„Vést nevidomou osobu je asi nejnáročnější práce, jakou lidský tvor vyžaduje od jakéhokoli zvířete.“
Bruce Johnson,
odborník na problematiku výcviku vodicích psů

Vodicí pes je v každé zemi právem obdivované zvíře, které poskytuje pomoc člověku se zrakovým postižením v oblasti mobility. Štěňata pro tuto práci se rodí ve specializovaných chovech, které mají za úkol produkovat geneticky vhodné psy. Základem úspěšného výcviku je správná socializace a výchova těchto psíků hned od narození, které zajistí psovi předpoklady pro zvládnutí tohoto náročného výcviku.
Výchova psa je dlouhodobý proces působení člověka na zvíře, přičemž člověk určuje pravidla. Je ale bezpodmínečně nutné zajistit štěněti srozumitelnost našich požadavků tím, že je přeložíme do jazyka, kterému rozumí. Základem tohoto jazyka je řeč těla a gesta, která mu tlumočí naše postoje k jeho chování a projevům. Při verbální komunikaci se psem je vedle naučených slovních povelů důležitá intonace hlasu.

Socializace psa je postupné začleňování jednotlivce do společnosti. Je to tedy postupné seznamování všech vnějších podnětů. Výchova a socializace nejsou totožné, ale v této problematice jsou úzce propojené. Do věku 7 týdnů zajišťují socializaci štěňat pracovníci Výcvikové školy pro vodicí psy Únie nevidiacich a slabozrakých Slovenska (ÚNSS), po tomto období přebírají tuto funkci vychovatelé.

Navzdory tomu, že výchovu budoucích vodicích psů pokládáme za složitý proces, může se jí účastnit každý, kdo si pro štěně najde dostatek volného času, je ochoten se sám učit, jak štěně správně vychovávat a komunikovat s ním, ale hlavně chce pomáhat lidem se zrakovým postižením. Odměnou pro vychovatele budoucího vodicího psa bude radost z dobře vychovaného sebejistého štěněte, které bude schopné převzít na sebe odpovědnost a pomůže tak člověku se zrakovým postižením projít různými místy a situacemi, na které by si sám netroufl. Vyškolený vodicí pes se tak stane nejen celoživotním přítelem člověka se zrakovým postižením, ale i jeho pomocníkem a prostředníkem kontaktu s ostatním světem.

Zeptali jsme se jedné mladé ženy, které jsme v roce 2009 přidělili vodicího psa, co by všech, kteří se na tomto procesu podílejí, řekla o svém vodícím psovi. Tato mladá žena se více než čtyři roky nevybíhala venku sama. Jak řekla, bála se.
Už se nebojí, chodí sama se svou štěnou partnerkou a o ní mluví takto:
„Adelko, děkuji ti za tvou nezištnou lásku, upřímné přátelství a nekonečnou oddanost. Vrátila jsi mi svobodu, samostatnost a pocit užitečnosti. Jsi moje společníčce v temnotě, která mě obklopuje a vlastníma očima mi ukazuješ svět. Děkuji ti, Adelko, má kamarádka, můj vodicí psík.“

Přidejte se ke skupině vychovatelů z Výcvikové školy pro vodicí psy ÚNSS (VŠVP), kteří za svou dobrovolnickou činnost získali ocenění Bratislavští dobrovolníci roku 2010 v kategorii Dobrovolnický projekt roku. Toto ocenění uděluje občanské sdružení C.A.R.D.O. a Ministerstvo vnitra SR.

Co všechno bude vaším úkolem?

Úkoly vychovatele.

Základním a prvotním úkolem je vybudovat pozitivní vztah mezi člověkem a psem, naučit štěně absolutní důvěře a respektu k člověku, aby člověk zůstal v každé situaci pro svého pejsky prioritou. Pes je kvalitně připravený tehdy, když důkladně zná lidský svět (interiér i exteriér), je obeznámen nejen s různými prostředími, ale i se všemi situacemi, které se v běžném životě vyskytují, ví, kde se má jak chovat, a dokáže respektovat všechny naše požadavky.

