Ten, kdo nemá rád druhého člověka - rodiče, životního partnera - partnerku, vlastní i cizí děti a lidi vůbec - vědomě i nevědomě chce lidi jen vlastnit a mít je pod kontrolou. V hloubi své duše by nejraději totálně zotročil druhého člověka, třeba i ve jménu lásky, kterou bohužel, často jen vehementně hlásá.

Za neupřímnými slovy o citech a lásce, ochraně, pomoci a zájmu o druhého člověka je někdy, nebo spíše většinou po celý život, věrný své povaze, má skrytou či maskovanou nenasytnou potřebu ovládat a řídit, také psychicky manipulovat jednání a chování lidí ve svůj osobní prospěch. To znamená, pokud je to jen možné, chce mít pod kontrolou a v područí jednání druhého člověka tehdy a dokud je to pro něj výhodné. A toto promyšlené maskované kontrolování dění téměř výlučně v svůj prospěch vydává za lásku a pomoc, ochranu, péči či zájem o druhého člověka. Tady je třeba hledat i důvod dramatických rozchodů, rozvodů partnerských párů, prožívání neštěstí dětí a rodičů či partnerů v necitlivých rodinách. A v tom spočívá příčina rozvratu psychiky a zdraví lidské bytosti, která se projevuje podrážděností a poruchami zdraví člověka ve formě psychosomatických onemocnění. Život lidí (celkově i jednotlivě) v sociálním prostředí falešné a pokrytecké „lásky“ se často stává spouštěčem neadaptivního způsobu sociálního života širokého okruhu osob. Původ psychosomatických onemocnění má kořeny v dlouhodobějších psychicky náročných situacích, které přetrvávají jako nezvládnutý psychický tlak a tím i tlak na zdraví lidí. Duševně a sociálně nezpracované rodinné, partnerské, pracovní, společenské i další psychicky náročné situace dohromady spouštějí u lidí poškození somatického i psychického zdraví. Život člověka v dnešních časech je v mnohém, jak to někdo trefně řekl, „jevištěm, na kterém musíš stát, i když ti srdce krvácí, tvář se ti musí smát.“

Soudný a rozumný člověk chápe, že jen dosahováním vlastní duševní i sociální vyspělosti je možné psychicky se vyrovnat s jakoukoli ničivou sociální přetvářkou a kamufláží. Stále aktuální je výzva pro lidi dneška, aby jednali a chovali se sociálně a osobnostně vyspělým způsobem, s respektem v postoji k sobě, jako i k druhým lidem. Jiná cesta k hodnotnému životu lidí zřejmě nevede.