Analýza fenoménu pornografie Ilustrace: akad. mal. Veronika Lučeničová Gabčová PhD. (2009)

Úvod

Ještě celá starořecká mytologie je plná sexuality a jejího vyobrazování. Řecká kultura zachycuje zobrazení prostituce a sexuálních rozkošných schůzek. Čínská a indická kultura je plná vyobrazení erotických témat na malbách nebo sochách. V těch dobách to byly malby na keramice, případně se našly chrámy ozdobené erotickými výjevy. V indické kultuře to byly plastiky a reliéfy s vyobrazením kamasutry na chrámech pocházejících z 10. a 11. století. Forma zobrazení se v historii proměnila s příchodem tisku a v posledních desetiletích s dostupností internetu s příchodem digitálního obsahu.

Pornografie tak má i v současnosti po celém světě své nadšence, respektive obdivovatele (liberální pohled), ale i odpůrce, kteří zastávají radikální názor – úplný zákaz produkce pornografických materiálů. Pornografie je téměř všude kolem nás. Stačí si zapnout masový komunikační prostředek a naše smysly jsou denně obklopeny scénkami, které jsou pro mnohé vzrušující a v některých případech by se dalo říci až vzrušujícím.

Prvotní pokusy definovat pornografii se datují do počátku 19. století. Pornografie / porno / pornokracie / porno kultura – nazveme ji jakkoli – se od šedesátých let minulého století stala dominantní kulturou západní civilizace. Tam, kde je jen náznak odhalení těla nebo dokonce nějaký sexuální motiv, se dobře prodává. Pornografie byla, je a bude o penězích.

Pornografie je výraz řeckého původu a znamená: nemravná literatura, obrázek nebo film, literární bruk, nemravné písemnosti nebo nemravné obrázky. Etymologický původ slova pochází ze starověké Řecké kultury a jedná se o složeninu dvou slov – porné a grafia. Porné znamená nevěsta a graphien psát. Volně bychom ji mohli přeložit jako popis života, zvyků a činnosti prostitutek. Hovorově je porno popis nebo zobrazení lidského těla nebo sexuální aktivity s cílem sexuálního vzrušení nebo uspokojení. Pornografie je v jistém smyslu podobná erotice, která je formou uměleckého ztvárnění pornografie. V současnosti pornografií označujeme jakýkoli psaný nebo obrazový a zvukový materiál se sexuálním motivem. Pornobiznis je obchodování s pornografickými materiály, od fotografie přes kazety, knihy a časopisy, filmy, až po živé představení. Pornografie proniká celou společnost, všechny vrstvy, všechna povolání, všechny věkové skupiny. Závislost lidí na pornografii není zřetelná.

V naší radikálně se sekularizující společnosti je obyvatelstvo postupně instruováno, aby se nezaobírala negativními argumenty proti pornografii, a tak může vznikat dojem, že konzumace pornografie je úplně běžná a neškodná věc.

I když je v současných společnostech naší civilizace konzumace pornografie trendem, velmi zřídka se setkáte s kritickými rozbory tohoto fenoménu. O možných nebezpečích se mluví ještě méně. Setkáme se možná jen s varováním, že při prohlížení porno stránek je zvýšené riziko zavírání počítače, případně jsou stránky spoplatněné.

Teorie vysvětlující pornografii

V posledních letech došlo k nárůstu používání teorií, jako je sociální výměna, sled sexuálního chování a erotofobie/erotofobie (typo v originále) k vysvětlení, jak a proč konzumace pornografie může ovlivňovat jednotlivce nebo jejich vztahy.

Ve vymezení pojmu pornografie nám velmi nepomůžou ani slovníky cizích slov, protože definice autorů, kteří se touto problematikou zabývali a stále zabývají, se liší. Například:

  • Rajman (1966) definuje pornografii jako „pseudoumelecký brak morálně pochybného obsahu, vytvářený k uspokojování primitivních pohlavních pudů, soubor písemností nebo předmětů tohoto druhu“;
  • Malý encyklopedický slovník (1972) definuje pornografii jako slovní dílo, obraz, film nebo fotografii, který nemá jiný účel než vzbuzování sexuálního vzrušení;
  • Schneider (1987) definuje pornografii jako „zobrazení sexuálních událostí slovem, obrazem a zvukem, vytvořených za účelem sexuálního vzrušení, náhradního sexuálního uspokojení a finančního zisku.“ Jedná se o jednoho z mála autorů, který s pornografií spojuje i zisk a finanční výhody (in Chmelík, J., 2003).
  • Mezi odborníky – psychology, sexuology a psychiatry – panují diametrálně odlišné názory na otázku, zda je pornografie kriminogenním faktorem.