Pes a člověk jsou druhu velmi odlišní a mají samozřejmě i odlišný způsob komunikace a odlišnou škálu výrazových prostředků. Aby byl vychovatel ve svém snažení úspěšný, musí výchovu psíka realizovat s ohledem na etologii psa a musí se také naučit a sám používat komunikační prostředky, které jsou psíkovi srozumitelné. S tím mu pomáhají pracovnice VŠVP.

Výchova štěněte začíná v okamžiku, kdy si ho člověk přinese domů. Je založena na pozitivním přístupu k psu, tedy za jakýkoli náznak ochoty a spolupráce, stejně jako snahu kontaktovat člověka fyzicky (dotykem čenichu), musí být štěně nadšeně chváleno. Na rozdíl od klasické kynologie, při výchově nepoužíváme odměny, pes se musí naučit pracovat pro člověka proto, že ho má rád a že je pro něj nejlepším kamarádem a vůdcem, na kterého se může vždy spolehnout. Splnění tohoto kritéria u mladého psa je podporováno specializovaným chovem, kde jsou vybíráni rodiče s vhodnými vlastnostmi.

Hraní se psem

Základem úspěšné výchovy je, aby štěně vyrůstalo v příjemné atmosféře rodinného pohodlí, mělo pocit, že je důležitým členem rodiny, nikoli však středobodem pozornosti. Mimořádně důležité pro pozitivní vztah člověka a štěněte je hra. Hrou se štěně učí a upevňuje sociální kontakt v rodině. Hra vyvolává pocit bezpečí a uvolňuje napětí. Pod pojmem hra však neznamená, že dáme štěně k dispozici množství hraček a necháme ho, aby si hrál. Hrou se rozumí aktivní hra člověka se štěnětem, při níž se štěně učí poznávat různé věci, situace a reakce. Současně se učí komunikaci s člověkem.

Hygienické návyky

Během prvního týdne by mělo štěně být v neustálém kontaktu se svým novým pánem, aby si s ním vytvořilo co nejpevnější pouto. Malé štěně, pokud nespí, nevydrží nevylučovat ani hodinu, proto první, co se učí, jsou hygienické návyky. Štěňata v našem programu nikdy nenaučíme udělat potřebu uvnitř a taktéž je za případnou nehodu nekáráme, ani mu do ní nenutíme čenich. Hygienu ho učíme pozitivním přístupem, tedy chodíme s ním co nejčastěji ven a každou potřebu venku velmi chválíme a těšíme se z ní. Psík je přirozeně čistotný, takže velmi rychle pochopí, kde se má vyprázdnit. Celý náš kolektiv uznává stejnou filozofii a to, že trávníky po našich psech zůstávají vždy čisté! Není možné stát se vychovatelem, pokud neumíte časově zajistit velmi časté „venčení“ štěněte. Štěně nesmí během prvních týdnů zůstávat doma samo bez kontroly.

K hygieně patří i otírání tlapek a bříška. Je důležité, aby si štěně zafixovalo, že dříve než vstoupí do bytu, musí počkat na vyčištění srsti.
V prvních čtyřech měsících věku štěněte není vhodné nechávat psíka dlouho samotného v bytě. Současně ale musí psík v dospělosti zvládnout zůstat doma, nebo i v cizím prostředí (např. v hoteli) sám. Ideálně je tedy vhodné, když začneme s několika minutami (vysypání odpadků) a postupně intervaly samoty prodlužujeme. Ve věku jednoho roku by měl psík zvládnout 7–8 hodin sám. Pokud má na to vychovatel v práci podmínky, je možné po dohodě s námi brát štěně sebou do zaměstnání.

Socializace

Velmi důležité je socializovat štěně zejména ve věku 8–16 týdnů, což znamená ukázat mu co nejvíce věcí a životních situací z lidského světa. Protože štěně ještě fyzicky nezvládne dlouho chodit, je vhodné občas ho nosit i na rukou nebo v tašce. Právě v tomto období se vytváří jejich osobnost a zkušenosti, které nabudou (ať už pozitivní nebo negativní) si ponesou po celý život. Z toho vyplývá, že i štěňata mimořádně talentovaná, bez těchto socializačních zkušeností zaostávají, a naopak průměrná zvířata s velmi kvalitní socializací mohou být schopná vynikajících výkonů.

