Je pečovatelka neviditelná jako anděl? Nebo jen zapomenutá? Vlastně taková bezvýznamná profese? A je opravdu bezvýznamná, nebo zbytečná? A jestli je potřebná, proč není významná? Proč se jí věnuje nejmenší pozornost?

Je jedna hodina a třicet pět minut pozdního večera. V poslední noci se mi nedaří dobře usnout. Můžu si vybrat, co budu dělat. Nejrozumnější a zároveň nejzodpovědnější vůči svému zdraví by bylo pokoušet se usnout. Druhou alternativou by bylo pustit si televizi. Jenže ta mi nepomáhá usnout, spíše naopak. Otevírá mi nové obzory a přináší nové poznání. Sice to není slovenská televize, kterou poslední tři roky večer sleduji, ale jsem vděčná, že už nevnímám rozdíl mezi slovenštinou a němčinou, když sleduji nějaký pořad nebo film. Vlastně se divím, že nemůžu usnout. Předtím, než jsem manželovi dala polibek na dobrou noc, s úsměvem jsem mu přiznala, že jsem se dívala na krásný, ale smutný film. Odpověděl mi: „s tím samým jsi se ulehala do postele i včera.“ Neznám jméno filmu, ale hlavními hrdinkami byla pianistka, která onemocněla ALS.

„ALS je progresivní neurodegenerativní onemocnění, které postihuje nervové buňky v mozku a v míše. Ničí motorické neurony, které potom nejsou schopny posílat impulzy do svalů ovládaných vůlí. Tím se ztrácí schopnost ovládat a kontrolovat svalové pohyby. Na počátku nemoc jen oslabuje svaly, později zasahuje i do jemné motoriky. Postupně postihuje předloktí a nakonec celé ruce. Pacienti se velmi brzy nedokáží o sebe postarat, přestávají chodit, ovládat svaly obličeje a jsou úplně ochrnutí. V závěrečných stadiích dostávají speciální nutriční stravu, jsou na nucené ventilaci plic, se 24hodinovou zdravotní péčí.“

Druhou hrdinkou byla mladá dívka, která nemocnou pianistku nejprve doprovázela, později opatrovala, a nakonec se stala tou nejdůležitější osobou, které pianistka svěřila nejen své poslední dny života, ale také rozhodnutí, že nechce umřít v nemocnici na přístrojích, ale že raději podstoupí rychlejší, ale tím bolestivější smrt doma se svými nádechy a posledním výdechem.

Byl to jen film!

Skutečně? Ne, nebyl to jen film, byla to zfilmovaná zpráva o člověku, který je odkázán na pečovatelku/pečovatele, a o člověku, kterého bychom chtěli mít při sobě všichni, kdyby se něco podobného stalo nám nebo našim nejbližším.

Než jsem začala psát tento blog, rozhodla jsem se, že lidé, kteří kolem nás, mě, vás, našich blízkých žijí, by měli o vašem povolání vědět o něco víc.

Kdo je vlastně pečovatelka? Vím, že nedokážu popsat vaši práci v jednom blogu, proto jsem se rozhodla napsat čítanku pro pečovatelku a pečovatele. Takový šlabikář, kde se písmenka promění ve slabiky, slabiky ve slova a slova se budou skládat do vět, které by nás měly něčemu naučit.

Ptáte se, proč by se pečovatelka měla něčemu učit, když už má za sebou 220 hodinový kurz a několik stovek hodin praxe? Protože medvěd.

Protože toto povolání je jedno z nejtěžších povolání, i když si to naši politici stále neuvědomují. Spoléhají na to, že jejich životní příběh takto neskončí a kdyby i skončil, přece mají a budou mít konexe a něco navíc peněz než my smrtelníci a zařídí si nadstandardní zařízení, nebo soukromou pečovatelku.

Skutečně? Možná to nadstandardní zařízení ano, a možná i pečovatelku, ale jakou? Kvalifikovanou, dobrou? Jaká to je kvalifikovaná a dobrá pečovatelka.

Pokud tedy začneme prvním písmenkem abecedy, písmenem A, možná vám napadnou hned slova Adam a anděl. No dobré. Jsou to slova na A, ale co mají společného? Když teď čtete tento blog, zkuste se zastavit, nečtěte dál a sami si to promyslete. Určitě přijdete na úžasné věci. Co mě napadlo?

Adam je v Bibli, ve knize kníh, symbolem stvoření člověka na Boží obraz.

Stvořil ho jako muže a ženu. Symbolický obraz spojení ženy a muže nám dává poznání, že není dobré, aby člověk byl sám. Člověk má být na zemi člověkem druhého člověka.

Pokud člověk ztratí člověka, ztratí Boha. Když ztratí Boha, ztratí sám sebe. „Pane, nemám nikoho, kdo by mne zanesl do jezera, když se voda rozbouří; a dokud sám nepřijdu tam, vstoupí jiný přede mnou.“ Těmito slovy odpověděl nemocný v Betesde Ježíšovi, když se ho ptal, zda chce být zdravý?

Tento biblický příběh není nutné zfilmovat. Můžeme ho vidět v našem reálném životě.

Jsem ráda, že se v médiích rozproudila diskuse o pečovatelkách a i o tom, že jich máme málo. „Pane, nemám nikoho, nemám člověka, který by mi pomohl.“ „Když se jeden významný redaktor zeptal jedné velmi těžce postižené ženy, zda se nebojí smrti? Odpověděla mu: vůbec ne, ale bojím se, že se dožiju jednoho rána, a nebude mi pak nikdo podávat ani sklenici vody.“

Když se setkávám s vámi při vaší práci v zařízeních sociálních služeb a ptám se klientů na jejich názor na vás, často mi řeknou, že jste anděly. „Sestrička, vy jste náš anděl.“ Nevolají vás pečovatelkou, protože pro ně jste sestrička, která je nejen krmí, myje, ale i podává léky, doprovází do nemocnice a často je s nimi, i když je jim u smrti smutno.

Co má Adam, symbol člověka, společného s andělem? Anděl je symbolem průvodce, který k nám přijde něco říct, nebo jen tak jde s námi, aby se nám dalo cítit bezpečně, nebo nás vede cestou, po které máme kráčet, nebo nás podporuje.

Být dobrou a kvalifikovanou pečovatelkou je být dobrým člověkem.

Být dobrou pečovatelkou je, když jste vědomě s lidmi, kteří vás potřebují. Vědomě jim nasloucháte, vědomě s nimi mluvíte, vědomě se o ně staráte. Prostě nejste jen v práci, ale jste s nimi. Vy jste jejich Adamem i andělem. Máte pro ně čas.

Než vám napíšu něco o písmenu B do vašeho šlabikáře, napište mi, jaká slova nebo dokonce věty byste dala do pečovatelského šlabikáře k písmenu A. Já jich mám víc. Ale blog musí být krátký.

Přeji vám dobrou noc a požehnaný nový den. Jdu spát, protože ráno musím jít do práce.

Autor: PhDr. Mária Kovaľová, PhD. MHA

Autorka je teologička se zaměřením na diakonickou sociální práci a magisterka veřejného zdravotnictví se zaměřením na řízenou dokumentaci a řízení rizik. Od roku 1991 se věnuje opatrovatelské péči se zaměřením na seniory. Je poradkyní a auditorkou kvality v sociálních službách. Od roku 2014 je prezidentkou Asociácie odborných pracovníkov v sociálnych službách a spoluzakladatelkou OZ Planéta malého prínca. www.aopss.sk