Pro diskusi o obsahu a vymezení pojmu pornografie nám poslouží následující analýza čtyř obecných hypotéz (Borneman, 1990):

  1. Pokud člověk považuje určitý akt za škodlivý, bude považovat za nevhodné jej zobrazovat. Touto hypotézou se zdůrazňuje subjektivní pohled na zveřejňování sexuality a sexuálního vzrušování. Při této hypotéze lze vymezit dva názory: - všechno, co se ve sféře sexuálních kontaktů odehrává mimo manželský svazek a nesouvisí s početím, je nemravné; - jakékoli zobrazení a prezentace sexuálního vzrušování je považováno za legitimní bez rozdílu, zda jde o komerční prezentaci/zisk, nebo je předmětem vzrušování dítě a podobně.
  2. Pohlavní styk je dialogem mezi dvěma partnery, a proto jsou sexuální aktivity bez partnera perverzní. Z tohoto pohledu by všechny sexuální úchylky – fetišizmus, exhibicionismus či voyeurizmus, kde partnerem k sexuálnímu vzrušování je věc, nikoli lidská bytost, stejně jako sebapoznání a čtení erotických časopisů – byly obscénní a bylo by je možné označit za pornografické a škodlivé. Jen velmi těžko lze tvrdit, že zmíněné praktiky v sexuálním ukazování lze provádět i s partnerem.
  3. Pornografie přestává být pornografií, pokud pochází od umělce. Tato hypotéza je v současnosti v podstatě akceptována, samozřejmě s jistými zásadními výhradami. Týká se podstaty vymezení pornografie, její kvality a smyslu zobrazení. Výhrada se uplatňuje v tom smyslu, že pokud zobrazení od umělce představuje sprostotu, ukazování se na dětech, přehnanou sexuální agresi, sadismus nebo perverzi, nejedná se o umělecké dílo, ale naopak je toto dílo považováno za pornografii. Tedy v případě obecně uznávané hypotézy, že je pornografie nebezpečná, je těžko argumentovat, že nebezpečí vyplývající z pornografie se zmírní tím, že dílo vytvořil umělec. V porno průmyslu je většina herců, režisérů a scénáristů považována za umělce. Toto tvrzení je stejné jako tvrzení, že atomová bomba je bezpečná, protože ji vytvořili odborníci na fyziku a chemii.
  4. Slušní lidé přicházejí na nemravné myšlenky až po seznámení s pornografií, když zobrazení „úchylného“ sexuálního chování svádí heterosexuály k úchylným sexuálním praktikám. Této hypotéze předchází otázka, do jaké míry je pornografie schopná patologicky ovlivnit sexuální chování zkoumaného subjektu. Vlivem pornografie na lidské chování je věnována řada výzkumů. Ernst Boneman (1990) shromáždil značné množství empirických poznatků v oblasti patologického ovlivňování chování pod vlivem pornografie. Podle jeho závěrů je ženská a mužská citlivost na erotické podněty, ať slovem nebo obrazem, identická a výrazně se neliší. Zjistitelné rozdíly se přisuzují síle libida, dědičnosti, sociálnímu výchovnému procesu, sexuální praxi, věku, stresu a v neposlední řadě také denní a noční době.

Pornografické materiály se rozdělovaly na:

  • materiály s erotickým obsahem, který je neagresivní – pornoerotika. Je vnímána celkově pozitivně a je jí připisován řad kladných funkcí. Pornoerotické materiály mohou podle sexuologů sloužit jako určitá náhrada jednotlivcům, kterým chybí přirozený partner. Pozitivní vliv pornoerotiky je přiznáván zejména méně sexuálně zkušeným jedincům k jejich povzbuzení a odstranění obav ze sexuálního života; také může přispět ke zlepšení jejich sexuálního života. Kultivovaná pornoerotika má také určité pedagogické účinky tím, že seznamuje určité vrstvy populace se zásadami tzv. bezpečného sexu a v prevenci proti AIDS.
  • agresivní pornografie je typická produkce materiálů, v nichž se projevuje hrubá neúcta k člověku, obsahuje vysoký stupeň agresivity a násilí, prezentuje různé úrovně sexuálních zvrácení až sadismu (Chmelík, J., 2003).

Odborníci zkoumající fenomén pornografie se však ztotožňují:

  • na jednoznačném zákazu prezentace sexu s dětmi v jakékoli podobě,
  • stejně tak i na potřebě zákazu sexu s výkaly, se zvířaty a se sexuálním násilím. Tyto sexuální praktiky jsou jednoznačně označovány jako nevhodné a v pornografické produkci nemají co dělat. Je třeba je potírat a zakazovat, protože ponižují lidskou důstojnost.