Je to sice náročné, ale velmi krásné a zajímavé období v životě štěněte, kdy se vychovatel velmi intenzivně věnuje, seznamuje ho se vším důležitým kolem něj a současně formuje jeho osobnost. Toto období nelze ani posunout, ani vrátit zpět, a proto si musíte uvědomit, že to, co se v tomto období zmešká, je nenahraditelná ztráta a nebude možné ji nikdy dohnat.

Příklady, co všechno je třeba během socializace štěněte ukázat:

• věci a zvuky v domácnosti: elektrospotřebiče v provozu, kladivo, sporák, hrkotání hrnců, zvonek u vstupních dveří, šaty zavěšené ve šatně, zvonění telefonu, hlasitou hudbu, zabouchnutí dveří, zvuk padajících předmětů, mytí se ve vaně, spláchnutí WC, tmavé kouty v domě, schody, výtah, návštěva jiných bytů, kanceláří apod.
• dopravní prostředky: cestování všemi dopravními prostředky (tramvaj, trolejbus, autobus, vlak, auto), autobusovou a nádražní stanici, houkající loď atd.
• věci na ulici – rušnou dopravu (velká auta, motocykly, houkající sanitky), rušné křižovatky, přechody pro chodce, davy lidí, kočárky, korčuláře, cyklisty, pobíhající děti, ptáky – hlavně holuby, zvláštní lidi (s berlemi, na invalidním vozíku, v pláštěnce, s deštníkem, v křiklákových uniformách atd.), sochy, podchody a nadjezdy, různé typy schodů, stavební stroje při práci, rampy, bezpečnostní přechody u staveb, lešení, mosty, terasy, náměstí, různé obchody, restaurace, letní posezení venku, stadion, živou hudbu, velká nákupní centra, různé typy podlahových povrchů, eskalátory, prosklená schodiště, různá zvířata, kolotoče….

Stanovení hranic a pravidel

Určení pravidel už od raného věku je pro štěně velmi důležité, jinak se v okolí neumí zorientovat. To lze dosáhnout systematickou a důslednou prací se štěnětem. Je velmi důležité si uvědomit, že žádné výjimky pravidlo nepotvrzují, pouze ho kazí. To, co je zakázané, musí být jednoznačně zakázané vždy, ne jen když se nám to hodí. Zakázané je vždy například: sbírání odpadků, vyskakování na lidi, ležení v posteli či na gauči, krmení z ruky, prosby o jídlo …, zkrátka, když pán štěněte řekne na něco ne, znamená to pro štěně vždy ne. Důležité je psa ihned pochválit, pokud na náš povel fuj přestane s nežádoucí činností, čímž se naučí, že když poslouchá, tak se na něj nehněváme, i když předtím udělal něco špatně. Podporíme tak v něm pozitivní motivaci k dalšímu plnění našich povelů.

Přibližně mezi 7.–14. měsícem věku přichází puberta, kdy psík zkouší prosazovat vlastní zájmy a porušovat stanovené hranice a pravidla, a proto i v tomto období je obzvláště důležité, aby člověk trval na jejich přesném dodržování. Pokud však vychovatel důsledně pracoval se štěnětem od malička, nemusí se ani tohle období obávat.

Učení základních povelů

S přibývajícím věkem štěněte roste jeho schopnost soustředit se na člověka, a proto ho postupně učíme základní povely, které by měl ovládat každý pes, přičemž postupujeme s ohledem na vyspělost konkrétního jedince. U všech povelů je důležitá důslednost, tedy když člověk povel zadá, štěně ho musí splnit. Pokud člověk předem ví, že to není schopen dotáhnout do konce, raději povel nezadává, jinak si pes naučí, že povely se nemusejí vždy plnit. Konkrétní seznam povelů, které by měl psík ovládat, má vychovatel k dispozici v manuálu, který dostane spolu se štěnětem, a při jejich realizaci jsou mu vždy nápomocny pracovnice VŠVP.

