získáním pozemku. Základní kámen pro školu položili v srpnu 2014. Ještě v tomtéž roce vybudovali obvodový plot kolem celé plochy; pro zajištění vody pro žáky i učitele vykopali studnu, protože škola se nachází v oblasti vyznačující se suchem. Stavební a následně dokončovací práce pokračovaly během celého roku 2015 a v březnu 2016, byť v provizorních podmínkách, škola přivítala první žáky. Finance v té době stačily na zakoupení zařízení do čtyř tříd, ostatní děti se učily sedící na zemi. Podstatné však bylo, že měly střechu nad hlavou a nemusely se vzdělávat pod holým nebem v nevyhovujících hygienických podmínkách.

Pokud jde o financování, podíleli se na něm kromě docenta Jaliliho i členové jeho rodiny a finanční sbírkou přispěli slovenskí vojáci sloužící v Afghánistánu, kteří na základně v Kandaháru vybrali 600 dolarů. Sbírku koordinoval plukovník Peter Michlík a osobně ji přišel předat nadporučík Peter Komár. Z dosavadních finančních nákladů získal nezanedbatelnou částku – 25 % ‒ profesor Vladimír Krčméry z Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžbety v Bratislavě. Kromě toho přispěli docentovi i přátelé, rodáci a známí, které nakazil svým odhodláním. Pět procent z celkových nákladů při výstavbě přízemní části školy bylo od dobrodinců z dalších států.

Pokračování výstavby

Říjen 2016 byl termínem, kdy se iniciátoři projektu pod vedením docenta Jaliliho pustili do další výstavby – prvního patra centrální školy. Uskutečnit se to mohlo i s pomocí Slovenska, které prostřednictvím Khair KhawSocial Service Organization se rozhodlo podporovat tento projekt. V současnosti je hrubá stavba budovy školy dokončená. Ještě ji je třeba uvnitř i zvenčí vymaľovat, vybavit 12 tříd nábytkem a vybudovat sportovní hřiště. V tomto školním roce, který se začal 21. března 2018, zařízení navštěvuje 433 žáků – 203 dívky a 230 chlapci. Z nich je 50 nových školáků, 20 přišlo z jiných škol, nebo jsou to děti uprchlíků vracejících se z Pákistánu.

Škola i pro dívky

Pokud jde o složení žáků, Nasir Jalili způsobil „malou revoluci“. Umožnil vzdělávání i dívkám, které jsou velmi často diskriminované při získávání vědomostí. Důvodem mohou být chudoba, náboženské předsudky, ale i používání burky na zakrytí tváře žen. Nemalý podíl na tom má i válka v Afghánistánu, která sužuje zemi; korupce, v jejímž důsledku jsou nižší vrstvy obyvatel velmi často podceňovány i pokud jde o vzdělávání, a nedodržování základních lidských práv. Zmínit je třeba i málo učitelů, kteří mají tak nízké příjmy, že jim nestačí ani na základní životní potřeby. Kromě toho bylo během dlouholetých válek v Afghánistánu mnoho škol zničeno.

Povinná docházka neexistovala

Do roku 1972, během vlády krále Muhammada Zahira Shaha, nebyla v Afghánistánu povinná školní docházka. Většina obyvatel – 70–80 % – žila na venkově a chudí rolníci potřebovali zajistit obživu pro rodinu; vzdělávání jejich dětí pro ně nebylo prioritou. Právě v městech rodiče projevovali zájem posílat děti do škol. Po absolvování šesti ročníků základní školy mohli pokračovat na 3leté střední škole nebo na 3leté lýceu. Vstup na vysoké školy byl možný po úspěšném zvládnutí náročného znalostního konkurzu. Vysoké školy se nacházely v Kábulu a na jihu země v Jalal-Abádu.

Už vědí, kde je Slovensko

To, že se podařilo zrealizovat výstavbu této školy, bylo možné i proto, že se nachází v nově se rozvíjejícím klidném předměstí v provincii, která je ve srovnání s jinými afgánskými provinciemi bezpečná. „Lidé u nás nejsou bojovníci,“ zdůrazňuje docent Jalili. Město Mazar e Sharif je situováno v severní části Afghánistánu, která je od středověku známa jako jedna z kolébek civilizace. Dalo světu antického lékaře a filozofa Avicennu, narodil se zde básník a teolog Rúmí – zakladatel sufi řádu tancujících dervišů.

Nasir Jalili navštívil během posledních čtyř let své rodisko pětkrát. Rodiče žáků při setkání s ním projevují nesmírnou vděčnost za novou školu a jemu zase těší, že vědí, kde je Slovensko, kde žije, a odkud přichází pomoc pro afghánské školáky.

Projekt je možné podpořit i přes 2%. www.walki.sk/school

Autorka: Mgr. Mária Mišovičová Autorka je redaktorka časopisu Prohuman