V padesátých a šedesátých letech 20. století začal soud omezovat pornografii považovanou za hard-core, protože cenzura celé pornografie by byla snadno napadnutelná. V osmdesátých letech 20. století se pornografie stala dostupnější díky vynálezu videorekordérů a VHS videokazet. Následně se začaly vytvářet různé aliance, které lobbovaly za cenzuru. Rok 1990 přinesl nové obavy, protože došlo k nárůstu dostupnosti pornografie. Největší změnu přinesla distribuce pornografie prostřednictvím internetu. Pornografie se stala snadno dostupnou ve velkém množství komukoli v soukromí konzumenta doma a často i bez poplatku. Takové zvýšení dostupnosti a spotřeby pornografie přineslo znovu otázku vlivu pornografie na chování a zvláště dostupnosti pro lidi mladší než 18 let (Ferguson a Hartley, 2009).

Pornografii lze v současnosti bez váhání označit za celospolečensky rozšířený fenomén – a to nejen na Slovensku. S nástupem industrializace a technického pokroku se rozšířily i možnosti šíření a všeobecné dostupnosti pornografického materiálu. Internet otevřel světu nevídané možnosti, ale i nebezpečí šíření pornografie. Rychlý nástup internetu jeho hegemonii jen potvrdil a trend naznačuje neustálý rozmach.

O tom, jaký – a zda vůbec – je přínos pornografie pro lidstvo, probíhají rozsáhlé diskuse na úrovni laické i odborné veřejnosti (Hupková, Z., 2016).

Je nesporné, že mravnost není kategorií právní, ale morální, filozofickou a sociologickou. Pravidla mravnosti nejsou v právu určena ani kodifikována. Jsou v podstatě určována společenskou dohodou a jen zčásti se překrývají nebo shodují s pravidly chování upravenými právním řádem.

Ve vymezení pojmu pornografie nám velmi nepomůžou ani slovníky cizích slov, protože definice autorů, kteří se této problematice věnovali a věnují se jí, se liší. Mezi odborníky – psychology, sexuology, psychiatry – panují diametrálně odlišné názory na otázku, zda je pornografie kriminogenním faktorem.

Odborníci zastávají dva názory:

  • Liberální přístup zdůrazňuje maximální svobodu jednotlivce v rozhodování o sexuálních vztazích a nevidí důvod, proč radikálně omezovat a potlačovat pornografii. Liberální postoj není neobvyklý (Johansson a Hammarén, 2007). Jak autoři dále uvádějí, mnoho mladých žen se dívá na pornografii s opovržením, ale to platí i pro ženy obecně. Existují však i ty, které na pornografii nahlížejí pozitivně nebo alespoň liberálně a mají tolerantní postoje.
  • Konzervativci naopak označují pornografii za příčinu promiskuitního a patologicko-sexuálního chování jedinců, kteří se mohou dopouštět mravně kriminálních deliktů (Chmelík, J., 2003).

Pornografie je i významnou pomůckou pro sexuologické zkoumání a lékařskou vědu. Ani v psychiatrické odborné obci neexistuje konsensus ohledně možných vlivů pornografie na duševní zdraví.

Právníci a lékaři při pornografii rozlišují mezi:

  • erotikou

, kterou chápou jako dílo bez morbídního obsahu a proti takové produkci nemají výraznější připomínky ;-) a pornografií , o které usuzují, že je třeba zakazovat esteticky a mravně nevhodná díla, v nichž se projevuje neúcta k člověku, vysoký stupeň násilí a sex s dětmi a se zvířaty.

K uvedenému přehledu názorů je třeba charakterizovat základní rozdíl mezi pornografií a tzv. erotikou. Erotika je produkt umělecké povahy s intimními náměty vyvolávajícími estetické zážitky, ale bez vyzývavých až šokujících podnětů. Do erotické produkce lze zařadit akty nahých těl mužů a žen, včetně zobrazení genitálií.

Dokonce i vyobrazení pohlavního styku lze řadit do erotiky při splnění následujících podmínek:

  • zobrazení má výrazný kladný emocionální výraz;
  • zobrazení nepobuřuje estetickou citlivost;
  • pohlavní styk je výsledkem přirozeného podnětu;
  • zobrazení respektuje mužskou a ženskou krásu těla, půvab a jedinečnost vztahu;
  • zobrazení nepředstavuje žádné násilí, perverzi ani anomálii pohlavního aktu (Chmelík, J., 2003).

Hranice mezi erotikou a pornografií je často a záměrně rozmazaná. Erotika podle Rave (1985) znamená vzájemnost a vzájemné potěšení. Jednotná definice pornografie neexistuje. Na tom se shodují více domácí i zahraniční autoři: Haavio-Mannila a Kontula (2003); Ferguson a Hartley (2009); Chochola (2010); Uzel (2010); Máthé (2011); Ford a kol., (2012); Lambert a kol., (2012). Problém zkoumání pornografie různými autory lze uzavřít konstatováním, že je zřejmě na místě stanovit určité pravidla a hranice, za které by pornografická produkce v žádném případě neměla jít, aby neohrožovala společnost a zejména mládež.