Privolání psa

Základem absolutní ovládatelnosti psa člověkem je přivolání psa na povel z jakékoli zajímavé situace (zejména od jiného psa). Je to první věc (spolu se zákazovým povelovým fuj), kterou štěně učíme. I když se to možná nezdá, nejlépe se tento povel naučí štěně právě v tomto nejmladším věku, když ještě nemá tendenci od nás utíkat, resp. je tak malé, že se dá chytit. Pokud přivolání nezvládne vychovatel, nezvládne to ani pro svůj handicap nevidomý a pes bude s velkou pravděpodobností z programu vyloučen. Při přivolání je velmi důležité, aby psík nejen přišel k člověku, ale ho i fyzicky kontaktoval (dotkl se ho čenichem ruky nebo nohy), což je opět odlišné od klasické kynologie, ale nezbytné pro člověka, který psa nevidí.

Chůze na vodítku

Od malička zvykáme štěně na obojek a vodítko a snažíme se na volném vodítku upravovat pohyb psa hlasem a pochvalami tak, aby psík šel ne v klasické pozici „u nohy“, ale mírně před námi. Psík nesmí na vodítku vyvíjet tah.

Pracovní procházky

Před pracovní procházkou dostane psík štěňací postroj, jednak aby si na něj jeho tělo zvyklo, ale hlavně aby se naučil, že v postroji se pracuje, a tedy se má plně soustředit na člověka, jeho povely, že se nesmí kontaktovat jiné psy a lidé, že při práci se neodbočuje od chodníku ani nenachytává zem. Cílem těchto vycházek je naučit psa vyrovnaným tempem vést člověka podle jeho pokynů skrze jakýkoli prostor a situaci bez toho, aby to psíku způsobovalo stres. Délku pracovní procházky přizpůsobujeme věku štěněte, zakončíme ji vždy pozitivně, tedy když štěně pěkně jde, zastavíme ho, pochválíme a za odměnu je vhodné nechat ho vyběhnout na volno nebo si s ním hrát.

Staňte se vychovavatelem

V předchozím textu jsme se snažili přiblížit důležité momenty při práci se štěnětem v našem programu. Vychovatelům jsou mimo podrobného manuálu k dispozici pracovníci VŠVP kdykoli, kteří mu poradí a pomohou s konkrétními problémy, protože každé štěně má jinou povahu a může vyžadovat i trochu jiný přístup ve výchově.

Štěně zůstává ve vychovatelské rodině zhruba na dobu 10–14 měsíců, během nichž si je potřeba vyhradit čas i na společná cvičení (u malých štěňat je společné nebo individuální cvičení potřebné každý týden, později podle potřeby, minimálně však 1–2× za měsíc).

Ne všechna vychovávaná štěňata se stanou vodicími psy. V roli zde hraje genetika, zdravotní stav a ještě několik důležitých aspektů. Ne všechno dokážeme ovlivnit, a proto je třeba počítat i s tím, že právě to vaše se nemusí stát vodicím psem. Kvalitně vykonaná práce ve výchově se však nikde neztratí. Některá štěňata se možná budou hodit pro asistenci, canisterapii, sportovní kynologii, nebo se stanou skvělými rodinnými společníky. V každém případě se ale budete podílet na procesu, který přinese radost někomu jinému.

Pokud máte zájem rozšířit náš kolektiv a připojit se k naší smysluplné práci, případně máte zájem o bližší informace o naší práci, neváhejte a kontaktujte nás na:
Katarína Hornišová, tel. č.: 02/692 034 37, mobil: 0911 11 93 97,
e-mail: hornisova@unss.sk

Únia nevidiacich a slabozrakých Slovenska je občanské sdružení, které sdružuje nevidomé a slabozraké občany, jejich příznivce, přátele a rodiče. V současnosti má více než 5 500 členů sdružených ve 69 základních organizacích. Svoje služby, poradenství a aktivity poskytuje zrakově postiženým lidem ve všech krajinách Slovenska.
Únia nevidiacich a slabozrakých Slovenska vznikla v roce 1990 a 7. dubna 2010 oslavila 20. výročí svého založení.