Další spornou otázkou mezi odborníky je zákaz prodeje pornografických děl a účinnost tohoto zákazu. Dosavadní zkušenosti nejsou jednoznačné a spíše vedou k závěru, že zákaz prodeje činí tuto produkci přitažlivější a žádoucejší a prodej se přelévá na černý trh.

Někteří odborníci tvrdí, že vyobrazení nahého těla nebo jeho intimních částí, předvádění milostných scén a aktů vede k mravně trestné kriminalitě. Je velmi obtížné definovat pornografii tak, aby její zařazení bylo jednoznačné. Z uvedené analýzy však lze s určitou jistotou vyvodit, že pornografie pokrývá přirozenou potřebu člověka jako jednu ze základních životních potřeb. Z hlediska způsobu uspokojování těchto potřeb však pornografie představuje (kromě výjimek) negativní jev, který společností odsuzuje a odstraňuje. Toto tvrzení však není podloženo empirickými údaji ani důvěryhodnými výzkumy a proto žádný z dosud vědecky zpracovaných názorů nepřinesl komplexní pohled na pornografii.

Dětská pornografie

Základní normy lidského chování, které byly ještě před několika desetiletími obecně platné, ztratily svou platnost. V článku 16 Všeobecné deklarace lidských práv stojí norma: „Rodina je přirozenou základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu“. Tyto hodnotové normy, zvyky a zákony byly během posledních čtyřiceti let vytlačeny. Sexualita dnes útočí na nejvnitřnější morální strukturu člověka. Základním postojem musí být přesvědčení, že úžasný dar sexuality potřebuje kultivaci, aby umožnil člověku vydatné vztahy a plnohodnotný život. Naopak, nekultivované vyžití všech pudů ničí osobu i kulturu. Od dětství je sexualizovaný člověk učí, že je dobré bezmyšlenkovitě využívat všechny svoje pudy a špatné je, když je omezuje. Takový člověk používá své tělo a tělo druhých lidí k uspokojení sexuálního pudu místo vyjadřování osobní lásky (Gabriele Kuby, 2012).

Pornografie je nepochybně škodlivá pro zdravý a morální vývoj mládeže a z tohoto důvodu je třeba ji považovat za sociálně-patologický jev. Od poloviny osmdesátých let minulého století se v diskusích mezi odborníky čím dál více objevuje téma sexuálního zneužívání dětí a s tím spojená výroba a šíření dětské pornografie. Dětská pornografie je provozována v ilegalitě a tajně.

Každé kliknutí na internetu ubližuje dětské duši a každý obraz s dětskou pornografií na internetu ukazuje týrání dítěte. Dětská pornografie má za následek zvlášť těžké formy traumatu dětí a častěji než v jiných případech sexuálního násilí se vyskytují těžké disociační poruchy. Děti takto zneužívané jsou vystaveny patologickému narušení jejich osobnosti. Pro dětské oběti je typický pocit hlubokého zmatení, dezorientace a odcizení. Nebezpečí u dětských obětí spočívá i v tom, že si sexualitu spojují zpravidla s násilím a citovou závislostí. Sexuálně zneužívané děti jsou v dospělosti velmi náchylné k obdobnému deviantnímu chování a jsou potenciálními pachateli mravních trestných činů (Chmelík, J., 2003).

Sledování pornografického obsahu zkracuje dětství, probouzí u dětí předčasný zájem o sexualitu, na kterou nejsou připravené, a ohrožuje jejich zdravý psychický i fyzický vývoj. Děti a dospívající tak často získávají deformovanou představu nejen o sexu, ale zejména o navazování a udržování intimních vztahů mezi partnery. V dnešní presexualizované době je obrovské riziko, že dítě náhodou narazí na pornografický obsah, zvláště na internetu. V tomto případě je nutné s nimi o těchto vztazích mluvit, vysvětlovat jim nereálnost vztahů zobrazených v pornografii, účelovost vzniku pornografických děl a jejich oddělenost od skutečného života (Müller, M., 2014).

Porno průmysl podporuje sexualizaci mládeže ve školách, protože tím získává budoucí zákazníky. Skrze sledování porna se mnoho lidí dostává k předčasnému a předmanželskému sexu, což nepřímo napomáhá obchodu s antikoncepcí nebo byznysu s potraty. V neposlední řadě sledování porna podněcuje sexuální trestnou činnost, jako je znásilnění, sexuální zneužívání, pedofilie, obchod s lidmi a další. Pedofilie je v odborném pojetí trvalá nebo dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým chlapcům nebo dívkám.

Liberalizací sexuality se pedofilie začala považovat za přirozenou sexuální orientaci, stejně jako homosexualitu. Na začátku minulého roku dva kanadští psychologové prohlásili, že pedofilie je stejná sexuální orientace jako homosexualita. Van Gijseghem, psycholog a bývalý univerzitní profesor v Montrealu, řekl členům parlamentu: „Pedofiliové nejsou jen osoby, které páchají zlý skutek v tom či onom, oni jsou jednoduše tlačeni k tomu, k čemu jsou tlačeni i osoby v případě homosexuality.“ Zneužívání dětí deformuje jejich chápání společenských norem a morálky. Často považují pornografii za zdroj své obživy, zejména chlapci, kteří se k homosexualitě hlásí bez ostychu.

Agentura pro základní práva, založená ve Vídni v roce 2007, prosazuje nově vznikající lidská práva, jejichž ústředními tématy jsou boj proti homofobii a proti islamofobii, tedy zavádět do našeho života především transkulturální vlivy, kterým se nevyhneme (muslimové žijící v EU).

Přednostním cílem politiky na všech úrovních se za posledních dvacet let stává „gender agenda“. S tímto pojmem si však mnoho občanů nevěří a odborné postoje se liší. Strategií EU je gender mainstreaming (uplatňování genderového hlediska) k dosažení genderové rovnosti ve všech oblastech veřejného i soukromého života. Při gender mainstreamingu však nejde jen o zrovnoprávnění muže a ženy. Jde o nastolení rovnosti skrze dekonstukci bipolárního hierarchického vztahu pohlaví a dosažení stejně hodnotné a stejně oprávněné pohlavní rozmanitosti (Kuby Gabriele, 2012).

Důsledky konzumace pornografie

V pornografii je primární touha a fyzické uspokojení, zatímco absentuje dvoření, závazek a dlouhodobé vztahy. Je to svět fantazie, v němž jsou ženy permanentně vzrušené, touží po sexu s neznámými muži a vždy dosahují orgasmu.

Pornografie však přináší do sexuální fantazie člověka i pocity, jako jsou hněv a násilnost. Takové pocity lidé původně nevyhledávali. Ovlivní nás natolik, že ztrácíme sami sebe. Většinou si neuvědomujeme, že když se díváme na porno, sami tím přispíváme k rozšiřování filmové prostituce.

Užití pornografie může mít pozitivní i negativní dopady na samotného uživatele. Stejně jako celá pornografie, i zde se najdou jedinci, kteří se budou lišit v tom, co považují za negativní a co za pozitivní v rámci pornografie, resp. sexuálně explicitních materiálů.

Psychologové v současnosti bojují s dramatickým nárůstem závislých na pornu. Podle odborníků každým dnem stoupá počet lidí, kteří konzumují internetovou pornografii. Člověk závislý na pornu si nedokáže pomoct a nutkavě, v podstatě neustále, musí sledovat materiál s pornografickým obsahem. Závislost na pornografii negativně zasahuje život postižených lidí. Ovlivňuje jejich každodenní fungování, partnerský vztah, zaměstnání a sociální vztahy.

Negativní důsledky pornografie: Navzdory tomu, že pornografie byla dlouhodobě považována za diagnostický a léčebný nástroj v sexuální terapii (Wylie a Pace, 2011; Hald a kol., 2014 v Landripet a Štulhofer, 2015), navrhuje se, že epidemiologický výskyt erektilní dysfunkce a nedostatek partnerova zájmu o sex může být ve skutečnosti způsoben konzumací pornografie (Ley a kol., 2014).

Ve studii Short a kol. (2012) uvádějí některé negativní důsledky spojené s konzumací internetové pornografie: narušují vztahy, finanční, profesní fungování, emoční potíže a sexuální nespokojenost. Pornofilie přináší rozpad vztahů, ztrátu důvěry a bolestivé rozchody, pokud se včas nezastaví. Závislý muž nakonec ztrácí sebeúctu a pod tíhou výčitek ze stroskotaného života sahá obvykle na dno samotné existence – alkoholismus, drogy, stává se bezdomovcem, často páše i sexuálně motivovanou kriminální činnost.

Porno má na svědomí dva nejzávažnější problémy:

  • na pocitu vzrušení, který přináší, se rychle stáváme závislí;
  • podle porna, které sleduje dospívající generace, se tak odvíjí její budoucí sexuální chování.

Dr. Norman Doidge, kanadský odborník, popisuje ve své světově známé knize „The Brain That Changes Itself“ (2007) všechny trvalé neuroplastické změny v mozku, které způsobuje pornografie stejně jako další podobné závislosti.

Právě způsobování trvalých a dlouhodobých změn ve fungování mozku je jedním z nejzávažnějších důsledků konzumace porna. Jedná se o postupný proces, který spočívá v tom, že dlouhodobé a opakované sledování erotických a pornografických materiálů spojené s masturbací může a velmi často také vede k chemicko-biologickému poškození mozku.

Podle dalšího odborníka v této problematice Dr. Jeffreyho Satinovera je škodlivá změna mozku zapříčiněná atrofií zmenšování se čelního mozkového laloku. Toto poškození následně vytváří anatomické a patologické změny, které se projevují závažnými mozkovými dysfunkcemi.

Dalším nežádoucím jevem, který přináší konzumace pornografie, je narušování mezilidských vztahů, zejména romantického charakteru. Jedná se o oslabení schopnosti milovat se v romantickém smyslu. Sex se ve vnímání postižených osob úplně odděluje od rodiny a dětí, čímž se dále oslabuje spojení sexuálního života s rolí manžela a rodiče.

Nejznámějším efektem je, že konzumentům se jejich fyzické sexuální partnery zdají méně atraktivní než ty virtuální a samozřejmě při sexuálním styku si promítají předtím vnímané erotické a pornografické obrazy a scény. Odborníci o tomto faktoru píší jako o vážném negativu.

Pozitivní důsledky pornografie

Ve srovnání se zlem je pozitivních omnoho méně. A není to proto, že bychom se nesnažili získat co nejvíce pozitivních důsledků konzumace pornografie. Především to je způsobeno nedostatkem výzkumů zaměřených na pozitivní důsledky konzumace pornografie. Naštěstí lze říci, že výjimky potvrzují pravidlo, a podařilo se nám napsat část o pozitivních důsledcích konzumace pornografie, které uvádíme.

K pozitivním důsledkům patří:

  • Ženské sexualitě můžeme přičíst podle (Bryant, 2010) celkové zlepšení sexuálního života a zlepšení postojů k sexu;
  • Výzkum napříč kulturami naznačuje, že dostupnost pornografie může přispět k redukci nežádoucího chování;
  • Rozšířená dostupnost pornografie může hrát roli v redukci sexuální kriminality;
  • Short a kol. (2012) uvádějí následující pozitivní důsledky konzumace internetové pornografie: zmírnění stresu, snižování nudy, podpora emocí a zvyšování úrovně sexuálních znalostí;
  • Konzumace pornografie pozitivně korelovala se zvyšováním sexuálního sebedůvěry u obou pohlaví (Morrison a kol., 2004);
  • Čtenáři časopisu Playboy uvádějí, že kontinuální sledování časopisu slouží jako zdroj informací o sexu a napomáhá rozvoji konceptu sexuálního sebeobjevování (Beggan a Allison, 2003);
  • Zajímavostí je výsledek analýzy samotného časopisu Playboy, který uvádí nedostatek korektních informací o ženách, sexu a vztahu;
  • Dále se zdůrazňuje, jak může být pornografie přinášející korektní informace vzdělávací (Beggan a kol., 2000);
  • V knize „Pornografie aneb provokativní nahota“ (Uzel, 2004) se dočteme, že nenásilnou pornografii používají sexuální terapeuti rutinně, a to v podobě doporučení explicitních filmů pacientům, kteří nerozumějí určitým sexuálním funkcím, nebo jsou doporučovány páry jako podpora sexuální komunikace vedoucí ke zlepšení sexuálních vztahů;
  • Dalším pozitivním příkladem je Skandinávie, kde liberální přístup k pornografii způsobil zřetelný pokles sexuální trestné činnosti.

Odborníci, kteří se zabývají léčbou závislosti na pornografii, vědí, jaký silný dopad na lidské životy může mít závislost na pornografii. Někteří odborníci dokonce váhají označit pornografii za závislost, protože se domnívají, že poskytuje uživatelům porna výmluvu: „Nemůžu si pomoct, jsem závislý.“ Nikomu nepřekvapí fakt, že konzumace pornografie je návyková, podobně jako drogy. Zejména se její účinky přirovnávají k účinkům kokainu a heroinu.

Navzdory kontroverzím se mnoho psychiatrů a klinických psychologů jednoznačně přiklání k existenci diagnózy závislosti na pornografii. Spolu se závislostí na internetu, hrách, nakupování a práci tak tvoří skupinu nenávykových závislostí (Šmídová, E., 2008).

Propagace pedofílie

Právní úprava pornografie v Slovenské republice

Provozování a užívání pornografie v Slovenské republice není trestné. Pro účely trestního práva lze pornografii vymezit jako jakýkoli předmět, zobrazení nebo prezentaci pohlavních orgánů, pohlavního nebo jiného styku, který veřejně, způsobem ponižujícím lidskou důstojnost a hrubě zasahující do dobrých mravů obvykle vyvolává pocit hanby a odporu, zvyšuje agresivitu a zvláště intenzivním a vtíravým způsobem patologicky podněcuje sexuální pud ( Chmelík, J., 2003 ).

V Slovenské republice došlo několikrát k zásadní novelizaci trestného činu ohrožování mravnosti, přičemž se klade důraz na ochranu dětí před vlivem pornografie. Trestní zákon číslo 300/2005 Z. z. ve své druhé zvláštní části v deváté hlavě nazvané „Trestné činy proti jiným právům a svobodám“ upravuje výrobu, rozšiřování a přechovávání dětské pornografie a ohrožování mravnosti v těchto ustanoveních. Samozřejmě se zavedením nových skutkových podstat došlo i k výraznému zvýšení sankcí za trestné činy ohrožující mravní výchovu mládeže. Přísnější je přitěžována i výroba a rozšiřování dětské pornografie, přechovávání dětské pornografie a účast na dětském pornografickém představení.

Trestné činy související s dětskou pornografií

Pod trestnou činností související s dětskou pornografií rozumíme skutkové podstaty trestných činů výroby, rozšiřování a přechovávání dětské pornografie a účasti na dětském pornografickém představení. Dětská pornografie představuje závažné porušení základních práv na ochranu a péči dětí. Práva dětí stanovuje Úmluva OSN o právech dítěte z roku 1989 a Charta základních práv EU z roku 2000.

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady EU č. 2011/92/EU z 13. prosince 2011 o boji proti sexuálnímu zneužívání a sexuálnímu vykorisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady EU č. 2004/68/SVV, lze pod dětskou pornografií chápat „zobrazení zaznamenávající sexuální zneužívání dětí dospělými. Může také zahrnovat zobrazení dětí zapojených do jednoznačně sexuálního jednání nebo zobrazení jejich pohlavních orgánů, když se tato zobrazení používají primárně k sexuálním účelům a využívají se se souhlasem dítěte nebo i bez jeho vědomí. Pojem dětské pornografie se navíc vztahuje na realistické zobrazení dítěte, při kterém se dítě účastní, nebo je zobrazeno, jak se účastní, na jednoznačně sexuálním jednání, primárně k sexuálním účelům. ( Hullová, M., 2017 ).

V návaznosti na tyto dokumenty lze na národní úrovni a v souladu se systémem trestněprávní úpravy (v smyslu Trestního zákona 300/2005 Z. z. v platném znění – dále jen TZ) k regulaci tohoto nežádoucího fenoménu v SR zařadit mezi trestné činy související s dětskou pornografií následující skutkové podstaty, samozřejmě za podmínky, že bezprostředně souvisejí s trestnou činností dětské pornografie (Výroba dětské pornografie § 368 TZ, Rozšiřování dětské pornografie § 368 TZ; Přechovávání dětské pornografie a účast na dětském pornografickém představení § 370 TZ; Ohrožování mravnosti § 372 TZ ; Obchodování s lidmi § 179 odst. 2 - 5 TZ ; Svěření dítěte do moci jiného na účely výkonu dětské práce nebo na jiný účel § 181 TZ ; Sexuální zneužívání § 201a TZ ; Ohrožování mravní výchovy mládeže § 211 TZ ).

Problematika dětské pornografie je skutečně velmi citlivá a do jisté míry tabuizovaná. Je však nesporně aktuální a v každém případě vyžaduje soustředěný zájem společnosti o její řešení.

V nové slovenské právní úpravě se vytratila všeobecnost a je zde velmi účelně zvýrazněna především ochrana dětí před pornografií. Ne podle samotných skutkových podstat, ale podle způsobu spáchání trestného činu. Proto lze slovenské právní úpravě přičíst progresivnost a jistou nadčasovost, která již umožňuje možnost postihovat i nové způsoby páchání této trestné činnosti.

ZÁVĚR

V současné společnosti je dostupnost pornografie snazší než tomu bylo před pár lety, dokonce i desítkami let. Na zvýšenou dostupnost má vliv nejen kabelová televize, ale hlavně internet. Ve velké části se na tom podílí umělecká díla a videoklipy, které jsou tím atraktivnější, čím větší část ženského těla je odhalena, a různé druhy reklam, z nichž sexuální materiál doslova vypadává z obrazovky televize.

Konzumace pornografie je celospolečenským problémem. Téměř každý z mladší generace se s ní přímo nebo nepřímo setkal. Upozornění na různé informace a názory odborníků z různých oblastí na otázky morálky, sexuality, pornografie, které následně vyúsťují do právního pohledu na tato deviantní jednání a které je nutné postihovat i represivně, nelze přehlížet. Zasahují totiž do základních práv a svobod občana. Zároveň se jedná o problematiku, která se neustále vyvíjí a mění.

Proto je nutné zmínit několik postupů účinného řešení. Na úrovni Evropské unie by bylo možné technicky omezovat na základě legislativy přístup k internetovým erotickým a pornografickým stránkám tak, aby se k nim nedostaly děti. Podobná řešení jsou však neefektivní a technicky nevynutitelná, protože servery poskytující pornografický obsah se nacházejí mimo EU a zároveň není možné ověřit věk návštěvníka těchto stránek. Blokováním IP adres se stránky přesunou na jiné adresy během několika hodin. Provozovatelé vytvoří další podobné stránky v krátkém čase.

Rodiče chrání děti před nepatřičným obsahem s ohledem na citový a mentální vývoj dítěte a chtějí vychovat moudré dítě. Měli by proto využít i technické prostředky tzv. dětské zámky přes aplikace typu „parental control“, které jsou už součástí více antivirových programů (např. ESET Parental Control: https://parentalcontrol.eset.com). Jsou také zabudované v operačních systémech Microsoft prostřednictvím správy členů rodiny v „Family Safety Center“ (https://account.microsoft.com/family/), kde si můžete vytvořit účty pro členy rodiny i s odpovídajícím nastavením oprávnění. Operační systém macOS Sierra má také zapracované Parental controls (https://support.apple.com/kb/ph25799?locale=en_US). Mladší děti mají rodiče vychovávat a naplňovat je programem dobrých a kultivovaných podnětů a hlavně je chránit. U adolescentů jsou zákazy a omezení krátkodobá a krátkozraká řešení, podobně jako vypínání elektřiny nebo spoutání rukou mladistvým. U nich je třeba klást důraz na důvěru a otevřenou, upřímnou komunikaci o této problematice a jejích rizicích.

Na úrovni státu je třeba podniknout právní kroky, přijmout předpisy, které znemožní jednoduchou propagaci a šíření erotických a pornografických materiálů ve veřejném prostoru. Příslušné orgány státu musí stíhat pachatele trestných činů se sexuálním podtónem, zejména při ohrožování mravní výchovy mládeže.

V rodinách je třeba pěstovat dobré a láskyplné vztahy mezi manžely navzájem i mezi rodiči a dětmi. Dětem je třeba poskytnout ve vhodném věku a přiměřeně k jejich věku potřebné informace, aby se dokázaly chránit před sexualizací, obtěžováním a zneužitím při odchodu z domova. To vyžaduje aktivní účast a péči rodičů.

Jednotlivci se musí snažit, aby sami nepropadli závislosti na pornu; pokud už jejím uživatelem jsou a nedokážou se z ní dostat, měli by se obrátit na společenství, která se věnují léčbě závislostí.

Autor: Ing., Judr. Otília Hamacková

ZOZNAM POUŽITÉ LITERATÚRY

1) BRYANT, C.: Adolescence, pornography and harm. Youth Studies Australia 29(1), 2010, 18-26. 2) FERGUSON, CH., J., HARTLEY, R., D.: The influence of pornography on rape and sexual assault. Aggression and Violent Behavior 14, 2009, 323-329. 3) HULLOVÁ, M., Zahraničná trestnoprávna úprava trestných činov súvisiacich s detskou pornografiou, Bratislava, Akadémia PZ, 2016, 20 s. 4) CHMELÍK, J. : Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita, PORTÁL, Praha 2003, ISBN 80-7178-739-6, 201 s. 5) CHOVANEC, M., Dizertačná práca, 2017. 6) KUBY, G. Globálna sexuálna revolúcia, 2.vydanie, LÚČ, 2012, ISBN 978-80-7114-922-4; 416 s. 7) MULLER, M. : Jak ochránit děti před pornografií na internetu, Vydání první, PORTÁL, Praha 2014, ISBN 978-80-262-0694-1, 168 s. 8) ŠMÍDOVÁ, E.: Jsem závislý na sexu. Psychologie dnes, 14, 2008, 2, s. 32 – 33. 9) VANČÍKOVÁ, E.: Dětská prostituce. 1. vyd. Praha, GRADA Publishing, 2005, 136 s. ISBN: 80-247-1138-9. 10) Zákon č. 300/2005 Z. z. Trestný zákon v znění neskorších právnych predpisov. 11) Internetové zdroje: Ondráš, P. Porno konzum a jeho dôsledky na kvalitu mozgu. In Priezor.com [online], [cit. 1. 10. 2018] Dostupné na internete: https://priezor.com/rubriky/40-t7/1759-porno-konzum-a-jeho-dosledky-na-kvalitu-mozgu

Matus, M. Aký vplyv má porno na človeka? Sledovanie pikantných videí nie je až také nevinné, ako si mnohí myslia. In Refresher [online], [cit. 1. 10. 2018] Dostupné na internete: https://refresher.sk/48347-Aky-vplyv-ma-porno-na-cloveka-Sledovanie-pikantnych-videi-nie-az-take-nevinne-ako-si-mnohi-myslia

Porno má zlý vplyv na intímny život. Ale len u mužov, u žien to neplatí. In st.city [online], [cit. 1. 10. 2018] Dostupné na internete: http://www.stcity.sk/porno-ma-zly-vplyv-na-intimny-zivot-ale-len-u-muzov-u-zien-neplati